Výcvik pro Altose Rendola

[Mandalorian]

Nar Shaddaa, chudinská čtvrť

Povstání…. Informace o tomto aktu vzdoru proti Impériu se šířila mezi lidmi i nelidmi a mezi nespokojenci fungovalo jako slabé světlo naděje na konci temného tunelu. Většina obyvatel byla ohledně budoucnosti skeptická, ale sympatizanti, dobrodruzi a ti, u kterých mělo Impérium nějaký ten vroubek se k ní přidávali ve stále větších a větších počtech. Mnoho mladých mužů a žen opustilo své domovy aby se mohli k povstání připojit a bojovat za správnou věc. Ale dost z nich skončila na tom, že žádné členy povstání nemohli najít a tak to buď vzdali, založili si vlastní „teroristickou“ skupinu a nebo naletěli imperiálním bezpečnostním složkám.
Ani jedno z toho však není tvůj případ. Opustil jsi sice domov co nejdříve se připojit k rebelské Alianci, ale zatím jsi neskončil s fází, jenž by se dala nazvat hledání. Tvé pátraní tě donutilo opustit Mandalore a cestovat přes Bothawui a Rischi na Nar Shaddaa, kde tvé pátrání neúspěšně skončilo. Ty jsi se přes všechny nezdary a neúspěchy nevzdal a snažíš se kontaktovat někoho z Aliance. Jenže i přes všechen tvůj výcvik a schopnosti je najít byť jen jediného rebela nad tvé síly. Dokážeš sice být nenápadný, když si dáš záležet, a v boji jsi také zdatný, ale na nalezení rebelů potřebuješ víc než to. Musíš přesvědčit rebely o svých dobrých úmyslech, což jako příslušník národa, velkou částí galaktické populace považovaného za národ žoldnéřů, vrahů a kriminálníků moc nepomůže. U pamětníků, kteří budou jistě tvořit velící strukturu nově vzniklé Aliance, ti zase nepomůže, že část mandalorianů bojovala na straně CIS v klonových válkách. Kladné body ti nicméně nezískají ani guerillové boje, které nyní na Mandalore probíhají, protože stojí mimo hlavní dění v galaxii a skoro nikdo jim nevěnuje pozornost.
Nakonec však bylo tvé úsilí odměněno. Ty jsi sice nenašel je, ale oni si našli tebe. Stál jsi zrovna u vstupu do nějaké kantýny a zvažoval zda jít dovnitř, když najednou
*plesk*
před tebe něco spadlo a při dopadu se ozval zvuk, jako když se něco rozbíjí. Podíval ses nahoru, ale nikoho jsi neviděl, jen pár nějakých ptáků. Sklonil jsi tedy hlavu k předmětu, který dopadl ani ne půl metrů od tebe a zjistil jsi, že to býval datapad. Datapad to byl i teď, ale už byl trošku na kusy. Chtěl jsi jej zvednout, ale když jsi se pro něj shýbal
*plesk*
na ten datapad ti spadl jiný datapad, který dokonal dílo zkázy a první datapad se rozletěl na další malilinkaté kousky a druhý se rozpadl na pár velkých kusů a na displey měl chvíli viditelnou zprávu. Chvíli jsi počkal a hypnotizoval jsi pohledem tu hromadu elektrošrotu před sebou na zemi, když se zase ozvalo
*plesk*
a další datapad dopadl na hromádku. Ty co spadly dříve se opět rozletěli na kousíčky po okolí a posloužili jako jakási matrace. Asi to pomohlo, protože na nejnovějším datapadu zůstala čitelná zpráva.
Hey mandíku, ty v černé a zlaté, pokud hledáš rebely výjdi za deset minut z této kantýny nouzovým východem. Budu na tebe čekat v uličce.
Přítel
P.S.: stál jsi mě už tři datapady, takže si připrav 500 kreditů
To bylo vše, co na displeji bylo. Teď bylo na tobě, zda tam budeš či nikoliv.

[Altos Rendol]

Nar Shaddaa, chudinská čtvrť

Zatímco mnoho sympatizantů povstání se svého hledání Aliance po prvním neúspěchu vzdala, já se nevzdal. Zatím. Neměl jsem sice mnoho štěstí, ale stále jsem se snažil. Přes Bothawui a Rishi až na Nar Shaddaa, pašerácký měsíc. To jsem to nakonec dopracoval. Skončil jsem na tomhle semeništi obyčejných žoldáků, zabijáků a pirátů. Když chce někdo levně najmout někoho na špinavou práci, stačí hledat tady, v chudinské čtvrti.
Tady přece musejí být i nějací členové Aliance! Určitě tu jsou, vím to! Možná bych toho měl nechat. Nechat se pro začátek někým najmout jako další mandalorianký žoldák, jako už tolik přede mnou. Ne! Nesmím se ze mě stát jen další žoldák! Tohle by si otec nepřál! Vždy nesnášel Mandaloriany jako žoldáky, byl hrdý na dávné časy naší rodiny. Vždy vyprávěl staré rodinné příběhy o Mandalorianských válkách. Kdysi jsme drželi galaxii pod krkem a teď co? Otročíme za mizernou mzdu komukoli, kdo zaplatí.
Stále ale žádný kontakt. Zatím se mi nepodařilo najít nikoho z Aliance. Že by prostě jen nechtěli nic mít s Mandalorianem? Pravda, téměř vždy jsme bojovali na straně nepřátel Republiky, mnohdy i pod velením Sithů. Ale vždyť nás nakonec vždy podvedli a využili! A teď, když se proslýchá, že Císařův poskok je Sith, je to ještě horší! Přece nebudeme znovu otročit Sithům!
Musím nějak přesvědčit rebely, že stojím na jejich straně a mé schopnosti jim budou k užitku. Ještě že se mi povedlo zmizet z Mandalore, při tom, co se tam teď děje. Doufám, že rodina bude v pořádku.
Dny ubíhaly a stále nic. Stále jsem procházel různé uličky chudinské čtvrti a hledal nějaký kontakt. Až jednoho dne oni našli mě. Stál jsem před kantýnou, z které se linuly celkem nevábné zvuky občas přerušené salvou výstřelů. No, aspoň bude nějaká zábava. Asi to vyzkouším. Už jsem chtěl vstoupit dovnitř, když přede mnou ěnco spadlo na zem. Na zemi se datapad rozbil a než jsem stačil zareagovat, následoval druhý. Už když jsem se pro něj shýbal, spadl třetí, jehož zprávu jsem si alespoň stihl přečíst.
Že by? Nebo je to past? Člověk nikdy neví, ale přece jsem na tohle místo nepřiletěl zbytečně. A jestli to je past...možná přece jen bude nějaké odreagování. Ale pětistovku ze mě nikdo nevymámí.
Opatrně vejdu do kantýny a jen jí pomalu procházím k nouzovému východu. Chvíli postojím u baru a po pár minutách vycházím s rukou na pažbě pušky pověšené přes rameno.

[Mandalorian]

Nar Shaddaa, chudinská čtvrť

Upoutal jsi pozornost barmana, který se ti snažil nabídnout nějaké pití a z datapadu ti začal předčítat, co má v nabídce. Asi pro jeho lokál byla přítomnost mandaloriana prestiže a opravdu se snažil, aby se ti nějaké pití z jeho nabídky líbilo, jenže některé názvy nemohl ani přečíst, takže je asi moc neuměl. Když jsi po chvíli odešel od baru a vyšel nouzovým východem, třískl barman datapadem a udělal gesto na tvá záda.
Vyšel jsi z baru do uličky a první co jsi uviděl na pravé straně uličky, byla otlučená speedrová motorka zaparkovana vedle dvou kontejnerů plných odpadků a z jednoho kontejneru čouhalo něco, co připomínalo nohu. Byla tma, bylo to olezlé hmyzem a tato ulička osvětlena asi nikdy nebyla a tak to mohlo být i něco jiného, ale opravdu to vypadalo jako noha. Zem byla pokryta starými letáky a kusy zdiva, stejně jako starým haraburdím a všudy přítomnými odpadky.
Ruce vzhůru
ozval se za tebou nejistý a váhavý hlas staršího muže. Když ses pomalinku otočil čelem k onomu muži s rukama vzhůru, měl jsi zbytek uličky jako na dlani. Viděl jsi ošuntělý čtyřmístný speeder, dost dobře možná vojenského původu, obklopený smetím a vedle něho stál starší muž, asi padesátiletý, v oblečení, které mohlo být jen o málo mladší než on sám, přes které měl na ramenou a rukách kusy jakési obstarožní zbroje. Mířil na tebe těžkým blasterem, který vypadal nově a udržovaně a chtěl ti ještě něco říct, ale zmohl se jen na udivený výraz s pootevřenými ústy, patrně bezzubými, a tak tam jen stál a díval se na tebe. A stále na tebe mířil blasterem. A ač dojem z onoho muže mohl být zavádějící, hlaveň jeho blasteru se po celou dobu ani nezachvěla, stále byla zaměřena na tvojí hruď. Když se dost vynadíval na tvou nádheru, polkl a zeptal se tě na jednu zásádní věc
Jsi si jist, že jsi mandalorian? Bo, takové držení zbraně vídávám u úplných zelenáčů a ...
zarazil se v půli věty, maje na mysli jak jsi sem vkráčel s rukou na pažbé tvé pušky. Pak se mu obličej trošku rozzářil, jako by si na něco vzpoměl, nebo přišel na odpověď na základní otázku vesmíru a položil ti jinou otázku
Tak jo, mand nejsi. Na kolik tě ta zbroj přišla? Doufám, že nebyla moc drahá, bo takové barvy jsou děsné a toho, kdo tak tu zbroj namaloval asi nebyl při smyslech. A víš, že sis mohl ušetřit fůru času, kdybys tu neběhal v této hromadě kovu? Sledujeme tě už delší dobu. Už od Correlie a Rischi a stále jsme váhali, zda ti máme dát šanci a nakonec jsme se rozhodli, že se ti ukážeme. Tak a jsme tady, ty a já. V tuto chvíli, v temné uličce za zaplivaným barem na bídné planetě ještě bídnějšího Impéria. Tvá šance je tady, nepromarni ji, druhou šanci nedáváme.
muž se na chvíli odmlčel, asi pro vytvoření většího dojmu a když chvilka uběhla, pokračoval ve svém monologu dále.
Ehm... Takže zelenáči, mohl by jsi pomalinku položit všechny tvé silné zbraně na zem a pak udělat tři kroky zpět? S rukama tak, abych na ně viděl? Prosím.
přičemž muž kladl ve větě nejvíce důrazu na poslední slovo, které řekl jakoby mimochodem.