C-3779 "Nosič" - Jsme v tom spolu

Pakliže je hráč neaktivní déle než 30 dnů, jeho mise bude dočasně přesunuta sem

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

C-3779 "Nosič" - Jsme v tom spolu

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, v katakombách

Byla to sotva minuta, co jsi společně se svou četou slanil na harpunových lanech do hlubin díry, o které předtím mluvil desátník En. Sotva se vojáci dotknuli nohama pevné, avšak poněkud lepkavé a slizké země, sundali ze zad své DC-15S a rozsvítili podvěsné svítilny. Díra vrhala na stěny jen velmi uzounký proužek světla a když jsi vzhlédnul, uviděl jsi na tom kousíčku oranžového geonosianského nebe hvězdy.
Před několika měsíci ses stal svědkem hádky dvou tvých bratří, z nichž jeden říkal, že když jsi v dostatečně hluboké a zároveň úzké díre, například ve studni, můžeš vidět na denní obloze hvězdy. Klon, který tvrdil, že to není pravda, byl dostatečně tvrdohlavý na to, aby to ten druhý vzdal a šel dělat něco užitečnějšího než se s ním hádat, ale teď jsi viděl na vlastní oči, že měl pravdu.
"Mám z tohohle místa blbej pocit," procedil skrz filtr ve své helmě klon, kterému říkají Švihák, při pohledu na Geonosiany zavěšené jako na bidýlku hlavou dolů za jakousi traverzu, kteří se ze spaní sem tam zavrtěli a občas zacvrkali blanitými křídly.
"O důvod víc hejbnout kostrou," odvětil polohlasně En, načež mávnutím naznačil směr. "Tudy."
En neměl svítilnu. Ona by podvěsná svítilna na raketometu ani moc k ničemu nebyla, ale musel se tak spoléhat na světla ostatních.
"Fuj, to je humus..." ulevil si Měsíček poté, co posvítil na zem na lepkavou oranžovohnědou břečku, jejíž asi palec tlustou vrstvou byla pokrytá podlaha a která celkem vydatně čvachtala s každým krokem, přestože už za dnešní den viděl horší věci než jen nějaký sliz...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: C-3779 "Nosič" - Jsme v tom spolu

Příspěvek od Needay »

Geonosis, v katakombách

Dolů jsem se spustil jako úplně poslední. Po tom co se mé boty dotknuly podlahy potřísněné slizem, jsem se postavil do jakési kruhovité formace, kterou jsme vytvářeli vždy při slaňování z výše umístěných objektů. Vyjmu kotevní hák. Při jeho odmontování pohlédnu k obloze. Neuvědomím si, že jsem otevřel ústa, tak, že by se mi tam vešla i celá bantha. Na místo háku připevním svítilnu. Její sklíčko se rozzáří. Posvítím bílým světlem na strop poblíž šachty, kterou jsme se spustili až sem, následně se přesvědčím, jestliže seržant nelhal. Jsou tu. Geonosiané. Je jich opravdu mnoho. Jeden z těchto hnusných příšeráků připomínajících mi svým způsobem zavěšení netopýry, se nepatrně pohne.
Ty míváš blbej pocit ze všeho brácho.
Neodpustím si poškádlení Šviháka, těsně po tom co mu odpoví Enko. Olíznu si vyschlý a popraskaný ret. Odjistím zbraň a zařadím se za muže následující našeho vůdce. Rozhodnu se udělat menší rozbor toho co je to za prapodivnou pokrývku zdejší podlahy. Sehnu se, vypadalo to jako bych si klekl, přitom jsem zůstal kolenem ještě několik centimetrů nad mým cílem. Rukou již už nemá rukavici, neb jsem se jí zbavil při ošetřování Gazliho, protáhnu dva prsty skrz sliz. Přesně jako by, jste jedli jogurt bez lžíce. Rozmažu lepivou tekutinu palcem o ukazováček a prostředníček. Přičichnu si.
Co myslíte, že to je? Trus?
Nejdřív jsem to chtěl i olíznout ale rychle jsem si to rozmyslel. Otřel jsem své prsty o plát pravého stehna. Pak jsem se zařadil k ostatním. Musím podotknout... Nebyli jsme příliš potichu. Prozrazoval nás především čvachtavý zvuk. Vyplázl jsem jazyk a zašklebil se. Ač tohle proti jatkám co jsem zažil, bylo pouhým zpestřením.
Obrázek


