Dreanee Hati - Ohně Druckenwellu

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Dreanee Hati - Ohně Druckenwellu

Příspěvekod Gnost Kohn » 14.8.2014 22:12:32

"Ti, kteří se nenaučí historii,
jsou odsouzeni ji opakovat.
Ti, kteří se ji nenaučí pořádně,
jsou odsouzeni k záhubě."
- Korgo Korgar



Fregata Royal Nine, orbita Druckenwellu

Někteří měli štěstí, že se narodili do mírumiovnějších časů, někteří, včetně tebe, ale ne. Už téměř tisíc let zuří válka mezi Republikou a Sithským Impériem, které se samo dokázalo rozpadnout a také vstalo z popela, nyní jako Bratrstvo Temnoty. Tisíc let umírali lidé na obou stranách. Post Nejvyššího Kancléře stovky let neobsadil nikdo jiný, než Jedi. Řád je značně zdecimován válkami s různými Sithskými Lordy. Někteří z nich byli slabí, jiní měli potenciál zničit Republiku, než je odstranili jejich vlastní sluežbníci, či byli zničeni svými nebezpečnými pokusy. Impérium už nebylo vedené Darthem, nýbrž koncilem Lordů. Řád Jedi myslel, že dokáže porazit roztroušené menší "státy" sithů, tím že z fanatického jediho jménem Kaan udělali mistra. Ten svolal spoustu rytířů a vydal se do boje. Porazil a přisvojil si armády sithů a vytvořil novou říši schopnou zničit Republiku a začal dobývat jeden svět za druhým. Na druhé straně se starý Lord Hoth, mistr Jedi, rozhodl vzít věci do svých rukou. Proti Bratrstvu Temnoty se postavila Armáda Světla. Ta se ale držela zpátky a snažila se spíš o taktiky uřeř a zmiz. Republika ale nechtěla přijít ani o jeden svět. Lordi se opěvnili v důležitých sektorech a v ostatních hlídkovaly menší flotily.

Druckenwell byl jednou z planet, která spoléhala na flotily. Bratrstvo zaútočilo a dobývalo povrch, zatímco jeho flotila se stáhla před tou vaší. Chystal se výsadek na planetu. Už druhý, neboť se bitva nevyvýjela zrovna dobře. Už skoro všichni vojáci a pomocný personál osvobozoval planetu a posádka flotily se ztenčovala. Prý má dorazit pomoc, ale z jakého sektoru a kdy, to nikdo neví. Menší lékařská fregata Royal Nine, na jejíž jsi plalubě už několik týdnů má přistát a dovézt tě přímo doprostřed bitvy. Jediné štěstí, které máš je to, že nejsi voják, ale medik. Jediná část bitvy, kterou by jsi měla vidět jsou zranění, umírající a mrtví, vlastně jako obvykle.

Kajuty Royal Nine byly sdílené. Většina personálu se tísnila malých kajutách po třech, ve kterých nebylo zrovna moc soukromí. Na druhou stranu si nikdo nemohl stěžovat. Je válka a kompaktní podmínky jsou samozřejmost. Personál se pomalu přesoual na ošetřovny, ale někteří byli určení do polních nemocnic. Půvondně jsi měla být na lodi, ale nakonec tě přesunuli ven. Což mělo svoje pro i proti. Pokud se neřátelská flotila vrátí... zaměří prvně loď. Pokud ale prohrajete na planetě... bude nepříjemné být kousek od bitevní linie. Celkově to ale výjde úplně stejně. Jde o štěstí.

Stojíš v hangáru u speederů, která vás převezou do připravených působišť. Kolem tebe je spousta personálu a pár vojáků, kteří mají dávat na váš převoz pozor. Občas tu prošel i nějaký lidský jedi, kterého jsi neznala. Vlastně jsi tady neznala skoro nikoho. Někoho jsi možná ošetřovala, ale pod rukama ti projde občas tolik pacientů, že si je prostě nedokážeš pamatovat. Jedi občas někoho někam navigoval a nechal přeskládávat náklad zdravotnického materiálu. Docela ryche ti došlo, že to tady má na starosti. A to nebyl až zas tak starý, určitě nebyl žádným padawanem. Na mistra byl velice mladý, možná o pár let starší než ty, ale ne víc než o pět, ale rytířem určitě byl. Otázka, která vyznívala byla, proč neměl padawana. Většina rytířů si brala padawana co nejdřívě. Byla taková doba. Kdo mohl, musel.
"Tak pohyb všichni si najdětě místo ve speederu, ať vás tady nenecháme, musíme vyhrát jednu bitvu."
Zavlel skupince lelkujících osob na druhé straně hangáru a ukázal na poloprázdný speeder. Několikrát se potom otočil a sondoval po hangáru, než narazil na tebe. Mile se usmál a ukázal na speeder kousek od sebe, ve kterém bylo ještě nekolik míst volných. Když se hangár vyprázdnil, naskočil do něj taky.

__________________________________________________
Takže, jak co funguje. Popiš pocity, co vidíš, jak to na tebe působí, cokoli... prý tady máme rádi rozepisovače, tak se snaž. Jinak, co nenapíšeš to není, takže když si chceš něco prohlédnout a dostat podrobnější popis, musíš si o to napsat "prohlédnu si to a tamto", stejně jako pokud si balíš věci, napiš co si balíš, jinak je to na mě co ti povolím a co ne. Takže, jestli si chceš vzít něco pro jistotu tak to taky napiš... dotazy atd víš kam směřovat.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1970
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Re: Dreanee Hati - Ohně Druckenwellu

Příspěvekod Dreanei » 17.8.2014 09:33:58

Fregata Royal Nine, orbita Druckenwellu

Strávila jsem několik měsíců učení, tréninku a dostala se do několika menších bitev, ve kterých jsem pracovala jako medicínská pomoc na naší fregatě, která plula vždy tam kde bylo potřeba. Většinou jsme stáli stranou aby skrze nás probíhala deportace zraněných po ošetření. Teď ale cítím, že je to jiné. Všichni pobíhají šuškají si a my máme mnohem přísnější režim než dříve. Nestěžuju si, díky téhle jednotce jsem užitečná a pomáhám těm co to potřebují, stejně jako mistři Jedi kdysi pomohli, když jsem potřebovala já. Jediné co mě dohánělo k šílenství byla ta neskutečně dlouhá doba , co jsme nyní strávili na palubě, bez oddychu, bez bližších informaci. Věděli jsme že plujeme na Druckenwell, do bitvy a to stačilo k tomu aby to pár nováčků, včetně mě vyděsilo. Čas jsem si krátila v ambulanci, kde jsem na mechadroidech trénovala základní úkony a opakovala si zákroky akutní péče. Umím léčit. mám schopnosti s bylinami ale polytraumata jsou jiná mediciná, kde nesmíte zaváhat ani na vteřinu, jinak je pacientův život v troskách.

Prohrábnu si chapadla a sepnu je do kompaktního copu abych si mohla nasadit bílošedou helmu se znakem naší jednotky. Když perfektně sedí, upravím si pásy na ohnivzdorné kombinéze a nazuju si boty. Jako poslední zkontroluju malý služební blaster, se kterým umím jen to základní, kdybych se ocitla v přímém ohrožení života. Zatím jsem ho nepoužila a stále doufám, že ani nepoužiju. Jsem lékařka, ne vražedkyně, ale budu své pacienty chránit za každou cenu, tak jsem přísahala. Upravím si látku na rameni a jemně odhrnu. Prohlížím se v zrcadle a chvíli zmrznu s pohledem na vypálený cejch huttského majetku, který mám nesmazatelně vrytý do kůže. Doma, v sídle naší sekce mě to netrápí, ale v ambulancích, kde jsou všude UV zářiče, tam jsem se musela naučit ignorovat jak na mě někteří koukají, když se znak rozzáří. Někteří si možná šeptali Huttská děvka, ale já se soustředím na práci, na to co mám abych splatila svůj dluh společnosti, která mě zachránila. Nejsem společnenská, tudíž, když se ostatní baví, já sedím stranou a raději čtu techniky uzávěru ran, než se přidat do švitoření ostatních. Někdy si sama způsobím ranku abych zkusila, která bylina je nejúčinnější nebo kterou techniku použít. Pohled do zrcadla a spokojený úsměv napoví co si myslím. V pořádku Dren, nic ti nechybí, jsi připravená, do toho...

