Výcvik pro John Ryana (Mike Charge)

[Mandalorian]

Gus Talon, kancelářská budova Aese

Seděl jsi v pohodlném čalouněném křesle na jedné z chodeb v osmém patře kancelářské budovy Aese. V budově panoval čilý ruch, vždyť byl všední pracovní den v nevšední době, ale v této chodbě nesídlili žádné význačnější firmy či kanceláře. Ze svého křesla jsi měl výhled na celou chodbu a za sebou zeď s velkým oknem. Pár metrů před tebou se snažila twielcká sekretářka zamaskovat zívnutí, ale skoro nikdo si jí nevšímal a ona si zase nevšímala skoro nikoho. Měla na starosti několik kanceláře jedné menší firmy která na tomto místě obchodovala se vším možným. Na přijetí zde s tebou od rána čekalo pár dalších lidí a nelidí. Dvojice zaměstnanců z CorSecu přišla o něco později než ty a tiše se bavili mezi sebou. Starší žena s kratšími vlasy si nervózně přehazovala hůlku z ruky do ruky a tvářila se, jako by zde čekala od začátku války. Durosan, který si nevšímal nikoho a ničeho a bojoval se spánkem. Jako poslední přišla Zeltronka a přišla na řadu jako první. Sekretářka ji před chvílí zavedla do nějaké kanceláře. Mluvila o čísle sedmnáct. Kancelářský blok zřejmě bude rozsáhlejší než vypadá.
O pár minut později sekretářka vyzvala tu paní s hůlkou, která odkráčela s takovou okázalostí, jako by ji to tam patřilo. Nyní byla pryč o něco déle a jeden z těch dvou od CorSecu se jakoby nic přikradl k jejímu stolku a snažil se naklonit tak aby viděl na displej na jejím stole. Od stolu se ozvalo hlasité zapípání a muž, asi tak dvacetiletý se klidně vrátil na své místo, zatímco se na něj jeho kolega posměšně šklebil. Sekretářka byla na svém místě sotva ten zvídavý hoch dosedl a s ní přišel i starší muž odněkud z kanceláří. Párek z CorSecu se tvářil poněkud nervózně, ale když se ten muž jen rozloučil uklidnili se.
Pan Ryan.
řekla sekterářka od svého stolku, Durosan její hlas vytrhl z dřímotu, ale když zjistil že nejde o něj opět zavřel oči.
Pan Ryane, pojďte prosím za mnou.
řekla sekretářka a odstoupila od svého stolečku a vydala se mezi kanceláře. Musel sis pohnout, aby ti nezmizela za rohem. Po celou cestu neřekla ani slovo, jen šla před tebou a nakrucovala boky, když tě prováděla mezi kancelářemi. Samotný blok byl vskutku větší než se zdálo. Vypadalo to na pěkných pár set metrů čtverečních kanceláří a volný prosto mezi nimi, kde byla jen dekorační fontánka. Ve většině firem by zákaznici čekali zde, ale tady z nějakého důvodu museli čekat na chodbě, i když by tady pro ně bylo místa dost.
Kanceláře okolo kterých jsi šel byly povětšinou zavřené, jen jedna měla otevřené dveře. Když jsi procházel okolo nahlédl jsi dovnitř a uviděl mladou dívku, asi nějakou stážistku jak sedí na parapetě okna a dívá se ven. Sektářka tě vedla někam až úplně dozadu okolo stále stejných dveří a stěn vymalovaných neutrální barvou. Dveře kanceláře číslo 17 byly zavřené, ale nebyly zvukotěsné a slyšel jsi zevnitř jakési steny a vzdechy. Sekretářka, ač to musela slyšet také to nijak nekomentovala.
Tady to je, počkejte tady
řekla sekretářka a zastavila se u dveří s číslem 23. Zaklepala, otevřela dveře, vyklonila se do kanceláře a řekla
Pan Ryan, pane Burku
zevnitř se ozval zvuk odsouvané židle a mužský hlas
Ať jde dovnitř
na to se sekretářka obrátila k tobě a rukou ti pokynula, ať jdeš dovnitř
Prosím
řekla a z chodby se ozvalo hlasité zapípání. Sekretářka počkala až vejdeš do kanceláře, zavřela za tebou dveře a odešla pryč.
Rozhlédl ses po kanceláři, byla prostorná, světlá a jakoby nezabydlená. Měla vše, co by taková kancelář měla mít, ale chyběly všechny známky nějaké personifikace.
Vítejte pane Ryane, dlouho jsme se neviděli. Připraven na agresivní vyjednávání?
zeptal se tě zvesela muž zhruba ve tvém věku a napřáhl ruku k potřesení. Pozdravil tě, jako by jste se znali léta, ale ty jsi jej viděl poprvé v životě.

[Mike Charge]

Gus Talon, kancelářská budova Aese

Výborný, zase budu dřepět půl dne v nějakej čekárně a ani se nebudu moct zapálit.
Seděl v chodbě v křesle, nohu přes nohu a hleděl do zdi.Měl jsem na sobě oblek s dosti příšernou vázankou, kterou jsem dostal od matky jako dárek k jmeninám.pomalu jsem zapoměl, že něco takového se vůbec slaví.
Osobně jsem budovy jako byla tahle moc v lásce neměl.přeci jenom jsem byl zvyklý na republiková skladiště nebo hangáry.
Asi bych měl bejt za tuhle změnu vděčnej.
Čas jsem si mohl krátit sledováním ostatních.Naštěstí jsem šel na řadu celkem brzo.Zvednul jsem se z křesla a vydal se za sekretářkou.Komplex o něco větší než se mi původně zdálo.
Co je tohle za blebej zvyk sekretářek?To neumějí chodit normálně?
Říkal jsem si, když jsem sledoval ženu před sebou.ta se zastavila u dveří s číslem 23.Na chvíli jsem se opřel o zeď.Netrvalo dlouho a byl jsem přijat.
Potěšení na mé straně, pane Burku.
Potřásl jsem si s ním pravicí a rozhlédl se po místnosti.
Záleží na tom o co přesně půjde.

[Mandalorian]

Gus Talon, kancelářská budova Aese

Když jste se posadili, pan Burke se jen lehce usmál
O co? Vždyť jsme to na minulé schůzce probírali. Čekal bych od muže s vašimi školami a doporučeními více profesionality.
a podíval se na tebe jako se učitel dívá na žáčka, který nesplnil úkol. Poslepu otevřel šuplík ve stole po jeho levici a vytáhnul na pracovní desku stolu několik datapadů. Zběžně si je prohlídl, aby si osvěžil paměť co je jejich obsahem
Jak jsem vám již minule říkal, máme značně movitého klienta s takřka neomezenými zdroji, který má zájem o nemovitosti v tomto sektoru a okolí. Má zájem o vše, byty, komerční objekty, surovinové zdroje. Ať již na planetě samotné či v systému. Klient si přeje zůstat v utajení a platí více než slušně. Na oplátku od vás žádá naprostou diskrétnost a vaše více než 100% nasazení. Vy, jelikož se vyznáte v nemovitostech, ekonomice a podobně mu budete dělat znalce. Klient si vyžádal přímo vás. Nevím proč, ale je tomu tak.
Pan Burke na chvíli ztichl, aby si připravil další pokračovaní řeči a aby si tě podrobněji prohlédl, jakoby se snažil přijít na to, proč si klient vybral tebe.
Takže naše firma spoléhá na vás, že uděláte vše pro klientovu spokojenost. A jen tak mezi námi, klientova chuť po informacích je značná a je těžké ji jen tak uspokojit. Všechno musí být tip top, jinak se se zlou potážete. To bylo jen na osvěžení vaší paměti... ach, co jsem to za hostitele. Nedáte si sklenku?
vstal a ukázal doleva, kde byla sada skleněných lahví
Víno, whisky, gin? Nebo nějaký čaj?
a pár kroky překonal vzdálenost, která jej dělil od stolku s nápoji a sám si nalil nějakou čirou tekutinu. Do vzduchu se tak uvolnila těžká opojná vůně. Obrátil se čelem k tobě se sklenkou v ruce a pokračoval
Klientův záběr je veliký, ale momentálně se Corellii vyhýbá a to pro vás znamená práci jinde. Konkrétně na planetě Duro. Berete to?
napil se ze své sklenky
A vážně si nic nedáte?

[Mike Charge]

Gus Talon, kancelářská budova Aese

Když Burke otevíral šuplík zůstal jsem normálně sedět.Jindy bych se možná lehce odsunul, abych pak mohl rychleji zaútočit, kdyby vytáhl zbraň.Tentokrát nic.Možná, že jsem mu věřil.Možná to bylo z lenosti.Nicméně jse mBurkeho nepřestával poslouchat.
Co to k čertu...?Nejprve agresivní vyjednávání a pak tohle?
Cch.
Burkemu se možná zdálo, že to bylo vyjádření znechucení a tak nasadil tázavý pohled.
Tím jsem chtěl jenom naznačit, že to nebude problém.
Zjevně tomu uvěřil a tak jen pokýval hlavou.Mě ten úkol donutil přemýšlet.
Proč by mě separatisté uvolnili kvůli tomuhle?Proč jim neřekli, že mají někoho, kdo by se na tohle hodil líp?
Něco se mi tu nelíbilo.Tohle byl ale u lidí co dělají stejnou práci jako já celkem klasický pocit.
Pak začal nabízet pití.S díkem jsem odmítnul.
Mimo Corellii?No, aspoň nějaká šance, že to nebude nadšenej republikán.
Sáhnul jsem do vnitřní kapsy saka a ruku tam chvíli nechal.
Mohu si zapálit?

[Mandalorian]

Gus Talon, kancelářská budova Aese

Klidně si zapalte.
odpověděl ti Burke, zatímco si sedal do svého křesla. Pak zvedl jeden z datapadů, zběžně jej přečetl, souhlasně pokýval hlavou a pak jej položil na stůl.
Tady je váš kontakt na Duru a tady...
šáhl do jednoho šuplíku ve stole
něco na pokrytí režijních nákladů.
a s těmito slovy položil na stůl dvaadvacet tisíc kreditů. Po chvíli je přeložil na datapad jako na tác a datapad ti i s kredity na něm podal.
Přeji šťastnou cestu.
řekl ještě, než sis datapad převzal.

[Mike Charge]

Gus Talon, kancelářská budova Aese

Poté, co jsem dostal povolení, jsem levou rukou střelhbitě vytáhnul cigaretu, druhá ruka jí stejnou rychlostí zapálila.Chvíli nato položil Burke na stůl datapad a kredity.Částka mě celkem překvapila.Už se mi stalo, že mi někdo pomohl zasponzorovat cestu.V takových případech ale kredity sotva vystačily na použití hromadné dopravy.Pokýval jsem hlavou, sebral jsem nabízené věci a chystal se k odchodu.
Děkuji.
Začal jsem přemýšlat, zda mě už republiková rozvědka neodhalila a nechystají se mě touhle akcí sebrat.
Ať se klidně pokusí, neprojde jim to.
Schoval jsem datapad spolu s penězi do kapes a rozloučil se s Burkem.Pomalu jsem splatitou sítí chodeb opuštěl budovu.Mým prvním cílem byl můj pronajatý pokoj v nedalekém hotelu.Musel jsem se připravit na cestu na Duro.

[Mandalorian]

Gus Talon, kancelářská budova Aese

Když sis datapad i kredity strčil do kapes, Burke se zatvářil poněkud zmateně, ale neřekl nic. Když jsi odešel z kanceláře, vydal ses pomalu ven z budovy. Na sekretářku, co tě doprovodila do kanceláře, jsi narazil těsně předtím, než jsi opustil kancelářský blok.
Na sedačkách na chodbě, čekal jen ta starší žena s hůlkou a jeden z muž z Corsecu. Jeho kolegu nebylo nikde vidět. Muž s Corsecu si tě zběžně prohlédl, ale něco ho na tobě upoutalo. Neudělal však nic, seděl tam i poté, co jsi opustil chodbu, ve které byly ty sedačky. Toho druhého jsi zahlédl prosklenými dveřmi ve foyer budovy, kterak řeší něco venku u nějakého speedru.
Když jsi opuštěl budovu Aese, někdo do tebe zezadu vrazil. Otočil ses a uviděl jsi zeltronku, dost podobnou té, co jí přijali před tebou. Zamumlala nějakou neurčitou omluvu a pokračovala i nadále svou cestou.

Gus Talon, tvůj hotelový pokoj

Cesta do tvého pronajatého hotelového pokoje proběhla klidně a nebyl jsi svědkem ničeho více či méně zvláštního a nezpozoroval jsi, že by těkdo sledoval.
Když jsi za sebou zavřel dveře svého pokoje, rozhlédl ses po svém dočasném království. Menší postel, stolek, dvě křesla a jedna vestavná skříň. To byly veškeré kusy nábytku, který nebyl z nejdražších. Ale i tak vypadal použitelně a bytelně. I když na nich bylo vidět menší opotřebovanost.
Po pěti minutách, co jsi přišel do pokoje, několik prošlo po chodbě azastavili se u tvých dveří. Po další minutě se ty dveře někdo pokusil otevřít.

[Mike Charge]

Gus Talon, můj hotelový pokoj

Zabouchnul jsem za sebou dveře a posadil se do křesla.
Čekal jsem, že budu muset ukrást nějaký datadisky s informacema o republikovej superzbrani.Nic, musím se připravit na cestu.
Vstal jsem a otevřel skříň.Dole jsem měl boty.Na obuví byly dvě řady šuplíků po čtyřech.V těch napravo jsem ponožky a spodní prádlo, v těch uprostřed sumky, brýle pro vidění ve tmě, makrodalekohled, datapad, bandany a cigarety.V šuplících nalevo jsem měl schované zbraně a zásobníky do pistolí.Nad šublety jsem měl vzorně vyskládané oblečení.Kombinézy, kalhoty, košile a civilní oblečení.Úplně nahoře byla polička se zavazadly.
Sebral jsem jeden z kufrů a začal ho vyplňovat oblečením.Tři obleky a modrou kominézu.Zbraně a vybavení jsem si chtěl vzít přímo na sebe.
Člověk nikdy neví, kdy se na něj zpoza rohu vyřítí jedi.
Sotva jsem do něj dal první košili začaly se z chodby ozývat podezřelé kroky.
Ti zatracený republikáni nedaj separatistovi ani chvíli klid!
Pootevřel jsem šuplík s pistolemi a vyčkával.Díky trénovaným reflexům jsem byl schopný vytáhnout pitoli ve vteřině.Problém bylv tom, že jsem nevěděl kolik se sem chystá lidí a co jsou zač.

[Mandalorian]

Gus Talon, hotelový pokoj

Čekal jsi u skříně, kdo k tobě vejde. Klika cvakla na prázdno a dveře se ani nehly.
Sakra
ozvalo se tlumě zpoza dveří
... jsi, že to dokážeš?
pokračoval tlumený mužský hlas
...ry šéfe, .. .. .ude, teď
odpověděl mu jiný mužský hlas, o něco výše položený než hlas prvního muže. S posledními slovy klika cvakla a dveře se daly pomalého a takřka neslyšného pohybu. Do místnosti pronikl slabý odér kouře z chodby a zvuky nějakého pohybu a slova jako
pospěš si, příjdeme pozdě
ty slova říkala nějaká žena a zněla jako by byly říkány někde daleko od tebe. Když se dveře pootevřely více, zastavily se a zpoza nich se ozvalo zalapaní po dechu a slova
A kruci!

[Mike Charge]

Gus Talon, hotelový pokoj

Když klika cvakla naprázdno, trochu jsem si oddechnul.Nicméně mě můj výcvik donutil udělat kotoul a dostat se ke křeslu.Byl jsem naučen využívat všechny věci v okolí ve svůj prospěch.Ať už jako zbraň, skrýš nebo provizorní barikádu.Křeslo potichu natočíml tak, aby směřovalo ke dveřím.Zůstávám přikrčený za opěradlem vyzbrojen dvěma pistolemi a čekám, co bude následovat.Potom mou pozornost upoutá rozhovor několika osob za dveřmi.
Že by nájemní vrazi?Čekal jsem, že na mě Republika pošle lepší lidi, možná svoje komando nebo jedie.
Dveře se pomalu otevíraly.
Že by je sem poslal Burke, protože mu za mě Republika nabídla odměnu?To by mohlo vysvětlit ten divnej úkol.
Dostávám nutkání se tam zajít podívat.To se mi ale daří potlačit a vyčkávám dál.

[Mandalorian]

Gus Talon, hotelový pokoj

V polo otevřených dveřích jsi viděl siluetu postavy menšího vzrůstu, která zůstala stát ve dveřích a mužským hlasem řekla
On t..! Zbraň!
a hned na to muž uskočil za stěnu aby se kryl. Někdo jiný silně něčím udeřil do dveří a ty se tak otevřely.
CorSec! Odhoďte zbran a vyjděte s rukama nad hlavou!
řekl jiný muž

[Mike Charge]

Gus Talon, hotelový pokoj

Sakra, jak ví, že tu mám zbraň?
Přemýšlel jsem, když se po krátké odmlce opět někdo za dveřmi ozval.
Měl jsem se cestou stavit v nějakým vojenským skladu.S těmahli pistolema se ven nedostanu.Nevim kolik jich tam je, jestli mají někoho v záloze a za jak dlouho tu budou mít posily.Co já bych teď dal za jedinej granát nebo E-pětku!
Malinko vykouknu v naději, že někoho uvidím.Podaří se mi zahlídnout nějakého malého humanoida.Rasu se mi nedaří ihned zjistit.Zalezu zpátky a ještě chvíli vyčkávám.Pak se ozve další mužský hlas.
CorSec?!Co tu k sithu dělají?Byly časy, kdy tihle Republikou zkorumpovaný chlápci z Coreliánský bezpečnosti dělali jen na Corellii a do záležitostí Konfederace se nepletli.
Začínal jsem v duchu klet.Jakýkoli odpor z mojí strany by mohl být riskantní.Ale vzdát se jim také nemohu.Špioni mají ve válce vyšší cenu než elitní vojáci.Nemohu dovolit, aby mě dostala Republika.Omračovací pistoli si nechávám v ruce a druhou schovávám za kalhoty.Vstávám a ještě jednou se podívám do haly.
Že by jim dal echo jejich kolega co jsem ho potkal v Aese?
Nezdá se mi, že by měl důvod na mě někoho posílat.To by mohl stejně tak dobře poslat svoje kolegy na kohokoliv na téhle planetě.A podle zpráv z velení a od kontrarozvědky na mě nebyl žádný zatykač vypsán a nikdo nezjistil, že dělám pro Konfederaci nezávyslích systémů.
Tak co to má znamenat?
Zamířím na dveře.Vidím pouze kus ruky v rukavici.I kdybych ho trefil, tak mu rána nic neudělá.Vezmu ze skříně nůž.Teď držím pistoli v levé ruce a nůž v pravé.Pokud jsou tihle coreliáni alespoň trochu inteligentní tak stojí na obou stranách dveří.
Riskuju celej život, tak proč s tím přestat?

[Mandalorian]

Gus Talon, hotelový pokoj

Zatímco jsi hlídal dveře s blasterem a nožem v ruce, ty venku na přešla trpělivost a hodili ti do tvého pokoje jakousi kouli. Koule dopadla před křeslo a s takřka neslyšným cvaknutím se od koule oddělil kovový plášť a koule okamžitě začala po místnosti stříkat jakousi pěnu. Za pár sekund se náplně vypotřebovala, ale i ta chvilka stačila. Tvůj pokoj byl vydatně postříkán jakousi jasně zelenou pěnou. Byla všude, na nábytku, na podlaze, na stěnách, na okně, na stropě, na křeslě za kterým jsi se nedávno kryl a něco dokonce dostříklo ven na chodbu otevřenými dveřmi.
Ty, ač jsi se snažil sebelíp krýt skříní ze které jsi vzal nůž jsi byl pěnou pokryt na větší polovině svého těla. Ta část těla, kterou jsi neměl kryt skříní byla pokrytá hustou a stejnoměrnou vrstvou jasně zelené pěny tařka od hlavy až k patě, protože pravá polovina tvého těla byla celá od pěny. Pěny bez jakékoliv vůně či pachu, trošku chladivé a zdánlivě beze užitku. Na to, že ji lidi z CorSecu nepoužili jen tak jsi přišel velmi brzy. Ta pěna byla totiž superlepivá a činila jakýkoliv pohyb velmi těžký. A ty jsi zůstal chycený v poloze za skříní, neschopen jiného pohybu než jakési variace na motivy tanečního stylu zvaného robot a ze svých zbraní jsi mohl volně hýbat a bez obav použít pouze pistoli v levé ruce.
Zatímco jsi vstřebával náhlou změnu situace nakoukla dveřmi do pokoje menší postava, uznale hvízdla při pohledu na ten svinčík a při pohledu na tebe se neubránila uchechtnutí.
Cíl zasažen
řekl a zastrčil svoji pistoli zpět do pouzdra. Na to vykoukl i z druhé strany někdo jiný, jakýsi rodian se zbraní v ruce, kterou měl svěšenou volně podél boku a při pohledu na podlahu se zeptal toho prvního
Kdo mu půjde nasadit pouta?
a odpovědi se nedočkal.

[Mike Charge]

Gus Talon, hotelový pokoj

Chystal jsem se udělat další krok ke dveřím, když vtom jsem uslyšel cvaknutí.
Jasně.Chtěj to ukončit jednoduše detonátorem.
Udělám pár kroků zpátky.Pár vteřin na to padne do místnosti koule.
Jednou z největších výhod mého povolání, ne-li tou největší výhodou, je, že mám o mnoha věcech téměř dokonalý přehled.Vím o zbraních Repuliky o nichž neví ani mnozí senátoři, vím toho o situaci na bojištích po celé galaxii víc než někteří jediové.Tak díky svému výcviku a informovanosti přijdu na to co mi sem hodili ve zlomku vteřiny.Nebo si to alespoň myslím.Člověk nemusí projít speciálním výcvikem, aby pochopil co udělat.Dvěma rychlými kroky dobýhám ke křeslu a co nejrychleji se do něj pokusím strčit tak silně, abych jej dostal nad tu kouli.Netrvá dlouho a zjišťuji, že toto opatření nestačilo.Pěna se dostává do místnosti rychleji než jsem původně očekával.Co nejrychleji dobíhám ke skříni a ukrývám se za dveřmi.
Burke?Zatraceně, to se Konfederace rozhodla zlikvidovat schopné agenty a nahradit je taky plecháčema?Copak si ho fakt neprohlídly?Už jen ten úkol co mi dal.Už skoro druhej rok nedělám s nemovitostma!Jestli ne Burke, tak kdo na mě tyhle chlapy poslal?
Přestávám přemýšlet nad tím, kdo mě do téhle situace dostal a zjišťuji co se mnou pěna udělala.Mohu se vyklonit a omráčit každého koho uvidím.Střílet jednou rukou jsem se naučil už jako malý od strýce.Problémem číslo jedna však bylo, jak se zbavit té pěny.Bylo nad slunce jasné, že bezpečnostňáci to věděli.Nechtěli mě přece vyslýchat tady.
Nemám rád, když se mi směje někdo, kdo není zdaleka tak dobrej jako já.
Do mého pokoje začali napochodovávat zaměstnanci CorSecu.Nemělo smysl snažit se nahmatat komlink a kontaktovat velení.Natáčím hlavu tak, abych viděl, co se děje na druhé straně dveří.Do místnosti pomalu vstupuje rodian.Dál vidím jen toho malého humanoida.Hádám, že oni jsou také jediní, zatím jediní, kteří mě vidí.Udhazuji omračovací pistoli a volným kolenem vykopávám dveře.
Aspoń se dozvím důvod jejich návštěvy a možná i to, kdo je sem poslal.
S nožem nic neudělám a projektilovou pistoli nechci vytahovat.
Je mi líto, že nemohu vyhovět vašemu přání o složení zbraní, jakýsi nezvaný zelený host mě donutil držet se svého nože.
Vím, že jakkoliv velká snaha zbavit toho zeleného parazita by byla zbytečná a kdybych se s nimi pokusil bojovat, tak bych nijak nepomohl.Musel jsem složit zbraně.Prozatím.
Zajímalo by mě, co se mnou teď mají v plánu.Kdyby se mě pokusili odnést, akorát by se ke mně přilepili.Pouty si taky moc nepomohou, tedy pokud mi nechtějí uříznout ruku.
Hádám, že víte jak ze mě tu zelenou sundat.

[Mandalorian]

Gus Talon, hotelový pokoj

Najednou zdvořilý?
řekl ti rodian lehce udiveně
Asi jsme ho totálně překvapili...
řekl ten druhý a na jeho připomínku rodian jen pokrčil rameny. Šáhl do taktické vesty a vytáhl jakýsi sprej, kterým postříkal oblast okolo tebe. Postříkaná pěna lehce ztmavla, začala se smršťovat a nakonec se vypařila. Na podlaze zůstaly jen malé kousky pěny a rodian vkročil na vyčištěné místo přímo naproti tobě. Při té příležitosti si tě lépe prohlídl od hlavy až k patě a od paty až k hlavě. Nakonec se lehce se ušklíbl a zavoval na toho druhého.
Pojď mi helfnout...
ten za dveřmi si povzdechl a řekl
Vy tu zůstaňte.....
a pak se objevil ve dveřích i on. Byl to malý člověk, který výškou nepřesahoval ani půl druhého metru, ale pohyboval se a tvářil se jako kdyby byl minimálně o půl metru vyšší. Nicméně neztrácel čas tvým pozorováním a namířil na tebe blaster.
Jseš jištěnej...
procedil mezi zuby. Rodian se podíval na tebe, pak na blaster v rukou onoho člověka a nevěřícně zavrtěl hlavou. Natáhl ruku, zavřel dveře a toho člověkaposunul o půl metru kousek k těm dveřím, aby mu blasterem nemířil do zad a zase se věnoval tobě.
Postříkal tě sprejem a pěna začala mizet.
Nehýbej se...
přikázal ti rodian a to bylo poslední co jsi slyšel, protože těsně předtím než jsi byl zbaven pěny tě ten člověk zasáhl omračujícím výbojem z blasteru.


Gus Talon, budova CorSecu

K vědomí jsi přišel na zadním sedadle airspeederu, se spoutanýma rukama a připoutaný bezpečnostním pásem. Airspeeder, patrně sportovní typ s uzavřenou střechou, řídil ten rodian. Na místě spolujezdce nikdo neseděl, ale vzadu na druhé straně vozidla seděl ten člověk co tě omráčil. Cesta ubíhala pomalu a tiše. Krom jednoho zakašlání člověka byli ti dva naprosto ticho.
Airspeeder zastavil na střeše jedné vyšší budovy, mohla mít mezi dvaceti až třiceti patry, kde na vás čekali další lidé z CorSecu, konkrétněji dva muži, lidský a zabracký. Oba muži přistoupili k airspeederu, vytáhli tě z něj ven a počkali než se k nim přidají ti dva z vozu. Společně jste se pak vydali k turbozdvižím na střeše u kterých se "tvůj" tým z CorSecu potkal s jiným týmem s CorSecu, který zrovna jednou z turbozdviží přijel. Ten tým se skládal pouze z lidí,třech mužů a jedné ženy. Když tě ta žena míjela, zaraženě se zastavila a zeptala se toho malého muže
Hej, Brey, koho to přivádíš?
muž se jen usmál a odpověděl
Nepoznáváš ho? To je přece slavné číslo 4!
Žena se v reakci na jeho odpověď zatvářila ještě zmateněji a zůstala stát na místě.
Když jste vlezli do výtahu, viděl jsi že ta žena mávla na svůj tým u jiného airspeederu a vydala se směrem k vám. Ale to už se dveře turbozdviže zavřely a vy jste byli na cestě dolů.
Turbozdviž po chvili zastavila v patře číslo 17 a vy jste vyšli na chodbu. Tým šel širokou rovnou chodbou a po pár desítkách kroků zahnul doprava a po schodech vyšel o patro výše. Tam tě zavedli do menší místnosti, kde byl jen stůl a několik židlí. Na jednu z těch židlí tě posadili a položili tvé ruce na stůl.
Zapnout...
řekl rodian a stůl se lehce rozhučel a doslova se změnil na silný magnet. Jakýkoliv pohyb rukama po stole byl díky kovovým poutům extrémně namáhavý.
Rodian a ten malý muž si sedli naproti tobě a zbytek týmu opustil místnost.
Nu...
řekl ten malý muž, když se za docházejícími tiše zavřeli dveře
začneš ty nebo máme my?