Neznámá planeta
Enrick si stisknutím senzoru u dveří umožnil vstup do budovy. Ať už to bylo za planetu co chtělo, inteligentní forma života zde musela existovat, otázka, kterou si však nejen on kladl, byla ta, zda mírumilovná, nebo ne. Dalším zvláštním faktem bylo to, že zatím ještě nikoho nepotkali. Mohlo se jednat o nějakou uměle vytvořenou mezi zastávku pro různé piloty, přepravce, ale i tak by zde byli alespoň droidi.
Enrick vstoupil do baru a dveře se za ním s nepatrným zvukem rychlého zasunutí uzavřely. Jakmile vstoupil, dolehla k němu poměrně tichá hudba z rohu místnosti, bar byl poměrně rozhlehlý a připomínal jeden z mnoha, které jsou na Coruscantu. Před Enrickem bylo několik lavic, židlí a bar. Vše bylo opuštěné jakoby před malou chvílí. Kousek za barem byly pak další dveře.
Mise pro moderátora MrTukan (Han Solo)
Moderátor: Moderátoři
Neznámá planeta - bar
Hned po vstupu se dost nedůvěřivě rozhlédnu po celém baru, který není nijak malý. S rukou na blasteru pomalu pokročím směrem ke středu místnosti a následně směrem ke dveřím.
Přece tady někdo musí bejt nebo aspoň musel, když tu tak hezky hraje hudba!
Pln nedůvěry a z části i strachu postupuji dál k druhým dveřím neustále se rozhlížejíc po místnosti, jestli jsem náhodou někoho nepřehlédl. Chtěl jsem se zeptat na takovou hloupou otázku, jestli zde někdo je, ale náhle jsem si to rozmyslel, možná ze strachu, možná však pouhým rozumem a zakázal jsme si takové hlasité věty.
Dostanu se tak až ke dveřím, které opět opatrně otevřu připraven na cokoli, co by na mě za nimi mohlo čekat.
Hned po vstupu se dost nedůvěřivě rozhlédnu po celém baru, který není nijak malý. S rukou na blasteru pomalu pokročím směrem ke středu místnosti a následně směrem ke dveřím.
Přece tady někdo musí bejt nebo aspoň musel, když tu tak hezky hraje hudba!
Pln nedůvěry a z části i strachu postupuji dál k druhým dveřím neustále se rozhlížejíc po místnosti, jestli jsem náhodou někoho nepřehlédl. Chtěl jsem se zeptat na takovou hloupou otázku, jestli zde někdo je, ale náhle jsem si to rozmyslel, možná ze strachu, možná však pouhým rozumem a zakázal jsme si takové hlasité věty.
Dostanu se tak až ke dveřím, které opět opatrně otevřu připraven na cokoli, co by na mě za nimi mohlo čekat.
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta
Enrick opět sáhl po senzoru u dveří, tentokrát však již více bojácněji než předtím. Dveře se opět s typickým zvukem mírného zasyčení otevřely. Z místnosti na něj dolehla hluboká tma, která pohlcovala v dané místnosti všechno světlo. Skrze tmu byl slyšet zvuk těžkopádně se otáčejícího větráku, možná jich bylo více, protože zvuk byl poměrně dost silný. Pokračovat dál bez světla bylo velmi riskantní, proto bylo nutné se opatrně porozhlédnout po světelných senzorech, nebo .... ve chvíli, kdy Enrick o dva kroky vstoupil do místnosti se světla rozsvítila. Před Enrickem se nacházela dlouhá chodba lemovaná bílou podlahou, bílým stropem a bílými zdmi. Co však celou línii bílé barvy narušovalo byla krvavě rudá čára táhnoucí se chodbou dále do míst, kam z nynější pozice nebylo možno dohlédnou. I Garmoreanovi by došlo, že tahle krvavá čára zde vznikla od bytosti, kterou někdo zranil, možná zabil a táhnul po zemi chodbou dále.
