Xena- Divoké klání (Mandalorian)

[Needay]

Divoké Klání

Máme 62 let před bitvou o Yavin, Galaxie je po sedmy letech znovu poctěna konáním Galaktických her! Tentokrát již čtvrtými v pořadí. Tento ročník je odborníky tipován jako možný nejlepší ze všech doposud konaných! Letošní zázemím bude planeta Ord Mantell. Zbývá pár hodin do oficiálního zahájení a už teď se přilehlé prostory stadionu hemží nepředstavitelně velkými davy fanoušků.
Před týdnem ochranné složky hostující planety dostaly informaci, že se na stadionu strhne teroristický útok neznámé skupiny. Do konání Galaktických her bylo investováno příliš mnoho financí a do hlavního města se sjely všechny známé sportovní týmy, včetně bohatých hazardních hráčů, schopných zde utratit balík a proto se rozhodli nejvyšší mocnosti tuto hrozbu nezmiňovat na veřejnosti kvůli nedostatku důkazů a hry nerušit.
Kromě navýšené bezpečnosti, byla na Ord Mantell vyslána i speciální vojenská skupina, schopná potlačit jakékoliv nepokoje či zabránit krveprolití a několik rytířů Jedi kteří mají za úkol na průběh celé události dohlédnout.

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Jedním z vyslaných si byla i ty. Jediové nucení skrývat svojí přítomnost což v milionovém davu s kápí na hlavě nebyl, žádný výraznější problém, byli rozděleni, do skupin po dvou. Tobě byl za partnera přidělen Sullustanský rytíř, jmenuje se Nien Vamb. Stojíš opřena o zeď, nedaleko turniketů kde ochranka kontroluje příchozí návštěvníky, během pár hodin započne první klání. Čekáš na Niena který si mezitím odešel koupit něco k jídlu k jednomu z předražených stánků. Vše vypadalo obyčejně, občas jsi mohla zaslechnout útržky z rozhovorů tykajících se především sázek.
Tak jsem zpátky.
Pronesla osoba, která se protlačila skrz dav. Tlustý, podsaditý sullustan měl v náručí hromadu jídla.
Vzal jsem ti něco, abys hladově nekoukala, jak spořádávám toto mastné a nezdravé jídlo!
Mluvil s přízvukem.
Nemám rád, když mě někdo sleduje, když zrovna svačím.
Paradoxně by se musel rozdělit s každým v této veliké místnosti, zde nikdo soukromí příliš nenalezne. Daleko zarážející ovšem bylo, že se na takovou kopu jídla se jednalo pouze, dle jeho slov, o svačinu.
---
Nechávám ti možnost popsat, jak jsi se dostal na planetu. Je tu prostor pro tvé myšlenky co si myslíš o hrách jako takových o bytostech co tu je možné spatřit, případně něco o tom teroristickém útoku.

