Gaheris Dorn - Do náruče

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Re: Výcvik pro Gaherise Dorna (Gnost)

Příspěvekod Gnost Kohn » 10.7.2013 23:08:27

Bogden

První věc, co jsem slyšel byl hlas toho hajzlíka, co se mi uhnízdil v hlavě. Vůbec jsem mu nerozumněl, ale to mě vůbec nevadilo.
Další věc, co přišla byla ohlučující bolest. Dřív mě mučili i já jsem mučil, ale dokud to člověk nepozná na sobě tak neví, co je to mučení. Nemučili mě jen jednou, nevím kolikrát, někdy i víckrát po sobě, abych toho ušetřil jiné. Ale to bylo tenkrát, už bych to neudělal, nemám důvod. Nevadí mi bolest, nerad ji cítím, ale dokážu se s ní vypořádat. Patří to k životu, je to indikátor toho, že ještě žijeme. Umím se stáhnout dost na to, abych cítil jen zlomek a to i bez Crucitornu, ale tohle začínal být extrém. Peklo pro tělo i mysl. Cítím, jako by se mi měla každá jizva na těle znovu otevřít.
Znovu jsem se donutil otevřít oči a rozlhédl jsem se po místnosti. Jakmile uvidím blonďatou ženu, projede mi hlavou tisíc myšlenek na ráz, což mi způsobilo víc bolesti, než mě mohlo kdy napadnout. Pár vteřin jsem myslel, že jsem se znovu setkal se svou bývalou myistriní, se kterou jsem si téměř dva roky užíval milostný románek, ale už jsem ji neviděl dobré dva roky a vůbec nevím, jestli vůbec ještě žije.
Prohnul jsem se v zádech a pokusil se vyprostit z téhle odpornosti, ale tělem mi začaly projíždět nové a ještě silnější vlny bolesti.
Uklidni se!! něco vymyslím!!!
Zařval mi v hlavě hlas, což mě trochu ubránilo od bolesti, ale ta se potom vrátila znovu.
Otočil jsem se na druhou stranu a uvidím tady mého známého Oliho Oxxena. Otevřu pusu, chtěl jsem promluvit, nic nevyšlo, nebo spíše né to, co jsem očekával, čekal jsem že začnu kňučet, skučet, řvát bolestí, ale z pusi mi vyšel smích.Ta bolest byla strašná a já se smál. Smál jsem se, protože to už jinak nešlo, neměl jsem sílu na to řvát bolest, skoro jsem brečel smíchy a bolestní naráz.
Všechno.... podle.... plánu.... Oxxene?
Vydal jsem ze sebe po nějaké době stále vydávajíc ten nepříčetný smích plný agónie.
Jasně... oni tě sundají, když si budou myslet, že jsi blázen.... snaž se nic nedělat a dej mi chvilku.
Bylo mi úplně jedno, co mi ten hlas v hlavě říká, jestli mám umřít, tak umřu v té nejlepší možné společnosti, jakou si můžu v počasné době dovolit... Inkvizitor, Jedi a krásná blondýna.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1963
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Příspěvekod Shisco » 15.7.2013 18:50:50

Bogden

Barabelský Jedi zasyčel jako raněný jedovatý had. Zařízení, nebo snad lépe řečeno živočich, si i na něm vybíral svou daň.
"Ahoj," řekl a zakmital rozeklaným jazykem, křívíce svou ještěří tvář bolestí, ale v jeho tváři jsi zachytil i náznak úsměvu.
"Jak ssssse vede?"
Sarkastický a ironický, i když je nejhůř. Jako za starých časů. A to dostával od živého mučícího nástroje zabrat takovým způsobem, že tebe by to zabilo, neboť Barabela obvykle není možné ani skolit omračovací střelou.
Když jsi obrátil své zraky zpátky na tu ženu, opět se ti zahleděla do očí jakoby s němou prosbou o pomoc, přestože jsi byl v naprosto stejném stavu jako ona. Chtělo se jí křičet, ale už na to ani neměla sílu a hlasivky vydaly akorát rezignované zasténání, které ale znělo jako ten samý hlas, jenž jsi slyšel předtím zpívat uvnitř tvé hlavy. Její tělo se proti její vůli vzepjalo jako luk, načež ztratila vědomí.
Chapadla toho tvora ženu nechala opatrně, skoro až něžně klesnout ke kostěné podlaze. Poté se ji jala masitými přísavkami čistit a skoro s mateřskou péčí ošetřovat dívčininy rány na různých částech těla, od řezných ran přes popáleniny až po chemické poleptání. Organismus jí také žihadlovitým útvarem na konci jednoho z chapadel vpíchnul do těla jakousi látku.
Bolest přicházející zvenčí o něco polevila. Mohl jsi tady být mnoho hodin, možná dokonce několik dní, a tvé tělo se začínalo dožadovat pravidelné dávky svých medikamentů, takže v konečném důsledku jsi na tom lépe nebyl. Možná spíše naopak.
Oxxen začal vydávat rytmické syčení, jako kdyby se smál.
Žena na podlaze vypadala, jako by spala. Na tváři měla klidný, pokojný výraz. Pomočila se. Připlazilo se k ní stvoření připomínající velký masitý jazyk a vyčistilo podlahu okolo, zatímco chapadla vyčistila ji.
Čas ubíhal. Nedokázal jsi říct, jak rychle, protože se to všechno stejně zdálo zatraceně pomalu. Bolest neustávala, byla pořád stejně ukrutná, akorát se přesunovala z vnější bolesti na bolest vnitřní. Až tě v momentě, kdy už jsi přestával cokoliv vnímat, chapadla položila na zem stejně jako zlatovlasou dívčinu předtím.
Uslyšel jsi něčí kroky na opačné straně místnosti, dá-li se říkat místnost útvaru, který připomíná vyvržený banthí žaludek, který někdo nechal dva dny na slunci, zevnitř.
Když jsi z posledních sil vzhlédnul k příchozímu, spatřil jsi prapodivnou postavu. Byl to muž, nebo aspoň vypadal jako že je to muž. Kus tváře měl pokrytý hustým tetováním - chaotickou změtí křivých čar a všelijakých vlnovek. Nos mu, zdá se, chyběl úplně. Tam, kde obvykle bývá, zela jen díra do lebky. Z čela mu trčelo několik kostěných bodců a na hlavě měl jako čepičku posazené nervózně pomrkávající chapadelnaté stvoření, jako nějakou malou chobotničku.
Cosi na tebe promluvil. Nerozuměl jsi, ale znělo to jako zvuky ozývající se z právě nabouraného vznášedla.
Sáhl osmiprstou rukou do kapsy pláště, jenž vypadal rovněž spíše jako živý tvor než jako oblečení, a vytáhnul z ní tvora připomínajícího něco mezi slimákem a tlustou vypasenou pijavicí, i když zdaleka ne tak vypasenou, jako byly ty, co jsi potkal v jeskynní říčce.
Vložil ti opatrně toho tvora do levého ucha. Cítil jsi, jak se zavrtěl ve snaze dostat se hlouběji.
"Omluv se za gramatiku, ale tizowyrm ještě potřebuje vychytat pár much," řekla postava, když se během několika sekund tvoreček uhnízdil, a najednou jsi jejím slovům rozuměl, přestože bylo naprosto jisté, že basikem nemluví. Spíše jako by ti v hlavě jel simultánní překlad. Pak tě muž chytnul osmiprstou rukou s prsty zakončenými všelijakými kleštičkami a pinzetkami, a pomohl ti vstát.
Oxxen se za vytrvalého syčení stále vzpínal, nebo se aspoň pokoušel vzpínat, poněvadž už mu nezbývalo moc sil. Dívčina již nespala a byla upnutá zpět do úchopu mučícho stvoření, přičemž k tobě vysílala zoufalý pohled.
Pomoc, ozval se ti v hlavě její hlas, opět znějící jako zpěv. Prosím...

