Výcvik pro padawana n.jung (SR)

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Akademie - velká síň

Fuj, to jsem se lekl.
Jmenuji Minbakth a byl jsem sem dovezen, abych se naučil ovládat Temnou stranu Síly. Hlásím se do akademie!
Snažil jsem se odtáhnout svojí ruku, ale jakási tajemná moc mi v tom bránila. Začínal jsem dostávat vztek.
No to snad...

Buri

Příspěvek od Buri »

Akademie - velká síň
Mistr Nuat: Opravdu? odpoví poněkud pochybovačně.
Jsi si jistý tím, co tady povídáš, nebo se jen chceš zviditelnit mezi smrtelníky?

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Akademie - velká síň

Prosím? Chce mě rozesmát nebo naštvat! Od dětství žiji sám, snažím se spíš nebýt viděn, než zviditelňovat se a o ostatní nestojím, jsou to jen loutky, které se snadno nechají využít!
Smrtelníci jsou mi ukradení, to vám můžu zaručit, ale váše urážka už ne! výhružně jsem zasyčel.
Na mé tváři se objevil neskrývaný vztek, dokonce i někteří padawané si toho všimli a poděšeně ucouvli. Ač mi to v tu chvíli nedošlo, nebáli se mě, ale reakce mistra, protože nebyl zrovna z nejtolerantnějších, jak jsem měl brzy poznat.

Buri

Příspěvek od Buri »

Akademie - velká síň
Opravdu, mistr akademie nebyl bůhví jak tolerantní, ale zdálo se že se rozmýšlí, co s tebou provede. Několik studentů se raději stáhlo, než aby čelilo následkům hněvu svého mistra. Chvíli, nekonečně dlouhou chvíli jen seděl a díval se ti do očí. Nakonec vybuchl smíchem. Smíchem, při kterém tuhne krev v žilách. Působilo to jako výstřel z blasteru na wookieském pohřebišti.
Mistr Nuat: A co ty bys mi tak asi mohl udělat?! řekne potichu, teplota jeho hlasu klesne pod bod mrazu. Jeho tělo se zvedne ze země a on spustí nohy na zem. Na člověka je impozantně veliký, hodně přes dva metry a jeho ruce by nejspíše dokázali ohnout duraocelovou traverzu. Jeho obličej ale prozrazuje, že spíše používá mozek, než svaly. Teď už se vytratili i ti nejotrlejší studenti, protože tušili co příjde...
Co ty mi asi tak uděláš, když sis málem ani neporadil s přeludem tam venku? jeho hlas není o nic vřelejší než předtím.

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Akademie - velká síň

Nastala nesnesitelná chvíle ticha, při které se vstupní síň podezřele rychle vyklidila.
Tohle nevypadá dobře, tohle ne... ale nesmím povolit. Podíval jsem se mistrovi přímo do očí, ale rozhodně mi to dělalo větší obtíže než jemu, používal jsem všechnu svojí vůli a přesto jsem věděl, že dlouho nevydržím.
Najednou udělal něco, co jsem nečekal, začal se smát, krutě, nelítostně smát. Zamrazilo mě z toho v zádech.
Pak promluvil snad tím nejhorším hlasem, který jsem kdy slyšel, byl mrazivý jako samotná smrt, temný, jako poslední noc před popravou a strašidelný jako bludiště plné Rancorů. Následně se jeho tělo ladně vzneslo do vzduchu a on sám se postavil, byl obrovský, cítil jsem se, jako by přede mnou čněla obrovská hora.
Co ty mi asi tak uděláš, když sis málem ani neporadil s přeludem tam venku? znovu promluvil a já věděl, ze jsem v koncích, nejsem rváč, narozdíl od mého protivníka, navíc on ovládá Sílu, s kterou, jak vím, mě může jedním máchnutím ruky zabít.
Co mám, krucinál, teď dělat? Mozek mi pracoval na plné obrátky, ale přesto jsem nedokázal přijít na řešení této zapeklité situace. Klouby mi praskaly, jak jsem je svíral.
Bohužel jsem si ve svém soustředění nevšiml, že již nejsem sám, kdo slyší mé myšlenky. To jsem zjistil až teď. S hrůzou jsem pohlédl na mistra stojícího přede mnou...

Buri

Příspěvek od Buri »

Akademie - velká síň
Mistr tě z výšky propaluje pohledem. Svojí vůlí projíždí každou část svého těla a ty cítíš, jak se ti zvedá ruka. Mistr z tebe nespouští pohled.
Najednou se ozve křupnutí a ty v pravé ruce ucítíš nesnesitelnou bolest.
Tohle je jen varování. Příště to bude tvůj vaz. Teď jdi a najdi mistryni Keu Lou. Ukáže Ti tvůj pokoj. Ráno se u mne hlas na výcvik.
Mistr zavřel oči a složil nohy pod sebe. Poté opět klesl na zem a začal meditovat.

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Akademie - velká síň

Co to? Má ruka, nemůžu jí ovládat! Ač jsem se ruku snažil silou zase dostat pod kontrolu, nejšlo to, ta tajemná moc jí absolutně ovládala - křup -
"AAH" zařval jsem bolestí, zrak se mi začernil, do očí se mi nahrnuly slzy a v zesláblosti a šoku jsem dopadl na kolena.
...příště to bude vaz... Z toho, co mistr Nuat říkal, jsem moc slov nevnímal, hlava se mi ještě točila, ale bezpečně jsem věděl, že se mám hlásit u jakési Keu Lou a zítra s ním budu mít výcvik. Myslet na to, jak z této situace vybruslit s co nejmenším šrámem na hrdosti nemělo cenu, proto jsem chvíli čekal, až mi hlava přestane třeštit a v největší rychlosti, jaké mi můj stav dovoloval, jsem odešel z velké síně.
Jak jí mám asi najít? Neřekl mi kde jí mám hledat!
Zabočil jsem namátkově do nejbližší chodby a doufal, že na někoho narazím. Ach, tamhle někdo je.
Hej, halo! Kde tu najdu mistryni Keu Lou?

Buri

Příspěvek od Buri »

Akademie - ubikace
Chodba nebyla dlouhá, měla ale spoustu dveří. Většina z nich byla zavřená, až na jedny. V pokoji za nimi ležel na posteli Rodian a chystal se jít spát. Vypadal, jakoby se teprve teď nastěhoval.

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Jakou to má souvislost s tím co jsem napsala?:D
-------------------------------------------------------------------------------------
Akademie - ubikace

Prošel jsem chodbou plnou dveří, většina jich byla zavřená, co víc, dokonce i zamčená, jak jsem zjistil vzetím za kliku. Až skoro poslední dveře byly otevřené. Vešel jsem na zápraží a uviděl jakéhosi Rodiana, jak ulehá na něco, co nejspíš měla být postel.
Tak tady na tom se spí? No, pro mě nic neobvyklého, pod mostem se nespalo o nic lépe...
Hej Rodiane! zavolám na ležícího. Kde tu najdu mistrini Keu Lou? Mám se u ní hlásit...

Buri

Příspěvek od Buri »

Akademie - ubikace

Podle toho kdo jsi a co chceš!?
Řekl a posadil se na postel.
Zadíval se Fallenovi do očí a nemohl se vynadívat na ten jeho bezstarostný pohled.

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Akademie - ubikace

"A kdo jsi ty, že tě to zajímá?" zasyčel jsem jako kobra připravená k útoku.
Žádný Rodian se nad mě nebude vyvyšovat.
Pokusil jsem se zatnout pěst, ale rukou mi projela ostrá bolest, ve vzteku jsem zapoměl, že jí mám zlomenou.
Proč na mě tak civí?
"A co zajímavýho na mě je, že na mě civíš jako blbej Gungan?"
Rozhlédl jsem se po jeho pokoji, v rohu byl ledabyle opřen železný meč, já u sebe měl jen zahnutou dýku, největší kamarádku zloděje a vraha.
Ulice mě naučila mrštnosti, jestli mě bude chtít napadnout, zabiju ho dřít, než se vůbec stačí pohnout...
Potají, profesionálně, jsem odepl pojistku, která jistila nůž a vyčkával. Samozřejmě tak, aby soupeř nevěděl, že jsem připraven...

