Nathaniel Samuel Tarr - Kolébka Temnoty

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Nathaniel Samuel Tarr - Kolébka Temnoty

Příspěvekod Gnost Kohn » 21.11.2015 23:45:27

"Duše sitha je taková:
Jsou arogantní. Jsou manipulativní.
Jsou ješitní a sobečtí.
A nenávidí své nepřátele."
- Nathaniel Dorn



Pamatuješ si spoustu věcí. Bolest, chlad, týdny o samotě. Trénink s několika dalšími dětmi. Některé z nich jsi už nikdy neviděl, ani tě moc nezajímalo, co se s nimi stalo.

Také si pamatuješ hněv a ambice, které tě hnaly. Tvá budoucnost byla jednoduchá. Buďto selžeš, nebo se staneš něčím víc. Stínem Impéria, prodlouženou rukou jeho moci. Vykonavatelem tvrdého řádu.

Ať už jsi pociťoval částečnou ochranu a milost poručíka Drayovém, brutální metody inkvizitora Valcorana, či ocelovou pěst Lorda Vadera. Vždycky jsi kráčel vpřed a výš.



Neznámo kde, neznámo kdy 12 BBY

Tento den si pamatuješ téměr, jako včera. Jedna z téměr nejtvrdších zkoušek, které tě čekaly.

Probudil jsi se sám, ve tmě. Poslední, co sis pamatoval bylo, že jsi šel večer spát. Dlouhý den se dvěma ne příliš náročnými tréninky a několika hodinami taktického výcviku. Síle jste se pořádně nevěnovali. Jen čas od času vás poručík Draayová vzala na procvičování telekineze. Prý ještě nenadešel čas.
Nyní jsi byl sám, zjistil jsi, zle jsi v únikovém modulu, dovnitř pronikal paprsek světla, byl cítit čerstvý zvuk a slyšel jsi, jak vlny narážejí do skal.

"Konečně jsi vzhůru. Můžeme začít." Rozsvítila se obrazovka, na které jsi viděl Draayovou. "Celou vaši skupinu jsme večer uspali a dostali na tento ostrov. Vaším úkolem je přežít a najít způsob, jak se dostat pryč. Jsou dva způsoby, jaké... To musíte zjistit sami. Pokud tedy někoho najdeš. Ale... hodně štěstí.
Na to se obrazovka vypnula a zůstal jsi opět jen s jediným paprskem světla z otevřeného kokpitu. U nohou ti ležela malá ledvinka, ve které jsi našel vibronůž, proteinovou pastu, která by ti s šetřením měla alespoň tři dny vydržet, lanko s nosností 100 kilo a láhev vody.
Když jsi vykoukl škvírou v otevřeném poklopu, viděl jsi pobřeží. Poměrně dlouhé, plné kamenů a skal kam jsi dohlédl, ale na pravé straně jsi viděl náznak lesa, který, jak jsi později zjistil, tvoří většinu oblasti ostrova.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1970
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Re: Nathaniel Samuel Tarr

