Výcvik pro Anthoniel Abarmo (Needay):Mrtvé Duše

[Needay]

Black Bride

Usmívám se při jeho vyprávění, současně vykukujíce s okýnka. Každé slovo vstřebávám zvlášť. Dnes jsem totiž nějak mimo. Na chvilku zapřemítám, jací asi byli ti moji rodiče. Vím, mistr Vátul říkal, že pracovali jako prostí tesaři, ale to mi prostě nestačí. Přeci museli v něčem dalším vynikat. Představuji si je tak, jak jsem si je jako malá vysnila. Otec by mohl být vtipný a pracovitý. Matka mohla být milá a starat se o domácnost…
Chceš říct, že jsi nezvladatelný a mě potřebuješ na zkrocení tvé úchylné mysli. Zasměji se.
Když přistaneme, rozepnu si bezpečnostní pásy a protáhnu se mezi sedačkami.
Myslela jsem si, že mi mé věci vezmeš. Nebo se tady někdo nerad ukazuje v chrámu?
Zaprovokuji ho a zamířím si to k rampě této lodi. Nechám ji otevřít a vystoupím ven. Ostré denní světlo mi zablýskne, do očí. Přimhouřím je a trochu se rozkoukám.

Coruscant, můj pokoj

Posadím se na svoji měkkou postel. Natáhnu se k nočnímu stolku pro obrázek v rámu. Nohy mám ohnuté v kolenech o kraj postele, zády se položím. Prohlídnu si fotku mé kamarádky a promluvím tak jako by ležela vedle mě.
S tímhle by si nesouhlasila, zlato.
Usměji se na fotku černovlasé dívky.
Kéž bych ty roky mohla vrátit.
Nějakou dobu tam pouze tak polehávám s rozpaženýma rukama stále držíc rámeček. Gatheris se tam určitě hriže bez mé nepřítomnosti nudou. Měla bych se už vrátit a zvednout mu náladu svojí přítomností. Přesunu své tělo do sedu a po té si stoupnu, vzpomínku uložím na její právoplatné místo. Trochu ji natočím na mě. Po té si jako vzbuzená opráším nějaké smítko ze svých černých legín a zamířím si to k jedné ze dvou mnou vlastněných skříní. Zpod koberce vytáhnu rezavějící, původně železný klíček. Pomalu jej zasunu do dírky, jako bych čekala, že uvnitř něco exploduje. Dveře se s nepatrným zavrzáním otevřou. Odhrnu látku. Denní světlo z oken posvítí na zaprášeného protokolárního modrého droida se zlatými ozdobnými součástmi. Naposledy jsem ho užila na Onderonu. Pohlédnu mu do černých očních čoček.
Nostalgické vzpomínky.
Otevřu dvířka panelu na jeho hrudi. Nachází se tu pouze jedna páčka a u ní cedulka: Tímhle zapni. Podepsána Kim. Kdysi mi ho upravila, nikdy jsem technickým hračkám nerozuměla. Cvaknu páčkou. Ozve se zapípání a krátké zabzučení. Nechám ho vystoupit ze skříně.
Blboune?
Je to jeho přezdívka, bývával to droid série 3PO, než prošel mnohými úpravami, jako třeba vestavění kamerky a nahrávacího zařízení, zabudování sledovacího čipu a tak podobně. Z tyče umístěné mezi dvěma stěnami skříně, stáhnu béžovou látku s otvorem pro hlavu. Pončo mu přehodím přes hlavu.
Máme zajímavou misi a myslím, že jsi spal už hodně dlouho. Pro informaci, je rok 981. U nejbližšího terminálu až dám příkaz, si aktualizuj databázi. Jasné?
Zeptám se jako bych pochybovala o jeho schopnostech. Uchechtnu se. Zpod postele vytáhnu průsvitný modrý půl plášť s uvolněnými rukávy (http://www.theswedishbed.com/wp-content ... meJedi.jpg) a nasadím si ho místo současného, který hodím do baťůžku. Následují ho další nezbytnosti jako konzerva, lžíce, sirky, rtěnka a ostatní šminky… atd.
Poutkem batohu protáhnu ruku. Ještě než budu chtít opustit místnost s úmyslem se navrátit na loď, vytáhnu z pod postele ještě krabici s několika lahváči mého oblíbeného Ale, které jsem si tu tajně skladovala.

