Sithská Akademie

[R.O.F.L]

Chodby Akademie: (R.O.F.L)

Pohled na věčně zataženou oblohu, kterou neustále někde přeskakoval nějaký blesk, mě vždycky fascinoval, přestože by to jiní na mém místě považovali už za naprosto běžnou a nezajímavou věc. Ale dnes jsem jim musel, alespoň dnes, dát za pravdu, neboť, přestože můj pohled stále visel na mracích, moje pozornost lpěla na něčem jiném. Někom jiném, abych byl přesnější, ale cosi mě nutilo nad tím uvažovat jako nad něčím.
Stálo to na rohu chodby, podle všeho ozbrojené alespoň třemi dýkami, částečně zahalené ve stínu, nehybně a dokonce to vypadalo, že i bez dechu, neustále na mě ulpívajíc pohledem. A stálo to tam i o hodinu později a podle všeho by to tam stálo až do skonání věků. A za celou dobu jsem se neodhodlal na to naplno podívat.
Co je to, co to tu dělá, proč mě to sleduje, proč mě to kurva pořád ještě sleduje - to byl jen zlomek otázek, které mi neustále běhaly hlavou. Už se to nedalo vydržet. Ne proto, že bych nebyl trpělivý, jakožto spíše v tom, že jsem v tomto souboji vůlí přestal viděl smysl. Jediným, co by se změnilo kdyby se to vzdalo, by byl můj dobrý pocit. A za to mi to rozhodně nestojí.. Firrmot nikdy neustupuje, říkával můj "drahý" lord otec, ale pro mě mé jméno nic neznamenalo, přestože bylo užitečné pro odrazení některých rádoby agresorů. Vyrazil jsem, jakmile kolem mě někdo prošel. Normálním krokem, jako by se nic nedělo, v Síle to sledujíc, tak, aby mezi námi byl kolemjdoucí, jež nic netušil, nebo alespoň dělal, že si ničeho, co se dělo na chodbě nevšiml, což bylo tady na akademii považováno za moudré. Zajímám tě natolik, abys mě sledoval? Co teď provedeš?

[Atalon]

Výzvědná sekce; Bojový sál: (Waylin)

Mistr stojí, jediné co se na něm hýbe jsou zorničky, ale ani ty se nehnou z místa, jen se rozplývají a zase splývají v rytmu tlukotu srdce, tlukotu který roste. Roste s každou vteřinou co se z bytosti u jeho nohou vytrácí život. Poslední výdech přichází rychle, není moc hezký, provází ho kuckavý kašel vyrážející z krku krev v níž tělo tone, stahy svalů, třes, chroptění snad o pomoc a pohled, pohled děsu k někomu takovému prostě nepatřící.

“Výborně.“
Odsekne razantně Gorugg a na patě se otočí k odchodu.
“Za chvíli začíná ceremoniál, hodina končí, jděte!“
Zavelí a sám rozrazí dveře. Dosáhl svého, má svého mrtvého, jen tiché skřípaní zubů říká, že čekal trochu jinou mrtvolu v kaluži krve na podlaze.

Lidé se pomalu vytrácí, mnoho s pohledem na mladou Chisskou dívku postříkanou krví. Nebyl to její první zápas, ale byl to její první mrtví. Aspoň takhle, přímo, tváří v tvář. Teď už se do kolonky “neškodné štěně na hraní“ bude mnohým cpát o poznání hůř. Vůbec teď začíná nabíhat na seznam něčeho… někoho kdo není na hraní. Její bojové dovednosti beze zbraní už si pár čelistí vyzkoušelo a dost toho litovalo a teď tohle. Dočká se i několika úsměvů, možná přátelských, možná vlezlých, možná bezpečnostních, koneckonců některé bytosti je lepší mít na své straně. Zvláště takové, co si pohrávají s vražednými obry. Které mohou kdykoli zabít.

Logistická sekce; Simulační místnost: (Merthor)

“Turnaj…“
To slovo má poslední dny hodně magickou moc a mistr Grice Venau není výjimkou. Turnaj nemá rád, to není tajemstvím, ale zrovna k tomuhle se staví s neskrývanou opatrností a možná i bázní. Takovou aby nechtěl udělat něco co by mohlo být považováno za jeho narušení.
“Jistě turnaj. Dobrá, promluvíme si po něm, ale dávej na sebe pozor. Tuto konverzaci chci v každém případě dokončit.“
Drobné, sotva postřehnutelné zaražení nad slovem “konverzace“ jej okamžitě nahrazuje slovem mnohem příhodnějším “operace“, ale prozatím získává mladému studentovi svobodu. Šanci dostat se z dosahu zvláštního laboratorního přístroje i sklenice na vzorky. Svobodu do bezpečí vražedného turnaje, který může rozhodnout o zbytku jeho života.

Chodby Akademie: (Artie, Kazma, Gwendolin)

Z trojice pokračující v debatě o všem možném i nemožném si stínu všimla jen fallenka k tomu cvičená, ale i u ní zůstalo jen u špatného pocitu. Tušení sledování a několika ohlédnutí. V davech akademie ale naprosto zbytečných. Viděla ho, určitě, ale tvář se ztratila ve stovkách dalších. Oči plné nenávisti si drželi dostatečný odstup, aby nepřitahovali pozornost, ale zároveň neztráceli svůj cíl z dohledu.

Trojice se ale i tak dostala až ke svému cíli, do dveří auly Regensis. Takže ať byl záměr stínu jakýkoli, byl odložen, posunut, snad opuštěn. I když i tady stále přicházel pocit pohledu v zátylku. Pocit nebezpečí odněkud z neznáma.

Vojenská sekce; ubikace studentů: (Phate)

Jedna z výhod jíž si na akademii mohli vojáci rozhodně pochvalovat bylo ubytování. Tam kde byste čekali hromadné ubikace, společné sprchy a špínu, Byli sice prosté, ale soukromé pokoje celkem obstojných rozměrů s vlastní postelí. Dalo se odhadnout, že to bylo jednak následkem toho, že se zde nevychovávali nějací řadový vojáčci, nějaké to krmivo pro děla, ale velitelé, admirálové, moffové. A zároveň i coby opatření, aby se tito mocní velitelé vzájemně neuškrtili ve spánku.
Bohužel co se sprch týkalo, tak ty společné opravdu byli, ale to v tuhle chvíli Aaronovi příliš nevadilo. Voda byla příjemná a rozpouštěla zpola zaschlou krev stejně dobře, jako uvolňovala napjaté svaly. Dokonce místy jako by vluzovala vzpomínku na dotyk ženských rtů a dávala prostor fantasiím, něčemu pro co jeho horká krev a krvelačnost zatím moc příležitostí neměla.

Chodby Akademie: (R.O.F.L)

I Gareth Firrmot se rozhodl se svou situací nakonec hnout a udělat první tah, když už se k němu neměl jeho nepříjemný obdivovatel. Využil k němu chytře života na akademii a kolemjdoucího zabraka coby nic netušícího živého štítu. Kam míří nebylo vzhledem k hodině nijak těžké odhadnout. Většina kroků se teď slévala do jednolitého proudu směřujícího do velké Auly, k zahájení události roku, ať už cobi její participanti, nebo jen jako diváci, toužící po pohledu na cizí krev.

Bohužel, jeho stín i přes šanci jíž právě ztratil, nehodlal své poslání vzdát. Zařadil se proto do závěsu za Garetha a vyčkávavě jej následoval až do Auly. Možnost zde něco podniknout se rovnala sebevraždě. Dokonce i mistři uznávali posvátnost tohoto místa a jeho nedotknutelné právo neprolité krve. Kdokoli kdo by je chtěl porušit, zjistil by nejspíše velmi podrobně, jaké všemožné experimenty jsou právě zkoumány ve vědecké sekci, nebo možná jak dobrými střelci na pohyblivé cíle jsou budoucí generace Imperiálních vojenských sil.