Příspěvekod Alyatur » 22.11.2015 18:42:48

Neznámo kde, neznámo kdy 12 BBY

Trhnu sebou a zhluboka se nadechnu. Dezorientace, stopy pozvolna odeznívající noční můry, způsobí málem vykřiknutí. Z těchto pocitů mne však vytrhne zrnitý obraz poručíka.
Doba strávená na akademie byla kombinace noční můry a zvrácené továrny na poslušnost. Prostým sevřením pěsti se ujistím, že toto celé není jen další z teatrálních snů, jejichž čestnost postupně klesá. Veškerá víra se pomalu měnila v prach. Jedinou skutečnou hodnotou zůstala síla, touha. Vášeň stoupat výše...
Tohle bude zajímavé. Pomyslím, zatímco pečlivěji prohlédnu vnitřek modulu. Ještě chvíli nečině ležím a sleduji černou prázdnotu palubní obrazovky. Snad jako bych nechtěl uvěřit realitě. Po chvíli si uvědomím ostrou bolest. Nehty stále pevně zaryté do dlaně. Povzdechnu si, naposledy proletím pohledem modul a s mírným heknutím se vysoukám ven. Natáhnu se pro ledvinku a zkontroluji obsah. Při pohledu na vibronůž mi mírně zacukají koutky.
Nejspíše neočekáváte, že tento úkol splníme všichni. Či snad dokonce doufáte? Přemýšlím zatímco připínám nůž bezpečně k opasku. Tohle místo by někdo mohl považovat za ráj. Tiše přemítám jak příliv jemně olizuje hladké pobřežní kameny a svěží vánek si pohrává s porostem.
Zasněný pohled rychle přechází do pragmatické masky. Lord Siver oznamuje příchod. Moje nenávist bude měnit světy! Sevřu čelist. Položím pravou ruku na rukojeť nože a zamířím k lesnímu pásmu.
Obrázek
Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 254
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Nathaniel Samuel Tarr

Příspěvekod Gnost Kohn » 23.11.2015 23:47:02

Neznámá planeta, okraj lesa

Vteřinku jsi strávil obdivováním tohoto místa, než jsi se vydal k lesu. Byl tichý, až nezvykle. Jen ojediněle se ozval nějaký pták, či jen mávnul křídli. Jinak to vypadalo na klidné místo. Tedy, alespoň prozatím.

Dorazil jsi na kraj lesa a půda pod nohama se ti změnila z kamenitého písku na pevnou zem porostlou trávou a kořeny.
I když se koruny stromů zdály obrovské a neproniknutelné, pronikalo jimi více, než dost světla, takže jsi překvapivě neměl problémy vidět vše kolem sebe. Stopy jsi kolem sebe žádné neviděl. Přesněji až do doby, kdy jsi přišel k velké díře v zemi. Pořádně jsi tam neviděl, stačil jsi dohlédnout na dno a nezdálo se ti to odtud zezhora až zas tak hluboko.

Když jsi se rozhlédl kolem, viděl jsi spoustu stom směřujících sem, ale poté už jen jedny odtud pryč. Byly malé, asi stejně jako tvoje, které jsi viděl. Půda zde byla poměrně měkká a vlhká, místy pokrytá mechem. Když jsi se podíval pořádně na okolí jámy, vypadalo to, jakoby někdo slouzl dolů. Ale vzhledem k situaci stop se mohlo udát i více scénářů. Jejich interpretace zůstávala na tvé temné dětské mysli.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1970
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Re: Nathaniel Samuel Tarr

Příspěvekod Alyatur » 24.11.2015 21:14:47

Neznámá planeta, okraj lesa

Opatrně našlapuji při postupu lesem. Ostražitě sleduji porost a jakékoli známky pohybu, ruku stále přiloženou na rukojeti nože. Hlavou mi plyne mnoho zvláštních myšlenek. Asi jako zvrácenému lovci jež stopuje svou kořist.
Předtím než vstoupím do samotného "lesa" sehnu se pro tři oblázky, vybírám dokud nenajdu vhodné s ostrým povrchem. S tichým přikývnutím je uložím do kapsy a pokračuji.
Nedali mi střelné zbraně, tudíž každá náhrada potkávací zbraně může být k užitku. Navíc nemohu tušit co dostali ostatní. Uvažuji zatímco se blížím k prvnímu důkazu přítomnosti dalších. Zvolním krok a se zaujetím přistoupím k jámě, kterou lemuje několik párů stop.
Nejdříve prozkoumám stopy jako takové. Přejedu konečky prstů po nejbližších abych zjistil stav hlíny a dokázal alespoň částečně určit dobu vzniku. Nakonec se opatrně sehnu k jámě samotné.
Nikde žádná krev? Přesto počet stop neodpovídá. V tichosti přemítám zatímco levou rukou uzmu jeden oblázek a zkusím jej hodit do jámy. Falešné dno by sice bylo absurdní, přesto věřit v této zapadlé díře něčemu se může dosti nevyplatit.
Na malý moment si sednu, upiji vody a decentně se najím.
Pokud má něco přijít, musím být připravený. Přikývnu do prázdna a schovám cenné zásoby zpět do ledvinky.
Pravá ruka znovu nalezne cestu na rukojeť nože. Naposledy se ohlédnu a vyrazím po stopách vedoucích hlouběji do až zvláštně sluncem prozářeného lesa.
Zajímalo by mne jestli ostatní prožívají stejné vzrušení. Na obličeji se objeví úsměv zrůdy a srdce odbije symfonii extáze.
Obrázek
Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 254
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Nathaniel Samuel Tarr

