Gun Malay - Naděje umírá poslední

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Gun Malay - Naděje umírá poslední

Příspěvek od Shisco »

Prolog

Psal se rok 28 po bitvě o Yavin a galaxií zmítala válka. Jsou tomu tři roky, co do této galaxie vtrhli mezigalaktičtí vetřelci známí jako Yuuzhan Vongové. Rasa, jež užívá organickou technologii, s jakou se ještě nikdo doposud nesetkal. Rasa, která opovrhuje veškerou mechanickou technologií jako ohavností, kacířstvím vůči bohům a výsměchem životu, a jako takovou ji touží zničit a její uživatele pozabíjet. Rasa, pro kterou slovo mír znamená ochotné a totální podvolení dobyvateli. Yuuzhan Vongové se navíc vyžívají v mučení, a to jak ostatních, tak sebe samotných, neboť vnímali bolest jako něco svatého, stejně jako bylo jejich náboženským symbolem rituální mrzačení.
Bylo tomu několik málo dní, co byla na Mon Calamari ustanovena legitimní vláda nově vzniklé Galaktické aliance, poté co Yuuzhan Vongové dobyli Coruscant a roztříštili tak již zmírající Novou Republiku. Válečné úsilí si vyžádalo veškeré zdroje, jež nyní mohla Galaktická aliance využít. Stavba lodí a výroba zbraní potřebovala zdroje, kterých se začínalo nedostávat, a pokud nebudou zbraně, Vongové tuhle válku vyhrají a všechny vás obětují svým šíleným božstvům.
To prezident Cal Omas, senátoři Galaktické aliance, ty ani tvůj otec Alaric Malay nemohli v žádném případě dopustit. S Yuuzhan Vongy se nedá vyjednávat, pokud tedy nepatříte ke kolaborantům z Mírové brigády a podobných odpadlických frakcí, jež chápou mír v yuuzhanvongském smyslu slova. Znal jsi příběh Elegose A'Kly, caamaského senátora, který se vydal v míru za Yuuzhan Vongy, aby poznal jejich kulturu a pokusil se je pochopit. Elegos skončil jako pozlacená kostra, kterou Yuuzhan Vongové poslali jako dárek mistru Jedi Corranu Hornovi. A pokud vás, vaše děti a děti vašich dětí neměl potkat zrovna takový osud, bylo potřeba, aby se proti intergalaktickým vetřelcům spojily všechny ostatní frakce v této galaxii. Chissové. Imperiální zůstatek.
A právě do Imperiálního zůstatku - do soustavy jménem Avantis - měla namířeno vaše loď, lehký frachťák jménem Salutant, rozrážejíc přídí modravý vír hyperprostoru.


V hyperprostoru, na palubě Salutantu

Z lehkého podřimování v pilotním křesle tě probudilo naléhavě znějící pípání vycházející z přístrojového panelu. Nad ním na tebe vyskočilo několik velkých holografických červených vykřičníků a zpráva, kterou jsi ani nestihnul přečíst.
Interdikční mina! zvolal tvůj otec, načež motory teskně zakvílely, loď poskočila nahoru a dolů jako splašená bantha a modrofialové hyperprostorové nebe se v mžiku smrsklo na tečky hvězd.
Ach, sakra!
A pak jsi to spatřil. Yuuzhanvongská loď o velikosti křižníku, která stejně jako všechna ostatní jejich plavidla vypadala jako kamenný oblázek. Kamenný oblázek, který se ježí plazmovými děly a z hangáru vypouští stíhačky - nechvalně proslulé koralskippery, které se řítí přímo proti vám.
Gune, zkus nás dostat z dosahu toho interdikčního pole, které nás vytrhlo z hyperprostoru! Pokud možno rychle, než nás sundají ty skipy!
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Acar
Učedník
Učedník
Příspěvky: 19
Registrován: 25.6.2012 16:16:16
Bydliště: Plzeň

Re: Gun Malay - Naděje umírá poslední

Příspěvek od Acar »

V hyperprostoru, na palubě Salutantu

Lehce jsem odpočíval v křesle na lodi, která byla zapůjčena otci, a vracel jsem se myšlenkama do doby, kdy jsem poprvé letěl ve vesmírné lodi. Představoval jsem si tu chvíly, když jsem poprvé viděl z vesmru nejbližší planetu Dantooinu, Bimmiel. Samozřejmě v tom nejlepším mě vyrušilo pípání z přístrojového panelu předemnou. Bylo to hlasité nesnesitelné pípání a do očí mi začli blikat holografické vykřičníky.
Skvělé probuzení řekl jsem si. Před lodí se náhle objevila obrovská Yuuzhanvongská organická loď. Všude na ní byli plazmová děla. Na zádi, na hřbetu lodi, na bocích, prostě všude. Viděl jsem, jak z několika hangárů vylétávají stíhačky a míří přímo k nám.
Otec na mě zavolal, ať nás okamžitě dostanu pryč.
Hned to bude ! Zatáhl jsem za páku pro pohon, na displayi se stále ukazovala soustava Avantis, tak jsem zmáčl obdélníkové tlačítko pro hyperpohon a doufal, že to zabere a že se od nich dostaneme pryč. Už se zdálo, že se naše loď přehoupne do hyperprostoru, ale něco mi tu nesedělo.
Láska jsou křídla, která dal Bůh člověku, aby mohl vystoupat až k němu.

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Neznámá soustava, na palubě Salutantu

Stisknul jsi tlačítko pro skok, načež jsi ucítil známé pnutí a tah motorů. Tečky hvězd se protáhnuly do čar, které se vzápětí rozmazaly na modrou kaši a...
Opět se smrskly na hvězdy, přičemž sebou loď škubla tak mocně, že nebýt připoutaný, tvé vnitřnosti by teď byly vyvržené a rovnoměrně rozprostřené po průzoru před tebou. Ze zádi Salutantu něco zasmrdělo a přístrojová deska vydala nechutné uširvoucí zakrákání.
Říkal jsem dostaň nás z dosahu interdikčního pole, ne skoč do hyperprostoru v jeho prostředku!
Tvůj otec vypadal rozezleně, a že jsi ho viděl v životě vyvedeného z rovnováhy jen tolikrát, že by ti stačily prsty na rukou na to, abys to spočítal.
Hyperpohon to má za sebou. A my taky, dodal, tentokrát to byl ale už spíše povzdech, který zněl, jako by se tvůj otec smiřoval s nevyhnutelnou smrtí, která rozhodně nebude pomalá ani bezbolestná. Oba jste na Dantooine viděli na vlastní oči, jaké umí být Yuuzhan Vongové stvůry. Když dva standardní měsíce po začátku války dobyli a vyplenili Dantooine, vykopali dva kilometry širokou jámu, kterou navršili kostmi nepřátel obětovaných bohům. A takový osud teď s největší pravděpodobností měl potkat i vás, a to jen a pouze kvůli tomu, že jsi jako hlupák skočil v interdikčním poli a uškvařil hyperpohon.
Koralskippery si vás našly a doletěly k vám ten kousíček, který jste stihli uletět, než vás gravitační studna interdikční miny vytrhla z hyperprostoru zpátky. Salva z plazmových zbraní vongských organických stíhaček vám zabubnovala na štíty. Strhnul jsi řízení a pokusil se o úhybný manévr, tvé nedostačující pilotní schopnosti ale vyústily v něco, co nejen že vypadalo, jako když se opilý rancor pokouší tancovat balet, ale ještě tě to odkrylo nepřátelským stíhačkám, které ti svými dovin basaly strhly štíty.
Skipy náhle zrušily formaci a rozletěly se každý na jinou stranu. A náhle jako by motory vyhlásily generální stávku. Stlačil jsi akcelerační páku až úplně dopředu a motory srdceryvně zavyly, Salutant ale klouzal právě na opačnou stranu. Řvoucí a blikající holodispleje jsi ignoroval a z posledních sil se s lodí snažil vzepřít síle, kterou ji organický křižník přitahoval k sobě. Tvému otci se v očích zračila hrůza, beze slova tě chytil za ruku.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Acar
Učedník
Učedník
Příspěvky: 19
Registrován: 25.6.2012 16:16:16
Bydliště: Plzeň

Re: Gun Malay - Naděje umírá poslední

Příspěvek od Acar »

