Stránka 1 z 1

Vaughen Escalant-obchod za obchod

Napsal: 03.8.2016 15:29:17
od Marinho
Coruscant, chrám Jedi

Své patnácté narozeniny jsi měl už dávno a ještě delší doba bude muset uplynout, než ti bude šestnáct. Čas na akademii se vleče neuvěřitelně pomalu a ubíjející stereotyp narušují jen ojedinělé zajímavé události. Ty ale byly snad vzacnější než oslavy tvých narozenin. V poslední době se ale situace obrátila k lepšímu. Po soukromých lekcích a sérii přednášek od tvého mistra jsi se po jeho boku mohl vydat plnit mise. Přestože stání na parkovišti nebo v lepším případě na chodbě za zavřenými dveřmi si nezaslouží označení "mise". Ovšem během těch dlouhých hodi jsi byl naučen trpělivosti a schopnosti vnímat své okolí pomocí síly a meditace. Přestože meditování ve stoje nedokázalo nahradit plnohodnotný spánek ani zkušenějším rytířům.

Nyní jsi stál u jednoho z informačních panelů v archivu a snažil se naučit a zorientovat ve všech senátorech, co jsou nyní ve funkci. Tvůj mistr se zabývá hlavně korupcí v politické sféře a to obnáší spoustu jmen a téměř nerozpletitelná síť obchodních a politických vazeb jak meziplanetárních, tak mezi jednotlivými zástupci planet a sektorů. O několik málo minut před plánovanou schůzkou jsi viděl přicházet mistra Merchalma přímo k tobě. To bylo nezvyklé, běžnější bylo i několikahodinové zpoždění. Nemohl sis nevšimnout, že mezi ostatními příslušníky řádu procházel téměř nepovšimnut. Jeho nenápadnost a takřka nezapamatovatelnost jeho obličeje z tohoto člověka dělala nepostřehnutelnou osobu. Postupně tě zasvěcoval do tohoto umění, ale ještě tě k dokonalosti čeká dlouhá a náročná cesta.

// popiš co předcházelo, příhody, názory na mistra či kohokoliv ... však víš :)

Re: Vaughen Escalant-obchod za obchod

Napsal: 07.9.2016 22:49:27
od Merthor
[Coruscant, chrám Jedi

Vzhlédl jsem od obrazovky informačního panelu, na chvíli odpoutal svoji opadající pozornost od údajů současných senátorů. Dosud poslední ze zadaných domácích úkolů se na první pohled jevil jako nepříliš obtížná záležitost. Zajít do archivu, přečíst a uložit si do paměti jistou hromádku informací, byl elementární úkol, jaký se dával i younglingům. Skutečnost ovšem byla vzhledem k množství a nepřehlednosti údajů o senátorech trochu složitější, než se mohlo zdát na základě prvotních dojmů. Pouze základní přehled obsahoval u každé z mnoha osob minimálně dvanáct položek, z nichž personálie byly tím nejmenším. Pak tu byla ještě změť různých událostí doplněných datem všemožných funkcí, vazeb, nehledě na spousty poznámek a značek. Do archivu jsem zamířil časně ráno, sotva jsem si odbyl povinnou meditaci. Za tu dobu jsem stihnul přečíst záznamy poloviny senátorů z výboru pro bezpečnost. Celkově to nebylo mnoho, na uplynulou dobu to nebylo tak špatné. Plánovaná schůzka s mistrem byla dobrým východiskem. Stereotypní dušení námaha dokáže jednoho pořádně unavit. Navíc zapamatovat si část archivu, tak aby nedošlo k vážnému omylu, až budete potřebovat po jedné zcela konkrétní informaci, nebylo příliš záživné, či dokonce zábavné, byť by to bylo sebedůležitější. Tím spíš, když v daném věku občas uvítáte odpočinek formou změny činnosti. Jenže navzdory množství zábavnějších, méně únavných aktivit, se třeba ven jen tak nedostanete. Mistr má práci, vy také a opuštění chrámu se moc nenosí. Věděl jsem, že za chvíli odejdu za mistrem, zanechav zde rozdělanou práci, k níž se budu muset vrátit. K dosažení mistrem očekávaného stavu znalostí mě čekalo ještě hodně přípravné rutinní práce, Spousta hodin, během nichž se budu muset zavřít v archivu hned několikrát, civět do obrazovky na dlouhé telefonní seznamy až do omrzení.

