Výcvik pro Jade T´Lanak - Stín přítele

[Gnost Kohn]

Korriban, Sithská akademie

Už sedmnáct let studuješ na Korribanské akademii a tvůj výcvik se pomalu chýlí ke konci.
Za tu dlouhou dobu se to pro tebe stala rutina. Vstaneš, snídaně..výcvik.. oběd... výcvik, pauza.. výcvik.. večeře a spánek.
Dnes ti však už od snídaně něco připadalo jinak. Ale po tom, co si tě odchytil jeden z mistrů už chápeš, že dnes to bude jiné.
Nyní jsi opět ve svém pokoji a máš za úkol se dostavit před hlavní vstup do akademie k jednomu z mistrů, který ti předá instrukce.


__________
Máš více méně volnou ruku, je na tobě co si vezmeš za věci na úkol.
Dále pro začátek:
Nebraň se pocitům, myšlenkám nebo vnitřním rozporům...
Když popisuješ děj, nikdy nehraj za další postavy, pouze za sebe!
Posuň výcvik o kousek dopředu, nepokoušej se o předbíhání událostí...
Hodně štěstí.

[Jade T´Lanak]

Korriban, Sithská akademie

Připadalo mi zvláštní, jakým směrem se ubíraly události tohoto dne. Bylo tomu už dávno, co jsem prozřela a prvně nahlédla do tajů síly.
Uplynulo už tolik dní…
Jakmile jsem se přistihla při těchto nostalgických vzpomínkách, objevil se mi na tváři úšklebek.
Fuj takhle podléhat emocím.

Hlavou se mi honilo tolik myšlenek, které neměly žádný řád. Co zapříčinilo to, že dnešní den je jiný? Mám se sejít před hlavním vstupem s jedním ze svých mistrů. Ještě nikdy se mi nic podobného nestalo. Vždyť naplní každičkého dne, byl jen a jen trénink a zdokonalování mých schopností.

Rozhlédla jsem se po svém malém pokoji a můj pohled se zastavil na malém stole, na němž na kovovém podstavci ležel můj světelný meč. Meč, který jsem měla už od prvního dne mého výcviku.
Sakra znovu ty nostalgické vzpomínky… jak zvláštní… Byla jsem nervózní, což se stávalo málokdy. Vyvádělo mě to z míry.. tohle by se nemělo stávat, má mysl má být klidná …
Jen tak jsem totiž mohla být připravená na to, co mě čekalo.
Věděla jsem to moc dobře, i když jsem si to nechtěla připustit.

Nadešel onen velký den. Den mé první velké zkoušky.
Konečně.. Cítila jsem velké napětí, ne však strach, ale zvrácenou radost, radost z toho, že je konečně třeba mých služeb. Můj osud se pomalu naplňoval.

Znovu jsem pohlédla na svůj meč, za dobu mého výcviku prošel řadou změn, přesně tak, jak se zlepšovalo mé umění Makashi. Meč musel dokonale padnout do ruky, být lehký, aby umožňoval precizní práci zápěstím a lehce zakřiven k provádění různých složitějších technik tohoto starého umění meče.
Byl čas vyrazit.

Z podstavce jsem vzala svůj meč. Aktivovala čepel a provedla dva elegantní výpady ve stylu Makashi.
Dokonalé..

Vždy jsem obdivovala preciznost, s jakou se dalo s mým mečem zacházet, stejně jako dokonalost bojového stylu, který jsem si na počátku svého výcviku zvolila.
Zahalena do svého pláště s kápí přes hlavu jsem opustila zdi svého pokoje a klidnou chůzí zamířila na místo setkání.

Už žádné nepředvídatelné výbuchy emocí!

