Neznámá planeta:
No konečně, už jsem se bál, že nás v tom holky nechaj!
Zaradoval jsem se, když jsem zaslechl a následně si pohledem zkontroloval, že po vojácí opravdu pálí někdo další a oni jsou z toho pořádně zmateni. Začal jsem radostně pálit po přeživších, které jsme museli co nejrychleji eliminovat a přišlo další kladné překvapení, když se ke mě dostal Tum evidentně schopný života i střelby. Brzy bylo po všem a já si dost oddechl. Chvíli jsem měl již pocit, že to nedopadne dobře.
Přišly jste právě v čas, tenhle pták už by nás dlouho nekryl. Jenom Tum to koupil na začátku. Sakra, s takovovou ranou ti to mělo urvat břicho, jaks to sakra udělal?
Zeptal jsem se trochu nechápavě Tuma a podpořil jsem tím Nimin zmatený pohled. Rozhodně jsem otázku zabalil ale spíš jako popíchnutí a nasadil jsem úsměv, aby bylo zřejmé, že jsem rád, že není mrtvý. Když odhalil svůj krunýř, musel jsem se vážně zasmát.
Hej, tohle by mě vážně nenapadlo.
Potom jsem však zvážněl a opět jsem se jal vydávat povely.
Musíme odsud ale rychle vypadnout, než přijde další hlídka. Tak pojďte, honem oberem ty vojáky o pár zásobníků a nějaké ty specialitky, jestli něco budou mít u sebe a pak musíme vypadnout někam do lesa. Už jsme tu moc dlouho.
S těmi slovy jsem rychle zastrčil malý blaster na opasek a rychle jsem se vydal prohrabat vojáky, jestli nemají nějaké granáty či tak něco. Na ostatních jsem nechal, aby si doplnili zásobníky a stále jsem je popoháněl, abychom brzy vyrazili pryč z paloučku, daleko od třinácti mrtvol vojáků včetně jejich velitelů a také toho prostříleného ptakoještěra, který nám posloužil jako štít.
Mossd (výcvik pro MrTukan)
Moderátor: Moderátoři
Neznámá planeta:
Podobným návrhům se nebránil nikdo a všichni se hbitě pustili do "práce". Výsledek byl však trochu sporný, na jednu stranu jste si odsud odnášeli všichni zbraně s dostatkem munice, dokonce jste každý ukořistili po jednom granátu (což u tebe znamenalo vlastnictví už tří kousků) ale na stranu druhou jste nezískali nic převratného na to z kolika "zdrojů" jste vybírali. Nicméně spokojeni s výbavou jste se rychle přesunuli z louky, pod vedením Nim jste si zvolili jižní směr a díky tvému pobízení dost rychlé tempo. Proplétali jste se houštinami asi půl hodiny když se začalo stmívat, ani jsi si neuvědomil jak dlouho už tu jste a že jste za celou dobu nic nejedli, ovšem tvůj žaludek si to uvědomoval velice dobře a hlasitě to dával najevo. Protože tvůj žaludek nebyl jediný rozhodli jste se najít úkryt na noc a něco k jídlu. Hledání úkrytu díky sonaru Nim problém nebyl a během deseti minut jste byli zabydleni v malé jeskyni kterou by stěží našel i cvičený pes, o poznání větší problém představovalo jídlo. Nebylo vyloučeno že jste byli obklopeni jídlem, ale jíst cokoli co neznáte vám nikomu nepřišlo jako dobrý nápad a nic co by jste znali se vám najít nepodařilo, jediným cenným objevem v tomto směru tak byla tůňka s pitnou vodou nedaleko vašeho úkrytu. Nakonec, když už jste si mysleli že zůstanete o hladu se z křoví vynořil Tum jenž se předtím vydal pátrat po jídle, když se v klidu usadil v jeskyni pomalu sáhl do svého pláště a prohlásil.
No není to úplně supr žvanec, ale pořád to chutná líp než ty blafy na Akademii.
S těmito slovy a širokým zazubením vytáhl z útrob pláště kus masa v kterém jsi rychle rozpoznal kus onoho ptakoještěra. Maso bylo svým způsobem pečené i když se asi v žádné kuchařce v galaxii nepíše o pečení blasterovou střelbou a opravdu nebylo špatné, což ovšem mohlo být dáno i tvým hladem. Zbytek noci jste se střídali v hlídkování a zkusili se trochu vyspat, jak jsi pozoroval nikomu z vás se nespalo zrovna lehce a tak se spánek shlukl na nutné minimum doplněné meditací, nicméně jste ráno po dojedení posledních zbytků ptakoještěrčí pečeně byli odpočatí a připraveni vyrazit.
Opět pod vedením Nim jste se vydali dál na jih. Šli jste další asi hodinu když jste se dostali do jakéhosi háje vysokých stromů, postupovali jste rychle a podle všeho dost nenápadně když jsi náhle ucítil studený závan deroucí se po tvých zádech. Okamžitě jsi se zastavil a velmi pomalu otočil hlavu doprava odkud ti Síla napovídala nebezpečí, zde asi deset metrů od vás mezi stromy stála postava v černém plášti. Při pohledu na ní ti opět přejel mráz po zádech, nebylo pochyb, byl to Sith. Nechápal jsi jak se mohl dostat tak blízko aniž by ho cítila NIm, ale byl tu. Zpod jeho kápě vás sledoval pár žlutých očí obrýsovaných sithským tetováním a v rukou dřímal rukojeť světelného meče.
Podobným návrhům se nebránil nikdo a všichni se hbitě pustili do "práce". Výsledek byl však trochu sporný, na jednu stranu jste si odsud odnášeli všichni zbraně s dostatkem munice, dokonce jste každý ukořistili po jednom granátu (což u tebe znamenalo vlastnictví už tří kousků) ale na stranu druhou jste nezískali nic převratného na to z kolika "zdrojů" jste vybírali. Nicméně spokojeni s výbavou jste se rychle přesunuli z louky, pod vedením Nim jste si zvolili jižní směr a díky tvému pobízení dost rychlé tempo. Proplétali jste se houštinami asi půl hodiny když se začalo stmívat, ani jsi si neuvědomil jak dlouho už tu jste a že jste za celou dobu nic nejedli, ovšem tvůj žaludek si to uvědomoval velice dobře a hlasitě to dával najevo. Protože tvůj žaludek nebyl jediný rozhodli jste se najít úkryt na noc a něco k jídlu. Hledání úkrytu díky sonaru Nim problém nebyl a během deseti minut jste byli zabydleni v malé jeskyni kterou by stěží našel i cvičený pes, o poznání větší problém představovalo jídlo. Nebylo vyloučeno že jste byli obklopeni jídlem, ale jíst cokoli co neznáte vám nikomu nepřišlo jako dobrý nápad a nic co by jste znali se vám najít nepodařilo, jediným cenným objevem v tomto směru tak byla tůňka s pitnou vodou nedaleko vašeho úkrytu. Nakonec, když už jste si mysleli že zůstanete o hladu se z křoví vynořil Tum jenž se předtím vydal pátrat po jídle, když se v klidu usadil v jeskyni pomalu sáhl do svého pláště a prohlásil.
No není to úplně supr žvanec, ale pořád to chutná líp než ty blafy na Akademii.
S těmito slovy a širokým zazubením vytáhl z útrob pláště kus masa v kterém jsi rychle rozpoznal kus onoho ptakoještěra. Maso bylo svým způsobem pečené i když se asi v žádné kuchařce v galaxii nepíše o pečení blasterovou střelbou a opravdu nebylo špatné, což ovšem mohlo být dáno i tvým hladem. Zbytek noci jste se střídali v hlídkování a zkusili se trochu vyspat, jak jsi pozoroval nikomu z vás se nespalo zrovna lehce a tak se spánek shlukl na nutné minimum doplněné meditací, nicméně jste ráno po dojedení posledních zbytků ptakoještěrčí pečeně byli odpočatí a připraveni vyrazit.
