"Spásná" víra - mise pro Kenyho

[Xavier]

Sriluur- Doky

Vystoupil jsi z malé, nepohldné, a rozhodně ne zrovna bezbečné dopravní lodi. Tuto cestu s tebou mnoho tvorů nesdílelo. Jen několik ztracených existencí, uprchlíků před zákonem, a pár dalších kterým bys nevěřil ani kolik je hodin. Ostatně tvůj vzhled odradil všechny od jakéhokoliv hovoru. Takže cesta byla celkem tichá a, v rámci možností lodě, klidná.
Rozhlédl ses, planeta vypadala tak jak ji všichni popisovali. Jedním slovem: díra. Byla to pouštní a hornatá planeta. Na dovolenou by sem jezdil jen blázen. a co se týče obchodu tak ten se omezoval jen na základní proviant. Prostředí se celkově zdálo špinavé a špatně udržované.
Když si přistoupil k celní prohlídce, tvůj vzhled celníka zaujmul. Což v jeho případě znamenalo to že to co řekneš bude poslouchat a nebude se na to ptát jen proto že je to jeho práce.
Méno, důvod příletu, něco k proclení?
I když co se týče dodržování placení cla vypadal že nezná bratra a cokoliv nepovoleného, rozuměj to co by se mu líbilo, okamžitě zabavoval.
Vzhledem k tomu že si k němu přišel poslední bylo ti jasné že si s tebou "pokecá".

[keny]

Sriluur- Doky

Desítky hodin strávených na lodi, v té bezduché společnosti rádoby osobností, mne nechávalo zcela chladným. Velká škola samoty, ty celá desetiletí, jenž jsem strávil sám v hlubinách Korribanu, mne naučila vytrvalosti. Vyvstával čas, nový čas, pro nového člověka, pro novou věc a ty pomyslné ručičky hodiny se rozběhly v okamžiku, kdy se má noha dotkla země, jenž nesla jméno Sriluur.

Vystoupil jsem z lodě a hned nasál z plných plic místní odén.
Ano, to je to pravé, cítím velkou zvrácenost a častá krveprolití...
Jsem na správné cestě...
Mé kroky nevedly nikam jinam, než do nedaleké celnice. Zde mne už ocekával nedočkavý celník, kterému jsem očividně padnul do oka.
Manchard, jméno mé... odpověděl jsem libím tónem hlasu tak, aby se to v uších neslo.
Důvod, je prostý, získali jste silného spojence ve vašem úsilí a vašem boji s nepřáteli...
Bez dalšího otálení mě prosím zaveď k vaší velitelce...
Nemusíš mít strach, nejsem ozbrojen a k proclení taky nic nemám...
Ale čím více času stratíme, tím více bude ztrát ve vašich řadách... a zadíval se na něj zcela přátelsky.

[Xavier]

Sriluur- Doky

Strážný tvůj přátelský pohled neopětoval. Bylo na něm vidět že tě právě přeškatulkoval z kolonky "mohlobyznějněcokápnout" na kolonku "totálnícvok".
Povzdechl si a opět se chopil svého datapadu.
Máte i nějaký příjmení?
Zeptal se trpělivě. Evidentně se jinak nudil a kromě tebe neměl nic na práci.
To že nemáte nic k proclení si zkontrolujeme. A jestli chcete za šéfem tak si sjednejte schůzku.
Dodal aby ses připravil na další procedury.
Ostatní strážní a úředníci přístavu postávali okolo či se přesouvali, nedá se říci že spěchem, ke svým úkolům.

[keny]

Sriluur- Doky

Můj pohled asi nebyl dost přátelský, jelikož to celník jasksi vůbec nepochopil.
I démony bude zapotřebí, na tuto dementní rasu... pomyslel jsem si o celníkové inteligenci.
Pak si opět vzal svůj datapad a pokračoval větou, jenž zcela odrážela jeho chabého ducha. Proto rozhodl jsem se si sním trošku pohrát.
Moje soustředěnost na jeho datapad byla teď mnohem větší než-li kdykoliv předtím. Chtěl jsem mu ho pěkně zavařit, aby se mi začal plně věnovat a ne jen tak bezduše polemizovat o hloupostech.
Jestli tady někdo něco kontroluje, tak jsem to já a vás... prolétla mou hlavou reakce na jeho větu.
A co si myslíš, že teď dělám, sjednávám si s tebou rande..?
Jsem velvyslanec svého pána a jsem i prorokem jeho vůle...
Já musím mluvit s tvým nadřízeným a to hned...
Díval jsem se na něj a pokračoval.
Máš zde rodinu, chlapče..?
Hrozí jí velké nebezpečí, tak jako vám všem ostatním...
Váš úhlavní nepřítel už mobilizuje všechny dostupné síly, pokud vy se ihned tomu nezačnete věnovat...
Zhyneme tu všichni...