[Mandalorian]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Stojím opřená o zeď a v duchu si říkám, proč já kráva si nesedla. Sice odsud trošku vidím na postupy ochranky, ale stále nevidím dost dobře, abych skrz ně pronesla své zbraně. A místo toho, abych přemýšlela jak překonám ochranku, myslím na to, jak mě bolí nohy. I když bych taky mohla přemýšlet nad tím, proč tu jsme.
Teroristická hrozba? Další? Proč u Síly? Proč to nemohla být nějaká divná zvířátka. Ty stačí jen identifikovat, nalézt a zpacifikovat. Teroristy sice taky, ale ti se tak nějak maskují a snaží se splynout s davem. Jak to vlastně říkal velmistr Yoda? S teroristy vyjednáváme, nebo nevyjednáváme?
Já se sice taky snažím splynout s davem, ale s mým kolegou to není tak jednoduché. Nevypadá sice nikterak drsně, ale co ten toho sní. Myslím, že kdyby náš řád nebyl tak „dobře“ financován, asi by pošel hladem. Chudáček Sullustanský, vousatý, věčně hladový.
Prej jednoduchá mise… takový řečičky by si mohli odpustit. I když nám neřekli nic užitečného, řekli nám alespoň, kde k tomu dojde. Jednou, v chrámu se bude podávat večeře, přijde za mnou Yoda a řekne „v síle poruchu cítím, ty najít ji musíš“, mávne kamsi tlapkou a starej se. No jo no, holku co postaví armádu nedostanou v chrámu do spáru každý den… ale pokud neřekne nic o vyřešení, nemuselo by to být tak zlé. Projet se po galaxii, jen tak.
Člověk jednou něco pokazí… dobře, trochu víc, ten tucet bombardovaných planet už byl trošku moc, a zabití vlastního mistra mi taky nelze přičítat k dobru, ale já se snažím. Vždyť jsem se i omluvila! Teda jen Radě. Tolik času abych se omlouvala všem, kterým jsem ublížila nemá snad nikdo v galaxii.
Přemýšlím nad nespravedlností života, když se ke mně vrátí vousáč. Nese si dobrých 20 liber nějakých potravin a nevšímá si nevrlých pohledů za jeho zády. Ten snad vykoupil celý stánek a na ostatní nezbylo. Což mi připomíná, že budu muset na svou loď, Arese, dokoupit zásoby. S hyperpohonem třídy dva trvala cesta přiměřenou dobu, ale jakou díru mi nadělal partner do zásob. To snad ani není možný. Letmý pohled na jeho náruč mi ríká, že to možný je. Takže buď koupě zásob a nebo lepšího hyperpohonu. Vyhrávájí zásoby, jsou totiž levnější.
Ares, moje osobní loď. Taková novinka od CEC, YT-1300f, kterou mám ze svých „bouřlivějších“ let. Pravda, není moc pohodlná, ani moc velká a nejrychlejší taky není, ale mám ji ráda. A má i zbraně. Dvě čtyřhlavňové AG-2G ve věžích nad a pod lodí a dva lehké turbolasery spolu s lehkým blasterovým kanónem na přídi. Jako křižník se z toho nepoloží, ale menší lodě pomalinku ano. A teď chudinka stojí zaparkován v nedalekém kosmoportu.
Ehm, tak von mi donesl něco na jídlo… a nemá rád, když ho někdo sleduje při jídle. Tak by sis ho nesměl vzít skoro metrák
Díky, jsi vážně…
Co je, krom toho, že je jedi, vousatej sullustan a žrout? Hodnej, milej?
skvělý.
Řeknu, usměju se na něj, vezmu si co mi donesl a podívám se co mi to přinesl. Doufám že to není něco, po čem budu tlustá, nebo mi to nebude chutnat.

[Needay]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Během několika minut kdy jste spořádávali zakoupené jídlo, jste si nepovšimnuly žádného podezřelého dění. Všechno vypadalo tak, jak by při podobné slavnosti vypadat mělo. Sullustan se na rozdíl od tebe účastnil hlídání minulého ročníku, a tak již tušil co je normální, a co do této kategorie už nespadá. Otočil k tobě oranžovo hnědou hlavu, opírajíce se vedle tebe o zeď.
Myslím, že se můžeme jít podívat na tribuny.
Načež se od zdi odlepil, doufajíce, že ho následuješ, zaplul do davu. Pomalu jste procházeli tlačenicí, až do té doby než se k tobě natáhnul a chytil tě za paži. Stáhl tě stranou ke kovově šedým dveřím.
Půjdeme vchodem pro zaměstnance.
Oznámil ti celkem suše. Zaktivoval komlink a oznámil ostatním Jediům změnu pozice. Pustil tě, a tou samou rukou objal chladnou hranatou kliku. Jen co jste se protáhli úzkou štěrbinou, na vás čekalo přivítání v podobě čtyř ozbrojených mužů v modrých uniformách s čepicemi na hlavě.
Toto je pouze služební vchod.
Oznámil jeden z nich, podle věku a hvězdičky na ramenech, člen ochranky s nejvyšší hodností. Ze strany Sullustana nastalo krátké ticho. Pomalu odhrnul část svého pláště. Muži už mínili tasit
Klid pánové.
Odhalil stříbrný světelný meč. Dovolili vám tak pokračovat silně osvícenou úzkou šedivě modrou chodbou až ke dveřím vedoucím k požárnímu schodišti. Nato jaké vzezření Nien vlastní se s identifikací vypořádal celkem slušně. Znáš mnoho lidí, kteří by ochranku na místě naporcovali. Jen co za sebou zavřeš, uslyšíte hlasité funění osoby, která spěšně sbíhá mřížkované schody dolů. Lidský mladík se najednou ocitne přímo před vámi a vypadá to že si bude schopný cestu mezi vámi i prorazit aby se dostal dolů.