Opět pod vedením Nim jste se vydali dál na jih. Šli jste další asi hodinu když jste se dostali do jakéhosi háje vysokých stromů, postupovali jste rychle a podle všeho dost nenápadně když jsi náhle ucítil studený závan deroucí se po tvých zádech. Okamžitě jsi se zastavil a velmi pomalu otočil hlavu doprava odkud ti Síla napovídala nebezpečí, zde asi deset metrů od vás mezi stromy stála postava v černém plášti. Při pohledu na ní ti opět přejel mráz po zádech, nebylo pochyb, byl to Sith. Nechápal jsi jak se mohl dostat tak blízko aniž by ho cítila NIm, ale byl tu. Zpod jeho kápě vás sledoval pár žlutých očí obrýsovaných sithským tetováním a v rukou dřímal rukojeť světelného meče.
Neznámá planeta:
Celý zbytek dne a noc vše probíhalo celkem klidně a v pořádku, tudíž jsme ráno byli možná trochu ukolébáni pocitem bezpečí, což se však velice rychle změnilo chvíli potom, co jsme opustili svůj úkryt. Bylo zvláštní, že se Sith dostal tak blízko nás a že jsem ho já ani Nim nevycítili dřív, ale dost možná využil nějakou maskovací techniku. Bylo jasné, že teď teprve jsme opravdu ve skutečné brindě a vůbec nebylo jasné, jak tohle skončí a co bychom měli dělat. Proti světelnému meči jsme totiž nebyli nijak vybaveni. Když jsem si Sitha všiml, úplně jsem strnul a snad i trochu vyděšeně se na něj koukal. Zmohl jsem se jenom na vyděšené vzdychnutí.
A kurva.
Což museli zaznamenat všichni moji kolegové a jistě i brzy pochopit, oč se jedná. Horečně jsem přemýšlel co teď. Utíkat mi přišlo jako hloupý nápad, protože sithovy schopnosti jistě nebyly tak špatné jako schopnosti vojáků. S tím jsem současně shledal, že začít na něj pálit by možná taky nebylo nejlepší, ale uvědomoval jsem si, že pokud na nás opravdu bude chtít zaútočit, nezbyde nám než nějak zareagovat a to nejlépe také útokem. Stále ještě jsme měli granáty, které by, při jeho nesoustředěnosti, mohly pomoci. Doufal jsem, že ostatní se rychle zorientují, ale že nespanikaří. Sám jsem pomalu sáhl pro svůj malý blaster, i když jsem si nebyl vůbec jist, zda je moudré ho použít. a druhou ruku jsem spustil k místu, kde jsem ukrýval své granáty. Dál jsem koukal, co bude Sith dělat a ve zkrytu duše jsem doufal, že nám přišel oznámit, že test skončil a vracíme se na Akademii.
Celý zbytek dne a noc vše probíhalo celkem klidně a v pořádku, tudíž jsme ráno byli možná trochu ukolébáni pocitem bezpečí, což se však velice rychle změnilo chvíli potom, co jsme opustili svůj úkryt. Bylo zvláštní, že se Sith dostal tak blízko nás a že jsem ho já ani Nim nevycítili dřív, ale dost možná využil nějakou maskovací techniku. Bylo jasné, že teď teprve jsme opravdu ve skutečné brindě a vůbec nebylo jasné, jak tohle skončí a co bychom měli dělat. Proti světelnému meči jsme totiž nebyli nijak vybaveni. Když jsem si Sitha všiml, úplně jsem strnul a snad i trochu vyděšeně se na něj koukal. Zmohl jsem se jenom na vyděšené vzdychnutí.
A kurva.
Což museli zaznamenat všichni moji kolegové a jistě i brzy pochopit, oč se jedná. Horečně jsem přemýšlel co teď. Utíkat mi přišlo jako hloupý nápad, protože sithovy schopnosti jistě nebyly tak špatné jako schopnosti vojáků. S tím jsem současně shledal, že začít na něj pálit by možná taky nebylo nejlepší, ale uvědomoval jsem si, že pokud na nás opravdu bude chtít zaútočit, nezbyde nám než nějak zareagovat a to nejlépe také útokem. Stále ještě jsme měli granáty, které by, při jeho nesoustředěnosti, mohly pomoci. Doufal jsem, že ostatní se rychle zorientují, ale že nespanikaří. Sám jsem pomalu sáhl pro svůj malý blaster, i když jsem si nebyl vůbec jist, zda je moudré ho použít. a druhou ruku jsem spustil k místu, kde jsem ukrýval své granáty. Dál jsem koukal, co bude Sith dělat a ve zkrytu duše jsem doufal, že nám přišel oznámit, že test skončil a vracíme se na Akademii.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Neznámá planeta:
Tvé skryté přání ukončující tuto "misi" se bohužel s jistotou nenaplnilo když se jílec v ruce temné postavy rozzářil odlesky rudého světla jeho čepele. Ani v nejmenším teď nebylo pochyb o jeho nepřátelských úmyslech.
Sith se konečně rozhoupal k akci a udělal první krok vpřed. V ten moment však zjistil že to přeci jen nebude mít tak lehké, zpoza tvých zad mu totiž vyšla vstříc salva střel z těžkého blasteru.
Na... sežer si to parchante!
Une očividně nehodlala čekat na jeho útok a její těžký blaster byl dost nepříjemným způsobem jak mu to sdělit. Ani ostatní nikterak nezaháleli a jako na povel spustili útok, nutno podotknout že dost chaotický. Nim zahodila blaster a s rukama napjatýma podél těla začala kolem sebe soustředit Sílu, k čemu ti přesně nebylo jasné, ale každopádně se proti Sithovi chystala použít Síly. Tum bral situaci taky po svém, svůj blaster hodil Une k nohám a s bojovým zavrčením se jal svého "meče", který sebou ještě pořád táhl. Jeho váhání v útoku bylo naštěstí jasným důkazem jeho uvědomění, že i sebetvrdší meč (jímž jeho ostnový nanuk jistě nebyl) proti světelnému meči neobstojí s výjimkou těch pár vzácných materiálů v Galaxii, k nimž však jistě ostny nějaké rostliny nepatřily.
Váš soupeř nucený k ústupu při krytí před dotěrnou a velmi přesnou střelbou Une vypadal velmi podrážděně a nebylo pochyb že i on brzy přejde k tvrdším útokům. Náhle jsi však ucítil cosi zvláštního, povědomého, nasládlou vůni která rychle začala štípat v nose. Chvíli ti trvalo než jsi si vzpomněl odkud ji znáš, ale přeci jsi si vzpomněl. Byl to ten pil který přinesla Une s Nim do vašeho prvního tábořiště, pil jenž teď Nim pomocí Síly rozviřovala v oblaku před sebou z malého listového váčku u pasu, zdálo se že přeci jen má nějaký plán. Ovšem také to vypadalo že každý z nich má plán, svůj plán, plán jež se mohl stejně dobře zapojit do plánů ostatních jako se s nimi křížit, bylo na tobě zda se ujmeš pomyslného velení, nebo tak jako ostatní zkusíš sám své štěstí.
Tvé skryté přání ukončující tuto "misi" se bohužel s jistotou nenaplnilo když se jílec v ruce temné postavy rozzářil odlesky rudého světla jeho čepele. Ani v nejmenším teď nebylo pochyb o jeho nepřátelských úmyslech.
Sith se konečně rozhoupal k akci a udělal první krok vpřed. V ten moment však zjistil že to přeci jen nebude mít tak lehké, zpoza tvých zad mu totiž vyšla vstříc salva střel z těžkého blasteru.
Na... sežer si to parchante!
Une očividně nehodlala čekat na jeho útok a její těžký blaster byl dost nepříjemným způsobem jak mu to sdělit. Ani ostatní nikterak nezaháleli a jako na povel spustili útok, nutno podotknout že dost chaotický. Nim zahodila blaster a s rukama napjatýma podél těla začala kolem sebe soustředit Sílu, k čemu ti přesně nebylo jasné, ale každopádně se proti Sithovi chystala použít Síly. Tum bral situaci taky po svém, svůj blaster hodil Une k nohám a s bojovým zavrčením se jal svého "meče", který sebou ještě pořád táhl. Jeho váhání v útoku bylo naštěstí jasným důkazem jeho uvědomění, že i sebetvrdší meč (jímž jeho ostnový nanuk jistě nebyl) proti světelnému meči neobstojí s výjimkou těch pár vzácných materiálů v Galaxii, k nimž však jistě ostny nějaké rostliny nepatřily.