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Výcvik pro Gaherise Dorna (Gnost)

Příspěvekod Gnost Kohn » 29.7.2013 22:41:25

Bogden

Já toho plaza sice nesnáším, ale svým způsobem a začínám ho mít rád. Částečně z toho důvodu, že tahle ještěrka bude možná moje jízdenka ven.
Přece... si užívám výhled a ubytování..
Neměl jsem moc náladu na mluvení, energii jsem mohl spotřebovat snahou vyprostit se z téhle odpornosti, nebo se dostat aspoň do stavu, kdy budu v bezvědomí klidně i na pár vteřin.
Ten líbezný hlásek, který ke mě denska celou dobu promlouvat měl pořád poznámky, ale ignoroval jsem ho, moje tělo, můj problém.
Pak jsem se ocitl na zemi. Vzhlédl jsem k humanoidovi a snažil se nastartovat mozek natolik, abych si vzpomněl, proč mi něco připomíná. Zavrčel jsem, když mi do ucha dal tu odpornost do ucha, napadlo mě, jestli mi sežere mozek, nebo ze mě bude poslušný sluha.
Takže překládací blbost v hlavě... může být hůř.
Tvor mi pomohl na nohy a já se snažil udržet si balanc.
Teď mě nakrmte a oblečte.
Na vteřinu jsem zavřel oči, úžasný pocit najednou necítit tu bolest, ale svým způsobem mi něco z toho chybí.
V hlavě se mi pro změnu ozvalo zase volání o pomoc. Otočil jsem se na ni a podíval se jí do očí.
Pomůžu, ale prvně sobě... už nenastavuju krk za druhý.
Ne....
Mrknu na ni a doufám, že si to vyloží kladně, pomalu klesám hlavou a mrkám, jedno oko, druhé, druhé, obě, jedno, obě, aby to příšeře nebylo nápadné.
Co teď...
Otočil jsem se zase na mého nového společníka.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1963
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Příspěvekod Shisco » 10.8.2013 22:13:36

Bogden

Muž s osmiprstou rukou tě provedl skrz organické dveře připomínající tlamu nebo spíše řitní otvor nějakého obludného stvoření. Tvárce membránovitý útvar pohladil a ten se roztáhnul, takže se otevřel a vy jim mohli projít, načež se za vámi opět stáhnul, jako by vás ona věc právě polkla.
Šli jste dál, muž s osmiprstou rukou tě chvílemi podpíral, když se vlivem nedostatku medikace začala hlásit stará zranění, která ale působila na tvou bolestí otupělou mysl už skoro jen jako šimrání. Cévnímu řečišti podobnými chodbami jste dorazili do místnosti připomínající něco na způsob přijímacího pokoje, jemuž dominoval velký stůl, který vypadal, jako by to byl obrovitánský brouk s dokonale vodorovnými krovkami stojící na osmi článkovaných nožičkách.
Vedle stála kostnatá pohovka s masitým polštářem. Muž s osmiprstou rukou se na ni posadil a pohovka zlehka začvachtala.
"Sedni si," řekl, a když jsi tak učinil, ukázal na kostěný talíř ležící na broučím stole, a na vařené, štíru podobné ostnaté stvoření dlouhé asi jako tvé předloktí, a džbán něčeho, co vzdáleně připomínalo medovinu.
"Ze všeho nejdříve se najez a napij," řekla bytost sedící vedle tebe a věc v tvém uchu ti jeho slova přeložila.
"Není to otrávené. Kdybychom tě chtějte zabít, udělali bychom to rovnou."

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Gaheris Dorn - Do náruče

Příspěvekod Gnost Kohn » 21.9.2013 23:43:49

Bogden

Už jsem toho viděl spoustu a to nežiju zas tak dlouho. Jestli jsem si někdy nějak představoval peklo, možná by mohlo vypadat takhle, ale nebylo to tady zase nejhorší. Pořád lepší než v nějakém zaplivaném vězení.
To říkají všichni a vžidycky... napadá mě spousta dalších věcí, který byste s tím jídlem mohli udělat. Ne, že byste to do mě nemohli dostat jinak... stejně je to jedno.
Zapřemýšlím nahlas a ulomím si kousek stvoření, které jsem dostal jako potravu. Podívám se na odlomený kousek a sloupnu zvláštní krunýř.
Když už jsme u jídla a pití, nemohl bych dostat nějaký kalhoty? Ne, že by nebylo pohodlný chodit nahej, ale buďme trošku civilizovaní.
Druhou rukou jsem vyškrábl kousek masa a snědl ho.
Říkals nejdřív to a to... takže to chápu, jakože se mnou chceš něco dál dělat. Buďto mě teda šoupneš zpátky do toho masážního stroje, nebo chceš mluvit, něco vyzvídat... chápeš.
Utrhnu si další kousek příšerky a začnu ho zase jíst. Mezitím se ještě napiju a znovu se podívám na mého mnohaprstého společníka.
Můžeme mluvit, zatímco budu jíst. Nač plýtvat časem a aspoň povedeme možná i smysluplnou konverzaci.
Jak říkal, kdyby mě chtěli zabít už by to udělali. Stejně mě docela zajímá, co po mě můžou chtít, protože si zrovna nevybrali nejvhodnějšího kandidáta na podávání informací.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1963
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Příspěvekod Shisco » 24.9.2013 21:01:26