[Gnost Kohn]

Black Bride

Tak nějak...
Gaheris se odpoutal a vyrazil někam do lodě.
Ještě to tak... dají mi nucený práce v hangáru a co pak budu dělat... Já jim i hlášení podávám přes holo...
Ozvalo se ještě než jsi opustila loď.

Coruscant, Chrám jedi - tvůj pokoj

Když se ohneš, abys vatáhla Ale zpod postele, ucítíš něčí přítomnost.
Otočíš se a o skříň tam stál opřený Gaheris.
Čekal jsem nějakej....striptýz... no... mám smůlu.
Tvářil se něco mezi pobaveně a zklamaně, pak se podíval na Blbouna a naklonil hlavu na stranu.
Toho plecháče bereme taky? Já měl astromecha, ale nepohodli jsme se tak se vrátil k původní majitelce...
Pak si stoupl na krok před Blbouna a prohlížel si ho.
Jestli mě probudíš, nebo budeš mít připomínky... vypnu tě.




________________________________________________________________________________
[url.....=http://imageshack.us/a/img32/8695/8srv.jpg]róbě jedi[/url] bez těch teček...

[Needay]

Corucant, Chrám Jedi - můj pokoj

Copak tě nikdo neučil klepat?
Vrátím mu jeho větu. Podívám se na protokolárního droida jak nechápavě škube hlavou prohlížejíc si mého společníka.
Když to říkáš.
Zasměju se nad představou, že bych se tu před ním měla kroutit. Dojdu až ke Gatherisovy a podám mu bednu s pitím.
Podržíš mi to prosím? Myslím, že jsem mu naposled deaktivovala většinu vedlejších funkcí. Neboj se, není otravný, kamarádka ho přenastavila, hovoří pouze na vyzvání.
Ujistím jej a obejdu droida, otevřu druhý poklopec na zádech, kde se nalézá ještě několik páček s různými nápisy, co se stane, pokud je aktivuji. Několik jich přepnu do druhé možné polohy. Rozhodnu se vyzkoušet jejich funkčnost.
Tvé jméno a sérové označení, jméno tvého tvůrce zní jak? Kdo je tvým současným majitelem?
Vychrlím několik otázek.
Následně se optám Jediného muže právě obývajícího můj pokoj, jestli už můžeme vyrazit.

Corucant, Chrám Jedi – pokoj paní Anthoniel Abarmo (Blboun)

Cítím, jak se v mém robotickém těle roztočí kolečka a elektřina se jako kapka po síti rozprostře po celém mém uměle vytvořeném těle. Trhnu hlavou. Na výzvu mé paní o aktualizování softwaru a databáze míním kladně odpovědět. Bohužel z malého reproduktoru, umístěném ve spodní části hlavy se nevydá ani jedna tónina. Najednou se v místnosti objeví další osoba. Vyhledávám jeho obličej ve své paměti, ani po vyřknutí jeho jména mojí humanoidní paní, nevyhledám žádnou shodu. Nechápavě si ho prohlížím. Brzy je několik dalších systémů uvedeno do chodu. Zodpovím tedy kontrolní otázky, v přesně určeném pořadí. Můj hlas je elektronicky zkreslený hlas mé konstruktérky.
Mé jméno zní Blboun, sériové označení BT-3PO, za svou existenci vděčím zesnulé Kim Vennite, jméno mého majitele zní Anthoniel Abarmo.

[Gnost Kohn]

Coruscant, Chrám jedi - tvůj pokoj

Pusinko, věz, že od klepání tu má sexy úžasná maličkost není.
Pak si od tebe vzal krabici a poslouchal droida.
Tak jo.. jdeme.
Gaheris vyrazil ze dveří i s bednou v rukou, pár metrů od pokoje se zastavil a počkal na tebe.
Na Mantellu jsem nám zamluvil pokoj v hotelu, hyperprostorem tam budeme asi za 4 hodiny, mám třídu jedna, tak tam budeme ještě relativně rychle. Jinak to vidím, že si obhlídneme město, já se půjdu podívat do lesa, ty pokecáš s bezpečností a pak se někde potkáme?
Větu zakončil jako otázku, protože mu z kapsy začal pískat komlink. Gaheris ho vytáhl a zapl. Hned se z něj začal ozývat podle všeho velice naštaný mužský hlas hovoříce v neznámém jazyce. Jedi jen vytřeštil oči a hodil jím o stěnu.
Dělej, mizíme co nejdál od té věci.
Jeho tón byl něco mezi pobaveností a vyděšeností.

