Coruscant – orbita:
Bylo to jako splněný sen, seděl jsi v raketoplánu a sledoval světla Coruscantu pod sebou skrze boční průzor a pořád ještě slyšel ozvěnu těch slov.
Dokázal jste to! Gratuluji!
Tvůj Velitel měl tenkrát široký úsměv, vlastně to bylo poprvé kdy jsi ho viděl se usmívat, bylo to tehdy když ti podával datapad, tehdy když jsi prošel výběrovým řízením a byl tak přijat k výcviku Black Guard.
Black Guard! Black Guard...
Opakoval sis stále dokola v duchu abys sám sebe přesvědčil že je to pravda. Black Guard, elita Coruscantu, vojáci obávaní ve všech vnitřních světech. Síla vzniklá v dobách války se sithy, od té doby pilovaná a zlepšovaná, nejlepší speciální síly k jakým se dalo při službě na Coruscantu dostat. Nadšení z celé věci ještě posílené tvým povýšením na podporučíka, ti nemohly zkazit ani zvěsti o bojích na okrajových světech. Jistě k tomu stát se skutečným členem Black Guard tě čekala ještě dlouhá cesta tvrdým výcvikem, ale první krok jsi měl za sebou a na druhý jsi se právě díval. Před průzorem raketoplánu se konečně objevil váš cíl, stanice Netus, na první pohled to byla jen jedna z mnoha Wheelworlds stanic ještě z dob kolonizace, bílý kolos milionů tun kovu válející se na orbitě, ale černý znak republiky na jejím středovém prstenci tě ujistil že je to Netus.
___________
Tak pár rad do začátku: zkus popsat pocity, myšlenky atd., nehraj za jiné postavy, neposouvej příliš děj, dodržuj správný tvar příspěvků a hlavně si to užij.
James Hawk (Výcvik pro Echelona)
Moderátor: Moderátoři
Coruscant – orbita:
Pomalu jsme se blížili na přistáni a mou hlavou mi probíhaly různé myšlenky, a hlavně vzpomínky na mámu.
Mami tohle dělám pro tebe. Teda vlastně pro sebe, ale i pro lid Republiky. Nikdy jsem nečekal, že se dokážu dostat tak daleko, ale co dokázal jsem to.
V letěli jsme do hangáru ve chvíli, když nám pilot oznámil, že budeme přistát a máme se připravit k odchodu. Spolu s dalšími chlapy jsem se zařadil a čekal co se bude dít dál. Všichni byli o něco starší než já, ale vypadali jako prímovi parťáci, teda jestli se těmi parťaky stanou. Přede mnou se bavili dva ohledně našeho velitele.
Taky jsem to slyšel, že je to teror s nim být v jedné místnosti, ale vzali mě a něco ode mě očekávají.
Dveře se otevřely a před námi se objevila žena ve výzbroji. Nebyl jsem sám kdo byl překvapený, že před námi stojí nějaká žena a né náš velitel, ledaže by to byla naše velitelka?
Kdo to sakra je?
Pomalu jsme se blížili na přistáni a mou hlavou mi probíhaly různé myšlenky, a hlavně vzpomínky na mámu.
Mami tohle dělám pro tebe. Teda vlastně pro sebe, ale i pro lid Republiky. Nikdy jsem nečekal, že se dokážu dostat tak daleko, ale co dokázal jsem to.
V letěli jsme do hangáru ve chvíli, když nám pilot oznámil, že budeme přistát a máme se připravit k odchodu. Spolu s dalšími chlapy jsem se zařadil a čekal co se bude dít dál. Všichni byli o něco starší než já, ale vypadali jako prímovi parťáci, teda jestli se těmi parťaky stanou. Přede mnou se bavili dva ohledně našeho velitele.
Taky jsem to slyšel, že je to teror s nim být v jedné místnosti, ale vzali mě a něco ode mě očekávají.
Dveře se otevřely a před námi se objevila žena ve výzbroji. Nebyl jsem sám kdo byl překvapený, že před námi stojí nějaká žena a né náš velitel, ledaže by to byla naše velitelka?
Kdo to sakra je?
Coruscant; Stanice Netus - hangár:
Tak na co tam sakra čekáte?! Na písemnou žádost! Ať už jste nastoupený támhle na tý čáře!
Zasvištěl stěnami raketoplánu hlasitý povel neznámé s tichou rezonancí. Byla to vysoká žena blonďatých do pevného ohonu sepnutých vlasů, světlých azurových očí, podle všeho atletické postavy, nebo aspoň natolik kolik šlo přes brnění poznat, to ostatně také bylo zvláštní, pravda nebyl jsi v armádě až tak dlouho abys znal všechny druhy pěchotních brnění, ale jasně jsi poznal že nejde o klasické pěchotní brnění ani o brněním námořní pěchoty, bylo to brnění spíše podobné těm ze záznamů z okrajových oblastí, mandalorianským brněním, ale bylo černé, černé jako prázdnota vesmíru protkaná stříbrnými spoji jednotlivých plátů a zářivě žlutým symbolem republiky na levém rameni. Když jsi se přiblížil při výstupu, všiml jsi si označení na hrudi značícímu hodnost majora. Její rozkaz fungoval kouzelně a během pár vteřin jste všichni stáli nastoupeni na bílé čáře hangáru v pozoru.
Trvalo pár minut než se dveře po vašem boku otevřely. Do hangáru vstoupil vysoký sephi s šedými pruhy v jinak černých vlasech, jizvou na tváři a kulhající levou nohou. Na sobě měl stejné brnění ale jeho označení ohlašovalo plukovníka.
Tak co tu máme Kito? Něco zajímavýho, nebo další várka frajírků?
Pronesl k majorovi když vás přejel tvrdým pohledem uhlových očí.
Jako obvykle, pane. Bandu frajírků.
Odpověděla klidně a zcela vážně major, čemuž se plukovník uculil.
Dobře poslouchejte vy huttí mozečky, protože se nerad opakuju.
Zahřměl náhle vaším směrem až sebou někteří cukli.
Jmenuju se plukovník Derli a vedu tenhle cirkus. A teď vám vysvětlím důležitou skutečnost, tato výcviková základna nebyla zvolena náhodou a nebyla zvolena ani proto že je zde vše potřebné k vašemu výcviku. Byla vybrána proto abych každou banthu co tu potkám mohl vyhodit rovnou do vesmíru, jestli teda chcete zůstat vcelku, koukejte nedělat banthoviny, jasný!
Plukovník počkal na sborovou odpověď a pokračoval.
Tohle je major Liaz. Provede teď instruktáž.
Major Kita Liaz udělala na tento pokyn krok vpřed a rozloučila se pokynem hlavy s plukovníkem mizícím ve dveřích.
Takže! Naše jednotka a její výcvik se dělí celkem na tři divize. První se zaměřuje na souboje ve volném kosmu...
major se na moment odmlčela,
...to znamená ve stíhačích, malých lodích a zabavených plavidlech. Pro tupce co by to nepochopili napoprvé. Druhá divize se zaměřuje na planetární akce, kdo tohle nepochopil ať drží hubu nebo ho do kosmu vyhodím sama. A třetí se zaměřuje na palubní operace, což zahrnuje veškeré operace na čemkoli mimo planety, od obsazení až po zničení.
Major vás přejela pohledem.
Výběr divize je na vás, ono je to jedno. Pokud budeme chtít přesuneme vás jinam, ale první volba je vaše. Nikdo vás tu nechce k ničemu tlačit, takže na rozmyšlenou máte přesně minutu, až si vyberete projděte jedněma z těhle dveří.
Major ukázala na trojici dveří za sebou.
Pozemní operace vpravo, volný prostor uprostřed, palubní operace... překvapivě vlevo. Kdo se nerozhodne ve stanoveném limitu...
Ukázala prstem kamsi za vás,
...nasedne si hezky zpátky a zaletí se zeptat maminky. Jasný? Tak pohyb!
Tak na co tam sakra čekáte?! Na písemnou žádost! Ať už jste nastoupený támhle na tý čáře!
Zasvištěl stěnami raketoplánu hlasitý povel neznámé s tichou rezonancí. Byla to vysoká žena blonďatých do pevného ohonu sepnutých vlasů, světlých azurových očí, podle všeho atletické postavy, nebo aspoň natolik kolik šlo přes brnění poznat, to ostatně také bylo zvláštní, pravda nebyl jsi v armádě až tak dlouho abys znal všechny druhy pěchotních brnění, ale jasně jsi poznal že nejde o klasické pěchotní brnění ani o brněním námořní pěchoty, bylo to brnění spíše podobné těm ze záznamů z okrajových oblastí, mandalorianským brněním, ale bylo černé, černé jako prázdnota vesmíru protkaná stříbrnými spoji jednotlivých plátů a zářivě žlutým symbolem republiky na levém rameni. Když jsi se přiblížil při výstupu, všiml jsi si označení na hrudi značícímu hodnost majora. Její rozkaz fungoval kouzelně a během pár vteřin jste všichni stáli nastoupeni na bílé čáře hangáru v pozoru.
Trvalo pár minut než se dveře po vašem boku otevřely. Do hangáru vstoupil vysoký sephi s šedými pruhy v jinak černých vlasech, jizvou na tváři a kulhající levou nohou. Na sobě měl stejné brnění ale jeho označení ohlašovalo plukovníka.
Tak co tu máme Kito? Něco zajímavýho, nebo další várka frajírků?
Pronesl k majorovi když vás přejel tvrdým pohledem uhlových očí.
Jako obvykle, pane. Bandu frajírků.
Odpověděla klidně a zcela vážně major, čemuž se plukovník uculil.
Dobře poslouchejte vy huttí mozečky, protože se nerad opakuju.
Zahřměl náhle vaším směrem až sebou někteří cukli.
Jmenuju se plukovník Derli a vedu tenhle cirkus. A teď vám vysvětlím důležitou skutečnost, tato výcviková základna nebyla zvolena náhodou a nebyla zvolena ani proto že je zde vše potřebné k vašemu výcviku. Byla vybrána proto abych každou banthu co tu potkám mohl vyhodit rovnou do vesmíru, jestli teda chcete zůstat vcelku, koukejte nedělat banthoviny, jasný!
Plukovník počkal na sborovou odpověď a pokračoval.
Tohle je major Liaz. Provede teď instruktáž.
Major Kita Liaz udělala na tento pokyn krok vpřed a rozloučila se pokynem hlavy s plukovníkem mizícím ve dveřích.
Takže! Naše jednotka a její výcvik se dělí celkem na tři divize. První se zaměřuje na souboje ve volném kosmu...
major se na moment odmlčela,
...to znamená ve stíhačích, malých lodích a zabavených plavidlech. Pro tupce co by to nepochopili napoprvé. Druhá divize se zaměřuje na planetární akce, kdo tohle nepochopil ať drží hubu nebo ho do kosmu vyhodím sama. A třetí se zaměřuje na palubní operace, což zahrnuje veškeré operace na čemkoli mimo planety, od obsazení až po zničení.
Major vás přejela pohledem.
Výběr divize je na vás, ono je to jedno. Pokud budeme chtít přesuneme vás jinam, ale první volba je vaše. Nikdo vás tu nechce k ničemu tlačit, takže na rozmyšlenou máte přesně minutu, až si vyberete projděte jedněma z těhle dveří.
Major ukázala na trojici dveří za sebou.
Pozemní operace vpravo, volný prostor uprostřed, palubní operace... překvapivě vlevo. Kdo se nerozhodne ve stanoveném limitu...
Ukázala prstem kamsi za vás,
...nasedne si hezky zpátky a zaletí se zeptat maminky. Jasný? Tak pohyb!
Coruscant; Stanice Netus - hangár:
Stále jsem se nemohl rozhodnout kam se přiřadit, ale určitě sem nebyl sám. Raději jsem se na ostatní ani nepodíval ze strachu že bych se mohl zhroutit. Byl jsem nervóznější než kdy v životě ani jsem nechápal proč. Je to jen rozhodnutí. Moje nerozhodnost se mohla stát mojí zkázou. Došoural jsem se na pravou stranu. Tohle bude nejlepší volba. Na nic jiného se nehodím jedině možná k pilotování, ne zůstanu tu.
Časový limit vypršel, všichni stáli na místě kam chtěli patřit. Jakmile se dveře otevřely všichni zmlkli, do místnosti vstoupil plukovník následován majorem Liaz. A jde se na to.
Stále jsem se nemohl rozhodnout kam se přiřadit, ale určitě sem nebyl sám. Raději jsem se na ostatní ani nepodíval ze strachu že bych se mohl zhroutit. Byl jsem nervóznější než kdy v životě ani jsem nechápal proč. Je to jen rozhodnutí. Moje nerozhodnost se mohla stát mojí zkázou. Došoural jsem se na pravou stranu. Tohle bude nejlepší volba. Na nic jiného se nehodím jedině možná k pilotování, ne zůstanu tu.
Časový limit vypršel, všichni stáli na místě kam chtěli patřit. Jakmile se dveře otevřely všichni zmlkli, do místnosti vstoupil plukovník následován majorem Liaz. A jde se na to.
Coruscant; Stanice Netus:
Tvá volba padla, ať už motivovaná jakýmikoli důvody. Tak či tak jsi teď stál v hloučku ostatních vojáků před plastocelovými vraty vedoucími k vaší budoucnosti.
Dobře, zvolili jste si. Tak makat! Jedem! Jedem!
Ozval se náhle hlas majora Liazové přesně v momentě kdy se dveře před vámi otevřely. To co následovalo byl vojenský dril jenž se takřka zcela obešel bez myšlení, všichni jste se dle rozkazu nahrnuli do prostor stanice pro vás určených. Jinak řečeno do spodních tří pater představujících komplexní tréninkovou oblast pozemních bojových jednotek Black Guard. Nastalé zhruba tři hodiny jsi strávil opětovnou identifikací, lékařskou prohlídkou, fasováním vybavení a uniformy, a samozřejmě ubytováním se. Ty a dalších třicetšest mužů a žen jste byli ubytováni v jednoduché kasárnové kapsli obsahující sklopné pryčny, pár repulsorových sedátek a stolků, malou sprchovou místnost a místnost s vybavením. Celá kapsle nebyla větší než republikový transportér, už jen proto že jím byla.
Zbytek prvního dne pro vás nic dalšího nechystal a umožnil vám tak se trochu seznámit, vaše jednotka, jak ses dozvěděl, sestávala z dvacetidvou mužů a čtrnácti žen, většina z vás byla lidmi až na čtyři Echani, dva Arkaniany a jednu Mirialanku. Nad jednotkou dohlížel jeden ze starších kadetů poručík Jolan Bars, asi třicetiletý snědý muž, hodnost sice neměl vyšší než ty, ale rozhodně měl víc zkušeností a podle všeho byl na stanici už delší dobu. Právě od něj jste se dozvěděli co vás čeká, a nebyly to zprávy nejlepší. Následující tři týdny měl podle všeho vyplňovat takřka nepřetržitý intenzivní přípravný výcvik, ten měl mimo vaší přípravy vyřešit i vaše přidělení, pokud se k dané divizi nehodíte nebo pokud se nehodíte k Black Guard, Bars k tomu říkal něco jako:
<Je to šílená jízda na zdivočelý bantě. Kdo to přežije, přežije už všechno, škoda že je minimální šance to přežít.>
Druhý den začal asi čtyři hodiny před koncem nočního cyklu a jak jinak než poplašnou sirénou a řevem známého hlasu z reproduktoru. Major Liazová si opět brala veškeré servítky a jemně vám naznačila co se od vás očekává:
-Na nohy vy chcíplý gizčí odpadky! Je ráno! Za deset minut se budou všechny posádky hlásit na svých výcvikových stanovištích, jinak si mě nepřejte pitomci!-
Reproduktor se s hlasitým zapískáním odmlčel a zhruba v tentýž moment vrazil do vaší kapsle nějaký obrněnec.
Dneska začínáme lehkou rozcvičkou! Bude to boj v bažinatém terénu! Každý vybavení dle uvážení. Ale koukejte hnout prdelí do sektoru dvanáct B!
Na patě se otočil a než jste se na cokoli stihli zeptat zmizel.
Tvá volba padla, ať už motivovaná jakýmikoli důvody. Tak či tak jsi teď stál v hloučku ostatních vojáků před plastocelovými vraty vedoucími k vaší budoucnosti.
Dobře, zvolili jste si. Tak makat! Jedem! Jedem!
Ozval se náhle hlas majora Liazové přesně v momentě kdy se dveře před vámi otevřely. To co následovalo byl vojenský dril jenž se takřka zcela obešel bez myšlení, všichni jste se dle rozkazu nahrnuli do prostor stanice pro vás určených. Jinak řečeno do spodních tří pater představujících komplexní tréninkovou oblast pozemních bojových jednotek Black Guard. Nastalé zhruba tři hodiny jsi strávil opětovnou identifikací, lékařskou prohlídkou, fasováním vybavení a uniformy, a samozřejmě ubytováním se. Ty a dalších třicetšest mužů a žen jste byli ubytováni v jednoduché kasárnové kapsli obsahující sklopné pryčny, pár repulsorových sedátek a stolků, malou sprchovou místnost a místnost s vybavením. Celá kapsle nebyla větší než republikový transportér, už jen proto že jím byla.
Zbytek prvního dne pro vás nic dalšího nechystal a umožnil vám tak se trochu seznámit, vaše jednotka, jak ses dozvěděl, sestávala z dvacetidvou mužů a čtrnácti žen, většina z vás byla lidmi až na čtyři Echani, dva Arkaniany a jednu Mirialanku. Nad jednotkou dohlížel jeden ze starších kadetů poručík Jolan Bars, asi třicetiletý snědý muž, hodnost sice neměl vyšší než ty, ale rozhodně měl víc zkušeností a podle všeho byl na stanici už delší dobu. Právě od něj jste se dozvěděli co vás čeká, a nebyly to zprávy nejlepší. Následující tři týdny měl podle všeho vyplňovat takřka nepřetržitý intenzivní přípravný výcvik, ten měl mimo vaší přípravy vyřešit i vaše přidělení, pokud se k dané divizi nehodíte nebo pokud se nehodíte k Black Guard, Bars k tomu říkal něco jako:
<Je to šílená jízda na zdivočelý bantě. Kdo to přežije, přežije už všechno, škoda že je minimální šance to přežít.>
Druhý den začal asi čtyři hodiny před koncem nočního cyklu a jak jinak než poplašnou sirénou a řevem známého hlasu z reproduktoru. Major Liazová si opět brala veškeré servítky a jemně vám naznačila co se od vás očekává:
-Na nohy vy chcíplý gizčí odpadky! Je ráno! Za deset minut se budou všechny posádky hlásit na svých výcvikových stanovištích, jinak si mě nepřejte pitomci!-
Reproduktor se s hlasitým zapískáním odmlčel a zhruba v tentýž moment vrazil do vaší kapsle nějaký obrněnec.
Dneska začínáme lehkou rozcvičkou! Bude to boj v bažinatém terénu! Každý vybavení dle uvážení. Ale koukejte hnout prdelí do sektoru dvanáct B!
Na patě se otočil a než jste se na cokoli stihli zeptat zmizel.
Coruscant; Stanice Netus:
Bažiny fakt super, hned první den.
Rychle jsem si začal chystat všechno potřebné. Když jsem si vše nachystal a přes uniformu jsem si oblékl brnění, vyrazil jsem z kapsle. Hned jak jsem vyšel uvědomil jsem si, že nevím kde je sektor dvanáct B. Koukl jsem se doleva a všiml jsem si poručíka Berse, který se jen pousmál a ukázal mi chodbu kudy vyjít, tak jsem vyrazil.
To by byla pěkná ostuda přijít hned první den pozdě jen kvůli toho, že jsem zabloudil.
Po pěti minutách bloudění jsem konečně dorazil k sektoru dvanáct B.
Snad nejsem poslední.
A vešel jsem první, byl už tam obrněnec, který se vřítil do naší kapsle a polovina naší jednotky. Úlevně jsem si oddechl a postavil jsem ke stěně a čekal jsem až dorazí zbytek. Po pár minutách dorazili všichni, proto se všichni seřadili před obrněncem a čekali co se bude dít.
Teď už to doopravdy začíná.
Bažiny fakt super, hned první den.
Rychle jsem si začal chystat všechno potřebné. Když jsem si vše nachystal a přes uniformu jsem si oblékl brnění, vyrazil jsem z kapsle. Hned jak jsem vyšel uvědomil jsem si, že nevím kde je sektor dvanáct B. Koukl jsem se doleva a všiml jsem si poručíka Berse, který se jen pousmál a ukázal mi chodbu kudy vyjít, tak jsem vyrazil.
To by byla pěkná ostuda přijít hned první den pozdě jen kvůli toho, že jsem zabloudil.
Po pěti minutách bloudění jsem konečně dorazil k sektoru dvanáct B.
Snad nejsem poslední.
A vešel jsem první, byl už tam obrněnec, který se vřítil do naší kapsle a polovina naší jednotky. Úlevně jsem si oddechl a postavil jsem ke stěně a čekal jsem až dorazí zbytek. Po pár minutách dorazili všichni, proto se všichni seřadili před obrněncem a čekali co se bude dít.
Teď už to doopravdy začíná.
Coruscant; Stanice Netus - Výcvikový sektor 12B:
Ta jo! Za těmihle dveřmi... zařval obrněnec a máchl rukou ke trojici propojených dveří za svými zády, ... je váš domov pro budoucích devadesát hodin, jinak známý jako výcvikový sektor 12B! K úkolu musíte vědět jen tolik. V oblasti se nachází místní nepřítel, toho je třeba eliminovat. Pohyb nebo spolupráce není nijak omezená, ale budete penalizováni za nesplnění úkolu, předčasný ústup, smrt, zajetí a jakoukoliv další stupiditu co uděláte. Jasné!
Dokončil obrněnec vaši instruktáž.
Ano Pane!
Odpověděla mu sborová odpověď.
Zbraně připravit... a vpřed!
Zazněl poslední pokyn a na povel se dveře před vámi otevřely. Celou místnost zahalilo oslepující světlo jež ani stínovaný kryt očí vaší prozatímní pěchotní uniformy nemohl zcela odfiltrovat. Ve vteřině před vyražením jsi zaslechl nejedno povzdechnutí nad absencí plných helem a nemohl jsi než nesouhlasit, ale ty vás čekali až na druhé straně těchto výcviků, teprve až skutečný člen Black Guard se mohl těšit z jejich výhod. Vy jste zatím museli vystačit se svými a to nebylo moc, protože stejně jako vizor nedokázal zcela odstínit bombardování umělého světla na vaše oči, nebránilo nic váš čich před drtivým útokem bažinatých plynů a všelijakých zápachů jež se draly zpoza světla.
Akce byla zahájena, nebylo tedy o čem uvažovat a všichni jste se vydali vpřed, vstříc oslepující záři a neznámému. Jeden krok, pak druhý a třetí, ten však již zmizel o metr hlouběji jak se tvá noha, chvatně následovaná druhou abys neztratil rovnováhu, zanořila do hlubiny bažiny. Tvé oči pomalu si zvykající na nové světelné podmínky začaly rozeznávat okolí a nebyl jsi jediným kdo se nestačil divit. Pouhý krok stačil k tomu aby ses octl uprostřed bažin neznámého světa. Jediné co tě vracelo do reality byla zeď za tvými zády, až pomalovaná tak mistrně že na pohled nebyla k rozeznání s horizontem. Stejně zvláštní bylo světlo, neboť celá bažina byla ponořena do šera svítání jež vás nijak nepřesvědčovalo o lepším svitu v plném dni, až jsi nedovedl pochopit jak tě toto mihotavé umělé osvětlení mohlo oslepovat, zvlášť když tě teď nutí k plnému soustředění jen k pozorování okolí. To se nicméně zdálo klidné a nic nenasvědčovalo něčí přítomnosti, tedy krom zvuků několika tvorů pro bažiny běžných jenž ale také nebyli vidět.
Nejistě jste udělali několik první kroků vpřed abyste se rozprostřeli, jak mnohé z vás nabádal návyk. O to větší paniku vyvolal výbuch asi pět metrů vlevo od tebe, který vymrštil několik vojáků do vzduchu. Nebylo pochyb že šlo o nástražnou termální minu na níž někdo z nich šlápl. Nedaleko od tebe dopadl jeden ze zasažených společné s několika litry vymrštěné vody a ty jsi pocítil jistou úlevu když sis ověřil že šlo o cvičnou minu, nebo alespoň natolik cvičnou že dotyčného nezabila, rozhodně se však nehýbal, nemohl ani kdyby chtěl. V tu chvíli se bažinou rozezněl divný zvuk, zvuk rohů a několik dalších neznámých ale nevěštících nic dobrého. Bažina o vás věděla a čekala na vás.
Ta jo! Za těmihle dveřmi... zařval obrněnec a máchl rukou ke trojici propojených dveří za svými zády, ... je váš domov pro budoucích devadesát hodin, jinak známý jako výcvikový sektor 12B! K úkolu musíte vědět jen tolik. V oblasti se nachází místní nepřítel, toho je třeba eliminovat. Pohyb nebo spolupráce není nijak omezená, ale budete penalizováni za nesplnění úkolu, předčasný ústup, smrt, zajetí a jakoukoliv další stupiditu co uděláte. Jasné!
Dokončil obrněnec vaši instruktáž.
Ano Pane!
Odpověděla mu sborová odpověď.
Zbraně připravit... a vpřed!
Zazněl poslední pokyn a na povel se dveře před vámi otevřely. Celou místnost zahalilo oslepující světlo jež ani stínovaný kryt očí vaší prozatímní pěchotní uniformy nemohl zcela odfiltrovat. Ve vteřině před vyražením jsi zaslechl nejedno povzdechnutí nad absencí plných helem a nemohl jsi než nesouhlasit, ale ty vás čekali až na druhé straně těchto výcviků, teprve až skutečný člen Black Guard se mohl těšit z jejich výhod. Vy jste zatím museli vystačit se svými a to nebylo moc, protože stejně jako vizor nedokázal zcela odstínit bombardování umělého světla na vaše oči, nebránilo nic váš čich před drtivým útokem bažinatých plynů a všelijakých zápachů jež se draly zpoza světla.
Akce byla zahájena, nebylo tedy o čem uvažovat a všichni jste se vydali vpřed, vstříc oslepující záři a neznámému. Jeden krok, pak druhý a třetí, ten však již zmizel o metr hlouběji jak se tvá noha, chvatně následovaná druhou abys neztratil rovnováhu, zanořila do hlubiny bažiny. Tvé oči pomalu si zvykající na nové světelné podmínky začaly rozeznávat okolí a nebyl jsi jediným kdo se nestačil divit. Pouhý krok stačil k tomu aby ses octl uprostřed bažin neznámého světa. Jediné co tě vracelo do reality byla zeď za tvými zády, až pomalovaná tak mistrně že na pohled nebyla k rozeznání s horizontem. Stejně zvláštní bylo světlo, neboť celá bažina byla ponořena do šera svítání jež vás nijak nepřesvědčovalo o lepším svitu v plném dni, až jsi nedovedl pochopit jak tě toto mihotavé umělé osvětlení mohlo oslepovat, zvlášť když tě teď nutí k plnému soustředění jen k pozorování okolí. To se nicméně zdálo klidné a nic nenasvědčovalo něčí přítomnosti, tedy krom zvuků několika tvorů pro bažiny běžných jenž ale také nebyli vidět.
Nejistě jste udělali několik první kroků vpřed abyste se rozprostřeli, jak mnohé z vás nabádal návyk. O to větší paniku vyvolal výbuch asi pět metrů vlevo od tebe, který vymrštil několik vojáků do vzduchu. Nebylo pochyb že šlo o nástražnou termální minu na níž někdo z nich šlápl. Nedaleko od tebe dopadl jeden ze zasažených společné s několika litry vymrštěné vody a ty jsi pocítil jistou úlevu když sis ověřil že šlo o cvičnou minu, nebo alespoň natolik cvičnou že dotyčného nezabila, rozhodně se však nehýbal, nemohl ani kdyby chtěl. V tu chvíli se bažinou rozezněl divný zvuk, zvuk rohů a několik dalších neznámých ale nevěštících nic dobrého. Bažina o vás věděla a čekala na vás.