Bogden

Po odlomení od ohně zčernalého krunýře škorpiónovitého stvoření zavonělo pečené maso. Navzdory jeho nevalných estetických kvalitách to chutnalo poměrně dobře.
"Vyzvídat..." zopakoval muž s osmiprstou rukou, jako by si nebyl jist významem toho slova. Okamžik o něm přemýšlel a pak se jeho rty, nesoucí stopy po srostlých řezných ránách, zkřivily do něčeho, co by se s dávkou představivosti dalo nazvat úsměvem.
"Ano, dá se říct," přikývnul. "Kalhoty zařídím."
Vytáhnul z vnitřní kapsy živého pláště malou kožnatou kouli. Dloubnul do ní prstem, aby se probudila, načež se koule sama vytvarovala jako něčí hlava, jako busta uplácaná z plastelíny, zobrazující postavu velmi podobnou té, již jsi měl před sebou.
Štěknul na kožnatou kouli ve své dlani něco ve svém jazyce, co překládací červ ve tvém uchu nedokázal přetlumočit. Postava na opačné straně organického komunikačního zařízení se překříženýma rukama uhodila do prsou na srozuměnou a koule se sama stáhnula zpět do své původní formy.
"A nenazývej naše výtvory stroji," svraštila postava obočí a zamračila se, přičemž vycenila špičaté zuby. Chapadelnatá čepička na její hlavě se nervózně zavlnila. "Mechanické ohavnosti jsou rouhání bohům. Dej si pozor, ostatní Yuuzhan Vongové nemají zdaleka tak otevřenou mysl jako já."
Vtom se vstupní membrána roztáhla a dovnitř vkročil vysoký válečník ve zbroji, jež se leskla, jako by byla zhotovena z krunýře nějakého korýše. Kolem pasu měl svinutou zbraň podobnou biči nebo něčemu na ten způsob, a v botě zastrčenou dlouhou kostěnou dýku.
Avšak co bylo hlavní, přinesl ti oděv - vzdušnou, na omak hebkou a příjemně prohřátou černou tuniku a suknici ze stejného materiálu.
Podal to tvému společníkovi, načež se beze slova opět uhodil zkříženýma rukama do prsou, otočil se na podpatku a odešel pryč.
"Jmenuji se Karem Kan a jsem mistr tvárce předsunuté yuuzhanvongské základny na světě, kterému nevěřící říkají Bogden. Kdo jsi ty? Jeedai? A proč jste sem přiletěli?"

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Gaheris Dorn - Do náruče

Příspěvekod Gnost Kohn » 28.9.2013 18:49:10

Bogden

Musím říct, že mě tahle jejich organická, jak to nazvat... technologie? fascinuje. Je to odporné a úžasné zároveň, opak studeného kovu.
Můj společník mi nejspíše i prozradil jméno jeho rasy. Yuuzhan Vongové. Nic mi to neříká a podle toho, co tady vidím by na tom asi byl stejně zbytek galaxie. Aspoň si teda nepamatuju druh, který by tak nějak všechno zakládal na organice. Navíc jsou pobožní, nebo minimálně tenhle, ale spíš všichni, soudě dle jeho slov.
Nábožensky fanatická cizí rasa s technologií nám cizí. Můžeš si být jist, že je to skutečné, tohle by tě nenapadlo.
Vong se mi představil. Sice jsem o tom do teď pochyboval, nejedná se o primitivní, nebo barbarskou, ale naopak o sofistikovanou a inteligentní bytost. Alespoň na mě tak působí.
Mistr tvárce? Co to jako je? Doufám, že to brzo nezjistím, nebude to něco dobrýho.
Neříkej mu pravdu. Nemůžeš vědět, jak zareaguje, když mu řekneš všechno.
Ačkoli má moje druhá stránka obavy, já je nesdílím.
Jmenuji se Gaheris Dorn, jsem inkvizitor ve službách Galaktického Impéria. Přiletěl jsem sám, nevím, jak, neboo proč se sem dostali ostatní.
Nejsem idiot, abych mu říkal všechno. Něco ano, ale ne všechno. První otázka se dočkala odpovědi. Druhá také, svým způsobem. A třetí otázka. Špatně ji položil, ale dostal odpověď, my jsme sem nepřiletěli, přiletěl jsem já a před tím oni, nevím proč, moc mě to nezajímá.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1963
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Příspěvekod Shisco » 06.10.2013 15:51:42

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

"Takže Jeedaiský inkvizitor," pokýval tvárce uznale hlavou poté, co to slovo chvilku povaloval na jazyku a dumal o jeho významu. "Jsi... jiný, než ti ostatní dva Jeedaiové. Plaz se bránil, seč mohl, zabil svou zářící mrtvou zbraní naše nejlepší válečníky a i když jsme ho přemožte a upevněte do Náruče bolesti, ve vzdoru nepolevil, i kdyby ho měla zabít, i když věděl, že se nemůže osvobodit ani se svými dary od bohů."
Sáhnul osmiprstou rukou po láhvi medoviny a sám se trochu napil, načež pokračoval:
"Žena naopak vzdorovala jen krátce a potom upadla do jakési letargie, jako kdyby jen čekala na smrt. Jako kdyby ji bůh stvořitel Yun-Yuuzhan povolal k sobě a ona jen čekala, až to dojde tělu a ono zemře."
Následně se Karem Kan na chvíli utišil, jako by zvažoval, co dále říci, zatímco tys zápasil s oblékáním nezvyklého oděvu.
"Ty jsi také vzdoroval, ale pak ses poddal. Tvé tělo bolest vítalo jako starou přítelkyni, čerpal jsi z ní sílu. Jsi výjimečný muž, inkvizitore Jeedai Gaherisi Dorne."

