Výcvik pro Waylina "Láska mrtvých"

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Výcvik pro Waylina "Láska mrtvých"

Příspěvek od Alyatur »

Otcův bitevní křižník, tvá kajuta

Je tomu již nějaký čas, co jste se vydali zpět na Korriban. Účel byl jediný, tvůj výcvik. Nevěděl jsi co máš čekat a tento pocit nevědomosti ti zaléval mírnými stavy trémy a nejistoty. Cesta trvá dlouho a budeš mít spousty času na uspořádání si svých záležitostí.
Nyní však do tvé kajuty zavítal tvůj otec. Z jeho výrazu tváře šlo přečíst, že má starost a možná i trochu nejistoty.
Jak jistě víš chci pro tebe to nejlepší, synu. A proto jsem ti zařídil přidělení do skupiny nejnadanějších sithů, která je pod velením mistra, o kterém se říká, že je jeden z nejlepších na akademii. Nevím jestli po celou dobu, tam budu moct být s tebou, ale vždy se budu snažit tě navštěvovat.
Řekne otec a na jeho tváři se přes všechno to skrývání objeví stopy smutku. Chvíli si tě ještě prohlíží a poté opustí tvojí kajutu se slovy.
Kdyby cokoliv, víš kde mě hledat.
Chvíli vstřebáváš otcova slova, zatímco cesta na Korriban se zkracuje.
____________________________________________________________
Zkus se vžít do postavy, toho jak se cítí a co se jí děje v hlavě.
Její reakci na tuto výzvu a možná i částečné odloučení od otce.
Neboj se napsat jakoukoliv myšlenku, kterou by tato postava mohla mít.
Aneb čím více se vcítíš do postavy, tím více tě to bude bavit.
Doufám, že tě to bude bavit :-).

____________________________________________________________
Obrázek

Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 366
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Re: Výcvik pro Waylina "Láska mrtvých"

Příspěvek od Elinor Rahl »

Bitevní křižník pod velením Tiergena Galea, má kajuta

Napůl zapomenutý hřbitov na Vnějším okraji.
Kamenná koule v esstranském sektoru.
Druhá planeta v soustavě. Ale nepředstavovat si pod tím něco zajímavého. Hvězda, jeden pás asteroidů, onen svět, druhý pás asteroidů.
Sedm měsíců. Podle všeho ničím zajímavých velkých šutrů kroužících kolem planety.
Gravitace - ani ne o půlku větší, než je standard. V rámci výcviku to má své výhody. Člověk se víc nadře. Každopádně než si zvyknu, tak při plném zapojení to bude zajímavé.
Den trvá osmadvacet hodin, rok dvojnásobek roku normálního - a s šedesáti dny navíc. Takže spousta hnusné, vlezavé zimy, co ani pořádně není zima. Marně si snažím vybavit svět podobného typu, na kterém jsem nebyl zrovna v tomhle lokálním období... nebo v tamní obdobě parného léta.
Množství hyperaktivní zvěře. Výhoda? Nevýhoda? Neřešit.
Dobu největší slávy má za sebou, pokud tedy za novou nehodlám považovat výcvikové centrum. A ne, nehodlám. Je to kříženec ráje pro archeology a vojenské základny. Nic víc, nic míň. Kdysi to mělo být srdce mocného impéria, dneska to má kolem pětadvaceti tisíc obyvatel.
A, ehm, je to moje první působení a pravděpodobně i stabilnější "domov".
První dojmy z Korribanu? - Srovnanost. Určitá nervozita zmizela a vystřídala ji zvědavost. Ne očekávání, pokud se za očekávání nedá počítat něco popsatelného jako "zajímavé časy". Předem to nepřipraví skoro na nic, jenom zmizel pocit, že jdu do úplného neznáma.

Z terénního předprůzkumu mě vyrušila až otcova návštěva. Žádný trénink, v zásadě ani žádný rozhovor. Řekl mi, co měl na srdci, a než jsem dostal možnost zareagovat, znova odešel.
Takže jedna z těch nepříjemných věcí, co by se o nich nejradši nebavil a z kterých sám nemá nejlepší pocit. Oprávněně.

