Neznámá planeta - neznámá místnost
Hm, blbý sudy! Vyletět do vzduchu se mi ale fakt nechce, jinak bych do toho ale klidně našil pár ran!
Skoro jsem zapomněl na strach a teď jsem jen přemýšlel nad tím, jak se dostat dovnitř sudů. Ještě jednou jsem se rozhlédl po místnosti, jestli tam čirou náhodou neleží páčidlo či podobný skvělý nástroj, který by mi pomohl dostat se do sudu. V případě, že tam nic takového nenajdu, což je dost pravděpodobné, vydám sep omalým krokem ke dveřím. Opět se mě začíná zmocňovat strach, co asi najdu tam venku, potom se však vzmužím a otevřu dveře. S blasterem připraveným ke střelbě se opatrně vydám ven z místnosti a rozhlédnu se, kam jsem se to dostal.
Mise pro moderátora MrTukan (Han Solo)
Moderátor: Moderátoři
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta - chodba
Všechny chodby vypadaly tak strašně stejné, že už jen z toho člověka mrazilo v zádech. Ta umělost, se kterou byly vytvořeny, nebyly zde žádné kulturní projevy, jakoby tohle vytvářely pouze droidi, avšak nic takového zde Enrick ještě nepotkal. Vlastně zatím kromě mrtvol a někoho, kdo jej sleduje, nepotkal nikoho. Chodba tentokrát nebyla ničím ozvučena, takže Enrick si mohl všímat i svých jednotlivých kroků, svého šustění oděvů a dalších vad, které mu přidávaly na strachu. Po pár metrech se chodba roztrojila. Mohl si vybrat směr klasicky doleva, doprava nebo pokračovat rovně. Všechny chodby vypadaly stejně, když se otočil, pořád viděl dveře, které se za ním nacházely. Mohl se klidně vrátit zpět.
Všechny chodby vypadaly tak strašně stejné, že už jen z toho člověka mrazilo v zádech. Ta umělost, se kterou byly vytvořeny, nebyly zde žádné kulturní projevy, jakoby tohle vytvářely pouze droidi, avšak nic takového zde Enrick ještě nepotkal. Vlastně zatím kromě mrtvol a někoho, kdo jej sleduje, nepotkal nikoho. Chodba tentokrát nebyla ničím ozvučena, takže Enrick si mohl všímat i svých jednotlivých kroků, svého šustění oděvů a dalších vad, které mu přidávaly na strachu. Po pár metrech se chodba roztrojila. Mohl si vybrat směr klasicky doleva, doprava nebo pokračovat rovně. Všechny chodby vypadaly stejně, když se otočil, pořád viděl dveře, které se za ním nacházely. Mohl se klidně vrátit zpět.
Neznámá planeta - chodba
Jdu chodbou až k rozcestí a každým krokem můj strach stále narůstá. Snažím se jít co nejtišejí a před rozcestím se zastavím. Blaster připravený stále ke střelbě.
Sakra, teď abych si to rozpočítal!
Napadlo mě, ale pak jsem se prostě vydal prvním směrem, kterým jsem doufal, že bude východ a to doprava. Postupoval jsem celkem rychle, ale snažil jsem se být tichý a často jsem se ohlížel za sebe, jestli mě někdo nesleduje. Znovu se mě začala zmocňovat zvědavost, co asi najdu na konci té chodby. Každopádně jsem stále nemohl zaplašit myšlenku na ty mrtvá stažená těla a na nějakýho magora, který to dělá.
Jdu chodbou až k rozcestí a každým krokem můj strach stále narůstá. Snažím se jít co nejtišejí a před rozcestím se zastavím. Blaster připravený stále ke střelbě.
Sakra, teď abych si to rozpočítal!
Napadlo mě, ale pak jsem se prostě vydal prvním směrem, kterým jsem doufal, že bude východ a to doprava. Postupoval jsem celkem rychle, ale snažil jsem se být tichý a často jsem se ohlížel za sebe, jestli mě někdo nesleduje. Znovu se mě začala zmocňovat zvědavost, co asi najdu na konci té chodby. Každopádně jsem stále nemohl zaplašit myšlenku na ty mrtvá stažená těla a na nějakýho magora, který to dělá.
