Výcvik pro Nemesise - Jez do polositha

[Shisco]

Nar Shadaa, mistrova pevnost

Tiché chvíle meditace.
Nádech, výdech. Nádech, výdech, táhlo ti hlavou, zatímco jsi seděl ve své komnatě v mistrově malém opevnění, jež si nechal vybudovat v hlubinách Nar Shadaa. Mistr si tohle odlehlé místo v nejnižších patrech, v nichž přebývá ta nejhorší lůza, vybral záměrně, neboť obrovské kosmodrapy zastiňující i svit malé fialové hvězdy zdejšího systému pevnost nejen skrývá před zraky čumilů a šťouralů, ale v připadě útoku - jakkoliv je nepravděpodobný - veškeré poškození absorbují právě okolní kosmodrapy.
Soustředil ses na dýchání a na energii Síly, jak tebou prochází skrze energetické dráhy tvého těla a prostupuje tě jako hluboké temné hučení uvnitř temena tvé hlavy. Ovšem soustředění nebylo příliš lehké vzhledem ke včerejším událostem a tomu, že se tě mistr pokusil zabít. Opět. Ale jednal jsi s chladnou hlavou a přežil jsi víceméně nezraněn, a ten jeden Shiim - jedno povrchové škrábnutí světelným mečem na zádech - se ztratí. Mistr Iriol byl mohutný červený humanoid s holou lebkou, výraznou jizvou od světelného meče na ní a chapadélkovitými výrůstky, které mu visely z lící. Z toho mála, co o něm víš, přiletěl společně s lordem Revanem a lordem Malakem z Neznámých oblastí a mluví o sobě jako o Čistokrevném Sithovi. Kdysi už jsi slyšel o rase Sithů, jež uvítala první padlé Jedie, kteří stanuli na Korribanu. Myslel sis však, že je už dávno vyhynulá nebo jen pouhý mýtus. Škrábanec, jež po sobě při včerejší "lekci pro ostražitost" zanechal mistrův světelný meč, tě ale stále ještě pálil. A to až příliš na to, aby byl pouhým mýtem.
Myšlenky se ti opět rozutekly, a tak ses znovu přiměl soustředit se na svůj dechový rytmus a energii temné strany Síly. Koncentroval ses na její pulzování v čakrách. Temné hučení ve tvé hlavě po chvíli značně zesílilo a tělem ti projela vlna horka. Jak s oblibou říká tvůj mistr - s jídlem roste chuť. A o Síle to platí dvojnásob. Chtěl jsi to pulzování ještě víc zesílit, vyvolal sis proto vzpomínky na vraždy, jež jsi spáchal. Na toho mladičkého togrutanského Padawana, se kterým sis vyměnil pár technik, pak ho probodnul krásným čistým Shiakem do břicha a sledoval, jak z něho pomalu vyprchává život. Na tu lidskou ženu na Coruscantu, které granát utrhnul nohy, ty ses posadil a kochal se tou agónií a beznadějí v jejích vyhasínajících očích, když vykrvácela k smrti.
Hučení již začínalo být téměř nesnesitelné, najednou se ale začalo vytrácet. Něco zničilo tvoji koncentraci. Kroky. Kroky okovaných bot po chodbě.
Mistr se neobtěžoval zaklepat a Sílou vyrazil těžké duraocelové dveře z pantů tak, aby letěly přímo na tebe. Pohotově jsi zareagoval, mávnutí ruky a trocha telekineze změnila dráhu dveří tak, že tě nijak neohrozily. Tedy kromě toho, že je budeš muset vsadit zpátky.
Konec meditace, Nemesisi. Večeře, pronesl mistr a v jeho obličeji jsi zachytil náznak úsměvu.
Náhle jsi pocítil, že máš hlad jako nexu a kručí ti v břiše, jako když rancor chytne střevní chřipku.
Tvůj mistr, jakkoliv dokázal být nemilosrdný a krutý, měl pár na Sitha nezvyklých úchylek. Byl jediný Sith, kterého jsi kdy viděl se usmát. A také rád vařil. A musel jsi uznat, že mu to zatraceně šlo.

____________________________________
Přeji nám oběma příjemnou hru. Pár rad do začátku: Neboj se popisovat myšlenky, pocity, vzpomínky, tužby. Nehraj za jiné postavy (to znamená, že když si s někým chceš popovídat, já určuju, co řekne) a v každém příspěvku posuň děj o kousek dál.