[Needay]

Corucant, Chrám Jedi - můj pokoj

Miluju tě.
Na tváři mi pohrává úsměv, vykouzlený na jeho vrácení původně mé věty. Později po našem krátkém rozhovoru a rozchození droida vyjdeme ze dveří. Předtím než někdo kontaktuje Gatherise pokrčím rameny.
Pokoj jo? Spíš na gauči nebo ti nebudu v posteli moc vadit?… Neboj, já nekoušu.
Mrknu naň. Vyslechnu si zbytek, co mi chce sdělit, a dopovím, co jsem měla na srdci.
No…
Přeruší mě přenosové zvukové zařízení. Znám mnoho jazyků ale tento je mi opravdu cizí. V soukromí se musím zeptat Blbouna, zda tuto řeč neovládá a nemohl by mi v basicu přehrát její znění. Z mého myšlenkového pochodu mě vytrhne chování Gatherise. Udám rozkaz droidovy ať mě následuje. Po cestě podpatkem zašlápnu komunikátor.
Gatherisi? Nechceš mi sdělit ještě něco jiného?
Zeptám se ho po cestě.

[Gnost Kohn]

Corucant, Chrám Jedi

I kdybys kousala tak bych s tím něco provedl... uvidíme na místě.
Gaheris o pár stovek metrů a několik odboček konečně zpomalil a na pár vteřin zastavil.
Netuším? Chci? Nevím, co bych ti chtěl ještě říct.
Pak zase vyrazil. Byli jste na půl cesty, kdy začal zase mluvit.
Třeba to, že se mi tam vůbec nechce. Nechápu proč na tohle vzali nás dva, relativně čerstvé rytíře jedi. To že jsem unavenej k smrti, protože jsem se vrátil včera z fronty? Nebo, že jsem nám objednal líbánkové apartmá?
Při poslední větě se usmál a podíval se na tebe.
No co... možná jsem se za poslední dobu rozmazlil, ale já nebudu bydlet v něčem levným, kde budou sousedi banda idiotů. Takhle budeme mít klid.

[Needay]

Coruscant, Chrám Jedi

Jdeme rychlejší chůzí, BT-3PO je za námi vzdálen asi pět metrů. Těch pár vteřin však stačilo na to, aby protokolární droid rychlým střídáním nohou došel až ke mně. Jeho pohyby připomínají humanoida s oběma nohama v sádře.
Souvisí tvůj zvukový přenos s naší misí?
Zeptám se, jen tak pro jistotu. Na jeho postěžování si, odpovím neurčitě. Dle mého hlasu není možné zjistit, jestli jsem naopak ráda nebo mám stejné pocity jako Gatheris.
Týden nazpět jsem se vrátila z bitevní vřavy a od té doby jsem pořád v senátu, teď to tam celkem výří. Ta budova je jedna velká bitva sama pro sebe.
Zatvářím se kysele.
Proč nás dva? Na mou úlohu jsi již odpověděl a ty? Asi budeš dobrý v tom, co děláš, ať už to je cokoliv.
Dodám jako morální podporu.
A společný pokoj je fajn. Pokud mě taky někdy necháš vyspat.
Usměji se na něj také. Můj droid však jen nechápavě sleduje celou konverzaci, otáčeje se v pase sleduje chvíli mě a potom chvíli Gatherise.

[Gnost Kohn]

Coruscant, Chrám Jedi

Hovor byl moje osobní záležitost, nemusí tě to zajímat.
Zatvářil se trošku zlostně, nebo uraženě a vyrazil dál.
Mě je jedno, jak dlouho budeš spát ty, ale já spím málo, tak se podle toho budeme muset zařídit.
Po chvilce jste dorazili k vašemu transportu a nastoupili.
Klidně si to tady projdi, dostanu nás do hyperprostoru a dojdu za tebou. Pak položil bednu ve společenské místnosti, která jaksi tvořila střed lodi a odešel do kokpitu.
Nesahat na moje věci, dívat se, ale nesahat.
Ozvalo se o pár vteřin později z lodního interkomu.

