Do pekla. A zase zpátky. - část druhá (Snížek)

Pakliže je hráč neaktivní déle než 30 dnů, jeho mise bude dočasně přesunuta sem

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 366
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Do pekla. A zase zpátky. - část druhá (Snížek)

Příspěvek od Elinor Rahl »

...říkejme tomu regulerní více-díl...

Pět ráno centrálního folesského času a slunce se neochotně začínalo sápat na obzor. Ne že by to pro něj něco znamenalo, z hlídky v terénu se vrátili krátce před půlnocí a pokus jít si na chvíli lehnout zatrhly zprávy z Neiru. Kolona dorazila a podařilo se jí navázat kontakt s domobranou. Přesnější by bylo, že zbytky kolony dorazily a navázaly kontakt se zbytkem domobrany, ale tím se odmítal pro tuhle chvíli zabývat. Problémy jsou jako nepřítel – pokud může čelit jednomu po druhém, je záhodno toho využít. Následující hodiny zabralo hlášení, cosi, co měla být technická konzultace, přiznání porážky a předčasný budíček pro techniky. Nebyl si tak docela jistý, jak moc jej výcvik připravil na válku, ale ve věcech tvorby operační komunikační stanice selhával stoprocentně.
Co se zbývajícím časem, vyřešil po svém. Pozorovatelna číslo osm. Pochyboval, že by útok droidů hrozil, ale tahle práce uklidňovala. Mohl být užitečný. Hlavně tím, že nerozptyloval. A čím dřív vyřeší komunikaci mezi neseparatistickými částmi planety prostřednictvím něčeho jiného než těch zatracených helem nebo ještě zatracenějšího systému poslů…
…tím lépe.
Dusot kroků.
„Veliteli?“
Ani se nemusel otáčet. Jen z toho tónu mu přejel mráz po zádech. Tohle není oznámení o úspěšném poslepování vysílačky z kovošrotu a lepící pásky podle Expertových instrukcí, s kterými si nevěděl rady: ostatně, jediné Expertovy technické instrukce, s nimiž si kdy věděl rady, bylo „…a přestřihnout ten zelený drát“.
„Přiletěli!“
Nic jej nemohlo dostat na nohy rychleji než zrovna tahle zpráva.

Provizorní štáb se uhnízdil v centrále jedné z folských nemocnic – a z ne nedávných časů podědil většinu vybavení vrchního velitelství vládních sil. Vypadalo to až komicky, obrazovky a přístroje namačkané do administrativního okrsku budovy, kam správně měla patřit jen lékařská kartotéka. Ale o to nešlo. Na rozdíl od mrtvého ticha. Všichni přítomní strnule pozorovali události na orbitě. A… to další. Mělo to jediný pozitivní efekt. Pohledy se nestočily jeho směrem, takže jim uteklo, že zbledl jako stěna.
Něco bylo špatně. Zatraceně špatně. A nemusel do konzole zadat výpočet trajektorie, aby chápal, co.
Rychlý pohled stranou, na projektor mapující město. Připomínalo mu mraveniště, žluté tečky se hemžily po pravidelných drahách jako mravenci… a teď je něco stahovalo stranou.
Několik úderů srdce, během nichž mozek vstřebával všechny dostupné informace, odhadoval, kombinoval. Pár vteřin, které možná budou chybět.
„Vyhlašte poplach. Bílý a červený tým. Se mnou.“



Foless, špatné místo pro přistání

Planeta vypadala zblízka mnohem hůř než z orbity. Svou roli hrálo hlavní město. V simulacích jste viděli a zažili leccos, ale stejně při pohledu na trosky mrazilo. Centrální štít krytého města se rozpadl na odhadem několik desítek „mikroštítů“. Většina z nich byla v katastrofálním stavu a letecký pohled na zbytky barikád, torza výškových budov a sem tam nějakou zachovalejší durabetonovou kostku na optimismu nepřidával. Jen těžko uvěřit, že by tomu mohlo orbitální bombardování ublížit víc, než stačila občanská válka.