[Gnost Kohn]

Korriban, Sithská akademie

Po obdivování stylu Makashi se rozhodneš pomalu jít k východu z akademie.
Když tam nakonec dorazíš, čeká už před vchodem.
Konečně, mám pro tebe úkol... půjdeš do Údolí temných pánů, tam najdeš jednoho učedníka, pokud tam ještě je, pokud ne tak ho najdeš. Před nějakou dobou jsem ho tam poslal a od té doby nic. Hledal tam pro mě něco, takže až ho najdeš tak mu s tím pomůžeš a pak se za mnou vrátíte.
Ozná mí ti zadání úkolu a otočí se směrem ke vchodu do akademie.
V případě, že budeš muset dokončit jeho práci za něj a najdeš to co on hledá, možná tě za to něco i naučím..
Poznamená ještě před tím, než odejde.

[Jade T´Lanak]

Korriban, Sithská akademie

Ta slova znamenala hodně, můj první úkol. Při představě toho místa, kam se mám vydat mi hlavou probíhaly všemožné myšlenky. Snažila jsem se je usměrnit a vybavit si vše, co jsem věděla o tomto místě.

Údolí temných pánů.. Údolí temných pánů .. Pořád mi to znělo v hlavě.
O tomto tajuplném místě jsem toho věděla hodně, ale to hlavní bylo…
Pohřebiště těch nejmocnějších..

Úplně na mě dýchalo to tajemno a ta síla, která musela vyřazovat z toho místa. Nikdy jsem tam nebyla, což mě dost znervózňovalo. Nebylo to odsud daleko, ale pořád mi něco vrtalo hlavou.
Uklidni se, nech myšlenky plynout..

Před nějakou dobou jsem ho tam poslal a od té doby nic. Hledal tam pro mě něco..
Pořád se mi vracela ta slova..
Co tam asi tak mohl můj mistr chtít a když to potřeboval, proč si proto nezašel sám?
Ta věc byla asi velmi důležitá .. Sakra, kdyby mi aspoň řekl, co mám přinést!

Při představě, že by se mohlo jednat o něco velkého a nebezpečného, když se ten druhý učedník nevrátit, se mi objevil na tváři skoro až blažený úsměv.

Měla bych vyrazit.. řekla jsem nahlas otočila se na podpatku a vyrazila jižně od akademie.

[Gnost Kohn]

Korriban, Údolí temných pánů

Když se po čase dostaneš konečně do Údolí temných pánů, zjistíš, že tam probíhají vykopávky.
Zároveň odhaduješ, že zbývá asi hodina a půl, než bude největší horko..
Nejbližší stan je asi šedesát metrů od tebe a nejbližší archeolog je asi dvacet metrů..
Ozývá se od něj spousta zajímavých zvuků.. a slyšíš jak si sám se sebou povídá..
Jámu, jámu, kopat jámu.... musím kopat jámu.. nesmím přestat... jámu...jáma je to hlavní..

[Jade T´Lanak]

Korriban, Údolí temných pánů

To místo ve mně vyvolávalo spoustu otázek a cítila jsem se i lehce netrpělivá.
Co to může být tak důležitého?

Byla jsem zvědavá, ale soustředila jsem svou mysl a zavřela oči. Kolem sebe jsem cítila obrovský nával síly. Byla jsem si jistá, že jsem na tom pravém místě.

Z rozjímání mě však vyrušily podivné zvuky a hlas jednoho archeologa.
Jakou jámu?
Měla jsem dojem, že pobyt na tomto místě mu zcela rozházel mysl. Nechtěla jsem se jím zabývat, ale něco mi říkalo, že bych to měla prověřit.

Došla jsem k němu, sundali z hlavy kápi a… znovu jsem pocítila, jak ohromnou silou je toto místo naplněné.
Hej ty, okřikla jsem toho blázna. Co to meleš? A co tu vůbec děláš? Neviděl jsi tu nějakého učedníka?