Příspěvekod Gnost Kohn » 27.12.2015 23:09:00

Neznámá planeta, okraj lesa

Pokusil jsi se odhadnout čas vzniku této prapodivné jámy, do které nejspíše spadl jeden z tvých "vrstevníků", avšak půda všude kolem jámy ti připadala úplně stejná. S úsměvem na rtech a temnými myšlenkami jsi vyrazil jsi hlouběji do lesa po stopách.

Někteří by tvoji existeni považovali za temnou, zvrácenou a proti všemu přirozenému. Právě proto jsi se dostal k inkvizici. Právě proto jsi přežil v tak nízkém věku v této organizaci. Už to znamenalo, že nebudeš jen dalším z pěšáků na šachovnici Temné strany, ale klopýtnutí mohlo přijít kdykoli. Mohlo přijít tenkrát zde, mohlo přijít za deset let odtud, za dvacet. S plným odhodláním jsi se vydal po této cestě.

Les byl čím dál temnější. Sluneční světlo, které sem záhadně pronikalo skrze téměř neprostupné koruny vysokých stromů se zbarvovalo do zelena s všudypřítomným stínem, který vrhaly stromy kolem i samotné koruny.
Slezl jsi z jednoho menšího převisu, jen aby jsi ucítil lehký pach. Otočil jsi se za jeho původcem a viděl jsi barevnou scenérii, která hrála několika různými barvami, hnědou, světle růžovou, místy bílou, ale převážně odstíny rudé, která přecházela od světlé až po tu nejtmavší rudou. Rozervaný trup byl dominantou tohoto obrazu, tělo o nic větší, než jsi byl ty sám leželo na této scéně zeleně a modrých malých květin, které byly zbrocené krví. Vnitřnosti roztrhány a rozhozeny z ostatků ven, jakoby je někdo vytrhl a část z nich pozřel a odešel. Mohl jsi jen odhadovat, že smrt přišla rychle, ale mohlo tomu být také naopak. Od pasu až po žebra, která byla vylámána ven se táhla díra, která zahrnovala téměř celé břicho a část hrudi. Obnažené srdce již dávno přestalo být, stejně jako jedna plíce, kterou jsi proraženou a zborcenou. Razantnost útoku byla vidět na této ráně, ale také na opasku, který byl přetržen a jak ses sám mohl přesvědčit, byl opravdu pevný. A také určitou sílu dá zlomit stehení kost, soudě dle zvláštně polohované pravé noze chlapce.

Ohledal jsi více tělo a našel kapsu zhruba se stejnými zásobami, ale lanko zde chybělo, na druhou stranu jsi dostal kompas. Pokusil jsi se podívat i po noži, ale ten zde chyběl. Stačilo ti se otočit, aby jsi viděl několik velkých kapek krve a o kus dál několik dalších, spolu s několika hlubokými stopami, jakoby od kopytnatého čtyřnohého zvířete soudě dle jejich počtu. Další lidské stopy zde již nebyly, jen ty zvířecí.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1970
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Re: Nathaniel Samuel Tarr - Kolébka Temnoty

Příspěvekod Alyatur » 28.12.2015 14:21:12

Neznámá planeta, okraj lesa

Spokojeně se ohlédnu a vyrazím po stopách.
Jdu, ano jdu si pro tebe.
Olíznu si spodní ret. Vášeň proudí samotnou krví a nadšení z nadcházejícího setkání pulzuje. Přesto stále neztrácím na pozoru, nemohu vědět co tu může být. S těmito smíšenými pocity pokračuji hlouběji do lesa. Sluneční paprsky se nádherně barví do smaragdových odstínů.
Tak jak daleko jsi odešel?
Krátce zauvažuji, zatímco sleduji linii stop. Zvrácený lovec na krvavém honu. Ještě několik desítek metrů.
Rozhlédnu se a zůstanu stát v němém úžasu.
To je... nádherné! Taková síla! Hněv! Plody nejtemnějších zvířecích pudů!
Chvíli jen tak stojím a vnitřně si notuji. Ať již má tuto práci na svědomí jakékoli zvíře, je to mistrovské. Čiré, násilné, přesně jako samotná surová podstata temné strany.
Musím se nutit, abych odvrátil pohled od tak skvostné scenérie. Rychle se rozhlédnu, jestli neuvidím původce. Oči selžou, přesto se pokusím zaměřit na Silovou stopu. Takové násilí, přeci musí zanechat bouřlivé stopy.

Skončím s hledáním a přejdu k mrtvole, tedy k jejímu kousku. Sáhnu volnou rukou do krve, abych zjistil čerstvost. Možná když určím přesněji čas smrti, odhadnu kde se nachází ten mazlíček.
Do nosu mě zašimrá ten prazvláštní, neměnný pach. Pach smrti, odměna každého lovce.
Slabí zemřou, aby silnější těžili.
Spokojeně přikývnu a začnu se prohrabávat jeho věcmi.
Výborně to se bude hodit.
Rychle rozhodnu a nasoukám jeho zásoby do vlastní ledvinky. Možná mám přílišné psychopatické tendence, přesto nejsem blázen. Ať již to udělalo cokoli, čekat na "to", je hloupost.
Láskyplně se rozloučím s tímto uměleckým dílem. Ne! Mistrovským kouskem! Pokud se mi podaří nalézt část jeho uniformy, s odznakem. Tak jej odříznu, snad pro památku.
Chaos s tebou bratře. Byl jsi slabý, ale já tvé touhy převezmu. Stanu se nejsilnějším, nezapomenu!
Sevřu pěst a pokynu směrem k nádhernému dílu, jenž stěží připomíná člověka.

Vydám se zpátky k díře, pokud mám proti něčemu stát, lepší místo není. Konečně si začínám uvědomovat, proč byla díra nejspíše vykopána.
Spal jsem déle než ostatní? Nebo nás posílali postupně?
Uvažoval jsem, zatímco jsem se vracel po vlastních stopách, zpět na okraj lesa.
Už jsem nevnímal žádné sluneční hry, pestrobarevný les, nebo nádhernou scenérii. Něco tu je, něco co má hlad. A je čas tomu ukázat, že můj hlad je větší!
Obrázek
Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 254
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Nathaniel Samuel Tarr - Kolébka Temnoty

Příspěvekod Gnost Kohn » 09.1.2016 23:33:56

Neznámá planeta, okraj lesa

Skrze Sílu jsi zde cítil strach, bolest a beznaděj, ale žádný hněv či zlé úmysly. To tě přesvědčovalo o zvířeti, které jen bránilo své teritorium. Mnozí by při pohledu na tebe vyvrátili obsahy žaludku v momentě kd jsi začal sahat do krve. Byla stále ještě teplá, ale už chladla, byla vsáklá do oděvu mrtvého, zelená tráva kolem se červenala kapkami krve, která vystříkla při roztržení těla. Mech, na kterém tělo leželo byl zbarven do temné červené barvy a podepisoval toto dílo. Musel jsi sáhnout do rány, cítil jsi to unikající teplo těla, které již dávno ztratilo život.

