Lanna Inuat - Výcvik

[Jordi Linx]

Trenwyth, Věznice:
Když to mnou prostoupilo, chtěla jsem se instinktivně pustit Teda a vzdálit se, ale něco v mém podvědomí mi šeptalo, abych to nedělala. A opravdu, po překonání prvotního šoku jsem zažila jakýsi neuvěřitelný pocit. Vnímala jsem mocnou energii, která jako by byla všude okolo mne a naslouchala mým přáním, pomáhala mi v mém úkolu. Díky ní jsem mohla všechno vnímat úplně jinak.
Viděla jsem nyní Teda v úplně jiném světle - vnímala jsem každičké jeho zranění, škrábanec, ale i ty větší. A jakoby se stačilo soustředit vždy na jedno místo, přesměrovat tam trochu té energie, která jakoby poslouchala mou vůli, a rána se začala hojit. Nepochybovala jsem o životodárnosti této energie a pokračovala dále.
Větší zranění si žádala většího zásahu, více soustředění a musela jsem jasně směrovat onu energii, takže bych bez znalosti fyziologie lidských bytostí tohle nemohla dělat.
Jedna zacelená rána následovala druhou, a potom další a další. Zdálo se to skoro nekonečné, ale dnes už zemřelo příliš mnoho lidí a pokud jsem mohla alespoň nějak pomoci, byť to bylo jenom navádění čehosi, co jsem úplně nechápala, tak jsem u toho musela setrvat. V duchu jsem si děkovala za to, že jsem se vždy do takové míry zajímala o fyziologii a nyní věděla, kde a jak je zapotřebí procesu hojení.
Když jsem skončila, málem mě popadly mrákoty, jak mnou projela vlna vyčerpání. Ona magická energie byla pryč, i když jsem tak nějak podvědomě tušila, že tu byla i nadále. S energií jakoby odešly i mé síly a nechaly mi pouze vyčerpání, i když jsem nemohla vědět, jak dlouho celá procedura trvala. Vůbec jsem při ní nevnímala čas ani prostor, nicméně jsme se dle všeho i nyní nacházeli v cele.
K mé radosti se Ted po chvilce probral a málem nevěřil svým vlastním očím, přičemž nebyl jediný. Poté co ze sebe dostal snad poslední následky jeho zranění mi věnoval nevěřícnou otázku a pohled.
Nemám tušení ... nevím, možná to má něco společného s tím, co mi říkal Rory, ale já opravdu nevím. Hlavní je, že jsi alespoň ty v pořádku,
dostala jsem ze sebe, když jsem si uvědomila, že to celé stejně nakonec nemusí vůbec stačit.
... nejspíš nás stejně popraví ...
pomyslela jsem si pro sebe, protože jsem nechtěla Teda děsit. Možná něco podvědomě tušil, ale proč bych to měla říkat nahlas, pořád to byl ještě mladý chlapec, který by si měl hrát s vrstevníky ve městě a ne hnít ve vězení v očekávání popravy.

[Lance Skywalker]

Trenwyth, Väznica

Ted iba prikývol a nič nepovedal. Napil sa vody, podelil sa s tebou o suchý chlieb, ktorý vám v cele nechali a utiahol sa do kúta cely. Obaja ste boli veľmi unavení a vysilení a napriek tomu, že normálne by ti za týchto okolností do spánku určite nebolo, teraz sa ti pomaly zatvárali viečka. Ted zaspal takmer okamžite. Chvíľku si ho sledovala a potom si sa aj ty rozhodla uložiť sa na studenej nepohodlnej zemi a zaspať.
Sen ktorý sa ti sníval, bol veľmi zvláštny. Čosi podobné sa ti už snívalo, pri ceste z Rifloru predtým, ako si sa rozhodla cestovať na Trenwyth. Tentokrát si však videla známe miesto - sirotinec, ktorý si pred rokmi opustila, no vyzeral novšie a omnoho väčšie ako si ho pamätáš. Zdalo sa ti, že ťa ktosi drží na rukách a nesie k tomu miestu. Bola si ešte malá. Zrazu ťa postava, ktorá ťa niesla položila na zem pred sirotincom. Videla si postavu v bledom plášti, ktorá sa nad tebou skláňala. Skôr ako si uvidela jej tvár, videla si dlaň jej ruky a potom tvoj sen skončil...