Wedge Bail

Příspěvek od Wedge Bail »

Korriban: Akademie - ubikace

Rodian poposedl na posteli, svraštil své zelené čelo a pohledem se tě snažil udolat. Když se mu to však nedařilo, odvrátil zrak: Jenom bych si rád něco ujasnil - ty sem vtrhneš, chceš ode mě pomoct, přitom mi nadáváš do Gunganů a utrhuješ se na mě?! Nechápu, jak si s tímhle přístupem může vaše rasa myslet, že je lepší než ostatní! Jó jasně, žádný emoce, sebekontrola a takový podobný kecy, ale jak se tak na tebe dívám, nejsi lepší než kdejakej kriminálník na Nar Shaddaa. Zmiz odsud, nechci už se na ten tvůj ksicht dívat! vykřikl tak nahlas, že se ihned otevřely sousední dveře, z nichž k pokoji rázným krokem vykročil Zabrak ve společnosti svého železného meče. Pohybem ruky tě prudce odstrčil a vkročil dovnitř. Rozsvítil světlo, což se stalo právě v okamžiku, kdy Rodianovi ke krku přiložil zbraň ostrou stranou napřed.
Hlas nevítaného hosta byl tvrdý, hluboký a povýšený: Už několikrát jsem tě upozorňoval, abys neřval, když vedle spím! Jak vidím, tak musíš dostat pořádný výprask, pak si to už možná konečně uvědomíš! A prudce jílcem uhodil Rodiana do obličeje. Ten jenom zakřičel bolestí, nezmohl se na žádnou obranu. To přišlo návštěvníkovi vhod, protože se svou nadílkou ještě neskončil. Odhodil svůj meč za sebe, nečekal ani až s cinknutím dopadne na kamennou podlahu a pustil se do díla. Rána za ranou dopadaly na citlivé i necitlivé partie zelenáčova těla s frekvencí střel palubních blasterů. Tumáš, ty jeden pse! Příště budeš ticho, když budu vedle spát, jasný? Ke každému svému slovu pro větší efekt přidal bolestivou upomínku v podobě sevřené pěsti, jež svlažovala Rodianovo břicho. Konečně Zabrak cítil, že tentokrát se jeho varování nemine účinkem, a otočil se k odchodu.
Teď si konečně lépe všiml i tebe. Došel k tobě tak blízko, že nestál dále než několik centimetrů, a díval se ti přímo do očí: Co tu chceš, ty nulo? Máš taky zájem o výprask, nebo co? Podebral nohou svůj meč, nadhodil jej do vzduchu a rychlým pohybem ruky uchopil. Pak s ním začal máchat před tvým obličejem: Dej si na mě pozor, rozumíš? Jinak ti tenhle kus železa skončí v žaludku. A věř mi, že mít v těle něco takovýho určitě necheš, že? Uhni! Natáhl tvým směrem ruku, pravděpodobně se znovu chystá tě odstrčit jako důkaz své naprosté převahy a nadřazenosti.