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Gaheris Dorn - Do náruče

Příspěvekod Gnost Kohn » 12.10.2013 13:38:16

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Docela ironie, že mi přijmutí bolesti zachránilo život. Na bolest jsem zvyklý, tak dlouho už je mojí součástí a zároveň jsem se jí tak dlouho vyhýbal. Teď bych měl být dokonce vděčný.
Co mi ale teď mimo ustupující bolest vadilo bylo jeho nazvání mé osoby jediem. Já nejsem jedi, byl jsem, teď mi to vadí a vím, že je rozhodně nemají rádi.
Bez toho Jeedai. Já jsem Jen Inkvizitor. Možná vypadám jako Jeedai, mám stejné zbraně, vládnu stejnými silami, ale nejsem Jeedai. Naše filosofie se značně lisí...
Právě popíráš dvacet let svého života, sice jsi kodexu moc nechtěl rozumět a více jak půlku stejně neuznával, ale řídil ses podle autorit. Poslouchal jsi je tak, aby byli spokojení... pořád jsi jedi, ikdyž už nejednáš v zájmech Řádu.
Jakkoli to moje vnitřní já myslí dobře, nebo mě chce jen deptat. Já už to tak nevidím, ani tak nechci být viděn.
Bolest je jednoduše přirozená k životu. Patří k němu. Smyslem bolesti není před ní utíkat, ale naučit se ji zvládat, přijmout ji a ovládnout.
Pak mi padnou myšlenky na ty dvá, kteří jsou stále v Náručích bolesti. Oxxen. Je mi docela jedno, co se s ním stane, já agresor nebyl, chci jen jeho hlavu, zajmout ho nedokážu a nemá to cenu.Ta žena na druhou stranu. Jsem Inkvizitor, mým úkolem je nejen lovit jedie a ostatní uživatele Síly, ale také je konvertovat. Svým způsobem s ní mám širší plány, ale někde se začít musí. Navíc potřebuji pomoc, abych se odtud dostal a vlastně i naštvaný, vše na kusy trhající barabel by mi mohl pomoc... ušetřil by mi spoustu práce.
Možná bych vám mimo informace mohl pomoc i s těma dvěma. S plazem si nejsem jistý, ale ta žena... možná bych jí mohl pomoc změnit vnímání světa... psychika je jednoduchá, jen je potřeba vědět, jak na ni. Na někoho stačí curk a bič... někdo je složitější.
Velký inkvizitor Dorn. Expert na psychiku, mučení a konvertování všeho pro svoji věc...
Technicky ano. Všechno, co jsem řekl jsou základní a jednoduché poznatky, které jsem se za čas u inkvizitorů měl naučit. Problém byl, že jsem je už dávno znal.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1963
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Příspěvekod Shisco » 29.10.2013 00:29:00

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

"Nejsem si jistý, jestli rozuměj," řekl zadumaně mistr tvárce, opět s drobnou odchylkou od zažité gramatiky basiku. "Sladidlo... a vláčná dvojhůl?"
Jako by tizowyrm, jak Karem Kan onoho překládacího červa nazval, slova, která jsi použil, vůbec neznal, nebo je neznala ani yuuzhanvongská rasa.
"Osvícený pohled. A zajímavá nabídka, ale všechno měj svůj čas. Prozatím si odpočiň a vyspi se."
Tvárce vstal a přešel ke dveřím, dá-li se tomu organickému útvaru tak říkat. Membrána se na dotek jeho ruky poslušně stáhla a umožnila průchod.
Dovnitř vešli dva válečníci, oba v těch samých krabích zbrojích, jakou na sobě měl válečník, který ti předtím donesl oblečení.
Jeden z válečníků byla pravděpodobně žena, měla dlouhé vlasy, svázané, aby jí nepřekážely v boji, a poněkud užší obličej, jemnější rysy a nebyla tak zjizvená jako ten druhý, muž, s velkou bílou jizvou táhnoucí se mu přes celý obličej a několika dalšími.
"Považuj se za mého hosta, Inkvizitore," kývnul na tebe tvárce, načež promluvil na válečníky:
"Ukažte mu jeho pokoj."
Oba válečníci tě vzali mezi sebe, ale drželi si od tebe uctivý odstup opravdu jen jako eskorta. Nezdálo se, že by se k tobě chystali chovat nějak nepřátelsky.
Vedli tě kapilárovitými chodbami základny, přes něco, co vypadalo jako organický výtah, a pak. když jste došli k přidělené ubikaci, pokynuli ti, ať přiložíš k membráně ruku. Když jsi tak učinil, membrána se roztáhla a oba válečníci se jako stráž postavili každý zády po jedné její straně.
Tvůj pokoj aspoň z toho, co jsi zatím viděl, zevnitř vypadal velmi podobně jako místnost, ve které s tebou mluvil mistr tvárce. Co ale v tvárcově konferenční místnosti chybělo, byla velká postel, dalo-li se to tak nazvat. Vypadala jako obrovský syrový nerfí steak, občas se i lehce zavlnila, ale nebylo pochyb o tom, že je tahle věc určená k tomu, aby se na ní spalo.