Neznámá soustava, na palubě Salutantu

Po mém hloupém počínání se na mě otec naštval a já se cítil snad nejhůř v životě.
To je náš konec. Řekl jsem si v duchu a z posledních sil jsem se snažil dostat naši vypůjčenou loď pryč odsud. Yuuzhan Vongské stíhačky nám totálně zničily štít. Ještě jednou jsem zkusil zatáhnout za páku na maximum, doufal jsem že se loď alespoň trochu pohne, ale beznadějně. Otec mě chytl za ruku, v očích měl strach. Já jsem si v tu chvíli vzpoměl, že ve stropu lodi je skrytá místnůstka, není velká, ale pro dva lidi je tak akorát, aby se tam vešli. Otvor do stropu nebyl vidět, byl totiž tak dokonale zamaskovaný, že bych ho nenašel ani já, kdybych o něm nevěděl.
Tati ve stropě je díra, pojď, musíme se tam nějak vmačknout.
Šel jsem jako první a vyskočil jsem, chytl se za postraní tyč a vytáhl se nahoru. Otec vylezl hned zamnou, zavřeli jsme poklop a doufali jsme, že nás neobjeví. Z pouzdra jsem vytáhl moji Q2-ku a prst jsem dal na spoušť.
Láska jsou křídla, která dal Bůh člověku, aby mohl vystoupat až k němu.

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Neznámá soustava, yuuzhanvongský křižník Kalich agónie

Do maličkého prostoru, který majiteli lodi možná dříve sloužil jako skrýš pro pašovaný materiál, jste měli problém se vejít, ovšem věděli jste, že pokud se vám to nepodaří, Vongové vás zcela jistě zabijí. Schovaní v úkrytu jste neviděli ven, lehké zachvění lodi vám ale napovědělo, že vongská korálová loď vás vtáhnula dovnitř.
Za malou chvíli se ozval třeskot, když něco vypáčilo magneticky uzavřenou rampu Salutantu a chodbou se nesly kročeje běžících válečníků. Zaslechli jste, jak jeden z nich na ostatní cosi štěknul v yuuzhanvongském jazyce.
Yuuzhanvongský jazyk ti zněl jako svářečka. Významově jsi z obojího pochopil stejně, ovšem poslouchat zvuky sváření bylo jistě mnohem, mnohem příjemnější. Otec strachy ani nedýchal, aby na vás válečníky neupozornil.
Jeden z válečníků vešel přímo pod vás. Slyšel jsi ho dole v kokpitu, jak ho prohledává a s hlasitým klením rozbíjí veškerou elektroniku, na kterou narazil. Slyšel jsi ho dole přímo pod sebou a měl jsi obrovsky nahnáno.
Pak se ozvaly další kroky a ty jsi nedokázal určit, kolika postavám patří. Jeden z Vongů, podle hlasu patrně žena, něco vyštěkla. Vzápětí jí odpověděl jiný Vong a v jinak naprosto nesrozumitelné odpovědi v tobě neznámém jazyce jsi rozeznal, jak řekl:
Jeedai.
Teprve teď sis uvědomil, že Salutant vám zapůjčil Řád a Vongové ho zcela jistě poznali. Yuuzhanvongská žena něco odsekla a vy jste pak uslyšeli, jak něčím tvrdým, patrně dvojholí, ťuká do stěn. A ťukání se přibližovalo. Dál a dál. Jen palčivé čekání, než najdou dutinu, kterou hledají.
Trvalo asi jen minutu, než se ozvalo zaťukání přímo pod tebou. Všiml sis, že v otcových rukou se odněkud objevila těžká pistole DC-15s, jakou používala za Klonových válek ARC komanda. Poklop pod vámi se pak otevřel a vy se s žuchnutím skutáleli na kovovou podlahu pilotní kabiny. Otec neváhal a vystřelil na nejbližšího útočníka - yuuzhanvongskou ženu, kterou jsi předtím slyšel mluvit. V jejích očích se objevila známka zklamání, tedy jen na okamžik, než je otcova těžká pistole rozprskla po kokpitu i s hlavou. Netušil jsi, čím to, že měl tak dobrou mušku.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“