Satina Merell - Košile bližší než kabát

Pakliže je hráč neaktivní déle než 30 dnů, jeho mise bude dočasně přesunuta sem

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Gwendolin »

Onderon, neznámá lokace:

Chci se před Nakyrem předvést v lepším světle a tak se ze všech sil snažím příliš nepodléhat bolesti. Zatínám zuby, ruce svírám v pěst, až mi klouby prstů bělají a nehty se bolestivě zarývají do kůže. Z úst mi však neunikne ani jedno zaúpění. Zažívám tak alespoň malé vítězství, jež mé poražené ego nadšeně vítá. Kdyby se začalo po táboře vykládat, že Torova neteř nesnese ani ošetření podlitin aniž by se rozbrečela, tak by to byl poslední hřebík do rakve mé hrdosti.

Na čí straně vlastně sem? Proč mi tak záleží na tom, co si o mě nepřítel myslí?!... Další důkaz mé rozpolcenosti.
Pohled v mých očích je z čista jasna prázdný. Strnule míří do jednoho bodu, ale hledí dál. Snad do republiky. K mé rodině a k domovu, o kterém nejsem stále přesvědčená, že mi náleží. Ze zamyšlení mě vytrhne mužský hlas.

Takže zřejmě ví, kdo jsem… No, nemůže mi mít za zlé, že mlžím. Být na mém místě, udělal by jistě totéž.
Zaposlouchám se do vyprávění a opět se ve mně probudí vrozená zvědavost.

Proč byl v Republice a kde přesně? Určitě ho tam nepřivedla láska k cestování. Ne. Nepochybně to bylo v rámci mise. Možná vedle medika funguje i jako zvěd. Konec konců je mnoho pouček a vojenských citátů, které nabádají k jedinému: Poznat svého nepřítele... Další zas říká: Nepřítel mého nepřítele je můj přítel... Že by šlo i o verbování vojáků a hledání nových spojenců? Snad nemají v plánu spojit se s Hutty? Pokud vím, nemají je zrovna v lásce. Ale předsudky jdou ve válce většinou stranou.
Stačila jedna nevinná věta a v mé hlavě se vyrojila řada teorií. Některé zněli logicky, jiné byli mírně přetažené za vlasy a u posledních šlo o pouhé fantazírování, co by kdyby. Bez dalších důkazů jsem s těmito informacemi nemohla pracovat a nezbylo mi než si je nechat pro sebe. Místo toho jsem se soustředila na poučení ohledně svých zranění. Jakmile Nakyr zmíní generálovu neteř, překvapeně na něho pohlédnu. Přestože jsem tušila, že je zasvěcen do mého původu, až nyní jsem si tím mohla být stoprocentně jistá.

To opravdu ne. Vřelé rodinné setkání si představuju jinak.
Uchechtnu se.

Jak víš, kdo jsem? Lépe řečeno, jak jste se o tom dozvěděli? O mém původu moc osob neví. V mé práci nikdo a z mých společníků jen... Jared? To on vám to řekl?
Spekuluji nahlas. Nechce se mi této možnosti moc věřit. Proč by to Jared říkal? Jistě ne, protože by ho zlomili. Vždyť mi opakoval, ať nic neříkám. Přišel kvůli tomu o ruku. Ledaže by se bál o můj život a věřil, že mě příbuznost s velitelem klanu ochrání. Samozřejmě existovali i jiné způsoby, jak se k této informaci mohli mandaloriané dostat. Únik informací, špionáž. Ale ani Terel by neměl o mém původu vědět.

Šéfredaktor Terel ne. Ale člen rozvědky Terel o mě musí jistě vědět i to, co já sama nevím. Ale i tak! Jak by se tato informace dostala k nepříteli?!
Místo odpovědi na otázku mi medik pomůže vstát. Zdravou rukou chytím muže za rameno, zatímco jeho paže se mi obtočí kolem pasu. Jištěna a podepřena udělám první krůčky. K mému překvapení mi pohyb nezpůsoboval žádnou větší bolest. Na fakt, že mi Nakyr neodpověděl, zapomenu díky možnosti prohlédnout si alespoň částečně tábor. Jakmile si mé oči přivyknou na ostré sluneční světlo rozhlížím se kolem sebe a do mysli povědomě zaznamenávám každý detail. Ve vojenském táboře jsem byla poprvé, ale něco mi říkalo, že tenhle se řadí mezi ty větší. Množství stanů a mobilních budov napovídalo tomu, že se zde mohlo ukrývat přibližně sto mužů. Nicméně momentálně nebyli přítomni. Krom mého společníka a hlídky u hlavního stanu (nebo spíše kamenné budovy připomínající chrám) se v táboře pohybovalo zhruba deset vojáků.

Kde jsou všichni?
Už už se chci otočit k felčarovi s otázkou, když v tom se přiblížíme na doslech hlídky, raději tedy mlčím. Místo toho sleduji šestinohé zvíře strážící vchod do hlavního stanu, z něhož vychází zvuk připomínající dětský smích.

Jsou tu i děti? Snad jim válka neslouží jako verd´gotten?!
Zděsím se při představě, že mandaloriané posílají do bitvy děti a nic netušící republika je střílí a shazuje na ně nálože. Z představy roztrhaných tělíček se mi otočí žaludek. Zhluboka se nadechnu a potlačím nutkání zvracet. Zaplaším tuto myšlenku a raději se soustředím na svého společníka, který mi nyní poodkrýval něco málo o mém strýčkovi.

To by odpovídala tomu, co mi o něm řekl otec. Zapůsobit na druhé umí prý, jako falleen… Ale s Katnir si mě uklidnil. Trochu jsem se obávala, že tohle byla její lepší nálada. Ačkoliv mi něco říká, že opravdu naštvanou jsem ji taky nezažila.
Odpovím svému společníkovi a pokusím se o náznak úsměvu. Ten vzápětí zmizí, když se přiblížíme k hlídané budově. Mému novému ubytování. K mému překvapení se nejednalo o žádné vězení, ale vojenskou ubikaci, jakých tu muselo být mnoho. Lišila se pouze v základním vybavení. Pro válečného zajatce to však byl pokoj vskutku královský! Na jednom z lůžek již odpočíval můj přítel.

Jarede!
Kdyby mi to mé zranění umožňovalo, okamžitě bych se k mladíkovi rozběhla. Přidala jsem alespoň do kroku. Můj zájem o Koreho stav nemohl medikovi ujít. Zanechal mě u volného lůžka a vydal se zkontrolovat spícího muže.

Jak mu je?
Pronesu netrpělivě a s očividnou starostí v hlase. Za nedlouho si mohu oddechnout.

Potěšení je na mé straně. Jsem tvým dlužníkem. Máš můj velký dík.
Rozloučím se, ač nerada. Mám ještě spoustu otázek, na které jsem nedostala odpověď. Avšak Nakyr vyběhl ze stanu dřív, než jsem je mohla položit.

Možná šel za Lilian.
Vzpomenu si na další zraněnou vězenkyni. To už se však má pozornost přesune ke zraněnému mladíkovi. Pokusím se vstát a přesunout se k němu. Chci se sama ujistit, že je v pořádku a alespoň krátce si prohlédnout své nové ubytování.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Phate »

Onderon, neznámá lokace:

V tvém dočasném vězení se rozprostřelo ticho, přerušované Jaredovými nádechy. Podle intervalu se dalo rozeznat, že spí klidně a Nakyrovi kolegové na něm opravdu zapracovali jak se dalo. I přes množství nezodpovězených otázek jsi mohla být ráda za trochu klidu, která se ti nyní naskytla. Alespoň do doby, než si bude chtít tvá teta znovu popovídat.

