Význam Rodiny (Erich Kaas)

[Kazma]

Úvod

200 let již zuřil s nezbytnými pauzami konflikt známý už navěky jako Nové Sithské války. Války, která mohla nebýt, …
Ale to už předcházíme. Náš příběh tedy začíná v roce 1800 BBY, na radioaktivním světě, kterému Jediové odmítli podat pomocnou, … moment. Na jedné méně známé zelené planetě jednoho letního odpoledne. Teď již docela klidného.

Ambria, tábor Jedi

Arel Vayn, muž, který tě před několika hodinami nalezl a vyléčil, měl krátké hnědé vlasy, zelenošedé oči a tuctový obličej. A byl to Jedi. Někdo, od koho si mohl očekávat pomoc. Za ty tři hodiny, co jste spolu byli, ti položil jen několik otázek. Jak se ti to stalo? Kde máš rodiče? A podobně. Podrobnosti jej nezajímaly.
“Později.“
Řekl. Teď bylo to později.
Seděli jste v kruhu kolem ohně, v šesti, ale nechávali místo pro sedmého. Po pravé ruce si měl Arela. Vedle něj seděla 1,5 metrů chlupatá věc, která se představila jako Ravu, dál černovlasá lidská žena se zlatýma očima, Lara. Následně další, též černovlasý, muž s tak černýma očima, že těžko vysvětlit, ten se představil jako Kori, pravděpodobně se jednalo o zkratku mnohem delšího jména, nakonec twi’lečka jejíž barva kůže přecházela ze světle modré do tmavé, jménem Nast’ja. Měkkým hlasem tě vyzvala k tomu, abys jim pověděl celý svůj příběh. Zatímco oheň, coby maják, zářil do tmy.

---------------------
O této obě je toho, co do děje a uspořádání docela málo, jenom kdybyste se divili.
Takže hodně zdaru Morele a Síla a tebou.

[Morel]

Ambria, tábor Jedi

Měl jsem nechutnou pachuť v puse, s každým nádechem jsem cítil, jako kdyby ve mně startovala motorová pila, a svět se mi zdál příliš ostrý, než aby byl reálný. Za to vše jsem vděčil muži, jenž seděl naproti mně, Arel Vayn. Jeho šedivé oči mě probodávali, jako kdyby chtěl dokončit, co ten Sith začal...

Měl bych si příště dávat větší pozor, na které straně světelného meče stojím.

Nicméně se zdálo, že všechna má zranění jsou opravdu vyléčená – žádné větší následky – teda až na tu dlouhou jizvu na mé hrudi. Znovu jsem se soustředil na svá zranění a pomalu nechával své vědomí klouzat svým tělem....

Ano, vše je v pořádku.

Děkuji. Vyšlo ze mne v podivném zachrčení, které mi vůbec nepřipomínalo můj hlas. Možná právě proto můj projev díků nezahnal z Jediho tváře podezřívavý pohled. Ani jsem se mu nedivil – musel při mém léčení cítit, jak se udržuji při životě. V té chvíli jsem opravdu neměl moc prostoru pro Maskování. Měl jsem dost práce s tím, abych zůstal naživu, což se mi podařilo, ale bylo nadmíru jasné, že obyčejný kluk zdejších osadníků by byl již dávno mrtvý.

Odtáhl jsem ruku od své jizvy a pohledem jsem přejel místní osazenstvo. Zajímavá skupinka cestovatelů, ale v mé situaci si člověk nemohl vybírat... důležité je pouze, jak moc jim můžu věřit...

a mám vůbec nějakou jinou možnost?

Twi’lečka se snažila být milá, ale to mou ostražitost neotupělo... Jedi... co by asi řád udělal, kdyby se dozvěděl o existenci mé rodiny? Naše vztahy byly vždy komplikované. Většinou jsme se vždy drželi mimo rámec jejich pozornosti, ale ne vždy se nám to povedlo. A já zrovna nehodlal zjišťovat, jaká by asi byla odpověď na tuto otázku... ale potřeboval jsem jejich pomoc...

Můj pohled sklouznul do žluté záře táborového ohně. Můj příběh? To se ti snadno řekne... odtrhnul jsem ruku od své jizvy. Nehodlal jsem jim popisovat ten strašlivý okamžik, když nás obklíčili...

