Výcvik: Artas Nostra "Jeden je vic než čtyři"

[Gnost Kohn]

Korriban, Sithská akademie

Stál jsi před vchodem do velké Sithské akademie.
Vládlo téměř bezvětří, což bylo nezvyklé a taky kvůli teplu, které vydávalo slunce nepříjemné.
Několik dní jsi svou "mentorku" neviděl. Vlastně jsi ji neviděl od doby, co jí nějaký poskok donesl datapad se zprávou. Tehdy se poprvé za dobu co ji znáš usmála, řekla že máš volno a odešla.
Dnes ráno však k tobě přišel poslíček se vzkazem, že máš čekat před vchodem do akademie. Nezmiňoval od koho to je, ale pochopil jsi že je to od tvé mistryně podle ruky obtištěné na poslíčkově tváři. Poznal jsi to podle toho, že jsi asi před rokem měl stejné poznávací znamění na tváři, když zkoušela tvé reflexy a zároveň tě znehybnila Silou.
Často jsi ji nedokázal v Síle vycítit, protože svoji přítomnost v Síle dokáže mistrně skrývat, nyní jsi však cítil že se blíží.

________________________________________
Dále pro začátek:
Nebraň se pocitům, myšlenkám nebo vnitřním rozporům...
Když popisuješ děj, nikdy nehraj za další postavy, pouze za sebe!
Posuň výcvik o kousek dopředu, nepokoušej se o předbíhání událostí...
Hodně štěstí.

[Artas Nostra]

Korriban, Sithská akademie

Když se přítomnost mé mentorky blížila, celým tělem mi projel záchvěv nervozity. Hrdlo se mi sevřelo a i přes značné horko se mi na čele objevil ledový pot. Už jsem mohl díky nadlidským smyslům slyšet blížící se kroky z poza dveří. Dnes byli jiné než obyčejně, její lehké chůze ztěžkla. Muselo se jí něco stát, což pro mě nevěstilo nic hezkého. Nebýt striktního rozkazu, beru hned roha a zmizím mezi vykopávkami u hrubek Sithských pánů. Pro jistotu jsem si upravil oblečení, abych jí hned nedal nějaký důvod k výbuchu.
To už se, ale brána Akademie s rachotem otevřela a ona v ní stála v celé své takřka děsivé kráse. Hlavu jsem trochu sklonil, jako výraz úcty vůči její osobě. Moc dobře jsem znal osudy těch kteří si jí znepřátelili, o to hůře dopadli pokud to byli jen obyčejní lidé. Pomocí své síly je často znehybnila, a telekinezí je začala tahat za každou končetinu zvlášť. Jako by používala nějaký neviditelný skřipec, což často vedlo odervání minimálně jednoho údu. V lepším případě jen k ošklivým, mnohačetným zlomeninám a potrhaným svalům. Jindy zase útočila přímo na mysl objetí a donutila je k intenzivnějšímu vnímání pocitů. Poté následovaly různé druhy krutých mučení jako odsekávání kousků masa, nebo poleptání kyselinou. samozřejmě znala stovky nepříjemných a velice bolestivých způsobů mučení a zabíjení. Jelikož jsem jí však ke své smůle získal jako mentorku, nutila mě se na všechno dívat. Aby mi snad prý předala své znalosti a ukázala slabost a podřadnost obyčejných lidí(tvorů), vůči Sithům.
Ani jsem nevěděl, proč se mi tyhle vzpomínky právě prohnali hlavou jako výstřel z blasteru. Možná to byla nějaký vize blízké budoucnosti, které ke mě hovořila skrze tok síly. Rozhodně mi to však k dobré náladě nepřidalo.
Je mi ctí vás opět vidět.
Řekl jsem tak trochu odměřeným hlasem, přesně jak to měla ráda. Nechtěl jsem jí dát ani náznak důvodu k rozčílení, alespoň teď rozhodně ne.
Mohu být tak smělý a zeptat se, jaký byl důvod mého povolání ?
Otázal jsem se s ledovým klidem a nyní už si dovil pozvednout oči.

