"Pojďte, rychle! Něco se stalo, rychle do projekční místnosti!" ozývalo se na chodbě a nutilo všechny padawany ve svých ubikacích vyjít ven a zjistit, zda nehoří...
Líně jsi se probudila ze sna, který stručně řečeno nebyl ničím vyjímečným, alespoň v poslední době. Pronásledovaly Tě totiž snové vize, ovšem ne nějaké noční můry, ale příjemné sny o statečných rytířých Jedi a jejich pohledných padawanech. Byla jsi zkrátka romantička a ještě před tím, než jsi začala svůj život směřovat plnohodnotně k řádu Jedi, častokrát jsi snila o svém princi na bílém koni, který si Tě odveze svou lodí do krásného paláce někde na Vnějším okraji... Možná proto jsi se stále častěji dostávala do sporů s leckterými staršími mistry, kteří lpěli na zásadách a pravidlech, což Tobě od dětství činilo nemalé problémy.
Do dveří náhle vlétl asi dvanáctiletý Nautolan a pronikavě zavolal: "Vstávej Esmino! Rychle poběž, dostaly se k nám nové zprávy z galaxie!!", což Tě nakonec donutilo rozlepit ospalá víčka... _______________________________________
Takže výcvik jest zahájen! A co to pro Tebe znamená?
Začni nějak rozepisovat pokračování děje, můžeš zabrousit i do minulosti, vzpomínek. Důležité je hrát pouze za svou postavu a neposouvat děj o moc dopředu. Snaž se o nějaký upravený text, klidně se rozepiš, nijak Tě nesvazuju
Síla Tě provázej...
"V hloubi duše jsem rebel. Kdykoli mi někdo řekne, že trend je takový a takový, hned se vydávám opačným směrem."
Už delší dobu se mi zdají stejné sny. Sním o zakázaném. Vím, že bych neměla, a také jsem si vědoma, že již tak mám mnoho jiných problémů s mistry, ale nemohu si pomoc. Přestože jsem na povrch silná a ostatní padawani mne respektují, uvnitř jsem obyčejná dívka, která sní o lásce. Představuji si mocné rytíře Jedi, a dokonce sním o jednom padawanovi, do kterého jsem se již dříve zakoukala. V chrámu mne zná každý, ne snad proto, že bych byla nejlepší mezi padawany, avšak můj vzhled a povaha nikdy nezůstanou bez povšimnutí. Spousta přítomných kluků na mně může oči nechat, až na něj. Ten se na mne nikdy nepodíval, ani se mnou nepromluvil. Nechápala jsem to. Napadlo mne, jestli vůbec ví, že existuji. Teď když už byl zase večer a já byla po celodenním tréninku utahaná, pomalu jsem usínala. Zavřela jsem oči a představovala si ho- tak krásného a tajemného...
Co to je? Řev? A odkud pochází? Kde se vzal všechen ten hluk? A kam zmizel můj vysněný? Nové zprávy? Galaxie?
Otevřu oči. Cítím, že něco není v pořádku. Nakloním se z postele a vidím Nautolana, mladého padawana. Vypadá vyděšeně a ani není převléknutý ze spacího oblečení. Otočím se a rozhlédnu se po pokoji, hledám hodinky. Když je najdu, zjistím, že je teprv půl páté ráno. Dojde mi tedy, že tohle nejspíš bude vážné. Z chodby slyším nespočet zmatených hlasů, které se shodují na tom, že se máme všichni přesunout do projekční místnosti. Konečně se vzpamatuji a vyskočím z postele. Otočím se na toho vyděšeného dvanáctiletého kloučka.
"O co tady jde? Stalo se něco? Co víš o těch zprávách?"
"Nevím, ale mistr Kolar mne poslal, abych oběhl všechny ubikace, ve kterých někdo je, posbíral padawany a setkali jsme se všichni v projekční místnosti!" mluvilo vzrušeně Nautolan a když jsi se pomalu chystala, že vstaneš, byl ten tam a jal se probouzet další. Slyšela jsi z chodby jeho pronikavý křik, který nebyl takhle po ránu ničím příjemným, ovšem rozhodla jsi se poslechnout jeho výzvy a jít do projekčního sálu.
Tam bylo ještě přítmí, holografický projektor byl dosud vypnut a v pološeru místnosti se staženými kryty proti světlu vzrušeně debatovali younglingové ve skupinkách, celkově tu mohlo být dobrých třicet lidiček.
U konzole jsi mohla zahlédnout tři z mistrů, kteří se v této době nacházeli v chrámu a měli vás zpravit o novinkách z galaxie: již zmíněný Agen Kolar, Adi Gallia a Tyvokka. I tito mistrové z nejvyšší rady nyní sestávali v těsném hloučku a tiše spolu debatovali.
Když přiběhl malý Nautolan a kývl směrem k mistru Kolarovi, že jsou již všichni v sále, předstoupil tento Zabrak před projektor a gestem tišil dav.
Poté promluvil: "Milí padawani, máme pokyny od mistra Yody, který má v těchto dnech jednání s nejvyšším kancléřem, abychom sledovali nejnovější holonetové zprávy. Právě k nám dorazila čerstvá data a pokládal jsem za vhodné vás o tom zpravit. Třebaže je brzká ranní hodina, myslím, že byste měli být při tom..."
Mlčky se poté sklonil k projektoru a aktivoval jej.
Nikdo z vás rozrušeností ani nedutal a všichni jste zcela zapomněl na spánek...
"V hloubi duše jsem rebel. Kdykoli mi někdo řekne, že trend je takový a takový, hned se vydávám opačným směrem."