Prebudila si sa nadránom, na rinčanie ťažkých dverí, ktoré sa práve otvárali. Dovnútra vtrhli vojaci Impéria. Teba aj teda schytili - dvaja každého a vyviedli vás von. Znova vás viedli dlhými slabo osvetlenými chodbami, až ste opäť došli na koniec chodby. Vošli ste do väčšej haly, na konci ktorej boli väčšie dvere, strážené dvoma vojakmi. Tí bez slova otvorili bránu a tebe do očí udrelo ostré svetlo. Vyviedli vás na nádvorie pevnosti. Za vami sa týčila mohutná budova, okolo celého nádvoria boli vysoké betónové hradby a vežičky s protileteckou obranou. Všade boli Imperiálni vojaci. Viedli vás k západnej stene nádvoria. Tu bola nastúpená špeciálna čata stormtrooperov v čiernom brnení, stojac v rade vedľa seba s pripravenými zbraňami. Vedľa nich stáli traja muži s ochrankou ďalších 10 obyčajných stormtrooperov. Jedným z nich bol Arrik, muž v čiernom ktorý prišiel spolu s Xavierom, ďalej tam bol generál Logan, veliteľ Imperiálnych síl na Trenwythe a iný imperiálny dôstojník v brnení trooperov, no bez prilby. Mal vyholenú hlavu a cez tvár sa mu tiahla dlhá jazva. Vaša eskorta vás viedla priamo ku stene pred čiernych stormtrooperov...

[Jordi Linx]

Trenwyth, Věznice:
Ted nic dalšího neříkal a bral věci tak, jak jsem mu je podala. Ostatně jsem byla za to i ráda, protože jsem už opravdu netušila, co dalšího bych k tomu měla říkat či to popisovat. Prostě to nebyla věc, kterou bych dovedla v současné chvíli nějak rozumně pochopit, i proto, že samotné mi tak nějak unikalo přímé pochopení.
Nicméně Ted se dále neptal a na mě dolehla únava ještě silnější než prve. Spánku jsem se nijak nebránila, ostatně k tomu nebyl důvod, protože bdění by spásu nepřineslo.

Probralo mě až, nebo spíše už, rachotění dveří, které bezpochyby otvíral některý ze stormtrooperů. Věděla jsem, že náš nejspíš někdy takhle vytáhnou, ale zrovna v tenhle moment jsem je proklínala i výrazivem, které bych běžně nepoužila. Sen, který se mi vytrvale opakoval od událostí na Rifloru se mi totiž znovu vrátil. A opět byl o něco jasnější, nacházelo se v něm více detailů a prozradil mi o něco více než prve.
Ne, Trenwyth mi jej doplnil,
uvědomila jsem si poté zpětně, když jsem si ho znovu analyzovala a hlavně tu část se sirotčincem. Nyní jsem nepochybovala, že jsem tu zahlédla a kde se nacházel - mé vzpomínky a mysl si to vše spojily dohromady a místo staré budovy sirotčince jsem nyní viděla tu, která tam stála v současnosti. O to víc se mi postesklo, že jsem se nacházela na současném místě a v této situaci. A to vše vlastně kvůli Tedovi a tomu, do čeho mě zatáhl.
Ne, nemůžu ho z toho vinit ...
napomenula jsem se, když jsem si uvědomila, že na mě začíná doléhat tíha situace. Byla hloupost z toho vinit Teda nebo Roryho, když vinu neslo na svých bedrech Impérium. Vždy jsem věděla, že používá tvrdší metody a je v některých ohledech přísnější, ale nedávno odhalené praktiky mi prozradily více o tom, co probíhalo za oponou.
Přesto přese všechno jsem nebyla v dané chvíli schopna uronit jedinou slzu smutku - vlastně jsem ani nedovedla přesně současné rozpoložení pojmenovat. A s těmito pocity jsme pomalu mířili k popravišti, kde se už sešlo několik významných postav, včetně našeho včerejšího trýznitele.

Nechtělo se mi jim vzdorovat, vždyť se to zdálo nemožné, přesto jsem se natočila k oficiálům, kde se nacházel i generál Logan.
Generále, tohle Impérium bráníte? Impérium bez soudu, kde si každý oficír zmůže co chce? Za co nás vlastně popravujete, za to, že jsme se dostali do styku s nevhodnými lidmi?!
zařvala jsem na něho bez jakýchkoliv rozpaků a čekala, na jakou odpověď se zmůže. Nečekala jsem, že by to mohlo nějak situaci změnit, ale chtěla jsem provést alespoň ten poslední výkřik za možnou nadějí na to, že to není procesní chybou Impéria, ale jenom lidmi, kteří se v něm dostali na špatná místa.