Nicméně stále tu byl a čekal. Zařazen do řad studenstva prvních ročníků v sekci Intelu, připravený na svou šanci. Jen teď, s přibývajícím časem a možnostmi sběru informací, o něco bližší, průhlednější ve svém cíli i původu. Není totiž ničím jiným než darem od Garethova bratra. Darem na rozloučenou ujišťujícím se, že v rodu Firrmot nepovstane žádný fénix ohrožující jeho pomyslnou korunu.

Akademie; Aula Regensis: (Všichni po předchozím)

Zahajovací ceremoniál se konečně blížil svému zahájení a aula se plnila dušemi řadícími se do čtyř hloučků od nichž se zařazení dalo poznat na první pozornější pohled a to i přesto, že aulu plnila směs černé, ocelové a dalších vesměs potemnělejších barev. Ty kupodivu dost kontrastovali s aulou samotnou, obřím sálem plným přepychu. Ozdobných zlatých rytin, velkých soch důležitých sithů, majestátních oblouků a stropní fresky znázorňující příchod prvních sithů na Koriban, posvátný svět.

“Ticho!“
Přeruší náhle brblání davů ostrý hlas nejvyššího správce Iaxica Kiminna stojícího na rozsáhlém podiu a žádajícího si pozornost. Davy se nejen ztiší, ale zároveň i tak nějak douspořádají. Stále je poznat kdo je kdo. Vojenská škola tu stojí v dokonalé formaci ve volném pozoru a s upravenými úbory, většina dokonce ve zbrojích. Sekce Logistiky také čeká uspořádaně, není v tom elegance vojenské pozornosti, zástupy mají tu a tam špatný rozestup a obecně chybí kázeň vojenského drilu. Obě skupiny ale tak nějak elegantně ohrazují ostatní. U nich se totiž o nějakém nástupu moc mluvit nedá. Intel rozdělen mezi výkonné a výzvědné složky stojí vlastně ve dvou hloučcích, jednom nastražujícím uši k pódiu, druhému nastražujícímu oči k okolí. A výzkum? Řekněme že žáci prvního ročníku výzkumu tu prostě jen postávají. Zdaleka tu není plné osazení, mnoho žáků chybí a strážci rozmístění v pravidelných intervalech kolem obvodu auly si toho všímají, jejich helmy skrytě zaznamenávají účast a rozhodují u koho je absence pominutelná a koho je třeba “upomenout“ .

“ Vik'dyt tave jen' garthaz tegu zhol kia nesti mus kia midwan!“
“Ctěme Temnou stranu Síly, nechť nás dovede k moci.“
“Nudien j'us taptide' vi Kissaj kad is zo kelet diena‘ mezdi vi Tsis - zeta ir karza nuo virsune iv tu'iea drajunas!“
“Dnes přicházíte jako Kissai, ale za několik dní odejdete jako Tsis, bojujte a žijte aby na vás vaše rody mohli být hrdi.“

Iaxic Kiminn si dává záležet na dramatičnosti i na efektu jeho slavnostních slov, než se vrátí zpět do obecné řeči, jíž porozumí všichni a ne jen ti zasvěcení do starého jazyka. Přeci jen, bylo zde až příliš tvorů z až příliš koutů.
“Tímto zahajuji každoroční velký turnaj, nechť vás provází Síla, vůle našeho Císaře a kodex naší moci.“
S těmito slovy na podium za velmistrova záda nastoupí desítka mužů a žen oděných v černém stejnokroji.
“Za hodinu budete všichni rozděleni do skupin v nichž se zúčastníte turnaje. Volba proběhne zcela náhodně losováním a jediný kdo ho nějak smí ovlivnit jsou porotci stojící za mnou. Turnaj se bude skládat z celkem tří kol, každý kdo úspěšně projde všechny tři kola prošel a postupuje do druhého ročníku. Ti kdo v kolech uspějí s lepšími výsledky, budou za tento svůj úspěch navíc odměněni. To je prozatím vše. Máte hodinu si zařídit své záležitosti a vyzvednout zbraně ve zbrojnicích. Rozchod!“
Rychlé pokyny prozrazující minimum, něco co se dalo už celkem čekat. A přirozeně o osudu těch kteří v kolech neuspějí ani slovo. Ale proč říkat co všichni beztak vědí, proč říkat, že úklidový droidi už si někde jistě připravují stovky pytlů na krví nasáklý obsah. To ale není to jediné nevyřčené, a ti z rychle chápajících se chápou příležitosti ještě než porotci vůbec sejdou ze schodů. Oni jediní mohou ovlivnit rozdělení skupin, nikde ale není řečeno, že nemohou být ovlivněni oni. Takže jsou v mžiku zavaleni penězi, výhružkami i Silou. Nehledě na to co studenty v turnaji čeká, získat výhodnější pozici se hodí vždy. Brzy se tak roznese, že týmy jsou omezeny na velikost pěti a to tak aby zahrnovali minimálně po jednom z každé větve. I to, že porotci nejsou snadná kořist, nejsou sice nepřesvědčitelní, ale manipulovat sebou za kostku cukru také nenechají.

-------------------------------------------------------
Pořadí opět volné. Tentokráte v závislosti na vedení příspěvků dostanou někteří vlastní mezipříspěvek a asi nemusím vysvětlovat jaký.
Termín uzávěrky odpovědí 5.7.

[Kazma]

Chodby Akademie (Anastri Haras)

„Ne to rozhodně není náš případ.“
Přikývnu. Někdy prostě potřebujete alespoň pár jistot v nejistotě, Inanna sice nebyla ten, koho by obyčejný civil označil za hodného, ale byla tak trochu předvídatelná, když jste nebyli člověk a moc jste se nad ni nepovyšovali, nebyl s ní problém.
„Větší hrozbu představuje kdokoliv, kdo stojí proti mně a pokouší se mi ublížit.“
Prohlásím takzvaně zasvěceneckým vědátorským tónem k Elise.
‚Ať už je tohle všechno za mnou! Já nechci!‘
Bezhlesný řev do ticha, ten který nikdo nevyslyší, ten, který nikdo nesmí slyšet.

Akademie, Aula Regensis

Říct se to všechno muselo a poslouchat taky, Sithský jazyk nebyl tak složitý, bylo jednoduší jej poslouchat, než jím mluvit. Bylo mnohem jednoduší mlčet, než mluvit. Bylo by mnohem jednoduší nebýt, než být. Bylo by mnohem jednoduší nemít ten hlad. Bylo by, bylo by …
Ano, ano, vykašlat se na to, ale to můžu za pár hodin, nebo můžu bojovat, bojovat a dál nenávidět, dál se učit, dál studovat, dál posilovat své spojení s temnou stranou
Nevyřčená nabídka na, „ovlivněte si svého Sitha“, byla donucena jít kolem mě bez povšimnutí.