Naštěstí jsem už podobným zkouškám míry trpělivosti přivyknul, neboť se staly pravidelnou součástí mých dní za zdmi Chrámu. Od samého počátku jsem od mistra Merchalma dostával úkoly jako hledat v textech odpovědi na záludné filozofické otázky, nevyslovené logické souvislosti, opomenuté strategické body galaxie atd. Souvislosti s politikou a ekonomikou jsem nejdříve poznal ze strany mravenčí práce. Následně jsem se hlouběji seznámil s finančně právní, sociální problematikou a diplomacií. Samozřejmě se v každé oblasti najde na jednu stranu ledacos zajímavého, na druhou stranu má každé pro svoje proti. Poslouchal jsem mistrovi přednášky, postupně s ním začínal diskutovat. Vše co mistr žádal, jsem dělal bez odmlouvání, ač ne vždy s nadšením. Byl jsem rád, když se občas něco dělo, když se na program pro změnu dostaly cvičné duely či lekce utajení. Teprve první, dodnes památný případ commenorského špinavého prádla, mi předvedl fungování zásad vyšetřování v praxi. Vyjímečná událost mého výcviku, v terénu mimo Coruscant. Díky ní jsem se dozvěděl, proč to vlastně všechno musím studovat.
Zkrátka nemáte-li pro řešení problému potřebné zkušenosti, ale máte informace, povědomí o tom jak věci fungují,
nemusíte být docela ztraceni. Ruka na jílci světleného meče vám v obdobné situaci nepomůže, ať se jím umíte ohánět dobře, jak chcete. Od té doby mám v živé paměti jednu zásadu. Existuje pár skutečných problémů, narušujících život v galaxii. Navzdory dvousečným tendencím sledovat cizí prsty, se Jedi nezabývá pouze tím snadným, co ho baví, případně tím oč ho někdo požádá. Jsou chvíle, kdy musí obětovat pohodlí hledání toho, co je skutečně spatně a možné cesty k částečnému zlepšení situace. Právě proto jsem byl Jediem. Nyní jsem musel žit svůj život, hrát svou roli v galaktickém představení.

Přerušil jsem tok svých myšlenek, zamýšleje alespoň dokončit rozdělanou část práce. Mistra jsem zaregistroval ve chvíli, kdy jsem se chtěl otočit zpět k informačnímu panelu. Zaznamenal jsem ho pouhým zrakem, jelikož má mysl byla lehce rozptýlená, soustředila se aktuálně na jiné věci. Zůstal jsem obrácený směrem, odkud mistr přicházel. Klidně jsem čekal, až přijde do mé blízkosti. Ve vhodné chvíli jsem ho pozdravil tradiční lehkou úklonou. Nutně přiznat, že mistrova přítomnost zde pro mě byla sama o sobě jakýmsi signálem. Nebyl jsem si zcela jistý signálem k čemu, něco to však znamenat muselo. Přišel-li s předstihem, musel k tomu mistr Merchalm mít vážný dovodí. Nad detailními příčinami toho neobvyklého jevu, jsem uvažoval bez spekulací. Možných odpovědí bylo neurčitě velké množství. Interní drobnosti jsem vyloučil bez pochybností. S těmi by pár minut počkal. Zato cinkání kreditů je v galaxii slyšet vždy a všude. Ačkoliv jsem se většinou snažil být přesný, obvykle bych si mohl dovolit pracovat zhruba o dvacet minut déle, načež bych se rychlou chůzí dokázal dostat na místo těsně před příchodem mistra. V soukromí zdí chrámu si mistr dával mnohem víc načas, než při důležitých jednáních. Teď to překvapivě vypadalo naopak. Správně mířená otázka by proto zněla - Proč nejdete pozdě mistře? Je snad zase přesnost ctností Jediů? Jiní mistři si na roztrušování oné poučky zakládali. Bylo úsměvné jen pomyslet na to, jak tímto způsobem poučuje padawan svého mistra. Místo troufalé odpovědi jsem otázku pouze diplomaticky naznačil letmým pozvednutím obočí. Dal jsem mistrovi prostor k libovolné reakci, k vyjádření toho oč mu běží. V duchu jsem formoval několik otázek. Připravoval jsem se i na možnost, že mě mistr bude chtít napínat. Přeci jen diplomacie jak, mě s ní mistr seznámil, obnášela hru se slovy, průtahy i mlhavé odpovědi

Re: Vaughen Escalant-obchod za obchod

Napsal: 12.9.2016 14:58:25
od Marinho
Coruscant, chrám Jedi, archiv

Mistr bez výrazného spěchu k tobě dokráčel a dokonce si dovolil na chvilku promluvit s jedním s rytířů či mistrů. Poté si chvíli prohlížel kartu senátora, kterou jsi měl zrovna zobrazenou. Prstem si poklepal na jednom údaji a za tu dobu, co je tvým mentorem jsi poznal, že mu v hlavě zapadl další dílek do nekonečné skládanky vztahů a vazeb. Poté se konečně odtrhl od obrazovky a věnoval plnou pozornost tobě.