V místnosti sice byly židle, které patřily ke stolům, ale raději jsi se posadila na kus Jaredovi postele. Jak se dalo čekat, matrace byla tvrdší a skládala se ze tří částí pro možnost rychlého složení a uložení do transportu. Mandaloriané neponechávali nic náhodě a byly zjevně připraveni na všechny situace. I když v tomto případě mohli být v klidu, neboť na Onderonu vládli oni a jeden ztracený Jedi by to jen ztěží ohrozil. I přes to to však vypadalo, že dělá Katnir velké starosti.

Od myšlenek na Frye tě odtrhla Jaredova paže, kterou z většiny zakrýval obvaz, zejména v místě napojení na živou tkáň, ale od poloviny předloktí byla paže nekrytá. Lehce jsi se nahnula a spatřila velice kvalitní protézu, která celkem přesvědčivě napodobovala svalstvo a tvar lidské ruky. Nebyla to jedna z vyloženě robotických protéz, ale na druhou stranu jí nepokrývala úmělá tkáň, takže bylo na první pohled vidět, že jde o náhradu. Slitina pokrývající vrchní část paže měla tmavě šedou barvu. Byly jí kryty i prsty a kryty kloubů.

Tvůj pohyb probudil Jareda, který se velice pomalu rozkoukával a pomocí Síly potlačoval bolest, která mu proudila celým tělem. Zaregistrovala jsi to, až když se prsty na protéze lehce zavlnily a celá paže se pohla.
"To se mi ulevilo, že jsi v pořádku!" promluvil potichu a znatelně si oddechnul. Nebylo se čemu divit, po tom čím si během krátkého zajetí prošel on sám.
"Po tom výbuchu se to všechno hrozně rychlel semlelo. Viděl jsem tu dívku jak to koupila a Frye jak jich několik dostal než se mu podařilo utéct, ale bylo to jen tak tak. Když jsem se probral..." na chvíli se odmlčel.
"Když jsem se probral, byli mandíci hodně zvědaví. Ale to asi víš... Radši mi řekni, co provedli tobě?" řekl po chvíli, ale vypadal, že se mu na to zrovna moc myslet nechtělo.
"Možná mi nejdřív řekni, jestli mi na ruku přišili klacek, nebo mi nechali pahýl." dodal hořce.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Gwendolin »

Onderon, neznámá lokace:

Opatrně se postavím. Tentokrát již není na dosah ruky nikdo, kdo by mě přidržoval nebo zachytil během pádu, proto si každý svůj pohyb náležitě promýšlím. Až nyní si naplno uvědomuji na kolik mě léky proti bolesti otupily. Záda, která schytala nejvíce šrapnelů, jsou bezmála necitelná. Mám dojem, jako by nepatřila mě. Jako by šlo pouze o neživý předmět, ke kterému jsem byla připoutaná. Tento dojem navíc umocňovaly obvazy, které částečně zhoršovaly mou obratnost a naražená žebra.

Všichni, co tvrdili, že naražená žebra bolí víc, než zlomená mají pravdu. Je to ukrotná bolest.
Než začaly působit oblbováky, snad žádné jiné zranění mě nebolelo tak jako tohle. Dokonce ani roztříštěná pravá ruka. Ta nyní spočívala upevněná v dlaze a tak i manipulace s ní byla značně omezená.

Jestli dojde na pád…
Mumlám si potichu sama pro sebe mezitím, co dělám první nemotorné krůčky.

…tak padej doleva. Tahle strana má potenciál z toho vyjít nejlépe.
Připadám si jako batole, které se učí chodit. Šoupu se centimetr po centimetru dopředu a váhu svého těla soustředím na levou nohu. Sem tam se zakymácím, naštěstí pokaždé najdu ztracenou rovnováhu. A tímto způsobem se nakonec došourám až k Jaredovu lůžku. Pomaloučku se skrčím, přidržím levou rukou a posadím se na kraj matrace. Konečně jsem si mohla svého společníka prohlédnout z blízka. Modřiny a šrámy přejedu letmým pohledem. Má pozornost se soustředí na protézu paže. Nejednalo se o nejmodernější kousek v oblasti umělých končetin. Na druhou stranu to, ale nebyl ani žádný zastaralý model. Materiál, ze kterého byla náhrada zhotovena vypadal kvalitně. To samé platilo i o vymodelování paže samotné, jež věrně kopírovala svalstvo a tvar ruky.

To určitě nebude mandalorianská výroba.
Napadne mě vzápětí. Prsty lehce přejedu po slitině. V ten samí moment se paže pohne.

Úleva je oboustranná. Moc ráda tě slyším.
Usměju se a levou rukou odhrnu pramen vlasů, který zakrýval mladíkovi oči. Trpělivě naslouchám jeho vyprávění a spojuji tyto útržky se střípkami vlastních vzpomínek. Jakmile se Kore odmlčí, odpovím mu na otázky:

Máš protézu. Kvalitní. Podle mého odhadu republikovou, zřejmě válečná kořist...
Rozptýlím mladíkovi obavy. Vzápětí mi však dojdou slova. Ovládne mě lítost a hlas se mi roztřese.

Promiň… Mrzí mě, že jsem nezačla mluvit dřív. Mohla jsem tě toho ušetřit.
Zavřu oči, abych zastavila slzy. Na sucho polknu, zhluboka vydechnu. Jakmile se uklidním a ujistím, že je můj hlas opět pevný pokračuji:

Já jsem v pořádku. Mě se snažili zlomit přes tebe… úspěšně… Nejhůř dopadla Lilian. Na moment jsem ji zahlédla v baktové nádrži. Je živá a prozatím se nemusí obávat výslechu… Jak se cítíš? Mám zavolat doktora, kvůli lékům? Nebo sehnat vodu?
Zodpovím ve stručnosti Jaredovy dotazy a zahrnu ho vlastními.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Phate »

Onderon, neznámá lokace:

Kore si znovu úlevně odddechl. Zřejmě počítal s tím, že bude mít pahýl a bude se muset ohánět jen jednou rukou. Chviličku mlčel a pokoušel se lehce posadit aby so mohl ruku prohlédnout. Několik prvních pokusů se mu nevydařilo, ale odmítal tvou pomoc a nabízenou podpěru.
Nakonec se posadil a odmotal větší kus obvazu. Nechal pouze kousek zakrývající napojení na nadloketní část paže. Zdlouhavě si ruku prohlížel a jemně kroutil zápěstím a prsty. Celou ruku zatím zvednout nemohl, neboť utlumující léky stále působily a nebylo by dobré, kdyby zpřetrhal nervová napojení.
"Nikoho zatím nevolej, bude lepší mít chvíli o samotě. " zareagoval.
"Něco takového jsem nečekal." řekl stále ještě udiveně při pohledu na svou novou paži. "Slyšel jsem jak rychle pracují polní felčaři. Ti co nás dávali dohromady asi nebyli jen tak obyčejní doktoři. Možná jim i poděkuju." uchechtl se, než zaregistroval tvůj ztrápený obličej.