...tati?
Při pohledu na vážnou tvář Tiergena Galea mi došlo jediné.
Tak teď se pomalu začínám bát.
Snažím se věřit, že by mě nehodil do hluboké vody, u které by nebyla solidní šance, že se velmi rychle naučím plavat. Celé to má menší háček - snažím se věřit. Situace hezky plave na vodě.
Napřed to vypadalo jednoduše. Po několikaměsíčním přeskupování armády zahájil lord Revan tažení proti Republice, která jej zradila. Otce tím pádem čekají jiné povinnosti a nebude mít čas a prostor pro pokračování mého výcviku. Logicky.
Tohle vše zkomplikovalo.

Bod číslo jedna - ti skutečně nejlepší jdou do války. Nemá smysl si předstírat, že ne. Nebo spíš - ti nejlepší, kdo zároveň nejsou užitečnější mimo frontu. To druhé je sice zásadní upřesnění, ale neuklidní. Spíš naopak.
Bod číslo dva - stačí pro držení kroku se studijní skupinou víceméně půl roku intenzivnějšího tréninku a předtím tátovo vedení "jak čas, okolnosti, energie a Síla dovolí"? Nejsem si jistý. Když se skutečně hodně snažím, připadám si spíš na horší průměr. Samozřejmě, ve srovnání s osobami nadanými v Síle, s nimiž jsem se zatím mohl setkat. Není jich až tolik a nevybavuji si, že by někdo z nich neměl za sebou aspoň padawanský výcvik. Ale upřímně bych si pojmy jako "nejnadanější" odpustil. Nepřipadám si "nadaně". A jestli mám být k něčemu užitečný, čeká mě spousta práce.


A pak je tu ještě otázka, kterou se snažím nezabývat jako něčím naprosto poddružným, co si v zásadě ani nezaslouží pozornost a co se prostě nějak vyřeší samo, až přijde čas. Když většinu dětství trávíte po lodích a vojenských základnách, velké štěstí na kontakty s vrstevníky nemáte.

Prostě to zvládnu. Budu muset. Přece tě nezklamu, tati.

Odložím datapad a promnu si oči.

V hlavě mám větší seznam otázek, na které by se hodily odpovědi. Jen nejsou toho druhu, na které by mělo smysl se ptát. A "kdyby cokoliv, víš, kde mě hledat" si dlouhodobě překládám jako "pokud nejde o nic skutečně neodbytného a důležitého a doopravdy nepotřebuji pomoc, poperu se s tím sám - nechci tě totiž zatěžovat nesmysly, s kterými si musím být schopný poradit". Bavit se o pocitech, nejistotě, guláši v hlavě, pochybnostech... pro Sílu, proč? K čemu?

Potřebuju jít něco dělat.
Něco jiného než sedět, koukat na obrazovku na údaje o geografii, podnebí a dalších základních věcech, co spadají pod klasické "přípravy na misi".
Něco, u čeho "nebudu překážet".
Něco, co...
...nakonec místo toho zvolím možnost číslo dvě.
Jedna z věcí, na kterých táta při zahájení důkladnějšího výcviku ve své mezi-válkové pauze trval. Pokud v hlavě poletuje něco, co brání přepnout do plného soustředění, je prostě potřeba tomu "jít po krku". Nedostatek koncentrace může zabíjet. Takže se vyplatí si najít chvíli klidu. Obrátit se do sebe, nebrat emoce jako rušivý element, který je potřeba vytěsnit nebo popřit.
Jsou tu, i ty, o které nestojím. Jde o to, aby nesvazovaly, ale naopak pomáhaly se držet na cestě a v akceschopném stavu.
Představit si to jako pavučinu, síť vzájemných vztahů, vazeb, faktů a pocitů.
Pojmenovat.
Získat nad ní kontrolu.
Projít si vlákna, provnímat je.
Zvrátit ta, co se zasekávají kolem myšlenek.
Mysl je zbraň a jako taková... potřebuje údržbu. Vyčistit, utřídit, dostat z ní pochybnosti.
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Výcvik pro Waylina "Láska mrtvých"

