Voza Dash (1. mise pro snapi)

Pakliže je hráč neaktivní déle než 30 dnů, jeho mise bude dočasně přesunuta sem

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
snapi
Učedník
Učedník
Příspěvky: 94
Registrován: 02.6.2009 21:35:00

Příspěvek od snapi »

Korriban

Cítil jsem zprávnou cestu v rozhodnutí, které jsem učinil. Nebudu upadat na úroveň hloupého pěšáka neovládajícího emoce. Nepoddám se hněvu.
Oba zaútočili dokonale. S velkou silou. Nikdy bych je za normálních okolností oba nevykryl. Ale tohle nebyla normálni situace. Teď jsem byl spjat se Silou jako nikdy předtím. Síla mne vedla sama. Cítil jsem strach, protože normálně by jsem nic proti nim nedokázal. Ale Síla mne vedla, byla má družka, má spojenka. Ukazovala mi cestu. Vedla mou ruku.
Odrazil jsem útok. Bylo to tak jednoduché, až mne zamrazilo.
Proč bych měl odhazovat Světlou stranu Síly? Mohla by být velmi užitečná.
Usmál jsem se.
Nechci se vráti zpět k Jedium, ani k Vishe. Cesta Sithů je moje budoucnost. Cítím to. Ale proč zahazovat výhodu v možnosti využít i Světlou stranu Síly? Nebudu se vracet ke směšným pravidlům jedaiského kodexu. Proc bych si mel dopřávat všechny radosti a moc co může život nabídnout. Nechci být nadále slaboch. Nechci být využíván. Ale nebylo by hloupé nevyužít celé Síly. Pokud dokážu v jistých chvílích najít rovnováhu v chaosu světa a obrátím se na celou Sílu, budu nepřemožitelný. Využiji pravý potenciál. Potenciál který nedokážou pochopit mistři na akademii ani slaboduší Jedaiové. Potenciál o kterém věděl onen maskovaný Sith, který věřil, že bych mohl prohlédnout.
Bylo to nádherné. Dokázal jsem použít klidu a síly ze světla a zároveň vypočítavosti a brutality z temné strany.
Odrazil jsem další útok a přešel do vlastního. Sevřel jsem jednoho poskoka a hodil ho po druhém, takovou Silou, které bych nebyl schopen. Zároveň jsem ale doufal, že ji schopen jsem. Dokonale jsme se do toho vžil, vyžíval jsem se v té moci. Naplňovala mne.

Pak vše zmizelo. Jako kdyby někdo zhasl slunce. Všude byla tma. Už jsem necítil tu sebejistotu. Necítil jsem tu sílu.
Náhle jsem pochopil ona slova, která pronesl Mistr.
Proč?! Proč nejsem hoden?
Síly mě opuštěly, ale řád tu stále byl. Cítil jsem ho někde v nitru.
Aspoň nějaký pokrok. Snad jsem konečně dostal ono prozření. Snad je toto cíl mé cesty. Musím nalézt schopnosti a sílu na využití onoho potenciálu.
Pohlédl jsem na Luciena a jeho poskoky. Třásli se. Ale zárověň poznali, že se něco stalo.
Nejsou to hlupáci. Musí cíti že jsem slabší. Ale snad né tolik abych je nemohl zastrašit.
Cítil jsem Sílu v sobě. Byly zde obě. Ale teď byla silnější Temná strana a proto jsme se po ní natáhl. Čerpal jsem z ní.
Luciene!! Cítíš to? Rozpřáhl jsem výmluvně ruce.
Jsem silnější než ty a tví "přátelé"!! Ukázal jsem na ně.
Jsem na misi! Mám dovoleno cokoliv, takže pokud nevypadnete, tak vás odstraním z cesty!A napřáhl jsem meč.
A pokud jde o tvůj speedr. A ukázal jsme za sebe.
Mistři mi ho sami dali. Usmál jsem se na něj.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Korriban:

Využil jsi strachu a překvapení a rozprostřel svou síť lží, té se ale nedostalo výsledku jež jsi čekal. Lucien se po tvých slovech zničehonic přestal třást a v jeho očích se objevil nebezpečný třpyt poznání.
Zvláštní...
křikl najednou až příliš klidným hlasem,
...my jsme tu taky na misi!
Jeho kumpáni se přestali třást, ale výraz strachu z jejich tváří nezmizel.
Mistr Aras nám řekl, že jestli tě někde potkáme tak tě máme zabít!
Na Lucienově tváři se objevil škodolibý úsměv. Nebylo pochyb, jeho výraz, jeho oči i sama Síla to potvrzovala.
"Nelže!"
Ano mistr Aras, mistr tvého mistra, jeden z nejvyšších mistrů akademie, jenž by se nikdy neprotivil vůli temného pána, si přál tvou smrt. A nejen že si ji přál, on ji i rozkázal, nebo ne? Dostal jsi rok, nebo ne? Poslal za tebou snad temný sithy už teď, nebo ne?
"Poslal za tebou co? Tři učně? Tři učně o nichž sis ještě před chvílí myslel že jsou hmyz."
Co když to řekl jen učňům, jeho způsob jak utajit oč tu jde? Co když jim řekl že jsi příliš nepodstatný aby za tebou vyrazili skuteční sithti, že studenti bohatě postačí? Co když právě to je jeho dar roku? Co když hraje svou vlastní hru v níž jsi jen další figurkou?

Lucien vyrazil. Jeho pohyb byl prudký, ale stále ovlivněný strachem. Byl to pokus jak si ověřit tvá ostatní slova, jak zjistit úroveň tvé Síly. Meč pevně napjatý před sebou k bodu na tvou hruď a přesto v jeho postoji byla příprava na otočku. Základní zahájení, jeho oblíbené, výpad a stažení otočkou k seku zespodu, kolikrát už jsi jej viděl a přeci, vždy jej vedl trochu jinak. Jeho společníci zatím stáli, čekali na výsledek, hledali slabiny k pomoci svému vůdci.

Uživatelský avatar
snapi
Učedník
Učedník
Příspěvky: 94
Registrován: 02.6.2009 21:35:00

Příspěvek od snapi »

Korriban

Misi? Nikdo mi neřekl o vás!
O co mu jde? O ten speeder? Pohlédl jsem na něj a snažil se z něj něco vycítit. Nebo je zde aby mi pomohl?

Cože? On mne chce zabít. Zasraný Aras! Čeho se bojí? Pro jistotu jsem se natáhl Silou na Luciena Silou.
Mluví pravdu. Ale proč by mě chtěl zabít. Vždyť mě vyslali na misi. Dali mi rok. Celý rok na to prokázat mou cenu.
Stál jsem dál a díval se na ně. Nevěděl jsem co mám dělat. Nejlepší bylo čekat na jejich rvní krok.
Je to součástí mé zkoušky? Mám je přesvědčit aby mi pomohli nebo je mám zabít. Poslal je na mne ten Sith nebo tak Aras vykonal bez jeho vědomí?
Proč, ale jen tihle tři. Vždyť to jsou jen akolyti. Stačil by jeden Sith a byl bych mrtev.
Ano! Oni jsou strachy bez sebe jenom přede mnou. Jak asi musí vypadat před Mistrem Arasem? Usmál jsem se.
Aras se něčeho bojí. Mne? Ne to určitě ne. Tak čeho? Zamyslel jsem se.
Ví že jdu po Vishe a Arlenovi.
Počkat! Teď si vzpomínám na jeho výraz když slyšel jeho jméno. Třeba nechce abych ho našel?
Ano to bude ono.
Ale co když ne?Najednou Lucien vyrazil, hned jsem zažehl meč.
Udělal první pohyb. Naznačil útok na hruď, ale věděl jsem, že udělá otočku. Viděl jsem ho to dělat už tolikrát.
Musím to ukončit. Hned! Nesmí poznat, že jsou silnější.
Naznačil jsem klamný pohyb do strany ale zároveň jsem nastavil meč do obranné pozice proti seku zdola.
Musím zariskovat. Musím vypadat vševědoucí. Nemusím je porazit silou, stačí když se zase budou bát.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Korriban:

Lucienův meč prudce prolétl kolem tvého břicha jen pár milimetrů od kůže a hned se stáhl k dalšímu seku přímo do tvé připravené čepele. Na jeho tváři se objevil škodolibý úsměv značící převahu, avšak vydržel mu jen okamžik.
V přípravě na útok jsi trochu zapomněl na své stále posílené tělo a to teď reagovalo reflexivně. Ve své volné ruce jsi ucítil Sílu a bez rozmýšlení ji uvolnil do Lucienova boku.
Na jeho tváři se objevil odporný bolestný škleb a jeho tělo odskočilo pod nátlakem Síly asi dva metry. Lucien ztěžka vydechl.