"Nemusíš si z toho ddělat těžkou hlavu. Ten co mě vyslíchal by mi stejně ublížil. Možná by mi neusek ruku, ale rozhodně bych neskončil bez následků. Ta nenávist z něj přímo sálala. Ani toho ode mě moc nechtěl, jen využíval příležitosti a využil by jí tak jako tak. A je lepší, že jsi promluvila, bůhví co by ti udělali." snažil se znít pozitivně i přes to, že jste byli oba vězni ve válce, kterou jsté né úplně schvalovali a do které jste vpadli přímo po hlavě. Nehledě na to, že jeddiný kdo o vás ví je Jediský mistr schovaný někde na planetě, tvůj šéf z novin a zřejmě několik málo jeho nadřízených. Nemluvě o tom, že mají Lilian, která toho ví o mnoho více než vy dva a Nure je opět rozebrán na součástky.

"Padawančinu přítomnost jsem cítil. I tu bolest, kterou prožívala. Byť nebyla při sobě. Zajímalo by mě, co jí provedou až se probere." dodal ještě a shodil nohy z postele. Na množství otoků a dalších zranění jste se oba drželi velice dobře a zvuky hovoru přilákaly jednoho ze strážných. Ten pouze nakoukl do místnosti a pozoroval vás skrze "téčkový" průhled své přilby. Těžko říct, jestli mlčky, nebo s někým komunikoval skrze přilbu.

"Možná to bude zbytečná otázka, ale podařilo se ti něco zjistit? Tuším, že za tebou byla přímo velitelka těchhle lidí. Divil bych se, kdyby jo, ale neuklouzlo jí něco? Nevíš co je zač a proč nás nechali naživu?" zeptal se tě a lehce se o tebe opřel. Zčásti aby neupadl a z části, protože byl rád, že jsi v pořádku.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Gwendolin »

Onderon, neznámá lokace:

Mlčky hledím na svého přítele. V obličeji se mi zrcadlí starost, lítost, strach. Nesnažím se tyto pocity skrývat za maskou nezdolné ženy. Beztak by mladík poznal, že je to pouhá přetvářka. A na každou z těchto emocí mám plné právo. Sílu, vzdor a naději si musím šetřit na horší časy, které se přiženou znenadání jako tropická bouře. Nebo přepadové komando mandalorianů. Jakmile se mladík pohne, nabídnu mu pomocnou ruku. Pochopitelně ji odmítne a pokusí se posadit svépomoci. Sleduji ho, připravená kdykoliv zakročit.

Je to hrdost nebo hloupost? Asi od každého obojí. Nicméně je to přesně ten způsob chování, kterým na druhé zapůsobíte.
Vyvstane mi na mysli, zatímco se Jared snaží odmotat část obvazu.

Dobře.
Zareaguji a stejně jako Kore věnuji paži zkoumavý pohled.

Jestli jsou alespoň z poloviny, jako ten, co ošetřoval mě, tak si náš dík zaslouží. Za tu krátkou chvíli, co u mě byl na mě působil, jako někdo kdo si váží života a svou práci bere smrtelně vážně, ať jde o vlastní lidi a nebo nepřítele. Bude tu minimálně jeden odpůrce dalšího mrzačení…

…či exekuce.
Netroufnu si dokončit myšlenku nahlas. Nicméně příval emocí neovládnu. Negativní trojice se opět přihlásí o slovo a má tvář klesne blíž k hrudi. Můj výraz mladíkovi neunikne, načež se mě pokusí povzbudit. Náš hovor přiláká jednoho ze strážců. Jakmile se objeví ve vchodu, vzhlédnu jeho směrem. Mohu jen hádat, co si myslí nebo říká. Nepochybuji však, že naše bdění bleskově ohlásí výš.

Prosím ne! Nemám sílu na další výslech! Nemám sílu sledovat, jak mučí mé společníky!
Srdce mi sevře neviditelná dlaň a stiskne. Dýchání je z čista jasna těžší a hrdlo se mi stáhne. Už jen pouhá myšlenka na výslech mě mučí a způsobuje, že mi celým tělem proudí vlna horkosti. Tento pocit se mě drží ještě chvíli po tom, co voják zmizí. Pocit relativního bezpečí mi dodá až dotek Jaredova těla.

Tušíš správně.
Smutně se pousměju.

Nevím, jestli to s tím má něco společného nebo ne a mají s námi jiné úmysly… ale je to má teta. Torova manželka.
Otočím se na mladíka, aby mi neušel jeho výraz.

Ptala se mě furt dokola na Frye, kde se skrývá, co byl jeho úkol, co byl můj úkol. Dalo mi práci přesvědčit jí, že netuším, kde ho má hledat. Jinak jsem jí řekla celou pravdu…
Pohlédnu významně na svého společníka. I plachta stanu má uši.

…že jsem novinářka a mým úkolem bylo psát reportáže z fronty. Že jsem s jedii chtěla udělat pouze interwiev a nic víc o jejich rozkazech nevím. Jo, a že ty nejsi člen řádu. Mám takový dojem, že by to pro tebe mohla být polehčující okolnost. To je vše. Vymýšlet si a lhát by nebylo rozumné... I to jsem jí vlastně řekla.
Vzpomenu si a usměju se.

Jinak jestli tě to zajímá, jsme uprostřed rancořího brlohu. Řekla bych, že tábor musí pojmout alespoň sto mužů. Útěk, zvlášť v našem stavu, není moc pravděpodobný.
Pro každý případ pečlivě volím každé slovo a dávám si pozor, aby se má řeč shodovala s výpovědí během výslechu. A alespoň drobnou zmínkou přiblížím mladíkovi tábor a naše nepatrné šance.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Phate »

Onderon, neznámá lokace:

Jared tě poslouchal a koukal na tebe skoro až pyšně. Neřekla jsi nic podstatného a přitom jsi v podstatě nelhala. I když o novinařině se již nějakou dobu opravdu hovořit nedalo a jediné zprávy od vás mohl zasílat jedině tak Jared a tím jsi si nemohla být jistá. Takže pokud Fry neinformoval své nadřízené, nikdo netušil kde se nacházíte a co se vám přihodilo.
To samé si uvědomoval i Kore a hlavou mu proběhla touha utéct. Ale musel přiznat, že ve vašem stavu by jste měli problém vyjít z provizorního vězení a dostat se dál než tři metry.
"Neřekl jsem jim o moc víc než ty a naše verze by měly souhlasit. To, že nejsem Jedi jsem se jim taky snažil vysvětlit, ale viděli mě jak používám sílu a zabíjim jejich válečníky mečem. Takže bude sakra těžký je přesvědčit, že mluvíme pravdu a nemám s řádem nic společného." zasteskl si trochu Kore, když se opět podíval na prostetickou paži, která mu spočívala nehnutě v klíně. Snažil se dělat, že se nic neděje, ale bylo znát, že ztráta dominantní končetiny celkem jasně ovlivní jeho život. Tedy alespoň do té doby, než si osvojí protézu a zvykne si na rozdílnou váhu a pohyblivost.

"Počkej!" zarazil se najednou a rychle se na tebe podíval. "Velitelka těchhle lidí je tvoje teta? Tor Merell je tady?!" zeptal se rychle a stejně jako nevěřícně vypadal trochu vyděšeně.
"To by pro nás nemuselo vůbec dopadnout dobře, slyšel sem o Merellovi dost zajímavý věci. Úžasné pro spojence a hodně špatné pro nepřátele. Což sme nyní i my." vysvětlil změnu nálady.
"Tedy stoprocentně já a Lilian. Nevím jak se zachová k vlastní neteři." dodal rychle a zašklebil se.