Váš soupeř nucený k ústupu při krytí před dotěrnou a velmi přesnou střelbou Une vypadal velmi podrážděně a nebylo pochyb že i on brzy přejde k tvrdším útokům. Náhle jsi však ucítil cosi zvláštního, povědomého, nasládlou vůni která rychle začala štípat v nose. Chvíli ti trvalo než jsi si vzpomněl odkud ji znáš, ale přeci jsi si vzpomněl. Byl to ten pil který přinesla Une s Nim do vašeho prvního tábořiště, pil jenž teď Nim pomocí Síly rozviřovala v oblaku před sebou z malého listového váčku u pasu, zdálo se že přeci jen má nějaký plán. Ovšem také to vypadalo že každý z nich má plán, svůj plán, plán jež se mohl stejně dobře zapojit do plánů ostatních jako se s nimi křížit, bylo na tobě zda se ujmeš pomyslného velení, nebo tak jako ostatní zkusíš sám své štěstí.
Neznámá planeta:
Nebylo pochyb. Pro naše přežití musel tenhle sith chcípnout. A bylo jasné, že nikdo z mých přátel se nehodlá jen tak leknout a vzdát se. Tudíž jsem to nemohl udělat ani já. Otázkou bylo, co můžu udělat, abychom nad mladým sithem zvítězili.
Une! Drž ho tím blasterem v šachu, ať je pořád zaměstnanej! A krej se! Nim, dobrej nápad, jen do něj. Tume drž se od něj zatím dál, ale buď připravenej!
Byl jsem zvědavý, jak bude fungovat Nimin prášek, ale přeci jenom bych se měl taky nějak zapojit do boje. Samotného mě napadlo, zda by nebylo dobré použít granát, tu myšlenku jsem ale rychle zavrhl, protože bylo více než jasné, že by sith dokázal granát od sebe odmrštit a udělal by víc problémů nám než jemu. Proto jsem zarazil svůj štít trochu do země, aby držel a poskytoval mi úkryt. Následně jsem vytáhl svůj malý blaster a začal jsem sitha kropit podobně jako Une. Mířil jsem tak, aby se naše výstřely doplňovaly a každý směřoval na jnou část těla, což by mělo zhoršit sithovo vnímání okolí, když bude muset vykrývat dvojnásobnou střelbu.
Nebylo pochyb. Pro naše přežití musel tenhle sith chcípnout. A bylo jasné, že nikdo z mých přátel se nehodlá jen tak leknout a vzdát se. Tudíž jsem to nemohl udělat ani já. Otázkou bylo, co můžu udělat, abychom nad mladým sithem zvítězili.
Une! Drž ho tím blasterem v šachu, ať je pořád zaměstnanej! A krej se! Nim, dobrej nápad, jen do něj. Tume drž se od něj zatím dál, ale buď připravenej!
Byl jsem zvědavý, jak bude fungovat Nimin prášek, ale přeci jenom bych se měl taky nějak zapojit do boje. Samotného mě napadlo, zda by nebylo dobré použít granát, tu myšlenku jsem ale rychle zavrhl, protože bylo více než jasné, že by sith dokázal granát od sebe odmrštit a udělal by víc problémů nám než jemu. Proto jsem zarazil svůj štít trochu do země, aby držel a poskytoval mi úkryt. Následně jsem vytáhl svůj malý blaster a začal jsem sitha kropit podobně jako Une. Mířil jsem tak, aby se naše výstřely doplňovaly a každý směřoval na jnou část těla, což by mělo zhoršit sithovo vnímání okolí, když bude muset vykrývat dvojnásobnou střelbu.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Neznámá planeta:
Tum a Une se na tebe při tvém povelu hloupě podívali, ale jediný pohled na Nim stále plně zaměstnanou svým plánem, akorát se teď široce culíc, jim stačil k jeho plnění. Sith se snažil využít příležitosti k přiblížení, ale Une ho nenechala udělat ani celý krok a i za těch pár centimetrů jež získal její nepozorností tvrdě platil, když jsi se pak k palbě připojil i ty, rychle pochopil že tudy cesta nepovede. Dvěma rychlými kroky vzad a rychlým úskokem se skryl za kmen jednoho z všudypřítomných stromů. Une tím směrem vypálila ještě tři rány, ale pak v palbě ustala. Nastala chvíle ticha, všichni jste cítili nutnost zkontrolovat co tam sith dělá, ale nikdo z vás se neodvážil. Náhle tebou otřásl další záchvěv nebezpečí ženoucí se Silou. Periferním viděním jsi zahlédl několik letících předmětů a nejen je ale i temnou postavu jež je nepochybně silou po vás vrhla. Rychle jsi natočil hlavu, jíž následně zaplavily vlny pocitů. Ironicky nejsilnějším pocitem byla úleva když jsi s jistotou potvrdil že je to tentýž sith a vám tak nepřibyl další problém, ale byl zde i strach z toho jak se dokázal dostat do vašeho boku bez povšimnutí, nemluvě o opatrnosti když sis uvědomil že to co na vás letí jsou čtyři vibrodýky. Letěly blízko u sebe, což prozrazovalo jediný cíl a nebylo pochyb že je jím Cereanka s blasterem. Nehledě na fakt že pár kroků za nimi se hnal sith s vražedným pohledem.
Tum a Une se na tebe při tvém povelu hloupě podívali, ale jediný pohled na Nim stále plně zaměstnanou svým plánem, akorát se teď široce culíc, jim stačil k jeho plnění. Sith se snažil využít příležitosti k přiblížení, ale Une ho nenechala udělat ani celý krok a i za těch pár centimetrů jež získal její nepozorností tvrdě platil, když jsi se pak k palbě připojil i ty, rychle pochopil že tudy cesta nepovede. Dvěma rychlými kroky vzad a rychlým úskokem se skryl za kmen jednoho z všudypřítomných stromů. Une tím směrem vypálila ještě tři rány, ale pak v palbě ustala. Nastala chvíle ticha, všichni jste cítili nutnost zkontrolovat co tam sith dělá, ale nikdo z vás se neodvážil. Náhle tebou otřásl další záchvěv nebezpečí ženoucí se Silou. Periferním viděním jsi zahlédl několik letících předmětů a nejen je ale i temnou postavu jež je nepochybně silou po vás vrhla. Rychle jsi natočil hlavu, jíž následně zaplavily vlny pocitů. Ironicky nejsilnějším pocitem byla úleva když jsi s jistotou potvrdil že je to tentýž sith a vám tak nepřibyl další problém, ale byl zde i strach z toho jak se dokázal dostat do vašeho boku bez povšimnutí, nemluvě o opatrnosti když sis uvědomil že to co na vás letí jsou čtyři vibrodýky. Letěly blízko u sebe, což prozrazovalo jediný cíl a nebylo pochyb že je jím Cereanka s blasterem. Nehledě na fakt že pár kroků za nimi se hnal sith s vražedným pohledem.
Neznámá planeta:
Une pozor! Sejměte ho!
Bylo jasné, co je teď největší problém, teda kromě toho, že se na nás hnal do ruda rozžhavený sith. Šlo o ty čtyři dýky, které rozhodně nezměli skončit v Une. Na to jsem se také zaměřil a vložil jsem veškerou svou koncentraci k tomu, abych pomocí Síly odklonil dýky z jejich dráhy letu a učinil je tak neškodnými pro Une i další moje společníky. Nejradši bych je měl všechny čtyři pěkně za opaskem a jednu po druhé vrážel do sithova těla, každopádně to teď nebylo tak úplně možné, a tak jsem se plně soustředil a doufal jsem, že moje schopnosti budou stačit k eliminaci této hrozby, aby se ostatní mohli pustit do nepřítele po svém. Abych maximalizoval šanci na "přetlačení" sitha a jeho dýk, neměl jsem čas se soustřeit na cokoli jiného, tudíž jsem doufal, že se moji společníci vytasí s něším také sami.
Une pozor! Sejměte ho!
