Stát na správné straně - Kane Aderyn (výcvik pro Eli)

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Elinor Yall

Re: Stát na správné straně - Kane Aderyn (výcvik pro Eli)

Příspěvek od Elinor Yall »

Sídlo inkvizice, mučírna

Stereotyp. Nebo něco mu velmi podobného.
Iza stojí kousek stranou, já se koukám do zdi. Nemá potřebu dojít pár kroků mezi mou maličkost a stěnu, stejně tak já nemám potřebu natočit hlavu jejím směrem.
Podivná variace na status quo, který nevyhovuje nikomu.

Mít rád hry? Já? Spíš hry mají rády mě. Takže hraju a prohrávám. Většinou. A ani nemá smysl přemýšlet, kdy byl výsledek něco jiného, lepšího než plichta. Jak jinak nazvat vítězství, které zaplacená cena skoro převažuje?
V duchu se tomu ironicky ušklíbnu.
Je to taková tradice.
Tradice někoho, kdo se víc než od svého mistra naučil od CORSECu a senátní bezpečnosti.
Tradice někoho, komu zbytek života sežralo SOBDE.
Tradice někoho, kdo se ani nedokázal spolehlivě zabít, když došlo na lámání chleba.

Pak je to zpátky.
Bezmoc.
Neschopnost cokoli změnit.
Vztek.
Tohle přece... přece...
Snažím se uklidnit, dostat pod kontrolu.
Jde to. Ale stejně. Stejně... scény se opakují a gradují. Scény dramatu, do jehož událostí nevidím a vím, že ani vidět nechci.
Beztak nic nezměním. Nemůžu změnit, ani nemám jak.
Je to jen bouře emocí. Beznaděj. Strach. Zděšení. Řekl bych, že se za pár hodin staneme dobrými přáteli.

Iza se vrací.
Nechci s ní mluvit, nechci slyšet další otázku, nechci nad ní přemýšlet.
Ale ona si prostě přijde a položí ji, bezelstně, s předstíráním opravdového zájmu.
Jen pro tyhle chvíle je zbytečné nesnažit se ji začít nenávidět.
Hlavně nevybuchnout.
Nenechat se vyprovokovat, k ničemu, co by... je... mohlo ohrozit víc než celá Izina hra.
Pro mě je v zásadě pozdě, můžu dopadnout jen špatně, hůř a ještě hůř.
Moje hra, můj problém. Nic víc a nic míň. Vždycky to tak bylo, vždycky to tak mělo být. Do tohohle probuzení.

Co by to bylo? - Abys je z toho vynechala.
Tohle je naše hra. Ne naše a každého, koho do ní zatáhneš.
Nech je na pokoji.
Nech je být.


To „prosím“ si ani nepomyslím. Radši. Už takhle je odpověď dostatečně cítit ve vzduchu, visí si tam jako pavouk spouštějící se na vlákně z pavučiny.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Stát na správné straně - Kane Aderyn (výcvik pro Eli)

Příspěvek od Atalon »

Sídlo inkvizice, mučírna

Ale no tak, teď není čas na ostýchavost…
Řekne z ničeho nic Iza, jako by šlo o zábavu. Jako by tě škádlila. Jako by jste byli přátelé.
Tak otevřeně, lidsky, měkce, dokonce s náznakem přátelského pobavení.
Nebo se bojíš? Ale ne! To přece nemůžeš. Vždyť “strach je emoce vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí.“ Tak jsi to říkal, že? A tobě přece nic nehrozí.

Co teď cítíš?
Zeptá se najednou a její hlas je zase stejný. Zase je dokonalý, melodický, uklidňující a přitom bez emocí. Klidný jako smrt.
Čeká.
Vysloví svou otázku a zase tam tak stojí a čeká na odpověď.
Výhružně čeká a ty skoro cítíš jak jí jezdí smysly po místnosti hledajíc další kořist. Cítíš to.
Ale stejně jistě víš, že z tebe nespouští oči. Cítíš to.
Čeká.

Elinor Yall

Re: Stát na správné straně - Kane Aderyn (výcvik pro Eli)

Příspěvek od Elinor Yall »

Sídlo inkvizice, mučírna

„Copak? Na tuto situaci nelze vztáhnout definice – hrozící nebezpečí?“
povytáhnu okatě obočí.
„Projděme si to od začátku.
Existují určité bezpečností protokoly schválené v průběhu klonových válek. Hodně široké a hodně zajímavé, když jsme u toho, kupříkladu na základě toho, co v nich je, je celá tahle situace naprosto v pořádku.
Existuje rozkaz 66.
Já nevím, proč mi z toho vychází dosti jasný součet.“


V tomhle není strach, jen únava a sarkasmus. Říct někomu, toho času pod statutem „nepřítel státu“, ve vazbě a s dostatečnou orientací v tom, co proti němu může být použito, že mu „nic nehrozí“, je zábavné.
Tohle celé ale byl... můj problém.
Můj problém daný tím, že jsem se dostal do problémů, že jsem se nechal chytit, že se mi nepodařilo umřít. Žádná tragédie; za chyby se platí a tohle bude bolet. S tím jsem byl v hloubce duše smířený. Nemám šanci se z toho dostat.
A? Koho to zajímá? Mně v tuhle chvíli ani moc ne.
Strach je přirozená součást toho všeho. Nebude to příjemné a já to vím. Organismus na to reaguje, jak se dá očekávat. Žádná věda, nic složitého.
Zjišťoval jsem, že způsob, jakým Iza chodí kolem horké kaše – nebo spíš, jakým vaří tu horkou kaši – mi jde nepříjemně proti srsti. Ne že by jakýkoli jiný způsob vaření této kaše byl příjemná záležitost.
Iza mluví. Její otázky jsou zvláštně nepatřičné. Ani tahle se nevymyká našemu několikaminutovému průměru.
Co cítím? Teď?
Nejlépe by se to dalo popsat jako vztek.
Vztek vycházející z bezmoci, z neschopnosti cokoli udělat. Svým způsobem jsem spadl do svojí noční můry a teď se bojím, jak tohle bude pokračovat.
A ne proto, že bych netušil, co a jak dál.

No tak, Izo. Proč ztrácíš čas hraním si.
Získáš tím body navíc? - Sotva.
Dali jste mi najevo, že ten jednodušší způsob nepůjde.
Je tu složitější.
A jeden z těch dvou mi nevezmeš.


Byl to logický krok stranou.
Vlastně ne stranou, spíš – dál. Hlouběji.
Znova se podívat do rozšklebené hlubiny před sebou, nechat mozek si spočítat možnosti.
Zase. Začalo to Geonosis, končí...

„Že bys je z toho měla vynechat,“ odpovím co nejklidněji.
Tohle je naše hra.
Náš problém.
Nic víc a nic míň.

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“