YMPM - Epizoda II

[Heinz]

Vlna Fyodosu (Tzadi Resh)

Čokoládový bonbony? Ta má štígro! Hned se mi sbíhaj sliny.
„Určo! Všichni mají přece rádi čokoládový bonbóny, takže za to směníme majlant! A když je nepoužijem, tak i tak to využijem!“
Mrknu na ni spiklenecky a usměju se natěšeně – Zíza přece není škrt, že by si je nechala jen pro sebe, že?

***

Spát se mi nechce, mám moc energie, jsem jak na trní... takže po pár nekonečných minutách převalování se zvednu a začnu skákat na posteli. Zizouš se snad taky přidá. No a pak? Pak to zaříznu a chrním až do rána.
Zdá se mi o obludách a hrdinným boji proti nim, ale pak – budík. Budík a hnedka nato polštář od toho blešouna ušatýho! Sen je v tu ránu zapomenutej, ale ten nečestný útok ani náhodou.
„No počkej! Tumáš!“
Polštář okamžitě letí zpátky, následovaný tím mým. Tohle je válka!

Konec je rychlý, zvlášť když už mě ze samýho chechtání bolí břicho. Pak samo ranní nuďárny, čištění zubů, oblíkání... a snaha dostat batoh na záda – je to ták těžký!
To jsou ty bichle! Určo!
Ale já se nevzdám, rozhodně tady ty knížky nenechám, to ne! Jsem silná, tak to utáhnu!
Ale bude to fuška...
„Těpic Shay!“
Zafuním na pozdrav, ale radši moc nemluvím, protože to vyčerpává.

„K Atamovi né...“, pošeptám kamarádce, ale už od pohledu mi je jasný, že je to zbytečná poznámka, Zíza se k mistrovi dvakrát nežene. Takže musíme rychle vyrazit, než nám zaberou. Přihlásím se.
„My jdem k rytířce Avalin!“
A rovnou mažu zabrat místo. Už jsem na místě, když uslyším Zízu se ptát. A je to bezva nápad! Naen je fajn, moh by být dobrý kámoš... a aspoň není šplhoun.
„Si piš, to je dobrý nápad! Přidej se k nám Naene!“

[Shisco]

Vlna Fyodosu (Marconius)

Pípání z konzole mého Liberatoru doprovázelo blikání červeného světla, zatímco stíhačka prolétala vraty velké vesmírné lodi. Slyšel jsem podvozek, jak dře o podlahu hangáru sithského křižníku, a klouzající Liberator postupně zpomaloval, až jsem si mohl odepnout popruhy. Sundal jsem si z ucha podlouhlé sluchátko s mikrofonem tvarované tak, aby co nejlépe vyhovovalo mé anatomii, a nechal ho na sedačce.
Dobře mířeným kopancem jsem pomohl zadrhnutému kokpitu stíhačky se odklopit, načež jsem se chopil svých světelných mečů a vymrštil se Sílou posíleným skokem ze sedáku. Ve vzduchu jsem stisknul aktivační tlačítka a modrá a stříbrná čepel se s hlasitým klap-bzzz probudily k životu.
Při dopadu jsem zkušeným švihem rozzlobeně bručícího modrého paprsku odrazil střelu z blasteru zpět k jejímu původci, když vtom...

Otevřel jsem oči.
"Ágh, to byl jen sen... Mone, vypni to chrono," zabručel jsem rozespale a přejel nevraživým pohledem malý kulatý přístroj na nočním stolku. Zřejmě už byl čas.
"Mone!"
V odpověď se mi ozvalo jen zachrápání. Natáhnul jsem tedy ruku a vzhledem k tomu, že jsem na otravně hrající chrono nedosáhnul, po chvilce úporného soustředění jsem si jej přitáhnul a po svém devaronianském spolubydlícím hodil. To aspoň deaktivovalo ten budík.
"Hej, ďáble rohatej. Vstáváme, za tři čtvrtě hodiny máme být v hangáru."
Poté, co na něm byly pozorovatelné nějaké známky života, jsem vyskočil z postele, protáhl se a vydal se obléci, rychle si dal něco lehkého k snídani, popadnul batoh a vyšli jsme směrem k hangárům vstříc událostem budoucím...