Bylo jasné, co je teď největší problém, teda kromě toho, že se na nás hnal do ruda rozžhavený sith. Šlo o ty čtyři dýky, které rozhodně nezměli skončit v Une. Na to jsem se také zaměřil a vložil jsem veškerou svou koncentraci k tomu, abych pomocí Síly odklonil dýky z jejich dráhy letu a učinil je tak neškodnými pro Une i další moje společníky. Nejradši bych je měl všechny čtyři pěkně za opaskem a jednu po druhé vrážel do sithova těla, každopádně to teď nebylo tak úplně možné, a tak jsem se plně soustředil a doufal jsem, že moje schopnosti budou stačit k eliminaci této hrozby, aby se ostatní mohli pustit do nepřítele po svém. Abych maximalizoval šanci na "přetlačení" sitha a jeho dýk, neměl jsem čas se soustřeit na cokoli jiného, tudíž jsem doufal, že se moji společníci vytasí s něším také sami.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Neznámá planeta:
To co následovalo během vteřin jsi prožíval hodiny, možná i roky.
Rychle jsi zahodil blaster vedle štítu trčícího ze země a oběma rukama i celou myslí se upnul ke čtyřem dýkám. S každým okamžikem se čas zpomaloval a tvá Síla budila, opět si pocítil její nevídaný nárůst daný nejspíše tímto místem a s úlevou její vliv na dýky. Prudce jsi trhl rukama směrem pryč od vás a sledoval jak jej dýky sledují míříc vstříc kmeni stromu. S mizícími noži se ti však otevřel výhled na jejich stín, vrčící řítící se stín se sithským tetováním. Nebyl ani na tři metry od tebe a řítil se neskutečnou rychlostí, s každým mrknutím byl blíž a blíž až se tvé oči bály udělat další.
Vzduch prořízla rudá záře, ale zpoza tvých zad, rychle následovaná další a další. Une se vzpamatovala a prudce pálila do cíle jež šlo těžko minout. Ale stalo se, nebo ne? Střely letěly přesně přesto se Sith hnal dál bez známky zpomalení nebo zranění. V tu chvíli jsi to ucítil, paniku v Une která se prudce stáčela k tvým zádům. Jen reflexivně jsi zahlédl jak se silueta Sitha rozplynula ve vzduchu aby nerozptylovala druhou blížící se z opačného směru se zářícím mečem. Une nestíhala, nemohla stíhat, byl moc blízko, na dosah.
Rychle bez přemýšlení jsi se skrčil za štít o jehož obranyschopnosti se dalo pochybovat a nad tvou hlavou proletěla čepel, nebo ne? Necítil jsi ji, nevydávala žádné teplo, jen zvuk a záři, žádný strach ani nebezpečí. Opatrně ale rychle jsi vykoukl a pohlédl tak do očí dalšímu přízraku jenž se rozplynul v nicotě. Další iluze rozplynuvší se ve vzduchu a další děsivý výraz Une, neviděl jsi ho ale věděl jsi o něm a patřil něčemu blízkému. Trhl jsi očima doprava a uviděl ho, další přelud nebo ne? Byl jen dva metry od tebe, krok od úderu, a byl to on. Věděl jsi to, cítil jsi to uvnitř sebe. Jen krok ke smrti.
Ale on ho nedokončil, nemohl. Vzduchem se nesla štiplavá nasládlá vůně obklopující tě, dusící ho. Tiché zapraskání suché trávy tě upozornilo na Nim stojící teď jen něco přes metr od tebe.
Jaké to je?
Zeptala se potichu ale panovačně ochromeného Sitha.
Jaké to je být vyděšený svou bezmocností?
Zopakovala svou otázku ledovým hlasem, ale víc už neřekla jen tiše zalapala po dechu když se Sith pohnul. Nebyl imunní ani to nehrál, používal Sílu, hýbal svým tělem jako by byl svou vlastní loutkou, odhodlaný vás zabít. Ruka s mečem se pohnula, rychle i když ti to tak nepřišlo, svět pro tebe běžel ještě příliš pomalu a přesto jsi nedokázal reagovat. Dokázal jsi jen sledovat blížící se ostří.
Ozval se svištivý zvuk protažený do ozvěny dopadající zbraně, uplynul okamžik pak druhý než ti došlo co se stalo, co se děje. Nebyl to dopad světelného meče, nebyl to útok Sitha a nebyl jsi zraněn. Ne byla to rudá postava, stín za stínem jenž ho přetáhl v okamžiku jeho vítězného úderu po zádech svým "nanukovým" mečem. V zádech Sitha zapraskalo až mu meč vyletěl z ruky, byl to úder vší silou jež drtil zbroj skrytou pod rouchem i kosti pod ní, nedokázal ho zabít ale své odvedl. Tumův obličej zazářil širokým úsměvem a krvežíznivostí, bohužel se v momentě změnil v bolestné zkřivení když se Tum zhroutil do kolen. Závoj prachu rozptýlený do okolí stále účinkoval a Tum stál příliš blízko neuvědomujíc si co dýchá.
Sith se pomalu sesouval do kolen vedle tebe a vzduchem vedle něj letěl jeho meč, jeho oči vyděšeně kmitající z koutku do koutku se snažily pochopit co se stalo a získat zpět kontrolu nad tělem. Une za tebou ležící na zemi se co nejrychleji snažila najít nový zásobník do blasteru, Nim stále zkoprnělá ze Sithovi síly se teprve pomalu probírala a Tum ochromený nebezpečným pylem strnule klečel dřímajíc svůj meč bez možnosti se hnout, to vše jen za jedinou chvilku za jednu dvě minuty času, a za celé hodiny života.
To co následovalo během vteřin jsi prožíval hodiny, možná i roky.
Rychle jsi zahodil blaster vedle štítu trčícího ze země a oběma rukama i celou myslí se upnul ke čtyřem dýkám. S každým okamžikem se čas zpomaloval a tvá Síla budila, opět si pocítil její nevídaný nárůst daný nejspíše tímto místem a s úlevou její vliv na dýky. Prudce jsi trhl rukama směrem pryč od vás a sledoval jak jej dýky sledují míříc vstříc kmeni stromu. S mizícími noži se ti však otevřel výhled na jejich stín, vrčící řítící se stín se sithským tetováním. Nebyl ani na tři metry od tebe a řítil se neskutečnou rychlostí, s každým mrknutím byl blíž a blíž až se tvé oči bály udělat další.
Vzduch prořízla rudá záře, ale zpoza tvých zad, rychle následovaná další a další. Une se vzpamatovala a prudce pálila do cíle jež šlo těžko minout. Ale stalo se, nebo ne? Střely letěly přesně přesto se Sith hnal dál bez známky zpomalení nebo zranění. V tu chvíli jsi to ucítil, paniku v Une která se prudce stáčela k tvým zádům. Jen reflexivně jsi zahlédl jak se silueta Sitha rozplynula ve vzduchu aby nerozptylovala druhou blížící se z opačného směru se zářícím mečem. Une nestíhala, nemohla stíhat, byl moc blízko, na dosah.
Rychle bez přemýšlení jsi se skrčil za štít o jehož obranyschopnosti se dalo pochybovat a nad tvou hlavou proletěla čepel, nebo ne? Necítil jsi ji, nevydávala žádné teplo, jen zvuk a záři, žádný strach ani nebezpečí. Opatrně ale rychle jsi vykoukl a pohlédl tak do očí dalšímu přízraku jenž se rozplynul v nicotě. Další iluze rozplynuvší se ve vzduchu a další děsivý výraz Une, neviděl jsi ho ale věděl jsi o něm a patřil něčemu blízkému. Trhl jsi očima doprava a uviděl ho, další přelud nebo ne? Byl jen dva metry od tebe, krok od úderu, a byl to on. Věděl jsi to, cítil jsi to uvnitř sebe. Jen krok ke smrti.
Ale on ho nedokončil, nemohl. Vzduchem se nesla štiplavá nasládlá vůně obklopující tě, dusící ho. Tiché zapraskání suché trávy tě upozornilo na Nim stojící teď jen něco přes metr od tebe.
Jaké to je?
Zeptala se potichu ale panovačně ochromeného Sitha.