__________________________
900. příspěvek :ewok:

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Gaheris Dorn - Do náruče

Příspěvekod Gnost Kohn » 23.6.2014 01:03:21

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Dá se říct, že mě jejich "technologie" fascinuje. Je to tady více živé než strojové. Na druhou stranu, nabídka odpočinku a spánku je velice lákavá a ve svých teoriích na chvíli přestanu.
Odpočinek... takže další den zavěšen v té věcičcě hlavou dolů?
Napadne mě. Když si prohlédnu dva nově příchozí... no možná se naučím po nějaké době rozeznávat... zatím mi připadají všichni stejní. Až teda na toho s tou divnou čepičkou... Karem jeho jméno jest?
Host... a s hosty zacházíte jak?
Zaobíral bych se definicí pokoje...
Vstanu a zlehka si protáhnu záda. Jednu věc té věci musím uznat... teď mě nic nebolí a nebo vše bolí tak, že to už necítím. Což ve mě vyvolává, smíšené pocity. Jsem šťastný, vyděšený a zároveň je mi líto a stýská se mi po té bolesti. Tak dlouho jsem se tomu vyhýbal a otupoval se když mi zásoby došly a byly uzmuty. Možná jsem vyléčen. A možná taky ne, to uvidím časem, možná je moc brzo nad tím přemýšlet.
"Děkuji za vaši pohostinnost."
Usměju se a vyrazím s těma dvěma. Cítím se najedou... opravdu dobře, myslím tím ten pocit z toho, že mě hlídaji. Nebo hlídají všechno přede mnou. Každopádně, vždycky jsem dělal ochranku jenom já. Nebo jsem byl jen na špinavou práci a jiní na myšlení, ale to protože jsem býval... jaksi nerozvážný a možná trošku agresivní.
Co když je to nějaké zvíře?
Myšlenka mého otravného já mě donutila přemýšlet. Jasně možné je všechno, ale... je to jaksi nechutné, takže zatím zůstanu u toho, že jsem uvnitř nějaké organické technologie.
Dotknu se membrány a ona se "otevře", je to fascinující a nechutné zároveň.
Chvíli přecházím po pokoji sem a tam. Zatím žiju, což je dobré a asi mě jenom tak nepopraví, ale pořád nemám způsob, jak ven. Před dveřmi mám stráže, takže se těžko vyplížím ven a nezdá se, že by tady bylo něco, čím bych prolezl. Možná bych je mohl požádat o... procházku? Ne o exkurzi. Jenom možná ne teď. Na druhou stranu bych si asi pošramotil pověst výjimečného inkvizitora Dorna.
Posadím se na tu "postel" a chvíli sedím. Není to tak špatné. Trošku se to pode mnou hýbe, ale pochybuji, že by mě to ve spánku snědlo. Lehnu si na to a jednu ruku si zkroutím pod hlavu. Prohlédnu si strop a pak zavřu oči. Ta postel je rozhodně zajímavá, ale radši nebudu myslet, co všechno by se na tom dalo dělat a chtěl bych zkusit. Hlavní je... přežít, minimálně dnes jsem to dokázal a zítra... kdo ví.
Gaheris Dorn a jeho pohodlí.
Ozve se mi v hlavě a já nepříjemně zavrčí. Ano, myslím jen na sebe, jsem tady sám. Vlastně by mi udělalo velice dobře, kdybych šel za Oxxenem a vysmál se mu do očí. Nebyl jsem vždycky takový, ale já mám jizvy, které jsou prostě moc hluboko na to, abych kdy jakéhokoli Jediho bral vážně. Mohli jsme nějak spolupracovat, něco vymyslet. Ale on si vybral svoji cestu a já byl hlupák, že jsem myslel na to, že se domluvíme. Nikdy víc. Na druhou stranu ta blondýna... nevím co bych s ní teď dělal jiného, než vymýšlel, jak zmizet, ale potom... Mám rád blondýny, Anthoniel byla možná výjimka, ale Eliza... byl jsem rád, že jsem na ni dlouho nemyslel. Ani nevím, jestli ještě žije. Naučila mě hodně, ale nevím, jestli by kdy udělala to, co já. Rád bych ji znovu viděl, klidně jako inkvizitorku. Darien už ten krok udělal dávno. Až nebude mít šanci, přidá se. Tím jsem si jistý, ale ani nevím, jestli někdo z nich ještě žije. Nemůžu si dávat naděje ani sny, že kohokoli ještě někdy uvidím.
Přetočím se na bok a podívám se na membránu. Sevřu ruce v pěst. Nejraději bych do něčeho praštil, rozmlátil to, ale ne... já nemůžu, musím se ovládat. Nevím, jak by tohle... "prostředí" reagovalo a ti dva by se hned divili, co dělám. Zavřu oči a snažím se si vyčistit hlavu ikdyž vím, že to nedokážu. Kdyby se mi tak podařilo usnout.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1963
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Příspěvekod Shisco » 01.7.2014 01:22:59

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Ze svého nového pokoje a jeho vybavení jsi měl chvílemi rozporuplné pocity, nicméně na to, abys váhal, jsi byl příliš unavený. Když sis lehnul, postel se zhoupla trochu jako vodní postel a jakmile jsi zavřel oči, v podstatě jsi ani nevnímal, že to vodní postel není. Ta věc hřála živočišným teplem, jaké jsi již příliš dlouho nepoznal, přinášelo myšlenky na lepší, klidnější, šťastnější časy, které se brzy rozutekly do všech směrů a tvé vědomí se propadlo do snění, aby si tělo mohlo vzít po všem, čím si v posledních hodinách prošlo, zasloužený čas na odpočinek.

Neznámé místo, neznámý čas

Utíkal jsi. Respektive pokoušel ses utíkat, protože ses po kolena brodil vodou a ve vodě nikdy moc běžet nejde. Byla špinavá a strašlivě zapáchala. Měl jsi na sobě otlučenou klonovou zbroj, jakou jsi sem tam nosíval za války, doplněnou o plášť, jehož lem jsi táhnul za zády pod hladinou. Byla tma a nebe bylo černé, celé pokryté černými mraky, takže nebyla vidět ani jedna hvězdička. Zpoza obrysů mraků místy prosvítala slabá jedovatě zelená záře.
A pak jsi zaregistroval hlasy. Slabé, jako by přicházely z velké dálky, přesto bylo skvěle rozumět, co říkají.
"Komandére Dorne, nepřátelské jednotky narušily perimetr, a vede je Grievous sám! Trpíme těžké ztráty!"
Kapitán Daniel, druhá kompanie Pětisté dvanácté legie Velké armády Republiky. Zemřel na Tharandisu Gama, aby kryl ústup zbytku oddílu a s ním i tobě a tvojí mistryni Elize Colten.
"A když nám na to přijdou? Třesky plesky, prošlo to Gazlimu a ten si svoji Padawanku vzal..."
Druhý hlas patřil právě jí.
"Kolik rukou vidíš? Právě tohle je stavební kámen Sedmé formy..."
Třetí byl mistra Windu. Oproti jeho Vaapadu byla tvoje forma v podstatě školácká, paradoxně v souboji s Císařem mu život nezachránil.
"Jak jsi mohl? Jak jsi jenom mohl?!"
Čtvrtý hlas křičel, nepoznával jsi, komu patří.
"Přistup blíže, Padawane. Gaherisi Dorne, právem Rady, z vůle Síly, tě prohlašuji Jediem... Rytířem Republiky..."
Mistr Oppo Rancisis. Tenkrát v Sále rytířství zastupoval nepřítomného mistra Yodu.
"Řekni, kdo jsem... Jsem Gaheris Kan..." ozval se hlas přímo za tvými zády. Prudce ses otočil, ale nikdo tam nebyl.
"Gaheris Kan... Gaherisi Kane, Gaherisi z klanu Kan!" zopakoval ještě několikrát, tu zleva, tu nad tebou a tu zakřičel přímo před tebou.
Postava ve zbroji připomínající krabí pancíř, jíž hlas patřil, se ve zlomku sekundy otočila a najednou ses zahleděl do svých vlastních očí zalitých krví, do své vlastní bledé tváře pokryté rituálním zjizvením a špičatými kostěnými výrůstky.
"Nevšímej si ho. Není příčetný dokonce ani podle našich měřítek," ozvalo se po tvém pravém boku. Tvůj vlastní hlas, snově zkreslený. Mohl jsi teď zírat sám na sebe dokonce ve dvou provedeních, to druhé mělo na sobě černou inkvizitorskou tuniku. Poprvé za celou tu dobu ses mu mohl podívat do tváře, poprvé jste byli dvě od sebe oddělené nezávislé bytosti.
"Udělej, co říkám, bude to tak nejlepší pro všechny."
"Lžete, klamete, rouháte se! Oba dva slepí jako durabetonoví slimáci! A to se vám vymstí, vymstí, vymstí..." odvětil Gaheris posetý kostěnými výrůstky, a poslední větu skoro zazpíval.
"Pomoz mi," utnul to všechno dívčí hlas, který už jsi předtím slyšel. Teď ale zněl hrozně slabě, vyčerpaně, jako kdyby z něho vyprchával život.
"Jen zavři oči, schválně to zkus, uvidíš..." pokračoval pokřivený Gaheris.
Dřív, než jsi na to stihnul pomyslet, se ti víčka automaticky zavřela a před vnitřním zrakem jsi uviděl obrázek Císaře na trůnu s ustaraným, znepokojeným výrazem, jaký jsi na něm nikdy neviděl, jaký k němu nepasoval, jaký se k jeho osobnosti tak hluboce oddané temné straně Síly nehodil. A najednou, z čista jasna, jsi na maličký zlomek sekundy spatřil obrovskou flotilu hrůzostrašných organických lodí.

