Zpátky na Alderaan - výcvik pro Etea Primeho (Eteas)

[East.Wood]

Prolog - 3653 BBY

Zuřila válka!
Válka mezi Sithským Impériem a Galaktickou Republikou.
Již téměř tři desetiletí se bojovalo na všech frontách: V hlubinách vesmíru, v oblacích i na povrchu planet. Temnota se chystala zahalit celou galaxii a někteří tvrdili, že snad již tentokrvavý konflikt brzy skončí... Sithové se vrhali do bitev se zuřivostí a touhou podmanit si všechny světy, které náležely pod ochranu Republiky. A řád Jedi nemohl jen nečinně přihlížet zkáze... Ovšem připravovala se akce, která měla za cíl ukončit válečný stav a nastolit toužebně očekávaný mír - Alderaanská mírová konference.
Celá galaxie vzhlížela k této nesmírně důležité události...

Alderaan, královský palác, přijímací sál

Úředník netrpělivě přecházel v jedné s rozhlehlých místností paláce, které se říkalo přijímací sál. Byl rozrušen na nějvětší možno umíru, potil se a nervózně si mnul šedivou bradku...

Konečně se dočkal! Dveře do sálu se rozevřely a dovnitř vešla majestátní postava, zahalená do pláště s kápí béžovošedé barvy. Postava byla doprovázena ještě dalším královským úředníkem. Došli až doprostřed sálu, kde si postava sundala kapuci a bylo možné jí rozpoznat: Togrutanka. Rozhlédla se kolem, zajela rukou k pasu, kde nahmatala světelný meč. Když se ujistila, že je vše v pořádku, promluvila na oba úředníky: "Paran Am-Ris ještě nedorazil?" načež se jí dostalo odpovědi: "Ještě ne, mistryně Dar'Nalo. Senátor má přiletět až po Vás. Konference začíná za hodinu... Pojďte, zavedu vás na místo jednání." pokynul zdvořile muž ženě a dal znamení svému kolegovi, aby zašel na chodbu a zavedl hosty do návštěvních komnat.

Alderaan, královský palác, chodba

Na lavici vedle Tebe seděla rytířka Jedi Satele Shan a Ty jako padawan, který měl vazbu k Alderaanu, jsi byl nejvyšší Radou vybrán, abys doprovázel Shan a její mistryni a učil se a rozvíjel své diplomatické schopnosti.

Čekali jste na přijetí mistryně Dar'naly, která vám posléze měla dát další pokyny. V tom se objevil jeden ze zdejších pracovníků, který vás už předtím doprovázel od hangáru až sem. Uctivě se uklonil a pravil: "Mistryně Dar'Nala vám vzkazuje, že rytířka Shan se má dostavit za ní, zatímco vy" kývnul k Tobě "máte počkat v komnatách pro návštěvy, kde si Vás vyzvednou po konferenci..."

Bylo Ti divné, že Tě sem vzali s sebou a přesto se nebudeš účastnit mírové konference, která možná ukončí Velkou Galaktickou válku. Ale přání mistryně se nedalo ignorovat...
___________________________________________
Výcvik začíná!
Tvým úkolem je pokračovát v ději, nepředbíhej však daleko, nehraj za ostatní charaktery. Popiš myšlenky, můžeš i trochu nastínit minulost, to nechám na Tobě...

[Eteas]

Alderaan, královský palác, chodba

To snad ne, a já se tak těšil. Pomyslel jsem si o tom své. Proč mě sem brali, když stejně nakonec budu tvrdnout v komnatě po konferenci? Připadalo mi to jako za dob, kdy mě a mé bratry brával na pár ze svých obchodních schůzí, byly to pro nás významné chvilky, ale pokaždé jsme se dočkali pouze zklamání. Bohužel dnes to nebylo takové jako tehdy. Tehdy to byly obyčejné obchody, dnes mi, ale byla odepřena účast na mírové konferenci. Proč? vrtalo mi stále hlavou. Nehodlal jsem však nijak zásadně protestovat, stejně by to nebylo platné. Zmohl jsem se tedy na jednu větu: "Nechť to dopadne co nejlépe Shan. Síla s vámi" přitom jsem si však v duchu říkal. Kéž bych mohl jít s vámi.

[East.Wood]

Alderaan, královský palác, chodba

Rozloučil jsi se s rytířkou Shan a vydal se s mužem v typickém královském úboru na cestu chodbami do pokojů pro hosty.

Popravdě jsi byl zmatený a trochu i rozhořčený ze situace, která nastala. Mistryně Dar'Nala jistě nechtěla do tak významné schůze zatahovat padawana - to byl jediný důvod, který vysvětloval její postoj. Alespoň Tě nic jiného nenapadalo. Takže jsi byl vyslán, abys strávil několik dalších hodin v odpočinku a útulném prostředí královského paláce.

S mužem jste došli až k velikým dveřím, kde jste zastavili. Komnorník se uklonil a pravil: "Jsme na místě, pane! Uvnitř je vše, co potřebujete. Kdybyste něco potřeboval, budu na příjmu, komunikátor je vedle lože." Poté odešel a Tys měl nyní chvíli pro sebe. Mohl jsi nyní v klidu meditovat nebo se ohlédnout za svým působením v řádu, či jen tak zavzpomínat.

V komnatě bylo skutečně vše, co člověk potřebuje k odpočinku a relaxaci: Prostorné lože, lehátko, holoprojektor, zásobený bar, bazén s průzračnou vodou...

Bylo jen na Tobě jak se rozhodneš využít zdejší pohostinnosti.

[Eteas]

Alderaan, královský palác, komnata pro návštěvy

Žádná z těchto luxusních věcí mě moc nenadchla, dal bych cokoliv z těchto věcí za to být momentálně kdekoliv jinde, ale co mi zbývalo. "Snad příště" řekl jsem si sám pro sebe potichu. Byla to nejčastější věta, kterou nám otec říkával. Snad příště bude už dost velcí abyste předešli těmto chybám. Mnohé jsem si na něj nepamatoval, jelikož mě do chrámu odvedli ve čtyřech letech, ale přesto si tuhle větu pamatuji. Byla to jedna z mála vzpomínek co mi zůstaly na domov zde na Alderaanu. Mnohokrát jsem toužil dostat se zpátky domů, ale dnes, když po letech jsem na své domovské planetě, toužil jsem být od ní co nejdál. Probouzela se ve mě dlouholetá nenávist vůči otci za to, že mě nechal odvést. Uklidni se a dýchej zhluboka. Ještě jednou jsem se rozhlédl po komnatě. Pozvolna jsem se pohyboval po místnosti a přemýšlel. Nakonec jsem se zastavil a posadil se na lůžko. Zřejmě tu návštěvy moc často nepřespávají pomyslel jsem si, jelikož postel byla trochu tvrdší a bylo z ní cítit dojem novoty, přesto však byla pohodlná. Uvelebil jsem se na ni tak, aby mi pozice co nejlépe vyhovovala a byla co nejpohodlnější a pohroužil se do svých myšlenek. Ihned jsem naprosto přestal vnímat okolí.

[East.Wood]

Alderaan, královský palác, komnata

Byl jsi zcela ponořen do své mysli a tomu, kdo by Tě pozoroval, by přišlo, zda nejsi v umělém spánku, či nespíš... Každopádně Síla Tebou nyní proudila poměrně silně a Tys zažíval stejné pocity, jako když jsi si v Chrámu sednul na odlehlém a osamoceném místě a meditoval jsi zcela odproštěn od všedních povinností padawana. Tvoje povaha vlka samotáře Ti dávala tuto příležitost a ač mistři nejvyšší rady neviděli tento projev svévolnosti rádi, dávali Ti občas více prostoru pro utřízení svých myšlenek...

Teď jsi v jeden moment ucítil záchvěv a současně zaslechl hluk zvenčí. Za oknem zapraskaly větve nejbližšího stromu a bylo jasné, že se venku něco pohnulo...

[Eteas]

Alderaan, královský palác, komnata

Co to? bylo to pro mě jako poplašný signál a okmažitě jsem byl na nohou. Rukou jsem sjel k opasku kde jsem měl svůj světelný meč a s rukou na něm jsem se pomalu šoural k oknu. Byl jsem připraven ihned reagovat. Možná to byl jen nějaký pták. Myslel jsem si, ale někde uvnitř jsem byl silně přesvědčen, že tomu tak nebylo. Nebo spíše jsem nechtěl aby to tak bylo.
Čím blíže jsem byl oknu tím více jsem pociťoval závan venkovního vánku. Má ostražitost však s každým krokem polevovala. To je chyba napomínal jsem se v duchu, ale i přesto jsem si nemohl ponechat plnou ostražitost. Když už jsem došel k oknu má ruka již nesvírala meč, ale byla volně podél těla a já byl naprosto klidný a jistý svým bezpečím.

[East.Wood]

Alderaan, královský palác, komnata

S jistým klidem jsi se přiblížil na krok od okna. I když Síla předtím varovala, mohl jsi nepozorovaně vyhlédnout do zahrad paláce přes spuštěnou roletu. A to, co jsi v pokročilém odpoledním světle zahlédl, Ti na klidu rozhodně přidat nemohlo: Zlomená větev pod oknem a stopy pod ní! Neklamná známka čísi přítomnosti...

Odvážil jsi se pohlédnout stranou a zjistit, kdo že to stál na větvi a zřejmě špehoval Tebe samotného. V dálce u zdi zahrady se mihl stín a v mžiku zmizel v křovinách podél zídky.

Otázkou bylo, zda sledovat podezřelého nebo zůstat v komnatě a držet se plánu mistryně Dar'Naly... Musel jsi se rozhodovat ve vteřinách!

[Eteas]

Alderaan, královský palác, komnata

Pronásledovat jej by znamenalo neuposlechnou jasný příkaz. přestože jsem se snažil váhat, byl jsem vnitřně rozhodnut. Nechtěl jsem jen znuděně sedět v této komnatě a tohle byla příležitost to zvrátit. Pomalu jsem vylezl z okna a posléze šetrně přeskočil na strom po kterém jsem co nejrychleji slezl dolů. Ihned jak jsem cítil pevnou půdu pod nohama jsem se rozběhl směrem kde mi neznámý zmizel z očí. Čerstvý vzduch ve mě probouzel ještě věčí chuť jej dostihnout. Připomínalo mi to jak jsme jako malí hrávali hru na honěnou. S touhle myšlenkou jsem se mírně pousmál.

[East.Wood]

Alderaan, královský palác, komnata

Rozhodnutí pronásledovat neznámého bylo jistě i přes Tvou úlohu v paláci správnější, než nechat jej běžet. Vyskočil jsi tedy na vetve stromu a během okamžiku jsi již stál na pevné zemi, možná na tom samém místě, kde postával i Tvůj cíl. Když jsi se zadíval ke zdi zahrady,viděl jsi pohybující se křoviska a stín za nimi. Někdo se nepochybně snažil u niknout a to velice rychle. Času tedy nebylo nazbyt a Ty jsi se musel dát dopronásledování.

Najednou Tě ovanul chladnější vánek a slyšel jsi tiché: "To je ono, mladý Prime, jen pojď. Pojď za svým osudem..." Ani jsi zprvu nevěděl, jestli někdo v zahradách promluvil nebo se Ti to celé jen odehrálo v mysli...

[Eteas]

Alderaan, královský palác, zahrada

Běžel jsem co nejrychleji to šlo. Za běhu jsem odepjal svůj meč od pasu abych byl připraven na to nejhorší, ale přesto mi neustále vrtalo hlavou. Byla to jen má představa? Těžko se to odhaduje, když jste tak ponořeni do pronásledování. U zídky jsem mírně zpomalil. Rychle jsem ji přelezl a prodral se křovím. Bylo to jako bych vstoupil do jiného světa. Zde byla zahrada bohatá jak na stromy tak i na všelijaké rostliny. Bylo to jako džungle. Mi se neschováš, vylez ven. Procedil jsem skrze zaťaté zuby. Zapnul jsem svůj meč pro všechny případy. Cítil jsem, že neznámý bude určitě blízko. Skrze koruny stromů bylo stova vidět slunce, má tvář byla pod mlhavou září meče až mortvolně bledá. Cítil jsem takové zvláštní vzrušení, které mě vždy doprovázelo při tréninzích s mečem. Pomalu jsem tedy našlapoval a ostražitě naslouchal okolním zvukům.

[East.Wood]

Alderaan, královský palác, zahrada

Při svém pronásledování jsi se ocitl v té méně udržované části zahrad, v sadu porostlém hustými stromy, které tvořily menší lesík. Kdo ví, k čemu jej měly vládnoucí rody na Alderaanu vysazený. Teď ale bylo jasné, že pronásledovaný neznámý se schoval právě ve stínu těchto stromových porostů...

A zase se ozval tajemný polohlas kdesi z dáli: "Správně. Jdi dál a poznáš svůj osud..."

Zapnutím světelného meče se u Tebe projevila ostražitost a připravenost na vše. Chtěl jsi co nejrychleji najít tajemného špeha, protože jsi stále měl zůstat v komnatách a vyčkávat skončení konference. I neznámý při pohledu na Tebe a Tvou zbraň mohl do jisté míry znějistět a udělat třeba i rozhodující chybu...

Najednou se v podvečerním svitu slunce něco zalesklo a dobrých dvacet metrů před Tebou se zpoza křoví vystoupil stín. Stín velikosti dospělého člověka. Na dálku jsi nemohl rozeznat nic, pouze obrysy a lesknoucí se bod na středu postavy. Stín stál nehnutě a čekal...
______________________________
Zatím to vypadá dobře, jen Tě poprosím o drobnost: Zkus nějak oddělovat text, nějaké odstavce by nebyly špatné. Ať celý příspěvek není jeden celistvý blok textu.

[Eteas]

Alderaan, královský palác, zahrada

Mírně jsem zpomalil krok. Kdo to je? pomyslel jsem si. Pomalu jsem se k neznámému přibližoval a stále mi vrtalo hlavou kdo to je. Nevydržel jsem to.

"Kdo jste?" zeptal jsem se polohlasem, ale byl jsem si dost jistý, že mě ta osoba slyšela. To nebylo zrovna originální vyplula mi na povrch všech myšlenek tato věta. Ano teď mi to přišlo jako hloupost i když nevím vlastně proč.

Blížil jsem se k neznámému víc a víc. Zbývalo dobrých deset metrů mi to však přišlo jako věčnost kdy jsem ušel těch prvních deset. Něco uvnitř mi stále říkalo: Tak a teď jsi udělal chybu.
Nedokázal jsem se zbyvit pocitu zklámání, že třeba teď už můžou mistryně Dar'Nala a rytířka Shan hledat mou osobu. To vše se zkloubilo s vzrušením z pronásledování, která může být za chvíli u konce.

[East.Wood]

Alderaan, královský palác, zahrada

Zastavil jsi se sotva pár metrů od postavy a kupodivu jsi neviděl nic víc, než když jsi ji spatřil před chvílí na útěku: Stín stromových porostů halil neznámého do šera a zakrýval z něj většinu podstatného. Snad jen rozeznatelná byla výška postavy, která byla nadprůměrná...

Osoba se zřejmě zakrývala nějakým oblekem, který jí schoval většinu částí těla. Vidět bylo jen svítící modré oči, ve stínu vypadaly trochu strašidelně.

Postava se ani nepohnula a stejně tajemným a tichým hlasem, který jsi mohl slyšet při pronásledování zahradami, promluvil: "Jsi velice odvážný, mladý Prime. Ale jen odvaha nestačí k tomu, aby člověk našel pravdu. Chceš-li prozradit tajemství, související s Tvou rodinou, musíš mne následovat... Pokud ovšem nevěříš, můžeš mne zabít. Záleží čistě na Tobě!" zněla podivná slova a muselo Ti být jasné, že se tu děje něco velice záhadného...