Mám pro tebe úkol. Potřebuji, abys byl u výslechu Velmorského regenta. Získali podezřele mnoho zakázek na vývoz velmorské žuly. Je to poměrně zamotaný případ a objevila se stopa, kterou musím prošetřit, než ji někdo zamete.
Po tomto úvodu na obrazovce nechal zobrazit profil tvé nové identity. Byl jsi tam uveden jako zástupce odboru pro obchod s nerostnými surovinami. Jedná se o bezvýznamný úřad bez skutečných pravomocí.

Toto je tvá identita, nechci, aby ses tam prezentoval jako Jedi, byl bys příliš na očích. Bude tam spousta právníků, vyšetřovatelů, zástupců firem a obchodních kartelů. Bude stačit, když budeš sedět, koukat, poslouchat a hlavně vnímat Sílu. Když se bude někdo ptát, odpověz, ale jinak se drž v pozadí a zapisuj si všechno, co budeš považovat za důležité.
Když domluvil, viděl jsi přijíždět droida s několika kusy oblečení.

Toto si ve vozidle hoď na sebe, meč ti nechám ve tvém pokoji. Na třetím portu už čeká taxík, co tě hodí na místo. Plášť a další věci nech ve vozidle, zařídím, aby se ti to neztratilo.

/trošku na rychlo sesmolené, snad je to ale srozumitelné. Jestli si chceš upřesnit svou identitu, můžeš, jinak budu předpokládat, že ti nechám stejné jméno a vše, jako ve skutečnosti (nebudeš za to mít žádný postih, neboj :) ) příspěvek klidně ukonči na recepci na Obchodním úřadě, kde bude probíhat výslech.

Re: Vaughen Escalant-obchod za obchod

Napsal: 27.11.2016 19:45:18
od Merthor
Coruscant, chrám Jedi, archiv

Pouto mezi mistrem a padawanem se nezapře. Mistrovi nejspíš ten jeden pohled stačil k přečtení veškerých mých myšlenek. Dozvěděl se nejen o míře mích pokroků v zadané práci, ale i o snaze trochu si zpestřit zdlouhavé studium drobnou odbočkou. Po informacích týkajících se senátního výboru pro bezpečnost jsem sáhl až poté, co jsem prošel celý finanční výbor včetně údajů o jeho minulých členech a větší část obchodního výboru. Až skončím s odborem pro bezpečnost, hodlal jsem přejít zpět k obchodnímu výboru, dále pak pokračovat k průmyslovému výboru. Stejně tak já věděl, že to mistr poznal a ne jenom to. Hlavou mu proběhlo ještě cosi podstatného navíc. Také mě se hlavou honilo několik otázek. Chtěl bych si u mistra ověřit smysl některých značek v kartách, jaký význam přisuzuje jistým závěrům a postřehům, atd. Povídání s mistrem však muselo počkat. Ve chvíli, kdy mistr Merchalm promluvil, už to na co jsem se chtěl zeptat, nebylo tak důležité. Jedno bylo rovněž, zda jsem tušil, s čím vyrukuje, jestli jsem předpokládal spíše další rutinní úkol v rámci přípravy jeho pátrání, či něco zcela odlišného. Důležité bylo jen to, že tu pro změnu byl jiný úkol, jehož jsem se měl zhostit A dokonce to byl samostatný úkol mimo chrám. Změnu prostředí jsem celkem uvítal. Znělo to zajisté méně všedně, než další dlouhý den, strávený za terminálem v archivu.