[Mandalorian]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Jíme co vousáč donesl. Já pomalu (asi půl libry), on rychle (přes devatenáct liber). Ani nevím co to bylo. Nevyvrátila jsem to hned a ani mi to nepřišlo moc tučné. To mi pro začátek stačilo. Ničeho nepatřičného jsem si nevšimla, ale teroristé by snad nebyli tak blbí, aby na sebe upozorňovali. Teda kdyby byli, bylo by to jednodušší. Ale to by nás sem asi neposílali.
Vousáč něco zamumlal a vyrazil pryč. Jelikož jsem neměla co na práci, vydala jsem se za ním. Najednou mě popadl a táhl mě pryč. Prostě jen tak, asi se mu zachtělo. Vmžiku mi došlo, o co jde. Já jsem žena, on je muž. A bylo to jasný. Jestli si ale myslí, že dám kdekomu, tak to se plete.
Až zmizíme z dohledu, dostane botou mezi nohy. To ho přivede zpátky k rozumu.
Prej, že půjdeme vchodem pro zaměstnance. Má štěstí, kop se odkládá. Prozatím. Komlinkem se domlouvá s ostatními jedii na akci a já se snažím vzpomenout, jakou máme organizační strukturu.
Procházíme dveřmi a za nimi čtyři v modrých uniformách.
Grupáč? No to snad ne…
Kop se ocitá zpátky na pořadu dne. Pánové nás inforumují o tom, že tento vchod je služební. Kop se zas odkládá. Fajn, vousáč dokázal použít správný vchod. Bod pro něj. Pánové jsou na hlídce, bod pro ně. Nevím ale proč jsou čtyři (to jsou čtyři u každého služebního vchodu?) a proč až za dveřmi, mínusový bod pro ně. Alespoň jeden před dveřmi by byl platnější a proč u síly ty dveře nemají nějaké zabezpečení. To je za tři mínusové body.
Myslím, že tu jsme přece jen potřeba.
Jinak na body vede partner 1:-3. Partner jim ukáže rukojeť světelného meče a oni ho nechají projít. Měla jsem obavy o kvalitách bezpečnostních složek, ale když dokáží rozeznat funkční světelný meč od atrapy už jen od pohledu na rukojeť, tak to jsou lidé, jimž nezáleží na jejich práci či místě. Ochranka to má za mínus pět bodů a partner dostává mínus osm bodů. S takovou mohl rovnou projít hlavním vchodem. A toliko k případnému utajení, či práci inkognitu. Zas mínusový bod. Na body to je zatím -8:-8, takže plichta. Ochranka na nic a partner zatím taky. A partnera asi pak kopnu. Sice jen do zadku, ale kopnu.
Nechávají nás projít a já přemýšlím kolik lidí by se z tohoto prosekalo. Dva na jedné straně, čtyři s nepřipravenými na druhé straně. Šlo by to vyhrát i bez jediiského výcviku, takže ano. Znám jich fůru, ale žádného jediho.
Díky síle, že nemám padawana.
Vcházíme na požární schodiště. Zavírám za námi dveře, protože partner má v zadeli oje a nemůže to udělat sám. A hle, na schodišti se málem srazíme s nějakým spěchajícím, co nepozdraví a chce pokračovat dále dolů.
Co se nahoře děje? Hoří? Vražda? Proč utíká? Případně před čím? Zeptat se ho můžu pak, prvně ho musím zastavit. Bohužel nastavenou nohu by nemusel na těchto schodech přežít, takže jak? Už to mám.
Chytnu zezadu vousáče za kabát a smýknu jím, aby stál před spěchajícím a když se mu zkusí vyhnout, smýknu partnerem zas. To by ho mělo zastavit