I s holí jsem se k němu více naklonil a počal mu vykládat příšerný příběh. Příběh byl plný krveprolití, bolesti a utrpení, a svoji hůl jsem přiblížil z jednoho jediného důvodu a to podívat se mu lépe do hlavy, lépe porozumět tomuto jedinci a následně i celé této rase.
Svoji pohádku jsem vyprávěl asi pět minut, krásným a libím hlasem, jenž by celníka klidně mohl i uspat, jako malé dítko.

[Xavier]

Sriluur- Doky

Strážný tě chvíli poslouchal, pak mu ale přece jen došla trpělivost.
TAK A DOST! tOHLE NENI MATEŘSKÁ ŠKOLKA ABYS NÁM TU VYKLÁDAL POHÁDKY.
Zařval jako smyslu zbavený. Chvíli jen stál zíral na tebe a hlasitě dýchal.
Padej radši, než tě pošlu spátky na oběžnou dráhu, ale bez lodi!
Vyrazil ze sebe a ukázal sěrem do města.To ale i ostatní strážci tě vzali a vyhodili tě z doku.
A jestli trváš na setkání se šéfem tak di do kanceláře a domluv si schůzku. Kre**ne!
Vykřikli ještě za tebou.
Tím byla tvá prohlídka hotova. Což bylo na jednu stranu špatné, jelikož ti nedali šanci řádně promluvit, na druhou stranu se ale již nedostali k tomu aby tě prohledali, což bylo dobré, jelikož jsi měl v batohu několik cenných kamenů které by je jistě zajímali.
Když ses rozhlédl okolo viděl jsi mnoho Weequayů i Houků. Celkem tě překvapilo že weequayové spolu příliš nemluví, a to ani při obchodu, pak sis ale vzpoměl že spolu komunikují hlavně pomocí feromonů.

[keny]

Sriluur - doky, ulice do středu města

Můj malý test, jenž zkoušel jejich náturu mi vyšel do půntíku. Celník se snad až rozzlobil a společně s ostatními mne vyrazili z celnice ven, směrem do města. Ukrutně jsem se smál, jejich rádoby zlobě a také tomu, že ještě neví, s kým mají tu čest. Tímto moje prohlídka skončila a já byl rád, že se s něma nemusím dále zahazovat.

Stál jsem na ulici, která vedla do středu města. Kromě weequayů zde byli i Houkové, dvě zvláštní rasy v jednom zvláštním, pouštním světě.
Tak a teďka kudy..? zeptal jsem se sám sebe.
Síla mi jasně napověděla, že musím do centra a tak jsem se tím směrem vydal. Procházel jsem zprvu celkem prázdnou ulicí, ale jak tak uličky přibývaly, tak i ruch kolem mne rostl. Posledních pár set metrů jsem se musel víceméně prodírat davem.
Stanul jsem na rohu dvou ulic, z níž jedna byla nepochybně hlavní, a rozhlédl se.
A teď bych řekl, že to bude doprava... a taky jsem se tím směrem vydal.
Rušno zde bylo táké, ale ne už tak velké, zřejmě vlivem toho, že to tu bylo širší. Pomalým a volným krokem postupoval jsem neomylně k cíly, dopomáhaje si u toho svojí holí. Jasně jsem cítil, jaké vzbuzuji otázky a rozpaky.
Člověka zde zřejmě dlouho neviděli... napadlo mne.
Cesta se mi každým metrem krátila, až v jednom místě jsem se musel ustrnout. Byl jsem na místě.
Pohlédl jsem do výše na onu budovu, jenž stála přede mnou a v duchu si potvrdil.
Ano, jsem na místě...
A tak tedy, pln nezlomného odhodlání, vstoupila moje maličkost do správní budovy.

