Také si pamatuješ hněv a ambice, které tě hnaly. Tvá budoucnost byla jednoduchá. Buďto selžeš, nebo se staneš něčím víc. Stínem Impéria, prodlouženou rukou jeho moci. Vykonavatelem tvrdého řádu.
Ať už jsi pociťoval částečnou ochranu a milost poručíka Drayovém, brutální metody inkvizitora Valcorana, či ocelovou pěst Lorda Vadera. Vždycky jsi kráčel vpřed a výš.
Neznámo kde, neznámo kdy 12 BBY
Tento den si pamatuješ téměr, jako včera. Jedna z téměr nejtvrdších zkoušek, které tě čekaly.
Probudil jsi se sám, ve tmě. Poslední, co sis pamatoval bylo, že jsi šel večer spát. Dlouhý den se dvěma ne příliš náročnými tréninky a několika hodinami taktického výcviku. Síle jste se pořádně nevěnovali. Jen čas od času vás poručík Draayová vzala na procvičování telekineze. Prý ještě nenadešel čas.
Nyní jsi byl sám, zjistil jsi, zle jsi v únikovém modulu, dovnitř pronikal paprsek světla, byl cítit čerstvý zvuk a slyšel jsi, jak vlny narážejí do skal.
"Konečně jsi vzhůru. Můžeme začít." Rozsvítila se obrazovka, na které jsi viděl Draayovou. "Celou vaši skupinu jsme večer uspali a dostali na tento ostrov. Vaším úkolem je přežít a najít způsob, jak se dostat pryč. Jsou dva způsoby, jaké... To musíte zjistit sami. Pokud tedy někoho najdeš. Ale... hodně štěstí.
Na to se obrazovka vypnula a zůstal jsi opět jen s jediným paprskem světla z otevřeného kokpitu. U nohou ti ležela malá ledvinka, ve které jsi našel vibronůž, proteinovou pastu, která by ti s šetřením měla alespoň tři dny vydržet, lanko s nosností 100 kilo a láhev vody.
Když jsi vykoukl škvírou v otevřeném poklopu, viděl jsi pobřeží. Poměrně dlouhé, plné kamenů a skal kam jsi dohlédl, ale na pravé straně jsi viděl náznak lesa, který, jak jsi později zjistil, tvoří většinu oblasti ostrova.