[Needay]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Stáhneš Jedie do cesty spěchajícímu oděnému v červené mikině a volných kalhotách. Zastaví se přímo před Nienem. Pokusí se ho obejít, v domnění že to je pouze náhoda. Tlustému vousáči došlo, oč ti jde a tak chlapci položil svojí velkou pazourou na rameno a stlačil jej směrem dolů, čímž jej donutil se uvelebit na schodu.
Usaď se u nás.
Hromový hlas rozkáže. Upraví si svůj hnědý kabát co má pod pláštěm a pohlédne ze zuby drkotajícího človíčka na tebe.
Je tvůj.
Poukáže rukou a pod svými vousy se široce usměje.

[Mandalorian]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Fajn, partner to pochopil a dokázal běžce usadit. Takže neběžel tak rychle jak jsem prvně myslela. Prvotní plán byl běžce o partnera zpomalit, až zastavit. Ne, že běžec se zastaví už před ním. Škoda, mohla být zábava.
Doufám, že mu ukazoval rukojeť a ne to co nosí pod kalhotami (a kalhotky tím nemyslím). Tenhle jedi je na tohle nějak vysazený.Otázkou zůstává, zda je to profesní deformace a nebo nějaký druh fetiše. V duchu si dělám poznámku
Nechodit k němu v noci a nebudit ho. Ještě by mi ukázal něco co opravdu nechci vidět. Brrr.
Eh,…
Je můj? Jak to myslí že je můj?
Dám ruce v bok a zhluboka se nadechnu. Zpražím sedícího pohledem číslo 6. Pohled s takovým tím chladným, povýšeným úsměvem. Úsměvem, který znamená, že kdyby to bylo na mě, asi by přišel o pár údů. Úsměvem co by mu řekl, kdybych byla chlap, že jeho zadnice pozná středověk… na to by sice byl vhodnější vousáč, ale tohle vážně NECHCI vidět. Pár sekund na něj takhle civím a pak se trošku natočím k vousáčovi, ale tak abych viděla na sedícího a mohla reagovat, kdyby se snažil o něco, co by se mi nezdálo.
Zase se zhluboka nadechnu a zkusím počítat do deseti…
1
.
2
.
3
.
Plesk! Nevydržela jsem to a vousáč dostal facku.
Je můj? Jak jsi to myslel? Pro tvou informaci, tohle není úvod do holoporna!
Ječím na vousáče. Když se po chviličce vyřvu a zklidním, což komentuji slovi, že "vtipná složka skončila", chytnu týpka pod krkem, nahnu se k němu a zeptám se ho
Proč jsi utíkal?!

[Needay]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Po tom co podsaditý Jedi obdrží facku, se váš podezřelý hoch pokusí vstát.
Tak to já abych šel, určitě toho máte co…
Jsi v pořadí!
Přeruší jej Sullustan a znovu ho posadí. Pohledem se ti podívá do tvé mladé tváře a znovu se usměje.
Nevím, na co myslíte kolegyně, ale pokud vám překážím pro vyslechnutí tady toho cápka vašimi metodami a v soukromí, počkám za dveřmi.
Tak nějak odtuší tvojí reakci, a proto se na tebe otočí bokem, aby jeho choulostivé místo nedostalo bolestiví kop.

[Mandalorian]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Vousáč byl rychlejší a zastavil toho týpka dříve než já. Jen bych místo ruky použila kop. Už jen kvůli jeho blbým kecům, prej že by šel.
Ne, tady budeš!
řeknu vousáčovi a když se natočí, začínám mít chuť ho uškrtit. A pěkně pomalu. K předcházející odpovědi dodám.
Zatím!
Dám ruce v bok a sebe se ptám.
Dělám to proto abych vousáče zas nepraštila, či ho neuškrtila a nebo se nevrhla na toho na schodech?
Sama nevím. Vím ale jistě, že bych se měla více ovládat. Už třeba proto, že se mi nechce vybírat důstojnický sbor pro novou armádu. A taky nemám důvod. Vousáč mě sice vytáčí, ale já se umím ovládat. Sice to tak určitě nevypadá, ale umím. Více méně.
Věnuji pohled tomu na schodech. Kvůli tomu, že jsem si dala ruce v boj, jej nechytám pod krkem. A prozatím nebudu vyhrožovat, jen se ho upozorním, že čekám na odpověd.
Na něco jsem se ptala.