Killing house. Až na to, že tady neumírali jen ti neopatrní – co navíc měli smůlu. Pravděpodobnost cvičné palby byla minimální. O tom jste se přesvědčili při příliš žhavém setkání s místními. LAATka a poškozený motor si nerozuměli. Vlastně ses mohl divit, že jste stále ještě nerozmázli o zem. Demagol měl nervy ze železa a krom kreativního medika se projevoval i jako excelentní pilot. V tom prvním jste za ním ostatně nezaostávali. Po několika přesně mířených trefách se sepácká letka se držela v odstupu. Jako hejno supů označujících budoucí kořist. Nezdálo se, že by kohokoli z nich nervovalo, co se děje na orbitě planety.

„Na to, že tu mělo být čisto…“ utrousil Kyr suše.
„Na to, že všechno, co lítá, mělo letět na podporu proti PoR a zbytku…“ přisadil si Bo.
„…to tu není vůbec špatný!“ dorazil situaci Demagol a LAATka ztěžka dosedla na cosi, co kdysi bývalo náměstíčkem v spleti křivolakých uliček.
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Do pekla. A zase zpátky. - část druhá (Snížek)

Příspěvek od Phate »

Foless:

Informace, které jsme dostali o planetě byly, jak by mohl někdo podotknout, lehce zcestné. Povrch byl v mnohem horším stavu než nám bylo předkládáno a to se netýkalo pouze obydlených částí. Ty neobydlené vypadaly jako pustina, kterou se prohnala smrt. Opravdu jsem doufal, že nebudeme nuceni se po nich pohybovat, nebo, že bychom ji museli navštívit.
Hlavní město o tom nebylo o moc lépe. Původní štít už nejspíš nějakou dobu neexistoval a roztrhal se podle neponičených emitorů, které ho produkovaly tam, kde dosud žili lidé, či jiné bytosti. Separatisté si dali opravdu záležet. Těžko by Krell zasadil bombardováním ještě horší ránu.
Jediné, co tady jde ještě zničit je naděje. pomyslel jsem si, když jsme prolétali okolo trosek vysokých budov, které mohly být prakticky cokoliv. Banky, nemocnice, obytné domy. Byly v takovém stavu, že to nešlo poznat.

Náš přílet na planetu se samozřejmě neobešel bez krizové situace v podobě téměř nefunkčních motorů. Jeidné co nás pořádně drželo ve vzduchu byly repulzory a Demagolovo umění vyhýbat se větším troskám. Velení Proudu nejspíš neočekávalo, že posádka na planetě bude tak početná, takže pár supích droidů počkalo i na nás, což nám zaručilo nepříjemný sestup k místu určení.
"Jo, paráda. Aspoň jsme se nenudili. Díky za výhlídkovej let Demagole. Příště bych uvítal i nějaké info o památkách a podobně." přisadil jsem si také když nás Demagol posadil na rozbourané náměstí. Rychle jsem překontroloval systémy zbroje a svou Decku. Všechno se zdálo být v pořádku.
"Tak pánové, jde se do práce! Zajistíme místo přistání, potom pobereme výbavu a zkusíme najít někoho z místních." rozkázal jsem a připravil se na zabezpečení okolí.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 366
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Re: Do pekla. A zase zpátky. - část druhá (Snížek)

Příspěvek od Elinor Rahl »

Foless

„Památky?“ utrousil Demagol koutkem úst, zatímco se odepínal z pilotního křesla. „Deset metrů před námi vidíme sochu personifikované Republiky a...“
„Toho času v troskách a bez hlavy. To není památka, ale politický komentář,“
rýpl si Kyr.
Bo jen láskyplně pohladil Mistra Všechnofuče po hlavni.

