Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Rychle přelétnu pohledem desku a vyhodnotím, kde mi ten červ může nadělat tak nejmenší nepořádek.
C8, sdělím po chvíli výsledek se zjevnou strategickou chybou toho druhu, kterou ti, s nimiž hraji častěji, mají sklon raději ignorovat.
Uvidíme, stařečku, jak moc jsi pod Rivanovým vlivem!
Irvin Tavis (výcvik pro Elinor)
Moderátor: Moderátoři
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Rult se při tomto tvém rozhodnutí široce usmál.
Tak a jdeme na to, K'lor'slug na b7... a útok!
Počítač evidentně mírně zavařený tempem vaší hry a útočnou taktikou Rulta skřípavě zapištěl, ale poslechl. Než však stihl vyhodit výsledek svého pátrání, zaslechl jsi poznámku mistra Laniuse.
,,Sílo, musím sehnat nějaký nový, tenhle už nespraví ani Arlock."
Nebylo pochyb čemu byla tato poznámka věnovaná, ale to už z počítače vypadl verdikt. Verdikt jenž zmrazil celé obecenstvo, dvacetsedm ku čtyřicetitřem. Tento výsledek po počítači zopakovalo nahlas ještě mnoho přihlížejících a donutil Rulta k tichému prázdnému otevření úst, vlastně jeho výraz by se dal popsat jako výraz při přímém setkání s Rivanovým duchem. Všichni jen tiše sledovali počítač jenž se s posledních sil snažil přehrát animaci vítězícího Savripa.
To není... možný...
Vysoukal ze sebe nakonec přeci jen Rult.
___________________
Elinor, rád bych podotkl že má intervence v partii skončila jejím úvodním rozložením. Úlohu randomizéru jsem svěřil randomizéru a jeho výsledkem jsem taky překvapen.
Rult se při tomto tvém rozhodnutí široce usmál.
Tak a jdeme na to, K'lor'slug na b7... a útok!
Počítač evidentně mírně zavařený tempem vaší hry a útočnou taktikou Rulta skřípavě zapištěl, ale poslechl. Než však stihl vyhodit výsledek svého pátrání, zaslechl jsi poznámku mistra Laniuse.
,,Sílo, musím sehnat nějaký nový, tenhle už nespraví ani Arlock."
Nebylo pochyb čemu byla tato poznámka věnovaná, ale to už z počítače vypadl verdikt. Verdikt jenž zmrazil celé obecenstvo, dvacetsedm ku čtyřicetitřem. Tento výsledek po počítači zopakovalo nahlas ještě mnoho přihlížejících a donutil Rulta k tichému prázdnému otevření úst, vlastně jeho výraz by se dal popsat jako výraz při přímém setkání s Rivanovým duchem. Všichni jen tiše sledovali počítač jenž se s posledních sil snažil přehrát animaci vítězícího Savripa.
To není... možný...
Vysoukal ze sebe nakonec přeci jen Rult.
___________________
Elinor, rád bych podotkl že má intervence v partii skončila jejím úvodním rozložením. Úlohu randomizéru jsem svěřil randomizéru a jeho výsledkem jsem taky překvapen.
-
Elinor Yall
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Sotva Rult nahlásil návrat k´lor´sluga na b7, bylo vidět, že mám co dělat, abych se také široce neusmál.
Všechno šlo přesně podle plánu; sivrip měl dost vysokou obranu, aby ho Rult hned nezlikvidoval a...
...
...a plán vyšel podle nejlepší možné alternativy.
Pokrčil jsem rameny.
Kdyby Rult tak věděl, že se stávají i věci jako vítězství osmi padawanů nad patnácti padawany vedenými dvěmi v bojí zkušenými rytíři...
Tak jo. Málem mě dneska vyloučili z řádu, dostal jsem misi na Mandalore, sebral jsem v dejaricu hlavní útočné figurky protihráči ve třech tazích, a podílel jsem se na konečném odvaření počítače s randomizérem.
Někdo by to i považoval za úspěšný den.
Monnock na b3.
Savrip na b9.
vypadne ze mě bez rozmýšlení série tahů, kterou jsem měl pro tuto eventualitu připravenou, a to tak rychle, že protihráč nejspíš ztratil iluzi o nehorázné haluzi, jež nastala.
Sakra. Měl jsem se ji snažil podržet déle. Takhle ho už opakovaným použitím té taktiky nebudu moct překvapit a patřičně zmást, aby na tu sázku přístě přistoupil taky.
V duchu si udělám poznámku, že až budu s Rultem hrát někdy příště, budu si muset ohlídat používání této strategie a třeba ji použít i v opačném kontextu pro bluffování.
___________
Jo a navíc jsi ještě na tahu
Myslela jsem, že chudák počítač to nerozchodil.
Sotva Rult nahlásil návrat k´lor´sluga na b7, bylo vidět, že mám co dělat, abych se také široce neusmál.
Všechno šlo přesně podle plánu; sivrip měl dost vysokou obranu, aby ho Rult hned nezlikvidoval a...
...
...a plán vyšel podle nejlepší možné alternativy.
Pokrčil jsem rameny.
Kdyby Rult tak věděl, že se stávají i věci jako vítězství osmi padawanů nad patnácti padawany vedenými dvěmi v bojí zkušenými rytíři...
Tak jo. Málem mě dneska vyloučili z řádu, dostal jsem misi na Mandalore, sebral jsem v dejaricu hlavní útočné figurky protihráči ve třech tazích, a podílel jsem se na konečném odvaření počítače s randomizérem.
Někdo by to i považoval za úspěšný den.
Monnock na b3.
Savrip na b9.
vypadne ze mě bez rozmýšlení série tahů, kterou jsem měl pro tuto eventualitu připravenou, a to tak rychle, že protihráč nejspíš ztratil iluzi o nehorázné haluzi, jež nastala.
Sakra. Měl jsem se ji snažil podržet déle. Takhle ho už opakovaným použitím té taktiky nebudu moct překvapit a patřičně zmást, aby na tu sázku přístě přistoupil taky.
V duchu si udělám poznámku, že až budu s Rultem hrát někdy příště, budu si muset ohlídat používání této strategie a třeba ji použít i v opačném kontextu pro bluffování.
___________
Jo a navíc jsi ještě na tahu
Myslela jsem, že chudák počítač to nerozchodil.
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Většina davu bouřila nadšením, jež pohřbívalo Rultovo postavení hlouběji každou vteřinou. I když tento výsledek si našel obdiv u všech, dokonce i mistr Lanius mu věnoval překvapené pozvednutí obočí, partie ještě nekončila.
Rult dokonale nadšený z průběhu partie, jak nasvědčoval jeho zkřivený obličej a mírně krví podlité oči, byl jen krůček od tasení meče a zabodnutí jej do středu herní plochy. Přesto se nakonec, po uchýlení se k dechovým cvičením kombinujícím základy meditace a předporodních cviků, odhodlal k odpovědi na tvou sérii pohybů.
Ng'ok na c11 a Ghhhk na b2.