V tom se dveře místnosti opět otevřely a v nich se objevil Nakyr se svým lékařským kufříkem. Udělal dva rychlé kroky a prudce se zastavil.
"Uhm, doufám, že nejdu nevhod." řekl a usmál se. Zřejmě si špatně vysvětlil váš podpírací posed. Aniž by nečekal na odpověď, vyrazil k vám a sedl si na vedlejší postel, kufřík zaparkujíc vedle sebe.
"Mé jméno je Nakyr. S vaší kolegyní jsme se již seznámili. Moji lidé vás dávali dohromady. Jsem tu abych se podíval a zeptal se jak se daří a jak zvládáte tu ruku." představil se s úsměvem jemu vlastním a trochu si poposedl aby se mohl lépe podívat na protézu.
"Jared." řekl stroze tvůj přítel a poprvé pohnul celou paží aby ruku vytočil směrem k felčarovi. Šlo mu to kupodivu dobře a ani bolest nebyla taková.
"Chtěl jsem poděkovat. Jak vám, za ošetření Sat, tak vašim kolegům za mé ošetření a novou paži. Takové jednání se nevidí často ani v nemocnicích za mírových podmínek." spustil Kore na zdvořilostní vlně, ale myslel to naprosto vážně. Bylo důležité cenit si života a těch, co se ho snaží chránit. To mu jeho mistr vtloukal do hlavy neustále a patřilo to i mezi jeho zásady při lovu lidí.
"Není zač a kolegům vyřídím až se vrátí." řekl nakyr, zatímco odkrýval poslední zbytky protézy. Mohla jsi vidět jak se napojuje na živou tkáň a jakým způsobem jsou zavedena nervová zakončení. Nebyl to zrovna hezký pohled, ale Nakyr uznale kýval hlavou a otáček Jaredovi paží, aby zjistil, že je všechno v pořádku. Nakonec se usmál, namazal otoky okolo napojení svou léčivou mastí a nasadil Jaredovi na paži menší návlek, aby napojení zakryl. Dvěma bezpečnostními sponami ho zajistil a Koreho paže byla nyní kompletní.
"Všechno se uzdravuje více než dobře a neuvěřitelně rychle. Asi nějaký z vašich Jediských triků co?" zkonstatoval felčar a nepřestával kývat hlavou.
"Mezi námi," spustil potichu a ohlédl se ke dveřím. "ta paže patřila jednomu z prvních Jediů, na které jsem kdy narazil. Ta vrchní slitina je z Phriku. Je to velice vzácná slitina a dokáže odolat i světelnému meči. Ale o tomle se před nikým tady nezmiňujte. Kdyby věděli, že jsem jí dal zrovna vám, asi bych nedopadl nejlíp. Jen sem si řikal, že je to příhodné abyste jí dostal vy." vysvětil a bylo jasné, proč se snaží mluvit potichu. "Už jenom kvůli tomu, že jste o svou přišel z prostého rozmaru nějakého idiota." dodal ještě, ale už se neusmíval.
"Teď mi řekněte, jestli něco nepotřebujete, nebo je tu něco s čím bych vám mohl pomoci?" zeptal se a opět nahodil úsměv.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Gwendolin »

Onderon, neznámá lokace:

Spadne mi kámen ze srdce, když se ujistím, že Jared neřekl nic, co by se výrazně lišilo od mé výpovědi. Neteř, ne neteř, tohle by mi dala Katnir sežrat. Z rancořího brlohu bychom se rázem ocitli v zažívacím traktu sarlacca bez možnosti návratu. Tato skutečnost nám nicméně nezaručovala bezpečí. Zvláště pak mladíkovi ne. Přesvědčit mandaloriany, že nemá s řádem nic společného bude asi stejně snadné jako naučit wookie basic.

Jestli je mé podezření správné a mandaloriané jsou spojenci sithského řádu, možná by tudy vedla cesta, jak je přesvědčit. Říct, že jediové nejsou jediní uživatelé Síly a světelných mečů! Má to ale smyslu? Kolem a kolem je jedno jestli je Jared jedi nebo sith. Bojoval proti nim a to z něho dělá jediné, nepřítele.
Zamračím se a potlačím nutkání zanadávat. Jakmile si Kore uvědomí přítomnost mé rodiny, otočím k němu pohled a nadzvednu nechápavě obočí.

No…
Začnu váhavě.

…už to tak vypadá.
Nevím, co si mám o této reakci myslet. Nevypadá nadšeně a jeho mírné zděšení ve mně vyvolává nemalé obavy. Právem. Na sucho polknu a poté mu oplatím úšklebek. Dříve než stačím, jakkoliv zareagovat, do našeho skromného obydlí vejde známý felčar. Jeho úvodní věta mi vykouzlí na tváři úsměv.

Jasně! Jsme v zajetí, zraněný, smrt si na nás dělá zálusk, ale my myslíme jen na to jedno!... Možná, kdybychom na tom nebyli tak špatně.
Již s vážnějším výrazem ve tváři přihlížím rozhovoru obou mužů. Jakmile dojde na děkování, přitakám kývnutím. Mezitím se Nakyr pustil do odstranění obvazů. Jen, co se mi naskytne pohled na místo, kde se protéza napojuje na živou tkáň přimhouřím oči. Takhle „za čerstva“ to není hezký pohled. Ale stále lepší než, když mi strill přinesl právě uťatou paži. Nedokážu si představit, jakými pocity můj společník prošel a prochází. Opět se ve mně ozve lítost a vinna.

Ještěže se teď oba soustředí na tu ruku a ne na mě.
Pomyslím si a na okamžik zabodnu pohled do země. Zavřu oči, kousnu se do spodního rtu a pokusím se své emoce potlačit. Nádech, výdech a zvednu hlavu. Útěchou mi může být informace, že se Jaredovo zranění až obdivuhodně rychle hojí.

Zas ti Jediové!
Zakřením se sama pro sebe a nesouhlasně pokývám hlavou.

Bude to těžší než naučit wookie basic a banthu létat!
Bleskne mi hlavou. Jakkoliv špatné naše postavení bylo, bylo příjemné vědět alespoň o jednom člověku, který nás nechtěl použít jako žrádlo pro strilla.

Pár věcí by se našlo, ale ty nejsou přípustné v míru, natož ve válce.
Pousměji se a pokračuji:

Voda bude stačit. A kdyby se Vám povedlo pozdržet další výslech, abychom si mohli odpočinout, tak bychom Vám byli zavázáni.
Nenapadá mě nic dalšího, co by pro nás mohl medik udělat a zároveň se nevystavit nebezpečí.

Jak je na tom ta padawanka?
Zeptám se ještě předtím, než mandalorian odejde. Jakmile opět osiříme, otočím se k Jaredovi a navážu v rozhovoru tam, kde jsme přestali.