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Prudce jsi otevřel oči za hrdelního výkřiku, ze kterého mrazilo. Teprve o pár úderů splašeně bijícího srdce sis uvědomil, že ho vyprodukovaly tvoje vlastní hlasivky.
"Ne, klid, klid, to je v pořádku, Inkvizitore," ozval se těsně vedle tebe hlas snažící se tě uklidnit.
Po chvilce zápasení s očima se ti podařilo zaostřit zrak a uviděl jsi osmiprstou ruku mistra tvárce Karema Kana položenou na tvém rameni. Byl jsi opět v onom zadržovacím stvoření, jež nyní zaujímalo podobu bližší spíše operačnímu stolu než mučícímu nástroji. Jeho chapadla ti obepínala nohy i ruce, i přesto tě dva yuuzhanvongští válečníci pevně drželi každý za jednu paži.
Shledal jsi, že se nacházíš v nějaké laboratoři nebo v něčem na ten způsob. Nebyla to ale mučírna, ve které jsi skončil s Oxxenem a dívkou, tahle místnost vypadala skutečně jako plně vybavená laboratoř, jen místo přístrojů tady byli tvorové.
Cítil jsi bolest, nebyla však nebezpečná. Spíše jako dezinfekce, která v otevřené ráně pálí jako čert, ale vyčistí ji. A mimo to, a skutečnost, že jsi byl pořád trochu jakoby omámený, ses cítil tak zdravě, tak, jako už mnoho měsíců ne.
Síla nepulzovala na poplach a z mistra tvárce jsi necítil žádný zlý úmysl, vlastně jsi z něho necítil vůbec nic, jako by byl jen obrys humanoidní postavy vyplněný ničím.
Něco tě svědilo na tváři. Když dva Yuuzhan Vongové - právě ti dva, kteří tě doprovodili do tvého pokoje - viděli, že ses uklidnil, pustili tě. Když jsi zvedl ruku, aby ses poškrábal, narazil jsi na několik drobných kostěných výrůstků přichycených k tvojí tváři. A na hlavě jsi měl natažené něco, co na omak působilo jako mořská medúza s kapilárovitými vývody.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Gaheris Dorn - Do náruče

Příspěvekod Gnost Kohn » 09.7.2014 23:51:58

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Usínání bylo... příjemnější, než jsem čekal. Rozhodně bych si zvykl na tomhle spát častěji, kdyby přes to byl nějaký přehoz, abych neviděl a zapomněl, co to vlastně je a bylo by to příjemné. Dokázal bych tak ležet hodiny. Možná dny a přemýšlet, pracovat. Milovat se. Dobrá, na to bych musel zapomenout, že je to nejspíše živá hmota to, na čem bych ležel. Každopádně to teplo je příjemné.


Neznámé místo, neznámý čas

Voda, nebo spíše bahno? Nikdy se nechci zbytečně ušpinit, ale když už, tak je mi to jedno, prostě překonat prvotní odpor. Tuhle bitvu si pamatuju. Málem jsem umřel. Skoro všichni. Nikdy jsem neměl klony zrovna v lásce, ale tenkrát jsem je začal respektovat. Neměl jsem rád, když vojáci pode mnou umírali. Byl jsem vytočený, že nás tam doslova masakrovali a kdyby tam nebyla Eliza, asi bych umřel. Byl jsem... pořád jsem arogantní, měl jsem pevnou víru ve svoje schopnosti a byl jsem zamilovaný. Věřil jsem, že dokážu zadržet Grievouse na nějakou dobu. Bez Elizy by mě zabil. Tehdy jsem si i já začal uvědomovat, že nás vztah byl... to nejhorší a zároveň to nejhorší.

Scény se střídali, jako bych umíral a život mi jel před očima. Možná jen trochu na přezkáčku. Teď jsme seděli spolu v jejím pokoji. Nebo spíše leželi a probírali spoustu věcí. Už si ani nepamatuju co všechno. Ale tuhle věc si pamatuju. Rada nám na to nakonec nepřišla. Věděli jsme to jen my dva. Můj otec samozřejmě, ten věděl všechno. Darien, můj nejlepší přítel a padawan mého otce, Gordian Khan nejlepší přítel Elizy. Možná ještě Anthoniel, už nevím... je toho moc. Nikdy jsme to spolu oficiálně neskončili. Jenom jsem se přestali tolik stýkat, ale byla válka a mě občas potřebovali jinde.I když řekla konec, nakonec jsme skončili zase spolu. Chvíli jsem možná rebeloval s Anthoniel, ale to byl jen úlet. Pro mě byle jenom jedna a ta je teď nejspíše mrtvá, nebo někde bezpečně schovaná na místě, kde bych ji ani já nenašel, nebo možná ano. Neměl jsem na nic z toho myslet před spaním, teď to musím prožívat, aniž bych mohnl něco dělat.