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta - chodba
Enrick se vydal doprava, což mu v té chvíli připadalo jako nejlepší řešení. Doufal, že na konci oné chodby najde konečně východ ven. Ven. Co ho ale čekalo venku, mohl si být jistý, že tam, kde nemá možnost se kamkoliv schovat, utéct, bude v bezpečí? Tato nejistota měla za následek situaci, ve které se nacházel, bylo zřejmé, že musí najít Sola, ikdyž zrovna v této chvíli na něj Enrick nemyslel. Chodba byla spirálovitě stočená a vždy bylo těžké vidět, co se skrývá po pár metrech. Tentokrát, to bylo asi po 4. záhybu Enrick objevil na podlaze chodby zvednutý poklop. Někdo tam byl a dole v tom poklopu zmizel. Otázka byla "kdo".
Enrick se vydal doprava, což mu v té chvíli připadalo jako nejlepší řešení. Doufal, že na konci oné chodby najde konečně východ ven. Ven. Co ho ale čekalo venku, mohl si být jistý, že tam, kde nemá možnost se kamkoliv schovat, utéct, bude v bezpečí? Tato nejistota měla za následek situaci, ve které se nacházel, bylo zřejmé, že musí najít Sola, ikdyž zrovna v této chvíli na něj Enrick nemyslel. Chodba byla spirálovitě stočená a vždy bylo těžké vidět, co se skrývá po pár metrech. Tentokrát, to bylo asi po 4. záhybu Enrick objevil na podlaze chodby zvednutý poklop. Někdo tam byl a dole v tom poklopu zmizel. Otázka byla "kdo".
Neznámá planeta - chodba
No tak! Vzmuž se! nejsi přece žádnej posera a na Nar Shaddaa už jsi zažil všelicos!
Povzbudil jsemse, když jsem dorazil k poklopu, který byl zvednutý a někdo jím nedávno prolezl. Rychle jsem také zaplul dolů s blasterem stále v roce, ale nebojácně povzbuzen jako bych si něco šlehnul. Bylo to podivné, ale náhle jsme neměl strach a nejradší bych někoho rozstřílel na kousky, nicméně stejně při slézání dávám pozor, co se děje kolem a hlavně podemnou.
No tak! Vzmuž se! nejsi přece žádnej posera a na Nar Shaddaa už jsi zažil všelicos!
Povzbudil jsemse, když jsem dorazil k poklopu, který byl zvednutý a někdo jím nedávno prolezl. Rychle jsem také zaplul dolů s blasterem stále v roce, ale nebojácně povzbuzen jako bych si něco šlehnul. Bylo to podivné, ale náhle jsme neměl strach a nejradší bych někoho rozstřílel na kousky, nicméně stejně při slézání dávám pozor, co se děje kolem a hlavně podemnou.
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta
Enrick cítil, jak mu v žilách koluje adrenalin, který jej burcuje a zahání strach. Ruce se mu třásly, chvílema to vypadalo, že někoho zabije dřív, než sleze dolů. Ve chvíli, kdy se ale ocitnul v té nespodnější části pod poklopem, zjistil, že sleduje tvář jemu velmi povědomou. Stál tam Han, který stejně jako Enrick v ruce třímal blaster.
Fajn, už jsem se lek, že jedno z těch zohavenej těl v tý místnosti patřilo i tobě...
Řekl ledabyle až ironicky, avšak dle pohledu, který značil jasnou úlevu, bylo znát, že z opětovného spatření Enricka cíti radost a zároveň úlevu.
Enrick cítil, jak mu v žilách koluje adrenalin, který jej burcuje a zahání strach. Ruce se mu třásly, chvílema to vypadalo, že někoho zabije dřív, než sleze dolů. Ve chvíli, kdy se ale ocitnul v té nespodnější části pod poklopem, zjistil, že sleduje tvář jemu velmi povědomou. Stál tam Han, který stejně jako Enrick v ruce třímal blaster.
Fajn, už jsem se lek, že jedno z těch zohavenej těl v tý místnosti patřilo i tobě...
Řekl ledabyle až ironicky, avšak dle pohledu, který značil jasnou úlevu, bylo znát, že z opětovného spatření Enricka cíti radost a zároveň úlevu.
Neznámá planeta
Slezl jsem až dolů, kde jsem se konečně opět setkal se Solem, z čehož jsem byl z prvu hodně překvapený, následně jsem však cítil velkou úlevu, protože ve dvou tu jistě bylo bezpečněji. Avšak neodpustil jsem si několik nadávek, které jasně značili, že jsem byl posranej až za ušima.
Doprdele kde to jsme? Už jsem měl vážně strach, že tady chcípnu jako žrádlo pro nějakýho úchyla!