[Gnost Kohn]

Korriban, Sithská akademie

Půjdeme najít jistou věcičku. Holocron, který tady schoval jeden temný jedi zhruba před půl rokem. Nemohla jsem k němu protože jsem nevěděla kde je..
Řekne mistryně a když pozvedneš oči, všimneš si že ve v bojové zbroji. Na první pohled vidíš čerstvé známky boje. Střely z blasteru, praskliny, rýhy, zbroj je taky značně očouzená. Až na monokl na oku a pár škrábanců na tváři se zdá že vážnější zranění neutrpěla.
Půjdeš do údolí temných pánů, obejdeš vykopávky a optáš se, jestli tamtudy nešel nějaký učedník, jestli se nevyptával a nešel někam.... za údolí. Já se převléknu a ty tam na mě mezitím počkáš, teď jdi.
Řekne vcelku chladným tónem jak má ve zvyku a pokyne ti že můžeš jít.

[Artas Nostra]

Korriban, Sithská akademie

Když jsem si prohlédl stav jejího ošacení. Vyvolalo to ve mě nemálo otázek, ale bylo mi jasné, že na většinu nedostanu odpověď.
Mohu znát nějaké bližší informace o tom holokronu, po případě jeho obsahu?
Zeptala jsem se věcným hlasem, otázek bylo mnohem více, ale pokud o tom co se jí stalo nezačne sama. Nemá cenu se jí na to vyptávat. Pokusil jsem se tedy lehce nahlédnout do její mysli. Byl jsem v tomhle ohledu hodně nadaný, takže by to neměla vycítit. Pokud tedy nezabrousím příliš do hloubky. Rozhodně to však nebyl vůči ní můj první pokus, takže jsem znal úroveň její mentální obrany.

(Pokud se zdařil průnik do mysli, tak se snažím zjistit co se jí stalo, po případě i informace k úkolu. Pokud by mi nechtěla dát sama bližší informace.)

[Gnost Kohn]

Korriban, Sithská akademie

Mistryně se na tebe podívá, jako by tě zrovna chtěla zabít, ale potom vypadáspíš už jen unaveně.
Pár set, možná tisíc let starej holocron, majitel tě nemusí zajímat, obsahuje Silové techniky a manuály, návody, jak bojovat se světelným mečem, deníky předchozích majitelů.
Vytáhne z kapsy malý rudý krystal a zamává ti jím před očima.
Nakonec bych ho stejně našla sama, věděla jsem zhruba kde je ale potřebovala jsem čtecí krystal. Majitel se ale nacházel uprostřed minovýho pole, zbytek si domysli.
Když se pokusíš nahlédnout do její mysli, setkáš se s nečekaným odporem. Zaštítění mysli ale slábne, sice pomalu ale slábne.
Mistryně, která schovala krystal, vypadala, že čeká než vypadneš, rozhodně se soustředila na zaštítění mysli, otázka byla jestli to bylo před tebou
Tom učedníkovi nevěř kdybys ho potkal, ale nesmíš ho zabít, jen ho zpacifikuj.
Najednou vidíš, jak z ní jistá dávka tlaku opadne a ona si uvolněně oddychne.

[Artas Nostra]

Korriban, Sithská akademie

Dnes se zdála překvapivě sdílná, což mě trochu zarazilo. Nikterak jsem to však nekomentoval a nedal na sobě nic znát. Vše co jsem chtěl vědět mi bylo řečeno, ale přeci jen to nebyla jisto jistě celá pravda. Navíc jsem měl nutkání si ten holokron ulít sám pro sebe a později ho použit k vyjednávání. Zkrátka jsem od ní pochytil jisto míru ctižádosti, přeci jen by jinak v tomhle potravním řetězci nešlo přežít.
Rozumím, hned vyrazím na průzkum. Můžete si klidně dát na čas.
Řekl jsem klidným, naprosto nečitelným tónem hlasu. Načež jsem svižným krokem vyrazil k vykopávkám. Po nekonečných minutách chůze v neměnné kamenité krajině, jsem dorazil do Údolí temných pánů. Vykopávky tu probíhali za slušného ruchu. Sebevědomým krokem jsem dorazil k jednomu z archeologů a vyptal se ho na toho sithského učedníka. Nic konkrétního z toho však nebylo, takže jsem byl poslán za předákem. Doufal jsem, že bych zde našel konečně slibnou stopu.