[Nemesis]

Nar Shadaa, mistrova pevnost

No hurá, projelo mi hlavou, když jsem se chystal na odchod do jídelny. Ta byla zvláštní hned ve dvou věcech. Zaprvé, měla obrovské, skoro až gigantické rozměry, na to že jí momentálně používali jen dva lidi. Zadruhé, okolo ní, na všech čtyřech stranách, byli sochy sithských válečníků. Navíc jedna tam očividně chyběla. Místo ní tam byla postavená monumentální skříň, která byla zamčená. Už dlouho mě zajímalo, jaký to tam má všechno význam, ale ještě jsem se na to nikdy mistra nezeptal. Měl jsem to v plánu udělat dnes, při téhle večeři, pokud bude vhodná příležitost. Už jsem dorazil do jídelny. Kde je mistr? Obvykle je tam mnohem dříve než já a pak mi vynadá, že se flákám. Zopakoval jsem si tedy v duchu kodex, abych trochu zabil čas. ...A síla mě osvobodí. Když jsem došel k této poslední větě, pořád byla jídelna prázdná. Pomalu mě začínala jeho nepřítomnost otravovat a měl jsem také čím dál větší hlad. Když už jsem takhle vyčkával hodinu, nenapadlo mě nic lepšího než ho jít hledat. Nebylo nic neobvyklého, že se Iriol na nějakou dobu vypaří, ale při večeři nikdy. Chtěl jsem jít hledat nejdříve do výcvikové místnosti, kde často tráví volný čas. Iriole, volal jsem. Asi dvě sekundy poté, jsem uslyšel v jeho komnatě hluk. Co se tam asi tak může dít, uvažoval jsem. I když mám vstup do Iriolových soukromých místností přísně zakázán, zvědavosti jsem odolat nedokázal. Pro všechny případy jsem nahmatal svůj speciální blaster a nastavil ho na omračovací režim. Potom jsem přistoupil ke dveřím a otevřel.

[Shisco]

Nar Shadaa, mistrova pevnost

Asi po hodině čekání v jídelně už ti to nedalo a začínalo ti být podivné, kde je mistr tak dlouho. Obvykle když ohlásil, že je čas na jídlo, měl ho již uvařené a připravené. Vždy perfektně a procítěně, byla to jeho vášeň, ze které čerpal sílu, aby silou dosáhl moci, mocí dosáhnul vítězství a aby díky vítězství byly jeho řetězy zpřetrhány.
Přejížděl jsi očima z jedné sochy z černého leštěného kamene na druhou a poznával Tulaka horda - největšího bojovníka se světelným mečem, jaký kdy žil -, Marku Ragnose - lidsko-sithského křížence oplývajícího za svého života obrovskou mocí, Karnesse Muura - pradávného sithského mistra, jenž údajně pomocí svého talismanu dokázal obelstít smrt a měnit ostatní bytosti v Rakghouly, a dále jsi mezi sochami poznával i Exara Kuna, který prý vynalezl oboustranný světelný meč, ačkoliv mistr Iriol si myslí, že to je nesmysl a že plány k jeho konstrukci získal z nějakých starých holokronů z Pravého Sithského Impéria.
Tvá trpělivost byla po chvíli u konce, takže ses zvednul a vydal ses napříč pevností mistra Iriola hledat.
Kouknul ses po něm v tréninkové hale. Nebyl tam. Zavolal jsi na něj, žádná odezva.
Mistr tě kdysi před několika lety, když jsi trávil své první dny v téhle pevnosti, důrazně varoval, že bez jeho svolení nesmíš nikdy vkročit do jeho komnat. Jednou jsi to zkusil, mistr tě chytil a za to, že jsi ho neposlechl, s tebou celkem škaredě zatočil.
Tentokrát ale zvědavost překonala strach. Navíc v okamžiku, kdy ses odhodlával otevřít dveře, rámus ustal.
Jak ses sem dostal? Tak mluv! zahřměl místností mistrův hlas a ozvala se další rána, jako když udeří koule na bowling do kuželek.
Já... odvětil mu přidušený hlásek tak tichý, že jsi ani nepoznal, jaké bytosti může asi tak patřit.
Od...odpusťte, ó mocný.
Jak ses sem dostal, ty ničemná hrudko banthího kentusu?!
Mistrovo zařvání tě téměř donutilo nadskočit a mohl jsi cítit, jak v něm plane plamen hněvu. Otevřel jsi dveře a naskytnul se ti pohled na vrcholně rozezleného Sitha, jak svírá nataženou ruku proti otrhanému tříokému Granovi, jež se drží oběma rukama za hrdlo a vznášejíc se ve vzduchu třepe nožičkama.
MLUV!!!
Další rána a bolestné zasténání nebohého vetřelce, když jím mistr Iriol Sílou mrštil do duraocelové poličky s všelijakými křivulemi.
Pod...podzemní chodbou. Ta...tady v podlaze, zasípal Gran.
Vzápětí mistr povolil sevření a nechal ho sesunout k zemi, když tě uviděl stát ve dveřích.
Děkuji za informaci, ušklíbnul se. Síležel tahle chodba musí zůstat v tajnosti.
Dobře víš, že sem nesmíš, učedníku. zavrčel. Ale když už jsi tady, zcela jistě můžeš našeho hosta 'vyprovodit'.
Významně pohlédnul na tvůj oboustranný světelný meč, jenž ti visel u pasu, a ještě svůj úšklebek rozšířil, aby vycenil ostré špičáky.