Po chvilce jsem se vzpamatoval a již jsem opět začal normálně přemýšlet, což vedlo ke zvědavosti, a tak jsem se ho zeptal:
Kudy jste se sem vlastně dostal a co všechno jste viděl? Viděl jste nějaký magory nebo jen ty mrtvý těla jako já? No a kde je vlastně váš chlupatý přítel? A konečně, co teď budem sakra dělat?
Zavalil jsem Sola haldou otázek a doufál jsem, že mi odpoví alespoň na nějaké z nich, protože jsem se ze stresu, kterým jsem v posledních chvílích prošel, potřeboval vypovídat.
Slezl jsem až dolů, kde jsem se konečně opět setkal se Solem, z čehož jsem byl z prvu hodně překvapený, následně jsem však cítil velkou úlevu, protože ve dvou tu jistě bylo bezpečněji. Avšak neodpustil jsem si několik nadávek, které jasně značili, že jsem byl posranej až za ušima.
Doprdele kde to jsme? Už jsem měl vážně strach, že tady chcípnu jako žrádlo pro nějakýho úchyla!
Po chvilce jsem se vzpamatoval a již jsem opět začal normálně přemýšlet, což vedlo ke zvědavosti, a tak jsem se ho zeptal:
Kudy jste se sem vlastně dostal a co všechno jste viděl? Viděl jste nějaký magory nebo jen ty mrtvý těla jako já? No a kde je vlastně váš chlupatý přítel? A konečně, co teď budem sakra dělat?
Zavalil jsem Sola haldou otázek a doufál jsem, že mi odpoví alespoň na nějaké z nich, protože jsem se ze stresu, kterým jsem v posledních chvílích prošel, potřeboval vypovídat.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta
Krátce na to, co Enrick opět spatřil Sola, moc dlouho neváhal a ihned jej zavalil hromadou otázek. Solo po celou tu dobu Enrickova monologu pouze mlčky přihlížel a čekajíc na svou chvíli, kdy se konečně opět dostane ke slovu, se snažil chvílema konec proslovu ukončit, ale nikdy se mu nepodařilo Enrickovu hlasitost překonat. Krátce na to zavládlo ticho...
Tak fajn, máš ke mně ještě něco, nebo můžu taky něco dodat? řekl Solo svým klasicky ironickým tonem, kterým byl pověstný. Rozhlédl se s jasnou opatrností kolem sebe a pak tichým hlasem, jakoby se obával, že jej někdo poslouchá dodal:
Nejsme tu sami, mám dojem, že to tu byl obyčejnej bar, ve kterým se střídali různý bytosti na svých cestách galaxií - pašeráci, lovci a další, ale zřejmě se někdo utrhl ze řetězu a pěkně to tu rozjel. Měli bychom sebou hodit a rychle odsud zmizet...
řekl na jeden nádech a nechal tyto slova zlověstně viset ve vzduchu, než krátce na to dodal:
Ale napřed musíme najít Chewieho...
Krátce na to, co Enrick opět spatřil Sola, moc dlouho neváhal a ihned jej zavalil hromadou otázek. Solo po celou tu dobu Enrickova monologu pouze mlčky přihlížel a čekajíc na svou chvíli, kdy se konečně opět dostane ke slovu, se snažil chvílema konec proslovu ukončit, ale nikdy se mu nepodařilo Enrickovu hlasitost překonat. Krátce na to zavládlo ticho...
Tak fajn, máš ke mně ještě něco, nebo můžu taky něco dodat? řekl Solo svým klasicky ironickým tonem, kterým byl pověstný. Rozhlédl se s jasnou opatrností kolem sebe a pak tichým hlasem, jakoby se obával, že jej někdo poslouchá dodal:
Nejsme tu sami, mám dojem, že to tu byl obyčejnej bar, ve kterým se střídali různý bytosti na svých cestách galaxií - pašeráci, lovci a další, ale zřejmě se někdo utrhl ze řetězu a pěkně to tu rozjel. Měli bychom sebou hodit a rychle odsud zmizet...
řekl na jeden nádech a nechal tyto slova zlověstně viset ve vzduchu, než krátce na to dodal:
Ale napřed musíme najít Chewieho...
Neznámá planeta
Na chvíli jsem se cítil ukřivděně a uraženě, když mi Solo nejen že neodpověděl, ale navíc si ze mě ještě dělal blbečky. To však velice rychle ustoupilo, protože jsem si byl moc dobře vědom, stejně jako on, v jakém průseru že se to nacházíme. Potom co řekl několik velice logických a smysluplným vět, které jsem mu rychle odkýval, jsem již na nic nečekal a stejně potichu řekl:
Tak tedy pojdmě.