[Gnost Kohn]

Korriban, Údolí temných pánů

Byl jsi poslán do stanu, kde by ti mohli dát lepší informace o učedníkovi.
V momentě, kdy jsi vlezl do stanu se na tebe všichni uvnitř otočili.
Uvnitř se nacházel stůl, u kterého seděli tři lidé a nad stolem poletoval toydarian, který se plácl do čela a přeletěl k tobě.
Další, tenhle aspoň vypadá jako civilizované stvoření. Co chceš?
Začal mluvit, obletěl tě a vyletěl do úrovně, aby se ti mohl dívat do očí.

[Artas Nostra]

Korriban, Sithská akademie

Když kolem mě začal poletovat ten toydarian, začal jsem mít nutkání ho znehybnit pomocí síly. Naštěstí jsem to vydržel, protože řekl něco opravdu zajímavého.
Další? Byl tady snad i jiný Sithský učedník a pokud ano, tak kam šel?
Optal jsem se neutrálně zdvořilým hlasem, protože jsem chtěl udělat pokud možno co nejlepší dojem. Takovéhle fígle jsem viděl u své mentorky nepočitatelně často a v tomhle případě by měl, podle mého odhadu, fungovat skvěle. Vždy tu byla ta možnost po zlém, ale tu jsem zrovna neupřednostňoval. Ač v tomhle případě by ona místo diplomacie použila hrubou sílu. No já nebyl jako ona, takže jsem to vyřešil tímhle způsobem.

[Gnost Kohn]

Korriban, Sithská akademie

Toydarian se zatváří, jako bys mu skřípl koule do šuflete.
Jo byl tady, je to už.. pár hodin.. čtyři nebo pět hodin. Šel...
Letavec se začal otáčet, až se nakonec zastavil a ukázal směrem po tvojí levici.
Tamtudy. Měl docela na spěch. Vzal si jenom nějakou vodu a šel, zastavil se tady jen asi na pět minut.
Řekne modrásek a přeletí zpátky ke stolu.
Nějakou dobu není vítr, možná najdeš nějakou stopu, o vodu si řekni venku.

[Artas Nostra]

Korriban, Sithská akademie

Když mi podal velice cenné informace o mém cíli. Na tváři se mi objevil letmý úsměv.
Děkuji za váš čas a spolupráci, stejně jako i za tu vodu.
Prohlásil jsem zdvořile a hned zamířil vem. Tady mě už nečekalo nic důležitého, takže jsem požádal o trochu vody a vydal se zmíněným směrem. Po chvíli jsem vskutku narazil na nějaké ne až tak staré stopy. Proto jsem se po nich rychle vydal, nechtěl jsem pokoušet štěstí, protože je mohl vítr brzy zahladit.

[Gnost Kohn]

Korriban, Sithská akademie

Cesta se táhne téměř do nekonečna, takže brzo zpomalíš pod tlakem rozpáleného slunce i země.
Po víc jak hodině, brzo totiž ztratíš přehled o čase dojdeš ke skalnímu útravu.
Přesněji něco před sto metrů před obrovskou skálou se zastavíš, protože zemina před ní je posetá prasklinami a dírami.
Ve skále vidíš velkou puklinu, která vypadala jako vchod.
Stopy končí, jelikož zde je na zemi jen kamení, takže jsi ztratil přehled o tom kam učedník šel.