Jakmile jsme dorazili na místo, hned na první pohled mne upoutalo několik nových stíhačů takového typu, jaký jsem jakživ neviděl dokonce ani na obrázku. Začenichal jsem, ve vzduchu vonělo palivo.
"Co to je? Nejsou to ukořistěné sithské letouny?" obrátil jsem se na svého rohatého přítele s otázkou. "Koukni na to sání, ty musí mít v atmosféře zrychlení jako drak."
Decentní úklonou hlavy jsem pozdravil přítomné Jedie, jak se sluší.
"Jakou myslíš, že mají třídu hyperpohonu?"
To už ale promluvil mistr Linx.
"K těm namyšleným předmětům támhle mě nikdo nedostane. Vezmeme k sobě toho malého Sullustana, Dlla, a člověčici Elinor?"
S těmi slovy jsem se zařadil spíše k moncalskému mistru Atamovi než k té druhé mistryni. Nebo rytířce.
"Dlle! Elinor! Půjdete s námi?"

[Xavier]

Vlna Fyodosu (Dll)

Spánek jsem měl, jako každou noc poslední dobou, neklidný a přerušovaný, budilo mne každé zašustění, každé kroky, co prošli okolo mého pokoje (mít velice citlivý sluch je opravdu prokletí).
Nicméně se mi povedlo zaspat a probudil mne až všeobecný hluk na ostatních pokojích.
Sakra, zase sem zapoměl nařídit buzení.
Rychle jsem na sebe navlékl kombinézu, a ponožky ,stejné jsem nenašel, tak jedna byla bílá tenká, druhá zelená teplá, ale nebyl čas to nějak složitě řešit, boty už jsem nestačil zavázat a už jsem běžel za ostatními, na chodbě mě někdo vyšší okamžitě srazil na zem, jak jsem se mu připletl pod nohy, nicméně jsem se rychle vyškrábal na nohy a vrátil se do pokoje pro batoh, který jsem zde zapoměl a pak již utíkal za ostatními, sem jsem sedostavil jako poslední, tak jsem si stoupl do chumlu a tvářil se, že zde nejsem.
>>Do skupin? Ouu.<<
Zabědoval jsem potichu, neboť jsem na to úplně zapoměl, naštěstí na tom ostatní vypadali podobně, takže jsem v tom alespoň nebyl sám.
Má taktika byla tedy zcelajasná, jako vždy počkat, dokud se týmy nevytvoří a pak se přidat tam, kde je jich méně.
Ke svému překvapení jsem z řad ostatních uslyšel své jméno,
>>Co? Kdo? Já?<<
Marconiova výzva mne zcela překvapila, málokdy mne někdo chtěl mít v týmu, neboť jsem býval zpravidla nejslabším článkem.
>>Jo. Du.<<
Odpověděl jsem, to, že budu u mistra Atamy ,a ne u Siume, mi jen vyhovovalo. Včera mi dala jasně najevo, že má na mne nějaká očekávání a tato výprava bude už tak dost na nic, bez jejího dýchání za krk.

[Hayasan]

Vlna Fyodosu Mon
Hlasitě jsem chrápal a tulil se ke krysímu zadečku, neb má Jordi si zvykla spávat se mnou na polštáři a za nic na světě jsem ji nemohl donutit, aby se k mému obličeji otočila tím svým.
Zdálo se mi o Jordi a o tom, jak mi porodila tisíce a tisíce malých Linxů, kteří kolem mne tancovali jakýsi válečnický tanec, neustále se množili a já absolutně nevěděl, co s nimi mám dělat. Byl jsem zmatený, trochu vyděšený. Poté se tam zhmotnil skutečný Linx a začal řvát něco o tom, abych vypnul nějaký chrono. Jenže právě na něm byla královna všech krys, Jordi. Měla ho místo trůnu. Snažil jsem se tedy říct, že to vypnout nemůžu, skoro jsem se rozbrečel, jenže…

Jáúúú, mnul jsem si prostor mezi rohy, kam mne už poněkolikáté Marconius zasáhl. Normálně bych si to nenechal líbit a snažil se ho udusit polštářem, jenže další věta mého kamaráda podobné myšlenky spolehlivě zahnala.
Cože?
Nastala horečnatá aktivita. Sundat pyžámko s vesmírným loděmi, obléct trenýrky s postavičkami z dětského seriálu, zelené ponožky s červenými puntíky, ručně zdobený nátělník, kalhoty, tuniku, opasek, vylovit boty zpod postele, šupnout Jordi do kapsy, protože bude prohlídka baťohů, pobrat to, co jsem si nachystal, ale nestrčil do báglu, bágl hodit na záda a s funěním přestárlé nákladní lodi vyrazit za Marconiem.