[Needay]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Mladík se z počátku tvářil dost nepřístupně a zarytě mlčel. Jeden z tvých pověstných pohledů však stačil na to, aby se v jeho tváří vytvořily slzy. Jeden by řekl, že osoba v tomhle věku by již mohla být trochu dospělá. Odhaduješ mu na dvacet. Jeho slabou povahou, nejspíš otřásla i facka věnovaná tvému kolegovy. Ten se z ní stále ještě vzpamatovává, aniž bys na něj pohlédla, je ti jasné že si stále zasažené místo mne dlaní. Hledí střídavě na tebe a na podezřelého.
No tak mluv, čmoude, nebo ti tahle dračice udělá z toho prcka chrastítko pro malé děti.
Zaburácí Sullustan. Chlapec ti padne k nohám a jednu obejme.
Prosím, neubližujte mi! Neubližujte mi! Já nechtěl!
Vzlyká a opakuje stále dokola jednu a tou samou frázi. Jedimu nejspíš přetekl jeho pohár trpělivosti, nebo jej probudilo svědomí a nechtěl, abys toho případného teroristu zabila. Vždyť by vás mohl přivést na stopu celé organizaci, nebo uskupení, nebo… vlastně toho o útočnících moc nevíte.
Prosím…
Nien Vamb jej chytil za kapuci mikiny a stáhl jej zpět na schod.
Nechtěl jsem! Přinutili mě!
Zahalekal.

[Mandalorian]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Chrastítko pra malé dětí? A z toho? Ehm. Eh... prý neví, na co myslím já, ale já začínám tušit na co myslí on. A myslím, že bych měla vždy spát sama a v zamčeném pokoji. Zevnitř zamčeném a...
Z přemýšlení mě vytrhne, když chlapec dá volný průchod svým choutkám. Instiktivně šahám po meči, ale zjišťuji že nejde o útok. A taky se nechová jak nadržená gizka, zkoušejíc vrznout si s nohou. Prozatím to tak nechávám být.
Neřekla bych, že je na nohy...
Aspoň že má v sobě něco jako vkus, protože se vrhnul ke mě. I když na druhou stranu, jsem tady jediná ženská. Každopádně, dyby se vrhl na Niena, asi bych se vzdálila. Něčeho nemusím být svědkěm. Mladík zatím opakuje stále jednu a tu samou frázi, kterou mě přestává bavit poslouchat a navíc mě začíná unavovat. Unavovat a štvát. Jedi by neměl cítít emoce, jen klid a Sílu, ale v tomto kuhrání je to nemožné.
Chjo, to je zas den.
Ani partner tíhu jeho skuhrání neunesl a odtáhl ho od mých nohou.
Díky ti
poděkuju mu. Ale jen v duchu, ještě by si o sobě mohl začít myslet kdoví co. V zapětí se opravím.
Je Jedi, ten už si o sobě myslí kdoví co.
Obávaje se o své uši, mysl a setrvání na "té správné straně" Síly udělám krok k mladíkovu (tou nohou co se k ní mladík tak měl) a řádně s ní dupnu.
Tak už to vyklop!
zavrčím na něj.