1. Nejsem žádný démonický vědátor
2. Nejsem nejlepší v sekci
3. Nemám rodinu, jejíž jménem bych se mohla otáčet
4. Nemám kontakty na správných místech
5. Před několika hodinami jsem zabila příliš důležitého kluka, abych tím dočasně navýšila své spojení se Silou, abych měla větší šance na to přežít dnešek
6. Takže bych se neměla moc ukazovat, spíš vůbec
7. Jsem velmi nadějný výzkumník, ale nemyslím, že natolik, aby si to někdo podržel v hlavě
8. Sithská alchymie je úžasná, ale být dobrý v něčem s tak velkou konkurencí se mi ještě nepodařilo
9. Čím bych měla argumentovat?
10. Ono to nějak dopadne …

Vždycky to nějak dopadlo. Po rozpušťáku jsem vyhledala Inannu s nabídkou, že jestli nepůjde nikoho přesvědčovat, čímž si nemůžu být úplně jistá, Intel toho hodně ví, ale většinou taky veřejně nic nepoví, můžem se spolu vydat do zbrojnice, kdo ví, možná se i rozloučit naposled, ji sice sentiment pravděpodobně nic neříkal, ale mně docela jo, občas a velmi potichu.

[Merthor]

Logistická sekce; Simulační místnost: (Arlert Eckins Latherwend)

To, že mistr Venau nemá turnaj ve zvláštní oblibě je mi samozřejmě známo, docela to chápu a z větší části bych tento jeho názor i sdílel, pokud bych ovšem byl ve stejné pozici jako on a mohl se na to, co se odehrává při turnaji už jenom dívat. Jenomže ve stejné pozici nejsem. Nejsem představitel celé sekce jako někdo a tak musím mít z turnaje ještě větší respekt.
Byl bych ochotný připustit, že zatěžkávací zkouška s nutností předvést všechny svoje schopnosti a odvahu může být docela přínosná, jenže tenhle turnaj není jen zatěžkávací zkouška typu předveď nám, kde je skutečná hranice možnost, přičemž by šlo víc o ony možnosti, než o to ostatní. Tahle zkouška není zdaleka jen o tom, jestli někdo něco dobře umí, nebo neumí.
Je to sebevražedná zábava a je o svalech a krvavých řešeních daleko víc než bych považoval za přiměřené. Vlastně ani nevím, nakolik při ní půjde využít něco z oné diplmoatické logiky a vůbec z toho co jsem se naučil jako student logistické sekce.
Ale vyhnout se tomu nemůžu. Tohle je tvrdá realita klepající na dveře. Realita současnosti a ta realita se mě bytostně týká.
Není lehké byt zcela nezúčastněný, nemyslet na turnaj na to, jak je blízko to co nás už čeká ani o turnaji vůbec nemluvit.
Nechci tím Venaua zbytečně dráždit. Snad bych to ani neříkal, pokud bych nehledal způsob, jak mu vyklouznout a vyhnout se těm jeho pokusům s přístroji a s okem v láhvi. S tím, že jsem se tomu vyhnul pouze na přechodnou dobu se nedá nic dělat.
Venau sice nemůže moc říct, protože je diplomatický natolik že proti turnaji nebude vystupovat, ale svého cíle se nevzdá.
Takže pokud se mi podaří turnaj přežít, budu muset být stále ve střehu a počítat s tím, že nebezpečí stále přetrvává.
I když nevím, co si Venau vlastně myslí? Že když si vezme moje oko, může mu ukázat co všechno vlastně vidím.?
Svých očí si dost cením. Dost na to, abych o ně htěl přijít, A ještě je tu něco, Grisha Venau nemá zrovna moc rád turnaj.
Nevím, jestli má úplně stejné důvody, jako já,dost možná ne, protože jiné krvavé pokusy a operace mu nejsou proti mysli.
"Jistě, můžete se spolehnout, že na sebe dám pozor," odpovím, pokud možno docela zdvořile. Ale i v tom co říkám já skryto něco navíc. Odpověď na výzvu mistra Venua. Ta slova totiž zahrnují kromě turnaje i jeho a dokončení našeho rozhovoru.
Pokud bych dost opatrný nebyl, mrzet mě to nemusí, Venau by dost možná už neměl komu říct, že jsem nemluvil pravdu.

Ještě jednou se podívám na hodiny, ověřím si, kolik času zbývá do zahájení turnaje. Pak opustím simulační místnost i Grishu Venaua abych se mohl pokud možno alespoň trochu připravit na nadcházející hodiny. Chtěl bych vyšetřit co nejvíc času.
Tomu napomáhá i to, že si ještě nemohu vyzvednout své zbraně, ale zajít pro si to ostatní, vzít si pár svých věci to mohu.
Pokud by zbyla ještě chvilka času, věnoval bych ho jakési vnitřní přípravě. V turnaji je potřeba podat dobrý výkon Jen tak jde obstát. Aby to bylo možné, musím se na něj soustředit a vydat ze sebe všechno co si bude situace vyžadovat.
A právě o to se taky chci snažit. Ze svých věcí si vezmu především několik pruhů pevné látky, kterou si někdy utahuji kolem rukou abych si je zpevnil. Přidám nějakou tu energetickou tyčinku a prozatím si to všechno strčím do rukávu.
Při tom všem je samozřejmě třeba dávat si pozor na čas. Na zahájení bych neměl a ani nechtěl přijít se zpožděním.
Nebylo by do dobré. Ideální by bylo přijít na čas, tedy krátce před vlastním zahajovacím ceremoniálem.

Akademie; Aula Regensis:

Po příchodu do Auly Regensis se okamžitě vydám k místu, kde už stojí minimálně několik dalších studentů z logistické sekce.
Rychle se postavím na své místo, volné místo v řadě, protože ceremoniál by měl každou chvíli začít a očima přelétnu pódium, skupinu studentů Logistické sekce i celý zbylý prostor sálu. Můj pohled se na krátkou chvíli zastaví, v místech, kde v hloučku stojí studenti výzvědné sekce. Těkají a snaží se mezi všemi těmi bytostmi vypátrat jednu konkrétní osobu, Tori.
Dříve jsem ji vyhledat nemohl, protože jsem měl docela naspěch. Předcházející čas jsem celý strávil v simulační místnosti.
Pak se pohledem vrátím zpět k pódiu, protože se ozve nepřeslechnutelné první zvolání Iaxica Kiminna. Je mi jasné, co to znamená, právě v téhle chvíli všechno začíná. Zahajovací proslov i strohé mnoho pokyny poslouchám s vážnou tváří,
Slova starého Sithského jazyka, to co by měla říkat jsou jakýmsi rituálem. Rituálem, jaký probíhá často v mnohla důležitých chvílích. Tohle určitě je důležitá chvíle, důležitá zejména pro větší počet bytostí, studenty prvního ročníku a snad i slavnostní. Ale v širších svouvislostech možná trochu zvláštně slavnostní, protože některé věci z toho co přijde už tak slavnostní nebudou.
Přesto, že poslouchám, v myšlenkách se stále částečně upínám do sebe. Můj pohled ještě jednou zabloudí k hloučkům Intelu.