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Korriban - Akademie Sithů - ubikace

Dlouhou chvíli, po kterou jsme se propalovali pohledem, jsem přemýšlel, jak bude tato "roztržka" pokračovat. Bylo vidět, že mám od začátku navrh, nebyl si jistý sám sebou, byl tak průhledný!
Mám nůž, dřív než si vůbec uvědomí svou nepozornost, podříznu ho. Ale proč si hned vytvářet nepřátele, vše souvisí se vším, zabiju tohoto Rodiana, znepřátelím si pět jeho přátel a pak bych musel zabít ty a tak dále a tak dále...a nakonec by někdo zabil mě.
Konečně mu též došlo, že nemá možnost zastrašit mě a promluvil. V hlasu mu zněla nejistota, kterou skrýval za vzteklým řevem.
Ne hochu, nejsem lepší než kriminálník z Nar Shaddaa, jen jsem vychován podsvětím Alderaanu. Ale kdo jsi ty? Ubrečený chudák, co se na protest proti nějaké křivdě přihlásil na Sithskou Akademii? Myslíš, že se pak budeš cítit silnějc? O Rodianech je známo, že jsou zbabělci, nakolik tě ale vyburcuje vztek?
Najednou se otevřeli dveře a vešel štíhlý Zabrak. Prudce do mě strčil, jen tak tak jsem ustál tu poruchu stability, která se dostavila. Na první pohled mě zaujal jeho sebejistý postoj, rovný a s bradou nahoru, jako velmi bohatý šlechtic, takových jsem, za dob krádeží na Alderaanu, obral několik. Nemůžu říct, že by mi imponoval, to ne, už od pohledu byl nesnesitelný, ale jako vynikající studijní materiál se hodil.
Najednou začal ubohého a vyděšeného Rodiana bít svým mečem, mimochodem, ač železným, tak poměrně dovedně vytvořeným, skoro jako pro "lepší". Neubránil jsem se spokojeménu a pobavenému usměvu. Opřel jsem se o zeď a zaujatě jsem sledoval divadlo.
Skoro jako by byl zvyklý u sluhů. Zdá se mi to nebo vidím prvního Zabraka, který byl bohatý? Většinou to byly sirotci, zoufalci a nebo cestovatelé.
Tu si najednou všiml i mě, ihned jsem se narovnal, jeden nikdy neví. A ano, postavil se tak blízko, že jsem mohl rozpoznat svůj odraz v jeho očích. Pak promluvil. Po těch slovech se mi do mysli nahrnul neskutečný vztek, ale dokázal jsem se ovládnout. Nádech, výdech.
Zabrak mezitím začal šermovat svým mečem před mým obličejem. Ani o krok jsem neustoupil, ani o centimetr nepohl hlavou, ani jedním mrknutím jsem nedal najevo nervozitu či strach. Snad jsem je ani necítil, jen ten vztek, který mi bušil ve spáncích. Dále pokračoval ve svém sebestředném proslovu a já ho nechával vymluvit se. Teď se ta odjištěná dýka hodila, tenhle by si, narozdíl od primitiva Rodiana, nejspíš mojí "akce" všiml. Zabrak ke mě natáhl ruku, nejspíš do mě chtěl zase vrazit, ale tentokrát jsem se nenechal, chytl jsem mu jí a jedním rychlým a silným přitáhnutím jsem ho dostal až k sobě. Za tohoto konání jsem stačil postřehnout, v jakým sklonu a jak má postaven meč v ruce.
Držíš ho velmi sebejistě, už jsi nečekal odpor co, rohatej? Než ho dostaneš do bojové polohy, může být po tobě. Nebo spíš, můžu tě mít na kolenou.
Podíval jsem se na něj tím nejvražednějším a nejhrozivějším pohledem, který jsem dokázal vytvořit a chladně jako vichr na Hothu jsem zasyčel.
"Ne tak zhurta."

Wedge Bail

Příspěvek od Wedge Bail »