[Needay]

Black Bride

Když jsme nastoupili, poslala jsem okamžitě Blbouna do společenské místnosti. Předtím než Gatheris zmizel, poděkovala jsem mu za donesení mého pití. Neříkám, že jsem nějaká náruživá pijanka, řekněme ale, že mám tento druh pití opravdu ráda. Posadím se na koženou pohovku u holo projektoru. A zadívám se na droida.
Spusť analýzu, zda funguje vše jak má.
Máme teď docela dlouhou dobu, než dorazíme na místo. A já mu na ty jeho přístroje nesmím šahat. Doufám, že přijde brzo. Jen co skočíme do Hyperprostoru, chci ho tu mít na koberečku. Otevřu zatím víko bedny a z dvaceti lahví ač jsou všechny stejné, nahmatám jednu uprostřed. Ozve se cinknutí, jak jsem zavadila o víko lahve jiné. Sundám si batoh. Prsty zkušeně sundám uzávěr a přečtu nápis na etiketě. Gizerské Ale. Dlouze upiji. Po schlazení svého hrdla si dám nohu přes nohu a prohlídnu si místnost.

[Gnost Kohn]

Black Bride

V celké místnosti byly dvě sedačky a pár křesel připevněných k zemi, kdyby vysadila umělá gravitace. Uprostřed místnosti byla podlaha určitě zašupovací na strany, aby mohl vyjet stůl nebo něco jiného. Na stropě se nacházelo po stranách několik lamp stejně jako pár světýlek v podlaze, které většinou svítily různě barevně a sloužily jako ukazatel cesty, pokud veškeré ostatní osvětlení selhalo.
Jinak toho tady moc nebylo, všechno ostatní muselo být v jiných částech lodi a sem se dopravilo podle potřeby.
Asi po deseti minutách konečně došel Gaheris a rozplácl se na druhou sedačku.
Čekal jsem, že budeš šmejdit po lodi, kde co schovávám a mám.
Zase si sedl a rozhlédl se po místnosti.
Chceš si to tady projít?
Zeptal se po chvilce.

[Needay]

Black Bride

Obdivuji tuto zajímavě zařízenou místnost. Vše má takový svůj vlastní řád. V tom se ozve po chvilce ticha droid.
Všechny systémy funkční.
Dochraptěl když vešel Gatheris. Nabídnu Jedimu láhev mého Ale.
Ještě by tu na mě mohlo něco vybafnout. Ale když semnou půjdeš myslím že bych se bát ničeho nemusela.
Vstanu a ukážu na protokolárního droida.
Máš tu nějaký terminál?
Zeptám se než vyrazíme na prohlídku.

[Gnost Kohn]

Black Bride

Gaheris přešel k jedné ze stěn a zatlačil na ni. Tajné dveře se rozestoupily a objevila se malá místnůstka asi metr na metr s terminálem.
Je to dělaný na zakázku zvenku je to trošku větší YT-1760, uvnitř je to podle naší potřeby.
Pak vyrazil do jedné chodby, kde se otočil.
Není toho moc k vidění, kde se spí, kde se jí, kde se simuluje zranění... a sprcha.
Pak se mu v ruce objevil světelný meč a začal si s ním pohazovat.

[Needay]

Black Bride

Sleduji, jak se přesune k jedné ze zdí a nepatrným zatlačením otevřel tajný vstup k terminálu. Nahodím jeden ze svých kamenných obličejů a promluvím směrem k němu.
Působivé. Doufám, že si to mohu půjčit na aktualizaci támhle toho Blbouna.
Ukážu palcem za sebe na droida, jako bych stopovala. Můj protokolární přítel zmateně škube modrou hlavou. Nechápe, zda se jednalo o jeho pojmenoování nebo nadávku. Zatím drze vydám rozkaz.
Můžeš se vrhnout na aktualizace.
Blboun si ze stehenního plátu. Který otevře, vytáhne konektor připojený na dlouhém černém kabelu. Povytahá ho a dojde až k terminálu pomalou a houpavou chůzí. Ozve se cvak. Dále už si ho nevšímám, nechám jej dělat svoji práci. Usměji se na Gatherise.
Kolik tě tohle všechno vůbec stálo?
Popojdu k němu do chodby.
Sprcha jo? Že bych provedla očistu těla?
Zvonivě se zasměji. Nemohu se nevšimnout jeho zbraně.
Nemáš tam doufám kamery, co? Né že by mě to vadilo…
Odepnu svůj meč, přírodního vzezření. Při jeho stavbě jsem pomýšlela na svou rodnou planetu, a neboť jsme známými vývozci dřevěných výrobků, rukojeť je z tmavého hladkého dřeva. Do Gatherisovy tváře se dostane záblesk světla odražený od zlatých kroužků na mém světelném meči.
Chceš mi dát na prdel za zneužití tvého terminálu? Do postele mě lze dostat i jinými způsoby nežli hrubou silou.