[Gnost Kohn]

Korriban, Údolí temných pánů

Než dojdeš k té šílené osobě, vezme lopatu a opět skočí do jámy, které si všimneš, když dojdeš blíže..
Jáma má už zhruba metr a půl a široká je asi metry dva.
Já... kopu jámu ne? Musíme najít všechno co tady je...
Potom chvíli kope a začne si něco mumlat pro sebe...
Učedník... spousta... chodit... kopat jámu....
Najednou se zakašle z prachu a podívá se na tebe...
Eeehá já ho nezabil... jestli se ptáš na tohle... někde tady furt chodíyl.. nech mě být.. musím kopat..
Řekne nakonec a začne znovu kopat jámu.

[Jade T´Lanak]

Korriban, Údolí temných pánů

Co to ten chudák sakra mele?
Chtěla jsem se dozvědět víc o tom, co hledá i o tom druhém učedníkovi, ale usoudila jsem, že tohle není bytost, se kterou bych se měla bavit.

Pche.. jeho myšlení je fakt pod moji úroveň!
Rozhlédla jsem se po okolí a spatřila stan, který jsem už viděla předtím, ale nepřikládala jsem mu velkou pozornost. Ten bláznivý chlápek mě zaujal daleko víc. Ale byl úplně k ničemu, měla jsem chuť pohrát si trochu s ním a jeho myslí, za ta jeho bláznivá slova.
Hmm.. přece nebudu plýtvat svou energií a časem pro takového chudáka.. Ještě jednou jsem si ho prohlédla, chvíli sledovala jeho kopání.

Fakt díky za pomoc.. pronesla jsem ironicky, ale pak jsem se už otočila zády a zamířila přímo k tomu stanu.

Snad tam dostanu nějaké informace.. Začínala jsem být netrpělivá, sice by se mi to nemělo stávat, ale tohle místo ve mně vyvolávalo zvláštní pocity.
Co tu mám sakra hledat? Říkala jsem si cestou k nedalekému stanu.

[Gnost Kohn]

Korriban, Údolí temných pánů

Když dojdeš do stanu, najdeš tam tři archeology, co sedí okolo stolu, na kterém je spousta věcí.
Cože? A sakra další.. užasný..
Pronese jeden z nich, když tě uvidí..
Co chceš, zatím toho moc není. Skoro nic co by vás muselo zajímat.
Řekne, vstane ze své židle a přejde k tobě.

[Jade T´Lanak]

Korriban, Údolí temných pánů

Jeho oči těkaly sem a tam, prohlížel si mě podezřívavým pohledem. Z jeho mysli jsem však cítila strach.

Co si to dovoluje se mnou takhle mluvit?
Za normálních okolností by už ležel na zemi se setnutou hlavou, ale pravděpodobně byl nějak důležitý pro mého mistra a také mi mohl poskytnout řadu informací.

Přemýšlela jsem, jaká slova nejlépe zvolit…
Říkal si další úžasný? Objevil se to v nedávné době někdo mě podobný?
Zatím není moc čeho? Myslím, že mě bude zajímat většina těch věcí! Položila jsem mu své otázky.

Tak a teď rychle všechno vyklop… Nikdy jsem neměla ráda složité dožadování se odpovědí.

[Gnost Kohn]

Korriban, Údolí temných pánů

Když se pokoušíš dostat se onomu muži do hlavy, setkáš se s neočekávaným odporem.
Maminka tě nenaučila, že se cizím lidem do hlavy neleze? To já jsem tady ten... kdo klade otázky... a asi jsem si měl obléknout něco vhodnějšího pro náš řád..
A najednou kolem něj ucítíš vcelku silnou auru temné strany...
Vidím, že ani nevíš co se dělá na vykopávkách... na akademii se učí den ode dne hůř.. Ale abych k tobě nebyl ošklivý... ano před dvěma dny sem přišel jeden učedník s úkolem, já ho navedl co a jak a od té doby jsem ho neviděl, možná vím kam šel, ale to ti bohužel asi neřeknu, jestli se nezačneš chovat ja se skoro sith má chovat..
Řekne ti tónem, jako by opovrhoval s tebou mluvit a potom se usměje.