Rozkazy sice ještě stále spíše štěkal než vyslovoval, ale přesto v nich byla jistá taktika nasvědčující přítomnost rozumu.
Většina davu bouřila nadšením, jež pohřbívalo Rultovo postavení hlouběji každou vteřinou. I když tento výsledek si našel obdiv u všech, dokonce i mistr Lanius mu věnoval překvapené pozvednutí obočí, partie ještě nekončila.
Rult dokonale nadšený z průběhu partie, jak nasvědčoval jeho zkřivený obličej a mírně krví podlité oči, byl jen krůček od tasení meče a zabodnutí jej do středu herní plochy. Přesto se nakonec, po uchýlení se k dechovým cvičením kombinujícím základy meditace a předporodních cviků, odhodlal k odpovědi na tvou sérii pohybů.
Ng'ok na c11 a Ghhhk na b2.
Rozkazy sice ještě stále spíše štěkal než vyslovoval, ale přesto v nich byla jistá taktika nasvědčující přítomnost rozumu.
-
Elinor Yall
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Při pohledu na šachovnici krátce přikývnu.
Savrip zůstane tam, kde je... na b9.
Zadívám se na uskupení ghhk, monnock a strider na druhém konci orbity.
Kdyby tohle Rult zamýšlel o pár tahů napřed, tak by byl v dejaricu hodně dobrej.
Jestli tohle vyhodnotil na poslední chvíli - pak je zatraceně dobrej.
V očích se na chvíli prokmitne obdiv k tomu, co to rohaté pako předvedlo na hrací desce a nepatrně zaváhám. Situace mě přímo svádí poslat stridera na ghhka... ale... ale fakt by to nebylo rozumné.
Podobného riskování bylo dneska až příliš.
Na druhou stranu, čím dřív tahle seance skončí, tím líp, a dynamická hra je lepší než neustálé pobíhání s figurkami po orbitách - a v neposlední řadě, čím dřív to dokončíme, tím dřív se budu moct chystat na misi.
Strider na b2 a útok.
Při pohledu na šachovnici krátce přikývnu.
Savrip zůstane tam, kde je... na b9.
Zadívám se na uskupení ghhk, monnock a strider na druhém konci orbity.
Kdyby tohle Rult zamýšlel o pár tahů napřed, tak by byl v dejaricu hodně dobrej.
Jestli tohle vyhodnotil na poslední chvíli - pak je zatraceně dobrej.
V očích se na chvíli prokmitne obdiv k tomu, co to rohaté pako předvedlo na hrací desce a nepatrně zaváhám. Situace mě přímo svádí poslat stridera na ghhka... ale... ale fakt by to nebylo rozumné.
Podobného riskování bylo dneska až příliš.
Na druhou stranu, čím dřív tahle seance skončí, tím líp, a dynamická hra je lepší než neustálé pobíhání s figurkami po orbitách - a v neposlední řadě, čím dřív to dokončíme, tím dřív se budu moct chystat na misi.
Strider na b2 a útok.
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Počítač se rozpískal a začal vykonávat tvůj povel, spolu s ním se rozpískal i okolní dav, což asi nejvíce potěšilo zde přítomné mistry (myslím ty co sami nepískali). Většina davu se teď nahromadila kolem tebe a desky, což jí podle všeho nedělalo nejlépe, proto bylo zvolání mistra Arlocka spásou situace ať už jakkoli podivnou.
Noták, nechte ten stůl dýchat a netlačte se na něj.
Bylo vidět jak se několik přítomných trochu zarazilo nad myšlenkou dýchajícího pole na dejarik, ale brzy tyto úvahy pohřbili pod výsledkem jež stále trochu defibrilující počítač přinesl. Výsledek sedmnáct ku devatenácti nebyl sice žádným překvapením, ovšem to co následovalo ano. Rult nyní se hrdě culíc pronesl svůj verdikt.
Stridera na c3! Ghhhk na c3 a útok!
Pokud se tvůj odvážný útok dočkal pískavého ohlasu, to co znělo nádvořím teď již nešlo popsat jinak než bouře. Nespočet přítomných mistrů byl dokonce donucen krýt si uši, nebo jiné orgány podobného zaměření, aby alespoň zmírnil osobní dopad tohoto šílenství. Nakonec ale přeci zavládl klid, především pak díky univerzálnímu poplachu rovnajícímu se silou, příjemností i podobou sithskému Jekotu, akorát zdrojem nebyl útočící sith ale mistr Ulrett.
Tichoo! Chováte se jako zvěř!!!
Ano podobné zahřmění bylo stejně tak účinným tišidlem, jako přistání Darth Revana uprostřed herní desky. Co však trochu podezřelé bylo, bylo bezesporu chování počítače, ten očekávanou odpověď hledal až neobvykle dlouho (neobvykle i na podobný šrot). Náhle se davem prodrala postava mistra Arlocka.
Tak co je, děláš něco?!
Následný kopanec a zasténání bylo velmi motivující a výsledek se takřka ihned objevil. výsledek to byl jasný, osmnáct ku čtyřicetiosmi, chudák Ghhhk se rozbil o tvého Stridera jako o skálu. V tobě však narostl neodbytný pocit že ti něco podstatného uniklo. Ten pohled jenž věnoval po onom kopanci Arlock mistru Laniusovi, Rultův rozzuřený výraz z předem jasného výsledku, to vše ti teď připadalo nějak podivné, ale byl to jen pocit ač neodbytný.
Počítač se rozpískal a začal vykonávat tvůj povel, spolu s ním se rozpískal i okolní dav, což asi nejvíce potěšilo zde přítomné mistry (myslím ty co sami nepískali). Většina davu se teď nahromadila kolem tebe a desky, což jí podle všeho nedělalo nejlépe, proto bylo zvolání mistra Arlocka spásou situace ať už jakkoli podivnou.
Noták, nechte ten stůl dýchat a netlačte se na něj.
Bylo vidět jak se několik přítomných trochu zarazilo nad myšlenkou dýchajícího pole na dejarik, ale brzy tyto úvahy pohřbili pod výsledkem jež stále trochu defibrilující počítač přinesl. Výsledek sedmnáct ku devatenácti nebyl sice žádným překvapením, ovšem to co následovalo ano. Rult nyní se hrdě culíc pronesl svůj verdikt.
Stridera na c3! Ghhhk na c3 a útok!
Pokud se tvůj odvážný útok dočkal pískavého ohlasu, to co znělo nádvořím teď již nešlo popsat jinak než bouře. Nespočet přítomných mistrů byl dokonce donucen krýt si uši, nebo jiné orgány podobného zaměření, aby alespoň zmírnil osobní dopad tohoto šílenství. Nakonec ale přeci zavládl klid, především pak díky univerzálnímu poplachu rovnajícímu se silou, příjemností i podobou sithskému Jekotu, akorát zdrojem nebyl útočící sith ale mistr Ulrett.
Tichoo! Chováte se jako zvěř!!!