Na místě setkání můj kamarád prakticky ihned začal obdivovat nové lodě. Mne až zas tak nebraly, ale snažil jsem se s ním v tomhle ohledu držet krok.
To by byla paráda. Když si vezmeš, že právě Sithové začali jako první používat meč, tak třeba bychom tam našli něco úplně nového…
Navázal jsem na Marconia a přítomné rytíře a mistry jsem pozdravil malou úklonou. Snažím se být slušný a nedávat jim moc důvodů k nějakému trestání. Tresty mne totiž obírají o čas, který bych mohl trávit se zvířátky.

Linxe jsem samozřejmě vyslechl.
Mistr a padawan, nebo dva rytíři? Padawan bude lepší, třeba nás nebude tolik hlídat a já budu moci prozkoumávat místní zvířátka.
Otočil jsem se na Marca, abych mu naznačil, že já beru mistra, ale než jsem stihl cokoliv udělat, předběhl mne.
Taky si myslím, že je to dobrý nápad. S nimi,
ukázal jsem prstem na kroužek okolo těch dvou dospělých Jediů.
Bych nechtěl jít ani na snídani. Vzpomínáš, jak nás zavřeli na tom záchodě a my skoro promeškali lekci šermu? Ještě, že nás zavčas vysvobodili….
Vzpomínky na neustálé naschvály od té povedené partičky nepatřily mezi ty nejpříjemnější. Ale zase na druhou stranu, oplácím jim to v momentě, kdy se stanou mými soupeři při cvičném zápase. Vůbec je nešetřím.
To, že Marconius chtěl vzít Elinor a Dlla mi skoro nevadilo. Elinor se sice občas chová nesnesitelně taky, ale nesype mi za krk kdejaké smetí. A je chytrá. Já jsem zase bojovník. Co se Dlla týče, tak ten se dle mého názoru nehodil vůbec na nic. Byl jsem si jistý, že nás bude pouze brzdit a nejraději bych ho hodil na krk té příšerné partičce. Ale Marcnius mne dneska, jako už poněkolikáté, předběhl a zavolal na ně, že je berem sebou. Teď jsem svého kamaráda musel podpořit.
Pojďte! Dlle, neboj, budeme ti pomáhat! Když bude čas, tak si budeme moci třeba i zašermovat a řekneme ti s Marconiem, co děláš špatně,
dodal jsem. Šerm miluju, jenže ještě jsem neměl příležitost někoho učit. Určitě by se mi tak otevřely nové obzory, což znamená, že Marconius s tím Dllem neměl a zas tak špatný nápad.

[Jordi Linx]

Vlna Fyodosu, Hangár: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius, Azíza Zaaur, Tzadi Resh)
Skupina dětí se začínala třídit na dva týmy a skoro hned se iniciativy ujmuli dva jedinci, kteří spolu neměli až tak dobré vztahy. Byla trocha ironie, že to byly právě neshody, co nakonec rozhodlo o základní rozdělení několika younglingů, i když ostatní tohle příliš neřešili.
U mistrů Avalin a Siume se tak objevila Azíza, Shay, Tzadi a nakonec se k nim po vybídnutí přidal Naen. Naopak Marconius k mistru Atamovi přitáhnul Mona a s ním Elinor a Dlla.
Rozdělili se i ostatní younglingové - Mia Abarmo se nakonec přidala do skupiny mistra Atamy, stejně jako Nippo Mecisis a Darius Banoa Kol. Na druhou stranu se pak ještě přidala Nallin Riaffa, Matorr Nas Zal a Ircos-Hinn. Do jednotlivých týmů se pak přidávali i další younglingové, takže počty vyšly relativně hezky a utvořily se dva jedenáctičlenné týmy. Dva younglingové chyběli a to z důvody nemoci a úrazu, které jim bránily se zúčastnit.

Jakmile byly skupiny rozděleny, tak se ji vzali na starosti jejich vedoucí, kteří se postavili doprostřed a nejprve si všechny dobře prohlédli.