Využil jsi zásob mrtvého, naposledy se s ním rozloučil, imperiální insignii si vzal jako memento a vracel se zpět k jámě. Cesta probíhala stejně, jako před tím. Les byl klidný, tichý, temný a světlo ti poskytovalo pár slunečních paprsků, které pronikaly korunami stromů. Samotný klid tohoto místa tě znepokojoval. Ale byla to jen zástěrka. Tento les byl nebezpečnější, než vypadal.

Po néjaké době, když už jsi si myslel, že se blížíš k jámě. Jsi něco zaslechl. Bylo to před tebou. O několik kroků dál jsi poznával místo a udusanou půdu. Byl jsi tady. Ozvalo se to znovu. Jakési zahalekání přímo z jámy.
"Kopeš mě do hlavy!" Slyšel jsi nyní zřetelněji. "Dělej lez!"
Následovalo pár slov, kterým jsi neorzumněl, načež vylezla z jámy hlava. Poznával jsi ho, ačkoli sis nevybavoval jeho jméno. Vydrápal se z jámy a otočil se dolů. "Dělej!" Zavrčel a natáhl ruku dolů, ale na poslední chvíli se odvrátil a přepadl na záda. Z jámy byl slyšet křik a pištění, jakoby hlodavců. Křik se začal vzdalovat, až utichl.

Chlapec, který vypadal jen o něco starší, než ty se postavil na nohy. Jeho uniforma byla dodřená a špinavá. V ruce svíral nůž a Koukal na tebe. "Nečekal jsem zrovna tebe." Popadl dech. Cítil jsi, že je rozrušený a také patřičně naštvaný, jeho hněv jsi cítil, jako dominantní emoci této chvíle, přesto jeho obličej ukazoval mírný úsměv. Krátké blond vlasy a modré oči, byl by mnohými považován za andílka, ale ty jsi moc dobře věděl, že ve vaší skupině takových bylo jen málo. A pokud sis dobře vybavoval, byl tohle snad ten nejhorší hned po tobě.
"Asi jsi uź viděl Seba. Dostalo ho to prase." Otočil se k jámě a pak zase na tebe. "Utekli jsme sem a schovali se v tunelech. Dryva už nepotkáš, jak jsi viděl, to ty krysy. Udělal opatrný krok k tobě a natáhl ruku. Ale viděl jsi, že v druhé má připravený nůž. "Myslím, že my dva se odtud dostaneme. O ostatních bez mého vedení pochybuju. Jsem Lucius."
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1970
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Re: Nathaniel Samuel Tarr - Kolébka Temnoty

Příspěvekod Alyatur » 10.1.2016 10:31:59

Neznámá planeta, okraj lesa

Opětovně procházím lesní stezkou. Neustále v pozoru, neustále obezřetný. Nesmím si dovolit chybu, nesmí mě překvapit. Pevně svírám nůž, krása prostředí již ztratila své kouzlo.
Věděli o tom? Poručík? Vader? Věděli to?!
Ptám se sám sebe, musí za tím být něco více. Žádný trénink nebyl tak krutý, tak smrtelný. Žádný trénink nebyl tak úchvatný!
Znovu mě pohltí hořký psychotický stav.
Možná můžu zlikvidovat konkurenci! Zabít je všechny! Rozsekat! Udělat z nich umělecká díla! Ano! Nádherná umění!
Rozšířené zornice, úsměv z nočních můr. Nová hrací plocha. Plocha bez pravidel, bez zákonů.
S těmito představami se pomalu blížím k jámě.
Kolik jich tam může být? Jsou neporušení?
Musím se bránit, abych nepropadl smíchu. Z mého opojení mě však okamžitě probere hlas. Přeživší co se dere ven z jámy, zvuky zubů trhajících jeho společníka. Ach jaká nádherná symfonie!

Zastavím se tak na pět kroků, nůž stále připraven k rychlému zákroku. Přeměřím si pohledem spolužáka. Moc jsem se nezajímal o ostatní členy skupiny, přesto jeho tvář poznávám.
Nečekal? To má být urážka?!
Probodnu ho pohledem, více mě však zajímá jáma a nádherná scéna v ní. Nebýt jeho poznámky o "uměleckém díle", nejspíše bych ho naprosto ignoroval.
Ano viděl, skvostná práce.
Řeknu pragmaticky a snažím se zachovat kamennou tvář, úsměv by prozrazoval příliš.
My? Spolu?!
Přimhouřím oči a znovu pohledem přeměřím Luciuse. Já a spolupracovat? Vnitřně přikývnu, pro tentokrát to skousnu. Zvýším šance na přežití, na úspěch v této zvrácené misi.
Bez tvého vedení?
Ušklíbnu se. Zvolním stisk nože, snad ve "spojeneckém" gestu. Však stále z něho nespouštím oči, kdykoli se může o něco pokusit, musím být připraven.
Budeme spolupracovat, pro tentokrát.
Vůbec mi to není příjemné, ale pro vítězství se musí přinášet oběti. Vždy se dá odstranit, když přestane být užitečný.
Mám takový pocit, že on to vnímá stejně. Tohle bude zábavné!

Máš plán? Nebo alespoň nějaké informace?
Podívám se mu přímo do očí. Uvidíme za co jeho vedení bude stát.
Obrázek
Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 254
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Nathaniel Samuel Tarr - Kolébka Temnoty

Příspěvekod Gnost Kohn » 20.1.2016 16:52:56

Neznámá planeta, okraj lesa

Lucius se usmíval a pokyvoval hlavou. Zdálo se, že tě nebere moc vážně a spíše tě vnímá jako blázna a podivína, prostě toho kluka, co je vždycky bokem a zajímá se jen o sebe. Ale taky jsi cítil, že k tobě má jistý respekt. Jsi si ale dost dobře vědom, že každý z vás byl zrůda v rouše beránčím. Každý svým způsobem, někdo víc, někdo míň. Ti, co přežijí rozhodně víc.
"Většinou ostatní spoléhali na moje vedení. Věděli, že já umím. Ale, teď ne." Řekl možná až moc radostně, jako by jim to přál, aby zde zemřeli, ale potom se na tebe chladně podíval.
"Pokud to nezvládneme my, tak už nikdo. To eliminuje konkurenci, která nám stojí v cestě. Možná to uděláme my." Přešel kousek bokem a mnul si bradu. Smysl pro dramatičnost? Nebo vyspělejší, než fyzický věk? Obojí?

Nakonec ukázal rukou směrem někam za tvoje pravé rameno. "Tam." Promnul si ruce a zastrčil nůž za pásek.
"Když jsme utíkali, viděl jsem tamtím směrem letět něco velkého. Asi Lambdu, podle tvaru. Kdo ví." Ukázal prstem vzhůru ke stromům, kde jsi viděl téměř neprostupné koruny stronů.
"Ale pokud to nevíš, nejsem věštec, ani nevím o nic víc, než ty." Možná to bylo jeho arogantní a sebejisté vystupování, možná ti něco tajil, těžko říct, co všechno schovával za tím úšklebkem, ale pokud říkal pravdu, jinou možnost jste asi neměli.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1970
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Re: Nathaniel Samuel Tarr - Kolébka Temnoty

Příspěvekod Alyatur » 21.1.2016 17:09:54

Neznámá planeta, okraj lesa

Arogance, je jí prosycen. Čiší z něho a tryská jako láva ze zrovna aktivní sopky. Stále pevně svírám nůž, připraven k akci, možná k naplnění zvrácené touhy.
Jak nádherné by bylo ho rozpárat. Jeho krev třpytící se pod náporem paprsků, barvící zeleň. Přidal by se, ano přidal, k tomu vzrušujícímu uměleckému dílu. Byla by z něho tak nádherná trofej.
Držím se, musím se držet. I lord Vader učí o spolupráci. Ne vše dokážeme sami, vím. Přesto ta touha, pohlcuje celé mé tělo, jako božská ambrózie. Neochotně svěsím ruku s nožem, potlačím touhy. Věřím, že na ně bude času dost.
Vedl? Vůdce? Pche! Zavedl jsi je tak akorát do pasti, ale dobrá...
Poslouchám samolibé výroky s neutrální tváří. Nezajímají mě o nic více než on sám. Ale je potřebný, to uznávám i přes míru své sadistické záliby.
Pokud to nezvládneme my, tak už nikdo...
Zopakuji šeptem, vštěpuji si do hlavy tu frázi, kterou se uklidňují vojáci před jistou smrtí. Nejsem voják, jsem sith, jsem mocnější než ti ubožáci v plechu.
Ano, zvládneme to. Budeme spolupracovat, pro jednou budeme.
Několikrát přikývnu a přidám teatrální znamení, zasunu nůž do pouzdra. Když bude třeba uškrtím ho, umlátím nebo třeba i otevřu vlastníma rukama.

Loď? Až takhle snadné to nebude, nikdy není. Ale je to vodítko.
Pomyslím a krátce věnuji pohled směru, který vehementně ukazuje. Stále mu nevěřím a asi nikdy neuvěřím. Je to pes, vzteklý, jako já toužící po moci, po úspěchu.
Jak, že bylo tvé jméno... Mám nápad.
Pronesu se značnou servilností a nejbližším klackem začnu kreslit cosi do hlíny. Obrázek se vzdáleně podobá místu, na kterém se nacházíme. A rovněž tomu, které ukazoval.
Porost je hustý, však ne dostatečně. Vyhneme se stezkám, využijeme křoviska. Zamířit k lodi je hloupost. Musíme znát celou rozlohu místa, než podnikneme kroky.
Všechno vehementně kreslím a ukazuji. Chová se na svůj věk dospěle, ale to i já. Jsme jako černé perly v černém moři. Zrůdy v prostředí zrůd.
Kolik zůstává naživu?
podívám se na něj v představě, že si pamatuje zbytečné více nežli já.
Myslíš, že povedeš. Ne! Žádná další past se konat nebude. Jestli chceš spolupracovat, budeš poslouchat.
Nechám se pohltit velikášskou představou. Nakonec tato mise k tomu přímo vybízí. Třídí, selektuje důležité a zbavuje se špíny ukrádající příděly jídla. Líbí se mi to! Miluji to! Chci to!
A dokud chaos stojí na mé straně, dostanu to!
Obrázek
Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 254
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Nathaniel Samuel Tarr - Kolébka Temnoty

Příspěvekod Gnost Kohn » 10.2.2016 23:34:53

Neznámá planeta, les

S kamenným výrazem pozoroval tvoji hlinokresbu. Mlčel i po tvojí otázke, kolik ostatních ještě zbývá. Jen pokrčil rameny a nadzvedl obočí.
"Jak to mám vědět. Nikoho dalšího jsem nepotkal. Asi čtyři." Ozval se po chvíli poněkud podrážděně a čupl na druhou stranu tvé kresby.
"Bude tam plošila, nebo mýtina, jinak nepřistanou. Pokud přistávali. Dostaneme se blízko a obejdeme to. Rozdělíme se." Ukazoval prstem půlkruhy kolem místa, kde jsi předpokládal, že mohou přistát. Místa, kam se musíte dostat.
Několikrát zakašlal a klekl si na jedno koleno. Nebyl to v žádném případě zdravý kašel. Spíš, jakoby se pokoušel vykašlat hřebíky. Na chvíli jeho arogantní úšklebek zkřivila bolest, ale stále měl ruku na noži a obě oči na tobě. "Neohrozí nás to. Na druhé straně se zase nademe a vymyslíme, jak dál."

Potom se postavil a zhluboka se nadechl. "Pokud je to jediná možnost. Postaráme se o to, aby nikdo jiný neodletěl." Shlédl na tebe a už ten samotný pohled značil víc, než říkal. Oběma vám bylo jasné, že věřit tomu druhému nejde a oba jste byli více, než ochotni bodnout nůž do zad, příjde-li na to pravá chvíle.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1970
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium


Zpět na Dočasně uzavřené výcviky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 návštevníků

cron