Jaké to je být vyděšený svou bezmocností?
Zopakovala svou otázku ledovým hlasem, ale víc už neřekla jen tiše zalapala po dechu když se Sith pohnul. Nebyl imunní ani to nehrál, používal Sílu, hýbal svým tělem jako by byl svou vlastní loutkou, odhodlaný vás zabít. Ruka s mečem se pohnula, rychle i když ti to tak nepřišlo, svět pro tebe běžel ještě příliš pomalu a přesto jsi nedokázal reagovat. Dokázal jsi jen sledovat blížící se ostří.
Ozval se svištivý zvuk protažený do ozvěny dopadající zbraně, uplynul okamžik pak druhý než ti došlo co se stalo, co se děje. Nebyl to dopad světelného meče, nebyl to útok Sitha a nebyl jsi zraněn. Ne byla to rudá postava, stín za stínem jenž ho přetáhl v okamžiku jeho vítězného úderu po zádech svým "nanukovým" mečem. V zádech Sitha zapraskalo až mu meč vyletěl z ruky, byl to úder vší silou jež drtil zbroj skrytou pod rouchem i kosti pod ní, nedokázal ho zabít ale své odvedl. Tumův obličej zazářil širokým úsměvem a krvežíznivostí, bohužel se v momentě změnil v bolestné zkřivení když se Tum zhroutil do kolen. Závoj prachu rozptýlený do okolí stále účinkoval a Tum stál příliš blízko neuvědomujíc si co dýchá.
Sith se pomalu sesouval do kolen vedle tebe a vzduchem vedle něj letěl jeho meč, jeho oči vyděšeně kmitající z koutku do koutku se snažily pochopit co se stalo a získat zpět kontrolu nad tělem. Une za tebou ležící na zemi se co nejrychleji snažila najít nový zásobník do blasteru, Nim stále zkoprnělá ze Sithovi síly se teprve pomalu probírala a Tum ochromený nebezpečným pylem strnule klečel dřímajíc svůj meč bez možnosti se hnout, to vše jen za jedinou chvilku za jednu dvě minuty času, a za celé hodiny života.
Neznámá planeta:
Udělal jsem všechno co bylo v mých silách, přesto jsem byl jen malinký kousek od smrti. Nebýt mých společníků, dávno bych ležel v kaluži krve rozsekán na kousky tímhle ohavným sithem. Tímto jediným krátkým okamžikem se Nim, Une, i Tum ještě více přiblížili vztahu, které by se dalo pojmenovat jako přátelství na život a na smrtm, alespoň tak jsem to cítil já, i když ve světě sithů nic takového nepřipadalo v úvahu.
Tento okamžik mi samozřejmě zůstane v paměti snad do konce mých dnů, ale ještě stále nebylo po všem. Všichni jsme sice byli zkoprnělí (Tum doslova díky prášku) tím, jak se seběhlo vše tak rychle, ale ještě pořád bylo potřeba něco dokončit. Sice už jsem počítal s tím, že budu rozpůlen vejpůl, ale teď, když se karta otočil, byl poslední krok a reakce na mě. s vypětím všech sil jsem se pokus vzpamatovat alespoň natolik, abych si dokázal pomocí Síly ze vzduchu stáhnout sithův meč, který ihned aktivuji a bezrozmýšlení vedu jeho čepel nekompromisně proti hlavě (respektive trupu a krku) sitha, jejímž oddělením by mohl definitivně přestat být hrozbou. Tento snad konečný sek doprovdím nenávistným výkřikem.
Chcípni ty ubožáku!
Teprve až bude mrtev, budeme pro tuto chvíli v bezpečí, abychom se ze všeho vzpamatovali a následně pokračovali v naší cesta odnikud nikam.
Udělal jsem všechno co bylo v mých silách, přesto jsem byl jen malinký kousek od smrti. Nebýt mých společníků, dávno bych ležel v kaluži krve rozsekán na kousky tímhle ohavným sithem. Tímto jediným krátkým okamžikem se Nim, Une, i Tum ještě více přiblížili vztahu, které by se dalo pojmenovat jako přátelství na život a na smrtm, alespoň tak jsem to cítil já, i když ve světě sithů nic takového nepřipadalo v úvahu.
Tento okamžik mi samozřejmě zůstane v paměti snad do konce mých dnů, ale ještě stále nebylo po všem. Všichni jsme sice byli zkoprnělí (Tum doslova díky prášku) tím, jak se seběhlo vše tak rychle, ale ještě pořád bylo potřeba něco dokončit. Sice už jsem počítal s tím, že budu rozpůlen vejpůl, ale teď, když se karta otočil, byl poslední krok a reakce na mě. s vypětím všech sil jsem se pokus vzpamatovat alespoň natolik, abych si dokázal pomocí Síly ze vzduchu stáhnout sithův meč, který ihned aktivuji a bezrozmýšlení vedu jeho čepel nekompromisně proti hlavě (respektive trupu a krku) sitha, jejímž oddělením by mohl definitivně přestat být hrozbou. Tento snad konečný sek doprovdím nenávistným výkřikem.
Chcípni ty ubožáku!
Teprve až bude mrtev, budeme pro tuto chvíli v bezpečí, abychom se ze všeho vzpamatovali a následně pokračovali v naší cesta odnikud nikam.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Neznámá planeta:
Jakou jen rychlostí jsi se dokázal zkoncentrovat jsi napnul levou ruku směrem k letícímu meči, jenž od ní v tom momentě nebyl ani půl metru a vší Silou jej přitáhl, což ti nečinilo díky zdejšímu prostředí a adrenalinu sebemenší problém. Jakmile jsi pocítil sithovou rukou ještě zahřátý kov ve své dlani jsi své tělo prudce svinul do otočky dávající ti lepší pozici k zamýšlenému úderu. Zády k sithovi v plné rychlosti své rotace jsi uchopil meč i pravou rukou a zažehl jej. S dokončující se otočkou jsi srovnal i prudký úder čepele a vítězný výkřik naplněný očekáváním. V sithově tváři se objevil odporný výjev panické hrůzy s neodvratitelného jenž se nezměnil ani když se do jeho levého ramene zakousl meč. Čepel si razila cestu prudce a nekompromisně aniž by na sebemenší moment zpomalila než dokončí své dílo. Tvé tělo se zastavilo až otočené k sithovi pravým bokem s čepelí meče zařízlou špičkou do hlíny vedle něj, ale tvé oči se od něj dokázali odtrhnout. Nebyl to první mrtvý jehož bys v životě viděl, dokonce to nebyl ani první mrtví jehož bys připravil o život, ale i tak to bylo jiné.
Pohled jeho očí, pohled jeho duše, bylo to poprvé! Poprvé kdy jsi nezabil z rozkazu, poprvé kdy jsi zabil skutečného nepřítele, poprvé kdy z tebe měl někdo strach.
Je po něm?
Ozval se najednou zpoza tvých zad hlas Une, teprve tehdy jsi si uvědomil co se děje, co děláš. Pomalu ses napřímil s lehkého elegantního prohnutí svého ukázkového útoku a pomalu pustil sevření. Spolu s tvým klidným otočením k tvým přátelům se trup Sitha již nedržený tvou Silou pohromadě rozpůlil a po šikmém řezu sesunul k zemi. Nastala chvíle ticha v níž pohledy všech těkaly z tebe na sitha a zpět.
Jsi v pořádku? Je ti dobře?
Ozvala se nakonec tiše Nim právě se zvedající od Tuma pomalu se sbírajícího ze země.
My vyhráli? Vyhráli jsme?! My jsme vyhráli! Je mrtvej.
Řekl najednou dost překvapeně ale uvolněně Tum hledíc na mrtvolu.
Ano, ale může jich tu být víc.
Odpověděla nečekaně klidně Nim.
"Ano, ale může jich tu být víc".
Její slova rezonovala v tvé hlavě a tiše mluvící hlásek jim odpověděl.
Ještě dva. Ještě dva...a ostatní, vojáci.... na severu. Všichni jsou na severu.
Hlas v tvé hlavě sílil ale zněl jistě a vážně.
Přišel ze severu.
Slova Nim sklánějící se nad stopami opodál v křoví prorazila tvé myšlenky jako meč.