Polo a čtvrt šero se úspěšně překlopilo do běžného, lehce pošmourného rána. Obloha na východě se zdála být lehce zarudlá, ale jinak obloha Folessu hrála nejrůznějšími odstíny šedi. Tahle část města byla, ve srovnání s některými, které jste viděli z výšky, poměrně dobře zachovalá. Zbytky výstavby působily starším dojmem, takže relativně dobrý stav podle všeho plynul z minima strategických cílů než z důvodů nějaké zvláštní odolnosti budov. Když jsi zaklonil hlavu, místy jsi viděl i zbytky plošin a lávek tvořících další patra komunikací – ale cokoli od zbytků desátého patra výš se dalo popsat třemi slovy. Statikova noční můra.
LAATka přistála uprostřed oválu, do nějž ústilo šest přístupových cest z ostatních ulic mezi budovami.
Tři byly zcela pozemní, rozmístěné jako body rovnoramenného trojúhelníku. Dvě vedly přes kovové plošiny ve výšce odpovídající osmému patru a předpokládaly vstup z betonového dómu rozkládajícího se za vašimi zády. Poslední cesta se dala vytušit někde na úrovni patra třetího, vedlo k ní napojení přes nyní nefunkční eskalátor.
A potom tu bylo… ticho. Ticho bez jakýchkoli zvukových efektů, bez výbuchů, ptačího cvrlikání. Pouze strnulé ticho.
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Do pekla. A zase zpátky. - část druhá (Snížek)

Příspěvek od Phate »

Foless, místo přistání:

Ticho. Naprosté ticho bylo to první čeho jsem si všiml když se usadil prach po přistání našeho transportu, ze kterého se lehce kouřilo a vypadal jako kdyby právě proletěl pořádnou bitvou. Žádné rádiové spojení, skřehotající místní, ani kovové klapání železných nohou. Bylo tu pouze ticho. Tato část města, která vypadala poměrně zachovale, byla zřejmě dlouho opuštěná. Nebo se zbývající usedlíci zalekli našeho neohrabaného příletu na scénu.
Každopádně mi tento fakt nezabránil rychle zkontrolovat okolí přes senzory v přilbě a hledí své zbraně. Pokryl jsem svůj úsek, který byl liduprázdný jako zbytek oválného náměstí.
Rychlým průzkumem jsem zaznamenal šest přistupových cest. Tři na naší úrovni a tři, které měly potencionální strategickou výhodu. Ale ani přes to nebylo slyšet nepřátele chystající se na nás ze zálohy v horních patrech zchátralé budovy za našimi zády.

Po chvíli zkoumání okolí jsem usoudil, že Foless opravdu není planetou na které bych trávil dovolenou. Kdybychom něco jako je dovolená vůbec znali. Bylo to smutné a nepřátelské místo. Takové muselo být ještě před válkou, která tomuto faktu vůbec nepomohla a udělala z téhle planety hromadu trosek pod rrozbitými štíty.
Netušil jsem jestli to tak vidí i ostatní. Bo s Kyrem zabezepčovali svůj perimetr naprosto mlčky. Demagol něco breptal, když se snažil vyprostit z pilotního křesla v objemné katarnové zbroji. Vypadal u toho celkem komicky.
"Vypadá to, že se naše přistání obešlo bez obecenstva. Navrhuju zajistit zbytky lodi a pak bychom měli vyrazit dál." řekl jsem a vyhoupl se na palubu abych pobral něco z našeho vybavení.
"Bo, zjisti kde přesně to s námi Demagol přistál a kudy bude nejsnazší se vydat k poslednímu známému umístění zdejšího odboje." zaúkoloval jsem Boa, zatímco jsem si chystal jeden z baťohů plných munice.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 366
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Re: Do pekla. A zase zpátky. - část druhá (Snížek)

Příspěvek od Elinor Rahl »