Ano podobné zahřmění bylo stejně tak účinným tišidlem, jako přistání Darth Revana uprostřed herní desky. Co však trochu podezřelé bylo, bylo bezesporu chování počítače, ten očekávanou odpověď hledal až neobvykle dlouho (neobvykle i na podobný šrot). Náhle se davem prodrala postava mistra Arlocka.
Tak co je, děláš něco?!
Následný kopanec a zasténání bylo velmi motivující a výsledek se takřka ihned objevil. výsledek to byl jasný, osmnáct ku čtyřicetiosmi, chudák Ghhhk se rozbil o tvého Stridera jako o skálu. V tobě však narostl neodbytný pocit že ti něco podstatného uniklo. Ten pohled jenž věnoval po onom kopanci Arlock mistru Laniusovi, Rultův rozzuřený výraz z předem jasného výsledku, to vše ti teď připadalo nějak podivné, ale byl to jen pocit ač neodbytný.
-
Elinor Yall
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Rultův ghhk odrazil útok, což se dalo očekávat - na rozdíl od reakce diváctva. Která mi, popravdě, byla zcela ukradená, protože mnohem víc mě zajímalo, s čím přijde protihráč.
Nepřekvapil. A přestože mě Rult jako osoba rozčiloval, jeho styl hraní a ofenzivní přístup mi začínal být sympatický. Původní naštvanost z rozhovoru, který nás k této partičce dovedl, vyprchala.
Doufám, že si budeme moct zahrát po návratu z mise odvetu.
Nejlépe bez přihlížejících.
Hrací plocha se sympaticky vyčistila, ale ne tak, aby hra byla vyloženě nudná. S tím, co Rult předváděl a co měl ve hře a co jsem měl ve hře já a kde jsem výsledek odhadoval nejpravděpodobněji na svoje těsné vítězství (které rozhodně nebude snadné - super!), nebo na remízu.
Horší byl pocit, že...
...že něco je špatně. A to výrazně špatně.
Třeba Rult nedokáže vypnout lidi tak, jako já.
A hrát jenom pro hru a protože ho to baví.
Bere to osobně - ale já už moc ne.
Pořád ho považuju za nafoukaného idiota.
Ale to, že hraje v prostředí, které mu není nakloněné, není fér.
A v tomhle vytočeném stavu... dejaric by se měl hrát s chladnou hlavou.
V duchu jsem nad tím potřásl hlavou.
Jsem jenom kousek od vítězství. Zaváhat by bylo...
Takže monnock na...
...přijde ti to jako zbabělé a známka selhání?
A co by bylo nečestné využití výhody?
Nejde o výhru, ale o to, JAK vyhraješ!
A vyhrát tak, aby u toho ten druhý ztratil tvář... zvlášť když je tady nový, jsou s ním problémy a celkově má problémy zapadnout... taková výhra moc cenu nemá!
Protože znamená porážku někde jinde. Vzpomeň si na svoji analýzu "čtvrté bitvy o Ruusan"...
S tou myšlenkou jsem se zarazil, podíval se na Rulta, na přihlížející a zase a Rulta.
Mám táhnout, nebo odložíme dohrání po mém návratu z mise?
Nezdá se, že bychom se zrovna nějak soustředili, což taky s tím publikem kolem nejde zrovna dobře.
Poslední věta je určité rýpnutí do příliš akčního diváctva, které zřejmě neslyšelo o tom, že když sleduje nějaký zápas, nemá hlasitě povzbuzovat, protože by mohlo rozptylovat. A výsledek se při známé skutečnosti, že drby se galaxií šíří rychlostí světla a v řádu Jedi tu rychlost světla mnohonásobně překonávají, dozví bezpochyby pár vteřin po konci hry.
V každém případě jsem dal Rultovi možnost se zachovat po svém a tedy i získat pauzu na to, se uklidnit a hrát s chladnou hlavou, aniž by měl pocit, že uznal moji převahu. Pokud tedy bude o něco podobného stát.
A jestli ne - komu není rady, tomu není pomoci.
Taky byla otázka, jestli si Rult uvědomuje, že hrát ve vzteku pro něj znamená obrovský handicap. Ale doufal jsem, že mu vyrazím dech natolik, že se nad tím zamyslí.
Rultův ghhk odrazil útok, což se dalo očekávat - na rozdíl od reakce diváctva. Která mi, popravdě, byla zcela ukradená, protože mnohem víc mě zajímalo, s čím přijde protihráč.
Nepřekvapil. A přestože mě Rult jako osoba rozčiloval, jeho styl hraní a ofenzivní přístup mi začínal být sympatický. Původní naštvanost z rozhovoru, který nás k této partičce dovedl, vyprchala.
Doufám, že si budeme moct zahrát po návratu z mise odvetu.
Nejlépe bez přihlížejících.
Hrací plocha se sympaticky vyčistila, ale ne tak, aby hra byla vyloženě nudná. S tím, co Rult předváděl a co měl ve hře a co jsem měl ve hře já a kde jsem výsledek odhadoval nejpravděpodobněji na svoje těsné vítězství (které rozhodně nebude snadné - super!), nebo na remízu.
Horší byl pocit, že...
...že něco je špatně. A to výrazně špatně.
Třeba Rult nedokáže vypnout lidi tak, jako já.
A hrát jenom pro hru a protože ho to baví.
Bere to osobně - ale já už moc ne.
Pořád ho považuju za nafoukaného idiota.
Ale to, že hraje v prostředí, které mu není nakloněné, není fér.
A v tomhle vytočeném stavu... dejaric by se měl hrát s chladnou hlavou.
V duchu jsem nad tím potřásl hlavou.
Jsem jenom kousek od vítězství. Zaváhat by bylo...
Takže monnock na...
...přijde ti to jako zbabělé a známka selhání?
A co by bylo nečestné využití výhody?
Nejde o výhru, ale o to, JAK vyhraješ!
A vyhrát tak, aby u toho ten druhý ztratil tvář... zvlášť když je tady nový, jsou s ním problémy a celkově má problémy zapadnout... taková výhra moc cenu nemá!
Protože znamená porážku někde jinde. Vzpomeň si na svoji analýzu "čtvrté bitvy o Ruusan"...
S tou myšlenkou jsem se zarazil, podíval se na Rulta, na přihlížející a zase a Rulta.
Mám táhnout, nebo odložíme dohrání po mém návratu z mise?
Nezdá se, že bychom se zrovna nějak soustředili, což taky s tím publikem kolem nejde zrovna dobře.
Poslední věta je určité rýpnutí do příliš akčního diváctva, které zřejmě neslyšelo o tom, že když sleduje nějaký zápas, nemá hlasitě povzbuzovat, protože by mohlo rozptylovat. A výsledek se při známé skutečnosti, že drby se galaxií šíří rychlostí světla a v řádu Jedi tu rychlost světla mnohonásobně překonávají, dozví bezpochyby pár vteřin po konci hry.
V každém případě jsem dal Rultovi možnost se zachovat po svém a tedy i získat pauzu na to, se uklidnit a hrát s chladnou hlavou, aniž by měl pocit, že uznal moji převahu. Pokud tedy bude o něco podobného stát.