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, v katakombách

"Broučí hovna," procedil další z tvých bratří, demoliční specialista vašeho týmu zvaný Bomberman.
"Lahůdka."
Řady odpočívajících, nebo možná hibrenujících Geonosianů nabraly konce až po mnoha desítkách, nebo možná stovkách dalších metrů, a to jenom z toho důvodu, že jste dorazili na rozcestí, kde se chodby větvily.
"Nevíme, kam která chodba vede, takže se rozdělíme a vydáme se na průzkum," nakázal En.
"Nosiči, vzhledem k nedostatku důstojníků ti svěřuji velení druhé roty. Moje půlka půjde doleva, tvá doprava. V případě, že se budou chodby větvit dál, rozdělte se, ale maximálně na čety po devíti mužích. Udržujte permanentní rádiové spojení."
En nečekal ani na potvrzení rozkazu. Zkontroloval, zda má nabitou raketu v raketometu, a mávnul na svůj tým:
"První roto, následujte mě, než si nás-"
Z chodby za vámi se ozvalo broučí zakvílení, ze kterého přejížděl mráz po zádech.
"Něco všimne?!"
Kvílení plynule přešlo v hluboký cvrkot hmyzích křídel a o pár úderů srdce později z chodby vyletěl roj Geonosianů a začal střílet ze sonických zbraní...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: C-3779 "Nosič" - Jsme v tom spolu

Příspěvek od Needay »

Geonosis, v katakombách

Kráčeli jsme dlouho stále jedním směrem. Celou cestu mám po celém těle husí kůži. Vnímám, chladnější příjemnější teplotu. Naopak to tu výrazně zapáchá. Zamávám prsty před nosem, abych tuto skutečnost dal najevo ostatní, ač si jí zajisté také všimli.
Brzy se zastavíme. Proderu se skrz houfem mužů až dopředu, zjistit co se děje. Abych se dostal k velení, musel jsem do některých kluků strčit, aby mě pustili. Mezi ostatními se protáhnu jako úzkou škvírou mezi otevřenými dveřmi.
Proč jsme zastavili?
Vyhrknu ze sebe ale mé oči vyšlou do mozku zprávu, která mi odpoví ještě dříve, než desátník stačí cokoliv říci.
Děkuji, za projevenou důvěru pane.
Usměju se na muže vypadajícího stejně jako já. Myslím ale, by mě nechal tuto funkci zastávat i v případě, kdy bych nesouhlasil. Alespoň tak jeho chování, kdy přešel ihned na kontrolu zbraně, vypovídalo. Nemám mu co vyčítat, já jsem zase předpisově nezasalutoval. Nějak se mi opravdu nechtělo pouštět zbraň. Brzy jsem měl zjistit proč to tak bylo.
Členové druhé a třetí roty následujte mě.
Zavelel jsem krátce před Enkem, svůj rozkaz. Vojáci se začali přeskupovat i přes málo místa do dvou jednotek. Pak jsem však něco uslyšel. Nakrabatil jsem nos a mírně otevřel ústa. Oči jsem přivřel a nastražil uši. Byl to zvuk třepajících se blanitých křídel. Oči jsem v momentu rozevřel, když jsem spatřil přilétávající noční můry. Bylo to jako vystřižené z nějakého hororového snímku.
K zemi! Krytí, opřete se o zdi!
Zakřičím při spatření prvního ječícího Geonosiana. Přikrčen doběhnu k desátníkovy.
Sejměte tu klenbu! Strop je zpomalí!
Poukáží naň nataženou rukou a zvednutým ukazováčkem. Zatím jsem nevystřelil ani jedinkráte po jediném místním broukovy.
Obrázek