Skupina mistra Atamy:
Mon calamarijský mistr si pečlivě prohlédl svou skupinu a všechny nejprve obdařil vřelým úsměvem.
Takže týme, nejprve vás požádám, abyste si zkontrolovali svoje batohy. Určitě s sebou musíte mít svůj potravinový balíček, který jste si včera vyzvedli, jedno náhradní lehké oblečení, ponožky klidně i dvoje, samozřejmě i plášť, který je lepší mít hned na sobě. Ku škodě nebude i nějaký datapad, kam byste si mohli chtít dělat poznámky, ale to jen dle toho, kolik unesete. Měli byste s sebou mít i spacák a každý dostanete polní lahev a několik tabletek. Vodu si budeme nabírat na místě a právě tyto tabletky se postarají o to, že bude pitná bez větších potíží. Ale i tak většinou provedu kontrolu, takže se nemusíte ničeho obávat. Jedna feruminiová deka je také nutností, když se potřebujete zakrýt nebo podobně - ty vám rozdá Tarnem, až skončíme s kontrolou. Nezapomeňte samozřejmě na misku a příbor, až budeme jíst. Lumy se jistě neztratí a taktéž i nějaké základní zdravotnické potřeby. V každém případě pevné boty - takže komu co chybí?
začal mistr Atama obcházet všechny členy svojí skupiny a za ním kráčel Tarnem Nea s ferominiovými dekami a datapadem, kam si něco zapisoval. Younglingové tak dobře věděli, že mají poslední příležitost si překontrolovat své vybavení.

Skupiny Rytířky Avalin:
Dvojice rytířek si prohlédla svou skupinu a rytířka Avalin, jež byla sama relativně nalehko, by nejradši vyrazila již dále, ale její kolegyně Siume ji zastavila.
Provedeme si kontrolu toho, co byste správně měli mít. Všichni mi tedy ukažte vaši vybranou obuv. Potom si zkontrolujeme náhradní oblečení, nějaké lékařské přípravky, vybavení pro nocování, déšť a stravu. Ukážeme si, jak mají být správně sbalené a připevněné spacáky, ideálně nastavený batoh pro nošení, umístění nádoby s vodou, abyste k ní měli rychle přístup, ale zbytečně o ni nepřišli a také vám nepřekážela. Takže prosím jeden po druhém,
chopila se Tekko pozice kontrolorky a svou kolegyni přiměla alespoň k tomu, aby s datapadem obcházela za ní a dělala tam případné poznámky.
-----------------------------------
Další kolo uzavírám 17.11. a v něm již skupiny vyrazí na povrch planety. Takže nyní máte poslední možnosti "upravit" své vybavení v korespondenci s tím, co vám vedoucí skupin řekli.
Jinak po dohodě s Eastem se z Naena stává NPC a bude hrán postavou moderátora. A Waylin by si opravdu měla hlídat aktivitu své postavy a pokousit se vyhnout podobným výkyvům.

[Xavier]

Vlna Fyodosu, Hangár, skupina mistra Atamy (Dll)

Když jsme se shromáždili okolo mistra Atamy začala rovnou kontrola, jak dobře máme sbalené věci.
Samozřejmě že jsem moc dobře.
>>Mě chybí potraviny, ponožky, plášť, datapad, spacák, miska, příbor, luma a lékárnička.<<
Nahlásil jsem mistrovi, jak chtěl.
Téměř stoprocentní selhání, nic nového.
Musel jsem tedy odběhnout zpět do svého pokoje a přebalit si batoh, když jsem se vrátil do hangáru, zarazil jsem se, opět se otočil a vrátil se pro oblečení, které jsem předtím sbaleno měl, ale při vyndavání zbytečných věcí, jsem ho vyndal, napodruhé už jsem měl snad vše.
Batoh byl nyní snad těžší než já a nevěřil jsem, že bych s ním došel daleko.

[Gwendolin]

Vlna Fyodosu, skupina Rytířky Avalin (Aziza Zaaur)

Jak se dalo očekávat zaječí pracička, krysí trenér a podivíni z předchozí výpravy se zařadili do skupiny mistra Atamy.

Díky Sílo! Kdybych měla poslouchat celý výlet to jejich poučování, tak by mě asi kleplo!
Spokojeně se otočím k rytířkám a sundám si batoh pro nadcházející kontrolu výstroje. Až na misku, případně nějakou skleničku mám vše. O této skutečnosti informuji vedoucí. Rychle, tentokrát bez batohu, se vrátím do pokoje a popadnu první věci, které mi padnou pod tlapku. Kovový hrneček a plastovou misku s obrázky květin. Jen, co se vrátím do hangáru, předměty uložím a vítězoslavně se postavím do pozoru. Nic mi již neschází a tak s nedočkavostí vyčkávám na pokyn k nalodění do transportu.

Co myslíte? Budem hrát i nějaké bojové cvičení? Že bychom přepadli ušáka a jeho kámoše a sebrali jim všechny sladkosti?
Podělím se s Tzadi a Shay o myšlenku.

[Shisco]

Vlna Fyodosu (Marconius)

K naší skupince se přidávali další a další členové, až byly obě skupinky kompletní a vůdcové obou z nich se chopili slova, aby započali se snahami zkontrolovat nás, zda máme všechno, co by se nám tam venku mohlo hodit.
"Dlle," otočil jsem se na drobného Sullustana stojícího opodál. "Datapad, lumu a nádobí už máme, některé věci stačí, když je bude mít jeden z nás, každá něco váží a čím míň toho budeme muset táhnout, tím líp," řekl jsem za ním, když se chystal odejít.
Následně jsem letmo zkontroloval své věci, i když jsem věděl, že všechny věci, které potřebuju pro sebe, mám, a věci, které nemusí mít každý, má někdo z nás.
Jídlo, jo, je tady. Ano, ano, ano, ano... Lepiové ponožky nenosí, a moje boty přežijou i apokalypsu.
Mezitím jsem natáhnul sluchy, aby mi neuniklo, co říkají ostatní.
Deka, ach ano, pomyslel jsem si, když mi ji někdo vtisknul do ruky. Mám sice svoji, ale deka neváží skoro nic a možná bude někdo z nás ještě rád, že ji mám.
To jsem ale uslyšel Azizu. Zatímco druhý mistr o kousek dál hovořil, s dekou stále v ruce jsem se zezadu přitočil k liščímu stvoření a řekl z bezprostřední blízkosti tiše:
"Můžeš to zkusit. Pokud si na mě troufneš."
Následně jsem se vrátil mezi své a div mi nespadla čelist, když jsem spatřil malého Sullustana vláčejícího batoh, který je skoro těžší než on sám.
"Ne, počkat, tohle nepůjde."
Potěžkal jsem jeho batoh, byl dokonce snad těžší než ten můj, a to já jsem měl o poznání větší sílu než Dll a váha mého zavazadla pro mě nebyla problém.
"Vezmu některé tvoje věci k sobě, unesu toho hodně a potřebujeme, abys byl schopný rychlého pochodu. Dokud budeme pohromadě, je jedno, kdo to nese. Mone?" řekl jsem Dllovi a následně se obrátil ke svému devaronianskému příteli, "dávej na něho kdyžtak bacha, pokud nebudu poblíž, prosím tě, jasan?"

[Heinz]

Vlna Fyodosu, skupina Rytířky Avalin (Tzadi Resh)

Koukám jak mrně na hračku ve výloze, když se všichni rozutečou dobalovat. A nasadím hrdý postoj. To já mám totiž všechno, co potřebuju!
I když jen v duchu, napodobím hlas jedné oblíbené postavy z dětskýho holofilmu.
Všechno maskování, všechno pro boj, všechno pro poznání – nic mě tam dole nemůže překvapit!
A připadám si jak on, můj hrdina, když čekám na Zízu.
„Sim tě, co sis tam nechala?“
Ale jen co nadhodí téma, nechám holofilm holofilmem – tohle je důležitější.
„No to musíme! Možná, když budem hodně prosit, tak nás mistryně nechají, protože to bude prča! Umíš si to představit? Namatláme jim na hlavu bahno a vítězně zazpíváme naší hymnu!“
Zas uteču myšlenkama z reality, představuju si, jak žůžo to bude.
A to týhle představy zapadne i šepot Marconia. Zlověstně se ušklíbnu a tiše odpovím za Zízu.
"To si piš, že si troufnem!"

----
Já vím, že jsi chtěl, ať se zbavíme všech blbostí... ale to Tzadi zkrátka dobrovolně neudělá.

[Hayasan]

Vlna Fyodosu Mon
Mistra jsem příliš neposlouchal. Ostatně, věci si když tak půjčím. Marconius beztak myslel za nás za oba, takže v tomto směru můžu být více než klidný.
Když se můj ušatý kamarád přitočil k děvčatům, aby jim sdělil, že my se jich nebojíme, tak jsem si založil ruce na hrudi a sebevědomě jsem se na ně usmál. Pokud se chtějí rvát, já se tomu bránit nebudu.
I já jsem zaznamenal, že Dll toho má snad více, než já i Marconius dohromady.
To si vzal i postel?
Dobrá, odpověděl jsem a svůj baťoh jsem položil na zem.
Dej něco i do toho mého, ať se s tím nevláčíš sám. A možná by bylo nejlepší, abys všechny naše baťohy přerovnal. Dllovi dej do toho jeho i naše oblečení. To je lehké, unese to a nám dej do baťohu všechny jeho těžší věcí. Navíc jeho baťoh nebude vypadat podezřele poloprázdný, pokusil jsem se vylepšit základní kamarádovu myšlenku, která byla více než evidentní. Dlla jsem prostě čapl za loket a postavil jsem ho tak, aby na našeho ušatého přítele neviděly hlavně holky. Aby se Dllovi nesmály. Já si zase stoupnul tak, abych zamezil výhledu našemu mistrovi a jeho padawanovi. Z třetí strany zase byly vidět jen Marconiova záda, takže to by mělo být v pořádku. Nechtěl jsem, aby naše počínání někdo zaznamenal. Ten sollustan už tak byl úplně mimo partu a někteří posměváčci by si ho mohli začít dobírat.
Dokonce se mi začínalo líbit, jak Dllovi pomáháme.
Jestli všechny Dllovi věci poneseš sám a já to zjistím, tak tě potom vyválím v blátě.?
S úsměvem jsem polohlasitě pronesl výhružku směrem k Marconiovi. Moc dobře jsem věděl, že by toho byl schopný, ale to přece nejde. Já jsem taky silák.
Já už pozor dávám, nevšiml sis? A Dll taky. Nikdo si toho nevšimne, když budeš dostatečně rychlý.

[Jordi Linx]

Vlna Fyodosu, Hangár:

Skupina mistry Atamy: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Jakmile došlo na kontrolu předmětů, tak se vesměs objevily dva tábory younglingů - ti kteří měli skoro vše a ti, jež na mnoho věcí zapomněli. Mezi tyto zapomnětlivce se zařadil i Dll, čehož si všiml Marconius a rozhodl se vstoupit jako kamarád a nabídnout svou pomoc. K tomu se přidal Mon, takže Dll nakonec moc šanci reagovat a byl do toho vtažen. V konečném výsledku bylo rozložení batohů úplně odlišné a Dll ten svůj mohl táhnout i delší dobu, zatímco jeho kolegy to zas až tak nezatěžovalo. Jakmile trojice skončila s bleskovou akcí, tak si teprve nyní všimli mistra Atamy, který dokráčel až k nim.
Je šlechetné, jak jste se zachovali, ale řešení jste zvolili poněkud poloviční. Optimální je, když svému příteli pomůžete, aby situaci zvládl sám - potom bude silnější. Za těchto okolností jste měli projít s Dllem jeho věci a zjistit, co by šlo nahradit něčím menším a lehčím, co vyřadit, či co by mohlo například splňovat požadavky více věcí. Například pro Dlla je datapad zbytečnou vahou navíc a pokud nemá možnost si opatřit nebo vypůjčit menší a lehčí model, tak je lepší jej nebrat. Navíc protože hodně dobře vidí ve tmě a má výtečný sluch, tak si klidně nemusí brát lumu. A například příbor nemusí být z kovu, ale postačí laciný z feroplastu, nebo si jej může vyřezat na místě. Ale tohle je také jedna z věcí, o které si budeme povídat během našeho výletu, vy si to pro nyní zapamatujte,
poučil je s úsměvem a vyrazil se věnovat dalším členům, kteří řešili ještě nějaké problémy. To netrvalo příliš dlouho a nakonec na všechny zamával.
Vypadá to, že všechno potřebné je připraveno, tak zamíříme do lodí. Usazujte se po dvou a nehádejte se o místa u oken, jsou dostatečně velká, aby z nich bylo vidět i při průletu atmosférou,
vybídnul mistr Atama všechny k uspořádanému nalodění, zatímco druhý tým se ještě připravoval.