__________________________
Trochu předbíháš děj. Ale nijak extrémně, takže to zase tolik nevadí. Jen bych byl rád, kdybys dával myšlenky a přímou řeč na nový řádek a čas od času odřádkoval, ať to není jednolitý blok textu a dá se v tom trošku orientovat.

[Nemesis]

Nar Shadaa, mistrova pevnost

Bylo mi jasné co mám dělat. Podíval jsem se na Grana.
Ubožák,
pomyslel jsem si, když jsem ho důkladně očima prozkoumal a zjistil, že není nijak ozbrojen. Pocítil jsem ohromný proud Síly ve svém těle. Byla všude. S obrovský pocitem moci jsem vzal světelný meč.
Zatraceně nádherný pocit držet takovou zbraň,
řekl jsem v duchu, ještě než jsem aktivoval obě čepele meče a místností se rozlétla rudá záře.
Potom jsem se podíval na Grana. Viděl jsem jeho strach, jeho bezmoc, jeho ubohost. Vychutnával jsem si tento okamžik.
Ještě jsem vyčkával, než jsem k němu přistoupil a řekl:
Chcípni.
Pak následoval čin. Čepel jsem mu dal těsně ke krku, jen milimetr od jeho "kůže".
Potom jsem druhou čepelí na opačném konci meče prudce udeřil po druhé straně jeho krku.
Hlava mu pořád seděla na ramenou, proto jsem levou čepelí udeřil znovu z levé strany, a pak ještě jednou z pravé.
Potom se jeho tělo sesypalo a hlava se volně skutálela na podlahu. Pocit moci zeslábl a já nechal meč zhasnout. Poté jsem ho uložil zpět za opasek. Pohlédl jsem na mistra.
Co to mělo všechno znamenat?

[Shisco]

Nar Shadaa, mistrova pevnost

Mistr se při tvé otázce jen chrochtavě uchechtnul a lícní výrůstky, na kterých měl navlečené electrumové korálky, mu při tom zacukaly.
Chudáček zlodějíček nevěděl, koho se chystá vykrást. Vyhoď ho na ulici, Nemesisi, ať tady nesmrdí, a ukliď ten svinčík, já nám mezitím nachystám jídlo.
Při slově 'jídlo' se temný úšklebek změnil v úsměv plný očekávání.
Určitě už stihlo vychladnout, dodal polohlasně, načež se otočil na podpatku a jeho černý plášť mu při tom dramaticky zavlál.
Červenočerná postava mistra Iriola zmizela v chodbě. Nechal tě ve své pracovně samotného a to tě obrovsky překvapilo. Věděl jsi však, že kdyby tě napadlo hrabat se mu ve věcech, poznal by to a trest by tě neminul. Naskýtal se ti pohled na hlavičku bez tělíčka a tělíčko bez hlavy, dále to bylo několik na zem spadlých křivulí a převrácená polička s flimsiplastovými knihami, které se sesypaly na zem. Nebylo jich mnoho a spravit poličku a naskládat je do ni zpátky by ti nemělo trvat víc než několik minut.
Věděl jsi, že mistr vlastní sbírku flimsiplastových knih či dokonce pergamenových rukopisů, přestože v nich nebylo možné vyhledávat jako v elektronických záznamech a vyžadovaly zvláštní zacházení.
Kronika Sorzus Syn, stálo na obalu jedné, která byla na vrcholku hromady a zdála se být už poměrně stará.