Dobrá, teď je to něco příjemnějšího a ne tolik bolestivého. Windu cvičil Vaapad a ukazoval ho pár jediům. Nechtěl jsem sem jít, Mortarion, otec... mě k tomu... přesvědčil. Ale já se radši držel u Djem so a Juya, které jsme studoval z rodinného holocronu, takže to nebyly zbytky, co se dochovaly, ale pár věcí jsem odkoukal od "vylepšené" verze Windua. Možná jsem ji trochu víc pochopil, ale není to můj primární styl, moc balancuji na hraně. Možná jsem ji už překročil a nemám se čeho bát, možná ne. Neumím Juyo tak dokonale, jako Djem so, ale na zmatení soupeře to stačí, když nepomůžou jen dva meče, které jsem samozřejmě opět ztratil, ne... přišel jsem o ně. Napořád? Těžko říct.

Bože zase změna, co příjde teď, temnota, křik, další bolest. Nakonec Sál rytířství. Jedna z lepších vzpomínek. I když mi bylo líto, že mě nepasoval sám Yoda, mistr Rancisis... byl dobrá náhrada... vlastně kdokoli, ale u něj... vždycky jsem se musel usmívat, když ho vidím. Tak nějak... jsem se cítil šťastnější. Možná protože byl skvělý taktik a jednou, nebo dvakrát mi pomohl, jednou tedy v bitvě po jeho boku a jednou, když se mi ho podařilo kontaktovat. Zprvu byl proti mému pasování, protože jsem byl příliž mladý, ale nakonec se jej sám ujal. Nevím proč, nejspíše ho přesvědčily moje dovednosti, nebo někdo jiný. Vtipné bylo, že se jen symbolicky dotkl mečem mých ramen, neboť nebylo co useknout. O padawanský copánek jsem přišel dvakrát. Jednou, když mě skoro skalpoval kolega se špatně nastaveným mečem při tréninku ve třinácti a podruhé v šestnácti, kdy jsem si ho úmyslně... ehm náhodou upálil po souboji s naštvaným gamorreanem u rozpálené pece. Potom už jsem si ho nenechal narůst a na obřad jsem si vzal alespoň symbolicky korálky, které nosily některé druhy, co neměly vlasy.

Znovu, už nechci vědět, co se stane teď. Temnota? Ale stojím, vidím sebe, svoje ruce, nohy, tělo. Hlas, otočím se, mírně pokrčený v bojovém střehu, jsem beze zbraní, ale ne bezbranný. Nic, nic tam není. Nemám rád, když nevím s kým mám tu čest. Cítím se...bezmocný a... jsem tady tak sám v temnotě, která mě obklopuje.
"Cože....." Vyšlo mi z úst. Byl jsem to já? Zaznělo mi to v uších? To jsem já, tedy spíš napůj já a napůj ty zrůdy. Přidal jsem se k nim? Ne tohle nejsem já, tohle je nějaká moje šílená představa a jestli s ní mám bojovat, budiž, tohle je moje tělo, má mysl, já jsem tady pánem. Co to říkal Gaheris Kan? Kan... Kan, co to je? Karem Kan je jediné, co se mi vybavuje... co? Proč? Jak? Vůbec to nechápu.
Znovu, další hlas. Zase já, ale Inkvizitor já. Nebo Jedi-Inkvizitor já, tohle zní, přesně, jako ten hlas v hlavě. Udělám pár kroků k inkvizitorovi, ale nechávám si bezpečnou vzdálenost. Raději bych se přidal k němu, než k té zrůdě. Ne, klidně bych je porazil oba, kdybych musel. Pak se ozve zase ten hlas, hlas, který mi ještě chvíli zní v uších, pokaždé, když ho slyším, nebo je to jiný? Už nevím čí je to hlas. Zpozorním, ale... už nemůžu, jestli jsem někdy potřeboval vysvobodit z vlastní hlavy, je to teď. Už toho mám dost.

Nemám v plicích dech, znovu otevřu oči a vidím Císaře. Viděl jsem ho jen jednou, když jsem mu přísahal věrnost samozřejmě, jako Císaře. Když byl jen senátor, nebo spíše později kancléř, tak jsem ho jednou potkal v Operním domě. Když se stal Císařem a já se dal do jeho služeb, vzlížel jsem k němu a zároveň se mi hnusil, on, někdo tak zkažený temnou stranou. Teď, takhle ho vidět mi dělalo dobře. I někdo jako on může mít... špatnou náladu. Proč? Organické věci ve vesmíru. Lodě, flotila. Nemusím být expert, aby mi došla spojitost, mezi organickou technologií mých věznitelů a touto flotilou. Děje se to? Stane se to? Je to můj výmysl? Nevím.


Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Proti něčemu se vzpířám. Něco mě skoro ohlušilo a nic nevidím. Rychle se mi vracejí smysly, zapřu se proti tomu, nejsem rád, když mě něco omezuje v pohybu. Vrací se mi sluch a pomalu i zrak. Podívám se směrem vpravo a vidím obrys. Zaostřuju, co můžu. Karem Kan. Podívám se dolů, drží mě ty... výhonky, chapadla mě drží docela pevně a navíc ti dva, vlastně tři. Buďto mám opravdu sílu, nebo chtějí mít jistotu, ale to je poslední věc, která mě teď zajímá. Co tady dělám? Co oni dělají?
Pomalu se uklidňuju, ale nevím jestli chci. Síla mi říká klid, jestli tedy vůbec něco říká, ale tělo mi bije na poplach, nebo jen srdce? Cítím se lépe? Hůře, už ani nevím, nechci nic cítit, částečně jsem ve vzpomínkách, které mě trýzní a částečně tady v bizardní zvrácenosti, která prostě nemůže být můj vlastní výmysl.
Zavřu oči, na pár chvil a zatnu zuby. Uklidním se. Cítím jen sebe, nic jiného, jako bych tady byl sám. Ale nejsem, otevřu oči a vidím ty tři.
Co se mnou dělají? Mám se poškrábat? Mám to nechat? Mám se bránit? Nedokážu si odpovědět, ani na jednu otázku. Jsem rád, že si pamatuju kdo jsem a na kom mi kdy záleželo i když bych si to raději nepamatoval. Vzpomínky udávají to, kdo jsem, bez nich nejsem nic.
Dotknu se tváře a projede mi po těle mrazivý pocit, jako bych skočil do ledové vody. Záblesk mě v té zbroji, zjizveného, zničeného a přetvořeného. Ne, tohle se mi nemohlo stát. Na hlavě mám něco živého, z obličeje mám jehelníček z kostí. Co dalšího mi vyřízli a připojili. Jestli mě chtějí zlomit, jsou na dobré cestě, ale já se nedám bez boje, nikdy.
Zatnu svaly v celém těle, ale nemá to cenu. I kdybych se z toho vytrhnul, oni tři mě sem zase dostanou a přivážou ještě pevněji. Uklidním se a párkrát zamrkám. Nádech, výdech. Minulost nepotřebuji, potřebuji přítomnost, pokusím se olíznout rty, připadám si, jako bych nic nepil celé dny, i když opak je pravdou.
"Co se děje, co děláte."
Zavrčím? Vydechnu z polsedních sil? Zaskučím? Nevím. Nedokážu identifikovat ani svůj vlastní tón, nejraději bych je roztrhal, ale i kdybych to dokázal, je jich tady moc a takhle se mě aspoň nepokouší zabít a nemučí mě? Nebo... tohle tak vypadá.
"Nechte mě být."
Zavrčím a sevřu ruce v pěst. Raději umřu člověk, jak jsem se narodil, než bych se stal tím, co jsem viděl, čím se nejspíše teď stávám.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1963
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