K té naší situaci. Pochybuji, že bychom na tom byli u jiného velitele lépe. Cizinci a nepřátelé jsme v očích každého mandaloriana… Netuším, jestli skutečnost, že jsem jeho neteř bude mít nějakou váhu, ale pokud ano, udělám všechno proto, abych vás ochránila!... I kdyby to mělo znamenat, že se do Republiky už nikdy nevrátím.
Pohlédnu mladíkovi zpříma do očí. Snažím se působit, co nejodhodlaněji a nejpovzbudivěji, jak jen dovedu.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Phate »

Onderon, neznámá lokace:

Felčar si sbalil nádobíčko a houlka na stráže něco v mando'a. Chvilku na to se objevil voják s několika lahvemi vody, plastovými hrnky a přídělovými balíčky potravin. Beze slova položil proviant na jeden ze stolů a zase odešel. Nakyr mu jako poděkování pokynul hlavou a opět se otočil ke svým pacientům.
"Padawanka je na tom poměrně dobře. Rány se jí uzdravují a snad nebude mít trvalé následky. Ale pořád je v nějakém transu, takže se jí naštěstí nedostalo výslechu, který by její stav mohl zhoršit. Jenom doufám, že až se probere a načerpá síly, tak nebude dělat nějaké kraviny jako tady váš kolega." zodpověděl tvou otázku a trochu vyčítavě se podíval na Jareda, který odvrátil zrak a něco zaklel v tobě neznámém jazyce.
Nakyr pochopil a rychle se vydal ke dveřím.
"S tím výslechem se můžu pokusit, ale pochybuju, že se otázkám v nejbližších hodinách vyhnete." dodal trochu omluvně a opustil místnost.
Jared se k toně otočil a nasadil lehce omluvný výraz, ale nic neřikal. Doufal, že Nakyrova poznámka mluvila dost dobře sama za sebe. Chvilku ticha jsi přerušila navázáním na předchozí konverzaci.
Kore nesouhlasně kýval hlavou a něco si brumlal pro sebe.
"Myslíš, že rodinná příslušnost bude stačit aby nás Tor nepopravil jako špehy republiky?" zeptal se trochu uštěpačně. Z jeho pohledu nevypadala vaše situace vůbec dobře a pokud se mandalorianům podaří vytáhnout z Lilian pravdu, bude ještě hůř.
"Slyšel jsem hodně o Mandalorianském přistupu k rodině a tradicím. Ale Tor je Tor, jedině Síla ví jak se zachová až uvidí svojí dlouho ztracenou neteř, kterou jeho bratr odvlekl do Republiky, kterou tady všichni tak nenávidí." řekl a nemyslel to nijak špatně, ale vypadal, že má z tvého strýce opravdu respekt a možná až strach.
"Musíme vymyslet jak odsud vypadnout." dodal nakonec aniž by měl sebemenší ponětí, jak toho dosáhnout. To se celkově zdálo nemožné. I když nebyl tábor zplna obsazen a podařilo by se vám proniknout za jeho hranice, nevěděli jste, kde se nacházíte. Nehledě na to, že v místních lesích žijí tvorové, kteří by vás rozsápali bez mrknutí oka. Nebo očí. To všechno si Kore uvědomoval, ale rozhodl se neztrácet naději.
"Možná, pokud nás Tor nezabije hned jak nás uvidí, by se nám podařilo ho nějak uchlácholit a pak vzít roha. Co myslíš?" snažil se vymyslet plán, ale moc nadějí mu nedával.
"Pokud tedy neplánuješ, že s rodinou zůstaneš." řekl vcelku vážně a znělo to trochu jako dotaz. I jemu vrtalo hlavou, jestli nebudeš chtít zůstal s Mandaloriany a pokračovat v rodinné tradici tam, kde tvůj otec přestal.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Gwendolin »

Onderon, neznámá lokace:

Pominu-li mučení a výslech, nebylo mandalorianské zajetí (zatím) až tak špatné. Jistě existovaly různé mezigalaktické dohody a pravidla, jak by se mělo s válečnými zajatci jednat, ale praxe byla většinou odlišná. S lepším zacházením mohli počítat ještě tak důstojníci, ale na běžné vojáky a zvědy čekalo peklo. Alespoň to tvrdila Republiková propaganda. Ta svým občanům zobrazovala nejrůznější zvěrstva od útoků na civilisty, přes pohled na bojiště, až po zmasakrovaná těla zajatců. Jistě byli zde potvrzené příšernosti, předně genocida na Catharu, nicméně pokaždé, když jsem viděla další záběry musela jsem se sama sebe ptát, kolik je za nimi pravdy. Něčím se ten nekonečný masakr obhájit přeci musel? A čím déle konflikt trvá, tím častěji se objevují hlasy volající po jeho ukončení.

Minimálně dokud máme co říct, jsme v bezpečí. Ale co s námi bude potom? Proč by se dělili o své omezené zásoby s nepřítelem, který je může dřív nebo později ohrozit? Možná nám chce Nakyr jen zpříjemnit poslední dny života.
Nevyhnu se černým myšlenkám při pohledu na „bohatou“ stravu. Dobře jsem si uvědomovala naši bídnou situaci. Přestože jsem viděla mírnou naději ve svém původu. Ale ani ten mi nemohl zajistit svobodu. Natož mým společníkům. Zvlášť, když budou dělat problémy. Otočím se k Jaredovi s nevyřčenou otázkou vepsanou ve tváři.

Proč mě to nepřekvapuje?
Ušklíbnu se.

Rozumím. I tak díky.
Přikývnu odevzdaně a podepřu levou rukou bradu. Poté, co mandalorian odejde, navážeme na náš předchozí rozhovor.

Ne, to určitě ne.
Odpovím sklesle a zastrčím neposlušný pramen vlasů za ucho. Jaredova poznámka byla trefná. Pokud se nás Tor rozhodne zabít, nic nás nezachrání. Ani příbuzenský vztah, ani Síla. Konec konců, o vztahu nemohla být řeč. On si mě pamatuje jen jako novorozeně a já jeho vůbec. Můj otec zradil klan a svým způsobem i jeho.

Co když mu má přítomnost připomene vztek a hanbu, kterou jistě cítil?
Zamračím se. Má nálada se nyní nacházela na bodu mrazu. S každým dalším vyřčeným slovem jsem ztrácela poslední střípky naděje.

Po vlastních nemáme šanci. A co Lilian? Kdybychom zmizeli bez ní, tak si nechci ani domýšlet, jak by s ní naložili.
Nerada se stavím do pozice posla špatných zpráv, ale musíme se držet při zemi. Útěk by byla huttská ruleta i v případě, že bychom byli v pořádku. Pokud bychom se pro něj stejně rozhodli a mandaloriané nás chytili, podepsali bychom si rozsudek. Zůstat, dát se dohromady a při první příležitosti vzít roha je jediné možné řešení. Přikývnu na souhlas.

Ano… tedy NE! Jistěže ne!
Promluvím zaskočeným a mírně dotčeným hlasem.

Nebudu ti lhát, že mě tahle varianta nenapadla.
Vyjdu s pravdou ven.

Už delší dobu…
Přesněji 3 roky, 5 měsíců a 17 dní. 18, záleží na tom, jak dlouho jsem byla mimo.

…přemýšlím, jaký by byl můj život, kdybych vyrůstala v klanu… Kdyby se některé věci nestali…
Na okamžik se odmlčím. Po tváři mi přejede stín a hlas se roztřese. Odvrátím zrak stranou a sbírám sílu k pokračování.

Připadala jsem si… prázdná. Jako stín osoby, kterou jsem dřív byla. To se, ale změnilo, když jsem souhlasila s touhle cestou. Několikrát jsme byli na dosah smrti a já se cítila na živu, jako už dlouho ne. A dostala jsem strach. Před tím jsem ve smrti viděla určitý způsob vysvobození a toužila po ní. Možná ji i párkrát šla vstříc. Ale teď se jí spíš děsím… Myslím, že když tady zůstanu, setkám se s ní dřív než je mi milé.
Pokrčím rameny.