Příspěvek od Alyatur »

Korriban, Sithská akademie

Zhruba ještě necelý den trvá, než se před vámi začne přibližovat planeta Korriban. Někdo by řekl, že už z dálky je cítit její temná aura a možná by to byla pravda a nebo je to jen tím, že má krásně pronikavou specifickou barvu. Máš poslední šanci vzít si co potřebuješ a připravit se na nejspíš delší pobyt na této kouli.
Nakonec konečně přistanete a ty cítíš jak v tobě napětí pulzuje jako krev po krevním odběru. Konečně se před tebou otevírá nový svět, ve kterém přežívají jen silní. Jediné co tě uklidňuje je, že tvůj otec má skvělý odhad a pokud říká, že to zvládneš, tak je tu vysoká pravděpodobnost, že se nemýlí.
Otec pro tebe zajde do tvé kajuty, nyní už s neutrálním výrazem, avšak ty ho již nějakou dobu znáš a všimneš si, že pociťuje nejistotu, nebo možná i strach. Je to pochopitelné, je tu jistá možnost, že už tě nikdy neuvidí.
Připraven?
Řekne a přidá nepředstíraný úsměv, možná spíše soucitný. Vyměníte si ještě pár pohledů a pomalu se ubíráte ke vstupu na planetu.
Něco je ve vzduchu, to je první věc, která ti přijde na mysl. Lehkým krokem se přesouváte od lodi, kolem vás je spousty akolytů a také vojáků.
Po chvíli za vámi jeden z vojáků přijde. Chvíli si vás prohlíží a nakonec naštvaně vyštěkne.
Vaše jména a důvod návštěvy.
Obrázek

Uživatelský avatar
Elinor Rahl
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 366
Registrován: 10.12.2012 17:24:17
Bydliště: Arca Company Barrack, Coruscant

Re: Výcvik pro Waylina "Láska mrtvých"

Příspěvek od Elinor Rahl »

Korriban, sithská akademie

Přípraven? - Líp už stejně nebudu.

Omezím se tedy jen na přikývnutí. Ve vzduchu visí něco, co se mi nelíbí. Tohle není přímý pocit ohrožení, nervozita ani strach.

Tohle je...
...situace, kdy jsou kostky vrženy, stále se kutálí po desce stolu a za chvíli se zastaví. Jeden z okamžiků, kdy se budoucnost hýbe a pravděpodobnosti fungují skoro jako hádání naslepo. Tedy nejlépe neřešit a brát všechno, jak to hodlá či nehodlá přijít.
Poslední pohled na bývalý dočasný domov. Je to zvláštní pocit, to málo mých věcí je pečlivě sbaleno do krosny a kajuta vypadá opuštěně. Opuštěně a... vyprázdněně. Něco, na co musel být otec zvyklý většinu svého života a z čeho plynula jeho zkušenost, že mít víc osobních věcí, než si je člověk schopný sbalit během čtvrt hodiny do něčeho o rozměrech velkého vojenského batohu znamená dříve či později o něco důležitého přijít.
V případě datapadu, paměťových karet, nože, pistole a několika náhradních zásobníků by mi to vadilo podstatně víc než u vcelku lehce nahraditelných krámů typu čisté oblečení. Světelný meč netřeba zmiňovat. A o "krychli" nemluvě, jsem zatraceně rád, že ve funkčním stavu přežila všechno to, co přežila - a doufám, že úspěšně zvládne i můj pobyt na Korribanu. Občas by mě zajímalo, co tátu vedlo k tomu, že se uprostřed války rozhodl si najít čas a začít si vést něco jako deník. "Něco jako" je nutné upřesnění, protože od začátku počítal, že datacron dostanu do rukou já. Nacpal do něj pár starých holosnímků z doby, kdy žila máma, a spoustu vzpomínek - a také svých postřehů a zkušeností, snad pro případ, že by se mu něco stalo, kterými krychli pokaždé dokrmoval, když se objevil. Postupně jsme z téhle tradice vyrostli. Byl jsem starší, najednou jsme měli trochu víc času, začal jsem se učit používat Sílu. Situace se změnila, ale to neznamená, že si "krychli" nehlídám jako nejcennější ze svých věcí a nepovažuji si jí dokonce mnohem víc než světelného meče.
Nemá smysl se ohlížet.