Určitě. Ani se nesnažil je nějak maskovat.
Dodala ještě s pohrdavým tónem.
Jakou jen rychlostí jsi se dokázal zkoncentrovat jsi napnul levou ruku směrem k letícímu meči, jenž od ní v tom momentě nebyl ani půl metru a vší Silou jej přitáhl, což ti nečinilo díky zdejšímu prostředí a adrenalinu sebemenší problém. Jakmile jsi pocítil sithovou rukou ještě zahřátý kov ve své dlani jsi své tělo prudce svinul do otočky dávající ti lepší pozici k zamýšlenému úderu. Zády k sithovi v plné rychlosti své rotace jsi uchopil meč i pravou rukou a zažehl jej. S dokončující se otočkou jsi srovnal i prudký úder čepele a vítězný výkřik naplněný očekáváním. V sithově tváři se objevil odporný výjev panické hrůzy s neodvratitelného jenž se nezměnil ani když se do jeho levého ramene zakousl meč. Čepel si razila cestu prudce a nekompromisně aniž by na sebemenší moment zpomalila než dokončí své dílo. Tvé tělo se zastavilo až otočené k sithovi pravým bokem s čepelí meče zařízlou špičkou do hlíny vedle něj, ale tvé oči se od něj dokázali odtrhnout. Nebyl to první mrtvý jehož bys v životě viděl, dokonce to nebyl ani první mrtví jehož bys připravil o život, ale i tak to bylo jiné.
Pohled jeho očí, pohled jeho duše, bylo to poprvé! Poprvé kdy jsi nezabil z rozkazu, poprvé kdy jsi zabil skutečného nepřítele, poprvé kdy z tebe měl někdo strach.
Je po něm?
Ozval se najednou zpoza tvých zad hlas Une, teprve tehdy jsi si uvědomil co se děje, co děláš. Pomalu ses napřímil s lehkého elegantního prohnutí svého ukázkového útoku a pomalu pustil sevření. Spolu s tvým klidným otočením k tvým přátelům se trup Sitha již nedržený tvou Silou pohromadě rozpůlil a po šikmém řezu sesunul k zemi. Nastala chvíle ticha v níž pohledy všech těkaly z tebe na sitha a zpět.
Jsi v pořádku? Je ti dobře?
Ozvala se nakonec tiše Nim právě se zvedající od Tuma pomalu se sbírajícího ze země.
My vyhráli? Vyhráli jsme?! My jsme vyhráli! Je mrtvej.
Řekl najednou dost překvapeně ale uvolněně Tum hledíc na mrtvolu.
Ano, ale může jich tu být víc.
Odpověděla nečekaně klidně Nim.
"Ano, ale může jich tu být víc".
Její slova rezonovala v tvé hlavě a tiše mluvící hlásek jim odpověděl.
Ještě dva. Ještě dva...a ostatní, vojáci.... na severu. Všichni jsou na severu.
Hlas v tvé hlavě sílil ale zněl jistě a vážně.
Přišel ze severu.
Slova Nim sklánějící se nad stopami opodál v křoví prorazila tvé myšlenky jako meč.
Určitě. Ani se nesnažil je nějak maskovat.
Dodala ještě s pohrdavým tónem.
Neznámá planeta:
Neuvěřitelné se stalo skutečností, několik spolupracujících dětí dokázalo porazit Sitha. A já osobně z něj udělal dva malý do školky. Byl to úžasný pocit moci, který mi po vražedné otočce proudil žilami a já se na moment tím pocitem nechal opájet. Cítil jsem se tak mocný, nezastavitelný a nezranitelný jako nikdy. Smrt tohohle útočníka jsem si skutečně pořádně užil a ze spětného si přehrávání otočky mě vytrhla až Une. Otočil jsem se na ostatní a její otázku jsem nijak nekomentoval, protože sithovo rozpadající se tělo bylo dost dobrou odpovědí samo o sobě. Následně jsem vypnul meč a přidělal si ho k opasku doufaje, že proti tomu nebude nikdo protestovat.
Já jsem v pořádku, sice to bylo drsný s tímhle šmejdem, ale jsem v pořádku. Co vy?
Ragoval jsem na otázku svého zdraví a potom jsem také rád přitakal Tumovi ohledně našeho vítězství.
Jasně, že jsme vyhráli! Dohromady jsme sakra silná čtyřka. Jestli tu jsou další, tak je prostě nasekáme na mletý maso stejně jak tohohle. Když jsme dokázali zabít jednoho, zvládnem i další!
Připojil jsem trochu motivační proslov. Potom jsem se na chvilku zamyslel a hlavou mi zněl podivný hlásek, nejspíše spojený s touhle planetou. Ze zamyšlení mě vytrhly slova Nim, která potvrdila to, co říkal onen hlásek.
Jsou tu ještě dva další a zbylí vojáci. Všichni jsou na severu. Vydáme se po stopách tohohle na sever a uvidíme, kam nás to zavede. Nejdřív se ale sami musíme srovnat a dát se do pořádku. Navrhuju na chvíli si tu sednou, trochu si odpočnout, prošacovat tuhle mrtvolu a udělat si inventuru našich zbraní, abychom věděli, jak na tom jsme a co všechno ještě máme na další boj, kterej nás určitě čeká. Takže zbraně, munice, granáty a další podobný věci.. Jak jste na tom?(A jak jsem na tom já..
)
Nadhodil jsem další postup, který už zněl jako jasný povel, nečekal jsem však, že by se mi někdo stavěl na odpor, protože vlastně ani nebylo co jiného vymýšlet.
Neuvěřitelné se stalo skutečností, několik spolupracujících dětí dokázalo porazit Sitha. A já osobně z něj udělal dva malý do školky. Byl to úžasný pocit moci, který mi po vražedné otočce proudil žilami a já se na moment tím pocitem nechal opájet. Cítil jsem se tak mocný, nezastavitelný a nezranitelný jako nikdy. Smrt tohohle útočníka jsem si skutečně pořádně užil a ze spětného si přehrávání otočky mě vytrhla až Une. Otočil jsem se na ostatní a její otázku jsem nijak nekomentoval, protože sithovo rozpadající se tělo bylo dost dobrou odpovědí samo o sobě. Následně jsem vypnul meč a přidělal si ho k opasku doufaje, že proti tomu nebude nikdo protestovat.
Já jsem v pořádku, sice to bylo drsný s tímhle šmejdem, ale jsem v pořádku. Co vy?
Ragoval jsem na otázku svého zdraví a potom jsem také rád přitakal Tumovi ohledně našeho vítězství.
Jasně, že jsme vyhráli! Dohromady jsme sakra silná čtyřka. Jestli tu jsou další, tak je prostě nasekáme na mletý maso stejně jak tohohle. Když jsme dokázali zabít jednoho, zvládnem i další!
Připojil jsem trochu motivační proslov. Potom jsem se na chvilku zamyslel a hlavou mi zněl podivný hlásek, nejspíše spojený s touhle planetou. Ze zamyšlení mě vytrhly slova Nim, která potvrdila to, co říkal onen hlásek.
Jsou tu ještě dva další a zbylí vojáci. Všichni jsou na severu. Vydáme se po stopách tohohle na sever a uvidíme, kam nás to zavede. Nejdřív se ale sami musíme srovnat a dát se do pořádku. Navrhuju na chvíli si tu sednou, trochu si odpočnout, prošacovat tuhle mrtvolu a udělat si inventuru našich zbraní, abychom věděli, jak na tom jsme a co všechno ještě máme na další boj, kterej nás určitě čeká. Takže zbraně, munice, granáty a další podobný věci.. Jak jste na tom?(A jak jsem na tom já..
)Nadhodil jsem další postup, který už zněl jako jasný povel, nečekal jsem však, že by se mi někdo stavěl na odpor, protože vlastně ani nebylo co jiného vymýšlet.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Neznámá planeta:
Tvůj rozkaz byl přijat jednohlasně a bylo jasné, že situace působí podobně na vás všechny. Málokdo z vás si teď plně uvědomoval štěstí s jakým jste tuhle bitvu přežili a jak těžká bitva vás ještě nejspíše čeká. Jistě, ty i Nim jste v hlavě bezpochyby kombinovali plány ne až tak sebevědomé ale rozhodně optimističtější než ty před setkáním se Sithem.
