Výcvik pro Kjorma Falla

[R.O.F.L]

Chrám Jedi, tvůj pokoj.

Za okny tvého pokoje se pomalu probouzel Corusant do nového dne, přesněji řečeno jen ti, co šli včera spát, neboť provoz na ulicích byl pořád stejný. Ovšem ruchu na ulicích jsi nevěnoval žádnou pozornost, neboť jsi ještě klidně spal, dokud tě nevzbudil budík.
Musel jsi totiž vstávat už v pět hodin ráno, neboť tvůj Mistr Ray Vyener chtěl, aby jste už před šestou hodinou mohli odletět na tvou první misi, o které jsi ale věděl pouze to, že se bude odehrávat kdesi ve vnějším pásu. Mistr by tě měl v hangáru očekávat od půl šesté.

__________
Takže pro začátek popiš hlavně své pocity, myšlenky, sny ap.

[Kjorm Fall]

Chrám Jedi, můj pokoj

Okamžitě jsem sebou trhl a v sedě se napřímil. Pozorně jsem se rozhlédl po místnosti a když jsem nikoho neuviděl zklidnil jsem se. S rozpačitým pohledem pohlédnu na budík a natáhnu se k němu abych ho zastavil. Po zastavení jeho příšerného kvílení jsem si ještě chvíly lehl a otevřenýma očima hleděl do prázdna.
"No Nenechám mistra čekat," řeknu nevědomky nahlas a vstanu ze svého lože. Prvně zamířím k malé obdelníkové nádobě ve které je voda. Dvakrát si propláchnu obličej a s užasným pocitem prožívám svěžest chladné vody. Tá je, ale svěží. Trochu zatřepu hlavou a ještě si ozvěžím krátké vlasy, ktré jsem si nedávno zastřihl. Dlouhé vlasy štvali nejenom mého mistra, ale i mě samotného. V kolik asi dneska mistr Vyener vstával? pomyslím si a přejdu k zrcadlu abych se prohlédl zda nevypadám ospale. Podívám se na budík a zjistím že mám ještě okolo 18 minut čas. Přesto jsem chtěl dneska dojít ještě dřív. Nemohl jsem se už dočkat, ale dával si pozor na ukvapenost a radši jednal zdrženlivě. Ted jsem zamířil ke svému šatníku, který byl chudý, ale zato jeden oblek co se v něm skrýval byl můj oblíbený. Bylo to roucho učedníka, které mi vyhovovalo že všech hábitů, obleků a uniforem nejvíc. Bez váhaní jsem si ho oblékl a přešel znovu před zrcadlo a prohlédl se. No žádna chyba, můžu vyrazit. Před dveřmi jsem se zastavil a rozhlédl se po pokoji, zda jsem na něco nezapoměl. Ne mám vše potřebné, a vydal jsem se pryč z pokoje.


Chrám Jedi, Hlavní hala

Vstoupil jsem na chodbu a podíval se nalevo a pak napravo. Byl jsem přesně uprostřed chodby a na jejím konci spatřil jednoho mistra, který mi zmizel z očí, když zašel za roh. No zvykej si, až budeš mistr taky budeš trpět nespavostí. pousmál jsem se nad touhle myšlenkou a vyrazil přesně k opačnému konci chodby, kde se nacházelo schodiště. Došel jsem až k němu a cestou jsem už poněkolikáte obdivoval podlahu, která se stále leskla a částečně zobrazovala mojí postavu. Po schodišti jsem sešel do hlavní haly. Bylo takové ticho že ke mě doléhal zvuk z nedaleké fontány. Zastavil jsem se a chtěl pocitit tu volnost, zachytit sluchem každý dopad kapky na vodní hladinu a nadechnout se vzduchu v chrámu Jedi. Široko daleko nebyl nikdo jen dva mistři kteří mezi sebou rozmlouvali kousek od fontány. Není čas musím vyrazit, abych byl na místě včas.
Vyrazil jsem tedy k hangáru abych tam počkal na mého mistra.


