Výcvik pro Gartha

[Pear]

Bespin

Vstala jsi ze své malé špinavé postele a postavila jsi se na ještě špinavější podlahu. Natáhla na sebe podobně špinavé oblečení a dopadli na tebe první sluneční paprsky - přes špinavé okno, samozřejmě. Rukou jsi setřela prach a sraženou vodu, aby jsi mohla pohlédnout ven. Ráno by bylo ale krásné, kdyby jsi nevstala o čtyři hodiny dřív.
Probudilo tě bouchání ve vedlejší místnosti, která sloužila jako taková konferenční místnost, sklad a kuchyňka dohromady. Nemohla jsi to ignorovat, protože vždy když jsi se o to pokusila tě znovu probudilo ještě větší bouchání. Nakonec jsi se rozhodla že bude lepší vstát než se při tomhle snažit usnout.
Zrovna jsi otevírala dveře, když je někdo otevřel z druhé strany. Tak tak jsi stihla pustit dveře, aby jsi za nima nebyla vytažena.
Tady seš...
Přivítal tě hned druhý nejmladší člen týhle skupiny, celým jménem Mabee Baotheln. Prvenství náleželo nečekaně tobě, ale nebyla to nic, čím by jsi se mohla chlubit.
Už sem tě chtěl jít vzbudit. Pojď za náma...
Vytáhl tě svojí silnou, chlupatou rukou mezi zbylé dva muže. I když nebyl o moc starší než ty, všichni by mu hádali tak o deset let víc než mu bylo. Neobtěžoval se nikdy se zbrojí, proto i teď nosil pouze lehkou uniformu, pár pouzder a sumek, v ruce třímal přilbu. U pasu se mu houpali dva blastery. Jinak byl docela pohledný, ale jako člověk nestál za moc, protože se s ním dalo těžko vycházet.
Dneska možná dostaneme důležitou zakázku...
Oznámil ti jednoduše váš kápo, kterýmu se nikdy jménem neřeklo. Proto jsi si mlhavě pomatovala, že se jmenuje Jeff. Slušný a společenský člověk, který byl hlavou "organizace", a spíše než na boj byl na vymýšlení plánu. Do boje se ale také dokázal opřít, i když spíš než zbroj nosil civilní oděv doplněný slušivou balistickou vestou, puškou a mečem na zádech. Blond vlasy, modré oči, vypadal jako model z reklam.
Takže bys nám mohla pomoct.
Plácl tě do zad poslední člen skupiny, Strich, sloužící jako takovej zástupce velitele. Bylo na něm vidět že spíš než mozek používá svaly a jeho těžká zbroj to jenom potvrzovala. Na zádech puška, na opasku dva blastery, na stole mu ležela ještě těžká opakovačka. Velice tichý člověk s postavou, kterou by mu záviděl nejeden kulturista. Ale obličej by mu nezáviděl nikdo. Nebyl hezký a to ani před tím, než mu obličej pořezalo pár šmejdů, o které jste se potom i postarali.
Takže jak budeme pryč, mohla bys tady uklidit. Vypadá to tady strašně...
Rozcuchal ti Jeff vlasy jako malýmu děcku. Zabalili si poslední drobnosti a zkontrolovali se navzájem. Ještě přes sebe přehodili plášť, aby se částečně zamaskovali. Odebrali se pryč hlavním vchodem a brzo zmizeli v uličkách. Nebylo tu místo pro smlouvání...

[Garth Devilman]

Bespin - byt

Skvělý, fakt skvělý...

Představa, že v celém tomhle domě dělám poslíčka a uklízečku v jednom, mě budila každý den. Pohled na zašpiněné okno, kterým proudily sluneční paprsky mi připomněl, že to přece jen nedělám nadarmo, ačkoli střepy na podlaze napovídaly opak.

Když už nic jinýho, v domově dodržovali hygienu...

Myšlenkové pochody mi přerušilo hlasité bouchání na dveře.
Jediné co mi zbylo bylo bezmocně rozhodit rukama a provést obličejovou grimasu. Bouchání neustávalo a díky náhlému trhnutí dveří, které mi div neurazilo nos nebylo možné pochybovat.

Mabee, kolikrát ti mám říkat, že buď mi máš vzít kytku nebo si najít jiný způsob jak postoupit v žebříčku! Prohodím a přemáhám touhu ubalit mu jednu do nosu, ačkoli je mi jasné, že by to nebyl dobrý nápad.

Očekáváš ovace šéfiku? Za tu dobu co tu trčím houpeš nohama a chlastáš s děvkama. Jediný plus, který máš je, žes ty svoje kouzlíčka nevytáhl na mě.

Dovolím ke Kápovi si menší úšklebek.

Asi víš jak by to dopadlo šampónku.

Poté co mi Strich přednesl svou představu první pomoci bylo mi to všechno víc než jasné. S neutrálním výrazem a teatrálním povzdechem jsem snesla Jeffovo laškování, načež jsem si po jejich odchodu náležitě oddechla a s chutí nakopla jednu z dřevěných stoliček. Byla jsem tady půl roku a krom pár spřerážených kostí a občasnému vydírání se neidehrálo prakticky nic zásadního. Díky těm dvěma jsem měla střechu nad hlavou, ale žádná prespektiva natož respekt. Bylo načase jednat a já věděla jak.

Je čas vzít, život do svých rukou... Sebrala jsem z přihrádky své dva vibromeče a pod postelí našla jeden rezavý blaster.
Se vším na svých místech jsem si stáhla vlasy, oblékla si kabát a opustila byt.
Potřebuješ lepší výzbroj, ale pro teď si vystačíš s tím co máš...

Bespin - u Centrály

S troufalým plánem jsem se vydala ku pobočce Centrály v naději z lepšíh zítřků. Zastavila jsem před budovou, která jakoby se vypínala svou důležitostí.
Tak... tohle je první krok.

[Pear]

Bespin - u Centrály

Kolem celé budovy se motali desítky lidí. Někteří na první pohled patřili k centrále, jiní pouze procházeli kolem. Ty jsi měla namířeno dovnitř, a nebyl důvod čekat venku. Dveře se před tebou otevřeli a vrazil do tebe vycházející člověk. Okřikl tě a odešel svou cestou. Nic ti neukradl, ani ti nic nepřidal, jak se často při takových srážkách na takových místech stává.
Vstoupila jsi do vestibulu budovy, kde byla na konci menší recepce a kolem několik laviček. Byl tu docela velký provoz lidé se míjeli, noví přicházeli a ti ostatní odcházeli. Byla tu směsice všech různých ras ve všech různých možných mundůrech. Někteří měli opravdu luxusní a zářivé zbroje, někteří měli hodně starou a používanou zbroj. Ty jsi ale měla očividně ze všech nejhorší oblečení. O vybavení ani nemluvě. Ti s "lepším" si tě dlouze prohlíželi a přeměřovali. To tě čekalo i u recepce. Zrovna tam bylo prázdno a ty jsi stála kousek před ní. Ještě jsi měla možnost se vrátit zpátky a dělat služku žoldákům, byla tu i šance že tě by tě použily v kšeftu. Malá, ale byla.
Budete si něco přát?
Promluvila na tebe, i když s nechutí, recepční. Byla zvyklá na lepší lidi a ty jsi tady působila jako bezdomovec ve fajnovější kantýně. Nejradši by ti tedy hodila kousek chleba a nechala vyvést. Nevypadal si tak špatně, ale měli tady tu čest s mnoha žoldáky, kteří vypadali lépe.
Nebo tu jenom na někoho čekáte?
Snaživě na tebe hodí falešný úsměv a čeká.
Pokud ne, pán za váma by možná něco chtěl.
Podívá se na tebe né tak přívětivým pohledem jako na počátku...

[Garth Devilman]

Centrála

Co to vyvádím? Vážně mám šanci se prosadit?

S takovými myšlenkami jsem chvíli přešlapovala na chodníku ve snaze utřídit si rozbouřený a rozjetý pohon, který nyní jel na plný výkon. Kolem mě proudily davy lidí a já si připadala jako stín.

Občas není od věci být stínem. Získat přehled, výhodu a naplánovat úder...

Aniž bych tušila jak, ocitla jsem se před recepční, která očividně byla vyvedená s míry mým náhlým zjevením, ale v rámci profesionality skryla své rozpaky.

Ještě pořád můžeš covnout, ještě pořád se můžeš vrátit k vytírání podlahy, ignoraci a živoření...

Hledám práci u renomovaného zaměstnavatele. Doufala jsem, že bych si mohla vydělat nějaké kredity navíc...

Ohlédnu se a spatřím za sebou muže, jenž rovněž čekal na audienci. Něco mi však říkalo, že daný muž je zde spíše poněkud z osobních důvodů.

Měla jsem dojem, že směna je rozdělena podle denního rozpisu... Sladkým úsměvem podobným tomu, kterým mě obšťastnila recepční se usměji.

Takže? Se stejným přátelským, falešně sladkým úsměvem čekám kam tohle povede.

[Pear]

Centrála

Recepční se chvilku přehrabuje na stole, kde má trochu nepořádek.
Kredity navíc? Tady máte tenhel datapad a když ho donesete ke stolu dvacet tři, dostanete deset kreditů. A když tam budete, můžete se hned zeptat na práci...
Podá ti do ruky datapad a hned i pět kreditů, který našla výlet se na stole. Otevřela ti dveře a přes ně jsi spatřila obrovskou kancelář složenou z mnoha buněk. Mohlo jich tam být tak třicet.
Další prosím...
Muž zezadu do tebe strčí, aby jsi mu nestála v cestě a začne hovořit s recepční.

[Garth Devilman]

Centrála

Převezmu zásilku a stanu čelem proti otevřeným dveřím. Po chvíli se otočím a slaďounce se usměji.

Tato budova má zajisté kamerový systém viďte? Šéfovi se nebude líbit, až zjistí, že tímto stylem zaměstnáváte budoucí žadatele. A vzhledem k tomu, že jsem právě vyšla z ulice plné toho největšího hnusu, moc se mi představa poslíčka nezamlouvá. Takže mi raději řekněte něco rozumného ať si ten svůj mizerný plat zasloužíte…

Nakročila jsem směrem do místnosti s výrazem největšízho donašeče.

[Pear]

Centrála

Oh, tak pokuď vám tato práce není dobrá, tak mi vraťte datapad a kredity. A pak si můžete jít k našemu úředníkovy u stolu dvacet tři, kde je právě volno a sjednat si s ním nějákou práci...
Přijde k tobě, sebere ti datapad i pětikredit a přesune se zpátky k recepci. Za sebou jenom slyšíš jak si pro sebe říká:
Další pizda co si myslí že je mistrině galaxie. Proč se zrovna tady musím setkávat s takovýma idiotama...
Stejný datapad i kredity podá tomu muži, který byl zatebou.
Mohl by jste to prosím zanést ke stolu dvacet tři? Vaši práci budete moc projednat poté u vedlejšího stolu dvacet čtyři. Zde je pět kreditů od cesty, úředník u stolu vám pak dá dalších pět kreditů. My své lidi nenecháváme bez odměny, i když je sebemenší...
Jak to doříkává, otočí se na tebe...

[Garth Devilman]

Centrála

S úsměvem vyjadřující zadostiučinění jsem položila datapad zpět na stůl. Hanlivou poznámku jsem přešla s tím, že toto nemám zapotřebí.

Ale jestli se mi někdy připleteš do cesty… Mírně poklepu na rukojeť jednoho ze svých vibromečů při vzpomínce na barovou rvačku, která tak odstartovala mou kariéru služebné…

Jenže teď přátelé, koušu sama za sebe… S touto neotřesitelnou odhodlaností jsem se vydala hledat zodpovědného úředníka.

[Pear]

Centrála

Chvilku jsi v místnosti hledala stůl s číslem dvacet tři, ale posléze se to ukázalo jako těžší než se zdálo. Když jsi konečně pochopila číslování a dohledala se odpovídajícího úředníka, předběhl tě muž, který za tebe převzal dokumenty a od úředníka dostal pět kreditů. Spokojeně tě pustil, utrousil několik poznámek, kterým jsi nerozuměla a přesunul se o stůl vedle.
Úředník zatím něco dopisoval a snad si tě ani nevšiml. Když vypadal spokojen se svojí prací, dvakrát udeřil ukazováčkem do tlačítka na konzoli a zavřel dokument.
Hmm?
Podíval se na tebe uředník a jako všichni, sjel tě pohledem od hlavy k patě. Zvlášt pozor dával na tvojí výzbroj, ale ani oblečení nezůstalo bez povšimnutí.
No, hádám že tu jste kvůli práci, už podle výzbroje, podle vzhledu hádám že potřebujete kredity. Nebudeme to protahovat, co umíte?

[Garth Devilman]

Centrála

No sláva… Pomyslím si, když již značně rozladěná konečně stojím u stolu, který je podle všeho ten správný.

Šťastlivec… Ohodnotím muže, který se uvolil dělat poslíčka a nyní vyinkasoval pět kreditů.

Z hluboka vydechnu úlevou, jakmile se muž přesune o stůl dál. Mírně se zhoupnu na patách a učiním krok k úředníkovi, který si mě očividně nevšiml.

Ehm…

Ty jsi mi ale chytrej chlap…

Řekněme, že umím přinutit lidi, aby zmizeli a to permanentně. Máte zájem? Nahodím nejmilejší úsměv jakého jsem v tu chvíli schopna a dávám si dobrý pozor na okolí.

Může se stát cokoli…

[Pear]

Centrála

To umí kdekdo...
Pousmál se tvojí ostražitosti, když jsi hlídala okolí a nedokázala jsi to dostatečně skrýt.
Otázkou je, jestli umíš poslouchat rozkazy...
Vznesl si pro sebe řečnickou otázku, na kterou ani nečekal odpověď a opět něco hledal na konzolo. Z druhé strany mu bylo na stůl hozeno několik datapadů. Úředník je zběžně prohlídl a všechny položil zpět až na jeden, se kterým v ruce na tebe pohlédl.
Máte štěstí slečno, máme tu pro vás práci, která by vám snad mohla vyhovovat. "Operuje" nám tu jedna ošklivá žoldácká skupina, která nám nadělala spoustu problémů. Hlava jejich šéfa by se krásně vyjmala mezi ostatními trofejemi. Dvacet tisíc kreditů...a za třicet tisíc by tu byla hlava jejich zvěda, kterého se nám nedaři najít...
Podíval se po svém proslovu na tebe, na tvojí reakci.

[Garth Devilman]

Centrála

Heh, to ti to trvalo… Pomyslím si, když se úředník prodíral údaji podle hesla tří lahví: Tak dlouho si vybíral, kterou z nich vyžahne, až ho nakonec našli na chodníku vedle těch tří bez dokladů a peněz.

Navenek však nedám nic znát, a spíše nasadím ryze obchodnický výraz. Pouliční gangy většinou Centrále neškodili, ba naopak, a natožpak žoldáci! Takže pokud už byli na seznamu znamenalo to, že šlo přinejmenším o větší ryby.

Dvacet pět tisíc a můžete začít přitloukat poličky. Odpovím klidně.

Věděla jsem, že dvacet tisíc je pro začátečníka slušná suma, ale zároveň se ve mně zvedla určitá hrdost. Chtěla jsem, aby věděl, že neskončím po první nabídce jako moucha po fláku masa.

[Pear]

Centrála

Slečno, my si asi nerozumíme.
Sjel znovu tvou osobu, když jsi se vyjádřila.
Já nabídnu práci a vy jí přijmete nebo odejdete a necháte jí na někom, kdo jí vezme. Nevím odkud jste přišla, ale tohle je seriozni společnost, tady nesmlouváme. A už vůbec ne s začátečníkama. Dvacet za šéfa, třicet za zvěda. Jednoduché. Můžete si vybrat, nebo zkusit splnit oboje.
Vysvětlil ti jak to tam chodí a položil před tebe elektronickou podobu smlouvy, kde se psalo něco v tom smyslu že za zranněí ani smrt neberou odpovědnost, že tahle práce z tebe nedělá člena Centrály a že nemáš právo na žádnou extra výstroj. Na konci, přesně nad podpisem byl článeček o tom, že pokus o podvod nebo nesplnění smlouvy může vést ke smrti.
Berte, nebo zkuste své štěstí jinde...

[Garth Devilman]

Bespin

V první chvíli jsem si myslela, že mě přepadl silný záchvat kašle. To však bylo jen zdání, jelikož se mi ho podařilo k mé veliké úlevě potlačit.

Jaké překvapení... Jak jinak by se zbavili odpovědnosti? Jistě byly i jiné způsoby jak se „zbavit odpovědnosti“ a tahle byla legální.

S pokrčením ramen stvrdím dohodu, vezmu dataapad a spěšně opustím budovu. O kus dál si sednu na lavičku a začnu si číst pokyny.

Dny, kdy se mnou jednali jako s rohožkou pomalu končí... Lehce jsem zalitovala, že jsem tomu úředníčkovi prostě nezakroutila krkem.

Ač by to znamenalo oplétačky...

[Pear]

Bespin

Při prvním pohledu na display datapadu jako kdyby se zvedla tvoje tělesná teplota o deset stupňů. Stránek s informacemi tam bylo několik desítek a každá byla rozhodně dost dlouhá. Přečíst to všechno by trvalo nějákej ten den a tolik času by se při tom nikomu trávit nechtělo. Naštěstí to bylo ale rozděleno do stránek a tak jsi se hned mohla dostat k informacím, které byly nejužitečnější.
Záložka cíle, hlavy organizace. Desítky souvětí o jeho životě, o tom co má rád, kdy chodí na velkou... rozhodně se nedalo říct, že by se o něm vědělo málo. A stejně jako informací, tu bylo i mnoho jmen. Často je měnil, proto byl cíl označen přezdívkou. Grin. Zajímavé jméno pro zajímavého muže. Žádný nezákoný zápis. Z hlediska zákona samozřejmě, ale dost narušoval drtivou většinu nelegálních operací na planetě. A často počítání skupiny zasahovalo mimo planetu, někdy i mimo systém. U každé větší zásilky koření, nelegálních zbraní...u všeho byly a způsobovali tak vysoké ztráty centrále. Zdalo se i, že těch 20 000 kreditů je málo. Pokud byla totiž vše pravda, šlo o velice dobrého zabijáka a stratéga.
Nebyla jsi první, komu byla přidělena tahle práce. Proto tu bylo velkým písmem napsané, že se Grin stal lehce paranoidním (oprávněěně paranoidní) a přestal vylézat ze svého úkrytu - a škodit ještě více.
I když tu byl celý jeho životopis, jaký by jsi snad nedokázala sama poskládat ani o sobě, jeho základna, ani nic podbného tu nebylo.
Obecné informace byly ztráta času, ale měla jsi štěstí, že jsi setrvala a dostala jsi se až k článku, který hovořil o jedné cestě, zvolené 75% předchozích zaměstnanců. A to že se nechali naverbovat a pokusili se zabít Grina takto. Protože jsi měla tento úkol v ruce ty, bylo jasné že ani jeden to nepřežili. Všichni byly odhaleni a po krátkém mučení i zabiti.
Byly tu i informace o zvědovi. Nebyl to úplně doslova špeh. Spíš ifnormátor. Dodával informace o všech obchodech, a Grin tak do nich mohl rychle zasahovat. Nikdo nevěděl kdo to je, jak vypadá.
To bylo vše z toho důležitějšího a i když jsi měla za sebou dlouhé čtení, nevěděla si vůbec nic. Ve zkratce jsi si to v hlavě srovnala.
Šéf Grin, narušování nelegálních obchodů na Bespinu, neznámé místo pobytu, neznámá síla jeho organizace, neznámý informátor. Oba byly tvým cílem. Dále bylo neznámé jak se k nim dostat nebo jak je vystopovat...
Možná těch 50 000 kreditů za oba bylo opravdu málo...