[Nemesis]

Nar Shadaa, mistrova pevnost

Ježiš marja,
řekl jsem si když jsem se dozvěděl, že zase musím něco uklízet. Nejprve jsem se postaral o to tělo.
Vynesl jsem ho na ulici jak mi Iriol poručil. Zvláštní bylo, že na ulici nikdo nebyl, a to tam v tuhle dobu bývá plno lidí.
Doufal jsem, že mě nikdo neviděl, protože hlava a tělo oddělené světelným mečem, by mohlo vzbudit krapet pozornost.
Když jsem se vracel, měl jsem zvláštní pocit.
Slyšel jsem výkřiky lidí, těch lidí které jsem již zabil.
Slyšel jsem zvuky detonátorů, svištících vibromečů a ty krásné zvuky, když se u blasteru zmáčkne spoušť.
Utichlo to, až když jsem se vrátil do mistrovy komnaty. Tam jsem začal uklízet jeho knihy a všechen "bordel" co tam byl.
Když jsem se chystal vzít první kroniku, abych jí vrátil na místo, něco mi naznačovalo, že v ní je něco důležitého.
To je blbost,
pomyslel jsem si.
Není, není, není, není,
řekl jasně a zřetelně nějaký hlas z dálky. Nevěděl jsem, či to znovu byla jen nějaká slyšina, nebo tu je někdo se mnou.
Pokračoval jsem tedy v úklidu, TU kroniku s názvem Sorzus Syn jsem nechal ležet. Byla najednou nějak moc těžká. Když byly všechny věci na svém místě, rozhodl jsem se otevřít knihu. Ta najednou přestala být těžká a já jí unesl i jedním prstem.
Otevřel jsem ji a začal číst.

[Shisco]

Nar Shadaa, mistrova pevnost

Vyplnil jsi mistrovy pokyny a těla se zbavil, ovšem nenapadlo tě jakkoliv ho zabalit či zakrýt, abys nevzbuzoval tolik pozornost. I když v potemnělé ulici, kam ústil nenápadný výlez z pevnosti, nebylo k tvému velkému překvapení ani živáčka. V nejnižších patrech měsíční megapole Nar Shadaa se to obvykle hemžilo lůzou a všelijakými pochybnými existencemi, dnes ale kde nic, tu nic.
Hodil jsi tělo do odpadní šachty a zamířil zpátky do pevnosti, při tom tě naplnila ozvěna všech bytostí, jež jsi usmrtil. Sladká ozvěna všech těch smrtí, bolesti a zoufalství, které ti ubožáci v posledních chvílích svého bezvýznamného života zažívali.
Navrátil ses do mistrových komnat, abys dokončil úklid v jeho pracovně, a vzal do rukou Kroniku Sorzus Syn. Položil sis ji stranou a teprve až jsi byl hotov, ses k ní vrátil. Tentokrát už nebyla tak těžká, jako když jsi ji vzal do rukou poprvé, ovšem tenhle pocit mohl být stejně tak jen ve tvojí hlavě, jako ten hlas.
Stejně jako před chvílí za dveřmi byla zvědavost silnější než obezřetnost, věděl jsi však, že bys měl jít za chvíli na večeři a že mistr bývá velmi, velmi nepotěšený, když si myslí, že si nevážíš jídla, které uvařil. Na někoho tak oddaného temné straně Síly jako on uměl být mistr Iriol benevolentní, ovšem to jen tehdy, dokud jsi ho nenaštval.
Spěšně jsi prolistoval knihu. Jak ses dozvěděl, Sorzus Syn byla dávná temná Jedi z období Stoleté temnoty, také známého jako Druhého velkého schizmatu, která bya společně s Karnessem Muurem a Ajuntou Pallem vypovězena z Řádu a později, když tato skupinka přistála na Korribanu na objevila tam mistrovu rasu - Čistokrevné Sithy - se prohlásila za Sithskou paní. Procházel jsi stránky popsané starými texty o dávné sithské magii, alchymii, legendu o Sith'arim a dokonce jsi narazil i na kapitolu věnující se nekromancii.
Přes veškeré vzrušení, které ti tyhle tisíce let staré zápisky přinášely, sis opět vzpomněl na to, že ti obrovsky kručí v břiše a že budeš při nejlepším bez večeře, pokud se brzy neobjevíš v jídelním sále.