Všichni jsme věděli, co máme dělat. Skrýt se. Na tuhle situaci moje rodina roky trénovala, ale můžete se připravovat, jak chcete, realita je vždy jiná. Vojáci vytvořili nepropustný kruh, abychom jim neunikli, a Sithové začali pročesávat píď po pídi, aby nás našli. Byli tři. Síla z nich doslova čišela, přesto nás nedokázali najít. Snažil jsem se najít v jejich postavení nějakou chybu, využít jejich zaváhání, jak mě to učil otec, ale nic – byli perfektně sehraní – jakýkoliv náš útok byl předem odsouzen k nezdaru. Kdyby s námi byl otec, bylo by vše jinak, ale takhle nezbývalo nic jiného, než čekat... a kruh se uzavíral. Když jsem to ucítil a bohužel... nebyl jsem jediný – Sith bleskurychle zareagoval a jeho čepel projela matčiným krkem – nedokázal jsem s tím již nic udělat, matka byla mrtvá.

Né... řvala Derian a běžela k naší matce, již se neskrývala. Snažil jsem se ji zastavit, ale byla příliš daleko. Sith k ní okamžitě vyrazil a já věděl, že ho musím zastavit... na skrývání již bylo pozdě. Objal jsem svůj smutek, bolest, zoufalství... mé ruce vyrazili vpřed s mou vůlí, jež odmrštila Sitha z dosahu mé sestry. Nestarající se o následky jsem běžel k ní. Musel jsem nás odsud dostat... Jen jsem cítil, jak za mnou jeden z vojáků zamířil... jedním sevřením své pěsti jsem mu rozdrtil jeho srdce... Už jsem byl u ní - stejně tak jako další Sith. Byli jsme tváří v tvář a já pochopil, že past sklapla. Alespoň jsem pravou rukou Derian odstrčil z jeho rány a pokusil se odskočit, ale můj skok vzad nebyl dostatečný. Palčivá bolest projela mou hrudí a já ji nechal explodovat mezi námi...

V polobezvědomí jsem dopadl na tvrdou zem a uvědomoval si nevyhnutelné... Vyhráli... Derian byla sice mimo dosah exploze, ale já jsem jim nedokázal zabránit, aby ji odvedli. Přežij, najdu tě... to bylo vše, co jsem jí dokázal říct...

Moji rodinu přepadli Sithové. Matku zabili, sestru odvedli. Můj pohled se setkal s zelenošedýma očima. Otec zemřel již před lety. Na záchranu své sestry jsem zůstal sám, pomůžete mi?

[Kazma]

Ambria, tábor Jedi

Jediové si to nechávali projít hlavou.
„Co tady mohli dělat Sithové?“
Položil řečnickou otázku Kori jen tak do prostoru a opřel se o bednu.
„Proto jsme to, co jsme.“
Směřovala Nast’ja k tobě.
„Jenže galaxie je rozlehlá, jak je lidská hloupost nezměrná a kvůli, již několik desítek let trvajícím válkám jsou Sithové úplně všude.“
Někdo stál za tvými zády. Šestý Jedi? Ohlédnutí ti to potvrdilo, jenže …, bylo na něm něco zvláštního. Byly ti vštípeny základy o mnoha rasách, ovšem o téhle ne. Muž (humanoidního typu) měl výšku dobře ke dvěma metrům, štíhlí, světlá pleť, ostře řezané rysy obličeje, pod ramena jasně bílé vlasy, které svou součastnou polohou odhalovaly špičaté uši, dále, jak si poznal ve světle ohně i docela neobvyklou barvu očí, tyrkysově zelenou, tenké bezbarvé rty odhalily řadu špičatých zubů. Kdyby tímto končilo všechno divné, dalo yb se to ještě zvládnout, oblečen byl v běžnou Jedijskou robu, ale na rozdíl od ostatních, jejichž barvy se pohybovali v odstínech šedi a opotřebovanosti, ta jeho byla čistě bílá, nová? Síla jím protékala způsobem, který si u žádného živého tvora doposud neviděl, co dodat? Rozhodně to nebyl člověk. Upřel na tebe pohled svých pichlavých očí:
„Kolik jich bylo? Byli s nimi i jejich vojáci? Co měli za insignie? Čím odletěli? A proč tě nezabili též? A jak daleko si ochoten zajít, abys svou sestru našel?“
Vypadal tak na pětadvacet a mluvil hlasem, který mohl dost dobře patřit Sithovy, jak armádnímu generálovy, rozhodně by sis pod ním nepředstavil Jedie. Nejhorší na tom bylo ovšem snad to, že se posadil vedle tebe, při chůzi nevydával skoro žádný zvuk a pořád tě pozoroval. Tvé vzpomínky byly trochu rozmazané šokem, ale jako by jeden ze Sithů, co napadl tvoji rodinu, měl bílé vlasy.
„Sylvaine!“
Okřikla bělovlasého Lara.
„Jen se ptám.“
Pokrčil rameny.
„A co víc, budu ještě pokračovat. Proč tady byli? Co je na tvé ‚Rodině‘ tak zaujalo.“
Na slovo rodina dál velmi zvláštní důraz. Důležitý.