Foless, místo přistání

Zjištění polohy byla věc několika okamžiků, stejně jako zajištění mapy. S otázkou místních obránců to pár vteřin vázlo, až by jeden poznamenal cosi o bratrových schopnostech vstřebat patřičné informace.
„Vládní budovy v centru.“
V Boově hlase zněl sotva slyšitelný otazník. Něco mu na tom údaji přišlo divného. Co, divného, smradivějšího než lord Mirdalan, který se právě vynořil z kaminoanské jímky na odpad z toalet. Protože, co jste zaznamenali, centrum Folessu byly dílem nejhorší trosky, dílem pod separatistickou kontrolou.
„V rozvědce se vyznamenali,“ poznamenal Demagol pomáhající se zajištěním lodi a pobrání výbavy a všiml sis určité nervozity.
„Krell se vyznamenal.“ Kyrův tón připomínal nůž zabodnutý do terče. Nemusel ses ani dívat jeho směrem, abys věděl, co dělá. Soustředěně, s ponurou obezřetností, sledoval svou část perimetru.
„Jsme na začátku vnitřního okraje města,“ upřesnil situaci Demagol. „Takže… Bo, generál Tavis se snažil místní odmanévrovat, když to spadlo. Trasa od centra k trojúhelníku.“
Byla to rána vypálená naslepo a vlastně zasahování do tvých velitelských pravomocí.
„Dál?“
„Pásmo plus minus dva kilometry. Prostor se štíty,“
odpověděl na Boův dotaz Kyr. „Zvládneš…“
„Mám. Jsme na trase. V jedné ze tří možných lokací.“

Kupka sena, respektive: odhadovaná kupka sena, se zmenšila. Jestli to Demagolovi udělalo radost, těžko říct, protože se zrovna měnil na nosiče munice a dalšího zajímavého materiálu.
Chvíli bylo zase ticho. Pár vteřin, než se v přilbě ozval Boův hlas: "Fierfek...!"
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Do pekla. A zase zpátky. - část druhá (Snížek)

Příspěvek od Phate »

Foless, místo přistání:

Batoh s municí nebyl z nejlehčích, ale nic co bychom nezvládli pár kilometrů nést. Senzory okolí jsem měl zapnuté, ale spíše jsem čekal co mi Bo sdělí. Naneštěstí nebyl tou nejlepší volbou pro práci s mapou.
Už aby přišla nějaká akce a Demagol s Kyrem viděli co Bo dovede. pomyslel jsem si, ale nijak situaci nekomentoval.
"Takže...?" prohodil jsem abych Boa trochu popohnal. Čas nebyla komodita, které bychom měli dostatek a mohli s ním plýtvat.
To si naštěstí uvědomovali i Kyr s Demagolem a společnými silami dokopali Boa k určení naší pozice.
Zabezpečení lodi bylo hotovo a většina zásob přerozdělena. Zbývalo pouze rozhodnout kam vyrazíme a jestli by nebylo lepší se rozdělit. I když nebyl dostatek času, vzhledem k infrastruktuře zbytků města bude asi lepší držet se po hromadě pro lepší krytí a přehled.
"Fajn, takže se odsud vydáme k nejbližší z daných lokací a..." spustil jsem, když mě přerušil Bo se svou nadávkou.
"Co se děje Bo?" zeptal jsem se okamžitě, neboť Bo nebyl někdo kdo by nadával nějak běžně. Takže to mohlo znamenat pouze nějaké komplikace.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 366
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Re: Do pekla. A zase zpátky. - část druhá (Snížek)

Příspěvek od Elinor Rahl »

Foless, místo přistání

"Těžká nepřátelská*," zazněla Kyrova odpověď, podtržená mírným zachvěním země, které jste postřehli i v "laťce". Spolu s Boovou neodpovědí to znamenalo, že plnou pozornost si získal Mistr Všechnofuč.
"...si dala pauzu. Ale pohněte se sebou." tentokrát odpověď tvého bratra nepostrádala jistou míru úlevy. Přesný obrázek sis vevnitř udělat nemohl, ale indicií bylo víc než dost.
"Takže teď k té nejbližší pozici domobrany," utrousil Demagol.

-------------------
* ano, hard contact :), ale v češtině zní doslovný překlad divně
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Do pekla. A zase zpátky. - část druhá (Snížek)

Příspěvek od Phate »

Foless, místo přistání:

Ihned po Kyrově odpověďi se země lehce otřásla. To nesvědčilo nic dobrého, ale otřesy přicházely z dálky, takže jsme měli ještě nějaký čas se zdekovat. Bo už samozřejmě ignoroval všechno okolo a mazlil se se svou milovanou zbraní. Musím říct, že jsme se těšil až jí uvidím v akci, ale zase jsem nebyl dychtivý natolik, aby to bylo ihned po přistání.
"Tak do práce, pánové." zareagoval jsem na Demagola.
"Klasická formace, hlídejte si perimetr a senzory." věděl jsem, že nebylo nutné to říkat, ale přesto jsem si nemohl pomoct. Říkat cokoliv o taktice členům komand byla blbost, ale jako veliteli mi tato povinnost náležela.
"Jestli někdo viděl ten náš ukázkový přílet, můžeme jen doufat, že nás díky Demagolovi považují na mrtvé a jdou se jenom přesvědčit." zhodnotil jsem teoretickou možnost, že se k nám neblíží žádná velká kumpanie.
Pomalu jsme vyrazili směrem, který Kyr zhodnotil jako nejkratší cestu k našim potencionálním spojencům. Netušil jsem, jestli je pravděpodobné, že v takto vybombardovaném městě ještě někdo zbyl, ale úkol byl jasný a času zatraceně málo.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 366
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Re: Do pekla. A zase zpátky. - část druhá (Snížek)

Příspěvek od Elinor Rahl »

Foless, místo přistání:

Bo se pod přilbou zatvářil lehce ukřivděně, přece jen, Doktor Všechnofuč se před chvílí významně podepsal na podobě zbytků náměstí a přicházejícímu nepříteli tím radost rozhodně neudělal. Nahlas neříkal nic. S naprostou samozřejmostí zaplul na své místo, stejně jako Kyr a Demagol. Splnit tvé rozkazy trvalo jen pár vteřin. Mohli jste vyrazit.

Ne že by nebylo na čase.

Deset minut ústupu do víceméně neznámého terénu.
Vyrazili jste přes plošiny, co nejvíc krytí stíny zbývajících budov. Světlo nového dne postupovalo rychle, možná až příliš. Jenže vy taky. Rychle, soustavně, metodicky... dokud z prostoru za vašimi zády, z náměstí, které jste opustili, nezazněl další výbuch.
Zrovna jste se nacházeli na kraji "haly" tvořící přechod mezi několika patry ekumenopole. Přicházeli jste z vaší plošiny do obrovského oválného prostoru, kde mělo docházet ke křižování eskalátorů ze spodních pater do horních. Na místní poměry působila zachovale.
"Čtvrtý vlevo, dolů o šest pater," upřesnil Kyr.
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Do pekla. A zase zpátky. - část druhá (Snížek)

Příspěvek od Phate »

Foless, místo přistání:

i přes to, že náš příchod nezůstal nezpozorván, probíhalo všechno hladce. Tedy zatím. Nevěřil jsem tomu, že to tak dlouho vydrží. Ať už z nedostatku času, nebo z jiných očividnějších příčin. Postupovali jsme rychle, rozhodně rychleji než by nepřátelé čekali. První paprsky nového dne už dávno začly ohřívat místní vzduch a dopadaly na trosky města, kterými jsme postupovali k našemu cíli. Senzory neukazovaly žádné známky života a postup byl tedy poměrně dynamický. Samozřejmě až na strategické kontrolování okolí při přesunu přes otevřenější koridor.

Za námi se ozval další výbuch a my mohli pouza hádat, jestli se na nepřátele zřítila nějaká budova, nebo se chtěli ujistit, že s naší latkou už nikdo nikam neodletí. To jim ovšem muselo být jasné už při pohledu na ní. Demagol se o neprovozuschopnost postaral znamenitě.
Dostali jsme se až na okraj haly, která vypadala zachovale. Oproti okolním budovým vypadala skoro až nově a netknutě. Buď fungovala jako strategické místo, což by odpovídalo schématu, které se mi objevilo na malém displeji v přilbě, nebo jí prostě dělostřelectvo minulo. U droidů si nemohl být nikdy ničím jistý. Jeden by řekl, že armáda strojů bude mechanicky přesná. Ze zkušenosti jsem mohl říct, že tomu tak není.
"Bejt sepík, rozhodně bych tu nechal nějaký hlídky. Takže dávejte pozor." řekl jsem svým bratrům a vyrazil směrem, který určil Kyr jako nejkratší cestu skrze bludiště eskalátorů a výtahů.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené mise“