Ari Drake - Lovec a Kořist

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Ari Drake - Lovec a Kořist

Příspěvekod Zakantos » 16.10.2013 17:59:43

Ari Drake : Lovec a Kořist



Pohodlných míst pro pasažéry na palubě Sithského transportéru Zhouby nebylo mnoho a tak jste se všichni čtyři museli mačkat v jediné kajutě s dvěma lůžky. Mistr měl samozřejmě druhou kajutu sám pro sebe a nikoho z vás by ani ve snu nenapadlo se s ním o tom přít, či se vtírat k němu na druhé volné lůžko. Na to byl mistr Agrael příliš nebezpečně vyhlížející. O spánku nemohla být tedy ani řeč a tak jste se spokojili se sezením na palandách a přemýšlením.

Celá tahle stupidní výprava začala před dvěma dny, kdy si vaši čtveřici vyhlédl sithský učitel a mistr Agrael, jehož se všichni studenti Trayuské akademie obávali jako čert kříže. Nahnal vás beze slov do jednoho z transportérů a ani vás nenechal si sebou vzít víc, než jste měli při sobě. Což nebylo nic víc než vibročepele, se kterými jste trénovali a případně nějaká malá drobnost. Jak se zdá, mistr nepovažoval za vhodné rozptylování, které by balení přineslo.

Své společníky dobře znáš z dřívějška, neboť spolu s tebou studují na akademii a lze říci, že jste se tak trochu spřátelili, pokud to vůbec lze o učednících Sithů tvrdit. Všichni tři byli lidé, stejně jako ty a též byli podobného věku. Žádný z nich však neměl Jedijskou minulost. Tím si význačný jen ty sám.
Reiko Dero, nejstarší z nich, byl urostlý mladý muž. Byl v celku tichý, a pokud ho něco nevyburcovalo, tak i klidný. Jeho nitro však vřelo žárem, který čas od času pronikl na povrch, a pak bylo dobré být od něj hodně daleko. Vibročepelí sice nevládl nijak dobře, ale byl silný jak fyzicky tak i v Síle samotné.

Další ze společníků byla Caella Maregan, byla nejspíš stejného věku jako ty a dle všeho byla většinou mužů v akademii považována za velmi pohlednou. Toho také dokázala velmi zdatně využívat ve svůj prospěch a neštítila se toho zneužívat. Byla velmi talentovanou šermířkou. Někteří tvrdí, že je prý chladnokrevně krutá, avšak ty sám si ji takovou ještě nezažil. Je však možné, či velmi pravděpodobné, že se jen velmi dobře přetvařuje. To je alespoň tvůj odhad.

Poslední z trojice je Kim Ullar, nejmladší a nejmenší z vás všech. Někdo by dokonce mohl říci, že zde vlastně ani nemá co dělat. Jeho tvář je skoro andělská a nikdo, kdo by ho na ulici potkal, by ho netituloval učedníkem Sithů. To ani vzdáleně. I jeho chování je dosti atypické a na akademii se tak dostal často do sporu s ostatními, kteří ho považují za slabocha. Pravda je, že i mistři ho častují takovými pojmy jako je zbabělec, či srab. Na druhou stranu je však tvrdohlavý a odhodlaný se stát Sithem tak, jako jeho nevlastní otec, který ho na akademii přivedl poté, co zabil jeho matku.

A tak tu nyní sedíte již skoro osm hodin a čekáte, co si pro vás nejstrašidelnější z profesorů akademie vlastně vymyslel. Cesta se vleče a hovor vázne. Ne, že byste si neměli co říct, ale jste Sithové, i když teprve učedníci, a je tak pravděpodobné, že hovor přeroste v hádku a hádka v souboj. A to nikdo z vás nechce riskovat. Ani ne tak kvůli zranění jako spíš kvůli případnému rozhořčení mistra, který teď pravděpodobně spí v kajutě vedle.

Čekali jste ještě další hodinu, když vám pilot komunikátorem oznámil, že se jde na přistání. Netrvalo to dlouho a Zhouba dosedla na pevnou zem. To už vás ale váš mistr naháněl ven z lodi.
Krajina, na které jste se ocitly, byla prosta všeho, kromě písku a písčitých dun. Nikde ani stéblo trávy, či stopy čemkoliv jiném, než písku. Vskutku překrásné místo. Vzduch mohl mít klidně padesát stupňů a zdejší slunce pálilo jak ďas.

„Tak a jsme tu, vy bando budižkničemu,“ začal mistr, který sestoupil z lodě hned za vámi, „nemusíte vědět, kde v galaxii přesně jsme. To není podstatné pro váš výcvik. Co je však podstatné, je znát úkol, kterým si vysloužíte nejen cestu odsud, ale navíc i svůj světelný meč. Pro toho z vás, který uspěje, to bude skutečně sladké vítězství. Pro zbytek...no, řekněme, že jste v rámci přijatelných ztrát.“

Mistrův smích byl vskutku děsivý a slabším povahám z něj naskakoval a husí kůže. Dle toho, co se povídá na akademii, neměl mistr problém slabší povahy rozplakat.
„Ale k věci. Vašim úkolem je dojít pět mil na západ odtud. Tam leží pašerácká osada Raweast a tam někde se nyní nachází pašerák Ros Datuum, duros, se kterým mám pár nevyřízených účtů. Vaším cílem je tohoto pašeráka zabít a přinést krystal do světelného meče, který ten idiot ukradl. No a nakonec se samozřejmě s krystalem vrátit zpět sem. Celkem jednoduché, řekl bych,“ vysvětlil mistr a následně vytáhl jakési zařízení, které zobrazilo celou planetu a jeho orbitu.
Následně dodal: „Pro ty hloupé z vás, které by snad napadlo utéct, mám jedinou radu. Nezkoušejte to. Zbabělce nesnáším. A věřte mi. Pokud utečete, pak smrt by byla pro vás vysvobozením. Mně se nikdo neschová.“

S tím zařízení vypnul a schoval do jedné z kapes pláště. Přejel přes vás pohledem a se znechuceným výrazem se otočil na patě míře zpět do lodi. Než do ní však vstoupil, prohodil ještě zády k vám: „Jen aby bylo jasno, ubožáci, jste, či byste alespoň měli být, Sithové. To znamená, že pro vás neexistují žádná, vůbec žádná pravidla. Pamatujte si. Vyhrává jen jeden. Jen jeden! Zbytek nikoho nezajímá. I kdyby tu měli zemřít rukama svých spolužáků.“
Poslední větu dodal ledově klidně a se vší vážností. Pokud se pozabíjíte navzájem, jeho to trápit nebude. To je zřejmé.
Rampa se poté, co vstoupil do lodi, vytáhla a Zhouba během okamžiku ladně vylétla míříc směrem k orbitě planety. Vy čtyři jste tu tak zůstali sami. Jen s prostými instrukcemi, smrtonosným úkolem a s téměř ničím po ruce.
Uživatelský avatar
Zakantos
Učedník
Učedník
 
Příspěvky: 50
Registrován: 25.8.2013 19:29:47
Bydliště: DC

Zpět na Dočasně uzavřené výcviky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků

cron