Když přišli příkazy, jako pavouk se sbíhaly linie mediků do jednoho koridoru za cílem dojít do hangáru pro rozkazy. Zdravím některé pokývnutím hlavy, jedná se především o mé učitele a pak i pár známých, se kterými jsem někdy prohodila pár slov. Když vidím někoho s vyléčenými údy a ranami a vím, že jsem to byla já kdo jim pomohl, jsem na sebe pyšná, pocit , který musím zatlačit hluboko v sobě neboť nemám právo něco takového cítit. Usnout na vavřínech je nejhorší co se medikovi může stát. Vždy vás může něco překvapit. S těmito myšlenkami dojdu s uspořádaným davem až do hangáru a postavím se na místo. Sleduji dění a neunikne mi mladý mistr Jedi, který to tu má na starosti. Hledám očima druhého...padawana, který je většinou doprovází, ovšem nevidím ho. Nepřísluší mi to řešit ani se ptát. Jestli mě něco zaskočí, je to informace , že si mám vyhledat speeder. V hlavě se mi rozezní zvony.
Jedeš do terénu, do bitvy, do polní nemocnice..
Vydechnu prudce a snažím se zklidnit tepání v uších nervozitou. Mám pocit, že tlukot srdce slyší všichni kdo jsou kolem mě v koridoru dvou metrů, ale neslyší, jen já. Automaticky zamířím ke speederu číslo 14 a začnu kontrolovat jeho stav. Musí být seřízené ale. Nikdy nezapomeňte důvěřovat ale prověřovat. Kdo použije zařízení aniž by zkontroloval funkčnost, dříve či později pochybí.
Ano to nám vtloukali do hlavy a já jsem daleka toho neuposlechnout. Když zjistím že jističe , motor i brzdné kotouče jsou v pořádku stoupu si vedle stroje abych připnula brašnu s taškou první pomoci. Nakonec nasednu a všimnu si, že na speeder nedaleko nasednul i mistr Jedi. Vždy jsem je obdivovala. Vidím jeho světelný meč za pasem a musím se usmát, je pro mě hrdina aniž by cokoliv dokázal. Ale věřím , že určitě vyhrál mnoho bitev, už podle toho jakou jistotou velí.
Jsme připraveni pane.
kývnu na něj s lehkým úsměvem a pak se zadívám před sebe, kde vidím něco co mi vyrazí dech. Na navigační obrazovce se blíží povrch planety, který vypadá žalostně.
Uživatelský avatar
Dreanei
Učedník
Učedník
 
Příspěvky: 6
Registrován: 24.12.2013 15:55:22

Re: Dreanee Hati - Ohně Druckenwellu

Příspěvekod Gnost Kohn » 21.8.2014 22:26:34

Fregata Royal Nine, orbita Druckenwellu

Nákladní speeder byl nacpaný skoro k prasknutí. Tři sedadla vedle sebe, několik řad, ale málo kde seděli tři lidé. Většinou byly někde nacpané krabice s lékařským materiálem. Tedy většinou, ve dvou jsi odhadovala blasterové pušky, jednak kvůli úzkému tvaru i délce.
"Pane..."
Jedi se zasmál, když si sedl na místo diagonálně před tebe a v ruce si něco prohlížel na datapadu. Zastiňoval to ale ramenem, tak jsi tam neviděla.
"Generále, Lorde, Mistře, Pane... to je oslovení, že by se z toho jeden zbláznil..."
Otočil se na tebe a chvíli si tě prohlížel. Měl krátké vlasy, ale spíš to vypadalo že než by si je stříhal, že mu ohořely. Tohle jsi už viděla, ne úplně dohojená spálená kůže u ucha a kolem jednoho oka. Když si pacient poležel pár dní... vlastně to ani nemusel, tak to bacta spravila. Stačilo občas aplikovat a v nejhorších případech překrýt trochou umělé kůže, ale někteří jsou na svoje jizvy hrdí. Z jistých úhlů pohledu jeho účes vypadal nesymetricky, ale většinou to vypadalo normálně. Na druhou stranu se na tohle ve válce moc nedbá, blasterůvým střelám je jedno jak kdo vypadá. Jeho oči i vlasy měly tmavší hnědou, vlasy možná černou, o šlo za tohoto osvětlení trošku hůře poznat.
"Lékařské sbory... to je vás tady docela dost... A to jsem nepotkal všechny... budete muset hodně makat, abyste poslali lidi zpátky na frontu aby je tam mohli znovu postřelit nebo zastřelit."
Řekl docela chladě, vystoupil a rozhlédl se. Přesunul několik krabit na svoje předchozí sedadlo a sedl si vedle tebe. Řada před vámi byla zaskládaná krabicemi a ty jsi měla nyní velde sebe krabice a z druhé strany Jediho. Měl na sobě zbroj, která vypadala nově, nablýskaně. Černo zlatá kombinace barev, chrániče na nohy až po kolena, předloktí, hrudní plát, bricho nechráněné... ochrana ramen s připnutým pláštěm s kápí. Bylo jasné že tato zbroj narozdíl od majitele boj ještě neviděla. Nebo byla dokonale vyčištěna a opravena. Na druhém uchu, které ti odhalil byla obnotána malá vysílačka.
Jedi na chvíli zavřel oči a pak se usmál.
"Nervózní? Není to první fronta... dokud budete léčit a my stát na nohou tak tu bitvu vyhrajeme. Do teď neměli dole leteckou podporu a drželi se. Teď už to půjde."
Usmál se a zmáčkl sluchátko.
"Ano už tam budeme Magnusi... nedokážu přesunout celou flotiku tím že na to pomyslím. Ano... ne.. a.. Mag.... Royal Nine... buď tam."
Když domluvil, chvíli mlčel, než si promnul oči a podíval se na tebe.
"Takhle to dopadá v momentě, kdy nikdo nikoho nepustí ke slovu... málem bych zapomněl... Artorius Dorn, Rytíř Jedi Armády Světla, Velké Galaktické Republiky... tituly tituly tituly."
Nastavil ruku v černé kožené rukavici s malými pláty na hřbetu ruky a kloubech prstů. Po chvilce jsi cítila, jak sebou loď trhla a vstoupili jsme do atmosféry Druckenwellu. Což značilo jen to, že za pár minut budete venku...
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1970
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Re: Dreanee Hati - Ohně Druckenwellu

Příspěvekod Dreanei » 27.8.2014 12:12:56

Fregata Royal Nine, atmosféra Druckenwellu
Urovnám svou brašnu a přepočítám všechny složky, zda jsou ve správném pořadí a počtech. Anestezie? Na tu není v boji čas, od toho slouží tři po sobě následující ampulky, které jednoduše bodneme do stehna nebo krku, ovšem splést si pořadí znamená zákrok na mrtvém nebo bolestivém pacientovi a to žádný lékař ani medik nechce. Když je vše posté zkontrolováno, všimnu si, že mistr Jedi je kousek vedle mě. Rozšířím rty do úsměvu. Ten mi lehce pohasne když vidím nálož pravděpodobně s puškami. Nemám ráda tyhle zbraně, sevřu lehce bouličku na boku kalhot, ve které se skrývá můj skromný miniblaster a už z něj jsem neobyčejně nervozní. Natož ze zbraní s palnou silou jako jsou tyhle. Viděla jsem pár těl zohavených pomocí nich, tam už se dávala pouze jedna ampulka, se silnou euforizující analgezií. Obejmu se rukama, vesmír je chladný a já si na to snad nikdy nezvyknu. V Huttských domech a nevěstincích bylo teplo, snad jediná výhoda. Zatřesu hlavou.
Styď se za takové myšlenky Dren, tohle je tisíckrát lepší!
Raději sklopím oči a přetáhnu si přes ramena deku. Z rozjímání mě vyruší, tedy spíše vzpamatuje hlas Jedie. Zvednu obočí když zopakuje moje oslovení k němu.
Udělala jsem něco špatně? urazila ho?
To by mě mrzelo. Jediů si vážím jako rodiny, kterou jsem ztratila. Pak se ale rozesměju, bezděčně protože co řekl mi na Jedie nesedí, většinou si zachovávají dekorum, nebo alespoň před námi, takzvaně níže postavenými, tenhle mladý Mistr Jedi ale ne.
"Jak jinak bychom vás měli oslovovat?"
Nakloním zvědavě hlavu na jeho datapad ale pak se stáhnu, není to má věc, vše co potřebuji mi řeknou. Zamrkám když si mě prohlíží a lehce si přitáhnu deku. Znervózním z něj, oči Jediů vidí i to co nevyřkneme, nebo to tak alespoň vypadá. I já jsem měla na moment možnost prohlédnout si jeho vizáž. Spálenina na polovině tváře je něco co člověk nepřehlédne, od blasteru? plamenometu? nebo "pohlazení" světelným mečem? Několik takových jsem už léčila, ale není to to nejhorší co jsem viděla, jediný problém těchto zranění je zohavení, někteří ho nesou se ctí, někteří propadnou zoufalství, ale ne Jediové, ti na tyhle věci nehledí. Pomyslím si, že když vezmu jeho celkový vzhled, působí přísně ale pohledně, sklopím oči, tyhle myšlenky jsou především souvislosti s Jedii zapovězené a já čučela už příliš dlouho.
Jeho poznámka mi přijde nemístná a musím chvíli přemýšlet jak odpovědět abych se nedopustila urážky Mistra Jedie a přitom uspokojila to co chce slyšet. Kouknu se rychle před sebe když se posadí vedle mě. Na kůži na boku mě zastudí jeho vyleštěná zbroj, kterou se o mě otřel když si sedal.
"Uděláme maximum, vše co umíme aby naši vojáci mohli bojovat v nejlepší kondici."
Řekla jsme nakonec větu, která je snad samozřejmá. Jinak bych tu nebyla. Musím se pousmát, když nakonec řekne positivní věci a přikývnu.
"Ano jsem trochu nervózní, ale v žádném případě to není kvůli pochybám o naší armádě, vím, že máme, ehm, mají nejlepší výcvik. A my také..."
Mluvím o naší lékařské jednotce. Vím jací lidé tu jsou a i kdyby to neměli v krvi jako já, jsou skvěle vycvičení, skoro jako roboti. Vezmi, píchni, udělej přilož. Pravidla vtlučená do hlavy , ke každému zranění zvlášť. Pokud se lze vyhnout té části "poskytni poslední útěchu" jsme rádi všichni. Přesto v bitvách k téhle dochází častěji než je nám milé.
Jedi začne mluvit do komunikátoru a tak se narovnám a skousnu si ret. Budeme tam, už brzy. Když dohovoří a otočí se na mě, mám konečně tu čest poznat jeho jméno. Natáhne ke mě ruku a to mě potěší.
"Artorius...
Zopakuji jeho jméno a pak mi dojde, že by bylo dobré se také představit.
"Dreanee Hati, Medical corps jednotka 14A, těší mě a je mi ctí být pod vaším velením!"
Řeknu skoro obřadně, takže Jedi musí vidět v jak veliké úctě jejich řád mám. Stisknu mu ruku a polknu syknutí když mi mou sevře, jeho zbroj není pohodlná. Pak s sebou speeder cukne a díky tomu se převáhnu na něj. Jen díky jeho sevření neskončím na zemi. Zamrkám a odtáhnu se, dělám jakoby se nic nestalo a dívám se před sebe.
"Jsme skoro na místě že?"
Uživatelský avatar
Dreanei
Učedník
Učedník
 
Příspěvky: 6
Registrován: 24.12.2013 15:55:22

Re: Dreanee Hati - Ohně Druckenwellu

Příspěvekod Gnost Kohn » 20.9.2014 20:05:21

Fregata Royal Nine, Druckenwell

"Ano, už tam budeme..."
Jedi tě držel ralativně něžně a tak nějak se tě snažil dostat do původního postavení v sedě. Když sebou loď přestala trošku házet, podíval se před sebe.
"Oslovení být musí... profesionalita... takže asi mistře. Je to nejbližší, ale rozhodně ne pane."
Vesele se zasmál a opřel se, co mu zbroj dovolovala. Rozhodně pod úsměvem nevypadal, jakože se na bitvu těší. Správně by ani, jako Jedi neměl.
"Druckenwell... města, nekonečné mokřady a třpytící se oceán, nic jiného tam není. Teda... teď samozřejmě ano... když je svět v plamenech."
Pronesl lehce smutně, ale nespouštěp z očí sedačku před sebou. Možná si mumlal pro sebe, to těžko říct, ale z jeho výrazu bylo vidět, že nad něčím usilovně přemýšlí.
Narozdíl od sestupu jste přistání téměř necítili. Vrata hangáru se otevřely a dovnitř proniklo světlo.

Druckenwell, ruiny města

Z pohledu ven se dalo usoudit, že jste přistáli blízko nějakého z měst. Rozhodně se tomu tak už ale říkat nedalo. Polorozbořené budovy, některé stále hořely, ale nezdálo se, že se bojuje blízko. Royal Nine ale přistál na kraji močálu, neboť šly vidět stromy a nepevná zemina.
Mohlo být poledne, nebo něco po poledni. Slunce se zdálo vysoko a rozhodně bude svítit ještě nějakou dobu. Druckenwell má periodu 32 standartních hodin, což značilo, že máte dlouhý den před sebou.
Speedery se rozjely, někderé tam, jiné tam. Váš jel podél města spolu s několika dalšími.
"Vítejte v Il Avali, hlavním městě Druckenwellu, děkujeme že využíváte..."
Řekl poněkud vyšším hlasem a promnul si obličej. Po cestě bylo vidět několik menších provizorních budov postavených, či dostavených armádou. Spolu s několika vyrovnanými oddíly.
"Určitě se uvidíme...Zatím tě provázej Síla."
Koukl na tebe, zabušil na bok speederu a řidič zpomalil, aby mohl Artorius vystoupit, nebo spíš vyskočit za jízdy. Jako kdyby levitoval centimetry nad zemí plynule přešel do kroku, ale už nešel vidět. Jeho zbroj zastínil plášť, ketrý se v závanu větru zvedl. Navíc jste byli už dost daleko.
O pár chvil později jste zastavili u budovy, která jasně vypadala, jako polní nemocnice. Část v naskládaných obytných kostkách, stanech a nejspíše i větší část polorozpadné budově. Všude se někdo pohyboval. Zranění na nosítkách, zdravotnický i pomocný personál přeskládávající krabice sem a tam.
"Ty tři s křížem, vemte, zbytek co sem patří vezmu já."
Ozval se pilot speederu, který mezitím vystoupil a začal na repulsorový vozík naskládávat některé krabice. Ty, které jasně obsahovaly vojenskou techniku posouval pryč.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1970
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Re: Dreanee Hati - Ohně Druckenwellu

Příspěvekod Dreanei » 26.9.2014 14:44:45

Fregata Royal Nine, Druckenwell

Přikývnu na jeho slova a sleduji okolí které se rychle mění, z krajiny téměř pusté , plné vody a bláta na modernější provincie, které jsou zpustošené válkou a utrpením. Připomíná mě o vesnice vypleněné Hutty, stejně tak tu mou. Byla jsem malá ale nikdy nezapomenu na obličej mých rodičů když umírali. Vydechnu a začnu se soustředit na sílu v sobě. Příliš to nepomohlo když se mnou loď hodila a jen rychlé, až neuvěřitelně rychlé instinkty Jediho mě pomohly usadit zpět aniž bych se nabodla na roh ostré bedny.
"Děkuji.." Pípnu zahanbeně, tohle nebyla dobrá ukázka plného soustředění a oddanosti věci. Vydechnu hloupá další chyba.
"Jisteže Mistře...omlouvám se, jsem ..nervozní." To na mě poznal již předtím, začnu se opět soustředit abych našla rovnováhu a cítím jak mi síla slabě proudí tělem a pomáhá mi se uklidnit, tep se zpomaluje až otevřu oči když Mistr jedi promluví.
"Plameny jsou zlá věc, nevím kdo se je naučil používat, nechávají zkázu a nezhojitelné rány." Otočím se k němu a sklopím oči, nechtěla jsem narážet na jeho jizvy na obličeji. Jeho patetický tón mě překvapuje.Většinou si mistrové nechávají své pohnutky pro sebe ale na něm je znát , že s emu do bojů nechce. Usměji se a kývnu na něj.
"Vše dopadne dobře....jsme silní...a oddaní věci." Zašeptám stejně potichu aby mě slyšel jen pokud mi to chtěl cíleně sdělit a nepřipadal si , že ho odposlouchávám. Což dělám, visím mu na rtech. Jediové mají můj neskonalý obdiv od doby co jsem se s nimi poprvé setkala. Zamžourám očima a zastíním si je dlaní když vejdu do přímého světla , které v pruzích dopadá do hangáru. Mé široké černé zornice, přizpůsobené na život pod vodou jsou citlivé na přímé sluneční světlo a zvykají si pomaleji než oči suchozemců.

Druckenwell, ruiny města

Vyhlédnu jen nepatrně ze speederu, který nás dopravil na místo, polknu na sucho, poprvé tak blízko bojové linie, blízko bojů. Podívám se na společníky z naší medical corps jednotky a v mladých tvářích vidím stejné výrazy jako u mě, naučené, bez emocí, ale v očích, v těch je vidět strach. Usměji se na ně, snad pro povzbuzení jich, nebo možná sebe. Vzduch voněl po hnilobě spojené se spáleninou a kolem lítali velcí komáromoskyti. Nad hlavou se dnám rozezvučí hlášení kterému nevěnuje nikdo pozornost.

My také moc děkujeme že nás vezeš do války. pomyslím si ironicky ale nahlas bych to neřekla, Ironie pro nás nemá místo. Je to další zbytečná věc k přemýšlení a na to my nemáme čas.
Il Avali, o tomhle městě jsme slyšela v holonovinách. Vzpomenu si na názvy a všechno mi do sebe zapadá. Jedna ze stěžejních bitev a my jsem tady. Srdce mi místo strachu začne zalévat pocit důležitosti a sounáležitosti, Zvednu hrdě hlavu a usměji se na Jedie. Tohle je moje šance, moje šance splatit dluh a mnohem víc...

"I vás Mistře..ať vás provází síla.." Popřeji mu typickou větou, která je u nás místo pozdravu a přiložím si pěst na hruď. Pozdrav a rozloučení. Sleduji Jediovu obratnost a vydechnu. Ano tohle je něco co se již nenaučím, nemám na to věk, jsme stará na výcvik a tak využiji vše co mám. Svou schopnost léčit a rychle se rozhodovat. Když z Mistra zbyla jen šmouha v bažině odvrátila jsem zrak zpět na naši jednotku a přikývla na rozkazy. Jsme na místě, polní nemocnice postavená v troskách dříve jistě nádherného města. Automaticky jsme se vydali na vyskladňování a na rozkaz našeho pilota jsem popadla roh jedné z medicínských dodávek a spolu s dalším medikem je nesli k vozíku určeném pro naši jednotku. Oprášila jsem si ruce kývla na kolegu co mi pomohl a vydali jsme se s vozíkem dál do nitra budovy kde nás čekalo naše vybavení. Jsme zvědavá jak vypadá, byla jsme zvyklá pracovat v plně vybavených buňkách. Moje mysl se opět pohybuje jen u práce a analyzuje okolí.
Uživatelský avatar
Dreanei
Učedník
Učedník
 
