Další štace - výcvik pro Freye Overmana (Davidss)

[Davidss]

Trid, ulice

Vyjdu z baru a zamířím na druhou stranu města,tedy směrem který mi udal Quarrenský stařec.Po cestě přemýšlím,jak vykonám můj obtížný úkol a také a hlavně,přemýšlím o Akkole.Hmm,říkala že to byla pilotka a teď že obchoduje se součástkama do lodí...hm o bojovém výcviku nic ale musím počítat že nějaký základ tam bude...no fajn.
shromážduju si v hlavě informace o mém nejbližším cíle.Jsem tolik zabraný do svých myšlenek,že si ani nevšimnu kudy jdu a pohybuju se tam,kam mě srdce táhne.

Když se konečně proberu ze svých vzpomínek a myšlenek,některé jsou nostalgické,tak se začnu rozhlížet kolem sebe.Uvidím,že kolem mě jsou samé vysoké budovy a některé z nich,vyhlížejí jako administrativní.Budu na nějakém náměstí,nebo tak něco...
určím si v myšlenkách svoji polohu.

Když se začnu rozhlížet po nějaké živé bytosti,které bych se mohl poptat,kde se to vůbec nacházím,žádnou nevidím.Ale mám zvláštní,zatím neidentifikovatelný pocit.Sakra co to má být...takové zvláštní mrazení v zádech.
přemýšlím a pak mi to dojde.Takové mražení mám,když mě někdo sleduje.
řeknu si a pomalu,dělajíc že se nic neděje,otočím hlavu na obě strany,tam a zpět.Pokud někoho zahlédnu,rozhodnu se dělat že nic a jdu dál,směrem kde tuším doky.Ale nenápadně se ohlížím,s cílem že možného špeha zahlédnu.

[East.Wood]

Trid, náměstí

Ač bylo prostranství mírně osvětleno, jeho kouty by se daly označit za dosti nepřehledné. Takováto nároží byla často využívána kapsáři, zloději, násilníky a vrahy. Nebylo radno se zdržovat podél zdí a v záhybech uliček, přilehlých k náměstí. A když už k tomu měl člověk pádný důvod, měl by mít u pasu nejméně dva blastery...

Teď jsi šel dost opatrně a s nejvyšším stupněm pohotovosti, ačkoliv nestranný pozorovatel by řekl, že se chováš stoicky klidně, ba přímo flegmaticky. Ale tam uvnitř Tebe stále blikala červená kontrolka, značíčí blízké nebezpečí. A ta nelhala...

Z jednoho z mnoha vchodů do budov se vyloupl stín, lépe řečeno postava celá zahalena do tmy. Minul jsi jí opravdu v poslední chvíli, neboť její skrýš jsi prošel právě okamžik před tím, než se postava odpoutala z úkrytu. Z ničeho nic jsi dostal varovný signál z mozku, ale v ten samý moment jsi ucítil ruku na rameni...

[Davidss]

Trid, náměstí

Pomalu kráčím slabě osvětleným náměstím,lehce a nenápadně se rozhlížím po jeho tmavých plochách,zda někoho skrytého ve tmě a stínech nezahlédnu.Hmm,ideální místo pro krádež,loupěz nebo přepadení...musím být na pozoru!!
řeknu si a usoudím tak částečně z vlastní zkušenosti z mládí,když si vzpomenu,jak jsem kradl zbraně,peníze a další věci,když byli rodiče na misi a my neměli jídlo ani kredity.Ale rychle se otřepu,setřesu ze sebe staré vzpomínky a soustředím se na situaci,ve které jsem nyní.Ale přistihnu se opět,jak pomýšlím na dětství,které jsem prožil.Nech toho,soustřeď se!
pokárám se v duchu a teď už se doopravdy soustředím a neujíždím v mysli pryč do minulosti ale myslím pouze na současnost.

Stále tak jdu a rozhodnu se zkontrolovat blaster,obdržený na policejní stanici.Trochu si pohraju s nastavením intenzity a míření a pak ho zastrčím do pouzdra.Sice tam úplně dobře nesedí ale dá se lehce vytasit a to je pro mě hlavní.Najednou,z ničeho nic,když zrovna procházím kolem jedné velké ale už polorozpadlé administrativní budovy,s mnoha dveřmi,něco ve mě mi řekne,že mám jít rychle pryč.Po krátkém zamyšlení,nad tímto nezvyklém impulsem z mozku,se rozhodnu jednat...ale pozdě.Zahlédnu postavu,celou zahalenou do tmy a tím pádem nemůžu určit zda se jedná o muže,nebo ženu.Cítím dopad tvrdé ruky na rameno a na chvíli se mi zastaví dech.Ale poté se vzpamatuju,na nic nečekám a jednám.