[Needay]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

To oni, přinutili mě, říkal jsem, že je to špatný nápad.
Byl si zřejmě zcela vědom, že mu hrozí fyzické zranění, pokud svoji pronesenou větu ihned neupřesní. Učinil tak, jeho lesklé zelené oči tikaly z tebe na Sullustana.
Říkali, že nezapadnu do party, když to neudělám! Musel jsem!
Společník se zatvářil tak, jakoby se zrovna naboural do soukromých zpráv celého podsvětí. Zahřměl na adresu sedícího.
Kolik vás je!?
Přiznávám se, jsme čtyři, ukradl jsem ty lístky! Máte mě sekuriťáci.
Nianův úsměv se propadl dolů. Zvedl obě huňatá obočí a podíval se ti přímo do tvých očí, což příliš často nedělá, má zajisté oblíbenější části lidského těla.
Lístky?
Zněl opravdu zklamaně, mladík dál brečel a omlouval se.

[Mandalorian]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Poslouchám mladíka a nevím co si myslet. Z toho fňukání jsem unavená a čím víc z něho vypadne, tím víc jsem ještě rozladěná. Jak ho tak poslouchám, asi to nebude nic moc.
Nezapadne do party? Jak nezapadne do party? U Síly, co je toto za idiota.
Začínám tušit, že to bude spíš velké, velké nic než malé moc. Tolik zabytého času.
Tak a je to venku.
Chlapec je velký zloděj lístků. Jako všechna čest. Jsme tady teprve krátce a vyřešíme závážnou krádež čtyř listků ustrašeným klukem. Bych mu i zatleskala, ale nazvat nás sekuriťáky? Myslím, že to chlapec trošku přehnal.
Hmmmm
zamručím a nevím co bych nejradši udělala. Odešla? Poslala ho někam? Předvedla hysterický záchvat? Nevím, ale vím co udělám. Pobavím se na jeho a partnerův účet. Trošku řádně černého humoru přece nikoho nezabila, ne?
Zab ho
řeknu Nianovi.
Jsem zvědavá co oba udělají. Ja nemám v plánu nikoho zabíjet, ale možná že chlapec řekne i to co neví a sama jsem zvědavá na partnerovu reakci. Poslechne? Pošle mě někam? Zachrání ho? Zaútočí na mě? Řekne že zrovna jedl? No ták, partnere předeď se.
tvářim se chladně a sleduchu chlapce. Pokud to chlapec přežene, budu se snažit aby si moc neublížil. Přinejhorším mu dám pěstí, to by ho mohlo usadit. Takový spravedlivý trest... samozřejmě mu pak bude někdo muset promluvit do duše. Na to jsou lepší chlapi...

[Needay]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Když zamručíš, Nian ihned pochopí, že nad něčím přemýšlíš, vlastně ani neví, co by jinak dělal, tohle ještě nezažil a to toho má za dobu výkonu své služby mnoho. Počká, co z tebe vypadne. Pronesenou větu chvíli bere jako humor, vše vždy řešil pomocí diplomacie nad sklenkou dobrého vína u stolu s horami jídel, ale když si uvědomí, co ty jsi všechno již zažila v terénu, dobré svědomí ustoupí stranou. Při následné činnosti se snaží, aby neodkryl plášť a neukázal tak mladíkovy svůj světelný meč, pokud měl totiž takhle slabou psychiku, bůh ví, co by a komu by mohl vyzradit. Natáhne se pro chlapce svojí mohutnou rukou. Uchopí látku mikiny u krku a zvedne jej ze schodů do vzduchu. Přirazí ho neopatrně ke zdi vedle schodiště. Na malý moment se ozve páravý zvuk, jak švy nevydržely vyvíjený nápor. Oděv chudáka byl poškozen, ten sebou i přes to šije jako by jej někdo škrtil, kope nohama a naříká. Pod bohatým našedlým knírkem se utvoří vraždící úsměv. Přesně v ten moment zpozorníš, schody nad vámi dávají vědět cinkavým zvukem, že po nich běží několik párů bot. Nian ani mladík si to neuvědomili a pokračovali ve své malé hře.

V mezipatře se zjevilo několik bezpečáků ve svých klasických uniformách s kšilty na hlavě. V rukách měli pistole a obušky. Aniž by mohl kdokoliv zareagovat, místností se prohnalo modré světlo tvořené kruhovými paprsky zasahujícími jak tvého kolegu, tak i bezejmenného. Jen co padli, namířili na tebe, nevypadalo to, že by se s tebou chtěli o něčem dohadovat, zabít je, by jsi samozřejmě dokázala, to se však momentálně nejeví jako dobré východisko z této ošemetné situace.

[Mandalorian]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Hmmm, bitka... škoda, že tu jsem sama, mohli jsme si vsadit, zda chlapec ještě něco řekne. Teda krom "prosím", "já nechtěl", "lituju toho", nebo tak nějak.
zaslechnu jak se k nám někdo žene. Než řeknu vousáčovi, "Vousáči, achtung, der Überfall", nad námi se obejí pár bezpečáků, pár ran a vousáč i kriminálník jsou na zemi.
Ehh, tak tohle jsem nečekala...
jelikož zatím nestřílejí, nevytáhnu svůj klacek a nenabančím jim. Zatím... Jinak zaujmu pózu, klasický facepalm a přemýšlím.
Jsme jediové inkognito,vousáč jej poruší takřka na začátku mise, narazíme na kriminální, který se sesype a zatím jen ukradnul lístky, načež se vousáči podáří nechat se omráčit... a to ještě z boku... nechal se překvapit... to je takový kus vola... a jelikož jsem tady s ním, padá jeho neschopnost částečně na mou hlavu. Chjo, Jediové mají příšerný kádr... ve dny jako tenhle, opravdu lituju, že jsem se vrátila... na druhou stranu můžu být ráda, že nejsem mistr... s takovým kádrem bych si dávno nechala projít čepel svého meče hlavou...
nevěřícně zavrtím hlavou
zpátky k věci, máme tady bezpečáky co ví, že tady mají jediho a stejně první střílí? Divné, něco mi tu nehraje... Leda by v tom jeli společně s teroristy... nepřátelé míru a bezpečí... a ti si teda koledují... ale taky by to mohlo být nedorozumění, protože vousáč je takový vůl, který dokáže zkonit skoro vše...
Pomalinku vydechnu
Pánové
oslovím ty nahoře a snažím se vypadat co nejvíc mírumilovně
jestli jste chtěli projít, stačilo říct, nemuseli jste si cesu doslova prostřílet.
a udělám pár kroků stranou a rukou jim naznačím, že mají cestu volnou
Prosím, můžete pokračovat...
nespouštím je z očí a pokud budou pokračovat v bezdůvodném útoků, tak bude zábava. Jich je několik, já sama. Oni připraveni k boji, já taky... jen nevím co bude lepší jako zahajovací útoku? Odhození a nebo samovznícení?

[Needay]

Vstupní hala, Stadion, Ord Mantell, Střední okraj

Jakmile bezpečnostní síly nazveš v domněnce, že se ti podaří navázat nějaký rozumný kontakt a předejít tak případnému masakru, všichni přítomní přilepí své mušky k obličeji. Váš podezřelý už je, jak by řekl Nian, v limbu. On sám se třese rozvalen na podlaze, má daleko tužší kořínek. Nevnímá vás, mohlo by se zdát jako by byl v šoku. Někdo by se plácnul do čela a počal by bědovat, jenže jenom naznačit že chceš prudce zvednout ruku a válíš se vedle Sullustanského rytíře. Popojdeš kousek stranou, pokyneš ke schodům, tím spustíš jako tlačítkem slet dalších událostí.
Ani hnout! Máme podezření, že jste spolupracovníky teroristické organizace!
Buď je naprostý idiot, nebo si musí být naprosto jisti, to tu jen tak vykřikují přítomnost teroristů? Probleskne ti automaticky hlavou.
Půjdete s námi!
Zakřičí nejspíš nejvýše postavený, se zlatou hvězdou na čapce a pošle po schodech dva své muže. Třetí je následuje, stoupne si na schody směřující dolů, nejspíš v případě kdy by ses chtěla rozeběhnout a vzít dráhu. Ti první dva vyslaní se od tebe zastavili pouhé dva metry.
Odevzdejte zbraně a vybavení!
Rozkáže jeden z trojice zůstávající v mezipatře.