[Gnost Kohn]

Black Bride

Gaheris se zamračil a podíval se stranou, pak se ale usmál a koukl ti do očí.
Hrubá síla bývá většinou nejlepší řešení.
Pár vteřin ještě stál, jakoby přemýšlel, jestli má říct i další myšlenku. Pak se ale otočil a vyrazil.
Loď byla hodně drahá, zvenku vypadá jako standart YT-1760, ale je větší a interiér je úplně předělaný. Víc jak 150 tisíc už ani nevím, nebyl jsem jediný vlastník.
Zastavil se o pár metrů dál na konci chodby.
Loď je symetrická, co se týče místností a tak, doleva je jedna ložnice, doprava je to ke sprchám, pak dojdeš k malé strojovně pravého motoru, rampa, druhá strojovna, ošetřovna a zase ložnice. Kuchyňka je schovaná zhruba uprostřed lodi kvůli šetření prostoru.
Představil ti loď dokola a vyrazil do ložnice.
Tvoje. Standartně jsou tři lidi na každé straně s tím že ve zdech jsou ještě dvě další postele, nebo aspoň byly nebo by měly být, nikdy se mám pocit nepoužily.
Tři postele byly částečně zabudované do zdi a oddělené přepážkou. Byl tady taky stůl se židlí. Na stole stáa zarámovaná fotka, na kterém byli čtyři lidi. Starší muž v rudé róbě jedi, docela podobný na Gaherise, který měl položenou ruku na Gaherisobě rameni. Gaheris k němu stál zády přitisknutý k blonďaté ženě, která vypadala trošku starší než Gaheris a posledním zúčastněným byl černovlasý muž, asi stejně starý jako Gaheris, tenhle byl pro změnu přitisknutý k blondýně zezadu, celé toto trio bylo v objetí a usmívali se. Na první pohled šlo všechno o jedie. Na štítku stálo "Mortarion, Gaheris, Eliza, Darien". Podle data byla fotka asi dva roky stará.
Gaheris pak přešel ke stolu a fotku si vzal do ruky.
Nevím jak ty, ale já bych šel spát.
Řekl a pomalu vyrazil pryč. Zdá se, že ho přešla nálada. Najednou byl jako zpráskaný pes.

[Needay]

Black Bride

Sleduji jeho náhlou pocitovou změnu. Baví mě to. Mezitím svíraný válcovitý předmět připnu zpět na jeho místo. Tiše zacvakne do volné malé karabiny, na stehnu, jež je ve stylu koženého podvazku.
Zrovna teď je škoda že neumím číst myšlenky. Zajímalo by mě na co asi myslí.
Co se stalo s dalšími vlastníky?
Tipnu si pár možných verzí. Potom svojí klapavou chůzí následuji průvodce. Popis si bez větších problémů zapamatuji. Spěšně si prohlédnu svůj, no jestli se tomu dá říkat pokoj. Sice je to tu stále dost přepychové jako zbytek lodi, ale mám ráda větší soukromí. Nemohu si tak nevšimnout obrázku, zarámovaném a položeném na stolku. Jen jedna židle? Asi je to hodně velký samotář. Přečtu si štítky a domyslím si, že jeho původními vlastníky byla nejspíš jeho rodina.
Co stalo před dvěma lety?
Myslím že, jsem tu fotku nejspíš vidět neměla. Tvářil se no… jako obvykle. Pocítila jsem v něm však jiné, možná rmoutivé rozpoložení.
No když si jde lehnout, co já budu takovou dobu dělat. Posadím se pro to do tureckého sedu. Narovnám záda a zavřu oči. Přejdu do svého meditačního transu. Pár minut na to se celé mé tělo vznese třicet centimetrů nad podlahu loďi. Bez vyrušení takto dokáži zůstat až do konce naší cesty na Ord Mantel.