Překulím se rychlým kotoulem dozadu,zaujmu následnou pozici v pokleku,vytasím blaster,zamířím a vypálím celý na postavu dvě blasterové střely.Mířím hlavně na nohy,které tenhle blaster moc nemůže poškodit,o což mi jde,abych poté mohl neznámou osobu vyslechnout,okrást a nebo jinak využít.

[East.Wood]

Trid, náměstí

V poslední chvíli jsi zareagoval a místo toho, aby jsi se otočil a snažil se zjistit, kdo za Tebou stojí, volil jsi zásadu 'nejdříve střílej, pak se ptej'. Do tmy vyšlehly dva výstřely z Tvého blasteru a bylo vidět, jak zasáhly neznámou postavu a ta se skácela na zem. Slyšel jsi i výkřik - ženský výkřik...

Když jsi zažehnal bezprostřední nebezpečí, jal jsi se zjišťovat fakta. Blaster stále namířený na osobu ležící na zemi a držící se za zraněnou končetinu jsi brzy poznal, o koho jde - Akkola Zega! Ta se nevěřícně podívala na toho, kdo jí zranil. Pak mezi bolestivými steny promluvila: "Ech..to jste vy? Jak jste ... aah... mohl? Čekala jsem tu na vás a ... ughh... Zbláznil jste se?" posadila se a snažila se vstát, bohužel bezvýsledně.
______________________________
Trochu neuvážená reakce v Tvém podání, takže také poněkud překvapující následky...

[Davidss]

Trid,náměstí

Po mém pokleku,následují dvě rychlé blasterové střely,které v tomto nočním tichu,znějí jako když někdo pořádně práskne bičem.Sakra,taky jsem se moh nejdřív zeptat...no co teďka už je pozdě.
pomyslím si za tohoto hlasitého zvuku a jak poté se smíšenými pocity hrdosti a nejistoty zjistím,moje střely trefily,přesně tam kam jsem chtěl.Těsně nad koleno,abych té neznámé osobě zabránil utéct,teda kdyby chtěla."Tohle je nejrychlejší,nejspolehlivější a nejméně bolestivá metoda,jak nepříteli zamezit v úniku".
vybavím si otcova slova a znovu mu v duchu děkuju za to že mě tohle všecko naučil.

Osoba po mých přesných výstřelech padne s výkřikem plným bolesti na zem.Sakra,ten hlas odněkud už znám...
vybavím si hlas ale nedokážu si vybavit toho,který tímto hlasem mluví.No však se to brzo dozvím...
řeknu si a tak se taky stalo.Pohlédnu dolů na osobu a s ohromným překvapením,zjistím,že ta ležící osoba dole,je můj nový cíl...Akkola!!
Ta se mi taky podívá do očí a zračí se v nich jediná věc.Nevěřícnost.Pak promluví a já se rozhodnu zahrát divadýlko.C,cc,co jse,jsem t,tt,to udě,lal?
podávám herecký výkon a nenápadně se rozhodnu jednat.

Pomalu se k ní za takového blekotání přesouvám,blaster stále skloněný u boku,v "mírové pozici".Ale ne nadlouho.Jakmile jsem u ní dostatečně blízko na svůj úmysl ale ovšem dostatečně daleko od jejích dlouhých končetin.Když na ně pomyslím,opět si postesknu,že musím zabít tak přitažlivou ženu.No,práce je práce...
povzbudím se a zamířím na její hruď.Rozhlédnu se,zda nikde nikdo a poté řeknu.Je mi to líto,Akkolo...
a myslím to vážně.Prstem na spoušti blasteru zmáčknu dvakrát spoušť a tím se asi ukončí život Akkoly Zegy...

[East.Wood]

Trid, náměstí

Přiblížíl jsi se k napůl bezmocné Akkole, přičemž jsi ignoroval její bolestné vzlyky a namířil jsi na ní zbraň podruhé, tentokrát ovšem s jasným záměrem - zabít svou oběť dříve, než si uvědomí, co se vlastně stalo. Jedině takhle jsi moh rychle a bezbolestně (tedy alespoň pro tebe) ukončit její život i svůj úkol a vrátit se na základnu a informovat Kapitána o úspěchu akce.