[Nemesis]

Nar Shadaa, mistrova pevnost

Jakmile jsem knihu prolistoval, napadlo mě, že by mohla být nějak důležitá, ačkoli ještě nevím jak.
Proč bych si jí nemohl "vypůjčit"?
Zvláštní pocit na mě naléhal... cítil jsem jakousi jinou energii, která ovládala mé podvědomí. Nápad to byl šílený, ale v podstatě jsem nemohl jinak. A jelikož jsem měl málo času, musel jsem se přesunout k činu.
Vzal jsem celou kroniku a vytratil jsem se. Tiše poklusávajíc jsem se pohyboval směrem ke své komnatě.
Rozrazil jsem dveře. Hluk plechových dveří, sice mohl vzbudit mistrovu pozornost, ale neměl jsem čas o tom přemýšlet.
Rychle jsem vzal svoji oblíbenou kroniku, s názvem Prastaří Sithové a vyndal její vnitřek.
Vnitřek jsem vyměnil za ten z kroniky Sorzus Syn a utíkal jsem zpět do mistrovy komnaty.
Kroniku jsem uložil tam kam patří a odporoučel se na večeři.
Při vchodu do jídelny mě do nosu praštila vůně čerstvě uvařeného jídla.
Co to asi uvařil,
honilo se mi hlavou. Usedl jsem k velkému stolu kde již čekal mistr na protější židli.
Neřekl ani slovo, když jsem přisednul. Pak jsem si vzpomněl.
Jen sebrat odvahu,
říkal jsem si, když se mi vybavil ten nápad, který jsem asi před dvěma hodinama dostal.
Zhluboka jsem se nadechl, a řekl:
Mistře... můžete mi vysvětlit jaký mají význam ty sochy Sithů zde v kuchyni a proč je místo jedné z nich zamčená skříň?
Otázku jsem položil a s napětím očekával odpověď.

[Shisco]

Nar Shadaa, mistrova pevnost

Odhodlal jsi se mistrovi knihu sebrat, vytrhnout její stránky z vazby a vložit do ní jiné, z knihy odpovídajícího formátu. Uvědomoval sis, že až na to mistr přijde, budeš se muset vcelku vážně obávat o své tělesné i duševní zdraví, neboť jsi mu právě zničil knihu, která mohla být i několik set let stará. Poté jsi vrátil desky Kroniky Sorzus Syn s vyměněným obsahem do poličky a vydal se do jídelny, kde už na tebe mistr Iriol jistě čekal.
Když si vešel do velkého jídelního sálu, okamžitě jsi ucítil vůni něčeho pečeného. Žeby ryba? Být Sith znamenalo i mít přístup k nejkvalitnějším surovinám, ze kterých ruce šikovného kuchaře dokáží vytvořit kulinářskou lahůdku.
U černého stolu z leštěného obsidiánu už jsi mistra Iriola spatřil, jak sedí a požitkářsky si vychutnává své jídlo. Vypadalo to jako chobotničky, malé fialové chobotničky nabodané na jehle jako špíz podávané se zeleninou a omáčkou. Všechno to bylo naskládané na velké míse mezi tvou a mistrovou židlí.
Posadil ses a koukal na mistra. Nic neříkal, tak jsi sáhnul po džbánu s vínem a nalil sis do číše, aby ses mu nemusel dívat do očí, když na chvíli přestal jíst a provrtal tě zkoumavým pohledem.
Tyhle sochy představují Sithské pány, kteří nás předcházeli. Někdeří žili před celými tisíciletími, jiní velice nedávno.
Sjel pohledem ze sochy Marky Ragnose na Exara Kuna.
Všichni ale mají nesmazatelnou stopu v historii. A věřím, že někomu, kdo tak rád leží v knihách, by mohlo být jasné, proč je tady mám.
Mistr se natáhnul po číši a hluboce se napil.
A ohledně té skříně... Jednou ti třeba ukážu, co v ní je. Ale to bys napřed musel chodit včas k večeři.
Mistr se na chvíli odmlčel a dal se znovu do jídla.
Přišly zprávy od admirála Saula Karatha. Lord Malak nám přikazuje, abychom se připojili k flotile.
Nabodnul chobotničku na vidličku, jako by ji chtěl mučit, přestože se už předtím pekla při několika stech stupních.