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, v katakombách

Bleskově jsi uchopil nadrilovaným pohybem pušku tak, abys dostal do mířidel Geonosiana, co se na tebe chystal v okamžení skočit, a vystřelil. Strefil ses přesně, modrý výstřel projel přímo mezi očima hlavou a vyjel druhou stranou ven, zanechajíce na stropě flek od broučího mozku. Geonosian žuchnul na podlahu, ve smrtelné křeči ještě zavřeštěl, zatřepal blanitými křídly a konečně zemřel.
Tvůj první Geonosian, kterého sis kdy měl možnost zastřelit. První živý a do jisté míry jistě inteligentní tvor, kterého jsi v akci usmrtil. Stvořen k jedinému účelu, a to bránit svůj úl a jeho královnu a zemřít pro ně, když to bude potřeba. Měli jste společného víc, než se na první pohled může zdát. Tvým úlem byla Republika, svým způsobem stejně ohyzdná, vypasená ludra jako geonosianí královna, stejně neschopná existovat bez masa do mlýnku, jako jsi ty nebo bytost, které jsi právě prohnal energetickou střelu hlavou.
Klon, kterému říkali Jacob, srazil dalšího z nepřátel pažbou DC-15S k zemi a pak mu nohou v obrněné botě zbroje Phase 1 za vydatného křupnutí chitinového pancíře rozdupnul hlavu.
Přestože měl En vyšší hodnost než ty, tvůj rozkaz byl smysluplný a desátník ti věřil natolik, aby bez váhání zacílil PLX-1 na strop chodby.
Švihák pokropil chodbu, z níž Geonosiané vylétávali, dlouhou dávkou. Tři brouci odletěli proti zdi - ne však vlastními křídly, nýbrž silou zásahu - a dotyčná zeď se vzápětí pokryla fialovými střívky vyhřeznutými z hmyzích vojáků, dosud se stále snažících pozvednout své pulzní zbraně ku obraně úlu. Čtvrtý dostal přímý zásah do hrudi, ale jen zavřeštěl a pokračoval dál. Několikrát vystřelil ze své exotické cizácké pušky na klona, jehož sis pamatoval pod jménem Čmuchal, než brouk konečně klesnul mrtev k zemi a z ran mu začala vytékat černá krev. Čmuchal jej ale k zemi následoval. Zastřelili se navzájem. Geonosianův sonický blaster mu rozmačkal vnitřní orgány na kaši. Neměl nejmejší šanci, byl na místě mrtvý. Všechno se to semlelo tak rychle.
"Raketa!"
Nemohlo trvat víc než dvě sekundy, než En vystřelil raketu do stropu a klenba chodby se rozsypala a pod kusy roztrhaného kamene pohřbila zbývající Geonosiany.
Skřeky ustaly, jako když utne, a místo nich se ozval zvuk, jako když někdo rozšlápne shnilé rajče. Zpod hromady kamenů vytekla černofialová směs broučí krve a vnitřností a najednou šel cítit obrovský smrad. Jeden Geonosian se stále snažil vydrápat zpod závalu, škubal křídly pohřbenými pod klenbou v marné snaze je vyprostit, neboť za ně byl přišpendlený k zemi.
Upřel na tebe velká složená očiska a naprázdno zacvakal kusadly zleva doprava.
"Schrupni si," přiložil Měsíček Geonosianovi DC-15Sku k hlavě a vystřelil.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: C-3779 "Nosič" - Jsme v tom spolu

Příspěvek od Needay »