Bohužel pro Tebe se stalo něco, s čím jsi až tak nepočítal: Tvůj blaster byl určen pouze pro jedinou misi, tudíž se nikdo neobtěžoval Ti říci, že je nabita jen na dva výstřely. Tvému šéfovi se zřejmě zdálo zbytečné ozbrojovat Tě více, než bylo nezbytně nutné. Proto jsi měl jen dva smrtící výstřely na zneškodnění své oběti a ty už jsi právě vyplýtval na její znehybnění.
Takže jsi vystřelil dvakrát naprázdno a Akkola, nečekajíce na nic, vykopla zdravou nohou do vzduchu přesně do míst, kdes zbraň držel a tato vylétla vzduchem někam do prostoru náměstí. Neměl jsi ani čas nějak zareagovat, neboť Akkola vytáhla svou zbraň a teď jsi to byl Ty, kdo je ohrožován blasterem!

Žena se s námahou zvedla, podpírajíce se o blízký sloup s osvětlením a tiše zaúpěla. Potom se zlostně podívala Tvým směrem a pronesla něco, z čeho Ti nebylo dvakrát dobře: "Tohle jsi neměl dělat, syčáku! Čekala jsem, že nějakému zatracenému lovci odměn nemohu zcela věřit, ale že se mě pokusíš zabít takhle rychle, to mě nenapadlo... Teď si to odskáčeš, tím si buď jist!"

Pak už jsi jen ucítil tupou ránu do zátylku a dále už nebylo nic...
Nic, než tma...

[Davidss]

Trid, náměstí

Zamířím na její hruď,vzdouvající se přerušovaným dechem,částečně bolestí a částečně strachem,pramenícím z toho že na ni mířím svým blasterem.Zmáčknu nemilosrdně spoušť a jsem připravený zacpat si uši,abych neslyšel bolestivý výkřik po zásahu.Ale co to doprde*e?
zeptám se sám sebe,když nezazní žádný hlasitý blasterový výboj,neslyším žádný křik,který by se rozléhal po zpustlém a opuštěném náměstí.Jen ticho,které mi není ani trochu příjemné.

Pohlídnu na zásobník blasteru a ten jediný pohled na tu proklatou věc mi stačí.Nebyl nabitý na víc než na dva výstřely.Jen na ubohé dva výstřely.Do kela,ten Kapitán je ale lempl...
prokleju toho proklatého Chisse.Ale Akkole,o které jsem si myslel,že je pohybuneschopná,se vymrští a vykopne mi blaster z ruky.

A pak jen úder na zátylek.A pak už nic...Nic...

[East.Wood]

vesmír, frachťák třídy Theta T-2c

První, cos vnímal, když jsi trochu přišel k sobě, byla chladná, ocelová podlaha. Slyšel jsi nejasně hučení motorů a také hlasy. Ty přicházely odněkud z prostoru před Tebou, ale jelikož jsi ještě nemohl otevřít oči, protože víčka byla snad z transparioceli, zkusil jsi pochytit alespoň něco z oněch hlasů...

"Myslíš, že byl dobrý nápad tahat toho lumpa s sebou?"

"Nevím, ale může se nám hodit. Kdo ví, co nás čeká..."

"Já Ti říkám, že Tě chtěl zabít a měli jsme ho nechat na Tridu!"

"Podívej, pokud bude dělat potíže, zbavíme se ho, ok?"

"No jo..."

Takže jsi slyšel rozhovor dvou hlasů, ten jeden se zdál být ženským.
Když se Ti konečně podařilo rozlepit víčka, viděl jsi překvapivě, že jsi na nějaké lodi, Sith ví kde a s kým...

[Davidss]

vesmír, frachťák třídy Theta T-2c

Po zdánlivě nekonečné tmě,se konečně najednou pomalu rozjasní světlo.
Kde to jsem?
napadne mě první přirozená věc.Slyším slabé hučení motorů a ještě nějaký jiný zvuk,kterým jsou dva hlasy.Usuzuju že je jeden ženský ale ten druhý bohužel nedokážu rozlišit.

Bože co to je dneska za den?
pomyslím si s tichým povzdechem.Ale pak mě napadne že už může být den další.
No super ještěže jsem na vraždu Akkoly nedostal žádné časové omezenípomyslím si a snažím se tímto pomyšlením trochu zlepšit svojí situaci.
Pokud to vůbec jde...
dodá zlomyslný,šeptavý hlásek v mojí hlavě.

Vyženu ho z hlavy a přinutím se poslouchat právě probíhajicí rozhovor mezi dvěma hlasy.Co slyším,se mi moc nezamlouvá ale nic s tím nemůžu dělat.Otevřu oči naplno a uvidím že se nacházím na palubě nějaké lodi,pravděpodobně už ve vesmíru.
Kde to jsem?
pokusím se zeptat ale nakonec nevyjde z mých úst žádný slyšitelný zvuk jen jimi nahlucho zahýbu.Pořádně se nadechu a zeptám se znovu,tentokrát nahlas a srozumitelně Kde to jsem a kdo jste?