Enrick opět sáhl po senzoru u dveří, tentokrát však již více bojácněji než předtím. Dveře se opět s typickým zvukem mírného zasyčení otevřely. Z místnosti na něj dolehla hluboká tma, která pohlcovala v dané místnosti všechno světlo. Skrze tmu byl slyšet zvuk těžkopádně se otáčejícího větráku, možná jich bylo více, protože zvuk byl poměrně dost silný. Pokračovat dál bez světla bylo velmi riskantní, proto bylo nutné se opatrně porozhlédnout po světelných senzorech, nebo .... ve chvíli, kdy Enrick o dva kroky vstoupil do místnosti se světla rozsvítila. Před Enrickem se nacházela dlouhá chodba lemovaná bílou podlahou, bílým stropem a bílými zdmi. Co však celou línii bílé barvy narušovalo byla krvavě rudá čára táhnoucí se chodbou dále do míst, kam z nynější pozice nebylo možno dohlédnou. I Garmoreanovi by došlo, že tahle krvavá čára zde vznikla od bytosti, kterou někdo zranil, možná zabil a táhnul po zemi chodbou dále.
Neznámá planeta
O kousek jsem popostoupil za dveře a hned jak se rozsvítilo, rozšířily se mi zorničky leknutím a návalem strachu, protože jsem si okamžitě uvědomil od čeho asi je ta rudá čára, která hyzdila tak krásně vymalovanou chodbou. Nevydržel jsem to a musel jsem si trochu přidušeně ulevit:
Doprdele co to je?!
Pak už jsem jen velice tichými a nervózními slovy dodal:
Tohle se mi vůbec, ale opravdu vůbec, nelíbí!
Hned na to jsem tasil svůj blaster a ohlédl se za sebe, jestli tam náhodou není nějaké překvapení.
Měl bych odsud vypadnout, nevypadá to tu vůbec přátelsky! I když na druhou stranu co Solo a ten wookie? Ti by určitě jen tak neutekli a teď kdo ví, kde jsou. Půjdu dál!
V hlavě se mi odehrál rychlý souboj mezi strachem a odvahou, která byla podpořena zvědavostí. Opatrně jsem tedy vykročil chodbou podél krvavé čáry neustále kontrolující, zda mám čistá záda. S blasterem namířeným před sebe a připraveným k palbě. Odhodlaně a pomalu jdu až k místům, kde chodba mění směr a není za její roh vidět.
O kousek jsem popostoupil za dveře a hned jak se rozsvítilo, rozšířily se mi zorničky leknutím a návalem strachu, protože jsem si okamžitě uvědomil od čeho asi je ta rudá čára, která hyzdila tak krásně vymalovanou chodbou. Nevydržel jsem to a musel jsem si trochu přidušeně ulevit:
Doprdele co to je?!
Pak už jsem jen velice tichými a nervózními slovy dodal:
Tohle se mi vůbec, ale opravdu vůbec, nelíbí!
Hned na to jsem tasil svůj blaster a ohlédl se za sebe, jestli tam náhodou není nějaké překvapení.
Měl bych odsud vypadnout, nevypadá to tu vůbec přátelsky! I když na druhou stranu co Solo a ten wookie? Ti by určitě jen tak neutekli a teď kdo ví, kde jsou. Půjdu dál!
V hlavě se mi odehrál rychlý souboj mezi strachem a odvahou, která byla podpořena zvědavostí. Opatrně jsem tedy vykročil chodbou podél krvavé čáry neustále kontrolující, zda mám čistá záda. S blasterem namířeným před sebe a připraveným k palbě. Odhodlaně a pomalu jdu až k místům, kde chodba mění směr a není za její roh vidět.
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta - uvnitř baru
Krvavá stopa se táhla dlouhou chodbou, která se točila směrem za roh. Enrick postupoval velmi ostražitě a pomalu, mezi jednotlivými kroky se neustále otáčel dozadu, aby zkontroloval, zda se mu někdo neskrývá za zády. Prošel celou chodbou až se před ním objevily další dveře. Čára vedla dovnitř. Ikdyž bylo sklo tmavé a v místnosti nebylo téměř nic vidět, občas Enrick zahlédl rychlý záblesk, který se periodicky opakoval. Nyní měl několik možností:
1. Neriskovat svůj život, vrátit se zpět a vyhledat Hana s Chewbaccou.
2. Rychlým vpádem vběhnout do místnosti, vystřílet celý akumulátor blasteru a doufat, že vše, co by se jej pokusilo ohrozit již zabil.