[Artas Nostra]

Korriban, Sithská akademie

Po dlouhé chůzi na horkém slunci, bez sebemenšího závanu větru, jsem dorazil k podivnému skalnímu útvaru. Proklínal jsem sám sebe, že mě nenapadlo sehnat si nějaký speeder. Vytáhl jsem čutoru a přičichl k vodě nic jí zdá se nebylo, takže jsem si dal několik hltavých doušků, ale stále si nechal většinu pro zpáteční cestu. Po chvilce odpočinku ve stínu oné skály, jsem nabral většinu ztracených sil. Znovu jsem se rozhlédl, ale nikde nebylo nic k vidění. Proto jsem zažehl jednu signální světlici a hodil ji do průrvy, aby mi ukázalo co mě čeká. Při sledování trajektorie jeho letu jsem současně pozoroval jak průchodná ta chodba je. Nakonec jsem vytáhl z kapsy hořák, který jsem dal na plný výkon. Díky tomu vydal více světla než běžná pochodeň. Meč jsem si vzal do volné ruky a byl ho kdykoli připraven aktivovat. Nevěděl jsem co mě může na tak divném místě čekat, tudíž jsem postupoval s maximální obezřetností a sledoval i proudění toku síly. Které pro mě představovalo můj šestý smysl. V tomto rozpoložení jsem uvážlivými kroky vešel do chodby. Mohla tu na mě čekat i nějaká past, proto jsem hledal cokoli ač jen stopově podezřelého.

[Gnost Kohn]

Korriban, Sithská akademie

Postupuješ dlouhou chodbou několik minut.
Jediné osvětlení ti poskytuje tvůj meč, teda až do doby, než dojdeš do větší místnosti, která byla osvětlená ze stropu nějakým světélkujícím krystalem velkým jako hlava
Kruhovitá místnost se čtyřmi dveřmi. Jedny byly zohýbané dovnitř, těmi si přišel.
Zbylé troje dveře se zdály neporušené, ale kov byl poškrábaný a očouzený.
Uprostřed také ležel mrtvý shyrack a zdálo se, že tam není dlouho. Smrt nastala z důvodu oddělení hlavy světelným mečem. A vypadalo to taky na jediné zranění.
Dvě postraní dveře se tvářily, že tlačítko vedle nich je mohlo otevřit. Ty prostřední něco takového neměli. Místo toho byl nejspíš uprostřed místnosti sloupek, který měl na vrchní straně dva velice úzké otvory, menší než na prst.

[Artas Nostra]

Korriban, Sithská akademie

Když jsem objevil tenhle skrytý sál, začal jsem si tím potvrzovat správnost svého úsudku, během stopování. Nechtěl jsem učinit nějaký neuvážený krok, takže jsem nejprve zkontroloval, zda v místnosti nejsou nějaké pasti, či snad sledovací senzory. Poté jsem si prohlédl mechanizmy, které pečetili prostřední dveře. Došel jsem k názoru, že bez specifického klíče s tím nehnu a pokus o propálení dveří mečem, mi přišel poněkud uspěchaný, navíc mohli být nějak podminované. Tím pádem bych se rozletěl na pěknou řádku kousků, což mě ani v nejmenším nelákalo. Proto jsem opatrně přistoupil k jedněm dveřím a stiskl tlačítko. Celou dobu jsem svíral v ruce svůj nyní vypnutý meč, ale v případě nebezpečí jsem ho mohl hned aktivovat. Z toho důvodu jsem ho měl v takové pozici, abych se čepelí mohl ihned po aktivaci krýt.

[Gnost Kohn]

Korriban, Hrobka

Po otevření dveří se ti naskytne pohled do chodby. Opět není osvětlená takže musíš aktivovat meč pro světlo.
Když jsi nucen zahnout, naskytne se ti pohled na několik, asi deset mrtvol, spíše koster, protože už tu leží tak dlouho že na nich mic masa nezbylo.
Nicméně, na konci chodby se nacházel menší oltář na vyvýšené plošině. Kousek nad oltářem se ve vzduchu vzdáší nějaký předmět.. na první pohled to vypadá na nějakou dýku.