Geonosis, v katakombách

Byl to jiný pocit zabíjet organické bytosti, neříkám, že se mi to líbí ale, když to chce zabít vás, veškeré psychologické řečičky jdou stranou. Brzy jsme je dokázali zastavit, především díky mému nápadu odpálit strop. Samozřejmě na tom má trochu podíl i desátník, který se postaral o vystřelení, no a taky možná kluci, kteří drželi brouky od jeho těla. Včetně mrtvého druha Čmuchala, neznal jsem ho nějak moc dobře, ale pokud bychom naši situaci přeměnili na tabulky, tak jsme opětovně oslabení, kvůli dalším co odešli na onen svět. Proto je zde lepší, nedělat si moc přátel, nikdy nevíte, kdy zemřou.
Máme štěstí, že po zásahu se strop nezřítil na nás všechny, přeci jen… no.
Podrbu se za uchem, koukajíce na Nko. Neboť jsem mu nesdělil, jaké negativní účinky to může mít.
Přeci jen, nevíme jak je strop stabilní.
Můj obličej je mezi omluvným a tím, který si z celé situace utahuje. Od mého nadřízeného se odvrátím a baterkou posvítím na stav mužů. Díky tomu se mi naskytne možnost prohlédnout si mrtvé brouky, z jejichž křehkých těl teče krev, která se v této tmě, po posvícení naň, zaleskne.
Neměli bychom se tu zdržovat, pokud teď zaútočí z obou zbývajících chodeb, nemáme kam utéci a myslím, že těchto stvoření tu bude daleko víc, než to co jsme před chvilkou viděli spící. Už teď se to možná snaží někudy obletět, aby nás dostali.
Snažím se co nejrychleji donutit muže, abychom se konečně pohnuli. Nemáme celý den na to se tu procházet a obdivovat Geonosianskou architekturu, která stejně stojí za prd.
Pokud se rozkazy nemění, vezmu zbytky druhé a třetí roty a půjdeme se juknout, kam to vede, pane. Budeme se snažit udržovat spojení, avšak nevíme, jak jsme hluboko a za jak dlouho se ztratíme z dosahu komlinků.
Podívám se na své muže a krátkou větou je nechám se znovu oddělit od roty desátníka.
Obrázek


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, v katakombách

Jakmile jsi pronesl svůj nepříliš včasný dodatek s upozorněním na možnost zhroucení celé chodby, desátník En se na tebe upřeně zadíval.
"To teda máme," řekl a potěžkal si raketomet, co stále ještě držel na rameni.
"Jsi blázen, Nosiči, ale přesně ten typ blázna, který se nám teď zatraceně hodí," kývnul na tebe. Pak vzal ze zad třetí a poslední raketu, která mu zbývala, a nacpal ji do hlavně PLX-1, načež křiknul směrem k mužům:
"Jdeme, pohyb, pohyb, pohyb!"
En mávnul rukou a jeho jednotka jej následovala. Enův hlas se odrážel od stěn katakomb v poněkud přízračné ozvěně. V jednotce, jež šla s tebou, tedy ve druhé a v tom, co zbylo z třetí roty, byli z klonů, které jsi znal, akorát Jacob, Měsíček, Švihák, plamenometčík jménem Trol a muniční a demoliční specialista Bomberman.
"Test spojení," zapraskal ti z komlinku na předloketním chrániči levačky desátníkův hlas na taktickém kanále. "Nosiči, slyšíš mě?"
Vojáci svítili světly na cestu, chodba se začala opět rozšiřovat, až jste dorazili k dalšímu rozcestí.
"Předtím tolik brouků a teď nikde nikdo," podotknul Trol, svíraje v rukou svůj velký plamenomet. "Divné."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: C-3779 "Nosič" - Jsme v tom spolu

Příspěvek od Needay »

Geonosis, v katakombách

Tak to jsem poctěn desátníku.
Pokynu k němu hlavou. Přimhouřenýma očima si prohlédnu jeho raketomet. Doufám, že strop v dalších chodbách bude pevný, protože bych rád odtud vylezl alespoň s polovinou ze stavu, při kterém jsme se sem slanili. Posvítím do chodby, kterou mi před útokem desátník určil, nevěřícně do ní hledím.
Hodně štěstí pane.
Nechám jednotku ztratit se v temnotě chodby. Světla, krátce po tom co odběhne poslední Nkův muž, již neosvětlují prostory tak silně.
Je čas.
Nezakřičím tak jak to udělal můj nařízený, pouze zvednu ruku a naznačím prsty přesun. Kráčím úplně první, všímám si různých detailů, třeba kapek co občas dopadnout ze stropu tunelů do slizu. Toto místo se mi hnusí, místní domorodci jsou pouze barbarským kmenem. Někdo koho nepolíčíte, jediné co by šlo, je všechny spálit, na popel.
Bratry, které znám, jsem nechal rozmístit rovnoměrně po celé délce našeho průvodu, nejblíž je mi plamenometčík Tor. V prohlížení si tohohle místa mě přeruší zapípání komlinku. Umístím ho k ústům a promluvím.
Tady Nosič, slyším tě čistě a jasně, byli jste už nuceni se rozdělit?
Brzy se dostaneme do další širší chodby. Osvítím strop mojí baterkou, jestli tam něco není. Nerad bych aby mi něco skočilo za krku a rozpáralo mě to.
To nejsi sám příteli.
Zamračím se.
Nemá tady někdo z vás světlice?
Vůbec se mi nechce rozdělovat, ale myslím si, že mi nic jiného nezbyde. Rozdám je rovnoměrně do mé skupinky, kde zůstávají všichni mnou známí bratři a do druhé kterou pověřím velením Jacoba.
Rozkazy zůstávají stejné, jasné? V případě kdy už se nebudete moci rozdělit, hoďte do každé chodby jednu, postupně, sledujte, co se bude dít.
Načež vyrazím se svojí jednotkou levou chodbou.
Obrázek