Příspěvky: 6
Registrován: 24.12.2013 15:55:22

Re: Dreanee Hati - Ohně Druckenwellu

Příspěvekod Gnost Kohn » 07.3.2015 01:47:13

Druckenwell, ruiny Il Avali

Polní nemocnice byla opravdu slepená narychlo. Polovina vybavení chyběla... lůžek bylo málo a spousta místa byla pokrytá něčím, co připadalo pytle na mrtvoly, ale byly prázdné a rozestavěné tak, aby se mezi nimi dalo pohybovat, takže jistě vynahrazovaly to, co tady chybělo.
"Bedny támhle." Křikla jedna ze sestřiček, která vedle tebe proběhla a ukázala na poskládané bedny, ze kterých pár ostatních bralo a evidovalo jejich obsah.
Byl vidět přechod z obytných kostek, které byly využity, jako nemocnice a polorozpadné budovy, která byla využita, jako štít před bombardováním a taky, protože v ní bylo stále dost prostoru, který se dal využít. Celkově to vypadalo, jakože byla nemocnice přesunuta z jiné lokace, kde stála před tím, než že by byla postavená nově. Po odevzdání beden se zásobami jsi měla čas si všechno projít.
Tři operační jenotky již byly připravené. Sem tam prošel, či projel lékařský droid... také to byli tví kolegové... byli možná trošku citově chladní, ale byli to výborní doktoři... mnohem lepší, než organici, protože droid na nic nezapomene... a během pár vteřin se může naučit anatomii většiny druhů, které existují. Na druhou stranu byli náchylní k EM výbojům, které se používaly, proto nezaháleli ani oraniční doktoři.
Všem ale bylo jasné, že další střet budou hotová jatka... středověká jatka. I s podporou flotil, která se střídala, když jedna ustupovala a druhá zase postupovala bylo málo munice, aby se dostalo na všechny skupiny a spousta zraněných se k vám ani nedostane.

Po chvilce se ale podlaha otřásla. Světla, která nebyla úplně připevněná se zahoupala, některá převrhla, ale poté se opět rozhostilo ticho.
"V pořádku... jenom náhodné ostřelování, jsme krytí okolními budovami a brzo nahodíme štít, takže nebudeme rušeni." Štít vás ochrání, před náhodnými salvami, ale kdyby musel vydržet koncentrovanou přímou palbu... nebyla by možnost, že by z nemocnice něco zbylo. Na druhou stranu jsi mohla být ráda, že tě nepřiřadili, jako polní lékařku a kolem hlavy ti nelétají blasterové výboje.
Pak tě někdo popadl za ruku a odtáhl bokem.
"Ahoj." Narcho byl maličký Drall, který s tebou sloužil ve sborech. Měl nadání v Síle, takže dokázal léčit menší zranění, nebo stabilizovat pacienta, pokud bylo potřeba. Na uších a krajích hlavy měl lehce ožehnuté chlupy a vousky a spolu s bojovou zbrojí bylo jasné, že půjde do pole... do té největší řežby. Na druhou stranu, jeho ani ne metrový vzrůst mu tam dával výhodu. "Potřebujeme tě na příjmu... budeš třídit pacienty na lehká zranění, ty co počkají, ty co nepočkají a... ty víš..." Zdálo se to, jako jednoduchá práce, ale byla velmi psychicky náročná... rozhodovat o tom, kdo ještě přežije a kdo už ne... "Já jdu jak vidíš... přímo do toho... jako můj strýc, když vedl jednotku záškodníků... celá jednotka byli Drallové. Dokázali rozložit nepřátelské základny zevnitř, než se na ně přišlo." Drallové často vykládali o svých rodinnách... no a Narcho nebyl vyjímkou. Narcho pyšně poskočil a zvedl hlavu. "Hodně štěstí tady za štítem..." Jeho slova ale prozrazovala, že si není zrovna jistý tím, že půjde do boje a skoro prvních řad hledat zraněné a starat se o ně.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1970
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium


Zpět na Dočasně uzavřené výcviky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron