Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Re: Lépe by ti bylo zemřít (Larnt)

Příspěvekod Merthor » 29.11.2015 13:13:52

Shi-Ravez, důl

Známý prvek v podobě onoho vojáka, snad v prvních chvílích trochu pomáhá. Aniž by přímo zmírnil obavy, aniž by dodal pocit větší sebejistoty, umožňuje na sebe soustředit část pozornosti a odvádět ji od podstaty problému a prvotních špatných pocitů.
Tím pádem na krátkou chvíli zmírní i tlak okolí. Dokud se vyptávám, dokud přemýšlím, hledám východiska, držím se a plavu.
Můžu o něco víc utéct k věcnému hledisku, jako by ani situace tolik nepřerostla přes hlavu.
Rozhovor sice jaksi pokračuje, jenže já si najednou přestávám být jistý, že mám chuť pokračovat, pokládat další otázky.
Mimo velice málo napovídajících náznaků konkrétních informací se objevuje větší množství přesně takových detailů, z jakých běhá mráz po zádech, z jakých se veškerá rozvaha zachvívá v základech. Naneštěstí mi okolnosti už ledacos napověděly.
Umím si velice živě představit, co se mohlo stát Střelkovi. Na můj vkus až příliš živě. Něco takového nenechá člověk v klidu. Jsem rád, že ten popis neobsahuje víc podrobností, nebyl jsem u něčeho podobného přítomný. Zatím...
Pokud to takhle půjde dál, nevyhnu se tomu. Další, kdo se stane předmětem podobých zvěstí klidněm můžu být já sám.
Tohle prostředí, tahle situace, obojí už tak dost leže na mozek, ohromně svazuje a podlamuje veškerou zbylou morálku.
Pří současném vývoji rozhovor opravdu vyznívá do ztracena, pokračovat v líčení dalších nepěkných incidentů nemá smysl.

A pak, jako by na mě okolí nevyvíjelo dost velký tlak, je tu těch několik posledních slov vojákovy snahy o varování.
Chcípnete a nikdy nás odsud nedostanete, zopakuju si v duchu.
Asi bych měl být rád. V těch slovech je ukrytá velká míra důvěry, u spousty vojáků a velitelů nadstandardně velká.
On skutečně věří, že jsem schopný udělat něco, abych je z téhle kaše dostal. Sám bych si přál, aby to byla pravda.
A zatím pořád sotva tuším na čem jsem. Vím jen to, že je tahle situace hodně špatná a že se mi to ani trochu nelíbí.
Nejspíš bych důvěru neměl přičítat přímo sobě. Přeci jen každý z tonoucích si tu hledá nějaké stéblo, jehož by se přidržel.
Navíc to znamená obrovskou zodpovědnost. Je to doslova ukázkový příklad teorie o zodpovědnosti velitele, která měla podle některých skončit porážkou na orbitě, zatím co v praxi se tak vůbec nestalo. Bráno určitým úhlem pohledu, je svým způsobem dost logické, když ti vojáci v dané situaci více spoléhají na mě, než kdyby tomu mělo být naopak.
Svým způsobem patřím k kteří je sem přivedli, k těm, kdo měli určitý podíl zodpovědnosti za neúspěch na orbitě.
Vím, o kolik by se bylo jednodušší najít si vhodný okamžik, zkusit se vytratit a dostat pryč Kdyby to udělat šlo.
Pokus osvobodit ostatní by měnil celou situaci i rizika neúspěchu, v některých ohledech se zdá být komplikovanější.
Záleželo by na tom, jak bych to měl udělat. Možností je hned několik a já netuším, která z nich by mohla mít nějakou, byť malou šanci ne úspěch. Jednoduché a proveditelné se mi v tule chvíli nezdá skoro nic

Naprázdno polknu, sklopím pohled k hromadě nářadí a nakonec si z hromady jeden z krumpáčů přeci jen vezmu. Říkám si přitom, že je to pořád lepší než mít prázdné ruce. O blasterové pistoli, či světelném meči si můžu nechat akorát zdát. Krumpáč je zatím jediná nebezpečná věc nadosah. Trochu těžkopádná, pomalá zbraň. Při dobré vůli však přeci zbraň.
Hlavní důvod to samozřejmě není. Prostě to nemůžu nechat jenom tak, přeslechnout prosbu o pomoc, nic neudělat, otočit se a pokusit se zmizet. I když by mi podařilo zmizet a pokusit se o útěk, nezískal bych přehled o okolnostech, podrobnosti, jež bych k záchraně ostatních nutně potřeboval znát. Vsadil bych na zakrytou kartu, nechal ostatní tady a spolurozhodnul o jejich osudu. Takové vědomí bych nesl jen těžko.
Proto to musím udělat naopak. Získat nějaký čas na to, abych našel odpověď na své otázky.
V tom ohledu má voják z větší části pravdu. V tomto případě tedy odkládám vnější podobu svého odporu a podřizuji se situaci.
Rozhlížím se, co bych měl dělat dál. Na nějakou dobu se to stává nutnou reakcí, jakkoliv vnitřní chuť vzdorovat pořád trvá.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Předchozí

Zpět na Dočasně uzavřené výcviky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků

cron