Příspěvekod Shisco » 28.7.2014 15:33:00

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Poté, co tě válečníci pustili, chapadlovitý útvar, na němž jsi doposud ležel jako upoutaný na lůžku, tě vytlačil do vertikální polohy a pomohl ti se postavit. Nejprve ses cítil trochu malátně, během několika úderů srdce ten pocit však pominul a chapadla tě pustila už úplně a stáhla se někam dozadu za tebe.
Mistr tvárce položil osmiprstou ruku na tvoji hlavu, načež se slizký rosolnatý tvor na tvojí hlavě zacukal a s vydatným mlasknutím se pustil tvojí hlavy. Nato jej mistr tvárce zahodil do malé nádrže u stěny laboratoře.
"Zkoumal jsem tvé mozkové vlny, když jsi spal."
Karem Kan vytáhnul ze záhybů dlouhého leskle černého pláště kožnatý předmět vejčitého tvaru a přejel po něm prstem, načež ze stropu slétl roj statisíců malinkatých, ohnivou barvou zářících broučků, a ti se zformovali do trojrozměrného obrazce, jakéhosi živého hologramu, jenž zobrazoval několik grafů popsaných prapodivnými cizáckými runami.
"Yabra-zun na tvých zádech ti čistí organismus a přísahám při bohyni tvárkyni Yun-Ne'shel, že výrůstky na tvojí hlavě mají senzorickou funkci a po nějaké době uschnou a samy odpadnou."
Tvárce sáhnul do oblasti, kde máš ledviny, a uchopil oběma rukama stvoření podobné něčemu na půl cesty mezi pavoukem a krabem. Ucítil jsi, jak ti kusadla ostrá jako jehly vyjela zpod kůže, načež stvoření táhle zavřískalo a když ho tvárce pustil na zem, odcupitalo na šesti chitinových nohách do kouta.
"Yabra-zun ti filtroval krev, ale tvé tělo je tak pozoruhodně zanesené cizorodými látkami a všelijakými škodlivinami, že to najedenkrát nestačí."
Na klikatými jizvami pokrytou tvář Karema Kana se vkradl nadšený úsměv.
"Zřejmě už rozumím tomu, proč tak snadno přijímáš bolest. Údaje z kognitivní kukly ukazují, že..."
Tvárce namířil prstem na zobrazovací broučky a když s ním popojel o kousek doleva, graf se posunul.
"Pokud se inkvizitor v tomto okamžiku probudil," mumlal si polohlasně pro sebe, "Ano, ano, jenže tady zase ta aktivita, nárůst činnosti prodloužené míchy a centrum pro podvědomí pracuje na plné obrátky i bezprostředně po probuzení, u nejeedaiských lidských subjektů nebo i Yuuzhan Vongů jev nikdy nepozorovaný..."
Tvárce se odmlčel a s rukama složenýma za zády několikrát přešel místnost sem a tam.
"Inkvizitore, vzorce fungování tvého mozku jsou fascinující. Nerozumím jim, ale i tak jsou natolik fascinující, že ti nabízím dohodu. Pomoz mi pochopit podstatu daru Jeedaiů a Yun-Yuuzhan je mi svědkem, že se ti odvděčím vrchovatou měrou."

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Gaheris Dorn - Do náruče

Příspěvekod Gnost Kohn » 27.10.2014 17:08:17

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Zkoumali nás... zajímáme ho.
Mé otravné mozkové dvojiče znovu procitlo a já si unaveně promnul oči. Někdo by při pohledu na svoje vlastní tělo s výrustky na obličeji a všechno to kolem zešílel, ale přežil jsem Grievouse, mano e mano s magnaguardem, sithského ducha v nejlepším příteli a mě samotném, inkvizitory, přežiju i tohle a jestli můj hostitel mluví pravdu, není se čeho bát.
Propnu se v zádech a ostře vydechnu, když mi ze zad vyjely kusadla a uvolněně si oddechnu. Filtrování krve? Pokud je to za pomoci té příšery, nechám si po prvním zážitku zajít chuť na další, nějak se se znečištěním vyrovnám.
Možná nás mají rádi, fascinujeme je, ale nevěř jim.
Pozoruju Karema a částečně se mi nelíbí, že jsem velký experiment, ale mohl jsem dopadnout hůř.
Yun-Yuzhan? Yuuzhan Vong... Yun Yuzhan... nějaké božstvo? Vládce?
"Když vám pomůžu... Mimo jiné podmínky. Chci, abyste mě propustili. Nechali odejít. Nepřišel jsem sem s nepřátelskymi úmysli vůči vám, nýbrž... druhému jeedai."
Řeknu rozhodně a sebevědomě. Myslím, že je to fér nabídka. Jen budu muset upřesnit ty "jiné podmínky".
Tak ty si ještě budeš diktovat... Chtěl bych mít tvůj žaludek. Počkat... já ho mám.
Jenom nevím, jestli jsem úplně kompetentní k tomu všechno vysvětlit. Ale... jestli mě i to co vím dostane ven, nemám výčitky prozradit jim cokoli. Můj život je pro mě cennější než jiní lidé.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160

Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
 
Příspěvky: 1963
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium

PředchozíDalší

Zpět na Dočasně uzavřené výcviky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron