Satina Merell - Košile bližší než kabát

Pakliže je hráč neaktivní déle než 30 dnů, jeho mise bude dočasně přesunuta sem

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Phate »

Onderon, mandalorianský tábor:

Tvůj společník a spoluvězeň si mlčky vyslechl všechny tvé argumenty, zatímco pochodoval po místnosti. V ten moment aby u něj pověstnou Jediskou trpělivost pohledal. Sem tam na tebe pohlédl, skoro jako by se chtěl ujistit, že to myslíš vážně. Netrpělivě přecházel, ale nic neříkal.
Jakmile jsi skončila, sedl si odevzdaně na kavalec a rozhodil rukama. Stále však mlčel. Nebyl v galaxii nikterak dlouho, ale za tu krátkou dobu moc dobře poznal, že hádka se ženou nemůže nikdy skončit dobře. Navíc si uvědomoval, že i přes svou touhu utéct, s tebou souhlasí. Možná nebyl nejtrpělivější uživatel Síly, ale rozumu pobral celkem dost aby věděl, že tvé argumenty mají opodstatnění a smysl.
Ale i přes to všechno ho rozčilovalo, že se dostal na druhou stranu barikády.
Jako lovec to byl on, kdo plnil zakázky a vracel bohatým politikům rozjařené pubertální dítka, která se chtěla vydat po galaxii, místo toho aby nastoupila na prestižní univerzitu. Byl to on, kdo lovil a zabíjel vrahy, zloděje a další nežádoucí osoby pro zločinecké organizace a mnohdy neznámého zadavatele.
Byl on, kdo přijal tuhle poslední zakázku, která se zvrhla v boj o přežití. Byl to on, kdo by si nikdy neodpustil, že tě tu nechal samotnou s bandou hrdlořezů a dobyvatelů. Už dávno jsi pro něj přestala být další zakázkou, kterou je třeba bezchybně vykonat.

"A co s náma bude, až tady budou mandíci hotoví? Pochybuju, že nás budou vláčet sebou na další planetu." řekl nakonec Jared lehce odevzdaně. Smířil se s tím, že zůstanete vězni ve válce, do které jste se ani jeden nechtěl zaplést.
"Nehledě na to, že ani jeden z nás nejsme válečníci. Ty jsi reportérka a já někdo, kdo se tváří jako úhlavní nepřítel, ale není jím. Co udělaj s Lilian je asi jasný. Co když budou chtít abychom se k nim připojili?" pokračoval trochu depresivně. Nejspíš nevěřil, že mají Mandaloriané takovou úctu k nepřátelům, aby vás nezastřelili až budou odlétat a nehodili vás lesní zvěři k večeři.
"Teda ty seš v klidu žejo, ty jsi šéfova neteř." zažertoval nakonec, neboť si uvědomil, že začíná znít trochu jako idiot.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Gwendolin »

Onderon, mandalorianský tábor:

Během svého monologu nespouštím Jareda z očí. Znervózňuje mě. Bloumá po místnosti sem a tam jako zvíře ve výběhu zoologické zahrady. Starosti mu prohlubují vrásky na čele. Prsty pravé ruky bubnuje po stehně. Pohled, který mi příležitostně věnuje jako by říkal: To myslíš vážně?! Myslím! Výjimečný stav si žádá výjimečná řešení, byť jsou v rozporu s tím, co nám káže pud sebezáchovy. Netuším, co nás čeká. Nemohu zaručit, že se nám v táboře nic nestane. Ale můj instinkt mi radí vyčkat. Stejně jako mladík, ani já nejsem z naší situace nadšená. Nepatřím mezi ty typy lidí, kteří si sednou, složí ruce v klíně a odevzdaně čekají na smrt. Raději konám. Neméně důležité je ale zvolit vhodný okamžik k akci a ten podle mého uvážení zatím nenastal.

Nelíbí se mi to o nic víc než tobě. V tom mi můžeš věřit.
Pomyslím si v momentě, kdy mladík dosedne. Chvíli jen tak mlčíme a vyměňujeme si zkroušené pohledy. Přemýšlím, co se v tento moment Koremu honí hlavou. Byl už někdy v podobné kaši? Co by dělal, kdyby se mu naskytla příležitost utéct? Nechal by nás tu? Co bych udělala já?

Upřímně? Nevím. Jedna věc je hrdinně přesvědčovat sama sebe, že moji společníci jsou pro mě důležitější než mé vlastní bezpečí. Druhá věc je skutečná, sobecká lidská snaha zachránit si kůži. Co by ve mně zvítězilo?
Netroufám si odpovědět ani v myšlenkách. Nerada bych byla příčinou dalšího utrpení svých společníků. Naneštěstí, hranice mezi dobrem a zlem je nesmírně tenká.
Jakmile mladík opět spustí, poslušně naslouchám. Neodvažuji se promluvit. Neznám odpovědi na jeho otázky. Tupě zírám do země jako malé dítě, které se zdráhá zvednout oči k rozzlobenému rodiči. Žertovná poznámka mě nicméně popíchne jako vosí žihadlo.

Nezapomeň na to, že má Tor s mým tátou nevyřízené účty. Krev sice není voda, ale když na to přijde tak mě ani ona neochrání. V podstatě jsme cizí lidé. I ty si mi bližší.
Připomenu Jaredovi chladné rodinné vztahy.

Co se naší budoucnosti týče…
Zvednu ruce a otočím je dlaněmi vzhůru ve výmluvném gestu.

…nemám vůbec zdání, co s námi udělají. Ty si tu ten, kdo vidí do budoucnosti, ne?
Oplatím mu stejným, žertovným kreditem.

Jak říká má máma: Jednou tam musíme všichni, ale ne dnes!
Pokusím se o povzbudivý úsměv.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Phate »

Onderon, mandalorianský tábor:

Lovec seděl, ale nesmál se. Tvá snaha odlehčit vypjatou situaci se nestřetávala s úspěchem, neboť představa svobody a útěku ze zajetí se Jaredovi pomalu, ale jistě vzdalovala. Seděl s rukama složenýma na klíně horlivě přemýšlel co dál. Neměl ve zvyku se vzdávat, ani nečinně sedět a nic nedělat a představa, že jeho život a osud není v jeho rukou ho děsila. Hlavou se mu honilo, že by měl sám v džungli určitě možnost přežít, ale nemohl by se sám na sebe podívat, kdyby tě tady nechal napospas nepříteli. A ještě ke všemu tady byla Lilian, která z vás tří trpěla nejvíc.

"Možná né dneska, ale nás to čeká nejspíš hodně brzo." okomentoval sklesle rčení tvé maminky a vrátil ti úsměv.
Protézou si mnul zápěstí druhé ruky a snažil se určit pravou míru tlaku. Pořád se ještě plně nesžil s novou končetinou a neustále si s něčím hrál, aby získal ten pravý cit. Pokud by mělo dojít na boj, chtěl být co nejlíp připraven.

"A abych to uved na pravou míru, do budoucnosti vydí jen někteří s lepším výcvikem. A ani tak ty předpovědi nejsou častokrát přesné. Takže na tohle se rozhodně spolehnout nemůžme." vysvětlil ti jak se věci mají. "A navíc už jsem to zkoušel." dodal ještě. Síla zřejmě propůjčovala tuto schopnost jenom někomu a Jared mezi ty vyvolené nepatřil.

"A to s tim Torem je skvělá připomínka, protože až ten dorazí, nebo až nás dovezou k němu, tak už se odsud tuplem nedostaneme. Rozhodně bude mít sebou jednotku a bude se věnovat nám všem. Né jenom nebohý Lilian." dodal tónem, jako by jsi právě zpečetila váš osud.
"A když řikáš nevyřízený účty. Myslíš, že se si to bude vylívat na vlastní neteři? Vim, že mandaloriani chápou rodinu trochu jinak než zbytek galaxie, ale snad neni takovej despota, aby tě vinil za jeho chyby, ne?" zeptal se rychle, když si uvědomil svůj předchozí tón.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Gwendolin »

Onderon, mandalorianský tábor:

V místnosti se rozhostila nálada jako na pohřbu. Černé myšlenky zaháněli i tu trochu naděje, která v nás zůstala. Vzájemně jsme si vyvraceli návrhy a čím dál víc upadali do zoufalství. Zůstat bylo stejně nebezpečné jako utéct. Ani jedna z možností nebyla správná.

To je fakt.
Odpovím sklesle. Položím si lokty rukou na kolena, schovám tvář ve dlaních a zavřu oči. Prsty zajedu do vlasů, a zatímco mladík vysvětluje, jak je na tom s jasnozřivostí, přemýšlím. Tahle situace mi začíná přerůstat přes hlavu. Už nevím jak dál. Nevím jak se rozhodnout. Neustále jsem toužila dostat se blíž k frontě, získat příležitost k pracovnímu růstu a teď si nepřeju nic víc než vrátit se na Coruscant a hlásit nudné zprávy ze Senátu.

Já kráva odmítla přispívat na naše holonetové stránky do rubriky pro ženy! Mohla jsem chodit na masáže, kosmetiku, nakupovat, dělat rozhovory s návrháři, trenéry fitness a mít klid! Ne, tohle bylo na mě moc přízemní, moc povrchní! Já si musela usmyslet, že udělám kariéru a změním svět!
Hlasitě vydechnu, načež zvednu hlavu a sepnu dlaně, jako bych se chystala k modlitbě.

No tak vzchop se! Zoufat si můžeš potom! Teď je čas něco vymyslet!
Narůstá ve mně vztek. Vztek na Terela, Mandaloriany, Republiku, celou tuhle zasranou válku! A Jared je naneštěstí první na ráně. Jeho slova a tón hlasu jsou posledním polínkem do ohně. Následná snaha o přátelštěji vedenou otázku se mine účinkem.

Já do háje nevím!
Vyštěknu podrážděně a vstanu. Udělám několik kroků během, kterých se snažím zklidnit.

Netuším, co od něho můžeme čekat! A ani to vědět nechci, ale to štěstí mít asi nebudu.
Zastavím se u dveří do našeho vězení. Hypnotizuji je očima a mlčím. Zkřížím ruce na hrudi a po krátké odmlce výrazně klidnějším hlasem pokračuji:

Znám ho jen z vyprávění rodičů a ti ho popisovali jako autoritářského, čestného a charismatického. Asi se nemusím bát, že by si na mě chtěl vylívat vztek, ale kdo ví. Přeci jen jsem zajatec a navíc obviněný ze špionáže.
Smutně se pousměji a zakroutím hlavou.

Chci pryč. Ani nevíš jak moc. Utekla bych okamžitě, kdyby to šlo, ale nechci tu nechat Lilian. Odskákala by si to i za nás dva.
Vzdychnu.

Jsem asi totální magor, když chci riskovat naše životy pro relativní bezpečí někoho, koho znám sotva pár hodin. A Síla ví, jestli jí naše přítomnost nějak pomůže... Řekni, že se mýlím. Že je chyba zůstat. Že jí nemůžeme nijak pomoc... Že nemáme jinou možnost...
Posadím se zpět na své místo a pohlédnu na mladíka. V mé tváři se zrcadlí zoufalství.

Přesvědč mě, že útěk je menší zlo... že má šanci na úspěch. A že si to odpustím.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Phate »

Onderon, mandalorianský tábor:

Jared mlčky seděl na posteli a přemýšlel. Vypadal duchem nepřítomný a nejspíše byl právě ponořen do toku Síly, odkud často čerpal energii, která se mu posledních pár dní nedostávalo. Z venku byly slyšet zkreslené hlasy nepřátelských vojáků, vycházejících z typických mandalorianských masek, která většina nosila i v táboře. Byli připraveni na všechno. Takové už byly tradice, které se s jejich národem nesly po tisíciletí.

"Mohl bych tě přesvědčit, že utéct je mnohem lepší nápad, ale musel bych ovlivnit tvou mysl a oba víme, že by to bylo jednak celkem těžký, protože jsi tvrdolavá po předcích a navíc máš pravdu." spustil po chvíli a opět se na moment odmlčel. Postavil se a došel ke dveřím, které vás oddělovaly od okolního světa.
"Znovu jí vyslýchají." řekl potichu a sevřel pěsti až mu zbělely klouby. Samozřejmě na té ruce, která nebyla protézou.
"Máš pravdu, nemůžeme jí tu nechat. Nejspíš jí odsud nemůžeme ani sami dostat, ale můžeme využít tvých rodinných styků, abychom jí alespoň trochu pomohli." řekl rychle a lehce zkřivil obličej.

Mohla jsi se jen domnívat co se právě odehrává nedaleko od vás a jak to celé působí na Sílu, ale podle Jaredova obličeje se dalo usuzovat, že on přesně ví co si Lilian právě prožívá.
Koreho obličej se vrátil do normálního stavu neutrální otrávenosti, když mladík zvedl svou prostetickou ruku směrem ke dveřím a zavřel oči.
"Ťuk ťuk." řekl potichu, načež se ozvaly dvě kovově znějící rány znějící jako náraz do přední stěny vaší ubytovny.
"Za chvíli dorazí posily, vynutímě si audienci u tvojí tetičky a zkusíme jí přesvědčit aby nechala Lilian napokoji. Když půjde do tuhýho, budeme improvizovat" vysvětlil Jared, když se náhle chopil iniciativy a natáhl se po tobě v Síle, aby tě trochu uklidnil. Opravdu jsi cítila mírnou úlevu. V klidu poodešel od dveří a postavil se vedle postele na které jsi seděla.

Opravdu netrvalo dlouho a do místnosti vtrhla trojice mandalorianů v čele se svalnatým mužem, který měl zjizvený obličej.
"Co se tady děje!" vykřikl lámaným basikem, zatímco na vás dvojice anonymních vojáků mířila zbraněmi.
"Rádi bychom si promluvili s vaší velitelkou." řekl klidně, lámaně jazykem Mando'a.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Gwendolin »

Onderon, mandalorianský tábor:

Schovám tvář v dlaních a čekám na Jaredovu odpověď. Místnost se ponořila do ticha, které narušovaly pouze tlumené hlasy vojáků a mé rozbouřené myšlenky.

-Nedokážu to. Můžu se tvářit odhodlaně jak chci, ale Lilian tu nechat nesmíme!
-Co chceš, ale dělat? Zůstat je stejně nebezpečné! Zvlášť pokud ta rytířka nakonec promluví! Co budeš dělat až se Mandaloriané dozví, že nejsi jen reportérka?
-Nevím… Musím se modlit, aby nepromluvila. Jedi by přeci neohrozil životy ostatních, ne?
-Tonoucí se stébla chytá. A tihle lidé by nepochybně přiměli k řeči i němého. Musíš vymyslet náhradní plán. Nesmíš…
-Já vím… nesmím jim dát příležitost k tomu, aby mě umučili k smrti. Raději zemřít při útěku nebo vlastní rukou. Hlavně, aby to bylo rychlé!

Při myšlence na smrt mi přeběhne mráz po zádech. Nikdy by mě nenapadlo, že jí půjdu vstříc tak brzy. Byla jsem přesvědčená, že se do té doby proslavím. Najdu toho sviňáka a začnu nový život. Překonám svůj strach, s někým se seznámím, založím rodinu.

-Nechci zemřít. Ještě na to nejsem připravená. Rozhodně ne vlastní rukou. Nevím, jestli bych k tomu našla odvahu…
-Snad nebudeš muset.

Tok myšlenek přeruší mladíkův hlas. Hodím představy o svém pohřbu za hlavu a raději se soustředím na přítomnost. Je rozhodnuto! Zůstáváme! Alespoň do té doby, než se nám podaří zachránit rytířku. A s tím bychom neměli otálet.

Jak to myslíš? Co chceš dělat?
Než stačím domluvit, Jared již natahuje ruku ke dveřím. Zavře oči a v jeho tváři je znát soustředění. Jímá mě neblahá předtucha.

A sakra!
Procedím mezi zuby v momentě, kdy se ozvou dvě rány.

Doufám, že víš, co děláš.
Dodám vzápětí a pohlédnu na mladíka s tázavým výrazem ve tváři. V mém obličeji se rázem zrcadlí zděšení a nedůvěra.


Jak ji chceš u sta hromů přesvědčit?! Tohle neni dobrý! Jestli nás nerozstřílí hned, jak sem vlítnou, tak to udělá Katnir. A ještě za živa nás předhodí té své uslintané bestii! To není dobrý!
V myšlenkách se loučím se všemi blízkými. Za nedlouho budou každý večer recitovat mé jméno spolu s ostatními předky. Z ničeho nic strach a nával úzkosti ustoupí. Cítím se mnohem klidněji, srdce mi již tak nebuší a hladina adrenalinu se vrací do normálu. Mlčky čekám, co se bude dít dál.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Phate »

Onderon, mandalorianský tábor:

Ještě než do místnosti vlítla hlídka s nezahelmovaným velitelem v čele, Jared se rychle otočil tvým směrem a povzbudivě se usmál.
"Já vim vždycky, co dělám." ozvalo se ti v hlavě, ale mužovy rty se nepohnuly. "Teda aspoň většinou." rozeznělo se ti ještě v hlavě.

Hlídka vyslechla neomalený a špatně vyslovený dotaz a válečník v čele se otočil na své dva kolegy v tichém dialogu. Jeden by myslel, že je také Jedi a domlouvá se se svými kolegy telepaticky. Spíš to ovšem vypadalo, že ani jeden z nich neměl pravomoc k tomu vám cokoliv slíbit.

Velitel hlídky si Jareda pečlivě přeměřil pohledem a udržoval vzdorné mlčení, které po chvíli začlo vypadat celkem komicky. P chvíli přesunul svůj pohled na tebe. Vypadalo to, že je v táboře nový a o vašich maličkostech věděl tak akorát to, že hnijou v jedné z přízemních budov.

"Mám ti to zopakovat, nebo se bude něco dít. Máme pro velitelku důležité informace." nevydržel Jared tupý mandalorianův výraz a poměrně hrubě a sebevědomě okřikl muže v basiku.

"Velitelka je mimo tábor. Hned jak se vrátí, určitě vás ráda vyslechne." řekl hlídač po chvíli, opět lámaným basikem a chystal se k odchodu. V tom ho Jared popadl za rameno a prudce ho otočil. Dvojice anonymních vojáků rychle zamířila na mladíkovu hlavu, ale zůstávala vzadu. Překvapený hlídač se po Jaredovi prudce ohnal, ale ruka mu zůstala viset ve vzduchu.

"Co to...!" vytřeštil oči a udiveně sledoval co se to s ním děje. Nevypadal zase tak mladě, aby zatím nepřišel do styku s žádným Jediem, ale nejspíš tomu tak bylo.

"Tak ještě jinak." spustil klidně Kore. "Chci mluvit s tím, kdo tady tomu velí. Velice rád bych uvítal, kdyby jste přestali s výslechem naší kolegyně. Všechno vám řeknu já sám bez nutnosti někoho zdlouhavě mučit." vysvětlil mu a Sílou ho lehce odstrčil o půlmetru zpátky.
Lehce vyděšený hlídač okamžitě vyběhl z místnosti následován svými pohůnky.

"To šlo skoro hladce. Jsem rád, že mě rovnou nezastřelili. Jestli tu neni Katnir, možná máme šanci z toho nějak vybruslit. Napadá tě něco?" oddychl si Kore a posadil se vedle tebe.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Gwendolin »

Onderon, mandalorianský tábor:


Přihlížím rozhovoru a snažím se ze všech sil tvářit neproniknutelně. Nedat na sobě znát strach ani nejistotu.

Věř Jaredovi. Věř všemu, co řekne. Ví, co dělá. Většinou…
Připomenu si slova, která mi před momentem zazněla v mysli. Jen z těží z nich čerpám sílu k další přetvářce. Nepomáhá ani mučivé ticho, ani pohledy, jež se mi zavrtávají až do morku kostí. Přesto si v tom všem ke mně najde cestu záblesk naděje.

Už dávno mělo být po nás anebo jsme měli být na cestě za Katnir! Jak to že tu ještě stojíme?! Na co čekají?
Netrvá to dlouho a dozvím se v čem spočívá mužova nerozhodnost. Velitelka není v táboře.

Možná jela přivítat posilu. A nepochybně nevyrazila sama. Máme zřejmě nejlepší příležitost k útěku.
Uvědomím si. Nestačím se z této informace radovat dlouho. Mladík provede něco, co lze nejvýstižněji označit za demonstraci Síly. Byť se mi to zdá nerozumné. Na velitele hlídky tato ukázka zapůsobí natolik, že se nezmůže ani na slovo a při první příležitosti opustí naše vězení. Jakmile mladík promluví, rychle se zamyslím nad našimi možnostmi.

Mohli bychom tomu, kdo tady dočasně velí nalhat, že víme kde se Fry skrývá a že ho tam zavedeme. Ale musíme ho nějak přesvědčit, aby s námi pustil i Lilian. Říct, že jen ona nás k němu může dostat. Že zná nějaký kód nebo tak něco.
Podělím se s mladíkem o první dobrou myšlenku, která mě napadne.

Hlavně to chce zdůraznit, jak moc vzroste v očích Katnir, když zajme dalšího jedie. Myslím, že tu k ní slušně vzhlížejí a to by nám mohlo hrát do karet.
Dokončím monolog a pohlédnu na svého společníka.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Phate »

Onderon, mandalorianský tábor:

Jared vyslechl tvůj návrh a pomaličku přikyvoval. Vytáhnout malou hlídku mimo tábor v domění osobního úspěchu je dozajista velice dobrý nápad, ale má to své pro i proti. Kore přešel ke dveřím a zaposlouchal se do zvůků v táboře. Z venku byly slyšet těžké kroky dopadající na rozmočenou půdu, která zůstala v táboře po nedávném dešti.

"Jsi si jistá, že se mezi mandaloriany najde nějakej kariérista?" otočil se na tebe a přešel zpět k jedné z postelí. Posadil se vyčkával, stejně jako ty, příchodu někoho pověřeného.
"Nevim kolik takových se najde mezi čestnými Mandaloriany. Každopádně je to plán, kterýho se budeme držet." rozhodl jasně. Bylo tedy rozhodnuto, že se pokusíte vytáhnout své věznitele zpátky do města a tam jim zmizet.

"Možná bude lepší, když budeš mluvit ty. Slyšel sem tě na Coruscantu mluvit s hlavou sázkařů, myslim, že na velitele uděláš dojem. Já se ho pokusim trochu ovlivnit, kdyby se začal cukat." řekl ještě rychle, když v tom otočil rychle hlavu ke dveřím a vzápětí vstal.

Sekundu na to se dveře otevřely a v nich stanul vysoký Mandalorian za kterým cupital velitel hlídky, na kterého si Jared před chvílí dovoloval.
"Mé jméno je Dijel Brask, zástupce hlavní velitelky v době její nepřítomnosti." představil se formálně téměř dva metry vysoký muž pokročilejšího věku s neskutečnou muskulaturou. Jared, který byl o dobrých dvacet centimetrů nižší, před ním vypadal jako klouček.
"Zaslechl jsem, že pro nás máte nějaké informace? Ven s tím!" zaburácel a změřil si vás oba pohledem.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené mise“