-----------------------------------------------------
Omlouvám se za to že jsem dlouhou neodpovídal ale měl jsem jiné věci na práci.

[East.Wood]

vesmír, frachťák třídy Theta T-2c

Odpovědí na Tvé dotázání se bylo jen opětovné hučení motorů lodi.

Avšak za nějakou minutku bylo slyšet znovu zřetelná slova: "Vezmi to, prosím, na chvíli za mě..." a na to se ozvaly kroky. Za moment se nad Tebou tyčila postava člověka, muže urostlé postavy, mužných rysů a pohledu zabijáka... Měl černé rozcuchané vlasy a vousy s bradkou mu dodávaly na vzhledu chlapíka, se kterým si není radno zahrávat.

Došel až k Tobě, aby se přesvedčil, že pouta, která Tě drží u země, jsou v pořádku a na svém místě. Poté se znovu napřímil a pravil: "Tak hele, kámo! Nejsi tu rozhodně díky mě. Bejt po mým, válíš se někde v tridským prachu s dírou, vypálenou na čele! A to si piš, že bych se trefil..." řekl tajemný muž, zatímco kontroloval přístroje v prostoru, kdes byl spoután.
Poté se na Tebe znovu zadíval a planoucíma očima Tě doslova propaloval, když říkal: "Ale Akkola chce, abys zůstal na živu a nalákal tak na sebe svýho šéfa, který ji chtěl zabít. Což je asi tak jediný důvod toho, že momentálně žiješ... A bejt Tebou, chovám se slušně. Nemám rád, když se mi vrahoun prohání volně po lodi. To se pak neznám..." řekl, načež zmizel znovu v prostoru pilota, který, jak jsi předpokládal, byl někde vepředu.

[Davidss]

vesmír, frachťák třídy Theta T-2c

I přestože můj dotaz byl srozumitelný a byl vyřčen dost hlasitě aby ho uši lidské,či jakékoliv jiné slyšící rasy dokázaly zaslechnout.Ale buď se mi to jen zdálo nebo jej obě osoby,ke kterým byl tento dotaz směřován,prostě ignorovaly.Odpovědí mi bylo jen hučení motorů.Až za nějakou minutu to neustálé hučení přerušil lidský hlas,po kterém následovaly kroky mým směrem.Když vzhlédnu nahoru spatřím mohutnou mužskou postavu,jehož vzhled mi někoho matně připomíná.Jako bych ho už někde viděl...jen si vzpomenout kde.
bleskne mi hlavou vzpomínka na podobnou tvář.

Muž se ke mě sehne a zkontroluje mi pouta.Bojí se...kdyby ne tak by je nekontroloval.
pomyslím si a po obličeji se mi mihne drobný úsměv,který tak rychle jak přišel zase zmizí,když muž začne mluvit.Mlčky ho poslouchám a když mluví o psaní tak ho přeruším drzým Nemám si to kam psát ani jak,mám svázané ruce.
dopovím s úšklebkem.Zase muže poslouchám a tentokrát mě nenapadá žádná drzá poznámka kterou bych ho mohl přerušit.

Když dopoví tak zachovám kamennou tvář a poté až odejde tak se uvolním a hlavou se mi začne honit spoustu myšlenek.No to je super,to by mě zajímalo co se ještě stane,je to jako na kolotoči...
říkám si v duchu.Je načase se dostat pryč!
udám si další věc a začnu zkoušet vyprostit se z pout ale připraven pokud někdo přijde vrátit se stále k tomu "klidnému ležákovi".

_________________________________________________
Omlouvám se i sem za dlouhou neaktivitu,způsobenou pádem a destrukcí mého PC a teprv včera jsem dostal nový.Takže se můžeš těšit na pořádné odpovědi. 3)

[East.Wood]

vesmír, frachťák třídy Theta T-2c

Pouta byla pevná, poblíž žádný ostrý předmět, či řezná zbraň a loď byla nadevší pochybnost na cestě tam, kdes měl původně letět jako najatý lovec odměn - k Halanitu. Tam jsi měl Akkole pomoci najít jejího muže, ztraceného někde na měsíci.
A jelikož jsi zaslechl i Akkolino jméno, dalo se vytušit, že ten, kdo Tě na Tridu přemohl, když jsi chtěl zabít svou oběť, byl onen muž, který s Tebou před chvílí mluvil.

Situace prozatím bezvýchodná.
Ovšem bylo jen na Tobě, zda se pokusíš vysvobodit se a napadnout osádku lodi, anebo to zkusíš diplomatickou cestou...
______________________________________________
Za tu pauzu se teď snaž...