Možná, kdyby nebyla válka, neváhala bych. Ale takhle je pro mě Republika jasná volba. Volím menší zlo.
Pousměju se a vstanu, abych si zašla pro vodu.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Phate »

Onderon, mandalorianský tábor:

Jared se už už chystal, že t obejme abys přišla na jiné myšlenky. V tu chvíli mu došlo, že mu sedíš po pravém boku a obejmutí nemotornou protézou bys nejspíš neuvítala. Samotnému mu bude trvat, než si na ní zvykne. Přeci jen, ruka je ruka. Obzvlášť když je člověk pravák. Hlavou se mu honila fůra myšlenek. Jak bude bojovat, jaký v ruce bude cit. Jak asi u takové věci funguje běžná údržba. Nakonec, byl to v podstatě stroj a jako takový se unavoval a potřeboval jistou formu udržování.

"Menší zlo řikáš." zabrumlal prohlížejíc se ruku, zatímco jsi si došla pro šálek čerstvé a velice lahodně chutnající vody. Vypadalo to, že zásoby mají mandaloriané přímo z Izizu, včetně potravin, mezi kterými byly různé nutriční balíčky s několika příchutěmi.
"Republika se od Mandalorianů zase tolik neliší. Ti vraždí a dobývají aby si vydobili pozici v galaxii. Přitom je jich celý národ. Republika je několik stovek politiků, kteří nemusí hnout zadkem a ovládnou kde co chtěj." zhodnotil Jared situaci v galaxii. Bylo vidět, že o tom přemýšlel a nejspíš se i rozhodoval, ke komu by se přidal, kdyby došlo na nejhorší.
"Na jednu stranu Mandaloriany uznávám za to, podle jakého systému žijí. Na druhou moc neschvaluju způsob jakym se snaží ukázat svou sílu."
dodal ještě, zatímco si prohlížel protézu a opatrně experimentoval s pohyblivostí. Od stolu jsi ho chvílku pozorovala. Lehká cuknutí znamenala nezahojené napojení, ale i tak se zdálo, že Jediská technika na urychlení léčení opravdu zabírala. S takovou bude Jared brzo zase hrozbou pro obyvatele tábora.

Pomalu se otočil tvým směrem a s lehkou námahou natáhl protézu směrem ke stolu. Jedna láhev s vodou se pomaličku vznesla a doplula ladně do natažených prstů, kterými jí Jared lemně sevřel.
"Neni to tak špatný. Bojovat proti Jediům, určitě bych využil i tu odolnost proti světelným mečům." zažertoval, ale rázem zase zvážněl. Pomalu se napil a stejně ladně vrátil lahev na místo.
"Tebe tady smrt nečeká Sat. Leda by sis vyšla na houby a sežrala tě nějaká potvora. Ale myslim, že Katnir ti dala co proto jen aby viděla co v tobě je. Jestli ti koluje krev Mando'ade v žilách." snažil se tě trochu povzbudit a možná měl v něčem pravdu.
"Horší to bude se mnou a s Lilian. Přesvědčit je, že nejsem Jedii je takřka nemožné a nemám nejmenší tušení kolik toho ta holka snese než promluví. Vypadá, že má tuhý kořínek, ale mučení se dá vydržet jen do určité míry." vrátil náladu tam kde byla.
"Jestlipak jí taky ukážou tu mojí ruku. Zajímalo by mě, co s ní ta smradlavá obluda udělala. Co to vůbec bylo za zvíře? Ten smrad byl snad horší než ta useknutá ruka." zavtipkoval a náznakem se prsty protézy poškrábal na nose tak, že si málem vypíchl oko.
"Nebýt válka, byla by paráda se od Mandalorianů něčemu přiučit. Při živobytí by se mi to rozhodně hodilo." konstatoval ještě.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Gwendolin »

Onderon, mandalorianský tábor:

Tentokrát si dávám o něco víc záležet na tom, abych při chůzi nevypadala jako protokolární droid. Nicméně i tak jsou mé pohyby jaksi prkenné. Když se konečně dobelhám ke stolu, naliji si vítězoslavný hrnek vody. Trochu nedůvěřivě pohlédnu do čiré tekutiny zda neřetízkuje, ačkoliv je vysoce nepravděpodobné, že by nám nějaký vtipálek vyměnil vodu za pálenku.

Říznuté nějakou látkou to snad taky není.
Pokrčím rameny a přiložím hrnek ke rtům. Osvěžující, čerstvá chuť vody. Žádná výrazná pachuť dezinfekce či filtrované lodní tekutiny. Každý následující doušek si náležitě vychutnám. Mezitím zkoumám nápisy na balíčkách s jídlem. Díky nim si potvrdím svou domněnku, že zásoby pocházejí z města.

Jaká ironie. Republika krmí svého nepřítele. Zřejmě nejnovější útočná strategie. Nacpat je k prasknutí!
Ušklíbnu se.

Tak to jsme dva.
S hrnkem v levé ruce se otočím čelem ke svému spoluvězni a lehce se opřu o stůl. Svou pozornost zaměřím na Koreho.

Neskutečný! Je to nezmar! To, co by se jindy hojilo týdny, jemu trvá hodinu.
Obdivně hledím na muže, který se až zázračně rychle přizpůsobil novému stavu. S každou další standardizovanou sekundou byl s protézou sžitý víc a víc. Každý další pohyb byl jistější a jistější. A ani Síla mého společníka neopustila. Natož smysl pro humor. Usměji se, avšak pouze krátce. Nepřestávaly mě tížit temné myšlenky. Jaredova slova mi pomáhala najít ztracenou naději a víru, že se vše k lepšímu obrátí. Nicméně ne na dlouho. Připomínka špatných vyhlídek pro něho a Lilian mě uvrhla zpět do zoufalství.

Ty si ale příšernej cynik!
Neubráním se smíchu a bojuji s nutkáním vychrstnout vodu z hrnku mladíkovým směrem.

Jestli se nemýlím, tak by to měl být strill. Na živo jsem ho do dneška neviděla, ale ten popis by na něj seděl. Nechutně ošklivý, smradlavý, šestinohý tvor. To si nejde jen tak s něčím splést.
Zavzpomínám na otcovo vyprávění. Na lepší časy, kdy byla galaxie bezpečnější místo. Alespoň z pohledu malé holky.

Nebýt války.
Zopakuji monotónním hlasem. Posledním, mohutným lokem vyprázdním hrnek a odložím ho stranou.

Heh... víš, že vlastně nejsem podle Mandalorianských tradic dospělá? Nemám za sebou verd´gotten, takovou zkoušku dospělosti. No i když... to, čím jsme si prošli by jistě vydalo na dvě zkoušky.
Mrknu na svého společníka a ze stolu seberu drobný balíček, jenž ukrýval energetickou tyčinku. Zarazím se, když si uvědomím, že jednou rukou sáček nenačnu. Nakonec se rozhodnu pro nespolečenský krok.

Mand'alor to vem!
Pronesu a odtrhnu část obalu zuby.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Phate »

Onderon, mandalorianský tábor:

Několik dalších dní jste strávili zavření v prozatimní cele s občasnými vycházkami po táboře, které nařídil Nakyr, vás samozřejmě doprovázely stráže a mnohdy i smradlavý strill, který vás hlídal jako oko v hlavě. Provést tedy nějaký pokus o útěk bylo prakticky nemožné. Během těchto procházek jste spozorovali, že se tábor plní a vyprazdňuje, jak Mandaloriané přilétali a odlétali z planety. S nějvětší pravděpodobností sem lítali ze základny na Dxunu, jednoho z měsíců Onderonu, který byl pokryt hustou džunglí a nepřátelské síly zde měly základnu a styčný bod pro dobývání části galaxie, která spadala pod Republiku. Také jste si udělali celkem pěkný obraz toho, jak vlastně tábor vypadá a kde jsou jeho hranice. Ty byly hlídány pravidelnými patrolami a navzájem krytými děly.

Těch několik dní si vás nikdo moc nevšímal a krom pravidelných návštěv šéfkuchaře, rozuměj nosiče přídělových potravin, jste trávili většinu času sami. Sem tam za vámi přišel Nakyr, aby si popovídal a zejména zkontroloval stav vašich zranění. Tvá žebra a zlomená ruka se naprosto uzdravili, stejně tak jako Jaredova zranění. Ten nyní nabýval na síle a často několik hodin meditoval aby si odpočinul, vyčistil hlavu a jak často říkal, aby "poslouchal šum".

Jednoho podvečera, tedy pravděpodobně to byl podvečer, neboť už to bylo několik hodin od poledního jídla, sebou Jared v meditaci velmi silně trhnul. Neprobral se, ale ve tváři se mu zrcadlil napjatý výraz a předtucha něčeho špatného.
"Vypadá to, že se padawanka probrala. A moc se jí nelíbilo, když zjistila kde je." vysvětlil ti, jakmile zahlídl tvůj neklidný a trochu nechápavý pohled, který se ti usadil na tváři.
"Sakra, s tou holkou je vážně Síla." dodal ještě trochu udiveně. Ozvěna hněvu byla znatelná i pro ty, kteří nebyli citliví na Sílu.
"Musí být někde blízko nás, to znamená, že jí nepřevezli do jiného tábora. To by nám mohlo hrát do karet." usmál se Jared a v hlavě se mu začal rodit plán útěku. Dva Jediové toho zmůžou docela hodně a pokud by se vám podařilo vytipovat moment, kdy bude v táboře minimální posádka, mohlo by se vám podařit utéct.
To všechno ovšem záleželo na tom, jestli Lilian přežije výslech a jak po jeho skončení bude vypadat.
"Možná by se nám podařilo získat nějaké zbraně, to by nám mohlo pomoct při cestě džunglí. Pokud budeme ve třech, zvládneme mnohem větší počet nepřátel." uvažoval Kore nahlas, ale né tak nahlas aby ho zaslechl strážce hlídající dveře.
"Základem bude přemoct stráže u dveří, nejlíp v noci. A pak se dostat k Lilian. Odtud do džungle. V noci nás budou hledat hůř. Možná bychom si mohli schovávat jídlo a lahve s vodou a pak je sbalit do jedné z přikrývek." nadhodil Jared a po několika dnech se mu v očích leskl náznak naděje, že se odsud dostanete.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Gwendolin »

Onderon, mandalorianský tábor:

K mému překvapení se následující dny nesly v klidnějším duchu. Žádné mučení ani výslechy nepokračovaly. Mohla jsem jen hádat, zda to byla Nakyrova práce nebo již Katnyr neměla další otázky. Konec konců, bylo to nepodstatné. Měli jsme čas dát se zas dohromady. Odpočívali jsme a přemýšleli, co dál. Při příležitostných vycházkách se nám naskytla možnost prohlédnout si tábor podrobněji. Jelikož byla myšlenka na útěk stále aktuální, snažila jsem se zapamatovat si maximum informací. Polohy budov, stanů, jejich přibližnou funkci, množství hlídek, jejich postavení, zda jsou často v pohybu nebo se spíše soustředí na určitý úsek. Jak daleko to je od našeho vězení k hranici tábora. Kolik patrol a děl se v tomto směru nachází. Díky těmto procházkám jsem si udělala poměrně střízlivý odhad našich šancí. Ty byli buďto špatné nebo beznadějné. Přesto přese všechno jsme se nehodlali vzdát naděje.

Sedím na posteli, zády opřená o stěnu. V ruce žmoulám do kuličky smotaný hadřík. Podle pokynů medika, zatínám a povoluji stisk. Tímto nejjednodušším způsobem cvičím ztuhlé svaly pravé ruky. Zranění se již zahojilo, nicméně protéza a omezená pohyblivost způsobili mírné ochabnutí. Stát se mi to v Republice, pravděpodobně bych chodila na rehabilitaci, tady jsem si musela vystačit s málem. Jelikož Jared většinu času tráví meditací, musím se zabavit sama.

…Dva strážní před budovou, hlídka pět metrů u stanu na Severo-východě. Většinou jeden člověk…
Opakuji si odpozorované rozložení sil a hledím před sebe do prázdna. V momentě, kdy se Kore pohne, stočím k němu pohled. Výraz jeho tváře nevěstí nic dobrého. Probouzejí se ve mně obavy a černé myšlenky.

To mě nepřekvapuje.
Zareaguji. Svraštím obočí a zamyslím se, jak dlouho bude trvat, než Katnir poctí padawanku svou návštěvou. Z ničeho nic mi přejede mráz po zádech a zaplaví mě vlna emocí. Neumím si tuto změnu nijak vysvětlit, dokud mladík znovu nepromluví.

To ve mně vyvolala ona? Zvláštní a… znepokojivé. Nelíbí se mi představa, že má někdo nad ostatními takovou moc. Měla jsem za to, že Jediové mají vztek zakázaný.
Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Něco tak divného jsem snad ještě nikdy nezažila. Jestli to cítili i mandaloriané, budou u dívky vzápětí a nám nezbude nic jiného než doufat, že při výslechu nic závažného neprozradí. Zatímco na mě působilo Lilianino probuzení spíše negativně, Jareda nabilo novou energií a nadějí. Pečlivě naslouchám každému slovu a snažím se v plánu najít případné trhliny.

Jídlo bych raději neschovávala. Co když hlídají kolik balíčků nám dávají a přepočítávají kolik obalů se jim vrátilo? Podle toho by mohli zjistit, že jsme si část nechali. Napovědělo by jim to, že něco chystáme. Alespoň já bych to tak udělala, kdybych chtěla mít o vězních maximální přehled.
Uvažuji nahlas.

S tou nocí máš pravdu. Jestli existuje denní doba, kdy budeme mít největší šanci, tak je to tahle. Musíme je nicméně přemoct rychle, aby nestačili zavolat posily. A tiše. Dostanem se tak ke zbraním a možná i vysílačce. Nemuselo by být špatné odposlouchávat, co říkají. Za předpokladu, že ji nedokážou vystopovat.
Navrhnu a opět se zamyslím.

Ideální by bylo do toho zapojit i Lilian. Dokážeš s ní komunikovat, tak jako se mnou? Nemůžeme to provést, pokud nebudeme mít jistotu, že je schopná bojovat a utíkat. Jestli máme mít šanci na úspěch, nesmíme se unáhlit.
Zakončím tok myšlenek. Jedna byť sebe menší chyba si na nás mohla vybrat tu nejvyšší daň. Bylo nezbytně nutné promyslet si každý krok, každé úskalí a překážku.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Phate »

Onderon, mandalorianský tábor:

Tvůj společník přecházel po místnosti a vstřebával tvé připomínky. Dlouho nic neříkal, takže jsi si nemohla být jistá, jestli pouze přemýšlí, nebo debatuje s Lilian o vývoji finančního trhu na Coruscantu. Nakonec to vypadalo, že spíš přemýšlí.
"Obaly by nemusely být problém, prostě bychom jídlo vybalili toho dne a obaly vrátili. Co ale nevíme je, jestli prohledávají nás palác zatímco jsme pryč. A jestli ano, tak jak důkladně. Pokud to nedělají, něco málo by se schovat dalo aby nám to na pár dní vydrželo." řekl konečně a bylo tedy jistě, že s Lilian nekomunikoval.

"Cítím padawanku v Síle, ale komunikovat s ní nemůžu." nevysvětlil proč, ale nejspíš to sám nevěděl. Bylo možné, že Lilian používá nějaký typ mentálního štítu, který jí chrání před zásahy z venčí. Dorozumět se s ní bude tedy problém, který je třeba vyřešit.
"Nejspíš budeme muset vymyslet plán zahrnující pouze nás a pokud by se nám podařilo jí osvobodit, budeme improvizovat. Každopádně bude většina tábora hlídat jí a velení se jí bude také více věnovat." řekl a uvědomoval si jak to znělo, ale necítil se jí nějak zavázaný. Do vašeho setkání s Jedii probíhalo všechno víceméně hladce. Pomineme-li Dantooine a krátkou příhodu s temným Jediem.
"Na severní straně tábora je hustší porost a více budov. Dalo by se tam líp schovat. Negativum je pak trochu víc věží, kvůli hustší vegetaci a riziku zvenčí. Ale patroly tamtudy procházely stejně jako všude jinde. Pokud by se nám podařilo dostat nepozorovaně přes tábor, nebylo by to špatný místo kde začít náš poznávací výlet za flórou a fanou Onderonu." vybavil si Jared rozložení tábora a navrhl postup.

Tábor jako takový nevykazoval žádné známky plánovaného rozestavení. Mandaloriané ho tedy museli postavit na prvním dostupném místě, neboť zde nebyly známky po vykácených stromech. Budovy tak lemovaly lesní okraj a z leteckého pohledu vytvářely neurčitou šišoidní formaci. Dalo se předpokládat, že rozmístění děl nebude ideální a budou se zde nacházet slepá místa. Moc se nepředpokládalo, že by byl tábor napaden vojenskou silou, takže děla byla určena zejména proti zvěři.

Jared stále přecházel po místnosti, když se najednou zastavil a zpříma na tebe pohleděl.
"Nemusím být Jedi abych poznal, že se ti na tom něco nezdá." zareagoval na tvůj pohled, který hovořil něco jiného než ústa. Bylo vidět, že si nejsi celým tím plánem jistá a narozdíl od Koreho sis domyslela i následky, které by plynula z vašeho dopadení.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Košile bližší než kabát

Příspěvek od Gwendolin »

Onderon, mandalorianský tábor:

Po mém krátkém monologu nastalo hrobové ticho. Kore přecházel po místnosti a nijak se k mým připomínkám nevyjadřoval. Mohla jsem jen hádat, co se mu právě honí hlavou.

Vzít či nevzít zásoby je to nejmenší, co by nás mělo trápit. Konec konců, v džungli je spousta rostlin, kterými lze zahnat hlad. Otázkou zůstává, jestli si během útěku takový luxus, jakým jídlo je budeme moci dovolit.
Zamračím se. Nemohu se zbavit dojmu, že z nás dvou mám výjimečně já na věc střízlivější názor. Naprosto chápu mladíkovi obavy. Ale je skutečně útěk lepším řešením? Pokud se podaří, kolik získáme a ztratíme? A co Lilian? I když se mi to nelíbí, v tomhle bodě musím dát Jaredovi za pravdu. Větší šanci na úspěch má plán, při jehož uskutečňování přijdeme do kontaktu s minimem mandalorianů. Jenomže, co to pro padawanku znamená? Dlouhou a bolestivou smrt! Ačkoliv ji skoro neznám, nechci být jejím katem! Nechci s tím vědomím žít! Navíc by to nemusel být ani dlouhý život. Útěk z tábora neznamená automaticky konec nebezpečí. Budou nám v patách mandaloriané, ale také zdejší šelmy.

Nevím, co se mi nelíbí víc, zda zastřelení nebo roztrhání!
Vybavím si pohled na mrtvé tělo naší spojky na Dantooinu. Zvedne se mi žaludek a v obličeji mírně poblednu. Krátce na to mě mladík osloví.

Nemám z toho dobrý pocit.
Začnu váhavě. Poslední, co bych si přála je vzdát se naděje a připravit o ni i ostatní. Nicméně kdyby to znamenalo žít o něco déle, rozhodně to za to stojí!

Čím víc nad tím uvažuju, tím míň si jsem tím plánem jistá. Vezmi si jen útěk z téhle místnosti. Kdykoliv sem někdo jde, druhý voják ho jistí od dveří. Nikdy nevstoupí zároveň. Dejme tomu, že bys na ně použil Sílu, jak zabráníš tomu, aby omylem nevystřelili? Nemusí nás nutně trefit, ale upozorní ostatní! A i kdyby ne, budeme muset projít táborem. Můžou si nás všimnout stráže, může nás ucítit ten strill. Řekněme, že při nás bude stát štěstí a dostanem se do džungle. Jakmile zjistí, že jsme pryč, rozběhnou pátrací akci. Mají techniku, mají stopaře. Vyznají se tu. Po okolí jsou nepochybně rozmístěné hlídky...
Pustím se do vyjmenovávání jednotlivých (ne)výhod.

…nemluvě o jiných táborech, na které můžeme cestou narazit. A vedle mandalorianů nám bude hrozit nebezpečí i od zdejších predátorů. Takže jestli nás nedostanou během útěku z tábora, bude z nás štvaná zvěř. Pravděpodobně jsme daleko od civilizace. Mohou si dovolit nás nahánět, dokud nepadneme vyčerpáním nebo jim nevlezeme do pasti. Čili to, že utečeme z tábora ještě neznamená, že nás nechytí. A když se tak stane, nebudou se k nám chovat tak jako doposud. Umučí nás k smrti nehledě na původ, či příslušnost k řádu. Svým útěkem jim potvrdíme to, co si o nás myslí. Pokud nás nepopraví, budem se mít ještě hůř než doposud.
Na okamžik se odmlčím. Následně dám prostor spekulacím.

Myslím, že větší šanci na přežití máme tady. Mandaloriané si váží válečníků, byť jsou to nepřátelé. Můžeme pro ně mít větší cenu živí. Buď jako zajatci nebo jako spojenci. I když je to riskantní, může to být způsob jak se odtud ve vhodný okamžik dostat. Musíme je přesvědčit o tom, že jsme užitečnější živý. Ale to půjde, jen pokud zůstaneme… A pokud Lilian neudělá nebo neřekne něco, čím by naši situaci zhoršila.
Svraštím starostlivě obočí.

Vím, že to zní šíleně. Zemřít můžeme tam i tady, ale v džungli nepřežijeme, pokud se v ní nevyznáme. Nelimitují nás mandaloriané, ale my sami. Naše těla. Zranění, vyčerpání, hlad, žízeň. Vedle pronásledovatelů a predátorů se budeme potýkat i s tímhle. Budeme slábnout. Nemůžeme utíkat ani se schovávat věčně. V lesích sotva narazíme na loď nebo vznášedlo. Na druhou stranu, tady se ta možnost naskytnout může.
Přiblížím Jaredovi svůj pohled na věc.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené mise“