Přesto, že se většina z vás teď tvářila tak hrdě a profesionálně jako velitelé sithských vojsk, probíhala inventura výzbroje naprosto v duchu vaší skupiny. Všichni jste se složili na zem do meditačních sedů, tak tvrdě vám vštěpovaným na Akademii a rozebírání vlastních zásob na klíně. Arsenál to nebyl nejhorší, to rozhodně ne a to jste každý cestou za sebou některé části výzbroje nechal aby vás zbytečně netížily. Vaší výzbroji jednoznačně vévodila Une, nesouc sithský opakovací blaster, ohromnou, desítky kil vážící zbraň válečných infiltrátorů sithské armády schopných napáchat s ní v týlu nepřítele neskutečné škody. Každý dost rozměrný zásobník jí umožňoval čtyři stovky výstřelů a obsahoval vlastní dobíjecí článek jenž jej plně obnovil v horizontu hodiny. Takové zásobníky měla Une čtyři, z toho jeden vybitý a jeden brzy dobitý. V porovnání s touto zbraní byl zbytek její výstroje, tvořený dvěma granáty, jedním vlastním a jedním zabaveným Tumovi, a jednou vibrodýkou, takřka zanedbatelný. Zbytek skupiny na tom byl tak nějak vzájemně podobně, Tum i Nim nesli každý běžnou pěchotní blasterovou pušku, každý s deseti plnými zásobníky o padesáti ranách na jeden, a dvě dýky. Mimo to měla Nim ještě jeden granát, delší osnovou dýku a poloprázdný váček paralyzujícího pylu z vaší původní výbavy a Tum svůj "vražedný nanuk" s hrudním krunýřem. Co se repertoáru zbraní týče, jsi ovšem očividně vedl ty. V tvé výbavě byla jedna střední trnová dýka a skořápkový štít z původního vybavení, lehký, malý zdobený blaster se šesti zásobníky na třicet ran a tři granáty získané od vojáků a nakonec jedna vibrodýka a světelný meč tak neochotně ti darované sithem. I když nakonec ti zbyly granáty jen dva, jeden přešel do vlastnictví Une, už jen proto že tobě na něj jaksi nezbýval skladovací prostor.
Hm, to není vůbec zlí. Teď jim půjdeme pořádně nakopat zadky!
Zhodnotila situaci rázně Nim za souhlasu všech a vaše skupina se vydala pod jejím vedením po stopách sitha. Sledovat jeho stopy nebylo nijak těžké, vlastně by toho byl schopen i Tum, což u některých z vás začalo probouzet podezření jež nakonec nahlas vyslovila Une.
Tyhle stopy by viděl i slepej. Nelezeme do další pasti?
Odpovědi se vám dostalo hned vzápětí. Před vámi se totiž otevřela louka se skalnatým nízkým vrchem uprostřed, obklopená džunglí, na jeho úpatí v trávě stály dvě postavy zahalené černými plášti o jejichž totožnosti nebylo pochyb a skupina dvanácti vojáků, deseti běžně a dvou těžce vyzbrojených. Co ale bylo nejpodstatnější, byl objekt ležící na vršku skalnatého pahorku nad loukou, transportní člun. Stráže o vaší přítomnosti zatím nevěděli, nebo tak aspoň nevypadali, ale byla to nejspíše jen otázka času.
Tvůj rozkaz byl přijat jednohlasně a bylo jasné, že situace působí podobně na vás všechny. Málokdo z vás si teď plně uvědomoval štěstí s jakým jste tuhle bitvu přežili a jak těžká bitva vás ještě nejspíše čeká. Jistě, ty i Nim jste v hlavě bezpochyby kombinovali plány ne až tak sebevědomé ale rozhodně optimističtější než ty před setkáním se Sithem.
Přesto, že se většina z vás teď tvářila tak hrdě a profesionálně jako velitelé sithských vojsk, probíhala inventura výzbroje naprosto v duchu vaší skupiny. Všichni jste se složili na zem do meditačních sedů, tak tvrdě vám vštěpovaným na Akademii a rozebírání vlastních zásob na klíně. Arsenál to nebyl nejhorší, to rozhodně ne a to jste každý cestou za sebou některé části výzbroje nechal aby vás zbytečně netížily. Vaší výzbroji jednoznačně vévodila Une, nesouc sithský opakovací blaster, ohromnou, desítky kil vážící zbraň válečných infiltrátorů sithské armády schopných napáchat s ní v týlu nepřítele neskutečné škody. Každý dost rozměrný zásobník jí umožňoval čtyři stovky výstřelů a obsahoval vlastní dobíjecí článek jenž jej plně obnovil v horizontu hodiny. Takové zásobníky měla Une čtyři, z toho jeden vybitý a jeden brzy dobitý. V porovnání s touto zbraní byl zbytek její výstroje, tvořený dvěma granáty, jedním vlastním a jedním zabaveným Tumovi, a jednou vibrodýkou, takřka zanedbatelný. Zbytek skupiny na tom byl tak nějak vzájemně podobně, Tum i Nim nesli každý běžnou pěchotní blasterovou pušku, každý s deseti plnými zásobníky o padesáti ranách na jeden, a dvě dýky. Mimo to měla Nim ještě jeden granát, delší osnovou dýku a poloprázdný váček paralyzujícího pylu z vaší původní výbavy a Tum svůj "vražedný nanuk" s hrudním krunýřem. Co se repertoáru zbraní týče, jsi ovšem očividně vedl ty. V tvé výbavě byla jedna střední trnová dýka a skořápkový štít z původního vybavení, lehký, malý zdobený blaster se šesti zásobníky na třicet ran a tři granáty získané od vojáků a nakonec jedna vibrodýka a světelný meč tak neochotně ti darované sithem. I když nakonec ti zbyly granáty jen dva, jeden přešel do vlastnictví Une, už jen proto že tobě na něj jaksi nezbýval skladovací prostor.
Hm, to není vůbec zlí. Teď jim půjdeme pořádně nakopat zadky!
Zhodnotila situaci rázně Nim za souhlasu všech a vaše skupina se vydala pod jejím vedením po stopách sitha. Sledovat jeho stopy nebylo nijak těžké, vlastně by toho byl schopen i Tum, což u některých z vás začalo probouzet podezření jež nakonec nahlas vyslovila Une.
Tyhle stopy by viděl i slepej. Nelezeme do další pasti?
Odpovědi se vám dostalo hned vzápětí. Před vámi se totiž otevřela louka se skalnatým nízkým vrchem uprostřed, obklopená džunglí, na jeho úpatí v trávě stály dvě postavy zahalené černými plášti o jejichž totožnosti nebylo pochyb a skupina dvanácti vojáků, deseti běžně a dvou těžce vyzbrojených. Co ale bylo nejpodstatnější, byl objekt ležící na vršku skalnatého pahorku nad loukou, transportní člun. Stráže o vaší přítomnosti zatím nevěděli, nebo tak aspoň nevypadali, ale byla to nejspíše jen otázka času.
Neznámá planeta:
Když jsme došli až k palouku a já zahlédl první známky nepřátel, tak jsem sebou okamžitě plácnul k zemi a gestikuloval jsem na ostatní, aby tak taky učinili. Tímto způsobem jsem se doplazil k okraji džungle a ve skrytu houští jsem pozoroval cíl naší cesty. Nebyl jsem zrovna nadšený z toho, co jsem viděl, ale na druhou stranu jsem ani nebyl překvapen. Síla mi o sithech řekla už předtím. Přemítal jsem však, jestli je dvanáct vojáků hodně. O své mylšenky jsem se šeptem rozdělil s ostatními.
Takže dva sithové a dvanáct vojáků. To nebude žádná sranda. Ti dva o nás už určitě vědí, pořádně je sledujte, ať nám nezmizí z očí. Nebylo by moc příjemný, kdyby nám přišli do zad. Co se těch vojáků týká, myslíte, že je jich tu někde po džungli ještě víc nebo jsou tihle všichni? No a nakonec, co podnikneme? Přímej útok by byl podlě mě docela sebevražda.
