výcvik pro Robin

[Robin]

Dantooine, enkláva Jedi

Když z ostatních lidí cítím nejistotu, poznám, že je něco špatně. Kam až jsem se to v té tělocvičně dostal?
Jakmileuslyším hlas mistra Linxe, vím, že máme problém. A jéje, je to tady. Doufám, že si na mě nesmlsne.
Když si sundám pásku a vidím, že jsem se ocitl mezi mladšími žáky, trochu znervózním. Můj mistr se opět usmívá, zatímco mistr Linx je očividně znovu naštvaný. Ale co, takhle on vyvádí pořád. Spíš by mě zajímalo, proč tuhle hodinu sleduje i ten další mistr. Ale očividně se přišel jen dobře pobavit.
Splnil jsem účel vaší lekce, mistře?
Otočím se ke svému staříkovi a podávám mu u toho pásku.

[Xavier]

Dantooine, enkláva Jedi

Mistr se na tebe přívětivě usměje.
Dá se to tak říci.
Odpoví ti. Pak ale zvážní.
Za půl hodiny tě budu čekat před enklávou. Vem si věci na dvou-týdenní cestu.
Přikáže ti a odejde.

[Robin]

Dantooine, enkláva Jedi

Potěší mě, že jsem svůj úkol splnil, ale když jsem uslyšel o dvoutýdenním úkolu, znovu jsem znejistěl. Šel jsem tedy zpět do svého pokoje a začal si balit.
Ale počkat, co bych si vůbec bral? Zásoby přece v pokoji neskladuji! Beru si tedy jen něco málo oblečení a jdu do skladiště enklávy. Vezmu si dost zásob na dva týdny a kráčím směrem k východu.
To by mě zajímalo, co to bude za úkol. Dva týdny není zrovna moc, ale ani to nebude žádná rychlá mise. Zajímalo by mě, jestli bude mistr cestovat také nebo budu s někým jiným. Přece jenom, už nechodí tak rychle jako dřív.
Konečně projdu východem z enklávy a ocitnu se na svěžím dantooinském vzduchu.

[Xavier]

Dantooine, enkláva Jedi

Mistr na tebe již čeká, nic s sebou nemá, stojí tam tak jak odešel z tělocvičny, stále jen s holí.
Poté co zkontroluje tvé vybavení ho odloží na stranu, a vyzve aby ses vyzul.
Poté co tak učiníš, hodí tvé boty na tvou výbavu.
Tak, můžem jít.
Prohlásí nečekaně a svižným krokem vyrazí.

[Robin]

Dantooine, enkláva Jedi

Mistr na mě venku už čekal, ale na sobě neměl nic jiného než měl v tělocvičně. Aha, tak se mnou asi nepůjde. Ale kdo tedy? Zkontroluje mé vybavení a když spokojeně zamručí, vyzve mě, abych se zul.
No to si snad dělá srandu, ne? Proč, u Síly? Ale nakonec ho poslechnu a mé boty letí na výbavu. Pak svižně vyrazí na cestu a mě tam nechá stát. Rychle psobírám výbavu a boty a utíkám za ním.
Taky kam se žene, stařík jeden. Kyž ten úkol mohl počkat doteď, počká ještě chvíli.
Mistře, proč takový spěch, neměli bychom být trpěliví? Podařilo se mi ze sebe dostat když jsem ho dostihl.

[Xavier]

Dantooine, enkláva Jedi

Mistr se trpělivě usměje.
Ale vždyť jsme trpělivý. A teď prosím zase odlož svou vábavu a boty, ani jedno nebudeš potřebovat. Domluvil jsemse s jedním younglingem, zachvíli ti vše odnese do pokoje.
Vyzve tě a čeká až tak učiníš.

[Robin]

Dantooine, enkláva Jedi

Mistr mi s úsměvem řekl, že výbavu nebudu vůbec potřebovat. Ale proč... Nakonec jsem se ovládl a pustil výbavu i boty na zem.
Když tu mám pobíhat jen tak, dobrá. Uvidíme, co z toho vyleze.
Jsem připraven, můžeme jít.

[Xavier]

Dantooine, enkláva Jedi

Cesta nebyla zrovna nejpříjemnější. Měl jsi totiž poněkud smůlu, a každou chvíli, jsi kopl do nějakého kamene a prsty začali lehce bolet.
Po několika hodinách cesty jste dorazili ke kamennému poli. Na celkem velké rozloze byla země pokryta ostrými kameny, mezi kterými, někdy i z nic, rostla tráva.
Mistr ti podal makrodalkohled a ukázal ti směr.
Když ses skrz něj podíval, spatřil jsi párek rohatých katských psů.
Jeden z nich by měl mít stuhu na krku.
Řekl ti mistr.
Měl pravdu, když sis je ještě více přiblížil, uviděl jsi ji. Také jsi viděl, že jsou oba psi lehce nervózní.
Mistr, zrovna když jsi se díval ti sebral meč.
Přines tu stuhu.
Oznámil ti tvůj úkol.