[Morel]

Ambria, tábor Jedi

Války, co je mi do nich – já chci jen zpět svou sestru.

Podivný pocit přerušil tok mých myšlenek. Neodolal jsem a musel jsem se podívat – nebylo možné, aby něčím takto proudila Síla – nebo snad ano?

Pohled na příchozího neměl očekávaný uklidňují efekt na mou probuzenou zvědavost, naopak zanechal po sobě tornádo nových otázek. Jeho rasa mi byla povědomá, ale přesto jsem si byl absolutně jistý, že mě otec o ní neučil...

Ten Sith! To nemůže být náhoda!

Odložil jsem svou fascinaci jeho využíváním Síly a zaměřil se na něj. Ne, kdyby byl s těmi útočníky, tak už by využil situace. A vypadá to, že ho ti Jedi znají. Že by byl jejich společníkem?

Ani náhodou... tohle nemůže být Jedi... Sith... možná...

Posadil se vedle mne – dost blízko pro můj nůž – a snažil se mě rozhodit svým zeleným pohledem, který jsem neváhal opětovat. Hru vůli můžou hrát dva – většinou dravec a kořist – a pokud ukážete, že jste kořit... Dravec Vás sežere...

Ale já ho potřebuji...

Mé jméno je Erich Kaas – nespouštěl jsem pohled z jeho téměř vraždících očí a pokoušel se udržet telepatický tok myšlenek... se setrou to bylo vždy jednoduší – má rodina se skrývá před Sithy již tísíciletí, což se nám dařilo až dodnes. Byli to tři Sithové a pár vojáků, jeden ze Sithů byl z Vaší rasy. K útoku i odletu využili model lodi, který jsem před tím neviděl. Byl jsem příliš "nepřízpůsobivý", než aby si mě vzali s sebou, takže mě raději zabili - proto jsem přežil. A jak daleko jsem ochoten zajít pro mou sestru... hluboko.

[Kazma]

Ambra, Tábor Jedi

Odpovědí ti bylo pozvednuté obočí a úsměv, mírně cynický.
"Zítra po poledni odlétáme, poletíš s námi. Jdu spát."
Oznámil a zvedl se. Odcházel směrem k lesu. Nast'ja jej provázela takovým zvláštním pohledem plným hluboké oddanosti a náklonnosti. Do půl hodiny šli spát i všichni ostatní. Zapůjčili ti pár dek a nechali tě spát u ohně. Nikdo nehlídal, asi se spoléhali na to, že to nejděsivější, co z lesa může vylézt je Sylvain.
Oproti jakýmkoliv svým obavám jsi nakonec usnul. Trápily tě hrůzné můry, kterým dominovaly postavy v černých pláštích s bílými vlasy, jenž se k tobě neustále přibližovaly a měli značně nečisté úmysly, pak už jen nepřirozeně zelenomodré oči.
"Skoro bych zapomněl, že se Kuz'ni dokáží dostat tak hluboko do podvědomí."
Hlas prořízl tmu spánku, Sylvainova hlava zářila ve svitu hvězd a měsíce. Mluvil tiše asi proto, aby nevzbudil ostatní.
"Ty asi moc Jediům nevěříš, že jsi použil telepatii, mám pravdu? Jenže to nevychází ze tvých osobních zkušeností. Neměl bys cítit nesympatie spíš k Sithům, kteří ti vybili rodinu, než k Jediům, kteří ti zachránili život, což mi připomíná, že si zatím Arelovy nepoděkoval, že zachránil tvůj mrzký život. Jistě, ty ses přece neprosil."
Umlkl a pozoroval tě, jeho pohled byl vše, jen ne uklidňující.
"Jestli chceš zachránit svou sestru, budeš muset přehodnotit některé své priority."
Pohlédl ke hvězdám jako by si potřeboval promyslet svůj další tah.
"Zaprvé se zeptám, jestli umíš bojovat, ... a zadruhé, buď mi popíšeš, jaké měli znaky ti vojáci na rameních plátech, či na hrudích, nebo ti nahlédnu do vzpomínek a to se ti líbit nebude."
Vytáhl ze záhybů pláště datapad z něhož na tebe zářilo spousta různých znaků.
"Různí lordové, různé názory, různé symboly na vlajkách, vzpomínej."
Nebylo to přátelské pošťouchnutí, bylo to doporučení. Doporučení, ať si vzpomeneš hodně rychle.