Vychrlil jsem na své druhy své myšlenky, a ještě předtím než stihli dát dohromady nějakou rozumnou odpověď jsem se na chvilku ponořil do Síly a pokoušel jsem se vycítit všechny vojáky. Na této planetě byly moje schopnosti dost posílené, a tak jsem doufal, že bych mohl vycítit další vojáky, kdyby nějací poblíž byli. Záměrně jsem se snažil neupínat svou mysl na Sithy, protože by to nemuselo dopadnout moc dobře. Přeci jenom jsem věděl, že jsou jenom dva. Otázkou zůstávalo, jestli je budeme muset oba porazit nebo jestli náhodou některý z nich není náš mistr trenér, který nás zde vysadil.
Když jsme došli až k palouku a já zahlédl první známky nepřátel, tak jsem sebou okamžitě plácnul k zemi a gestikuloval jsem na ostatní, aby tak taky učinili. Tímto způsobem jsem se doplazil k okraji džungle a ve skrytu houští jsem pozoroval cíl naší cesty. Nebyl jsem zrovna nadšený z toho, co jsem viděl, ale na druhou stranu jsem ani nebyl překvapen. Síla mi o sithech řekla už předtím. Přemítal jsem však, jestli je dvanáct vojáků hodně. O své mylšenky jsem se šeptem rozdělil s ostatními.
Takže dva sithové a dvanáct vojáků. To nebude žádná sranda. Ti dva o nás už určitě vědí, pořádně je sledujte, ať nám nezmizí z očí. Nebylo by moc příjemný, kdyby nám přišli do zad. Co se těch vojáků týká, myslíte, že je jich tu někde po džungli ještě víc nebo jsou tihle všichni? No a nakonec, co podnikneme? Přímej útok by byl podlě mě docela sebevražda.
Vychrlil jsem na své druhy své myšlenky, a ještě předtím než stihli dát dohromady nějakou rozumnou odpověď jsem se na chvilku ponořil do Síly a pokoušel jsem se vycítit všechny vojáky. Na této planetě byly moje schopnosti dost posílené, a tak jsem doufal, že bych mohl vycítit další vojáky, kdyby nějací poblíž byli. Záměrně jsem se snažil neupínat svou mysl na Sithy, protože by to nemuselo dopadnout moc dobře. Přeci jenom jsem věděl, že jsou jenom dva. Otázkou zůstávalo, jestli je budeme muset oba porazit nebo jestli náhodou některý z nich není náš mistr trenér, který nás zde vysadil.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Re: Mossd (výcvik pro MrTukan)
Neznámá planeta:
Odpověď v Síle jíž jsi tak urputně hledal se ti i dostalo, ale o její užitečnosti se nedalo ani mluvit. Tato planeta tvé schopnosti vnímání jasně podporovala, s jejich zaměřením to ale bylo docela jinak. Díky Síle jsi tak zjistil, že mimo vojáků je na planetě, nebo ve vašem dost širokém okolí, obrovská spousta života. Tisíce stvoření, rostlin a jejich různých kombinací, ale žádní lidé, jen…
O tvou mysl se opřelo cosi co tě dost překvapilo a donutilo se rychle stáhnout. V Síle jsi narazil na něco, co snad mohli být další uživatelé Síly, možná další Sithové, ale na to jich bylo příliš a byli snad příliš slabí. Možná to byl jen nějaký místní druh zvířat vnímající Sílu, možná něco neznámého. V každém případě jsi nedokázal určit jejich pozici, ani zda i oni zachytili tvou. Rozhodně ale nebylo bezpečné se znovu ponořovat tak hluboko do Síly a v nejbližším okolí do nějž jsi se znovu odvážil vnořit, nebylo nic. Nic krom vás a…
Ví o vás!
Ano, bylo to jisté, oba Sithové o vaší přítomnosti věděli. Nebylo to Silou, ani oni vás zde podle ní nemohli zaměřit. Byla to strategie, to čeho jste se tolik obávali, to co jste tušili. Cítili ztrátu svého druha, věděli o stopách, počítali s tím, čekali na vás.
Zkusíme to z několika stran naráz!
Vytrhl tě ze soustředění polohlasný, ale důrazný návrh Une.
Vědět tak co nás čeká.
Odfrkl Tum, rezignovaně připouštějíc svou pozici pěšáka v družstvu generálů.
Hm možná.
Přidávala se Nim, opatrně vyhlížejíc na palouk zpoza křoví.
Je to velký, strašně velký.
Mumlala si pro sebe při své obhlídce a rozhodně měla pravdu. Celý palouk nebyl sice o moc větší než potřeboval transportér k bezpečnému přistání, ale i tak to byla nepříjemně velká a otevřená plocha. Navíc skalní podloží vyvýšeniny poskytovalo několik prohlubní snadno využitelných vojáky pro vlastní krytí. Tyto přírodní zákopy sice nebyly rozmístěny nijak strategicky, byly náhodně rozmístěny kolem transportéru, ale při početní převaze jíž jste čelili to stále byla nepodcenitelná výhoda. Nemluvě o dvou Sithech kterým otevřený terén bude asi také dost vyhovovat. A coby poslední problém tu byl ještě transportér, ocelová kachna sedící přímo uprostřed střelnice, kachna kterou odstřelit by nemuselo být z nejlepších nápadů. Koneckonců je to možná váš jediný odvoz odsud.
Odpověď v Síle jíž jsi tak urputně hledal se ti i dostalo, ale o její užitečnosti se nedalo ani mluvit. Tato planeta tvé schopnosti vnímání jasně podporovala, s jejich zaměřením to ale bylo docela jinak. Díky Síle jsi tak zjistil, že mimo vojáků je na planetě, nebo ve vašem dost širokém okolí, obrovská spousta života. Tisíce stvoření, rostlin a jejich různých kombinací, ale žádní lidé, jen…
O tvou mysl se opřelo cosi co tě dost překvapilo a donutilo se rychle stáhnout. V Síle jsi narazil na něco, co snad mohli být další uživatelé Síly, možná další Sithové, ale na to jich bylo příliš a byli snad příliš slabí. Možná to byl jen nějaký místní druh zvířat vnímající Sílu, možná něco neznámého. V každém případě jsi nedokázal určit jejich pozici, ani zda i oni zachytili tvou. Rozhodně ale nebylo bezpečné se znovu ponořovat tak hluboko do Síly a v nejbližším okolí do nějž jsi se znovu odvážil vnořit, nebylo nic. Nic krom vás a…
Ví o vás!
Ano, bylo to jisté, oba Sithové o vaší přítomnosti věděli. Nebylo to Silou, ani oni vás zde podle ní nemohli zaměřit. Byla to strategie, to čeho jste se tolik obávali, to co jste tušili. Cítili ztrátu svého druha, věděli o stopách, počítali s tím, čekali na vás.
Zkusíme to z několika stran naráz!
Vytrhl tě ze soustředění polohlasný, ale důrazný návrh Une.
Vědět tak co nás čeká.
Odfrkl Tum, rezignovaně připouštějíc svou pozici pěšáka v družstvu generálů.
Hm možná.
Přidávala se Nim, opatrně vyhlížejíc na palouk zpoza křoví.
Je to velký, strašně velký.
Mumlala si pro sebe při své obhlídce a rozhodně měla pravdu. Celý palouk nebyl sice o moc větší než potřeboval transportér k bezpečnému přistání, ale i tak to byla nepříjemně velká a otevřená plocha. Navíc skalní podloží vyvýšeniny poskytovalo několik prohlubní snadno využitelných vojáky pro vlastní krytí. Tyto přírodní zákopy sice nebyly rozmístěny nijak strategicky, byly náhodně rozmístěny kolem transportéru, ale při početní převaze jíž jste čelili to stále byla nepodcenitelná výhoda. Nemluvě o dvou Sithech kterým otevřený terén bude asi také dost vyhovovat. A coby poslední problém tu byl ještě transportér, ocelová kachna sedící přímo uprostřed střelnice, kachna kterou odstřelit by nemuselo být z nejlepších nápadů. Koneckonců je to možná váš jediný odvoz odsud.