A jestli ne - komu není rady, tomu není pomoci.
Taky byla otázka, jestli si Rult uvědomuje, že hrát ve vzteku pro něj znamená obrovský handicap. Ale doufal jsem, že mu vyrazím dech natolik, že se nad tím zamyslí.
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Tvé rozhodnutí vyvolalo bouři, ale to se dalo čekat, co jsi nečekal bylo chování několika přítomných. Mezi nimi asi nejvýrazněji vyčníval Rult, u něj se dalo čekat mnoho reakcí, krom té kterou předvedl. Když tvá nabídka dozněla podíval se na tebe vyděšeným pohledem s široce rozšířenými zorničkami, poté sklopil hlavu a sesunul se na zadek na zem. Podobně divnou reakci předvedli i oba mistři za tebou a pár dalších v publiku, poznat je nebyl problém jelikož na tebe mlčky hleděli s překvapenými pohledy a někteří i s pootevřenými ústy úžasem. Bylo to tak zvláštní že to přebylo i bouři nevěřícího publika, ale tvé smysly tě varovali ze všech sil, že to co se děje okolo tebe, že reakce mistrů a Rulta nemají základ v tvém rozhodnutí odložit hru. Tedy vlastně mají, ale ne tak jak jsi ho myslel ty. Znovu se ti připomněl ten divný pocit, ne nepřipomněl se, on se vrátil a byl ještě silnější. Něco se tu dělo, něco důležitého se tu právě stalo, něco co ti získalo záblesk úcty v očích mistra Lania a tvá milosrdnost k Rultovi to nebyla.
Nicméně Rult sesunutý k podlaze jako hromádka neštěstí nejevil známky snahy v této hře pokračovat. Ano tato partie pro teď skončila, poznali to všichni. Většina publika se začala pomalu vytrácet, tobě však mistr Lanius naznačil abys počkal a když se z rozpouštějícího se davu oddělilo několik mistrů kteří podepřeli Rulta a mlčky ho odvedli, nebo spíš odvlekli, někam pryč, bylo jasné že onen pocit něčeho vážnějšího nebyl jen pocit. Pohled mistra Lania navíc prozrazoval hrdost určenou tobě.
Tvé rozhodnutí vyvolalo bouři, ale to se dalo čekat, co jsi nečekal bylo chování několika přítomných. Mezi nimi asi nejvýrazněji vyčníval Rult, u něj se dalo čekat mnoho reakcí, krom té kterou předvedl. Když tvá nabídka dozněla podíval se na tebe vyděšeným pohledem s široce rozšířenými zorničkami, poté sklopil hlavu a sesunul se na zadek na zem. Podobně divnou reakci předvedli i oba mistři za tebou a pár dalších v publiku, poznat je nebyl problém jelikož na tebe mlčky hleděli s překvapenými pohledy a někteří i s pootevřenými ústy úžasem. Bylo to tak zvláštní že to přebylo i bouři nevěřícího publika, ale tvé smysly tě varovali ze všech sil, že to co se děje okolo tebe, že reakce mistrů a Rulta nemají základ v tvém rozhodnutí odložit hru. Tedy vlastně mají, ale ne tak jak jsi ho myslel ty. Znovu se ti připomněl ten divný pocit, ne nepřipomněl se, on se vrátil a byl ještě silnější. Něco se tu dělo, něco důležitého se tu právě stalo, něco co ti získalo záblesk úcty v očích mistra Lania a tvá milosrdnost k Rultovi to nebyla.
Nicméně Rult sesunutý k podlaze jako hromádka neštěstí nejevil známky snahy v této hře pokračovat. Ano tato partie pro teď skončila, poznali to všichni. Většina publika se začala pomalu vytrácet, tobě však mistr Lanius naznačil abys počkal a když se z rozpouštějícího se davu oddělilo několik mistrů kteří podepřeli Rulta a mlčky ho odvedli, nebo spíš odvlekli, někam pryč, bylo jasné že onen pocit něčeho vážnějšího nebyl jen pocit. Pohled mistra Lania navíc prozrazoval hrdost určenou tobě.
-
Elinor Yall
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Zatraceně.
Pocit... něčeho... rezonuje mozkem stále silněji a mám pocit, že místo, aby se věci daly na správnou cestu, místo toho se jejich pohyb zintenzivněl a zrychlil.
Zatraceně.
Ale co - rozhodně jsem se zachoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A reakce mistra Lania mne tak nějak ujišťovala v tom, že to asi nebylo úplně špatně. Ta představa uklidňovala.
Stejně se mi však na situaci něco nelíbilo. A to HODNĚ... ostatně co od pocitu, že mi něco důležitého uniká, čekat.
Jen jsem to vnímal, snažil si poskládat tu skládanku v hlavě dohromady - a zatím co jsem se díval na pomalu se vyklízející nádvoří, přehrával jsem si vše v hlavě znova od začátku. Bez pocitu, že bych dospěl k nějakým kloudným řešením, ale to mohlo být dáno i tím, že jsem předem vyloučil ty nejvíc paranoidní řešení - v rámci řádu Jedi a tím pádem tak trochu i rodiny totiž nedávala smysl. Měl jsem chuť zaklonit hlavu a opřít se o nejbližší zeď. Nějak to na mě padalo, ale neviděl jsem jediný důvod, proč bych to měl dát nějak výrazněji navenek.
Přiměl jsem se v Síle se soustředit na to, co konkrétně se dělo... divně. A hlavně na Rulta, po té stránce, jak na tom je a jestli bude v pořádku. Jeho chování mě opravdu znepokojovalo, natolik, že jsem o něj začínal mít určité obavy.
Zatraceně.
Pocit... něčeho... rezonuje mozkem stále silněji a mám pocit, že místo, aby se věci daly na správnou cestu, místo toho se jejich pohyb zintenzivněl a zrychlil.
Zatraceně.
Ale co - rozhodně jsem se zachoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A reakce mistra Lania mne tak nějak ujišťovala v tom, že to asi nebylo úplně špatně. Ta představa uklidňovala.
Stejně se mi však na situaci něco nelíbilo. A to HODNĚ... ostatně co od pocitu, že mi něco důležitého uniká, čekat.
Jen jsem to vnímal, snažil si poskládat tu skládanku v hlavě dohromady - a zatím co jsem se díval na pomalu se vyklízející nádvoří, přehrával jsem si vše v hlavě znova od začátku. Bez pocitu, že bych dospěl k nějakým kloudným řešením, ale to mohlo být dáno i tím, že jsem předem vyloučil ty nejvíc paranoidní řešení - v rámci řádu Jedi a tím pádem tak trochu i rodiny totiž nedávala smysl. Měl jsem chuť zaklonit hlavu a opřít se o nejbližší zeď. Nějak to na mě padalo, ale neviděl jsem jediný důvod, proč bych to měl dát nějak výrazněji navenek.
Přiměl jsem se v Síle se soustředit na to, co konkrétně se dělo... divně. A hlavně na Rulta, po té stránce, jak na tom je a jestli bude v pořádku. Jeho chování mě opravdu znepokojovalo, natolik, že jsem o něj začínal mít určité obavy.
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Hledání odpovědí pomocí Síly se opět ukázalo jako správný tah, tedy částečně protože situace se... trochu vymkla. Tvé vnímání posílené Silou se nějak zapletlo do toho co se tu dělo a společně ti dalo odpověď jíž si hledal, ale podstatně tvrdší cestou než jsi chtěl. Tvé oči hledající odpověď v tváři mistra Laniuse se náhle ponořily do tmy, ale s jistotou si věděl že jsi je nezavřel. Náhle se před tebou začaly míhat obrazy, obrazy davu jenž před chvílí odešel, obrazy jednotlivým osob, jednotlivých myšlenek, jednotlivých pocitů, vše kolem tebe vířilo. Tisíce obrazů problikávajících v pár minutách, miliony pocitů v minutě času. Obrazy se zarazily,
mistr Lanius, mistr Arlock, Rult, mistr Ulrett, mistr Jiivsk, mistr Firoh, mistryně Tal-Roti.
Jak to že je znám?
Náhle jsi pocítil neznámí pocit, tvá mysl byla napůl, ne nebyla napůl byla zdvojená. Znal jsi jména mistrů jež jsi předtím jen zahlédl a věděl jsi že se nemýlíš, věděl jsi najednou takových věcí. Tvým vědomím náhle projela bolest, bolest jakou jsi nikdy předtím nepocítil, bolest přirovnatelná snad jen k přejetí nože přímo po povrchu tvého mozku.
Pozor! Moc informací!
Hlas v tvé mysli patřil tobě, ale nebyl tvůj, byl toho mandaloriana v tobě. Rychle jsi se soustředil na to co hledáš, upnul jsi k tomu svou mysl, nevěděl jsi proč, ale věděl jsi že je to tak správně. Obrazy se znovu rozvlnily, znovu se míhaly a zastavily.
mistr Lanius, mistr Arlock; >Používá Sílu na ovlivnění desky!<
Myšlenky, to jsou jejich myšlenky!
Rult; >On to ví! Jak to ví?! Dával jsem si pozor!<
mistr Ulrett; >Podvádí, ale aspoň mu ukáže. Ten padawan vyhrává moc často. Cože! On to zjistil!<
mistři; >On si toho všiml? Jak? Takovou sílu mýt nemůže.<
Bolest!!!
Tvou myslí se prohnala další vlna bolesti, ale teď ti to nevadilo, cítil jsi, věděl jsi že máš cos hledal. Obrazy se začaly pomalu vzdalovat, opět se nořily do tmy z níž vzešly až zmizely. Světlo, malá jiskřička světla pronikající temnotou, stíny, mlha. Tvá mysl se vracela k vědomí a obrazy před tebou začaly nabírat pevných obrysů.
Seděl jsi na zemi, opřený o zeď a před tebou seděl mistr Lanius s pohledem, tak těžko popsatelným, tak složitým. V tom pohledu byl úžas, ale i obavy, byla v něm otázka, ale i neznalost odpovědi.
Jsi v pořádku?
Ozval se nakonec mistrův hlas.
Hledání odpovědí pomocí Síly se opět ukázalo jako správný tah, tedy částečně protože situace se... trochu vymkla. Tvé vnímání posílené Silou se nějak zapletlo do toho co se tu dělo a společně ti dalo odpověď jíž si hledal, ale podstatně tvrdší cestou než jsi chtěl. Tvé oči hledající odpověď v tváři mistra Laniuse se náhle ponořily do tmy, ale s jistotou si věděl že jsi je nezavřel. Náhle se před tebou začaly míhat obrazy, obrazy davu jenž před chvílí odešel, obrazy jednotlivým osob, jednotlivých myšlenek, jednotlivých pocitů, vše kolem tebe vířilo. Tisíce obrazů problikávajících v pár minutách, miliony pocitů v minutě času. Obrazy se zarazily,
mistr Lanius, mistr Arlock, Rult, mistr Ulrett, mistr Jiivsk, mistr Firoh, mistryně Tal-Roti.
Jak to že je znám?
Náhle jsi pocítil neznámí pocit, tvá mysl byla napůl, ne nebyla napůl byla zdvojená. Znal jsi jména mistrů jež jsi předtím jen zahlédl a věděl jsi že se nemýlíš, věděl jsi najednou takových věcí. Tvým vědomím náhle projela bolest, bolest jakou jsi nikdy předtím nepocítil, bolest přirovnatelná snad jen k přejetí nože přímo po povrchu tvého mozku.
Pozor! Moc informací!
Hlas v tvé mysli patřil tobě, ale nebyl tvůj, byl toho mandaloriana v tobě. Rychle jsi se soustředil na to co hledáš, upnul jsi k tomu svou mysl, nevěděl jsi proč, ale věděl jsi že je to tak správně. Obrazy se znovu rozvlnily, znovu se míhaly a zastavily.
mistr Lanius, mistr Arlock; >Používá Sílu na ovlivnění desky!<
Myšlenky, to jsou jejich myšlenky!
Rult; >On to ví! Jak to ví?! Dával jsem si pozor!<
mistr Ulrett; >Podvádí, ale aspoň mu ukáže. Ten padawan vyhrává moc často. Cože! On to zjistil!<
mistři; >On si toho všiml? Jak? Takovou sílu mýt nemůže.<
Bolest!!!
Tvou myslí se prohnala další vlna bolesti, ale teď ti to nevadilo, cítil jsi, věděl jsi že máš cos hledal. Obrazy se začaly pomalu vzdalovat, opět se nořily do tmy z níž vzešly až zmizely. Světlo, malá jiskřička světla pronikající temnotou, stíny, mlha. Tvá mysl se vracela k vědomí a obrazy před tebou začaly nabírat pevných obrysů.
Seděl jsi na zemi, opřený o zeď a před tebou seděl mistr Lanius s pohledem, tak těžko popsatelným, tak složitým. V tom pohledu byl úžas, ale i obavy, byla v něm otázka, ale i neznalost odpovědi.
Jsi v pořádku?
Ozval se nakonec mistrův hlas.
-
Elinor Yall
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
COŽE?!?
První pocit z toho všeho se dal popsat jako šok.
Šok spojený s pořádnou mírou spravedlivého hněvu.
Tak TOHLE snad není pravda.
No, byla a nezbylo, než se s tím vypořádat a potlačit vztek. To, jak a jestli bude Rult v pořádku, mě vcelku přestalo zajímat, sotva se začalo dávat dohromady pár věcí.
Di'kutla hut'uunla aruetycate shabuir, v duchu se vyjádřím ke svému protihráči, kaysh mirsh solus.
Postupně si uvědomuji, že spíš než o samotný vztek - ten byl přítomný hlavně v první chvíli - šlo o frustraci a vytočenost z toho, co vyplývalo najevo. A hlavně o znechucení, jednak nad svým protihráčem, jednak nad Ulrettem... a nad pocitem některých mistrů "takovou sílu mít nemůže."
Jistě, že nemůžu - protože ji ani nemám! Jenom, jenom...
Začínal jsem si zase uvědomovat okolí. Zrovna včas na to, abych se zase postavil, koutkem vědomí se ujistil, že jsem doopravdy v pořádku a zaslechl otázku mistra Lania, která si vyžadovala odpověď.
V pořádku? Jo,
konstatoval jsem zjevnou skutečnost a přinutil se k pousmání, ačkoli se mi zrovna dvakrát usmívat nechtělo. Dopadlo to spíš jako poušklíbnutí se.
Doufám, že Rult bude taky. K tomu, aby se vzpamatoval a dal dohromady, bude mít ideální podmínky, protože tu nějakou dobu nebudu.
Znělo to poněkud kousavě - ale vzhledem k situaci ne tak, jak by i mohlo.
Sebeovládání zafungovalo i natolik, že jsem spolkl poznámku o mistru Ulrettovi, toho druhu, za kterou by následoval minimálně půlhodinový výchovný proslov. Přece jen, za to, abych si nechal kvůli němu vynadat, mi ten stařík a jeho "podvání, ale aspoň mu ukáže. ten padawan vyhrává moc často" nestál.
COŽE?!?
První pocit z toho všeho se dal popsat jako šok.
Šok spojený s pořádnou mírou spravedlivého hněvu.
Tak TOHLE snad není pravda.
No, byla a nezbylo, než se s tím vypořádat a potlačit vztek. To, jak a jestli bude Rult v pořádku, mě vcelku přestalo zajímat, sotva se začalo dávat dohromady pár věcí.
Di'kutla hut'uunla aruetycate shabuir, v duchu se vyjádřím ke svému protihráči, kaysh mirsh solus.
Postupně si uvědomuji, že spíš než o samotný vztek - ten byl přítomný hlavně v první chvíli - šlo o frustraci a vytočenost z toho, co vyplývalo najevo. A hlavně o znechucení, jednak nad svým protihráčem, jednak nad Ulrettem... a nad pocitem některých mistrů "takovou sílu mít nemůže."
Jistě, že nemůžu - protože ji ani nemám! Jenom, jenom...
Začínal jsem si zase uvědomovat okolí. Zrovna včas na to, abych se zase postavil, koutkem vědomí se ujistil, že jsem doopravdy v pořádku a zaslechl otázku mistra Lania, která si vyžadovala odpověď.
V pořádku? Jo,
konstatoval jsem zjevnou skutečnost a přinutil se k pousmání, ačkoli se mi zrovna dvakrát usmívat nechtělo. Dopadlo to spíš jako poušklíbnutí se.
Doufám, že Rult bude taky. K tomu, aby se vzpamatoval a dal dohromady, bude mít ideální podmínky, protože tu nějakou dobu nebudu.
Znělo to poněkud kousavě - ale vzhledem k situaci ne tak, jak by i mohlo.
Sebeovládání zafungovalo i natolik, že jsem spolkl poznámku o mistru Ulrettovi, toho druhu, za kterou by následoval minimálně půlhodinový výchovný proslov. Přece jen, za to, abych si nechal kvůli němu vynadat, mi ten stařík a jeho "podvání, ale aspoň mu ukáže. ten padawan vyhrává moc často" nestál.
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Lanius na tebe chvíli koukal se zběsilým mrkáním a očividně mu nedocházelo co se tu právě stalo, aspoň ne v plném rozsahu.
Co se to stalo? Jsi si jist, že jsi v pořádku. Měli bychom tě dostat na ošetřovnu.
Mistr Lanius byl z celé situace dost vykolejený, to bylo jasné, dokonce ti navrhl abys šel na ošetřovnu, místo obvyklého nediskutabilního rozkazu, navíc vypadal i dost vyděšeně. Proč, jsi zjistil vzápětí, tedy ne tak docela zjistil spíš jsi získal nápovědu a to v momentě kdy jsi se zpozoroval v odlesku leštěného obalu Laniova datapadu. Tvá tvář vypadala normálně, tedy s výjimkou tvého šklebo-úsměvu a ještě něčeho, tvých očí, ty místo své obvyklé kočičí modrošedé barvy byly temné a značně rozšířené, nebo to tak aspoň vypadalo. Chvíli jsi se pozoroval a uvědomil sis že se ti oči pomalu navrací do své běžné podoby, to mohlo znamenat že ve chvíli tvého "prozření" byly temně černé a vyplňovaly celou plochu oka, což by překvapený pohled mistra Laniuse potvrzoval.
Vážně jsi v pořádku, neměl bych tě odvolat z té mise?
Řekl nakonec Lanius starostlivě.
Lanius na tebe chvíli koukal se zběsilým mrkáním a očividně mu nedocházelo co se tu právě stalo, aspoň ne v plném rozsahu.
Co se to stalo? Jsi si jist, že jsi v pořádku. Měli bychom tě dostat na ošetřovnu.
Mistr Lanius byl z celé situace dost vykolejený, to bylo jasné, dokonce ti navrhl abys šel na ošetřovnu, místo obvyklého nediskutabilního rozkazu, navíc vypadal i dost vyděšeně. Proč, jsi zjistil vzápětí, tedy ne tak docela zjistil spíš jsi získal nápovědu a to v momentě kdy jsi se zpozoroval v odlesku leštěného obalu Laniova datapadu. Tvá tvář vypadala normálně, tedy s výjimkou tvého šklebo-úsměvu a ještě něčeho, tvých očí, ty místo své obvyklé kočičí modrošedé barvy byly temné a značně rozšířené, nebo to tak aspoň vypadalo. Chvíli jsi se pozoroval a uvědomil sis že se ti oči pomalu navrací do své běžné podoby, to mohlo znamenat že ve chvíli tvého "prozření" byly temně černé a vyplňovaly celou plochu oka, což by překvapený pohled mistra Laniuse potvrzoval.
Vážně jsi v pořádku, neměl bych tě odvolat z té mise?
Řekl nakonec Lanius starostlivě.
-
Elinor Yall
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Když zahlédnu odraz své tváře - a hlavně očí - strnu šokem.
No, dávalo by to smysl. Sice nevím, jak, proč a jaký konkrétně, ale mistrovo chování to rozhodně vysvětluje.
Řekněme, že teď si tím, že jsem v pořádku, až TAK jistý nejsem, konstatuji po chvilce, když je již překvapení víceméně vstřebáno.
Pokud si myslíte, že by mi návštěva ošetřovny prospěla, tak... no, rozhodně nebudu odmlouvat. Přestože se cítím docela v pořádku a pořádný hrnek kafe by mohl vyřešit i to "docela".
A pokud jde o misi...
zhluboka se nadechnu.
Nejsem si jistý, co by odvolání vyřešilo. I kdybych opravdu v pořádku nebyl, tak tady na Almasu to budu víceméně řešit. Plus nastanou problémy typu mistr Ulrett, Rult a další osoby, které mě mají v oblibě.
Upřímně, mám dojem, že Rultovi by mohlo prospět, kdyby mě mohl nějakou dobu nepotkávat a bylo to z důvodů zcela přirozených.
Teprve teď si uvědomím, že se mi podařilo zamluvit otázku, která asi mistra Lania dosti zajímá.
A co se stalo? No, sám přesně nevím. Možná by bylo lepší mi položit pár otázek, na které odpovím podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Když zahlédnu odraz své tváře - a hlavně očí - strnu šokem.
No, dávalo by to smysl. Sice nevím, jak, proč a jaký konkrétně, ale mistrovo chování to rozhodně vysvětluje.
Řekněme, že teď si tím, že jsem v pořádku, až TAK jistý nejsem, konstatuji po chvilce, když je již překvapení víceméně vstřebáno.
Pokud si myslíte, že by mi návštěva ošetřovny prospěla, tak... no, rozhodně nebudu odmlouvat. Přestože se cítím docela v pořádku a pořádný hrnek kafe by mohl vyřešit i to "docela".
A pokud jde o misi...
zhluboka se nadechnu.
Nejsem si jistý, co by odvolání vyřešilo. I kdybych opravdu v pořádku nebyl, tak tady na Almasu to budu víceméně řešit. Plus nastanou problémy typu mistr Ulrett, Rult a další osoby, které mě mají v oblibě.
Upřímně, mám dojem, že Rultovi by mohlo prospět, kdyby mě mohl nějakou dobu nepotkávat a bylo to z důvodů zcela přirozených.
Teprve teď si uvědomím, že se mi podařilo zamluvit otázku, která asi mistra Lania dosti zajímá.
A co se stalo? No, sám přesně nevím. Možná by bylo lepší mi položit pár otázek, na které odpovím podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Almas; Akademie Jedi – nádvoří:
Mistr Lanius se při tvých slovech konečně trochu uklidnil, byla trochu ironie že právě on se po něčem podobném potřeboval zotavovat a to déle než ty. Ale se znovuzískaným klidem se na jeho tváři objevil i jeho obvyklí a trochu potměšilý úsměv.
Ano, teď už ti věřím že jsi v pořádku. Takhle kličkovat umíš jen ty.
Pomalu natáhl ruku a pomohl ti vstát na nohy, kupodivu se nedostavil pocit závratě ani nic podobného co jsi očekával, vlastně naopak kdesi uvnitř tebe se usadil pocit něčeho nového.
Máš pravdu že tvůj odjezd se teď z mnoha důvodů hodí, to nepopírám, ale víš že bych nikdy kvůli takovým důvodům neriskoval zdraví někoho z Akademie. A mise na níž letíš není zrovna lehká, ani zrovna bezpečná.
Mistrovi se jednoznačně vrátila jeho rozvaha a láska k poučování a to bezezbytku.
Nicméně uznávám že rozhovor o tom co se tu stalo je na delší povídání. A teď nemyslím jen to tvé vystoupení před chvílí...
Lanius se odmlčel a tys dobře věděl že má na mysli, teď už docela jasné, události tvé "vizi" předcházející.
Takže dám na tebe, koneckonců kdo by měl umět lépe zhodnotit vážnost situace, než někdo koho jsem na tuto chybu dnes upozorňoval, že.
Ano mistr Lanius byl stoprocentně zpět ve své kůži.
A o tom co se tu stalo si promluvíme po tvém návratu. Možná to byl jen nějaký Silový výkyv co se nebude opakovat.
Mistr Lanius zněl přesvědčeně, ale ten pocit v tobě ti jistojistě říkal že se mílí. Říkal že nejen že nešlo o nějaký neopakovatelný výkyv, ale že šlo o něco důležitého, něco užitečného, a hlavně něco co lze kontrolovat. Ano byl sis jistý, je to nová Síla, nová schopnost, teď zbývalo jen zjistit k čemu může být dobrá a jak jí řídit. Ale to bylo něco co teď oznámit mistru by pro tebe jednoznačně znamenalo konec mise.
Dobře nebudu tě zdržovat, jistě se musíš připravit a tví společníci budou brzy v hangáru.
Dodal nakonec Lanius s přátelským úsměvem.
Mistr Lanius se při tvých slovech konečně trochu uklidnil, byla trochu ironie že právě on se po něčem podobném potřeboval zotavovat a to déle než ty. Ale se znovuzískaným klidem se na jeho tváři objevil i jeho obvyklí a trochu potměšilý úsměv.
Ano, teď už ti věřím že jsi v pořádku. Takhle kličkovat umíš jen ty.
Pomalu natáhl ruku a pomohl ti vstát na nohy, kupodivu se nedostavil pocit závratě ani nic podobného co jsi očekával, vlastně naopak kdesi uvnitř tebe se usadil pocit něčeho nového.
Máš pravdu že tvůj odjezd se teď z mnoha důvodů hodí, to nepopírám, ale víš že bych nikdy kvůli takovým důvodům neriskoval zdraví někoho z Akademie. A mise na níž letíš není zrovna lehká, ani zrovna bezpečná.
Mistrovi se jednoznačně vrátila jeho rozvaha a láska k poučování a to bezezbytku.
Nicméně uznávám že rozhovor o tom co se tu stalo je na delší povídání. A teď nemyslím jen to tvé vystoupení před chvílí...
Lanius se odmlčel a tys dobře věděl že má na mysli, teď už docela jasné, události tvé "vizi" předcházející.
Takže dám na tebe, koneckonců kdo by měl umět lépe zhodnotit vážnost situace, než někdo koho jsem na tuto chybu dnes upozorňoval, že.
Ano mistr Lanius byl stoprocentně zpět ve své kůži.
A o tom co se tu stalo si promluvíme po tvém návratu. Možná to byl jen nějaký Silový výkyv co se nebude opakovat.
Mistr Lanius zněl přesvědčeně, ale ten pocit v tobě ti jistojistě říkal že se mílí. Říkal že nejen že nešlo o nějaký neopakovatelný výkyv, ale že šlo o něco důležitého, něco užitečného, a hlavně něco co lze kontrolovat. Ano byl sis jistý, je to nová Síla, nová schopnost, teď zbývalo jen zjistit k čemu může být dobrá a jak jí řídit. Ale to bylo něco co teď oznámit mistru by pro tebe jednoznačně znamenalo konec mise.
Dobře nebudu tě zdržovat, jistě se musíš připravit a tví společníci budou brzy v hangáru.
Dodal nakonec Lanius s přátelským úsměvem.
-
Elinor Yall
Almas, Akademie Jedi
Kličkovat? podivím se nahlas a cukne mi v koutcích.
Asi se tedy budu muset k vašemu náhledu vyjádřit... o poznání méně diplomaticky. Co je v dnešní době lehkého a bezpečného?
A upřímně řečeno, nechat mě a Rulta v současnosti na jedné planetě by bylo asi jako si schovávat ve sklepě časovanou bombu a pak se divit, že to bouchne. Oba potřebujeme vychladnout, v tuhle chvíli by bylo víc riskováním zdraví někoho z akademie mi tu misi stopnout.
Bylo to hodně přímo řečené, ale zcela to shrnovalo můj názor.
Věděl jsem, že bych se nedokázal chovat tak, abych nepřiléval do ohně olej - nebo spíš technický líh.
A také si byl jist, že Zabrak je na tom úplně stejně.
Pokud se Rult nedá dohromady a bude v tomhle pokračovat - bude to ještě zatraceně zajímavé.
Myslím, že tuhle partii mi jen tak zapomenout nehodlá.
A já jemu taky ne.
Ale soukromou válku tady nechci ani omylem. A vlastně ani nikde jinde.
Takže čím dřív vypadnu, tím lépe. Zvlášť, když tam někde můžu být užitečný - jak jste sám říkal při zadávání mise.
Usmál jsem se na mistra Lania.
Je mi jasné, že vážný rozhovor mě nemine - a alespoň je důvod, proč se těšit na návrat zpátky domů na akademii.
Vyznělo to někde na půl cesty mezi ironií a vážně míněnou větou, mnohem blíž to mělo k tomu druhému. Co se dalo dělat.
Takže - Síla s vámi. A nějak přežijte Ulretta. I když to je asi zbytečné. Mistři a rytíři na Almasu zvládají jednu sithskou pevnost - bezpochyby si tedy poradí i s jedním mistrem z Coruscantu.
Nebylo to zrovna nejdiplomatičtější loučení, ale bylo dost irvinovské na to, aby si o mě mistr Lanius nedělal zbytečné starosti a nezačal náhodou přemýšlet o tom, jestli by přece jen nebylo pro všechny zúčastněné lepší, kdybych zůstal na Almasu.
Náhodou, i to by mohlo fungovat.
Kdybych se dočasně přestěhoval Rivanovi do obýváku.
Tam by se to experimentovalo s neznámými silovými schopnostmi!
Odolal jsem chuti pořádně nakopnout oblásek, co se mi připletl ke špičce boty. Sarkasmus náladu nijak neodlehčil. Sice jsem měl pocit, že jednám správně, ale určitý provinilý pocit tu byl stejně.
Tohle je nejlepší možné řešení.
A máloco zabírá na problémy tolik, jako když člověk naplno řeší úplně jiné problémy.
***
Balení mi mnoho času nezabralo, v zásadě jsem je měl vyzkoušené už z "rytířských úkolů" - a zohlednit typ mise a tomu se přizpůsobit při pakování, no, není to tak složité, jak to může vypadat.
V pokoji jsem se nezdržel víc, než bylo nezbytně nutné, a zhruba stejnou představu jsem měl o zbytku dnešního pobytu na akademii. Pro jeden den se mi podařilo vzbudit až příliš mnoho rozruchu než abych riskoval další "sérii zajímavých příhod".
A čím dřív budu na lodi a seznámím se se zbytkem týmu, tím dřív se budu moct pustit do prostudovávání reálií a informací.
Když jsem zamířil k hangáru, nepříjemný pocit už zcela vymizel, nahrazen obvyklými cestovně-úkolovými stavy mozku. Ten pracoval z velké části na plné obrátky nad přípravami příprav a Rulta odsunul zcela do pozadí s doufáním, že se nestane nic, co by ho přinutilo věnovat tomu individuu větší míru pozornosti než dva stupně nad absolutní nulou.
Kličkovat? podivím se nahlas a cukne mi v koutcích.
Asi se tedy budu muset k vašemu náhledu vyjádřit... o poznání méně diplomaticky. Co je v dnešní době lehkého a bezpečného?
A upřímně řečeno, nechat mě a Rulta v současnosti na jedné planetě by bylo asi jako si schovávat ve sklepě časovanou bombu a pak se divit, že to bouchne. Oba potřebujeme vychladnout, v tuhle chvíli by bylo víc riskováním zdraví někoho z akademie mi tu misi stopnout.
Bylo to hodně přímo řečené, ale zcela to shrnovalo můj názor.
Věděl jsem, že bych se nedokázal chovat tak, abych nepřiléval do ohně olej - nebo spíš technický líh.
A také si byl jist, že Zabrak je na tom úplně stejně.
Pokud se Rult nedá dohromady a bude v tomhle pokračovat - bude to ještě zatraceně zajímavé.
Myslím, že tuhle partii mi jen tak zapomenout nehodlá.
A já jemu taky ne.
Ale soukromou válku tady nechci ani omylem. A vlastně ani nikde jinde.
Takže čím dřív vypadnu, tím lépe. Zvlášť, když tam někde můžu být užitečný - jak jste sám říkal při zadávání mise.
Usmál jsem se na mistra Lania.
Je mi jasné, že vážný rozhovor mě nemine - a alespoň je důvod, proč se těšit na návrat zpátky domů na akademii.
Vyznělo to někde na půl cesty mezi ironií a vážně míněnou větou, mnohem blíž to mělo k tomu druhému. Co se dalo dělat.
Takže - Síla s vámi. A nějak přežijte Ulretta. I když to je asi zbytečné. Mistři a rytíři na Almasu zvládají jednu sithskou pevnost - bezpochyby si tedy poradí i s jedním mistrem z Coruscantu.
Nebylo to zrovna nejdiplomatičtější loučení, ale bylo dost irvinovské na to, aby si o mě mistr Lanius nedělal zbytečné starosti a nezačal náhodou přemýšlet o tom, jestli by přece jen nebylo pro všechny zúčastněné lepší, kdybych zůstal na Almasu.
Náhodou, i to by mohlo fungovat.
Kdybych se dočasně přestěhoval Rivanovi do obýváku.
Tam by se to experimentovalo s neznámými silovými schopnostmi!
Odolal jsem chuti pořádně nakopnout oblásek, co se mi připletl ke špičce boty. Sarkasmus náladu nijak neodlehčil. Sice jsem měl pocit, že jednám správně, ale určitý provinilý pocit tu byl stejně.
Tohle je nejlepší možné řešení.
A máloco zabírá na problémy tolik, jako když člověk naplno řeší úplně jiné problémy.
***
Balení mi mnoho času nezabralo, v zásadě jsem je měl vyzkoušené už z "rytířských úkolů" - a zohlednit typ mise a tomu se přizpůsobit při pakování, no, není to tak složité, jak to může vypadat.
V pokoji jsem se nezdržel víc, než bylo nezbytně nutné, a zhruba stejnou představu jsem měl o zbytku dnešního pobytu na akademii. Pro jeden den se mi podařilo vzbudit až příliš mnoho rozruchu než abych riskoval další "sérii zajímavých příhod".
A čím dřív budu na lodi a seznámím se se zbytkem týmu, tím dřív se budu moct pustit do prostudovávání reálií a informací.
Když jsem zamířil k hangáru, nepříjemný pocit už zcela vymizel, nahrazen obvyklými cestovně-úkolovými stavy mozku. Ten pracoval z velké části na plné obrátky nad přípravami příprav a Rulta odsunul zcela do pozadí s doufáním, že se nestane nic, co by ho přinutilo věnovat tomu individuu větší míru pozornosti než dva stupně nad absolutní nulou.