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, v katakombách

"Ne, naše chodba zatím vede pořád rovně," zaprskala ti z komlinku desátníkova odpověď.
Jacob už chtěl odepnout světlici, zapálit ji a hodit do chodby napravo. Trol jej posunkem ruky zastavil, namířil hlaveň svého plamenometu vzoru BT X-42 do chodby a vrhnul do ní široký ohnivý jazyk sahající od stěny ke stěně.
"Vydezinfikováno," prohodil a kývnul hlavou na znamení, že dalších pár desítek metrů cesty je volných.
Jacob se usmál a dal své jednotce pokyn, aby ho následovala, načež všichni kloni pod jeho vedením zmizeli v pravé chodbě.
"Teď, když jsme si odřízli únikovou cestu, možná jenom čekají, až jim sami od sebe nakráčíme přímo do pasti," svěřil se se svým názorem C-5366, jeden z klonů, které jsi znal jen číslem.
"To člověku dokáže zvednout náladu," ozvalo se mu z útvaru v odpověď.
Šli jste dál dalších několik minut a chodbou se z dáli rozléhalo hmyzí cvrkání. Trol šel vpředu vedle tebe a malými dávkami z plamenometu osvětloval cestu před vámi, stejně jako si tím zároveň držel od těla cokoliv, co by se mohlo skrývat v temných zákoutích před vámi.
Cvrkání přehlušilo táhlé zavřískání. Zřejmě vás již také uslyšeli.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: C-3779 "Nosič" - Jsme v tom spolu

Příspěvek od Needay »

Geonosis, v katakombách

Kontrola spojení, hlásím první rozdělení.
Zatím co se snažím spojit s desátníkem, sleduji, jak plamenomet mého spolubojovníka blafá zuřivě dopředu. Jeho nápad se mi líbí, Dobrý způsob jak zapálit případné útočníky, navíc se tak chodba osvětluje jako pochodní. Červeno žlutý plamen ozařuje moji tvář. Čím jsme níž, tím je tu větší chlad, a při každém stisknutí spouště na Torově hračce, se cítím, o trochu lépe.
Zbraně mějte odjištěné a připravené.
Připomenu svým mužům jedno ze základních pravidel. Sám mám svoji pušku pevně v rukou, hlavní mířím před sebe.
Ano, já to vím. Ale oni neví, že máme jejich plán prokouknutý Cé pět třicet-tři šestko!
Uši mám nastražené, a oči se snažím mít otevřené, ač to v tomto šeru není tak úplně lehké. Najednou něco uslyším, rozhodně nejsem jediný.
Připravit!
Zavelím, když se ozve pronikavé zaječení, jenž mi až trhá uši, vydám rozkaz:
První vojáci zalehnout! Další pokleknou! Zbytek stojí! Poslední, jenž neuvidí nepřítele přes své bratry, kryjí rotě záda! Miřte před sebe!
Snažím se palbu co nejvíce v těchto úzkých prostorách zefektivnit. Nerad bych aby znovu vznikl chaos, při kterém by mohlo mnoho vojáků přijít o život. A my, tu raketomet nemáme. Opřu se o bok zdi a sklouznu se až dolů abych mužům nepřekážel v střelbě. Torovy kývnu, ať učiní tak jako já, jinak by mohl být zcela jistě popraven vlastnimi jednotkami.
Vyčkejte, až se přiblíží. Střílejte na znamení.
Zapřu si pevně pušku do podpaždí, abych mohl druhou rukou vzít ruční světlici. Plánuji ji vhodit do tunelu, až budou na neořátelé dohled a nechat torem ji pak zapálit. Brouci by měli být na chvilku oslněni, pěchota spustí palbu, Tor bude muset chvíli šetřit svého plamenometu, odrazí jím až ty, jenž by se přiblížili nebezpečně blízko k zaujmutým pozicím.
Obrázek