[Xavier]

Sriluur, centrum města

Síla tě vedla až do centra města. Po cestě jsi však občas musel holí klepnout do prstů které byly příliš přítulné tvé kapse. Cokololiv dalšího by bylo zbytečné neboť se okamžitě kapsář zase ztrácel v davu a neměl jsi čas honit takový póvl.
Správní budova byla celkem dobře rozeznatelná od okolních budov. Jednak byla asi dvakrát tak velká a také jen na ní vlál konfederační prapor.
Když jsi vešel dovnitř neviděl jsi nic překvapivého.Místností probíhalo několik droidů. Káždá bytost se tvářila znuděně a že by byla radši někde jinde.
Recepční se jako asi jediná usmívala neboť se bavila, pomocí feromonů, s jedním weequayem, jehož úmysly byly jasné úplně všem kromě recepční.
Na nástěnkách byly k vidění obrázky hledných osob. I když jsi soudil že taková osoba by mohla pod svou podobiznou sedět a nikdo by si ho nevšiml.

[keny]

Sriluur, centrum města

Vystoupal jsem po pár schodech ke vchodovým dveřím správní budovy. Jen co se vnořil do vstupní haly, okamžitě mne přes nos udeřil zváštní zápach.
Ach můj bože, kudy vedeš kroky mé..? pomyslel jsem si v zápětí a s si nelibostí odfrknul.
Můj zrak zběžně přelétl celou halu a nespatřil nic neobvyklého.
Tohle je hlavní město a hlavní budova správy..? zeptal jsem se sám sebe a jokoby síly.
Tak tady se mi bude tuze líbit...
Větší díru jsem si snad ani nemohl přát... následovala jedna myšlenka za druhou poté, co mi v hlavě neproběhla žádná negativní odpověď.
Společně s těmito myšlenkami jsem se šouravou chůzí přibližoval k pultu recepční. Čím blíže jsem byl, tím více vzduch houstnul.
Ach, jak primitivní tahle technika konverzace je, můj Pane... prolétla mi hlavou další z myšlenek.
Moje chůze spočinula u pultu recepční, asi na dva metry od oné dvojice. Slečna recepční mne po malé chvíli zaregistrovala, hned přešla ke mě a zdvořile se mne zeptala, jaké mám přání.
Víte, hledám jeden ze zapadlých kmenů, žijících na této planetě...
Ale jaksi mi vypadlo, jak se ten kmen jmenuje, to víte, to stáří... a líbivě jsem se na ni usmál a tím využil svého charisma.
Byla by jste tak laskavá a nabídla mi nějaký volně dostupný seznam..?
Já si pak hned vzpomenu, jak uvidím ten název...
Slečna souhlasně cosi kvákla a otočila se zády k mě, čelem k terminálu.

Mezitím, co ta slečna recepční pracovala na mém přání, jsem jasně cítil, jak na mne visí pohed, toho weequaiského mladíka.
Na co tak zíráš, nevybouřenče..? otázal jsem se v duchu a hned na to na něj pohlédl, výrazem bez emocí.
Onyx zasazený v mé holi, byl ve výši mých očí a ty jeho oči, byly zase v úrovni těch mých. Nedlouho jsme se na sebe dívali, v jeho tváři se neznačili žádné emoce, sic byl na mne očima úplně pověšený. A tak jsem ten náš oční kontakt okořenil špetkou temné strany síly. Jeho výraz se v tu ránu změnil a vypadalo to, že už mu náš kontakt není tak příjemný, avšak uhnout pohledem nedokázal.
Hm takový, zdravý a udatný jedinec...
Zda-li je jich takových víc..? napadla mne taková šibalská myšlenka.
Pouhý jeden krok, udělal jsem k onomu mladíkovi, načež se ho zeptal zcela mírumilovným tónem hlasu.
Ze kterého kmene jsi a kde ten kmen sídlí, mladíku..?

[Xavier]

Sriluur, centrum města

Weequay ti už už chtěl odpovědět, když ho najednou někdo odstrčil. Byl to Kel Dor v dobře vypadjícím obleku. Soudě podle rysů byl už starý. Z toho jsi usoudil že se jedná o místního velitele, kterého sem uklidili na odpočinek.
UHNI!
Obořil se na mladíka, tebe ani nevšim a rovnou se zeptal sekretářky.
Už dorazila ta zásilka?
Zeptal se jí z ostra. Weequay se mezitím rychle, až podezdřele rychle, vytratil.
Jistě pane, tady je.
Úslužně odpověděla a vytáhla zpod recepce krabici glofavých míčků.
Mám vám vyřídit, že se zlepšujete. Nějaké byly přes kilometr daleko.
Kel dor se mod maskou zatvářil potěšeně, pak se ale podílav do krabice a zase se zamračil.
To je vše?
Zeptal se z ostra.
Bohužel. Víc jich nenašli. V kamenné poušti se špatně hledají. Nehledě na to že že hadi a podobně je je považují za vejce, schovávají je a brání.
Řekla s omluvou v hlase sekretářka. Velitel už, už chtěl vybouchnout vsteky, pak ale jen mávl rukou.
Dobrá. Ale ať jsou příště víc pozorní. Na tomhle šutru není jednoduché sehnat nové.
A už chtěl odejít když si tě konečně všiml a změřil očima.
A co vy tady chcete?
Zeptal se. Ne zrovna přátelsky, ale ani ne nepřátelsky, spíš ze zvědavosti. Taky sis všiml že recepční již připravila seznam a chtěla ti ho podat na datapadu, který byl drátem připevněn k recepci, ale čekala až s tebou velitel skončí.