Nebyl to útok jako ty jež jsi předvedl před chvílí, ale stačil. V očích tvých nepřátel se opět objevil strach, nebyl tak silný jako předtím, ani nevyvolával hrůzný třes, ale byl zde a ubíral jim sil i odvahy. Lucien hluboce oddechoval, ale bylo v něm příliš pýchy, strachu a vzteku aby to vzdal. Stále ještě trochu otřesený z tvého útoku se ze vší koncentrací jaké byl schopen postavil do pevného postoje soresu, avšak na první pohled bylo patrné že tohle není jeho preferovaný styl. Meč svíral příliš křečovitě a i přesto nebyla jeho čepel v rovině s jeho tělem, nohy měl příliš daleko od sebe a špatně nastavené těžiště. Podle všeho to byl jeho pokus o užití obrané formy které nikdy nevěnoval pozornost, ale i tak vykročil klouzavým krokem vpřed tobě vstříc. Kroky dělal na obraný styl příliš rychle a tak byl nucen udělat nakonec půl kroku ústup vzad aby se zastavil v bojové vzdálenosti kterou i tak udržoval na soresu příliš velkou. Aniž by se těmito chybami nějak zabýval se rozhodl souboj otevřít, prudce vytočil meč dozadu a tnul po tobě zespodu, ovšem kvůli přílišné vzdálenosti byl nakonec nucen zcela napnout ruce aby meč dosáhl kam zamýšlel. Tuto chybu si uvědomil okamžitě, než jsi stihl nějak reagovat se rychle stáhl zpět do pevného postoje a opět zaútočil. Tentokráte zvolil klasický sek do boku zleva jenž, kromě několika chyb v rovnováze způsobených jeho náklonem a vytočením řešícím přílišnou vzdálenost, zvládl dobře.

Bylo to tak zvláštní sledovat Luciena doteď tak mocného a silného, jak zápolí s vlastním tělem a kvůli komu?

Uživatelský avatar
snapi
Učedník
Učedník
Příspěvky: 94
Registrován: 02.6.2009 21:35:00

Příspěvek od snapi »

Korriban

Splynul jsem se Silou. Moje myšlení se stáhlo a dopopředí se vydral čirý instinkt vedený silnou paží Temné strany. Ale byla tu i Světlá strana, cítil jsem ji.
Poznal jsem Lucienův tah a snažil se ho předběhnout. Bohužel byl pohotovější. Jeho čepel mířila na můj odkrytý bok. Ale pak zasáhla Síla. Naplnila mne a pak vyšlehla proti Lucienovi. Nečekal to.
Usmál jsem se. Tohle jsem nezažil. Dokázal jsem už předtím bojovat. Dokázal jsem použít Sílu v boji, ale vždy jsme se musel soustředit. Nikdy se nestalo, aby mé tělo reagovalo instinktivně.
Dopadl tvrdě. Bylo vidět že je znovu zaskočen. Ale zároveň se snaží najít východisko.
Postavil se. Pomaleji než bych očekával. Poté přitáhl ruce blíže k tělu a připravil meč. Chvíli trvalo než jsem poznal formu.
Soresu? O co se snaží? Všichni ví, že má rád situaci pevně v rukou a chce ovládat situaci. Prohlédl jsem si ho.
Špatný postoj, široké rozkročení, nejistota z něj vyzařovala. Usmál jsem se. Ovšem, forma Soresu je vhodná pro souboj se silným protivníkem, za kterého mě právě považuje a má za cíl vyčerpat protivníka buť do doby útěku nebo v této situaci tak dlouho dokud se nevyčerpám a pak na mě zaútočí všichni tři.
Natáhl jsem se k Síle a připravil jsem se na boj. Nechal jsme se jí prostoupit a cítil jsme jak vniká do každého svalu v mém tělě. Potom jsme zaujal postoj formy Ataru.
Musím ho porazit rychle. To je jediná šance. Nesmí mě vyčerpat.Lucien se pohl. Ale vše dělal špatně. Byl příliš rychlý a udržoval si velký odstup. Pak začal. Vedl meč zespodu, ale kvůli vzdálenosti musel napnout ruce. Chybu, ale hned napravil a hned se stáhl.
Bylo trošku komické ho pozorovat, jak se snaží bojovat, pro něj neznámé formě. Ale nechtěl jsem ho i tak podceňovat.
Pak zaútočil z boku. Znovu jsem uskočil. A větší rychlostí nabytou z čerpání Síly jsem se posunul k jeho pravému boku. Naznačil jsem útok na nohu ale meč jsem hned stáhl.
Nečekal jsem na reakci a přesunul jsem se zpět. Snažil jsme se nebýt zády k těm dvěma.
Musím ho vyvést z míry. Už tak se snaží soustředit se na, pro něj netypickou formu boje.
Proto jsem se natáhl Silou po skalisku a hledal uvolněný kus.
Byl tam.
Hned jsem ho poslal směrem k Lucienovi a zároveň jsem vedl provedl rychlejší bodnutí směrem k odhalenému boku, když se otáčel.
Je to náročné, tento styl boje. Vysiluje mě to v používání Síly, ale musím to risknout.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Korriban:

Už při prvním útoku jsi poznal, že tak snadné porazit Luciena nebude. Už na tvůj falešný výpad reagoval učebnicově, tedy je otázkou jak by dokázal zvládnout skutečně bojový zásah, ale reagoval, vaše meče o sebe jen lehounce zajiskřily než jsi se stáhl.
I na tvůj Silový útok bohužel reagoval v podobně dobrém duchu. Tobě se podařilo najít skrze Sílu asi metrový kus skály a pohybem ruky jej po něm ukázkově mrštit. Samo o sobě šlo o výkon hodný bojovníka jak silou tak technikou, rozhodně jako nic co jsi předváděl za svých dnů na akademii, bohužel Lucien předvedl také ukázkový pohyb když jediným rychlým pohybem meče u těla nejen přeťal letící balvan který se roztříštil na desítky střepů, ale zároveň blokovat tvůj útok. Jak se zdálo jeho neznalost soresu byla omezena spíše na jeho aplikaci v boji, ale rozhodně ne v obraně tu zvládal pomalu se stejným drilem jako ty. Pomalu se stáhl před tvými dalšími útoky a opět vyčkával, hledaje v tobě náznak slabosti nebo vyčerpání, což nebyl až takový problém. Tvé tělo nicméně, teď už jasně pociťující vyčerpání a potřebu zklidnění pro obnovení své plné síly začalo jednat. Nedalo se do vlastního boje jako předtím, ať už to bylo jeho vyčerpáním nebo tvým ovládnutím sebe sama, ale jasně ti naznačilo propůjčení posledního vzepjetí sil jak fyzických tak duševních potažmo Síly k závěrečnému boji se všemi třemi hrozbami. Ano všemi třemi, protože oba Lucienovi společníci teď přistoupili po jeho bocích a zapojili se do boje, naštěstí pro tebe se všichni rozhodli přejít k soresu, přesto představoval boj se třemi soupeři naráz nemalý problém. Možná právě proto se tvé vědomí posílené Silou i odhodláním rozhodlo k jejich zkoumání. Pro všechny nebylo soresu jejich hlavním stylem, o tom nebylo pochyb, jejich postoje byly příliš volné a jejich držení meče nepraktické, podle Lucienova doposavadního výkonu jsi odhadoval že soupeř napravo, hubenější zrzek, je na tom zhruba stejně takže jeho obrana bude silná. Naopak druhý, bledý hromotluk jehož jsi na začátku odrazil mečem, vypadal že ani obraná stránka tohoto stylu mu mnoho neříká, meč držel volně a tělo měl napjaté aby je udržel v klidné pozici, odhadoval jsi jej na hodně agresivní styl makashi nebo dokonce juyo. Jeho postavení nohou by nejspíše silnější útok neustálo a jeho rychlost reakcí bude asi nejmenší. Zrzek naopak vypadal že má ze všech největší strach a v boji se bude držet především vlastního přežití, otázkou však bylo jak se zachová vstříc jasnému ohrožení života. Jako největší problém se tak jevil stále Lucien, který za předpokladu že by ti došly síly mohl se svým dobře ovládaným makashi být tvrdým protivníkem a díky dobře zvládnuté obraně měl největší šanci se k tomuto stavu dopracovat. Jako jediná možnost se tak jevilo využít některou z jeho stále velkých chyb při pokusech o útok.
Tvá síla nicméně dost vzrostla čerpaje poslední zbytky všech tvých sil a podle tvého odhadu jsi měl tak deset minut posílené síly, rychlosti a schopností, než se tvé tělo vyčerpá na hranici bezvědomí. Po tuto dobu jsi si ale mohl dovolit boj naplno s využitím samých hranic svých schopností.

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené mise“