3. Pomalu se do místnosti vplížit a zjistit, co se vlastně stalo.
Krvavá stopa se táhla dlouhou chodbou, která se točila směrem za roh. Enrick postupoval velmi ostražitě a pomalu, mezi jednotlivými kroky se neustále otáčel dozadu, aby zkontroloval, zda se mu někdo neskrývá za zády. Prošel celou chodbou až se před ním objevily další dveře. Čára vedla dovnitř. Ikdyž bylo sklo tmavé a v místnosti nebylo téměř nic vidět, občas Enrick zahlédl rychlý záblesk, který se periodicky opakoval. Nyní měl několik možností:
1. Neriskovat svůj život, vrátit se zpět a vyhledat Hana s Chewbaccou.
2. Rychlým vpádem vběhnout do místnosti, vystřílet celý akumulátor blasteru a doufat, že vše, co by se jej pokusilo ohrozit již zabil.
3. Pomalu se do místnosti vplížit a zjistit, co se vlastně stalo.
Neznámá planeta - uvnitř baru
Tak dobře? Co teď?
Ptal jsem se sám sebe a nervózně rozhlížejíc jsem přemýšlel nad možnostmi, které se mi právě naskýtají. Velký strach mě nutilotočit se a utíkat co mi nohy stačili avšak zvědavost a pocit odpovědnosti mě zase nutili otevřít dveře a prozkoumat další, tak děsivě působící místnost. Po chvile rozmýšlení jsem se rozhodl, že opatrně zkusím nahlédnout do místnosti, a tak jsem s blasterem pevně třímajícím v ruce, otevřel dveře a pomalu a tiše vstoupil dovnitř. Rychle se rozhlédnu a sanžím se pobrat vše, co se v místnosti děje nebo dělo, abych mohl hned reagovat střelbou na případné nebezpečí.
Tak dobře? Co teď?
Ptal jsem se sám sebe a nervózně rozhlížejíc jsem přemýšlel nad možnostmi, které se mi právě naskýtají. Velký strach mě nutilotočit se a utíkat co mi nohy stačili avšak zvědavost a pocit odpovědnosti mě zase nutili otevřít dveře a prozkoumat další, tak děsivě působící místnost. Po chvile rozmýšlení jsem se rozhodl, že opatrně zkusím nahlédnout do místnosti, a tak jsem s blasterem pevně třímajícím v ruce, otevřel dveře a pomalu a tiše vstoupil dovnitř. Rychle se rozhlédnu a sanžím se pobrat vše, co se v místnosti děje nebo dělo, abych mohl hned reagovat střelbou na případné nebezpečí.
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta - chodba
Enrick opět, jako v těchto chvílích již několikrát stiskl onen červený senzor, který vždy uvolnil napjatou atmosféru tím, že se za dveřma neskrývalo nic hrůzo strašného. Tentokrát to však bylo právě naopak. Krvavá čára se táhla ke stolu, na který stále padaly kapky krve. Krve... z bytosti, která za nohy visela u stropu. Nebylo možné určit, zda se jedná o člověka, či nějakou humanoidní bytost, protože někdo se rozhodl onoho nešťastlivce stáhnout z kůže. Bohužel tato jatka nekončila u jedné bytosti, viselo jich tam nejméně pět, Enrickovi se to nechtělo počítat. Najednou měl pocit, že se za ním něco mihlo, otočil, ale nic. Zůstal mu již jen jeho pocit. V místnosti již nic nebylo, ale ať tam bylo cokoliv, poradilo si to s hromadou bytostí. Ale co teď?
1. Místnost je rozházená, zdi jsou postřikané krví a u rohu místnosti se nachází větrací šachta. Můžeš se pokusit dostat někam tou šachtou.
2. Můžeš se vrátit zpět a riskovat tím střet s .... TÍM.
Enrick opět, jako v těchto chvílích již několikrát stiskl onen červený senzor, který vždy uvolnil napjatou atmosféru tím, že se za dveřma neskrývalo nic hrůzo strašného. Tentokrát to však bylo právě naopak. Krvavá čára se táhla ke stolu, na který stále padaly kapky krve. Krve... z bytosti, která za nohy visela u stropu. Nebylo možné určit, zda se jedná o člověka, či nějakou humanoidní bytost, protože někdo se rozhodl onoho nešťastlivce stáhnout z kůže. Bohužel tato jatka nekončila u jedné bytosti, viselo jich tam nejméně pět, Enrickovi se to nechtělo počítat. Najednou měl pocit, že se za ním něco mihlo, otočil, ale nic. Zůstal mu již jen jeho pocit. V místnosti již nic nebylo, ale ať tam bylo cokoliv, poradilo si to s hromadou bytostí. Ale co teď?
1. Místnost je rozházená, zdi jsou postřikané krví a u rohu místnosti se nachází větrací šachta. Můžeš se pokusit dostat někam tou šachtou.
2. Můžeš se vrátit zpět a riskovat tím střet s .... TÍM.
Neznámá planeta - chodba
Doprdele, doprdele, doprdele? Kam jsem se to dostal? Za to za všechno může ten SOlo! Proboha proč já musím mít takovou smůlu?!
Prolétl mi hlavou spousta histerických a rozrušených myšlenek, které byly naprosto prosiceny zděšením a strachem. Chtělo se mi řvát, ale nemohl jsem vydat ani hlásku a teď ještě ten hrozný pocit, že je něco za mnou. Děsil jsem se mrtvých ztáhlých těl i přez to, že jsem viděl už několik mrtvol, avšak nidky ne takhle. Pak jsem náhle v rohu uviděl větrací šachtu a do žil se mi vlila nová krev. Byl jsem si jistý, že se nemůžu vrátit, respektive jsem měl naděláno v kalhotech, že to tam na mě čeká a udělá to ze mě sušený maso stejně jako z těch tady. Proto jsem se rychle vydal k větrací šachtě a do ní, stále se otáčejíc a rozhlížejíc po okolí rychle se soukajíc do šachty do šachty.
Kdo ví kam to vede, ale hlavně abych byl rychle pryč odsud!
Doprdele, doprdele, doprdele? Kam jsem se to dostal? Za to za všechno může ten SOlo! Proboha proč já musím mít takovou smůlu?!
Prolétl mi hlavou spousta histerických a rozrušených myšlenek, které byly naprosto prosiceny zděšením a strachem. Chtělo se mi řvát, ale nemohl jsem vydat ani hlásku a teď ještě ten hrozný pocit, že je něco za mnou. Děsil jsem se mrtvých ztáhlých těl i přez to, že jsem viděl už několik mrtvol, avšak nidky ne takhle. Pak jsem náhle v rohu uviděl větrací šachtu a do žil se mi vlila nová krev. Byl jsem si jistý, že se nemůžu vrátit, respektive jsem měl naděláno v kalhotech, že to tam na mě čeká a udělá to ze mě sušený maso stejně jako z těch tady. Proto jsem se rychle vydal k větrací šachtě a do ní, stále se otáčejíc a rozhlížejíc po okolí rychle se soukajíc do šachty do šachty.
Kdo ví kam to vede, ale hlavně abych byl rychle pryč odsud!
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta - jateční místnost
Enrick se po malé chvíli, kterou věnoval úvahám o dalším konání rozhodl zkusit své štěstí, které mu zatím moc nepřálo v malé větrací šachtě, která se nacházela na druhém konci místnosti. Ještě se několikrát za sebe rozhledl, dveře však již byly zavřené, a tak nemohl zjistit, zda se někdo pohybuje v chodbě. Obešel stůl a dával pozor, aby se příliš neumazal od krve, které tam všude byla spousta. Přisunul si židli a oddělal kryt větrací šachty. V pozadí byly slyšet otáčející se vrtule větráků, ale vše muselo znit lépe než zvuk křičejících bytostí, ze kterých někdo stahuje kůži. Enrick začal zvažovat, jak se do otvoru rychle dostat. Nacházel se poměrně dost vysoko a ikdyž Enrick stál, nebyl schopen se tam dostat. Zdi byly kluzké, bez jakýchkoliv výmolů či odrážek a příliš dlouho se soukat bylo rovněž velmi nebezpečné. Vnitřní pocit mu říkal, že zde něco je a že to něco o něm ví. Hrál o každou minutu.
Kreativity máš dost, proto nechám způsob na tobě. Máš relativní výběr prostředků, jak se do šachty dostat, samozřejmě nepočítej se žebříčkem či něčím obdobným.
Enrick se po malé chvíli, kterou věnoval úvahám o dalším konání rozhodl zkusit své štěstí, které mu zatím moc nepřálo v malé větrací šachtě, která se nacházela na druhém konci místnosti. Ještě se několikrát za sebe rozhledl, dveře však již byly zavřené, a tak nemohl zjistit, zda se někdo pohybuje v chodbě. Obešel stůl a dával pozor, aby se příliš neumazal od krve, které tam všude byla spousta. Přisunul si židli a oddělal kryt větrací šachty. V pozadí byly slyšet otáčející se vrtule větráků, ale vše muselo znit lépe než zvuk křičejících bytostí, ze kterých někdo stahuje kůži. Enrick začal zvažovat, jak se do otvoru rychle dostat. Nacházel se poměrně dost vysoko a ikdyž Enrick stál, nebyl schopen se tam dostat. Zdi byly kluzké, bez jakýchkoliv výmolů či odrážek a příliš dlouho se soukat bylo rovněž velmi nebezpečné. Vnitřní pocit mu říkal, že zde něco je a že to něco o něm ví. Hrál o každou minutu.
Kreativity máš dost, proto nechám způsob na tobě. Máš relativní výběr prostředků, jak se do šachty dostat, samozřejmě nepočítej se žebříčkem či něčím obdobným.
Neznámá planeta - jateční místnost
K sakru! Musím pryč! Musím hodně rychle pryč!
Histericky se snažím škrábat po stěnách, ale hodně rychle pochopím, že to tak nepude a náhle dostanu nápad, který by mi snad mohl zachránit kůži. Několikrát z blasteru vypálím do zdi a doufám, že to zanechá alespoň nějaké narušení, které by mi mohlo být oporou při rychlém šplhání do šachty, do které se potom rychle vrhnu.
Honem! Rychle! Lez! Lez! Musím odsud bejt pryč, než potkám tu zrůdu, co si vyrábí oblečky z cizích kůží!
Nebýt pudu sebezáchovy a touhy po životě už bych se dávno v rohu místnosti zhroutil a počkal, až mě někdo zabije a stáhne z kůže.
K sakru! Musím pryč! Musím hodně rychle pryč!
Histericky se snažím škrábat po stěnách, ale hodně rychle pochopím, že to tak nepude a náhle dostanu nápad, který by mi snad mohl zachránit kůži. Několikrát z blasteru vypálím do zdi a doufám, že to zanechá alespoň nějaké narušení, které by mi mohlo být oporou při rychlém šplhání do šachty, do které se potom rychle vrhnu.
Honem! Rychle! Lez! Lez! Musím odsud bejt pryč, než potkám tu zrůdu, co si vyrábí oblečky z cizích kůží!
Nebýt pudu sebezáchovy a touhy po životě už bych se dávno v rohu místnosti zhroutil a počkal, až mě někdo zabije a stáhne z kůže.
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta - jatka
Enrick po mnoha nezdarech přestal onen otvor dobývat a rozhodl se na to jít jinak. Slezl ze židle, ustoupil pět kroků vzad a několika výstřely vytvořil ve zdi několik drobných děr, které mu však stačily k tomu, aby byl schopen vyšplhat. Během krátké chvíle byl vevnitř. Neměl kolem sebe moc prostoru, jediné štěstí, že byl hubený, jinak by veškerá jeho snaha skončila na tom, že se neprotáhl otvorem, avšak ani jeho hubenost mu nedovolovala se otočit, aby se ujistil, že jej nic nepronásleduje, natožtak krytem, který stejně zůstal na podlaze za sebou zavřít opět šachtu, aby nebylo poznat, že jí někdy užil. Musel jednat rychle, a tak se tmou plížil co nejrychleji byl schopen, zvuk otáčejících se vrtulí byl čím dál více hlasitější, tak nebyl schopen ani rozpoznat, zda se za ním někdo vydal. Po zhruba padesáti metrech byl u větráku, u něj se ale cesta rozbočila a vedla někam doleva. Všimnul si, že zrovna teď z části leží opět na nějaké mříži. Byl to kryt. Stejný kryt, kterým sundal, aby se do šachty dostal. Světlo, které procházelo mřížkama krytu patřilo jedné z dalších místností.
Pořádně dovnitř ale neviděl, z jeho pozice byla k nahlédnutí zase jen tak nudná bílá barva.
Rozhodnutí, jakým směrem se vydat bylo jen a jen na něm.
Enrick po mnoha nezdarech přestal onen otvor dobývat a rozhodl se na to jít jinak. Slezl ze židle, ustoupil pět kroků vzad a několika výstřely vytvořil ve zdi několik drobných děr, které mu však stačily k tomu, aby byl schopen vyšplhat. Během krátké chvíle byl vevnitř. Neměl kolem sebe moc prostoru, jediné štěstí, že byl hubený, jinak by veškerá jeho snaha skončila na tom, že se neprotáhl otvorem, avšak ani jeho hubenost mu nedovolovala se otočit, aby se ujistil, že jej nic nepronásleduje, natožtak krytem, který stejně zůstal na podlaze za sebou zavřít opět šachtu, aby nebylo poznat, že jí někdy užil. Musel jednat rychle, a tak se tmou plížil co nejrychleji byl schopen, zvuk otáčejících se vrtulí byl čím dál více hlasitější, tak nebyl schopen ani rozpoznat, zda se za ním někdo vydal. Po zhruba padesáti metrech byl u větráku, u něj se ale cesta rozbočila a vedla někam doleva. Všimnul si, že zrovna teď z části leží opět na nějaké mříži. Byl to kryt. Stejný kryt, kterým sundal, aby se do šachty dostal. Světlo, které procházelo mřížkama krytu patřilo jedné z dalších místností.
Pořádně dovnitř ale neviděl, z jeho pozice byla k nahlédnutí zase jen tak nudná bílá barva.
Rozhodnutí, jakým směrem se vydat bylo jen a jen na něm.
Neznámá planeta - jatka
Potom, co se konečně dostanu do šachty, rychle se plazím a plazím strachy bez sebe, jestli se za mnou nahodou neplazí někdo ohavnej, kro mi chce stáhnout kůži z těla. Po chvíli se doplazím blíž k větrákům, kde už není slyšet vůbec nic jiného. Jedna cesta vede doleva, druhou jsem oběvil zkrze mřížku, která vede opět do některé z místností podobné zřejmě takové, kterou jsme opustil.
Sakra to jak jsem tu stísněnej a ta tma navíc, to se mi vůbec nelíbí! Možná bych moh slést dolů.
Po té myšlence si zkontroluju svúj blaster a pak vyrazím mřižku. Dírou, která vznikne se nejprve podívám dolů a až potom, co se ujistím, že v zorném poli není nic, co by mě přímo ohrozil, opatrně seskočím dolu s blasterem připraveným ke střelbě a rychle se rozhlédnu po místnosti.
Potom, co se konečně dostanu do šachty, rychle se plazím a plazím strachy bez sebe, jestli se za mnou nahodou neplazí někdo ohavnej, kro mi chce stáhnout kůži z těla. Po chvíli se doplazím blíž k větrákům, kde už není slyšet vůbec nic jiného. Jedna cesta vede doleva, druhou jsem oběvil zkrze mřížku, která vede opět do některé z místností podobné zřejmě takové, kterou jsme opustil.
Sakra to jak jsem tu stísněnej a ta tma navíc, to se mi vůbec nelíbí! Možná bych moh slést dolů.
Po té myšlence si zkontroluju svúj blaster a pak vyrazím mřižku. Dírou, která vznikne se nejprve podívám dolů a až potom, co se ujistím, že v zorném poli není nic, co by mě přímo ohrozil, opatrně seskočím dolu s blasterem připraveným ke střelbě a rychle se rozhlédnu po místnosti.
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta - šachta - místnost
Rozhodování Enricka nabralo rychlých otáček ve chvíli, kdy si uvědomil, že by musel opět putovat tmou, a tak cíleně udeřil rukojetí blasteru do mříže, která se po druhém úderu vylomila a se značně hlučným zařinčením dopadla doprostřed jinak tiché, ničím nerušené místnosti. Chvíli po tomto rámusu následoval další a to když seskočil dolů. Místnost byla prázdná, musel to být nějaký sklad, protože na konci místnosti bylo několik sudů. Nápisy byly zcela cizího původu, dokonce nebyly napsány ani myniánštinou, ba ani jiným z obchodních jazyků. To, co Enricka zcela jistě však zajímalo a zároveň děsilo byly další dveře, které vedly neznámo kam.
Rozhodování Enricka nabralo rychlých otáček ve chvíli, kdy si uvědomil, že by musel opět putovat tmou, a tak cíleně udeřil rukojetí blasteru do mříže, která se po druhém úderu vylomila a se značně hlučným zařinčením dopadla doprostřed jinak tiché, ničím nerušené místnosti. Chvíli po tomto rámusu následoval další a to když seskočil dolů. Místnost byla prázdná, musel to být nějaký sklad, protože na konci místnosti bylo několik sudů. Nápisy byly zcela cizího původu, dokonce nebyly napsány ani myniánštinou, ba ani jiným z obchodních jazyků. To, co Enricka zcela jistě však zajímalo a zároveň děsilo byly další dveře, které vedly neznámo kam.
Neznámá planeta - šachta - místnost
Hned po dopadu na zem se rozhlédnu po místnosti a s jistou úlevou a zmenšením strachu jsem si oddechl, že zde nikdo není ani zde nejsou žádné zbytky těl a krve.
Tak tady se mi líbí o poznání víc!
Rychle jsem se sehnul k mřížce, kterou jsem předtím vyrazil ze stropu a pokusil jsem se natáhnotu se a vrátit mřížku do její původní polohy. Následně se kvůli své přirozené zvědavosti vydám směrem k sudům. Blaster stále držím pevně v ruce a když se dostanu až k sudům, ohledám první z nich a pokusím se ho opatrně otevřít.
Copak to tu asi tak máme?
Občas se kouknu směrem ke dveřím, jestli nejde nějaký nezvaný návštěvník.
Hned po dopadu na zem se rozhlédnu po místnosti a s jistou úlevou a zmenšením strachu jsem si oddechl, že zde nikdo není ani zde nejsou žádné zbytky těl a krve.
Tak tady se mi líbí o poznání víc!
Rychle jsem se sehnul k mřížce, kterou jsem předtím vyrazil ze stropu a pokusil jsem se natáhnotu se a vrátit mřížku do její původní polohy. Následně se kvůli své přirozené zvědavosti vydám směrem k sudům. Blaster stále držím pevně v ruce a když se dostanu až k sudům, ohledám první z nich a pokusím se ho opatrně otevřít.
Copak to tu asi tak máme?
Občas se kouknu směrem ke dveřím, jestli nejde nějaký nezvaný návštěvník.
-
Kapitan.Solo
Neznámá planeta - neznámá místnost
Enrick se vydal k sudům a zkoušel se do nich dostat, což se mu ale rozhodně nemohlo jen tak podařit. Byly velmi dobře uzavřeny a rychlý přístup k nim mu mohl umožnit jen blaster, ale to zase neměl jistotu, že nedojde k explozi. Tohle byla opravdová smůla, kdyby byly tyto sudy výbušné, mohl nalíčit na neznámého predátora past, jestliže ale nejsou, což nezjistí, byla zde pořád ona zvědavost, která jej nutila je otevřít. Nebyl zde však na rekreaci, a nechal sudy být a rozhodoval se, co udělá dál.
Enrick se vydal k sudům a zkoušel se do nich dostat, což se mu ale rozhodně nemohlo jen tak podařit. Byly velmi dobře uzavřeny a rychlý přístup k nim mu mohl umožnit jen blaster, ale to zase neměl jistotu, že nedojde k explozi. Tohle byla opravdová smůla, kdyby byly tyto sudy výbušné, mohl nalíčit na neznámého predátora past, jestliže ale nejsou, což nezjistí, byla zde pořád ona zvědavost, která jej nutila je otevřít. Nebyl zde však na rekreaci, a nechal sudy být a rozhodoval se, co udělá dál.