[keny]

Sriluur, centrum města

Každou vteřinou jsem očekával mladíkovu odpověď, když v tom jsem periferním viděním spatřil staršího muže, jak se blíží k nám a následně mladíka odstrčil. Mladík se okamžitě vytratil a já se vrátil o krok zpět, na své původní místo. Muž se rozhovořil a já začal očima brouzdat všude možně po stěně za recepcí, kde visela spousta vývěsek, takže jsem jen letmo poslouchal dannou konverzaci. Byl jsem tudíž celkem překvapen, když mne na konci rozhovoru onen muž oslovil. Podíval jsem se přímo do jeho obličeje, malou chvíli mlčel a pak spustil.
Klasické konfederační vystupování... pomyslel jsem si na jeho otázku směřovanou mým směrem.
Nic podstatného, veliteli... odpověděl jsem klidným hlasem v zápětí a hned pokračoval.
Sháním jen kusé informace o populačním zastoupení této planety...
Netečně a trpělivě jsem očekával velitelův odchod.

[Xavier]

Sriluur, centrum města

Velitel se podíval na sekretářku a ta kývla a ukázala mu datapad.
Mno dobrá. Ale mne by spíše zajímalo do děláte na Sriluuru.
Nedal se tak snadno odbít velitel.
Ty jsi si mezitím náhodou všiml že portrét někoho, k nerozeznání podobného mladíkovi, který se ještě před chvílí bavil se sekretářkou, visí mezi hledanými osobami za znásilnění a podobně.
To ti o této planetě také mnoho řeklo.

[keny]

Sriluur, centrum města

Bylo nanejvýš zřejmé, že místní velitel se nedá jen tak odbýt.
To budou všichni tak zvědaví..? pomyslel jsem si, pozorujíc podobyznu nějakého muže.
Moje myšlenka však dozněla, když mi v zápětí proběhlo hlavou staré a otřepané heslo, "kdo je zvědavej, bude brzo starej", a to v tomto případě platilo dvojnásob.
Onen poltrét nepatřil nikomu jinému, než-li našemu mladému lamačí srdcí. Musel jsem se mírně usmát nad tím, co mi právě běželo hlavou.
Takže za znásilnění a co tam máme dál..?
Ublížení na zdraví s následkem, no to už nepřečtu..!
Podvod..?!
No to mi stačí, ten mladík je, zdá se, zkušenější, než vypadá...
Hm, s radostí zlomím jeho ducha a podvolí se víře...
Jako nakonec všichni...

Mohlo uběhnout pár vteřin, ne však méně, než deset těchto jednotek, když jsem znovu pohlédl na muže, velitele uklizeného na zdejší nevelkou planetu.
Víte, dlouhá léta jsem v archivech studoval zdejší rasu a mnohé jsem se dozvěděl, ale ne zas tolik, jak bych chtěl...
Zcela mne fascinuje jejich minoverbální komunikace...
Pověděl mu i o dalších důvodech týkajících se především poznávání zdejšího kraje. Ovšem pak jsem se znovu nadechl a začal z trochu jiného soudku. Nasadil jsem jako starý senilní dědek.
Pane veliteli, to by jste nevěřil co se mi stalo na celnici...
Mne, stařečka chytli a vyhodili...
Rovnou na ulici... a zakýval jsem souhlasně hlavou.
Div jsem si nezlámal svoje nebohé kosti...
No co je toto za jednání..?
To je skandál... zvolal jsem celkem nahlas.
Skandál, milej pane... lamentil jsem dál, mávajíc u toho svoji holí.