[Nemesis]

Nar Shadaa, mistrova pevnost

S mistrovou odpovědí jsem nebyl příliš spokojený, ale radši jsem se už na nic neptal, dojedl vynikající jídlo a řekl:
Jdu se přichystat, za hodinu budu čekat u hangáru.
Mistr jen kývl, a jedl dál, mimochodem velmi pomalu. Jen co jsem zavřel dveře mé komnaty, hodil jsem na sebe sithské roucho, vzal krabičku detonátorů, svůj oboustranný světelný meč a také můj speciálně upravený blaster. A jelikož jsem měl ještě plno času, rozhodl jsem se otevřít kroniku Sorzus Syn a přečíst si ji. Hned jak jsem ji otevřel, vypadl z ní vnitřek.
Jsem to ale trotl,
pomyslel jsem si, jelikož jsem už zapomněl, že vnitřek v knize nedrží. Vrátil jsem vnitřek do kroniky a položil jí na stůl.
Začal jsem číst, stránku po stránce a řádek po řádku. Kniha byla hodně tlustá, takže jsem ji nemohl za hodinu stihnout přečíst. Četl jsem v maximální možné rychlosti s ohledem na čas, ale nepřeskočil jsem ani slovo. Když v tom jsem se zastavil u kapitoly o nekromancii. Jistě, že mě vyvolávání mrtvých zajímalo, ale zaujala mě spíš jína věc. Na straně kde se psalo o nekromancii, někdo zakroužkoval několik písmen červenou barvou. Při pohledu na barvu okolo písmen jsem usoudil, že ta písmena byla zakroužkována nedávno.
Zvláštní.
Opsal jsem si všechna ta písmena a kroniku umístil na své místo. Napadlo mě, že by se měla složit do slov. Po nějaké době jsem z písmen vyluštil toto:
Naga Shadow - Ó pane, povstaň a staň se opět velikým a mocným.
Jakmile jsem vyluštil tento rébus, došlo mi, že socha Nagy Shadowa jako jediná v jídelně chybí.
A to, že se tohle nacházelo v kapitole o nekromancii, to taky nemusela být náhoda.
Napadlo mě, že někdo by mohl chtít Shadowa vzkřísit, a v úvahu přichází jen mistr Iriol, nikdo jiný přece v této pevnosti nežije.
Ale, jakožto člověku co se zajímá o nekromancii, mi bylo jasné, že na takovou věc je potřeba hodně energie.
Ta skříň!
Napadlo mě, že by s tím mohla souviset ta zamčená skříň, ale nemohl jsem o tom špekulovat, jelikož se blížila hodina, kdy jsem měl být u hangáru, tak jsem se radši rychle sebral a šel. Mistr Iriol tam už byl.

[Shisco]

Nar Shadaa, mistrova pevnost

Zbývající čas ses rozhodnul strávit čtením Kroniky. Lačně jsi listoval stranami starého flimsiplastu a trávil jídlo, které ti po dnešku přišlo opravdu vhod. Četl jsi rychle, avšak důkladně, a nenechal jsi jediné slovo, aby ti proklouznulo nepromyšleno. Stránek byla spousta a času málo, probral jsi se tedy jen ke kapitole o nekromancii, kde jsi učinil objev zvláštně zabarvených znaků, které dávaly dohromady jednoduchou šifru, na kterou jsi během okamžiku přišel. Napadla tě souvislost s tajemnou skříní v jídelním sále, ale neměl jsi čas to dále prošetřit, neboť se neúprosně blížil mistrem stanovený čas odletu.
Vydal ses do hangárů v nejvyšším podlaží pevnosti, cesta výtahem nahoru a několika chodbami mohla zabrat nanejvýš několik minut.
Na místo jsi dorazil ještě před mistrem, v hangáru byl jen frachťák třídy Dynamic, jenž nesl název Skyforger, a černobéžový astromechanický droid T6-A1, který právě odpojoval palivový přívod od nádrže Skyforgeru.
Najednou se sklopila rampa a uvnitř v lodi jsi zahlédnul mistrovu siluletu.
Řekl jsem za hodinu! okřiknul tě. Ne za hodinu a tři minuty, učedníku.
Nastup si. Hej, plechovko, dovnitř! zvolal ještě na T6, který vzápětí po svých malých kolečkách poslušně sjel po rampě vzhůru a zavřel ji za sebou.
Hoď si věci do nákladového prostoru, pak si sedni za knipl, vyleť na orbitu a nastav koordináty na 066,471,551. Tam na nás čeká flotila lorda Malaka. Půjde se do bitvy.
Pak se mistr otočil a zamířil k jednomu z pokojů. V chodbě se ale ještě ohlédnul přes rameno a zavrčel:
Budu velice rád, když nás neusmažíš, nerozmlátíš, ani s námi neskočíš do hvězdy.
Zřejmě jsi ho svým nepatrně pozdním příchodem rozrušil. I ty víš, že Darth Malak nerad čeká. Velice nerad.

__________________________
Je to Naga Sadow, ne Shadow. A to, že tam mistr už čekal, bylo předběhnutí děje, protože to už jsi měl nechat na mně. Zatím ještě nic závažného, ale mistr mohl mít dobrou a nezkaženou náladu, protože bys přišel včas

[Nemesis]

Ve vesmíru nad Nar Shadaa, frachťák třídy Dynamic

Ten taky nadělá,
řekl jsem si, když jsem jen nehnutě stál pozorujíc mistra odcházet do jednoho z pokojů.
Odešel jsem do nákladového prostoru, ale jen na chvíli odložit si tam věci. V nákladovém prostoru byl pracovní stůl, jedna židle a spousta prázdných beden. Odložil jsem si do dvou z nich téměř všechny věci, ponechal jsem si jen blaster, oboustranný světelný meč a jeden omračující detonátor pro všechny případy.
Poté jsem se odebral na můstek. Při cestě mě zarazily podezřelé zvuky, ozývajíc se z mistrova pokoje. Dost jsem se divil, ale ani mě to dál nijak nezajímalo, protože zvuky utichly stejně tak rychle jako začaly.
Stejně je dnes zvláštní den,
honilo se mi hlavou, mezitím co jsem pokračoval v cestě.
Došel jsem na můstek a sedl si na sedadlo pilota.
Přesně podle mistrových pokynů jsem vyletěl na orbit a nastavil koordinátory na 066,471,551.
Nějakou dobu jsme letěli. Potom se přímo přede mnou objevila flotila Lorda Malaka.
Tak jsme tady,
pomyslel jsem si a šel jsem informovat mistra do jeho pokoje.

[Shisco]

V hyperprostoru, na palubě Skyforgeru

Seděl jsi rozvalený v pilotním křesle a zíral na rozvířenou modrofialovou změť hyperprostorového nebe. Holografická čísílka časomíry, která visela nad přístrojovým panelem, ti sdělovala, že v hyperprostoru zůstanete přibližně ještě dalších pět hodin. Nemohl ses dočkat, až dorazíte na místo. Možná že budeš mít možnost setkat se se samotným Darth Malakem! A konečně se vydáte do akce, konečně se bude něco dít! Bitva!
Ne, trpělivost nikdy nebyla tvojí silnou stránkou a po chvíli tě začala přemáhat všeobjímající nuda.
Napadlo tě, že vlastně ani nevíš, kam že to poletíte a co se vlastně bude dít.
Možná to bylo tím, že Sith, který se příliš ptá, často nepřežije dlouho. Jistě, mistr byl teď - nebo aspoň před chvílí - rozzloben i kvůli takové maličkosti, jako bylo tvé tříminutové zpoždění. Z vlastní zkušenosti jsi již ale věděl, že pokud by ses ptal moc, mistr by ti to prostě odmítnul říct a to je všechno. A na druhou stranu ten, kdo se neptá a prostě a jednoduše jako droid vykoná to, co se po něm chce, se toho naučí a dozví jen velmi málo.
Zvuky, které se před chvílí ozývaly z kajuty, kterou si na Skyforgeru mistr zabral jako svoji osobní, svědčily o tom, že si právě vybíjel zlost na něčem, co mu zrovna přišlo pod ruku.
Do příletu k místu setkání zbývalo pět hodin, sedm minut a čtyřicet dva sekund. A jestli ses nechtěl do té doby ukousat nudou, mohl sis jít třeba zacvičit se světelným mečem, potrénovat se v Síle nebo se třeba i na nějakou dobu prospat - přeci jen meditací už sis dnes užil až až a fyzického posilování taktéž, takže několik hodin spánku by ti určitě přišlo vhod. Nebo by ses mohl třeba pokusit mistra poškádlit a v rámci "cvičení pro udržování ostražitosti" zosnovat odplatu za ty duraocelové dveře, kterými tě asi před dvěma hodinami pohrouženého v rozjímání téměř zamáčknul.