Skupina rytířky Avalin:(Azíza Zaaur, Tzadi Resh)
Zatímco Azíza si ještě odběhla pro nějaké nádobí, tak se Tzadi pyšnila tím, že ona sama na nic přece nemohla zapomenout. Mezitím kontrola pokračovala a obě rytířky byly důkladné a neváhaly nikoho poslat doplnit si věci, pokud je neměli k dispozici. Nedalo se tedy divit, že se to celé začalo poněkud protahovat a k Zíze s Tzadi dorazily až nakonec. Ty již měly vše doplněno a kontrolou prošly bez větších potíží.
Teď když máte vše potřebné vám ukážu, jak si správně připevnit spacák, který je nejvhodnější přidělat zespodu nebo z vrchu na batoh a to dle toho, jak vám to batoh umožní. Protože je objemný, nevyplatí se ho zastrkávat do batohu. Totéž se nedělá s lahví, kterou je potřeba pevně přidělat do boku batohu. Ideální, pokud ji máte na nějakém pevném lanku přivázanou, kdyby vám náhodou vypadla, tak abyste ji neztratili,
začala přednášet Tekko, zatímco Avalin stála po jejím boku. Tým mon calamarského mistra už v tu dobu začal nastupovat do svého transportéru, zatímco u tohoto týmu to v nejbližších momentech nehrozilo. Již předtím navíc mistryně Siume dávala několik pouček, jak efektivněji složit věci do batohů, zatímco se prováděly kontroly.
-------------------------------------------
Další kolo uzavírám 1.12. a v rámci interakce máte opět možnost až dvou příspěvků za kolo. Navíc opět varuji Waylin, že je s aktivitou velice nízko a v brzkém případě by jí mohlo hrozit "vyloučení" z pozice hráče.

[Gwendolin]

Vlna Fyodosu, skupina Rytířky Avalin (Aziza Zaaur)

Vypláznu jazyk za vzdalujícím se Marconiusem. Jeho slova mě nezastrašila. Naopak, upevnila mé rozhodnutí během výletu provést partyzánský přepad skupiny mistra Atamy. V hlavě se mi již zhmotňovaly první nápady.

Některé houby, rostliny nebo přezrálé ovoce přitahují hmyz spolehlivěji než cukroví. Mohli bychom jim je rozházet po táboře.
Zašeptám směrem k Tzadi, tak aby mě nikdo jiný nemohl slyšet. Představa, ve které se nad hlavami zaječáka a jeho kumpánů drží mračna much mi na tváři vykouzlí úsměv.

Mo... Haha!... Mon, by si pak mohl otevřít muší cirkus!
Tlapkami si zakryji čumák a zajíkám se smíchy. Obě rytířky mají plné ruce práce s kontrolou vybavení, proto se zdá, že mému výstupu nevěnuje nikdo z dospěláků pozornost. Jakmile prohlídka skončí, slova se chopí Tekko. Ocasem znuděně kmitám ze strany na stranu a jejím slovům věnuji jen nepatrnou pozornost. Z batohu vytáhnu láhev vody a upevním si ji, dle pokynů z vnější strany. Následně můj pohled spočine na pytlíku s čokoládovými bonbóny. Předstírám, že se zaujetím sleduji obě rytířky. Pro větší věrohodnost mírně přikyvuji. V ten samí moment poslepu načnu sáček a vytáhnu čtyři kuličky, zabalené v bílo-červené plastové fólii. Rozdělím se s Tzadi, Shay a Naenem.

Koukej!
Drbnu loktem svou lidskou soukmenovkyni a hlavou pokynu k druhé skupině.

Oni už nastupují a my se tady ukoušem nudou! To není fér!
Zamračím se a zkřížím ruce na hrudi.

[Xavier]

Vlna Fyodosu, Hangár, Skupina mistry Atamy (Dll)

Celá situace se začala vyvíjet čím dál bláznivějším směrem, když se Mon s Marconiem začali hádat kdo co ponese, a já tam jen tak stál nezbylo mi než to vše sledovat.
Zásah mistra Atamy taky nebyl z nejpříjemnějších, zvlášť když v mi zkritizoval značné množství věcí, co nám před několika minutami nakázal přinést.
No to... Co si z toho jeho blábolení teda mam vybrat.
Nyní jsem již totálně netušil, co dělat. Mám odnést ty věci zpět a poohlédnout se po jiném příboru, vzít si zpět všechny věci jak jsem je přinesl, nechat si věci co mi nechali kluci, všechno zahodit a jít jen s rukama v kapsách?
Chvíli jsem tam jen tak stál a netušil co dál, než mi došlo, že se zase na mne čeká, tak jsem jen posbíral věci co mi kluci nechali, nandal je do batohu a vyrazil k raketoplánu. Byl nyní o poznání lehčí, což bylo fajn, na druhou stranu, bylo mi jasné že ta těžká část teprve začíná.

[Shisco]

Vlna Fyodosu, hangár raketoplánů, skupina mistra Atamy (Marconius)

Na poznámku té namyšlené malé člověčí samičky jsem jen zavrtěl hlavou. Chtěl jsem na ni vycenit zuby, ohlodané doostra, aby si rozmyslela, jak se mnou mluví, avšak jakkoliv se ve mně začal rozlévat hněv, potlačil jsem ho.
Jedi musí jednat, když je klidný, sebejistý a v souladu se Silou. Jednat ve vzteku znamená přivolávat temnou stranu a riskovat vše, pro co Jediové žijí... vybavil se mi úryvek z dlouhého kodexu Jediů.
A navíc by to stejně nepomohlo, rezignoval jsem s tím, že nechám události vyvinout se přirozenou cestou, ale pokud na mě člověčice nebo někdo z její bandy zaútočí, pak se samozřejmě budu bránit.
A zvítězím. Snad to není namyšlené, ale já jsem silnější než ona. Na poměry své rasy je dítě, já už dospívám."
Občas jsem si pokládal otázku, zda je opravdu nutné, abych byl obklopen jedinci, kteří jsou někdy tak nevyspělí. Vždy jsem si ale vzápětí sám odpověděl. Coruscant také nevybudovali za den a než se novic Řádu naučí vše, co potřebuje, aby se mohl stát Padawanem, nějakou dobu to trvá.
Věřte v Sílu. Každá událost ve vesmíru má svůj čas, říkával mistr Suffok, když byl ještě relativně zdravý.
A kdyby si mistrové nemysleli, že mi to prospěje, na Vlnu Fyodosu by mě vůbec neposlali. A navíc je tu Mon...
"Pojďte, nalodíme se," řekl jsem a přehodil si jeden popruh batohu přes rameno, načež jsem vykročil a našel si místo. Pustil jsem Mona k oknu, radši sedávám v uličce, protože když se něco stane, je to blíž k východu, nemusím se drát přes toho druhého.
Nějakou dobu poté se nic nedělo.
Nemám rád, když se nic neděje. Je to těžké, jenom tak sedět, hledět, čekat, bloudit očima po okolí... Přistihnul jsem se, jak si čím dál rychleji vyťukávám špičkami bot rytmy jako nějaké sólo pro bicí.
Opět jsem vstal a začal se procházet, přesunul svůj batoh jinam, na místo, o kterém jsem si myslel, že na něm bude batoh lépe držet, kdyby při průletu atmosférou nastaly turbulence. Zkontroloval jsem Dlla. Zdál se být v pořádku.
"Můžeš být v pohodě, mistrové nedovolí, aby se nám něco vážného stalo. Kdyby šlo do tuhého, zasáhnou."

[Hayasan]

Vlna Fyodosu, hangár raketoplánů, skupina mistra Atamy Mon
Poučení jsem si samozřejmě vyslechl. Když jsem si to promítl zpětně, tak možná by to bylo i bývalo lepší. Ale nevím, mžná taky ne. Už tak se mi zdál Dll dost rozhozený.
Když jsme vyrazili k lodi, strašně sjem si přál, abych získal místo u okna. Jordi se už moc v kapse nelíbilo, ostatně, komu by se taky líbilo v tak napjatým prostoru. Pomalu jsem se divil, že mi ta kapsa ještě nepraskla. S rukou na ní a s baťohem na zádech jsem tedy vyrazil osbadit si místo někde vzadu, abych mohl Jordi dovolit lozit mi po klíně. Určitě se na to celá třese.
Ještě před nastoupením jsem pohlédl směrem k zahradě, neboť jsem tam nechal tolik chlupatých tělíček, ocásků a roztomilých čumáčků...
K holkám jsem se moc nedíval. Jsou praštěné, nechápu, proč neustále všem dělají naschvály a považují to za ohromnou legraci. Kdyby se místo toho věnovali boji, tak bych je neporazil na hlavu levou rukou,zatímco tou pravou zvládám drbat svou Jordi.
Marconius se naštěstí ukázal jako kámoš a dovolil mi sednout si k oknu. Jordi jsem si hned položil na klín a sledoval, jak se mi mezi nohama pěkně uvelebila. Začal jsem ji drbat, dávajíc si pozor na mistra a jeho padawana. Jestliže hrozilo, že by ji mohli vidět, ihned jsem ji zase schoval do kapsy.
„Dll bude v pořádku, nedělej si starosti,“ oslovil jsem svého zaječího parťáka. „S námi se mu nic nestane. A holek se taky nemusíme bát. Myslím si, že půjdou jinou trasou, jinak by snad to dělení ani nemělo smysl. S trochou štěstí je uvidíme až za pár dní.“