Byla tu ona stopa, na jejímž prověření jsem se měl podílet, i když mi k ní mistr, kromě její existence téměř nic neprozradil. Zmínil se o ní, jako o součásti poměrně zamotaného případu, přičemž na daném případu již začal pracovat. Vsadil bych se, že si minimálně snažil omrknout situaci, v souvislosti v velmorským regentem a zakázkami na vývoz žuly, tuší víc než vyslovil. Rychle jsem zapřemýšlel, co všechno zatím může tušit. Hlavně musel mít nějaký zdroj základních informací o případu, bod kde začal s pátráním. Pokud byl případ vážně zamotaný, nemohl se údaj o velkém množství sjednaných obchodů zjevit náhodou. Tak snadné to zkrátka v obchodní ani vyšetřovací branži nebylo. Na větším množství zakázek, se při troše důvtipu, dala vydělat slušná hromádka kreditů. Příhodně se zaokrouhlilo, uzavřel fiktivní obchod. Sesbírat nitky, dokázat takové jednání mohlo být, jak hledat jehlu v pořádném mračnu vesmírného prachu. Spíše došlo k událostem odhalivším malou část skrývaného tajemství. Kolem částí tajemství, jako typu zakázek, celkové částky, zákazníků atp. by se dalo kroužit, jakožto kolem záchytného bodu.
"Takže mám omrknout, kam ukazují ty zakázky? Nebo bych o tom případu měl vědět ještě něco?" vznesl jsem dotaz. Reakci, ať jakoukoliv, jsem nezpochybnil, vzal jsem ji na vědomí. Ukázalo se, že není čas na dlouhé hovory. Proto nestálo zato plýtvat slovy. Vedlo by to ke spekulacím, oslabujícím pozornost vůči náhodným detailům, zaměřením na jediný vybraný cíl.

Pak tu byl výslech velmorského regenta, na němž jsem se měl po nějakém ověření porozhlédnut. Tato jednání byla napůl prací a napůl společenskými událostmi. Opakovaně se při nich setkávala skupina lidí, s různými funkcemi, povoláními týkajícími se veřejného dění i osobními zájmy. Jedni se zajímali o skutečný výsledek jednání, druzí si z něho chtěli udělat druhý business, blýsknout se vyzískat, třetí chtěli vyhovět formalitám. Všichni bez rozdílu hráli svoje role, zapadající do předem určeného společenského scénáře. Obrátil jsem se zpět k obrazovce terminálu, kde moje vlastní role vystřídala poslední kartu senátora.
Přelétl jsem obrazovku očima a pousmál se. Několikrát za sebou jsem si přečetl následující osobní údaje tvořící totožnoěst:

Kód: Vybrat vše

Jméno: Brighley Neclomb
Narozen: 147 BBY
Věk: 18 let
Status: svobodný
Zaměstnán: Odbor pro obchod s nerostnými surovinami
Funkce: pracovník oddělení pro projekty rozvoje
Osobní číslo: 98521432
Pověření: vysílán, aby se za odbor účastnil obchodních setkání
Pracoviště: Ústředí na Coruscantu
Bydliště: Corucecant
Životopis Získal potřebné vzdělání, ucházel se o místo na Odboru pro obchod s nerostnými surovinami, kde chtěl získat praxi. Na pozici asistenta se osvědčil, Rychle se změnil ve stálého zaměstnance. V organizaci pracuje skoro půl roku.  Má předpoklady zastávat svou pozici a zastupovat úřad.
Nová identita, vystavovala na odiv pečlivost svého zpracování, jako by jí mistr zanesl přímo do záznamů řečené organizace. Se vzhledem nebyl problém, mohl skoro přesně odpovídat mému popisu. Málo kdo mě znal natolik, aby mě dokázal identifikovat. Jméno Brighley Neclomb se vyhnulo oné začátečnické chybě, s podobnostmi. Mé vlastní jméno ani mé iniciály V E neevokovalo. Věk byl pochopitelně trochu vyšší, i když ne natolik, aby to působilo nápadně. Mnozí úředníci začínali pracovat v mladém věku, mnozí dokonce vypadali mladší, třebas i jako ucha. Jenže obvyklému zaměstnanci úřadu bylo málokdy pouhých patnáct let. Životopis, pracovní zkušenosti a zadaný úkol odpovídaly dosaženému věku. Mladý pracovník byl z úřadu vysílán do terénu kvůli umožnění načerpat potřebné zkušenosti. Pozorný mohl být i z čistého zájmu Zvolený druh organizace rovněž dobře vyhovoval. Specializovaný dozorčí úřad, minimální možnost zasáhnout, slušné oprávnění motat se okolo, zajímat se o kde jakou hloupost, eventuálně klást otázky. Přitom bílé límečky budí svou přítomností respekt jen z části. Neznamená totiž to samé, jako když se do věci zapletou ozbrojené bezpečnostní složky. K dokonalosti chyběla snad fyzická podoba čipové karty s osmimístným služebním číslem, coby jasný důkaz mé totožnosti. Naopak mě napadalo minimum důvodů, proč by se toto krytí nedalo použít. Např. odhalení ze strany někoho, kdo znal mistra Merchalma, případně skutečně pracuje pro daný odbor, by bylo nepříjemné. Škoda byla jen rychlost, jakou se to všechno semlelo. Čas na veškerou přípravu, až už vyhledání podkladů, přípravu vybavení, či dorozumění s ostatními vyšetřovateli, vypršel předem. Všechny tyto podrobnosti jsem uložil do paměti.

"Jak si přejete, mistře. Pokusím se získat nějaké informace, aniž bych na sebe příliš upozornil," přisvědčil jsem konečně. Bez řeči jsem si odepnul opasek se světelným mečem a kapsičkou s osobními věcmi, čímž jsem zůstal prakticky neozbrojený. Absence zbraně jaksi patřila k dokonání přestrojení. Od řadového úředníčka se příliš neočekávalo stálé nošení pádné zbraně, Ukryté pistole, jakož i světelné meče jsou fajn věcičky, dokud si ti citliví na přítomnost zbraní nepovšimnou charakteristické vybouleniny na oděvu, či kapse. Po odhalení přestávají být tolik fajn, neboť vzbudí příval zvědavých otázek na vaše důvody. Krom toho Jedi beze zbraně není při obchodním jednání bezzubý. Zaprvé musí vědět, jaké mu plyne riziko, pokud se přihodí cokoliv nepředvídatelného, je-li přítomnost zbraně nutná. Zadruhé si s tím musí v nehorším umět poradit jiným způsobem. Opasek s mečem jsem podal mistru Merchalmovi. Ze svých věcí jsem si ponechal jen datapad. Vzal jsem ho do archivu za týmž účelem, jemuž měl sloužit nadále. Abych si mohl zapisovat důležité údaje a vlastní poznámky. Popadl jsem oblečení přivezené droidem, znovu se lehce uklonil, otočil se na podpatku a vyběhl z archivu do chodeb. Klusal jsem chodbami, směrem východ. Cestou jsem narazil na jednu prázdnou tréninkovou místnost. Vklouzl jsem dovnitř, dávajíce si závod s převlékáním na čas. Nápad nechat své padawanské odění v taxíku, se mi nechtěl líbit. Že jsem mě vyvolával dojem nastupování do rozjetého vlaku, na poslední chvíli, že se mi na tom nelíbilo pár dalších věcí, nehrálo zásadní roli. Prostě jsem ve spěchu vědomě nerespektoval mistrovo doporučení, i když to mohlo způsobit lehký zmatek. Jinak jsem s jeho instrukcemi neměl tendenci polemizovat. Nasoukal jsem se do mistrem zvoleného civilního oděvu. Své roucho jsem položil na polici obsahující tréninkové vybavení. Opustil jsem tréninkovou místnost, doběhl k východu, seběhnul venkovní schodiště. Pak pokračoval dál ke třetímu portu.

Zpomalil jsem teprve, když jsem před sebou spatřil taxík. Plynulejším tempem jsem, již coby padawan v úředníkově rouše, došel k zadním dvířkům taxíku. Otevřít dvířka, nastoupit a zase zabouchnout, bylo dílem vteřin. Kdyby ten za řízením taxíku zasvěcen, předem věděl, koho poveze, nemusel jsem nic říkat. Pokud pochyboval o tom, kdo jsem, musel jsem ho přesvědčit. Malý zakalkulovaný háček napravitelný demonstrací použití Síly? Vždyť Jedi není jen ten, kdo u sebe má světelný meč, a plášť, i když se tak mnozí domnívají. V opačném případě by převlek byl vylepšen o objednaného, avšak nevědoucího taxikáře. Od začátku bych hrát svou roli úředníka. Místo odhalení skutečnosti, stačilo zdvořile požádat o zavezení k obchodnímu úřadu. Jakmile se dal do pohybu, mírně jsem pár triky poupravil vzhled na sebe narychlo naházeného oděvu. Do jedné z kapes jsem vložil tmavé brýle, do druhé kontaktní čočky pro případ nutnosti dalšího maskování. Rukou jsem si několikrát prohrábl vlasy. Mírně si pocuchal jejich nápadnější zadní straně hlavy, nesoucí náznaky charakteristické úpravy. Každý se nedívá tak pozorně, aby si takové drobnosti hned všinul, pochopil její význam. Ale jeden nikdy neví. Nyní jsem mohl budit dojem společensky nepobuřující nedbalé elegance, Složitější úpravy nepřicházely více času a vybavení v úvahu. Naštěstí jich nebylo zapotřebí. Mimo chrám jsem neplatil za známou osobnost. Byl jsem připraven dorazit na místo činu, začít plnit svou úlohu, okamžitě se kolem sebe začít opatrně rozhlížet.