Korriban: Akademie Sithů - ubikace

Na Zabrakově tváři se v rychlém sledu vystřídaly dvě různé grimasy, z nichž tu první jsi téměř nepostřehl, přesto jsi si ale byt jistý, že se tam alespoň na chvíli objevila. Předtím, než totiž nasadil výraz pohrdání a vzteku, nedokázal zamaskovat své překvapení a snad i strach. Z toho šlo vyvodit, že nebyl zvyklý na to, aby někdo zpochybňoval jeho autoritu. Když jsi tedy chytil jeho ruku a přitáhl si jej na dosah své dýky, okamžitě poznal, že s tebou nebude tak lehké pořízení jako s tvárným Rodianem. Ten ležel na posteli a skuhral bolestí, vaši roztržku nevnímal. Přesto však měl jasno v tom, koho by rád viděl jako vítěze v případném souboji - jedna věc jsou urážky, kterých slyšel v životě už víc než dost, druhá věc výprask, kterého byl před chvílí nedobrovolným příjemcem. Jakkoliv tedy byla jeho mysl zaměstnána přemítáním, zda má zlomené jen jedno nebo více žeber, planula v něm rovněž i touha vidět Zabraka ležet na zemi ve stejném, ne-li horším stavu, než ve kterém je teď on. Pak by možná zvážil, jestli by nestálo za to kopnout si, alespoň jednou. Zatím ale vyčkával.
To Zabrak na chodbě byl v mnohem nepříjemnějším postavení. Z původně banální epizody by se mohla vyvinout eskapáda, od které nemuselo být daleko k boji. Věděl však o jednom prostředku, jež by mu zajistil převahu. Do Akademie totiž vstoupil s dalšími obyvateli planety Iridonia citlivými k Síle, se kterými se během cesty na Korriban stačil spřátelit. Ti byli ve vedlejším pokoji, což se vlastně stalo nedopatřením, protože i když spolu chtěli bydlet, jediné volné pokoje byly ty sousedící na každé straně s Rodianovým. Zabrak si uvědomoval, že jeho záchrana se nachází ve vzdálenosti pouhých několika málo metrů, avšak nevěděl, jak spřízněné duše upozornit, že je v nebezpečí. Rozhodl se tedy k činu. Podíval se ti zpříma do očí a pevným hlasem řekl: Dej si pozor, hochu! Jestli si myslíš, že se tě bojím jenom proto, že jsi Falleen, tak to ne. Už jsem měl tu čest i s Noghrim. Ten si taky nejdříve myslel kdovíco a nakonec prosil o milost. S tím vytrhl svou ruku z tvého sevření a poodstoupil dále. Začal tě pomalu obcházet s mečem v ruce, jen čepel místo dopředu směřovala dozadu. Okázalý způsob, jak protivníka ujistit, že se zatím nechystá zaútočit.
Opsal kolem tebe půlkruh a opřel se o stěnu s dveřmi vedoucími do pokojů, z nichž některé jsi zkoušel otevřít při svém příchodu sem. Jeho oči ale byly neustále fixovány na tebe. Nádech. Něco jsem o tvojí rase zaslechl - že nedáváte najevo emoce, že se umíte kontrolovat, že považujete ostatní za odpad... Tady ti to ale nepomůže, spíše zlomí vaz. Výdech. I když se soustředíš na to, co Zabrak říká, nemůžeš přeslechnout ten divný zvuk, jakoby někde něco klepalo na dveře. Vlastně ani nevím, proč ti všechno tohle říkám a rovnou tě nevezmu do parády jako toho zelenáče, a mávne rukou směrem k Rodianovu pokoji. Po této větě zbystříš, ale kromě toho podivného klepání se nic neděje. Zabrak se pousměje, odrazí se od stěny a znovu opíše půlkruh na své původní místo. Celou tuto scénu doprovází hlasy nově příchozích, protože dnes, kdy Akademie přijímá nováčky, všude panuje zmatek, nikdo neví, kde bude bydlet a co se vlastně bude dít. Jen někdy halas utichne, to když další hlouček budoucích studentů najde své pokoje a vejde se dovnitř ubytovat. Jedině ty a on stojíte proti sobě beze slova, pouze vaše oči by mohly vyprávět.
Takže začneme, ne? řekl náhle Zabrak a obrátil svůj meč čepelí dopředu, což byl také dostatečně výmluvný signál. Jak se tak chystáš k boji, cítíš, že se něco změnilo, že jsi v nevýhodě. Otočíš hlavu a vidíš, že za tebou stojí tři příslušníci stejné rasy jako Zabrak před tebou. Už ti dochází, co znamenal ten zvuk, který jsi slyšel. Čepelí svého meče Iridonian klepal na dveře pokoje, ve kterém bydleli jeho kumpáni. Protože to bylo zrovna v momentě, kdy na chodbě nikdo nebyl, museli to slyšet a když ne ihned, tak po chvíli jistě pochopili, že je jejich nový známý v nesnázích. Pardon, jsem já to ale nezdvořák, ani jsem vás nepředstavil. To jsou mí přátelé, snad ti nebude jejich přítomnost na obtíž. V rukou všech třech se zaleskly dýky, které si v ničem nezadaly s tou tvou. Shon na chodbě rázem ustal, protože nože v rukou způsobily, že i ti nejotrlejší nováčci raději zamířili opačným směrem.