Většinu života jsem prožil v prostředí, které mělo pevný řád a organizaci, a první dojmy z akademie bych popsal jako (zdánlivou?) anarchii fungující tak nějak samospádem. Na to, že to je... měla by být... základna, mě to překvapuje.

Nemělo by. Začíná tažení proti Republice. Tohle je jedno z hlavních výcvikových center sithů. Bylo by zvláštní, kdyby tu nebyl pěkný chaos.

Mimoděk si uvědomím, že dodržuju nepsaný protokol, tedy se držím po otcově pravé straně ve vzdálenosti asi kroku a půl - tedy jako když níže postavený důstojník zaujímá vedle vyšší šarže. Což o to, je to praktické. Podle otce je jednodušší se zorientovat, takže mi to poskytuje i možnost vnímat okolí, zůstávat ve střehu a zároveň nevzbuzovat rozkoukáváním přehnanou pozornost... přestože se nemohu ubránit dojmu, že zrovna v tuhle chvíli by přehnanou pozornost nevzbudil nikdo aspoň symbolicky zapadající do zbytku sithské armády.

Při vojákových slovech v duchu naprázdno polknu. Nevybavuji se, že by někdo z otcových podřízených použil vůči němu podobný tón. Nebo kdokoli z podřízených jeho kolegů. Vcelku logicky. Stačí zažít někoho z generálů, co s lordem Revanem odešli z řádu Jedi, v nepříliš dobrém rozpoložení mysli - a začnete si dávat velký pozor jak na to, co říkáte, tak i na styl, jakým to vypouštíte na veřejnost. Nedávat si pozor je stejně zdraví prospěšné jako si hrát na šťastnou náhodu s projektilkou, která má zpola prázdný zásobník. A vzhledem k tomu, že v některých ohledech je pro mě táta hodně nečitelný, radši se přinutím k tomu, abych zareagoval první.

"Alister Gale," odpovím vojákovi a o pár vteřin předběhnu otcovu reakci.
Zachovávám dokonale profesionální tón, jako bych se hlásil na nové základně. Konec konců, právě to dělám. Doplnil bych i jeho hodnost, ale na uniformě nevidím označení a vzhledem k použitému tónu nehodlám být zdvořilejší, než je nezbytně nutné.
"Nástup na akademii."

Zároveň během rozhovoru, dá-li se tak to vyštěknutí a mých následných pět slov nazvat, udržuju oční kontakt. Nesnažím se ho uzírat, vycházím z pozice "rovný s rovným", a pokud z toho pohledu vyčte ťafku "Idiote. Trochu paranoie do té hlídkové služby. Paranoie a profesionality. Protože kdybys takhle oslovil někoho důležitého a ne mě, tak máš průšvih."
Takhle ho mám já, pokud se dá tak to - říkejme tomu faux pass, byť v rodině tolerovatelné - nazvat. Ve chvílích jako tato mi dochází i další důvody, proč z tátova pohledu není ideální, aby si vzal můj výcvik na starost on. Oba doufáme, že podobné vybočení z hierarchie bych si vůči nikomu jinému nedovolil.
Samozřejmě, že jsou Mandaloriané mírumilovnými pacifisty. Nemají problém kohokoli kdykoli mírumilovně zpacifikovat.

Pokud máte pocit, že bych měla na něco reagovat a nereaguju, asi jsem se zapomněla odhlásit (resp. si kvůli reálnému životu neuvědomuji tok času)...na ostatní věci nezapomínám.

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“