Přitom jsem se rozhlédl kolem, kudy to bude asi nejlepší a pro jistotu jsem se podíval na Sola, zda má mé rozhlížení se smysl nebo jestli už si dávno nevybral svou cestu.
Na chvíli jsem se cítil ukřivděně a uraženě, když mi Solo nejen že neodpověděl, ale navíc si ze mě ještě dělal blbečky. To však velice rychle ustoupilo, protože jsem si byl moc dobře vědom, stejně jako on, v jakém průseru že se to nacházíme. Potom co řekl několik velice logických a smysluplným vět, které jsem mu rychle odkýval, jsem již na nic nečekal a stejně potichu řekl:
Tak tedy pojdmě.
Přitom jsem se rozhlédl kolem, kudy to bude asi nejlepší a pro jistotu jsem se podíval na Sola, zda má mé rozhlížení se smysl nebo jestli už si dávno nevybral svou cestu.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta
Znělo to možná paradoxně, ale Hana občas vykolejilo, když situace vycházela bez nějakých komplikací, nebo když mu někdo neodporoval... Tahle byla právě jedna z nich. Nezbývalo, než se vydat tou samou cestou,kterou sem přišel, zpět...
Aniž by cokoliv Enrickovi odvětil, otočil se a vydal se zpět, cestou, kterou přišel.
Cestou si něco pro sebe potichu šeptal a kromě toho, že Enrick poznal, že Solo kleje, nerozumněl téměř ničemu. Han se kolem sebe opatrně rozhlížel, jakoby čekal každou chvíli nějakou přepadovku... Konečně vyšli opět ven. Zastavili se těsně před budovou.
Znělo to možná paradoxně, ale Hana občas vykolejilo, když situace vycházela bez nějakých komplikací, nebo když mu někdo neodporoval... Tahle byla právě jedna z nich. Nezbývalo, než se vydat tou samou cestou,kterou sem přišel, zpět...
Aniž by cokoliv Enrickovi odvětil, otočil se a vydal se zpět, cestou, kterou přišel.
Cestou si něco pro sebe potichu šeptal a kromě toho, že Enrick poznal, že Solo kleje, nerozumněl téměř ničemu. Han se kolem sebe opatrně rozhlížel, jakoby čekal každou chvíli nějakou přepadovku... Konečně vyšli opět ven. Zastavili se těsně před budovou.
Neznámá planeta
Jen několik chvil mně a klejícímu Solovi trvalo, než jsme se dostali z hrůzostrašného domu opět ven, k vnějším zdem této, uvnitř odporné a z venčí záhadné, stavby. Venku jsem se rychle rozhlédl po okolí, zda se tu snad nevyskytuje něco živého, nejlépe třeba Solův chlupatý přítel. Strach a adrenalin z mého těla pomalu vyprchával a čím dál tím více jsem byl schopen znovu normálně přemýšlet. Otočil jsem se však na Sola s trochu hloupou otázkou a doufal, že on nás spasí.
Tak co budeme dělat teď?
Pak hned však pokračoval.
Jo vím, že je ta otázka zcestná. Přeci pořád ještě musíme najít vašeho přítele a taky nějaký ty součástky do vaší lodi, jen se tak trochu bojím, že to bude znamenat vlézt opět dovnitř!
Při poslední větě nervózně pokývl směrem zpět do budovy a s lehkou hrůzou v očích teď koukal na svého druha, jak se rozhodne.
Jen několik chvil mně a klejícímu Solovi trvalo, než jsme se dostali z hrůzostrašného domu opět ven, k vnějším zdem této, uvnitř odporné a z venčí záhadné, stavby. Venku jsem se rychle rozhlédl po okolí, zda se tu snad nevyskytuje něco živého, nejlépe třeba Solův chlupatý přítel. Strach a adrenalin z mého těla pomalu vyprchával a čím dál tím více jsem byl schopen znovu normálně přemýšlet. Otočil jsem se však na Sola s trochu hloupou otázkou a doufal, že on nás spasí.
Tak co budeme dělat teď?
Pak hned však pokračoval.
Jo vím, že je ta otázka zcestná. Přeci pořád ještě musíme najít vašeho přítele a taky nějaký ty součástky do vaší lodi, jen se tak trochu bojím, že to bude znamenat vlézt opět dovnitř!
Při poslední větě nervózně pokývl směrem zpět do budovy a s lehkou hrůzou v očích teď koukal na svého druha, jak se rozhodne.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta
Nezávislý pozorovatel stojící v dálce by poznamenal, že vidí běžnou situaci: Dva muži, kteří vyšli uprostřed noci z baru zadním východem, se domlouvají, kam bude jejich cesta následovat dál. Bohužel situace byla poměrně jiného rázu. Noc skýtala spoustu nástrah a hlavně zahalila do tmy spoustu záhad, které děsily víc, než cokoliv jiného. Enrick byl vyděšený, ikdyž z něj adrenalin vyprchával, to, co cítil, se zcela jistě nedalo nazvat "klidem v duši". I Han, který se vždy tvářil neohroženě měl obavy. Měl obavy o svého přítele, o Leiu - že jí už nikdy neuvidí... I o své děti... V tom jeho tok myšlenek přerušily hlas Enricka, který měl jako vždy spoustu otázek, na které nebylo snadné odpovědět. Možná i to, Hana podráždilo...
Zadrž! řekl Han rázně tonem, který neočekával odpor. Zvedl ukazováček, což vždy dělal, když rozčíleně pronášel řeč.
Co kdybys jednou, namísto otázek, přišel sám s nějakou odpovědí, protože pokud sis nevšim, jsme oba ve stejný kaši...
Afekt ho přešel a on se od Enricka odvrátil... Následně dodal ztišeným hlasem.
Takže jaký máš plán, brácho. Poslední slovo ironicky zdůraznil.
Nezávislý pozorovatel stojící v dálce by poznamenal, že vidí běžnou situaci: Dva muži, kteří vyšli uprostřed noci z baru zadním východem, se domlouvají, kam bude jejich cesta následovat dál. Bohužel situace byla poměrně jiného rázu. Noc skýtala spoustu nástrah a hlavně zahalila do tmy spoustu záhad, které děsily víc, než cokoliv jiného. Enrick byl vyděšený, ikdyž z něj adrenalin vyprchával, to, co cítil, se zcela jistě nedalo nazvat "klidem v duši". I Han, který se vždy tvářil neohroženě měl obavy. Měl obavy o svého přítele, o Leiu - že jí už nikdy neuvidí... I o své děti... V tom jeho tok myšlenek přerušily hlas Enricka, který měl jako vždy spoustu otázek, na které nebylo snadné odpovědět. Možná i to, Hana podráždilo...
Zadrž! řekl Han rázně tonem, který neočekával odpor. Zvedl ukazováček, což vždy dělal, když rozčíleně pronášel řeč.
Co kdybys jednou, namísto otázek, přišel sám s nějakou odpovědí, protože pokud sis nevšim, jsme oba ve stejný kaši...
Afekt ho přešel a on se od Enricka odvrátil... Následně dodal ztišeným hlasem.
Takže jaký máš plán, brácho. Poslední slovo ironicky zdůraznil.
Neznámá planeta
Nj, nj dobře, tak počkej, něco třeba vymyslím!
Řekl jsem trochu uraženě a rychle se zamyslel, protože jsem nechtěl před Solem vypadat jako hlupák, který nikdy nevymyslí nic kloudného. Už jsem se celkem sklidnil, a tak mi šlo přemýšlení o něco snáze. Začal jsem tedy po chvíli opět mluvit:
Co třeba takhle, nemá náhodou tvůj přítel u sebe komunikátor? Nevím, proč mě to nenapadlo dřív, ale kdybys měl komunikátor ty a on, tak bychom se s ním třeba mohli spojit, he? Co ty na to, brácho?!
Neodpustil jsem si stejné ironické zakončení doprovozené tykáním, které přišlo naprosto bez rozpaků i přes to, jaká byl Han Solo uznávaná kapacita. Pak jsem hned pokračoval, kdyby náhodou můj první nápad úplně selhal.
Nebo tu chajdu můžeme obejít a porozlídnout se po okolí, jestli není náhodou taky někde venku, popřípadě se vrátit dovnitř a hledat tam. Ale to bychom museli dávat bacha na toho magora nebo magory, co tam asi žijou a popřípadě je odprásknout.
Začal jsem již celkem sebevědomě, respektive spíš jsem si chtěl zvednout sebevědomí, protože mé srdce se jenom ztěžka zvedalo z kalhot, kde se vyskytovalo sotva někde u kolen.
Nj, nj dobře, tak počkej, něco třeba vymyslím!
Řekl jsem trochu uraženě a rychle se zamyslel, protože jsem nechtěl před Solem vypadat jako hlupák, který nikdy nevymyslí nic kloudného. Už jsem se celkem sklidnil, a tak mi šlo přemýšlení o něco snáze. Začal jsem tedy po chvíli opět mluvit:
Co třeba takhle, nemá náhodou tvůj přítel u sebe komunikátor? Nevím, proč mě to nenapadlo dřív, ale kdybys měl komunikátor ty a on, tak bychom se s ním třeba mohli spojit, he? Co ty na to, brácho?!
Neodpustil jsem si stejné ironické zakončení doprovozené tykáním, které přišlo naprosto bez rozpaků i přes to, jaká byl Han Solo uznávaná kapacita. Pak jsem hned pokračoval, kdyby náhodou můj první nápad úplně selhal.
Nebo tu chajdu můžeme obejít a porozlídnout se po okolí, jestli není náhodou taky někde venku, popřípadě se vrátit dovnitř a hledat tam. Ale to bychom museli dávat bacha na toho magora nebo magory, co tam asi žijou a popřípadě je odprásknout.
Začal jsem již celkem sebevědomě, respektive spíš jsem si chtěl zvednout sebevědomí, protože mé srdce se jenom ztěžka zvedalo z kalhot, kde se vyskytovalo sotva někde u kolen.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta
Když určitá situace nemá řešení, pak příjde každý nápad vhod. Han zcela opomenul první možnost, kterou Enrick navrhoval - tu s komunikátorem. Kdyby s sebou Chewbacca nosil komunikátor, už dávno by tu jen tak nepostával, ale jednal by.
Druhá možnost už byla reálnější, ale velmi nebezpečná. Avšak nejnebezpečnější věc byla stát se snadnou kořistí a tou se člověk stal, pokud stál na místě a dlouho přemýšlel. Podle Hana se nemělo dlouho nad ničím přemýšlet.
Dobrá, celý to obejdeme...
Sotva však větu dokončil, jeho nohy nebyly schopny chůze. Stuhnul hrůzou, když před sebou spatřil onen výjev. Jeho tvář strnula, nebyl schopen se ani podívat na Enrickeho.
Když určitá situace nemá řešení, pak příjde každý nápad vhod. Han zcela opomenul první možnost, kterou Enrick navrhoval - tu s komunikátorem. Kdyby s sebou Chewbacca nosil komunikátor, už dávno by tu jen tak nepostával, ale jednal by.
Druhá možnost už byla reálnější, ale velmi nebezpečná. Avšak nejnebezpečnější věc byla stát se snadnou kořistí a tou se člověk stal, pokud stál na místě a dlouho přemýšlel. Podle Hana se nemělo dlouho nad ničím přemýšlet.
Dobrá, celý to obejdeme...
Sotva však větu dokončil, jeho nohy nebyly schopny chůze. Stuhnul hrůzou, když před sebou spatřil onen výjev. Jeho tvář strnula, nebyl schopen se ani podívat na Enrickeho.
Neznámá planeta
Solo nepřemýšlel příliš dlouho, než se rozhodl k řešení obejít celou budovu a doufat, že jeho chlupatý přítel bude někde venku. Avšak potom okamžitě ztuhl zahleděn kamsi před sebe. Enrick k němu stál čelem, a tak nejdřív myslel, že se tak divně kouká na něj a chce říct zase něco urážlivého, avšak kdy pochopil, že se dívá za něj, rychle se otočil, aby spatřil to, co tak ohromilo Solo. Přitom zvedal svůj blaster a připravil ho ke střelbě, protože to se vždycky mohlo hodit. Samozřejmě jsem byl zvědavý co se děje, ale také jsem z toho měl tak trochu strach.
Solo nepřemýšlel příliš dlouho, než se rozhodl k řešení obejít celou budovu a doufat, že jeho chlupatý přítel bude někde venku. Avšak potom okamžitě ztuhl zahleděn kamsi před sebe. Enrick k němu stál čelem, a tak nejdřív myslel, že se tak divně kouká na něj a chce říct zase něco urážlivého, avšak kdy pochopil, že se dívá za něj, rychle se otočil, aby spatřil to, co tak ohromilo Solo. Přitom zvedal svůj blaster a připravil ho ke střelbě, protože to se vždycky mohlo hodit. Samozřejmě jsem byl zvědavý co se děje, ale také jsem z toho měl tak trochu strach.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.