Když jsem se Nautolana zeptala, zda neví nějaké podrobnosti o těch zprávách, zdálo se, že mne snad ani nevnímá. Celý udýchaný mi v rychlosti sdělil jen jednu novou informaci, a to, že byl poslán mistrem Kolarem, členem nejvyšší rady. Usměvavý klučina mi zmizel z dohledu dřív, než jsem se stačila pořádně probrat. Nejspíš je nadšený z uděleného úkolu, jak roztomilé. Zašklebím se pro sebe a trochu se protáhnu. Místo toho abych si užívala nového dne, slyším z chodby hlasitý řev a klukův naléhavý hlas, snažící se probudit ostatní ospalé padawany. Asi bych si měla taky pospíšit, když už všichni tak vyvádějí. Líně si přes sebe přehodím plášť, pročísnu si dlouhé vlasy a vyjdu z pokoje.
Pomalu procházím chodbou a nestačím se divit. Vidím ostatní opozdilce, jak přehnanou rychlostí utíkají směrem k projekční místnosti, a dokonce se přitom postrkují. Jak dětinské. Co se tím asi snaží dokázat? Takhle se akorát tak ušlapou. Když už se blížím k cíli, cítím určité napětí zevnitř sálu. Že by to tentokrát přece jenom stálo za to? Musím uznat, takhle brzo nás mistři vylákali z postelí poprvé.
Vejdu do poloprázdné místnosti a usměji se. Věděla jsem, že není kam spěchat. Padawani se už rozdělili na své obvyklé skupinky a já samozřejmě následuji jejich příkladu. Vydám se k hloučku mých vrstevnic a vyposlechnu si pár stížností na brzké vstávání. Já nic neříkám, něco tu ve mne vzbuzuje podivné napětí. Co se asi bude dít? Přestanu vnímat užvaněné dívky a rozhlédnu se kolem sebe. Je pořád ještě trochu tma, ale rozeznat přítomné postavy mi nečiní problém. U konzole postávají a debatují tři známí mistři z nejvyšší rady. Donutí mě to přemýšlet. Takhle brzo ráno a Kolar, Gallia a Tyvokka se shromáždili v chrámu? Hm, tohle bude zajímavé. Co pro nás asi tak mají za zprávy? Začínám být nedočkavá. Sál se zdál již plný a napjatá atmosféra stále houstla. Někteří si povzdychovali a i mě přestávala docházet trpělivost. Holky se stále hlasitě bavily a to mi začalo lézt na nervy. Svraštila jsem obočí. Tohle může trvat zatraceně dlouho, potřebuji se odreagovat. Očima jsem těkala po přítomných a hledala svůj cíl. Stál na druhé straně místnosti a dokonce i On otevřeně debatoval se svými přáteli. I zdálky vypadal krásně. Na první pohled byl odlišný a já stále nemohla přijít na to, čím je tak výjimečný. No tak, podívej se tímhle směrem. Proč se s ostatníma směješ a mne žádný úsměv nevěnuješ? Vážně si myslíš, že mě dokážeš ignorovat navěky? Z myšlenek mě vytrhl Nautolan, který se vrátil se zbývajícími učedníky. Otočila jsem se tedy zpátky směrem k mistrům a čekala, co se bude dít. Tohle již vypadalo nadějně. Tak už jsme tu všichni, dělejte konečně něco prosím. Nervózně jsem sledovala členy nejvyšší rady a začala si pohrávat s pramínkem vlasů. Naštěstí to čekání už dlouho netrvalo a pomaličku se začalo něco dít.
Mistr Agen Kolar se přesunul před projektor a snažil se utišit dav. Brzy v místnosti zavládlo úplné ticho a mistr k nám promluvil. Dozvěděli jsme se, že mistr Yoda, jednající v těchto dnech s nejvyšším kancléřem, po nás chce, abychom sledovali nejnovější holonetové zprávy. A důvod proč jsme byli vzbuzení v tak brzké hodině? Jednoduchý, právě k nám totiž dorazila nová data. Všichni v sále vstřebávali tyto informace a už jen napjatě čekali, až mistr Kolar aktivuje projektor. Tohle je lepší než jsem čekala, přímé pokyny od samotného mistra Yody? Kvůli tomuhle bych vstala klidně i o hodinu dřív! Co v těch datech může asi tak být? Přestala jsem se utápět v myšlenkách. Projektor se konečně spustil…
Agen Kolar ještě nechal tři sekundy ve vzduchu napětí a poté aktivoval holoprojektor. Do zšeřelé místnosti se vlila namodralá záře, když se objevila postava komentátora holozpráv - vyhublého Arcony. Ten se prozatím ještě nehýbal, neboť obraz byl pozastaven.
Mistr Kolar promluvil: "Jak dobře víte, milí padawané, součástí výcviků z vašimi mistry je čas od času i nějaká ta mise. Samozřejmě mise podnikají spíše starší z vás, především pak Ti, kteří již pokročili ve výcviku tak, že mohou pomýšlet na titul rytíře Jedi. Ovšem někdy se naskytne příležitost pro vás, mladší. Okusit atmosféru cizí planety, dozvědět se nějaké zajímavosti o cizí kultuře a podobně. Já i mistryně Gallia jsme pro některé z vás vybrali možnost, jak se mimo Coruscant něčemu přiučit. Společně s námi poletí sedm padawanů, kteří nemají v příštím týdnu žádné úkoly od svých mistrů, na menší misi, která bude mít za úkol prověřit vaše dosavadní poznatky a naučit vás i něčemu novému..."
Když dokončil svůj proslov, okamžitě rozjel obraz holozpráv.
Arcona hovořil ze záznamu basicem k divákům: "... takže se zdá, že jednání budou pokračovat do pozdních nočních hodin. A teď další zprávy! Exkluzivně z Zelosu II se hlásí můj kolega Hamadi Spoon! Hamadi, slyšíme se?" zeptal se arconský moderátor a na to se objevil na polovině obrazu druhý komentátor zpráv, člověk s dlouhými vlasy v culíku a s plnovousem.
Spoon promluvil: "Ano, Gedare, slyším Tě naprosto zřetelně!" řekl a nasadil strojený úsměv.
Arcona ve studiu pokračoval: "Máme nepodložené zprávy o tom, že na místě, kde se nacházíš, ožily pradávné a tajemné mýty a lidé na Zelosu II zažily něco neuvěřitelného a viděli nějaké nadpřirozené bytosti!! Je to pravda??" zeptal se vzrušeně.
Hamadi Spoon odpověděl: "Máš pravdu, Gedare, něco se tu povídá, ovšem jsou to jen dohady místních obyvatel. Jsem právě v hlavním městě a společně se mnou je tady předseda zdejší vlády Angus Tolow. Pane předsedo," otočil se moderátor na postavu vedle něj, prošedivělého Zelosiana se smaragdovýma očima, "můžete nám k tomu říci něco bližšího??"
Předseda Tolow se jen ošil a promluvil: "Víte, takových nepodložených zpráv se v poslední době vyrojilo několik, ovšem nelze jim přikládat velikou důležitost. Dokud situaci neprošetří zdejší policie, odmítám vydat jakékoliv prohlášení..."
Hamadi Spoon se otočil zpět do kamery a ukončil své interwiew slovy: "Tak jste to slyšeli, vážení diváci. O situaci vás budeme nadále informovat. Předávám slovo kolegovi do studia!"
Agen Kolar najednou vypnul holoprojektor a roztáhl rolety v oknech pouhým pohybem své ruky. Poté se zadíval po vás, padawanech, aby sledoval vaše reakce.
Pokud bylo vůbec něco slyšet kromě zatajeného dechu, byly to udivené a zmatené reakce těch nejmenších: "Páni! Co to znamená? A jeje! Hmmm! To zní strašidelně..."
"V hloubi duše jsem rebel. Kdykoli mi někdo řekne, že trend je takový a takový, hned se vydávám opačným směrem."
Můj zrak byl upřený na mistra Kolara, který právě spouštěl holoprojektor. Tento vskutku pohledný člen nejvyšší rady, rasou Zabrak, vypadal naprosto vyrovnaně a klidně, což se rozhodně nedalo říct o nás, učednících. Všichni jsme byli silně nervózní a v celé místnosti panovalo obrovské napětí. Nikdo nevydal ani hlásku a každý už jen očekával, kdy započne dění. Usmála jsem se, protože přístroj se konečně aktivoval a značnou část sálu ovinula namodralá záře. Tak a teď to přijde! Celá nadšená jsem sledovala, jak se před námi zobrazila hubená postava Arcony. Obraz však zatím spuštěn nebyl, a tak komentátor holozpráv nadále setrvával v jedné poloze, tedy bez hnutí. Než jsem stačila přemýšlet, proč byl záznam pozastaven, mistr Kolar znovu promluvil.
Poměrně mladý mistr k nám začal hovořit příjemným hlubokým hlasem. Páni! On opravdu není k zahození, a ty rohy mu i sluší! Kolik mu tak asi může být? Na chvíli jsem se zasnila a začala si mistra Kolara prohlížet se zájmem. Když mi došlo, co dělám, rychle jsem zavrtěla hlavou. Co to zas vyvádím! Okamžitě jsem ze sebe setřepala tyto nevhodné myšlenky a plně jsem se soustředila na mistrovo sdělení. Ten nám v krátkých pěti minutách řekl podrobnější informace, týkající se záměru této sešlosti. Hm, tak proto jsme tady. To by nemuselo být marný! Začala jsem se pro sebe usmívat. Podle všeho mistr Kolar, společně s mistryní Galliou, vybere sedm z nás, kteří se zúčastní mise, odehrávající se na jiné planetě. Taková šance! Účelem této mise je prověřit poznatky oněch sedmi vybraných. Jakou mám asi šanci? Tak moc bych si přála tam jet! Chtěla jsem se dál zaobírat mými možnostmi, ale mistr ihned po skončení projevu zapnul obraz holozpráv…
Já i ostatní padawani jsme sledovali záznam s nemalým nadšením. Arcon jménem Gedar se spolu s druhým moderátorem hlásili z planety Zelos II. Tito dva nápadití moderátoři zpráv otevřeně debatovali o mýtech, který na této planetě nyní byly na denním pořádku. Dokonce si přizvali i předsedu tamější vlády Angusa Tolowa, který se ovšem odmítal k věci nějak podrobněji vyjádřit. Podle náplně zpráv a na základě tvrzení obyvatel hlavního města Zelosu II se na této planetě potulují nadpřirozené bytosti z pradávných mýtů. No tak to je zajímavé! Nadpřirozené bytosti? Co jsou asi zač! Jen jestli si ti obyvatelé Zelosu II nevymýšlejí! Ale i tak, hrozně ráda bych byla mezi sedmi vybranými!
Místnost se náhle osvětlila. Otočila jsem se a rozhlédla se po sále. Všechny rolety již byly roztažené a z oken se teď nabízel krásný výhled na Coruscant. To mne ale neuchvátilo, vlastně nikoho. Všichni byli hrozně roztěkaní a mladší žáci vystrašeně pokřikovali nesmyslné úvahy. Jednu takovou myšlenku jsem si vyposlechla. To snad není možné, jak může někdo vypustit z pusy takové nesmysly! Byla jsem vyvedená z míry. Bylo nám podáno moc informací najednou a ne všichni padawani se s tím byli schopni vypořádat. Všimla jsem si, že si nás mistr Kolar prohlíží. Nad čím asi přemýšlí? Že by se už rozhodoval koho vybrat? Co když se téhle mise neúčastním? To by nebylo spravedlivé! Já si opravdu přeji, aby mě vybral! A pak mě napadlo. Možná bych se mistra mohla na něco zeptat a upoutat tak na sebe pozornost. Tahle myšlenka mne povzbudila. Ale na co se můžu zeptat? Na to jestli jsou informace důvěryhodné? Ne, to by nešlo. Vždyť to je právě to, co tam máme zjistit! Musím to zkusit jinak. Na chvilku jsem se hlouběji zamyslela, avšak nemohla jsem na nic přijít. Povzdychla jsem si. Tak se ho prostě zeptám na podrobnosti o té planetě, a jestli se tam již někdy nedělo něco podivného. Přinutila jsem se uklidnit. Vždyť je to obyčejná otázka! To vyjde Esmino, neboj se! Zvedla jsem tedy ruku a čekala jsem, až si mě mistr Kolar všimne...
Po seznamovací projekci se zároveň s roletami zvedla i vlna napětí, zvědavosti a otázek. Všichni chtěli něco vědět o záhadě na Zelosu II, přestože odpovědi mohly být zastrašující a mohly otřást dosavadnímy vědeckými poznatky. Vše, o čem se padawani učili a vše, co věděli o galaxii, mohlo být jednou senzační zprávou zbořeno a nenávratně podlomeno...
Agen Kolar pozoroval se zájmem, kterak les rukou mu zastínil výhled na východ z místnosti a usmál se.
Poté pravil: "Vidím, že zde máme samé odvážné a zvídavé budoucí Jedie, což mne i mé souputníky," otočil se na Tyvokku a Adi Galliu, "nesmírně těší. Avšak mise na Zelos II již má předem určenou sestavu padawanů, takže tito se vše podstatné dozví. A ostatní nezoufejte, budete včas zpraveni o nejnovějších zprávách od naší výpravy."
Agen Kolar mírně sklonil hlavu a zase jí narovnal, čímž skončil svou řeč a nyní předstoupila před dav dětí Adi Gallia: "Všichni se rozejděte do svých ubikací, kde ti, kdož poletí na svou první ostrou misi, najdou vzkaz. Všem ostatním přeji příjemné ráno a očekávám je po snídani v jejich učebnách..."
Tím skončilo vystoupení mistrů a mladí padawané se začali nedočkavě, ale přesto spořádaně trousit do svých pokojů. Těsně kolem Tebe prošel Tvůj "idol" a příjemně se na Tebe usmál. Poté i on zamířil k východu.
"V hloubi duše jsem rebel. Kdykoli mi někdo řekne, že trend je takový a takový, hned se vydávám opačným směrem."
Celá napjatá jsem stála v teď už světlé projekční místnosti se zdviženou rukou, avšak už jsem nebyla sama. Každým dalším ubíhajícím okamžikem se do vzduchu vyšvihla jiná zvědavá ruka, která netrpělivě čekala na vyvolání. Pozorovala jsem dění kolem sebe a došlo mi, že můj „plán“ selhal. Ne jenom, že teď už přes ty ruce nebylo ani vidět, avšak někteří padawani neměli ani tu slušnost se přihlásit a své otázky vykřikovali nahlas. Ačkoliv mě jejich chování trochu naštvalo, musím uznat, některé dotazy byly zajímavé a odpovědi na ně mohly být dokonce odstrašující. Zapomněla jsem na vlastní otázku a začala jsem přemýšlet, co by se asi stalo, kdyby tato mise vyvrátila vše, co jsme se dosud v chrámu učili. To by byl skandál! Přece není možné, aby léta zkušeností a poznatků našich mistrů, byla ve vteřině jen tak vyvrácena! Něco se mi na tom nezdá. Nadpřirozené bytosti? To nedává smysl. A pokud tomu je skutečně tak, nevěřím, že by rada nechala nás, padawany, řešit takový úkol. Na druhou stranu, i z nás jednou budou Jediové. Byla jsem zmatená a nevěděla jsem co si o tom myslet. Zdálo se mi, že něco na tom nehraje. Možná jsem se i trochu bála, ale především mne ta představa lákala. Jestli na Zelosu II opravdu pobíhají nějaké mytické potvory, chci je vidět! Nechala jsem toho přemýšlení a stáhla ruku dolů. Je pravda, že nás mistr Kolar stále pozoroval, avšak nezdálo se, že nás chce vyvolat. Snažila jsem se něco z jeho výrazu vyčíst, ale bylo to těžké. Mistři Jediové nedávají najevo své emoce, pokud vůbec nějaké mají. V jednu chvíli se mi ale zdálo, že se snad usmál. On se snad baví! Otočila jsem se na své spoluučně a taky jsem se musela usmát. Aby se taky nebavil, vždyť se tu všichni hlásíme, jak malé děti. Hm, je pravda, že takového nadšení z naší strany se mistři dočkají málokdy. Neubránila jsem se dalšímu úsměvu. Opravdu, jsme jak malí. Ještě chvíli jsem se zájmem pozorovala sympatického mistra, když znovu promluvil. Napadlo mne, že se nejspíš pobavil už dostatečně. Je roztomilý! Bylo milé vidět i někoho jiného, než toho mého nabručeného mistra. Vzpomněla jsem si na mistra Kimlana a naší poslední hádku. Nikdy to s ním nebylo lehké a byla jsem i docela ráda, že se teď můj mistr ocitá na nějaké misi. Štvalo mne už jen to, že mi nikdy nechtěl povědět žádné podrobnosti o jeho úkolech. Prý se mám soustředit na sebe a vlastní sebezdokonalování, a ne si dělat starosti s ním. Že prý se o sebe umí postarat. Je tak paličatý! I když přece jenom, začíná mi chybět, Twi’lek jeden! Kdy že se to má vrátit? Zítra? No, vždyť je to jedno, nebudu si s tím lámat hlavu…
Nechala jsem vzpomínek na svého přísného mistra a znovu jsem věnovala pozornost mistru Kolarovi. Ten nám, s milým výrazem na tváři, oznámil, že oněch sedm učňů je již vybráno. Ostatní prý nemají zoufat. Aha no, tak se prostě uvidí! Také nezapomněl dodat, jak ho, i zbylé dva přítomné mistry rady, těší naše aktivita. Ušklíbla jsem se. Jo toho jsme si všichni všimli!
Když domluvil, dostala se ke slovu krásná mistryně Adi Gallia. I tu jsem si řádně prohlédla. Sluší jí to. Vždy jsem obdivovala její čokoládovou pleť a průzračně modré oči. Slyšela jsem, že i ona je velmi milá. Nebyla jsem si tím tak jistá. Když promluvila, nedokázala jsem odhadnout, co si o tom všem vlastně myslí. Určitě nebyla špatná, to ne, avšak tipla bych, že je přísná. Ta by si s Kimlanem rozuměla! Každopádně nám oznámila, že se máme všichni odebrat zpátky do svých pokojů, kde těch sedm šťastlivců najde vzkaz. Samozřejmě zmínila i to, že ti ostatní se mají, jako vždy, dostavit do svých učeben. To říkat nemusela, však my víme! Ale co ten vzkaz? To chci vidět, jestli ho tam budu mít! Vzpomněla jsem si, že jsem nechala neustlanou postel a trochu jsem se zastyděla. Klid děvče, však tě taky nemuseli vybrat. Snažila jsem se utěšit tím, že pokud se mise nezúčastním, alespoň zůstane skrytý fakt, že jsem nepořádnice…
Viděla jsem ostatní padawany, jak se netrpělivě odebírají k odchodu. Hlavně, aby jim něco neuteklo, že? Nevím, kam pospíchají. Byla jsem trochu rozladěná. Samozřejmě i já jsem chtěla honem vědět, zda budu dnešek znovu trávit s mistryní Galliou, anebo se účastním průzkumné mise na Zelosu II. Avšak nepospíchala jsem, bála jsem se totiž. Tak moc jsem si přála být jedna z těch sedmi! Ach jo, já tu nechci zůstat!
Se smíšenými pocity jsem se šouravě odebrala k odchodu. Nebylo mi do smíchu. Nálada se mi však změnila ve chvíli, kdy mne míjel můj vysněný, Erik Kroid. O rok starší a o hlavu vyšší padawan se na mě usmál! Nemohla jsem tomu uvěřit, že by si mne konečně začal všímat?! Chvilku jsem tam stála jako zmražená. Sledovala jsem ho, jak si to kráčí k východu. Tvářila jsem se nejspíš přehnaně šťastně. Hm, nevěděla jsem, že má takový zvláštní oči! Bylo to vůbec poprvé, kdy se mi podíval přímo do očí. Já je měla sytě zelené, zatímco Erik je měl modré, až stříbrné. Usmála jsem se, dnes už snad po čtvrté. Měla jsem dobrou náladu, ale nezapomínala jsem na Zelos II. I přesto, že jsem problémová, a už jen svými myšlenkami se dopouštím zakázaného, chtěla jsem být dobrým Jediem. Přestaň na něj myslet Esmino! Máš důležitější úkol!
Byla jsem překvapená sama sebou, ale opravdu jsem Erika vypustila z hlavy. Nyní mne zajímalo jen jedno. Vydala jsem se k východu a napětí ve mně vzrůstávalo. Kráčela jsem chodbou a již teď jsem slyšela zklamané hlasy některých padawanů. Moc mě to teda nepotěšilo a přidala jsem do kroku. Ať už to mám taky za sebou! Netrvalo dlouho a stála jsem před dveřmi svého pokoje. Zhluboka jsem se nadechla, vydechla a vešla jsem dovnitř s jediným přáním. Prosím, ať tam ten vzkaz je!
Konečně jsi se v davu padawanů dostala až ke svému pokoji. Jelikož jsi měla "štěstí" na svou vlastní ubikaci, nesdílenou s žádnou další studentkou, mohla jsi v klidu otevřít, vkročit do místnosti a za sebou zase uzavřít vchod. Na stolku jako obvykle měl ležet Tvůj osobní datapad, který padawani používali na zadávání poznámek při lekcích s mistry, svou osobní databázi všeho, co potřebovali k studii umění Jediů. Prostě každodenní a neodmyslitelná pomůcka každého z vás. I tentokráte jsi šla rovnou ke svému nočnímu stolku, ale tam datapad nebyl...
Ovšem rozestlaná postel byla jaksi jinak upravená a Tys poznala, že někdo ve Tvém pokoji byl. A dokonce zasáhl do Tvého obvyklého prostředí, což mohla poznat jen majitelka ubikace. Na posteli ležel datapad! Ba co víc, blikala kontrolka oznamující uložení nových informací...
Vzrušení ve Tvých smyslech stouplo.
Po aktivaci hlavní obrazovky Tvůj zrak upoutala zpráva a příchozí soubory. V kolonce odesílatel byl uveden pouze kód:
Když jsem vešla do dveří svého pokoje, mísilo se ve mne hned několik pocitů - strach, nervozita, vzrušení a značná dávka netrpělivosti. Byla jsem ráda, že jsem již konečně tady, a že už se nemusím dále prodírat davem ostatních doufajících padawanů. Tak, teď honem najít ten vzkaz, pokud tady teda nějaký je. Celá natěšená jsem se rozhlédla po své útulné ubikaci a hledala onu zprávu. V tu chvíli jsem byla opravdu ráda, že mne zde nedělá společnost nějaká otravná spolubydlící. To by mi tak ještě scházelo, aby mě někdo viděl takhle rozklepanou. Tak jo Esmino, hledej, hledej. Podívala jsem se směrem ke stolu a všimla si, že na něm něco chybí. Šla jsem tedy blíž a nějakou dobu si svůj krásný psací stůl prohlížela. Na chviličku jsem se zamyslela, když mi to došlo. Můj datapad, zmizel! Nebo jsem ho třeba jen dala jinam? Jen doufám, že jsem ho neztratila! Mám v něm úplně všechno! Přijít o takovouhle důležitou pomůcku, to by nebylo dobré! Pak jsem se ale uklidnila. Holka, ještě ráno na tom stole přece byl. Neztratila jsi ho! A v tu chvíli jsem se celá nadšená usmála. To může znamenat jen jedno! Teď jen rychle tu zprávu najít! Někde tu musí být! Otočila jsem se tedy po zbylé části svého pokoje a všimla si, že i postel je nyní jinak upravená. Někdo tady určitě byl!
Netrvalo dlouho a můj zrak se pozastavil na jediné věci. Na posteli ležel můj „ztracený“ datapad! Ihned jsem zaregistrovala, že i on nezůstal pozměnění. Blikala kontrolka, která značila uložení nových dat! Páni, je to tu! Asi mne vážně vybrali! To je úžasné! Na okamžik jsem se pousmála. Ha, no, co na tom, že viděli ten nepořádek! Ještě trošku jsem se porozhlédla po pokoji a zastyděla jsem se. Hm, přece jenom, asi jsem tu trochu uklidit měla. Totiž má neustlaná postel nebyla to jediné, co mohlo „návštěvníky“ mého pokoje zaujmout. Na židli byl nešikovně přehozený svetr a legíny. Skříň, která mi sloužila jako šatník naopak zůstala rozevřená. Vlastně celá moje ubikace přímo jiskřila neuklizeným dojmem. Ach jo, proč nemůžu být puntičkářka, tak jako ostatní mé vrstevnice! Začaly se mi i červenat tváře, když jsem si uvědomila jednu podstatnou věc. A vždyť na tom nezáleží! Uklizeno, neuklizeno, v chrámu jsme z jediného důvodu- mají se z nás stát Jediové! A ne žádné vrásčité ženy v domácnosti, které celý život jen uklízí! Poté mi došlo, že se právě chovám hrozně hloupě a řeším samé nepodstatné věci. Esmino, přestaň být tak nervózní a mysli na to důležité! Zhluboka jsem tedy vydechla a přestala se věnovat svým myšlenkám. Sedla jsem si na postel a do ruky vzala onen datapad. Upřeně jsem se zadívala na tu nyní krásnou kontrolku a neubránila se dalšímu šťastnému úsměvu. Nikdy jsem si nemyslela, že bych se těšila, až mi ten krám bude zas blikat! Většinou jde jenom o připomínku nějaké otravné práce, kterou máme dodat naším mistrům. Ale nyní, je to jiné!
Naposled jsem se zhluboka nadechla a pak jsem už konečně spustila obrazovku svého datapadu. Klid, hlavně zůstaň v pohodě! Na aktivované obrazovce se objevila zpráva a nové příchozí soubory. Vybrali mě, je to jasné! Cítila jsem se šťastně. V kolonce odesílatel bylo napsáno pouze „cesta za poznáním…“. To zní pěkně! Cesta za poznáním? No jasně, že chci poznat Zelos II! Mytické bestie, těšte se na mě! Teď už jsem nadále neváhala a chystala se otevřít nová data. Jak já se těším! Můj palec se pohnul směrem k tlačítku, jež by příchozí zprávu otevřelo. Avšak v tom okamžiku se někdo přiblížil k mým dveřím a signalizoval svůj příchod.
No to snad ne! Proč mě zrovna teď musí někdo otravovat! Zprvu jsem byla naštvaná na onoho neznámého, ale pak mi došlo, že jde třeba o něco důležitého. Anebo se mě jen někdo snažit vyvést z míry! No, uvidíme! Nechala jsem dalšího zbytečného přemýšlení a sledovala dveře s nemilým očekáváním. Tak jo, zpráva počká. Chvilku jsem dveře ještě pozorovala, až jsem nakonec s klidným hlasem řekla: „Vstupte“
Onou návštěvou za dveřmi nebyl nikdo jiný, než Nautolan, který Tě ani ne před hodinou vyrušil ze sladkého snění, aby Tě upozornil na důležitý mítink. Nyní radostně vběhl do Tvého pokoje, usadil se na neupravenou postel a vzrušeně promluvil: "Víš co, Esmino? Vybrali mě! Mistr Kolar mne vybral na Zelos II, poletím!!! Není to báječné?" nemohl se utišit klučina a mrkla na Tebe.
Nautolan se jmenoval Hadon Kha a znala jsi jej již několik let, když byl přiveden rytíři Jedi do Chrámu a započal svůj výcvik.
A ke komu jinému by se měl přijít pochlubit, než ke své dobré kamarádce. V ruce ještě svíral svůj datapad s úžasnou zprávou a Tebe mimoděk napadlo, že na Tebe taky nějaká zpráva čeká...
Hadon se naklonil právě k Tvému datapadu a zasmál se: "No ták, podívej se, kdo Ti zaslal zprávu..." pošťouchnul Tě.
"V hloubi duše jsem rebel. Kdykoli mi někdo řekne, že trend je takový a takový, hned se vydávám opačným směrem."
Trochu pobouřená nálada se mi změnila hned potom, co jsem dotyčného za dveřmi vyzvala dál. Do mého pokoje totiž vtrhl až neuvěřitelnou rychlostí Hadon Kha, můj velmi dobrý přítel. To jsem mohla čekat, zase tenhle mladičký Nautolan. Pousmála jsem se. Vypadal nadšeně a obratně za mnou skočil na postel a posadil se klečmo vedle mě. No, vypadá to, že Hadonovi ten nepořádek rozhodně nevadí. Podívala jsem se do těch jeho krásných, velkých, jiskřících očí a už jen čekala, až ze sebe konečně vychrlí to, co má na jazyku. Udýchaný klučina se naposledy zhluboka nadechl, jak se snažil popadnout dech, a sdělil mi radostnou zprávu. Mistr Kolar ho vybral jako jednoho ze sedmi na Zelos II! No páni, to je skvělé! To tam budeme spolu! Tedy, pokud „cesta za poznáním“ opravdu značí mé přijetí do této mise. Krátce jsem se zamračila nad touto myšlenkou. Ale co to tu řeším, jasně, že jo! Co jiného by to asi mělo být! Teď již trochu s obavami jsem se na klučinu usmála a upřímně mu gratulovala. „To je skvělý Hadone! Hrozně ti to přeju!“
Můj dvanáctiletý kamarád na mne samým nadšením pořád mrkal a já se neubránila dalšímu úsměvu. Vzpomněla jsem si na naše první setkání, které se uskutečnilo hned první den, co byl tento Nautolan přijat do Chrámu. Na rozdíl od většiny ostatních, čerstvě přivedených učňů, se Hadon nebál neznámého. Byl statečný a plně rozhodnutý se stát dobrým Jediem. Díky našim podobným povahám jsme se stali velmi rychle přáteli, což nám zůstalo, až dodnes. S úsměvem na rtech jsem se na něj ještě jednou pořádně podívala. Jak já jsem ráda, že ho mám. Vzpomněla jsem si na svoje ostatní kamarádky a na chviličku se zamyslela. S těma to nikdy nebude jako s Hadonem, nikdy tak upřímné! Ony mě nechápaly, tak jako tenhle kluk. Občas neuměly pochopit mojí tvrdohlavost a panovačnost, a tak jsem se musela krotit. Avšak s tímhle přítelem je to jiné, s ním jsem svá. Když už jsem si šťastného Nautolana prohlížela asi po třetí, nemohla jsem si nevšimnout, jak pevně v rukou svíral svůj datapad s onou úžasnou novinkou! Dost bylo vzpomínání, já už to chci taky vědět!
Hadon si všiml mé netrpělivosti a začal mne pošťuchovat. Naklonil se ke mně a vybídl mne k otevření zprávy. No, před ním přece nemám co skrývat! A pokud ta zpráva náhodou nesouvisí se Zelosem II, tak tu aspoň bude pro mě, aby mne utěšil.„Neprovokuj!“ Usmála jsem se na něj. „Však už jdu na to!“ Znovu jsem pozvedla datapad a tentokrát už zmáčkla ono tlačítko, které mne, jak jsem doufala, zavede na průzkumnou misi, spolu s tímhle milým klučinou…
Cesta za poznáním...
Byla jsi vybrána na nejnovější misi, která bude sloužit mladým padawanům k rozšíření obzorů a navýšení jejich schopností ve výcviku.
Budeš tvořit dvojici s jedním starším padawanem, ostatních pět bude mladších.
Dva starší padawané byli vybráni proto, že se blíží závěrečné zkoušky na rytíře Jedi a tato mise vás oba vyzkouší, zda jste na ně připraveni.
Vašim průvodcem bude mistr Agen Kolar.
Zítra ráno se dostav do hlavního hangáru, předtím se ovšem připrav na všechno...
Síla Tě provázej!
Adi Gallia
Hadon se netrpělivě nakláněl přes Tvé rameno a dožadoval se odpovědi: "No ták, co tam píšou? Nezlob mě a ukaž..."
"V hloubi duše jsem rebel. Kdykoli mi někdo řekne, že trend je takový a takový, hned se vydávám opačným směrem."
Palcem pravé ruky jsem zmáčkla tlačítko svého datapadu, které otevřelo celou zprávu. Je to tu! Konečně! Nejdřív jsem znovu zhlédla nadpis „cesta za poznáním,“ a pak jsem už jen hltala očima jedno slovo za druhým, a brzy jsem již měla přečtený kraťoučký, avšak důležitý vzkaz. To snad není možné! Vážně mě vybrali! Byla jsem hrozně šťastná. Znamenalo to, že pojedu spolu s Hadonem, což mě opravdu těšilo! To je úžasné! Hm, musím si to přečíst ještě jednou! Na rtech mi zazářil úsměv a já se znovu dala do čtení. Takže, jsem jedna ze sedmi! Mohu si oddychnout! Celá nadšená jsem pozorovala svého dvanáctiletého přítele, jak se snaží nahlédnout do zprávy. Pobavilo mě to. Je s ním taková sranda! Tu misi si spolu určitě užijeme!
Nadále jsem mu datapad „nechtěla“ ukázat a uhýbala jsem rukou. Hadan začal být netrpělivý, a já se dobře bavila. Tohle je nejšťastnější den v mém životě! Ne jenom, že poletím na Zelos II s Hadonem! Avšak ještě k tomu ten Erik! Celá šťastná jsem se na chvíli zasnila. Vždyť on se na mě vážně usmál! Hm a pravidla? No, teď už je to jedno! Přece si můžu myslet, na koho chci! Věděla jsem, že se zase chovám nevhodně, ale nyní ve mne bylo tolik radosti, že už jsem svoje skryté city nedokázala ovládat. Tohle všechno je jednoduše fakt super! A poté jsem si zas vzpomněla na svého nabručeného mistra. Ach jo, to mě docela štve, že mu o tom nemohu povědět! Určitě by byl na mě pyšný! Snažila jsem si představit mistra Kimlana, jak mě kdovíjak chválí, a to mi trochu nesedělo. No dobře, asi by mi to nedal najevo, tvrdohlavec jeden! Pokračovala jsem v přemýšlení. Ale uvnitř sebe by na mě byl určitě hrdý, tím jsem si jistá! No, škoda, že mu o tom nemohu říct. Hm, avšak až se vrátí, tak se o tom doví. Ha, dokážu si představit ten jeho nadutý výraz! Jeho žačka na své první velké misi!
Nadále jsem se bavila vtipnými představami a nebyla jsem daleko od výbuchu smíchu. Avšak netrpělivý Nautolan se začal dožadovat odpovědi na svou otázku a já ho už nechtěla déle trápit. Vždyť chci, abychom se radovali spolu! Podívala jsem se na svého přítele a vyplázla jsem na něj jazyk. No, i když, co ho trošičku provokovat! Zeširoka jsem se usmála a řekla mu: „Jo tak ty chceš vědět co je uvnitř, jo??? To by mě teda vůbec nenapadlo!“Tak tohle mě baví! Ještě chvilku jsem si s ním hrála a datapad jsem přehazovala v rukou. Ale co, přece ho nebudu tak dlouho škádlit! Naposled jsem se uličnicky usmála, a pak jsem se„vzdala“ a začala mu tlumočit vzkaz.
„No, takže, píše mi mistryně Gallia“ Otočila jsem se na něj a nechala ho vstřebávat pomaličku informace. A…jasně, že jedu s tebou, ty trubko!“To je stejně tak úžasný!„Pojede nás sedm, jak nám už řekli na ranním shromáždění. Ty a další čtyři mladší padawani budete tvořit jednu skupinu- nejspíš teda, to se tady nepíše. A já, jakožto starší učeň budu tvořit dvojici s jedním také starším padawanem. O koho jde, se tu taky nepíše.“Nad tím jsem ještě neuvažovala! Hm, kdo by to tak mohl být? Někdo mého věku, to je jisté. Na chvilku jsem se rozzářila! Co kdyby se mnou jel on? Hm, nech toho Esmino! Však se dozvíš, kdo to bude. Radši jsem nechala fantazírování, protože jsem se nechtěla zbytečně zklamat a pokračovala jsem dál v rozboru zprávy. Ještě se tu píše, že co se týče mne a toho druhého člena mé dvojice, tak jsme na misi byli vybráni hlavně proto, aby byly ozkoušené naše znalosti a dovednosti, vzhledem k blížícím se závěrečným testům. Což přirozeně dává smysl viď. No a pak už tady je jen zmínka, že našim průvodcem na Zelosu II bude mistr Kolar.“To si nechám líbit! Na toho se těším! No, možná se na něj těším trochu moc. Znovu jsem se pousmála a podívala se na datapad a všimla si ještě posledních dvou řádků. „Málem bych zapomněla, je tu taky napsaný, že se mám zítra ráno dostavit do hlavního hangáru. Hm a prý se mám ovšem připravit na všechno. Co myslíš, co chce mistryně tou větou říct?!“ Čekala jsem na Hadonovu odpověď a začala se rozhlížet po pokoji a přemýšlela, co si asi tak všechno zabalit s sebou…
Mladý Nautolan si nedočkavostí přitáhl Silou Tvůj datapad, aby si ještě jednou sám přečetl tu novinu. Poté až radostí vyskočil do vzduchu, když viděl a zkontroloval si tu úžasnou zprávu: "Jééé, poletíme na Zelos II společně! Já se tak těším... Jsi ráda?" zeptal se a přitom pobíhal radostně po pokoji.
Teprve teď Ti však docházelo, že budeš jedním ze dvou starších padawanů a tudíž na Tebe zcela jistě padne část tíživé zodpovědnosti. Zodpovědnosti za mladší spolubojovníky, protože jste letěli na pravou a nefalšovanou misi do Středního okraje a to nebývá většinou žádná legrace... Kdepak, tohle nebude takové to pravé vzrušení ve výcviku, kdy porazíš poprvé ve cvičném souboji svého oponenta, nebo zvládneš uzvednout poprvé větší břemeno pouze Silou. Tohle už bude zkouška ohněm! A ani mistr Kolar nebyl zárukou bezpečí, jelikož bude pouze pozorovat vás, padawany, v akci.
Mimochodem, tohle mohla být velká příležitost, jak dokázat Radě, že jsi hodna stát se rytířkou Jedi. Jelikož poslední dobou nemuseli být mistři vždy spokojeni s Tvými reakcemi a výsledky, tady jsi se mohla projevit opravdu v dobrém světle.
Z přemýšlení a úvah Tě vytrhl malý zelenavý klučina: "Doufám, že poletí i nějací moji kamarádi. A kdo bude ten další starší? Znáš jej? Určitě ano..." usmál se vesele Hadon a očka mu jen svítila.
"V hloubi duše jsem rebel. Kdykoli mi někdo řekne, že trend je takový a takový, hned se vydávám opačným směrem."