_______________
Nepiš co z koho cítíš a co na kom vidíš, od toho jsem tady já, abych ti napsal co z koho cítíš, když to samozřejmě napíšeš, že se pokoušíš o to a to....
U údolí temných pánů jsem to nechal, protože tam je to skoro jasný.

[Jade T´Lanak]

Korriban, Údolí temných pánů

Jak jsem se mohla tak snadno nechat oklamat svými smyly? Mělo mi být jasné, že ty bytosti tady asi nebudou jen tak obyčejní lidé.
Ta jeho narážka na výuku na akademii mě celkem naštvala, ale rozhodla jsem se dále nedělat dusno, přece jenom jsem nevěděla, co od něho mohu čekat.
Něco se mi na něm nezdálo a dychtila jsem po informacích, které jsem potřebovala, zvolila jsem tedy jinou metodu získávání informací, a sice metodu „podlézání“.
Omlouvám se Vám, nikdy by mě nenapadlo, že na tomto místě potkám někoho, jako jste Vy… začala jsem lichotit onomu neznámému.

Ráda bych se dozvěděla o tom, co se děje na zdejších vykopávkách, co se tu vlastně hledá?
Fuj to podlézání mi už leze krkem..
Cítila jsem se dosti ublíženě, za to jak se mě pokoušel ten muž ztrapnit. Hlavou mi kolovaly vražedné myšlenky a cítila jsem neodolatelnou touhu tasit svůj meč. Byla jsem přesvědčená, že proti mému vypilovanému stylu Makashi by měl co dělat.
Ale potřebuju ty informace přece! Připomněla jsem sama sobě, proč tu vlastně jsem.
Nutně bych potřebovala zjistit informace týkající se toho učedníka, vy jediná mi můžete pomoci.
Ty sladká slova mi už vážně lezla krkem. Pokud by mi nehodlal povědět, co chci – byla jsem odhodlaná použít ještě jiných metod…

[Gnost Kohn]

Korriban, Údolí temných pánů

Když tak prosíš, moje milá, tak já ti řeknu, že máš jít na zápar a hledat buďto jeskyni nebo díru v zemi.. a k těm vykopávkám..... jsou to vykoppávky.. hledáme artefakty a jiné věci. víc ti neřeknu..
Potom se na tebe usměje a sedne si..
Doufám, že je to vše... můžeš jít.. a ještě něco...jestli tě poslal Russ.. řekni mu, že ho pozdravuju..
Na to pokyne rukou, jako že máš jít... a směje se ještě víc.

[Jade T´Lanak]

Korriban, Údolí temných pánů

Pche takový tajnůstkář.. už na něj fakt nemam naladu

Jeho smích mě děsně iritoval … máš takové štěstí, že patříš k nám … jinak by bylo už dávno po tobě .. říkám si v duchu abych se uklidnila a odcházím ze stanu.

Venku před stanem se rozhlédnu po okolí, nic nového ... pořád jen Jámu, jámu … to je fakt cvok!
Chvilku se snažím zorientovat a pak už vyrážím na západ.

Co že to říkal? Mám hledat jeskyni nebo díru v zemi? A to jako proč? Vrtalo mi hlavou, jak mohl vědět, kam mám jít … a co to říkal o Russovi? Proč bych ho měla pozdravovat? Asi nějaká jeho ironie.
Nemohla jsem se ale zbavit pocitu, že už jsem o nějaké jeskyni související s tímhle tajemným místem slyšela, ale nedokázala jsem si vzpomenout.
Přidala jsem do kroku, chtěla jsem tomu, co možná nejdříve přijít na kloub…

[Gnost Kohn]

Korriban, Údolí temných pánů

Nějakou dobu jdeš na západ.. cesta je to opravdu úmorná, nikde nikdo a díru v zemi, nebo jeskyni taky nevidíš.
Když už jdeš asi hodinu a půl začneš pociťovat sílu horka této planety, což začíná být téměř nesnesitelné... avšak před sebou pomalu rozeznáváš obrys nějaké skály.
Zároveň z toho místa pociťuješ nepatrnou auru obou stran Síly .