Po skončení ceremoniálu se nechci moc dlouho zdržovat v sálu a otálet. Chci si zajít pro zbytek svých věcí, zbývá už jen výzbroj, dva podlouhlé válce. Pak budu moct dokončit co jsem chtěl udělat před turnajem a možná se trošku rozhýbat.
Hodina, kterou na to všechno mám, opět není mnoho času. Asi si budu muset pospíšit. Chci se toho pokusit zvládnout toho co nejvíc, všechno co bude možné, protože v takové situaci člověk nikdy neví, jak moc se mu to potom bude hodit.
To co se povídá je rychlé jako blesk, dostihne mě to, přesto ,že relativně spěchám a přiměje mě to abych se ušklíbnul.
Jistě ovlivnit porotce může být dobrý nápad, řekněme z politického pohledu. Snad by tu byla i možnost použití diplomacie... ale já se do něčeho takového stejně zrovna moc nehrnu. Nemyslím, si že je to ta nejlepší cesta k dosažení kýženého úspěchu.
Raději se spolehnu sám na sebe, protože, i když bych se snažil dobře spolupracovat s ostatními, v tomhle specifickém, často ne moc přívětivém prostředí akademe nebylo moc těch, na které bych se odvážil doopravdy spolehnout jako na své přátele.
Tedy někdo přeci, ale na tohle se snažím příliš dlouho nemyslet. Ta myšlenka by mě jen odváděla od skutečné podstaty věcí.
Stuedentů je opravdu dost na to, aby skupiny mohly být namíchány jakkoliv. Takže ať udělám cokoliv můžu se dostat do opravdu různých skupin a výsledek tak bude pořád tentýž. Budu muset věřit v sebe sama a v Sílu, v temnou stranu Síly, nebo alespoň v její správné využití a bojovat. Bojovat statečně a se ctí, s níž bojuje každý, kdo nosí rodové jméno Latherwend.
Vlastně dělat to, co se říká ve všech těch velkolepých rituálních proslovech. Něco z toho je přeci jen docela pravdivé.
Pokud budu dobrý a využiju ty správné věci, můžu teoreticky zvítězit proti jakémukoliv protivníkovi, čelit velkému nebezpečí. Každý protivník má nějakou tu slabinu. Pokud dobrý nebudu, pak mi k úspěchu určitě nepomůže ani silnější skupina.
Vstupní předpoklady mám celkem dobré. Nejsem sice z vojenské sekce a nemůžu se honosit drahou zbrojí, ale to není všechno. Bojovat snad umím obstojně. Svoje zbraně ovládám, se světelným mečem mi to nejde zrovna nejhůř. A kromě toho umím ještě něco navíc. Umím přemýšlet, hledat řešení problémů. Měl bych být schopný střízlivě odhadnout situaci i protivníka. To všechno mě nabádá spíš k názoru, že bych tenhle problém měl nechat v rukou soudu a Síly.
Naposled přelétnu očima sál a nepříliš rychle se vydám k východu z něj, abych vzal všechno popořádku a zamířil do zbrojnice.
Pokud mě Tori v sále zahlédl a pokud máme společnou cestu, nyní má celkem dobrou šanci, dohnat mě a připojit se ke mě.

[Artie]

Akademie, Aula Regensis (Elisa Tann)

Vešli jsme do ohromné síně, kterou jsme všichni znali jako Aulu Regensis, byla to bohatě zdobena a malinko moc přepychová místnost, ale dalo se to čekat, přeci jen ceremonie si žádají jistou míru okázalosti, které zde bylo více než dost.
'Zajímalo by mě kolik rodin studentů se na výstavbě finančně podílelo...'
Z úvahy mě vytrhl hlasitý a zvučný výkřik znásobený rozlohou auly a já se podívala ze strany na stranu na své společnice, zatímco jsme se zařadili do příslušných sekcí, Anastri do vědecké, Inanna se mnou do výzkumné.
Zatímco ostatní sekce stály vyrovnané v řadách, my měli pohov, naše řady byli řidší a neuspořádanější než obvykle, ačkoli jsme vždy trochu tíhli k tomu, dělat si co chceme, nicméně dnes mi to bylo poněkud podezřelé, Intel byl známý sbíráním informací a přesným vykonáváním vydaného povelu (většinou špehování či sabotáž) no a právě proto by tu měli všichni být, pokud chce člověk něco udělat přesně, musí mít věci správně načasované a to se dnes očividně nestalo.
„Děje se něco divného, nejdřív ten pocit a teď neukázněnost naší sekce, to není normální.“
Zašeptala jsem k Inanně, která nyní stála po mém boku. Můj mozek lžíznil po podrobnostech, chtěla jsem se vypařit a zjistit, co se děje, no to muselo chvíli počkat.
Od nynějška jsem měla hodinu na to, dát dohromady skupinu lidí, kteří mi budou vyhovovat, jsou čtyři sekce a tak jeden člověk bude z jedné či druhé navíc, no myslím, že by se vyplatilo vzít o skupiny někoho koho znám lépe než jen z občasných hovorů a letmých setkání, takže by to měla bát Inanna jako druhá členka Intelu.
Vydali jsme se směrem k Anastri a do počtu jsme opět byli tři, poté jsem teprve promluvila.
„Pět lidí, čtyři sekce, z každé alespoň jednoho, no já jsem ochotna věřit jen jedné člence výzkumu a jedna členka Intelu navíc neuškodí, správně?“ Podívala jsem se na obě společnice v nevyřčené otázce o uspořádání našeho týmu.
„Teoreticky náš tým rozsoudí náhoda a vůle rozhodčích, prakticky to bude schopnost přesvědčovat lidi, potřebujeme jednoho člena logistiky a jednoho z bojové sekce, znáte někoho důvěryhodného nebo to necháme v rukou Síly?“
Dále už jsem neotálela a vydala se směrem, kterým se ubírali všichni manipulátoři, tedy k porotcům.
Nevěděla jsem moc jak to funguje, zda se zformují skupiny porotců, které vyberou uspořádání týmů nebo jak to vlastně bude, no byla jsem rozhodnuta to zjistit, co se týče přesvědčování, už nějakou dobu jsem na lidi hrabala špínu s tím, že se to jednou bude hodit, musela jsem jen najít porotce, jehož špína bude tak navrstvená, že mi bude muset kývnout a tak jsem procházel skrz ně a hledala vhodného kandidáta.
'Fehr: Projevil lítost, Jirac: Okradl svého nadřízeného, Hirig: Je odpůrcem turnaje...'
A tak jsem dál chodila mezi lidmi a hledala správného kandidáta, až jsem ho nakonec našla.
'Tady jsi...'
Vydala jsem s k mužské postavě asi dvacet metrů ode mne a připravovala se na následující setkání.
_________________________
Takže co přesně na něj mám nechávám na tobě, zřejmě si pochopil, že svého chci dosáhnout vydíráním.

[Phate]

Vojenská sekce, ubikace studentů: (Aaron)

Do svého pokoje jsem dorazil bez nějakého sebevětšího zájmů zbytvu studenstva a to i přes oděv ušpiněný krví. Většina z nich se po mě ani nepodívala. Věděli moc dobře, jak to na Akademii chodí. Mohli si myslet, že jdu z výcviku, který dopadl trochu hůře, nebo jim to prostě bylo jedno. Dával jsem si pozor okolo koho procházím a kdo by mohl vyvodit správnou odpověď, která by mě později mohla něco stát. Informace měly velkou cenu a ještě větší moc.
Ubytování v Akademii bylo, na mé standardy, celkem luxusní. Jako letitému bezdomovci skýtal pokoj vše potřebné. Rychle jsem si tomu přivykl a byla to jedna z věcí, kterou jsem měl na Akademii opravdu rád. Byl to můj domov. Krutý a nelítostný domov, který mi ovšem poskytl vše co jsem potřeboval. Výcvik, teplé jídlo,soukromí a přátele. Vždy jsem využíval ostatní pouze jako nástroje k dosažení svých cílů, ale v Akademii jsem našel pár tvorů, které bych za přátele nazvat mohl. Respekt, na druhou stranu, jsem si zde musel vydobít sám. Jinak bych to ani nechtěl.

Před začátkem turnaje jsem si chtěl odpočinout a připravit se. Sprcha mi poskytla dlouhou chvíli klidu a příjemného uvolnění. Jediné co narušovalo pravidelné zvuky dopadající vody, byly mé myšlenky, které se nyní stáčely okolo jediného cíle. Praghe. Sithská dívka. Válečnice. Vášnivá válečnice. Na způsobu jakým se prezentovala v Síle bylo něco úžasného. Při boji nevyužívala nenávist, nebo krutost. Využívala vášeň. Sám jsem se naučil mít z boje radost a nenechávat všechno na své, lehce nenávistné, povaze. Ale boj orpavdu nebylo to, co se mi teď honilo hlavou. Bojoval jsem prakticky denně, i přes studium taktiky a dalších předmětů spojených s mojí větví na Akademii, jsem si vždy našel čas na trénink.
Ne, boj opravdu nebyl to na co jsem myslel. Byl to polibek. Polibek nasáklý krví a vášní. Žen jsem si samozřejmě všímal, ale ještě nikdy jsem s žádnou nebyl. Byla to oblast, kterou rozhodně budu muset prozkoumat. Pokud přežiju turnaj.
Kruci, turnaj! Měl bych pohnout abych nedorazil pozdě. vzpamatoval jsem se a opustil sprchu.

Akademie, Aula Regensis:

Do auly jsem dorazil ještě s časovou rezervou. Studenti se hrnuli jeden za druhým a rozdělovali se podle škol pod které spadali. Viděl jsem známé tváře a tlamy, ale nepozastavoval jsem se s nikým na kus řeči. Rovnou jsem zamířil k hloučku z vojenské školy, který se vášnivě vybavoval mezi sebou.
Aula jako taková byla pravým opakem zbytku Akademie. Byla bohatě zdobená a ukazovala ty nejdůležitější postavy historie Impéria. Byla honosná, krásná, velkolepá a ani jedna z těchto věcí pro mne nic neznamenala. Přepych nikdy nebyl nic pro mne.
Pomalu jsme zaujali své pozice. Postavil jsem se do řady, přesně na délku paže od svého spolužáka po levé straně. Ve chvíli, kdy se na pódiu objevil Iaxic Kiminn, celá vojenská škola ztuhla v dokonalém pozoru. Preciznost a dril bylo to, co nás oddělovalo od ostatních škol, ze kterých se snažila snad jen Logistická sekce, která stála jakžtakž vyrovnaně. Intel dělal neústale svou práci a kontroloval své okolí. A o Vědecké škole ani nemluvím, většina jich tu nebyla a ti co se dostavili stáli jak babky na trhu.
Sálem se roznesl zvučný Sithský jazyk. Všechny ty velkolepé řeči byly zbytečné. Jediné co bylo důležité, bylo přežití. O nic jiného nešlo. Nikdy o nic jiného nešlo. Byť měl člověk sebevětší ambice, vždycky se snažil přežít. Pro Imérium tohle platilo dvojnásob.
Rozdělení do týmů se mi moc nelíbilo. Důvěřoval jsem pouze hrstce tvorů a pravděpodobnost, že bych skončil s nimi byla velmi malá. Bohužel jsem neměl nic, čím bych mohl ovlivnit losování.
Chvíli po skončení ceremoniálu jsem se ještě potloukal po aule a hledal známé tváře. Času na vybavení mi zbyde ještě hodně.

[Atalon]

Meziodpověď pro Artie a Merthor:

Akademie; Aula Regensis: (Artie)

Kdesi v davu komunikačně aktivních žáků se k desítce postav proplétá i menší zelenavá postava připravená zatnout svůj informační zoubek do jednoho z nich. Volba padla na mužíčka značně karikaturního. Jasná sithsko-lidská směska a to tím nejhorším způsobem. Opařeně rudá kůže s fousky příliš zakrnělými než aby připomínali víc než anténky, s očima černýma jako uhel, naprosto se ztrácející ve tváři dávající jí vzhled vařeného raka. Jménem Nebool, o němž se toho po Akademijních pokojích proslýchalo dost. Především o jeho oblibě k dámské společnosti, té její polodětské věkové třídy. Říkalo se mnoho dorostenek Akademie, už zabrousilo do jeho úlisných spárů. A to včetně Annan Kiminn, což dokazuje i jistý obrazový záznam…

Tak tady je tvá možnost, co víš a nevíš. A jen pro upřesnění, psal jsem, že žáci chybí, ne z jaké sekce.

Akademie; Aula Regensis: (Merthor)

Arlert ponechával svůj osud na Síle a ta mu hodlala dát na vědomí své rozhodnutí a to nijak jinak než skrze jeho předvídavost, při pohledu na jednoho z porotců…
…bude to totiž právě on kdo bude losovat jeho jméno
…vidí ho jak jej volí a jak se rozhoduje
…vidí ho jak jeho jméno řadí do skupiny 83
…vidí i další jména v ní…
…Darro Dolpho
…Malia Hedsard
…Tori Sabosen
…Lana Sobaaks
Svět se vrátí k normálu a jeho vědomost zůstane skryta za několika rychlými pohyby víček. A samozřejmě i za oparem pravděpodobnosti a určitosti, dvou divokých karet pohrávajících si s budoucností jako s listím ve větru.

-------------------------------------------------------
Pro vysvětlení. Merthor s Waylin si o tuto výhodu řekli odměnou za objevení a upozornění mě na věcný nedostatek, obecně známější jako chyba z blbosti, v mém posledním příspěvku.

[Gwendolin]

Akademie, Aula Regensis (Inanna Torouviele)

Jedna věc se mé milované, rasistické matce musí nechat. Dbala na to, aby z její holčičky vyrostla vzdělaná osoba, která bude pro císařství přínosem. Právě proto mi platila hodiny cizích jazyků, mezi které patřil i sithský. A jelikož dobře věděla o mé „hravosti“, osobně na tato cvičení dohlížela. Nesnášela jsem je! Síla přeci „mluvila“ univerzálním jazykem a tak nebylo třeba se cokoliv učit. Až s postupem času jsem ocenila výhody plynoucí ze znalosti. A to ne jen v rámci Intelu…
Něco mi říkalo, že bych se měla nechat unést tou nádherou kolem sebe. Tou slavnostní atmosférou, která prostupovala každý centimetr auly. Nebo jen poslechnout výcvik, pokyny instruktorů a chovat se tak, jak se na studenta Intelu sluší a patří… jenže mé znechucení bylo silnější. Tentokrát nebylo vyvolané přítomností podřadných ras, nýbrž samotným Turnajem. Poprvé za dlouhou dobu jsem se nedokázala přetvařovat. Skrýt svůj odpor a nesouhlas. Této životní zkoušce jsem se nemohla vyhnout, nicméně to neznamenalo, že budu poslušně panáčkovat, hltat každé slovo našich (ne)milých představených a bouřlivě tleskat až mi zrudnou dlaně. Naopak. Svým postojem jsem na první pohled dávala najevo, co si o celé téhle akci myslím. Ruce zkřížené na hrudi, znuděný, nepřítomný výraz, pohled stočený kamkoliv, jen ne na podium. Slova nejvyššího správce jsem vnímala pouze okrajově. Mnohem víc jsem se soustředila na své kolegy akolyty. Četla v řeči jejich těla. Zástupci Vojenské školy připomínali až na výjimky figurky s implantovaným čipem poslušnosti zbavené schopnosti samostatného myšlení. Fanaticky hleděli před sebe a těšili se na příležitost poměřit si délku přirození v blížícím se boji. Bezchybná formace, upravený vzhled, disciplinovanost. Instruktoři by jistě řekli, že je radost na ně pohledět. Ani u logistiků by nenašli příliš vad na kráse. Tihle milovníci pravidel a pořádku měli stejně jako vojáci smysl pro kázeň a vhodné vystupování. Na rozdíl od Vojenské školy nebyli jejich zástupci tak svalnatí, nicméně co jim Síla ubrala na svalové hmotě, to vynahradila v inteligenci. V případě nás a výzkumu by přihlížející divák hledal formaci marně. Výzkumná škola vůbec působila jako chaotická sebranka. A za to měli mé nemalé sympatie.

Celý tenhle den není normální. Možná jsme se na to měli taky vykašlat a nechodit sem.
Procedím tiše mezi zuby směrem ke své přítelkyni. Naneštěstí naše neúčast na zahajovacím ceremoniálu by nám nezaručila, že se Turnaji vyhneme. To mohla jedině smrt. Pakliže jsem se ho musela chtě nechtě zúčastnit, bylo rozumnější, aby se tak stalo v tom nejlepším možném stavu. A ne po diskuzi, ve které by se ke slovu dostal donucovací prostředek.

Naprosto správně!
Přitakám Elise a zároveň pohledem zabloudím k Vojenské škole. Jejich studenty znám pouze od vidění. Jestli jsem někdy s některým z nich mluvila, bylo to jen pár slov. To samé platilo i pro Logistickou sekci. V podstatě mi tedy bylo jedno, na kterého člověka padne los. S kým jsem však chtěla být za každou cenu byla Anastri a Elisa.

Neznám od nich nikoho, komu by se dalo věřit. Jo, kdyby ses mě zeptala na bytosti, které ke mně chovají zášť ať už je jejich důvod jakýkoliv, tak to ti dám dvoustránkový seznam. Vlastně bude zázrak, pokud nechytím někoho, kdo mě hned nebodne do zad.
Až nyní si začínám uvědomovat kolik nepřátel jsem si tady za ten rok udělala a jak se mi nyní může tato skutečnost draze vymstít. Skousnu spodní ret a zatvářím se neradostně.

Hlavně se musíme postarat o to, abychom byli spolu… Eli, jak tě znám, tak určitě najdeš někoho, kdo ti bude naslouchat…
Spiklenecky se na dívku usměju a pokračuju:

Já to taky zkusím. Čím víc bytostí na naši stranu získáme, tím líp…
Nakonec se otočím k Anastri.

Dej nám pár minut a pak společně vyrazíme do zbrojnice. Ještě není správný čas na to říct si sbohem. Drž nám chapadla.
Pokusím se odlehčit situaci a otočím se hledat svůj cíl. Někoho, o kom něco vím. Nebo někoho, kdo by mohl podlehnout mým schopnostem.

Jak velká je šance, že mezi nimi najdu někoho, koho bych mohla za pomocí Síly ovlivnit? Mizivá… Ale za pokus nic nedám. Ideální by bylo skloubit Sílu a informaci. Je tu někdo takový? Mysli, mysli!
Rozhlížím se a očima kmitá po obličejích.

[Atalon]

Meziodpověď pro Gwendolin:

Akademie; Aula Regensis: (Gwendolin)

Studenti Intelu svými dary v tuto chvíli rozhodně nešetří a je skoro nádherné je sledovat. A že jsou tu skutečně tací, kteří tak činí. Teď je ale zajímavější stvoření z té první skupiny, vysoká štíhlá osůbka hledající si svou pohodlnou cestičku davem, na svém lovu. Tak jako mnozí další si totiž i Inanna povšimla mezi porotci Lada Corrusse. Muže středního, možná spíše mladšího věku a sympatické tváře, známého pro svou vášeň v rituálech a staré sithské magii, která ale zanechala na jeho mysli jisté nesmazatelné jizvy… nemluvě o drobné informaci kterou Inanna měla v rukávu. Jistě hra to mohla být dvojsečná, ale… Lad Corruss byl totiž viděn, právě jí, jak se zbavuje pozůstatků jednoho ze svých nevydařených a příhodně i zakázaných rituálů, takových jejichž pozůstatky potřebují igelitový pytel. Bohužel nutno říct, že Inanna v té chvíli nedělala věc až tak odlišnou a to, že viděla, ale nebyla viděna je jen její odhad, snad přesný. Navíc další, bližší informace nemá, o to by se ale zase mohla postarat Síla, která by jí mohla z dobré zprávy, vyrobit dobrou páku. A stále je to ta nejlepší šance, další informace jimiž totiž disponuje, jsou sice cenné, ale nemají potřebnou váhu.

-------------------------------------------------------
Ony bližší informace ponechávám na tvém příspěvku a fantasii, i to jak je využiješ.

[Artie]

Akademie; Aula Regensis: (Elisa Tann)

Směšná figurka porotce, který se na tento post dostal Síla ví jak byl momentálně zaneprázdněn svými vlastními myšlenkami, potlačovala jsem svůj odpor k vzezření onoho muže, protože právě on je osoba, na níž mám dostatečně silnou páku.
Je to asi třetí týden od doby, co jsem objevila videozáznam dávající Akademickým drbům reálnou podobu, totiž něco co by mohlo být při vypuštění nazváno dětskou pornografií s hlavními rolemi obsazenými přede mnou sedícím mužíkem a jistou nešťastnicí z logistické sekce.
Posadila jsem se na volnou židli naproti muži se seškvařenou kůží, pohlédla mu do očí a se svůdným zamrkáním, které nijak nedalo znát mé skutečné úmysly jsem se na něj usmála.
„Zdravíčko.“ Pronesla jsem jemně a naklonila se blíž k němu, tak abych ho donutila udělat to samé, čímž jsem zařídila, aby se následující slova nedostala k nesprávným uším.
„Poslouchejte mě, já od vás něco potřebuji.“
Počkala jsem si na reakci a pak pokračovala.
„A vy to pro mě moc rád uděláte.“ Nečekala jsem, že by to mělo Síla ví jaký účinek no chtěla jsem to vyzkoušet, než budu dotyčného vydírat. Když se mi dostalo odmítnutí pokračovala jsem.
„Ale ano, protože pokud ne, celá akademie, včetně Iaxica se dozví o Annan Kiminn... obrazově.“
Sledovala jsem, jak se Neboolův výraz přeměňuje z překvapení až k zděšení, přeci jen dotyčná byla dcerou nejvyššího správce, věděla jsem, že ryba zabrala a já byla pevně rozhodnuta ji vytáhnout na břeh.
„Připraven vyjednávat? Skvěle! Takže mám jednoduché podmínky, za prvé mi řeknete vše navíc co víte o turnaji, za druhé zařídíte, aby byly jisté studentky spolu dohromady, ano? Jsem si jistá, že to zvládnete, naproti tomu, pokud toto uděláte, Iaxic se o vaší dětské společnosti nikdy nedozví, až bude to co požaduji provedeno, dostanete svou nahrávku ať si s ní můžete naložit jak chcete.“Jistě že nejsem tak stupidní, abych mu dala jedinou nahrávku, kterou mám, originál dostane, ale nikde jsem nezmínila, že si neudělám kopii, ještě by se mohla hodit, zvlášť pokud by měl Nebool bohaté a vlivné nepřátele, třeba i samotného Iaxica, stejně tak by nebylo úplně moudré ihned mu dávat jména, stále nevím, jaká bude jeho reakce a mohl by se chtít nás tří zbavit.
Nechala jsem diskuzi otevřenou, lidi měli většinou protinávrhy a požadavky a mě jejich vyslechnutí si nemohlo uškodit, konec konců, já mám v této hře navrch, téměř vždy jsem měla.

[Atalon]

Meziodpověď pro Artie:

Akademie; Aula Regensis: (Artie)

Elisa nebyla očividně první s kým v této hodině Nebool vedl “obchodní jednání“ takže se už od jeho samých začátků tvářil patřičně podezíravě, koneckonců většina z nich byla v podobné notě.
“Co si přejete!“
Vyjede proto rovnou místo pozdravu. Jeho nadšení se ale celkem rychle vytratí, když se Elisa dostane k jádru tu’katy a vysvětlí mu celkem polopatě co a jak. Tohle už totiž byla hra v jiné lize, nemluvě o tom, že titul Správce Akademie se v Impériu rozhodně nedával za trest. Takže mít někoho takto otitulovaného proti sobě, zdraví neprospívalo.
“O turnaji nic nevím…“
Vyhrkne ze sebe konečně Nebool a díky ne zrovna malé panice, si nebere moc ohledy na tichost.
“Správce si informace nechává pro sebe.“
Ano, to znělo jako tah Iaxici Kiminna, zvláště když očekával a vlastně i vyzíval k podobným jednáním. Posadit sem porotce bez vědomostí, které by mohli vyzradit. Dát studentům jen takovou moc a přístup, jaký dostat měli. A další organizační věci, informace, nechat na úplně jiné skupině lidí.
“Ale s týmem pomoct mohu. Kdo by to měl být…“
Doplní chvatně, ale přesto už mnohem klidněji. Opět se navracejíc do stavu chladné vypočítavosti v němž si počká na odpověď.

“Jistě, jistě… to nebude problém. Ale očekávám, že ty informace zůstanou pohřbeny, ano?“
Dodá nakonec, bez dalších námitek a snaží se při tom opět tvářit zcela klidně. Ale snad nikomu nemůže uniknout, že v něm žije snad vše, kromě klidu.

[Elinor Rahl]

Akademie (Tori)

Stále ještě zachovávám kamenný výraz, když se otočím na patě a vyrazím z bojového sálu. Hlavně s nikým nemluvit. Nezastavovat se. Protože nevím, jak bych to zvládla. Příliš mnoho emocí. Těch špatných. A v příliš špatné kombinaci. Pocit něčeho nepatřičného, vztek, chuť se stočit někde stranou do klubíčka... a nad tím vším krusta ledového klidu. Ono se vlastně nic neděje. Jenom jeden instruktor se snažil o výchovnou lekci pro štěňata a vyšla z toho výchovná lekce pro štěňata jiného typu.
Tohle není ideální rozpoložení pro sociální interakce v rámci výcvikového kruhu.
…
…
…
Tohle je jedno z nejhorších možných rozpoložení pro začátek turnaje.

Na tom nezměnila nic ani sprcha a převlečení se do čisté uniformy. Ani další ze spousty drobných, rutinních věcí provázejících přípravy na nástup, pečlivým sčesáním vlasů do copu počínaje a prověrkou výzbroje a výstroje konče. Mimoděk si vzpomenu na otce, na jeho pohled na Impérium – tichou úctu danou tím, že dokáží využít Sílu ke svému prospěchu. Pohled daný především vzdáleností. Jestli je tohle ta dobrá strana, lépe nepřemýšlet nad Republikou.


Akademie, Aula Regensis:

Do auly dorazím přesně na čas, takřka mechanicky zapadnu mezi výkonný intel. Snažím se příliš nevnímat okolní atmosféru; aula regensis je vytvářená tak, aby... působila jistým dojmem. A ona jím také působí.

Rychlá vizuální kontrola, že je Arlert v pořádku. Nevím, proč by neměl být, ale stejně, jistota je jistota. Po poslední hodině a půl. Potom, co...
V duchu se otřesu. Nehodlám tomu věnovat víc pozornosti a energie, než je nezbytně nutné.
Nejsem v pohodě, ještě jsem se nestačila otřepat a to ze mě může dělat snadnější kořist. A pak jsou tu ty další věci, věci, které by měl turnaj odsunout do pozadí. Gorugg měl určitý výchovný záměr a to, že nevyšel, neznamená, že se o něco podobného nepokusí znovu v rámci několika dalších aspoň stejně dobrých výchovných záměrů.
Připadám si jako chodící terč. To není dobré, ne na začátku akademií dlouho očekávaného dýchánku.

Nechávám slova plynout a všímám si detailů. Z Kimminovy mluvy, z hovorů a reakcí ostatních. Postupně nechávám skládat mozaiku. Nečekám, že by pomohla víc než k základnímu zorientování se, ale víc teď ani nechci.
Výzva k obecnému vydírání... pobaví. Když už se chystají pytle na mrtvoly, je potřeba myslet na to, aby si stále ještě živí užili i nějakou zábavu. Mám co dělat, abych nesouhlasně nezavrtěla hlavou. Víc než jako co jiného mi to přijde jako test. Ascendenční reakce z výcviku v rodině. Při některých zkouškách byly tušené a víc než tušené možnosti, jak ovlivňovat situaci a zkusit podvádět. Měly jediný smysl. Klepnutí přes prsty, výrazné a bolestivé. Naučit, že o podobných možnostech se ví – a rodina Sabosen je tu od toho, aby hlídala hranici a nedovolovala její překročení.
Bude akademie v tomhle podobná Ascendenci? - Nejsem si jistá. Ale nehodlám zkoušet.
Místo toho hodlám udělat něco s konkrétní přípravou a zamířit do zbrojnice. Možnost si promluvit s Arlertem není k zahození, bez ohledu na to, že... že... že vlastně si nejsem tak docela jistá, o čem bych s ním vlastně chtěla mluvit.

[Merthor]

Akademie; Aula Regensis: (Arlert Eckins Latherwend)

Zastavím se, protože se za těchto okolností se opravdu zrovna nejlépe neproplétá k výdhodu ze studenty se hemžící auly.
Dá se čekávat i to, že do mě pár lidí vrazí a že při tom nebudou šetřit vybranými šťavnatými slovy v některém běžném jazyce.
Další obraz, další zázračnou nápovědu Síly opravdu neočekává. Ne na tomhle místě, ne v tuhle chvíli, i když předem očekávat něco takového asi není tak docela jednoduché a taky to neznamená, že za to, co mi Síla ukázala nejsem upřímně vděčný.
Naopak, to co vidím mi připadne, fantastické, až neskutečné, něco na co jsem se jako na možnost sotva odvážil sotva myslet.
V hloubi duše doufám, že má i tentokrát Síla pravdu. Ne, že bych moc pochyboval, ale stále jako bych to mohl zakřiknout.
Snažím se vybavit jestli pro mě ona tři jména z těch, která mi Síla vyjevila něco znamenají. Ale mnoho si k nim nevybavuju.
Nejspíš jejich nositele ani neznám, ale i kdybych je znal, nebudou nikdy znamenat to co jméno čtvrté, skutečně předposlední.
Jméno Tori Sabosen je jméno, které mi před začátkem turnaje dodává velkou naději, sílu věřit v úspěch a snad i jakos jistotu. Znamená to mít vedle sebe někoho o kom vím, co od něj očekávat a komu můžu opravdu věřit. Ano právě Tori je ten někdo...
Odvážná, chytrá rychlá a nebezpečná. Ano, taková je Tori, když spolu v některém z cvičných soubojů zkřížíme své zbraně.
Snažím se dát co nejméně najevo svoje pocity, zatím nevyzradit, že jsem si víc nemohl přát, přesto že jsem nešel vyjednávat, onu směs překvapení poznání a určité radosti. Raději pokračuji plynule směrem k východu ze sálu a dále do zbrojnice.
Kdybych potkal Tori, možná, že jí bych, něco o tom co jsem viděl naznačit mohl. To by snad tak nebezpečné být nemuselo.

[Gwendolin]

Akademie, Aula Regensis (Inanna Torouviele)

A vítězem se stává… Lad Corruss!
V momentě, kdy mezi porotci spatřím muže, na kterého něco vím, mou tvář ozdobí úlisný úsměv. Vstupovala jsem na horkou půdu. Nerozhodla jsem se vydírat obyčejného darebáka, který dělá drobné přestupky, ale sitha zběhlého v rituálech, o jehož duševním zdraví se dalo pochybovat a jeho morálka byla pokřivená stejně jako časoprostor v okolí černé díry. Navíc jsem si nemohla být jistá, zda se má zásadní informace nakonec neotočí proti mně.

Lad Corruss. Sithský instruktor ve Výzkumné škole. Mezi jeho záliby patří mladé ženy ale i muži. Své nemalé finance vkládá hlavně do kšeftů se zloději a lovci artefaktů. Přímo fanaticky touží vlastnit každý předmět, který vykazuje nějakou moc. A to i v případě, že je momentálně ve vlastnictví někoho jiného. Naposledy to byl holocron nalezený na archeologickém nalezišti. Zde objevené předměty měli být poslány císařským vědcům. Nikdo však nemůže Ladovi nic dokázat, když v seznamu nálezů chybí záznam o tomto konkrétním artefaktu. Pravdou však zůstává, že na účtu jednoho z archeologů se z ničeho nic objevila nemalá suma peněz. A že jeho mysl nebyla proti mým schopnostem až tak odolná, jak se původně zdálo. Pak, že návštěvy kantýn nepřinesou nikdy nic užitečného.
Zatímco kráčím vstříc svému cíly, třídím si v mysli informace, jež na tohoto muže mám.

Koluje také fáma, že si tento sith hraje na boha a experimentuje se Silou ve snaze vytvořit novou, dokonalou rasu. Naneštěstí se mi tuto informaci ještě nepovedlo potvrdit ani vyvrátit. Ačkoliv zní velice zajímavě! Nicméně jsem jí na stopě. Čirou náhodou jsem totiž zahlédla milého mistra Corrusse, jak se zbavuje pozůstatků nepovedeného, zakázaného rituálu. Zda se jednalo o novou bytost nebo jen o nějaký jiný experiment je nepodstatné. Hlavní je, že mám informaci, která by mohla zajímat pár vysoce postavených sithů. Stinná stránka tohoto vědomí je však skutečnost, že jsem Lada zahlédla právě v momentě, kdy jsem se sama zbavovala „smetí“ a nemohu si být jistá, zda mě instruktor viděl či nikoliv. Použít tuto páku je sázka do loterie, která se mi může ukrutně vymstít. Kdo ale nic neriskuje, nic nezíská!
Odhodlám se k činu. Prsty pravé ruky chytím neposlušný pramen kaštanových vlasů a zastrčím ho za pravé ucho. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Tímto způsobem se pokusím zbavit nervozity. Nasadím odhodlaný výraz a několika rychlými kroky dohoním svého vyvoleného.

Mistře Corrussi, mohu na okamžik?
Oslovím muže zdvořile, jak se na dobře vychovanou sephiiskou dívku sluší a patří. Svá následující slova si dobře promyslím. Vyslovím je přátelským hlasem a jejich význam pro každý případ umocním Silou.

Měla bych na Vás prosbu a jsem si jistá, že je ve Vaší moci mi vyhovět.
Krom toho, že se instruktora snažím ovlivnit, opatrně si hledám cestu do jeho podvědomí. Dělám drobné krůčky, stejně jako bytost vstupující na tenký led. Můj hlavní cíl je zjistit, zda mě muž večer viděl či nikoliv. Pokud mu hlavou probleskne myšlenka: To je ta dívka, která se v noci zbavovala těla… budu muset použít Sílu nebo zapůsobit na jeho touhu po artefaktech.

V krajním případě mu nabídnu obchod. Máma má ve svém držení pár zajímavých předmětů. Stejně jako Lad se i ona ráda obklopuje výjimečnými sběratelskými kousky.
Ujistím se ve svých následujících krocích…

/Pokud použití Síly neodhalí žádnou známku toho, že by mě Lad viděl /
Výborně! Hra může začít.
V očích mi vzplanou radostné jiskřičky. Pohlédnu na muže způsobem někoho, kdo má na mysli jen jeho blaho.

Víte… potřebovala bych do svého týmu konkrétní osoby a myslím, že muž Vašeho formátu by dokázal bez problému ovlivnit los.
Naznačím Ladovi svůj požadavek, avšak dříve než stačí cokoliv říct se opět chopím slova:

Než se začnete bránit, že něco takového je nemožné a proti Vašim zásadám, ráda bych Vám připomněla, že akademie má také jistá pravidla, co se zakázaných rituálů a odstraňování jejich následků týče. Jestli rozumíte, co tím myslím?
Významně na muže mrknu a šibalsky se usměju.


/Pokud použití Síly selhalo nebo jsem zjistila, že mě muž viděl/

Přemáhám nutkání vypustit z úst sérii nadávek hodných dělníka překladiště v docích. Navenek však na sobě nedávám nic znát a držím se svého plánu. Stále mám v záloze jinou páku.

Víte… doneslo se mi, že se rád obklopujete jedinečnými předměty… ne jen s velkou historií. Sama mám pár zálib a tak chápu, jak může být frustrující, když tuto vášeň nemůžete uspokojit… Proč jsem s tím ale začala. Někdy je těžké odolat pokušení. I když ten koho okrádáte, může být vysoce postavený muž. Ne-li ten nejvýznamnější… Má matka mi do hlavy neustále vštěpovala jednu zásadu. Když už uděláš něco špatného, postarej se o to, aby se to nemohl nikdo dozvědět. Vím, že takový archeolog přímo u zdroje je cenný zdroj vzácných předmětů a přijít o něj je nepředstavitelná ztráta. Ale zabránil by jste tomu, aby pak za Vámi někdo chodil s prosbami.
Po celou dobu si dávám pozor, aby má slova slyšel pouze Lad.

Takže teď k té mé prosbě. Jsem ochotna na dobro zapomenout, co vím, výměnou za ovlivnění losu. Chci být v týmu s konkrétními studentkami. Co vy na to?

[Atalon]

Meziodpověď pro Gwendolin:

Akademie; Aula Regensis: (Gwendolin)

Najít si cestu do vědomí někoho od jehož vědomí znáte takříkajíc přístupový kód není opravdu nijak těžký úkol a i Inanně Torouviele nevzal víc než jeden delší a pronikavější pohled. Jen tolik jí stačilo, aby se ujistila, že je cesta volná a jednání mohou začít tou jednodušší cestou.

I když ani ta se neobešla bez drobného klopýtnutí . Ne ale ze strany Lada Corrusse, tomu stačila zmínka o úklidu aby věděl kde leží váha rozhovoru.
“Odstraň… jména.“
Ono klopýtnutí přišlo od Inanny samé, ve formě přízračného klepnutí přes prsty Síly. Procházet se totiž v čímsi vědomí když dotyčnému připomínáte podobné věci, nebyl až tak dobrý nápad. Vlastně to byl způsob,, jak se Inanna v mžiku ocitla uprostřed prostorné laboratoře upravené do podoby chrámu a rituálu který před jejíma očima vysál ze tří otrokyň a tří studentů životní sílu do stádia vysušené mumie. Doplňovat, že celkem pomalu a nijak příjemně, už snad ani nemá smysl. Tak i tak to stačilo nadmíru na to, aby se sephi ujistila že ani dlouhožijící žaludek není neotočitelný.