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Příspěvek od Heinz »

Korriban - Akademie Sithů - ubikace

Ano, lekl se, jak jsem zamýšlel. Jaká bude tvá reakce teď?
Konečně promluvil, již jistým hlasem, což mohlo značit dvě možné Iridonianovy myšlenkové pochody. Buď se snaží zamaskovat nejistotu, v tom případě to umí velmi dobře, nebo dostal nový nápad, což by mě mohlo nepříjemně překvapit.
Radši budu více ostražitý.
Vytrhnul se z mého sevření a nejistě mě obcházel, nějak podezřele se zdržoval u zdi.
"Noghriho porazit není umění, proč? Protože Noghri nemyslí, jen bojuje..." S jasnou převadou jsem zavrčel stejně chladně, jako před chvílí.
Uslyšel jsem divný zvuk a podivil se, co to ksakru je? Zabrak dále pokračoval, ale už jsem ho neposlouchal tak obezřetně, soustředil jsem se na ty zvuky. Najednou prudce ukázal na Rodiana a to mě mírně zmátlo - Je to snad nějaké znamení? Znovu jsem se podíval na soupeře, ten už opustil prostor u zdi a vrátil se zpět přede mě, nejspíš se chystá na boj. Do uší mi začalo bít podivné ticho, už jsem neslyšel žádné ťukání, ne, jen tlumené hlasy nováčků venku, znervózněl jsem.
Konečně Zabrak napřímil svůj meč do bojové pozice a já věděl, že se souboji nevyhnu, nevadí. Připravil jsem si kudlu a najšel nejvhodnější pozici pro případný výpad. A tu mě to došlo, to ťukání, určitě si volal přátele na pomoc! Ač jsem byl ulicí učen předvídavosti, teď jsem byl trestuhodně nedbalý.
Jak to, že mi to nedošlo dřív?
Otočil jsem se a, jak jsem předpokládal, už tam stáli tři soupeřovi přisluhovači.
Ty parchante!
Rychle jsem se rozhlédl po místnosti, vše, až na Rodianův meč opřený o zeď asi šest kroků ode mě, hrálo proti mně.
Zkusím trochu diplomacie...
Narovnal jsem se z bojové pozice a sklonil jsem nůž, přesto jsem byl připraven na případný skok vstříc meči.
"O vaší rase jsem slyšel, že je velmi hrdá a silná. Zabrak se nenechá tak snadno zotročit, ani příslušníkem stejné rasy. Proč tu teď tedy stojíte, jak otroci, kteří musí poslechnout svého pána, jen díky tomu, že se mu zachtělo vás zavolat, abyste ho dostali ze svízelné situace, do které se navíc dostal sám? My jsme se nijak neznepřátelili, nechci s vámi proto bojovat, protože nemám důvod. Vaše rasa je též velmi inteligentní, proto doufám, že se mnou budete souhlasit. Bohužel," pohodím hlavou k Iridonianovi za mnou, "některým se mysl zastře panovačností a touhou lidi ovládat - jako vašemu příteli, je na čase mu ukázat, že ne každý se podřídí."

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“