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, v katakombách

Na tvé hlášení ohledně rozdělení odvětil desátník En jediným slovem, zapraskavším ti z komunikátoru:
"Rozumím."
Vzápětí ke tvým ušním bubínkům dolehla série cvaknutí, jak vojáci nadrilovaným pohybem zkontrolovali své zbraně a opět vložili netrpělivé ukazováčky na spouště.
Kvílení se blízilo. Uslyšel jsi klapavé staccato chitinových nohou běžících směrem k vám.
Plamenometčík zalehnul naproti tobě, se svou zbraní připravenou vyšlehnout spalující ohnivý jazyk. Tví bratři ve zbrani, seřazení přesně podle tvého přání, vyčkávali na tvůj pokyn k palbě, každčký sval v jejich tělech napjatý v očekávání s dobře známou směsí agrese a trochy strachu, jako by nad vámi převzal velení zvířecí lovecký instinkt.
Geonosiané zahájili palbu ze svých pulzních zbraní. Kruhovité výstřely nazelenalé energie vám svištěly kolem uší. Jeden narazil do zdi kus nad tvou hlavou a do vlasů se ti sesypaly drobné úlomky kamení vydrobeného ze skalního masivu.
Nadešel čas vyhodit světlici. Dopadla kousek před utíkající Geonosiany snažící se za běhu střílet ze svých zbraní, vzhledem ke vzdálenosti, která vás dělila, naštěstí nepříliš přesně. Trol následně stisknul spoušť na svém plamenometu a ten vyprsknul jako rozprašovač spršku superhořlavého aerosolu, vzápětí zapáleného hořákem pod hlavní.
Světlice zapískala jako petarda a explodovala. Geonosiané v první řadě nestihli zareagovat a oslnění vběhli Trolovi přímo pod plamenomet.
Nato vyštěkly DC patnáctky patřící bratrům za vámi. Modrý blasterový déšť provrtával geonosianské trubce a kosil je k zemi, jako když se kosou seče tráva.
Řady broučích vojáků nekončily. Z děr vylézali další a další, začali se hemžit po stěnách i po stropě a ať jste stříleli seberychleji a sebepřesněji, začali seskakovat mezi vaše řady a pouštět se do vás nablízko.
"Tady tým Jacob, nepřátelský kontakt!" ozvalo se ti z hřbetního chrániče na levé ruce.
Trol pražil svým plamenometem jako splašený. Jen tak tak vám to drželo Geonosiany jakž takž od těla, ale s takovou už mu brzy dojde zásobník...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: C-3779 "Nosič" - Jsme v tom spolu

Příspěvek od Needay »

Geonosis, v katakombách

Se zbraní nastavenou na automat jsem pálil nepřestávaje před sebe. Bílým světlem baterky jsem splýval s ostatními svítilnami. Osvícené broučí obličeje vypadaly opravdu hrůzostrašně, daly se přirovnat k výplodu fantazie v nějaké opravdu hodně povedené noční můře. Zdálo se, jako bychom se ocitli v mraveništi. Jak se dá takové mraveniště nejlépe zničit, když dojdou sirky? Napadne mě vykouření, ale to teď nepatří mezi nejlepší varianty. Podívám se dozadu na své muže, zběžně zjistím jejich stav, po té se opět naplno věnuji blížícím se nepřátelům. Během několika dalších sekund uslyším podivný hrabivý zvuk.
První tři řady, držte pozice!
Zakřičím, když uzřím první vyskakující potvory mezi mé svěřence.
Jsme na tom obdobně.
Odpovím Jacobovy. Doufám, že to přežijí, oprava doufám, že to my přežijeme. Začíná to tu být pěkně horké. Pokusím se kontaktovat desátníka, a stejně jako druhý tým, i já nahlásím problémy.
Obrázek