[Xavier]

Sriluur, centrum města

Na místním veliteli bylo vidět jak si tě přeškatulkovává. Z "Divnej cvok" na "Vědeckej cvok", a jakmile jsi začal mluvit o své příhodě v docích tak na: "Starej cvok".
Hele klídek, jestli si chcete stěžovat, napiště stížnost jinak mi dejte pokoj.
Přerušil tvou litanii.
Jinak jestli chcete studovat ty místní násilníky tak prosím. Mě je to jedno. Ale neobtěžujte je příliš. Pak si mi tu stěžujou.
Poslední větu řekl spíš pro sebe, zato však velmi procítěně.
Jinak mě omluvte, musím cvičit.
Vzal svou krabici míčků a odešel.
Sekretářka ti podala abecední seznam osad včetně souřadnic a počtu a rasového složení obyvatel.

[keny]

Sriluur, centrum města

Místní velitel se vykecal přesně tak, jak jsem předpokládal. Inu, všichni vojáci byli stejní, jejich mysl byla navěky zotročena.
Lepší tísíc let být samotný v jeskyni, než-li dopadnout takto... pomyslel jsem si, při jeho odchodu.
Sekretářka mi v zápětí nabídla seznam, který jsem si vyžádal, ale já jí klidným tónem hlasu odpověděl.
Už není třeba a, mezi námi, jste kočka... lehce se na ni usmál, mrkl jedním okem a dal se na odchod klidným, leč pevným krokem.
Vyšel jsem stejnou cestou, jako přišel, opět stanul před hlavním vchodem a nasál čerstvě lehkého vánku.
Vím přesně, kde jsi... a s neochvějnou jistotou se znovu rozešel.
Pomalu scházejíc po schodech jsem zamířil na protější stranu ulice, kde jednu uličku minul a do druhé zatočil.

Sriluur, centrum města - Ghetto

Od okamžiku, kdy jsem zatočil do jedné z postraních uliček, mohla uběhnout dobrá půlhodinka. Zprvu jsem ani nikoho nepotkával, ale s přibývajícím časem tomu začínalo býti jinak.
Síla mne vedla různými nečistými cestami, lemovanými temnějšími i světlešími zákoutími; kde boj světla a tmy, odehrávající se toho pozdního rána, ve stínu vysokých budov, byl sólo hrou dvou protikladů, jenž se do nekonečna zapuzují a jeden bez druhého není ničím jiným, než čistou nulou. Prostředí bylo velmi špinavé a zdevastované, místy ohořelá torsa dveří nebo oken, mísila se s každodením odpadem dle motta, padni kam padni.
Jedinou výhrou v tomto "skvotu" byl ten zvláštní vánek, nesoucí všechny pachy z města ven. Byla to půda, poniž onen mladík už od mala chodil a kterou tak důvěrně znal.
Řekla mi to síla, která mne vedla kolem několika hloučků pochybné omladiny a kde se onen mladík nepochybně zastavil. Bylo zřejmé, že mají za úkol hlídat, kdo a kolik jich vstupuje do "jejich čtvrti". Moje předpověď se záhy vyplnila, když na poslední křižovatce se za mne zavěsila zcela jiná partička a ta mne sledovala až na konečné místo.
Cesta, kterou se mladík ubíral, nabyla konce ve velkém a prostorném dvoře. Panoval zde čilý ruch, místama si hrajíc skupinky capartů, kde bokem od této živoucí obrody, stál u vchodu do jednoho z domů onen mladík i se svými kumpány a nebylo jich zrovna málo.
Stáli tam o něčem debatujíc a nebylo tomu náhodou, že se naše pohledy střetly ve stejnou chvíli. O vteřinu později na mne pohlédl i zbytek osazenstva a já cestou k tomu hloučku, uviděl mladíkovu tvář, ve které se značila spousta otázek a dalších ve skrze špatných emocí.

[Xavier]

Sriluur, centrum města

Sekretářka se zatvářila nejdíve uraženě, že to musela hledat zbytečně. Poté zas nevěděla jstli se má tvářit polychoceně, že jsi pochválil její vzhled, nebo podrážděně, že jsi tak starý.

Sriluur, Meirm - Ghetto

Poté co jsi vešel do dvora jasně jsi uviděl, že místní právě zavírat cesty pryč.
Onen mladík kterého jsi sledoval se vrhl k jednomu staršímu obyvateli dvora, zřejmě něco na způsob vůdce a něco mu horečně šeptal.
Hledáte něco pane?
Ozval se jeden svalnatý weequay co stál za tebou. A zeptal se tónem který nabádal aby jsi skutečně nějaký dobrý důvod měl.
Mezitím se začalo míchat složení dvora. Caparti se vytratili do okolních oken, aby mohli snáze sledovat, a nahradili je urostlí dospělí jedinci, většinou postavy takové že by se za ní nemuseli stydět ani profesionální zápasníci.