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, v katakombách

Jeden geonosianský voják doskočil před Šviháka, ten namířil DC-patnáctku a vystřelil. Brouk uskočil a ohnal se po něm kostěným pařátem. Švihák úder zablokoval hlavní pušky, načež přetáhnul Geonosiana pažbou po hlavě, až zavrávoral a složil se k zemi. Namířil mu na hlavu a stisknul spoušť. Ozvalo se cvaknutí naprázdno, klon si tedy Geonosiana přišlápnul nohou za chitinový pancíř na hrudi, aby se mu nezvednul, než stihne vyhodit prázdný zásobník a bleskurychle přebít, a dorazil ho.
"Tady jednotka En, postupujeme, nepřátelský odpor minimální," ozvalo se ti z komunikátoru zrovna v okamžiku, kdy ti trubec skočil zezadu za krk. Podařilo se ti ho přehodit dopředu, kde ho zastřelil pistolí Trol, kterému právě teď došla aerosolová náplň do plamenometu.
"Granát!" křiknul plamenometčík bez plamenometu, načež odepjal od opasku bílý válečkový termální detonátor, tlačítkem nastavil rozbušku, aby explodovala v okamžiku nárazu, a hodil jej. Ozval se výbuch a na pancíři ti přistál kus Geonosiana ulepený od černé, zapáchající krve.
Bratrům, kteří strážili zadní voj, se mezitím podařilo neutralizovat zbytek Geonosianů, kterým se podařilo přelézt po stropě až do vašich řad. Stálo vás to ale dva mrtvé a jednoho zraněného, který schytal sečnou ránu do levé ruky a po bílých chráničích na zbroji mu stékala krev. Medik jej ošetřoval, zatímco zraněný voják popadnul pistoli a druhou rukou pokračoval ve střílení. A přestože jich už znatelně ubývalo, brouků bylo stále tolik, že se navzdory svému zranění nemohl netrefit. Brouci překračovali pozůstatky svých druhů a hrnuli se stále dopředu, jako by chtěli jít rovnou na smrt.
Co bylo ale dobré je to, že už vám aspoň nelezou po stropě. Tedy ne že by to od toho upustili, ale teď, když už víte, že to umí, bratři v zadních řadách velmi ochotně pomůžou dolů každému, kdo to zkusí.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Needay
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 308
Registrován: 11.6.2011 17:07:28
Bydliště: In my own little hell

Re: C-3779 "Nosič" - Jsme v tom spolu

Příspěvek od Needay »

Geonosis, v katakombách

Neprocházel sem žádným důstojnickým výcvikem, analyzovat situaci, povzbuzovat muže, snažit se vymyslet následující kroky a přitom všem se nenechat zabít, je nad mé síly. Alespoň že druhé jednotce desátníka se daří víc. Nesnažit se rozsévat rány do křivých čelistí vesmírných brouků, jenž, se přiblížil a manévrování s puškou učinily nemožné, kontaktoval bych zajisté druhou část mužů mě svěřených. Jestli se odtud vymotáme, zaplatím v kantýně četě pití na své triko.

Přehodím přes sebe cíl, který se mi dle pravidel správného vojáka armády velké Republiky, neměl vůbec dostat za záda. Trol ukončí jeho trápení, kdyby mi nepomohl, mohl bych za svůj prohřešek draze zaplatit.

Na nic nečeká a mrští váleček. Odtrhnu obličej od místa dopadu plamenometníkovi nálože. Obličej mi potřísní cákanec a kapičky černého, ve světle baterek lesknoucího se slizu. Do hrudi mě udeří část těla. Jsem si stoprocentně jist, že jeho majitel jej už nebude potřebovat.

Čím déle stojíme na místě, tím víc jich sem stihne přispěchat broukům na pomoc, musíme se hnout. Hned.
Chytnu oběma rukama pažbení své těžké pušky a jako při hraní pálkaře u baseballu udeřím nejbližšího Geonosiance po hlavě. Pušku ponechám v jedné ruce, druhou vytrhnu z pochvy ostrý nůž. Otevřu doširoka ústa umazané a orosené tváře a zakřičím tak jako ještě nikdy. Tak jakoby blesk udeřil do země, se snažím přehlušit všechno dění kolem.
Za Republiku!!!
Rozeběhnu se před sebe do skupinky přibíhajících Geonosianů. Celou dobu řvu. Bílé zuby naznačují, že nebudu mít rozhodně žádné, ani nepatrné slitování.
Obrázek


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Geonosis, v katakombách

S hrdinným rykem, vyzbrojen nožem v jedné ruce a DC-15Skou s vystříleným zásobníkem, kterou jsi používal jako pálku, v druhé, ses vrhnul přímo do centra vřavy. Tunelové vidění boje se ti ještě více zúžilo, srdce ti bilo jako splašené a pumpovalo napříč celým tělem krev obohacenou o adrenalin vyplavený v návalu vzteku.
Jako tank jsi prorazil prvních několik řad geonosianských trubců. Další se stihli připravit a nenechali se tak lehce odhodit. Vibrodýka jim pomohla uhnout z cesty. Ohnal ses puškou, ozvala se tupá rána a Geonosian, co se po tobě sápal z boku, se skácel k zemi, chitinová hlava puklá jako ořech.
Další hmyzí vojáci na tebe namířili z bezprostřední blízkosti hlavně svých pulzních zbraní. Nestihli stisknout spouště, prapodivně umístěné tak, aby ze zbraně mohla střílet jen ruka Geonosiana, neboť tví bratři tě následovali a pustili se do brouků zblízka pěstmi, nohama a vibronoži, dodávaje si odvahy bojovným křikem rozléhajícím se chodbou. Geonosiané v zadních řadách nemohli střílet, protože by pálili do vlastních, jak bylo všude najednou těsno, avšak to samé platilo i pro vaše jednotky. Akorát jedna četa vzadu hlídala strop a čas od času sundala brouka, kterému se zachtělo po něm lézt.
Jak se rozběhli i ostatní muži, Geonosiané, které ještě nikdo nezastřelil či neubodal, padali k zemi a byli vzápětí hordou rozzuřených klonů ušlapáni.
Teprve když jste nápor překonali, což si vyžádalo další tři mrtvé, a probili se až k vyústění chodby, jíž jste se vydali, sis uvědomil, že máš tržnou ránu na čele, ze které ti tekla krev, až jsi od ní měl celý obličej červený a ulepený a stékala ti až k ústům, kde jsi cítil její železitou chuť. Nebolelo to však a krvácení nebylo nijak nebezpečné, snad kromě rizika, že by se se vší tou špínou okolo mohla rána zanítit.
Ocitli jste se na šroubovitém ochozu na zdi velkolepé kulovité místnosti, z níž většina se rozprostírala hluboko pod vámi.
Z pohledu, který se ti však naskytnul vzápětí, a všeobjímajícího strašlivého smradu, se ti sevřely vnitřnosti. Stěny byly pokryté masitými slizkými plástvemi s občas pulzujícími, poloprůhlednou hmotou utěsněnými buňkami mnohoúhelníkovitého tvaru. Byly jich tam snad tisíce, po plástvích se plazily houfy geonosianských trubců třepetajících blanitými křídly, opečovávaje larvy v různém stádiu vývoje, od svíjejících se vypasených masitých červů po téměř vyvinuté Geonosiany.
"Fierfek," neodpustil si Švihák mandalorianskou kletbu, zatímco přejížděl scenérii světelným kuželem ze svítilny na helmě.
Když jsi sehlédnul dolů z jen asi pět metrů širokého ochozu bez jakéhokoliv zábradlí, zdálo se ti, že někde tam zdola slyšíš mechanické zvuky, pravidelné, jako automatizovaná výrobní linka.
"Tady tým Jacob," ozvalo se ti z komlinku, "Odpor přemožen. Tři mrtví, čtyři zranění. Narazili jsme na další rozcestí, rozdělujeme se na tým Jacob a tým Krysař."
Jacobův hlas ale zněl slaběji než předtím a byl zkreslený, i když stále dobře srozumitelný.
"Tady tým En, chodba v --šem -měru je slepá, ---címe se zpátky. Týme Jacob, --me Krysař, pokračujte."
Hlas desátníka Ena byl zkreslený ještě víc a chvílemi vypadával.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené mise“