Corusant, Hangár

Dorazil jsem právě včas a v místnosti kde obvykle pasazéři čekají na svůj odvoz jsem se posadil na jednu z místních laviček. Když jsem se rozhlédl nikde jsem mistra neviděl. Bylo zde jenom pár lidí. Zkusil jsem na chvíly zavřít oči a zkusit meditovat. Uvolnil se představil si jenom bíle oblaka v nekonečné modré hladině oblohy a zkoušel si utřidit myšlenky. Moc se my to nedařilo. Jednak že jsem se to teprve začal učit a jednak že se mi zdál divný sen, který bych nejradši zapomenul. Ten sen však nešel zapomenout, ale ted když jsem si ho snažil vybavit, tak jsem si nemohl vůbec vzpomenout. Pocitíl jsem však že se mnou a s několika dalšími pasažeri se zde objevila další osoba. Přestal jsem tedy meditování a otevřel oči. Podíval se na ní a odvětil.
"Dobré ráno mistře," odvětil jsem a zadíval se na něj očekávajíc jeho pozdrav, nebo vysvětlení co nás dneska čeká.

[R.O.F.L]

Corusant, Hangár:

Tobě také můj padawane. Odvětil Mistr Vyener. Předpokládám, že jsi ještě nesnídal, takže tohle ti určitě přijde k chuti.
Podal ti tácek s pěti jakýmisi chlupatými knedlíky, nebo alespoň něčím, co bylo knedlíkům v nejlepším případě podobné.
Nenech se od odradit vzhledem, je to delikatesa. Usmál se a sedl si na lavičku vedle tebe.
Co se týče naší mise, poletíme na jeden systém na okraji Republiky, na kterém má zítra proběhnout proběhnout referendum, ve kterém se rozhodne o jeho připojení do Republiky. Naším úkolem bude dohlédnout na jeho průběh a také se postarat o bezpečí vyslance Republiky, jež vlastně stojí za celým tím divadlem. Vyskytuje se tam totiž několik skupin obyvatelstva, které se snaží všemožně zabránit připojení k Republice, začínaje demonstracemi a atentáty na iniciátory referenda konče.
Podívá se na tebe.
Nějaké otázky?

____________
Teda klobouk dolů chlape
Promiň že ti odpovídám takhle krátkým příspěvkem, ale dneska mi bohužel ta moje kebule moc nefunguje.

Jinak v Chrámu Jedi mají vlastní hangár a ten jsem původně měl namysli, ale to nevadí, nakonec to vyjde nastejno.

[Kjorm Fall]

Corusant, Hangár

No nevypadá to k jídlu, ale dobrá. Pomyslel jsem si a natáhl ruku a uchopil jeden z těch chlupatých knedlíku. Na dotek to bylo jak chlupatější broskev, ale to jsem neřešil. Zavřel jsem oči a otevřel pomalu ústa. Pomalu se přiblížil a zakousl se. Hned jak jsem poprvé nakousl uvnitř zevnitř vytekla zajímavá štáva. Hned na první ochutnání to mělo trpkou chut, ale nebylo to špatné. Tak jsem tedy pokračoval až k třetí. Během její konzumace mi mistr pověděl o našem úkolu. Její chut už byla výrazně jiná, taková sladší. Vypadalo to k pozvracení se, ale chut je báječná.
Nějaké otázky? zeptal se mě mistr a oba jsme si pohlédli do očí.
Kdy odlétáme? odvětil jsem. Až se vrátím tak budu muset zjistit, kde se táhle popchoutka dá sehnat. a se skoro plným žalůdkem jsem si stoupl, abych se trochu protáhl.

[R.O.F.L]

Corusant, Hangár:

Mistr Vyener si vzal jeden z posledních chlupatých knedlíků a odpověděl na tvou otázku.
Můžeme letět klidně hned teď, náš ,,odvoz" totiž už přistál před půl hodinou a čeká se jen na náš příchod.
Postavil se a na tváři se mu objevil trochu škodolibý úsměv.
Taková je alespoň teorie, v praxi to znamená, že náš pilot už rudne vzteky a přešlapuje na místě, takže bychom ho neměli nechat déle čekat.
Počkal až se zvedneš a pak jste vyrazili. Po pár minutách, jste konečně stanuli před jednou starší, leč relativně dobře vypadající, nákladní lodí. Mistrův předpoklad ohledně pilota se ukázal jako správný neboť před lodí stál mladík ne o mnoho starší než ty a vcelku nasupeně na vás hleděl.
No to je toho, že už jdete, copak vás zdrželo? Pětkrát jste si cestou zameditovali nebo co?
Mistr se pousmál. Taky tě rád zase vidím Mathewe. Otočil se k tobě. Kjorme tohle je Mathew, Mathewe, tohle Kjorm, můj padawan.
Žvásty typu ,,rád tě poznávám" vyřešíme později, teď mazejte dovnitř, ať už můžem letět! Zatřese ti Mathew rukou a zmizí uvnitř lodi. Nedlouho potom loď začne startovat.
Mathew je ten nejlepší pilot, jakého znám, předčí dokonce i většinu rytířů Jedi, přestože není citlivý k Síle, ale na druhou stranu má vcelku nevymáchanou hubu. vysvětlí ti Mistr, jakmile vejdete dovnitř. Nedlouho potom se zavřela rampa a loď se s vámi vznesla k obloze.

[Kjorm Fall]

Corusant, Hangár

Mistr odvětil na mojí otázku a vstal.
Postavil jsem se a pořádně se natáhl do výšky, jak jsem nejlépe uměl. Po té jsem ještě párkrát na místě bokem otočil napravo a nalevo. Ucítil jsem že moje tělo je dostatečně protáhlé a tudiž jsem následoval mistra k našemu "odvozu". Cestou jsem pozorně sledoval okolí abych byl stále ve střehu. Jenomže to nebylo třeba nikde nikdo nebyl a tak jse se spíš porozhlédl. Spatřil jsem z velké výšky o něco nizší a dost vzdálené budovy zde na Corusantu. Provoz se takzvaně vůbec nezměnil od včerejšího dne co jsem šel spát a tak jsem pokračoval několik kroku za mistrem. Konečně jsme přišli do hangáru kde už od vchodu šlo poznat náš transport, kterým odletíme na jednu planetu ve vnějším pásu. Zvenku a na první pohled vypadal jako by byl připraven na přehlídku historických strojů, ale po chvílce mě došlo, že táhle rachotina nás bude převážet tam a nejspíš i zpět. Pře lodí chodil z místa na místo jeden pilot. Poznal jsem ho podle uniformy a toho jak neustále nervozně se díval na všechny strany. Tak mistr měl nejspíše pravdu. podívám se a pozorně pohlédnu na našeho pilota poznám v něj mladíka, který vypadal stejně staře jako já. Určitě mu bude o sedm let víc jak mě, to by ho s touhle kraksnou nenechali létet. trochu jsem se zhrozil, ale posléze odehnal pryč chmurné myšlenky a podí val se na něj pečlivěji. Od toho jak byl nasupený neměl k rudému obličeji daleko. Měl na bradě drobné strniště a vlasy mu sahaly až k ramenům. Měli černou barvu stejně tak i jeho oči. Výškově jsme byly téměř stejně vysocí, ale bylo poznat že už tohle není jeden z jeho prvních letů. Mistr nás představí a já Mathewovi podám ruku.
Zdravím tě, dou... nestihnu doříct větu, když mě zarazí větou abychom si hned nastoupily že nemá času nazbyt. Vyhovil jsem mu a opět jsem za mistrem vstoupil do lodi a našel si nějaké pohodlné sedadlo. Nebylo však z čeho vybírat a tak jsem si sedl vedle mistra. Proč tak spěchá? napadla mě myšlenka a přitom jsem poznal že už začal startovat. Mistr ho zná i mu snad věří, tak proč by ne i já. I když se mi na něm něco nezdá. zapochyboval jsem o našem pilotovi, ale jestli to mistr vycítil nedal to zatím nijak znát. Možná to chce mít rychle z krku a užít si nějakou zábavu. Nechápu jak může chtít žít tak ve spěchu? Teda jestli tak žije pořád. Lod se zvedla a konečně jsme opustily hangár. Podíval jsem se z malého okénka na boku lodi a spatřil jak se Metropole Corusantu od nás vzdaluje víc a víc. Doufám že se ješt vrátím. Zavřu oči a začnu znovu meditovat.

[R.O.F.L]

Nákladní loď, vesmír:

Zrovna když jsi začal meditovat v jednom z docela pohodlných křesel, loď už dosáhla orbity.
Vyprázdnil jsi si mysl od myšlenek, nechal se prostoupit Sílou a čerpal z ní energii a klid.
Z meditace tě vytrhlo jemné zaklepání na rameno. Otevřel jsi oči a spatřil usměvavého Mistra Vyenera.
Promiň že tě ruším z meditace, ale za deset minut budeme na místě, což, vzhledem k tomu, že nás nejspíš bude čekat nějaké velké slavností uvítání, znamená, že bychom se měli jít trochu upravit. Nemusíš to ale nijak zvlášť přehánět, stačí když se učešeš a tak.
Z pilotní kabiny se mezitím ozýval Mathew pískající si nějakou svižnou melodii.

[Kjorm Fall]

Nákladní loď, Vesmír

několik hodin? Taková doba a mě to připadlo jako bych meditoval pouze pět minut. stoupl jsem si a odešel se upravit do jedné kajuty na téhle lodi. Cestou jsem zaslechl jak si Mathew cosi pobrukává, ale nechtěl jsem ho otravovat zbytečnými dotazmi. Došel jsem dovnitř a stoupl si před veliké zrcadlo, které vypadalo docela špinavě. Samé šmouhy, to nemohl místo toho vystávání si aspon vyčistit tohle zrcadlo! Už jsem se tedy tím nezabýval a začal se upravovat, abych vypadal tak jak by si mistr Vyener přál. Pořád jsem rovnal svůj hábit tak aby byl rovnoměrně, ale nevím zda to bylo tím zrcadlem, nebo mojí postavou. Pořád jsem měl pocit že na jedné straně odlek přesahuje a na druhé je mezera. Párkrát jsem si poskočil a nechal to být. Trochu jsem si prohrábl i tak krátké vlasy a pokusil se určit jejich směr jak budou ležet. Následně si pročistil obličej a když jsem shledal že jsem připraven vyšel jsem směrem ke kokpitu pilota. Mistr Vyener už tam čekal a došel jsem až k němu. Zrovna jsme vyletěli z hyperprostoru a přede mnou se objevila ona planeta na které měl být zakončen můj výcvik.

[R.O.F.L]

Nákladní loď, vesmír:

Vítej na Nisantrilu Kjorme. Představil ti Mistr Vyener planetu. Překvapilo tě, jak moc zeleně se na ní nacházelo. Téměř celou planetu, tedy až na polární čepičky, oceán zabírajícího minimálně čtvrtinu planety a několik městských zástaveb, pokrývala nerušená příroda, díky čemuž měla celá planeta modrozelený nádech, jež byl úplně rozdílný oproti šedi duraoceli Corusantu.
Doufám, že si pak někdy najdeme alespoň trochu času na návštěvu té zeleně tady, protože není nad klidnou meditaci v přírodě. Ozval se Mistr Vyener, zatímco jste pomalu mířili k největšímu městu a zeleň pomalu mizela z dohledu.
Kolem vás proletěla trojice stíhaček a lodní vysílačka ožila. Tady Obrana Sila Nisatrilske říše, uveďte prosím vaši totožnost a duvod navštěvy. zaznělo vcelku dobře zvládnutým basicem s dobře patrným tvrdým přízvukem.
Mistr Vyener se ujal vysílačky. Tady Mistr Jedi Ray Vyener, přiletěli jsme na žádost Krále Crithana II.
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Rozumim Mistře Jedi, už jsme vas očekavali, následujte nas prosím na místo přistani.
Nedlouho potom jedna ze stíhaček vyrazila kupředu a ukazovala vám cestu, zatímco zbylé dvě vám dělali eskortu.
Téda, ti maji ale výkonný kocábky, sotva jim stačím a oni přesto vypadají, jako by byli stavěný na mnohokrát větší rychlosti. Začal Mathew hodnotit stíhačky. Možná byste mohl nějaké koupit, protože s těma našema-
Mistr Vyener ho přerušil. Mathewe! Co jsem ti už mnohokrát kladl na srdce?
Mathew se tak lekl, že cukl kniplem a loď trochu poskočila. Promiňte pane, zapomněl jsem.
Po chvilce se před vámi konečně objevila obrovská přistávací plocha. A na ní strašně moc lidí.
No nazdar. Povzdechl si Mistr Vyener. Vypadá to, že jsem byl ještě docela naivní, když jsem řekl velké slavností uvítání.
Ale houby naivní, prostě jste se na to bál pomyslet, že je to tak? Ušklíbl se Mathew.
Mistr Vyener protočí očima a otočí se k tobě. Tak co, připraven na tu slávu?

[Kjorm Fall]

Nákladní loď, Nad planetou Nisantrilu:

To je nádhera. Užasl jsem ihned co jsem spatřil planetu pod námi. Nejvíc upoutaly mojí pozornost oceány, které jsem snad viděl poprvé v životě. Příroda odtud vypadala zeleněji a živěji, než jak jsem znal pouze z Onderonu. Je to rozhodně víc fascinující planeta než Corusant. Tam člověk nic tak přírodního nepotká, i když...
Doufám, že si pak někdy najdeme alespoň trochu času na návštěvu té zeleně tady, protože není nad klidnou meditaci v přírodě. Ozval se Mistr Vyener a vytrhl mě tak z myšlenek.
To jistě rád, mistře. odpověděl jsem a už pouze sledoval jak se jedno z malých měst stále zvětšuji od toho, jak se přibližujeme. Bylo už vidět a rozeznat velké budovy, kterých bylo poskrovnu, ale za to byly určitě přepychem na téhle planetě. Najednou jsem spatřil jak proti nám míří tři stíhačky a blízko kolem nás proletěly. Dál jsem se věnoval tedy městu a blízké přírodě, která už z našeho kokpitu šla vidět velmi málo až zmizela úplně. Ozvala se vysílačka, která se dotazovala na naší totožnost. Odpovědi se ujal mistr Vyener a odpověděl na otázku pilotovi v jedné ze tří stíhaček, které se na nás pověsily. Král Crithan II? udivil jsem se nad tím jménem a začal uvažovat odkud to jméno znám. Je to otcuv starý dobrý přítel? Nebo to byl matčin Vzdálený bratranec? Vůbec jsem si nebyl jisty kdy a jak jsem o něm slyšel. Byl jsem si však jistý že se s ním potkám podruhé v životě, možná i potřetí. Místo toho mě však začlo tížit to, že moje matka už není naživu, ale je mrtvá. Do hlavy se vedrala myšlenka a v paměti se mě objevila chvíle, kdy jsem jí viděl naposledy naživu. Kdyby byla naživu tak by urč... Vytrhne moje, ještě mělké uvažování, Razantní napomenutí mistra, který kárá našeho pilota. Marcus? Maherof? Nebo snad Matronud? Jak se jenom jmenuje. pilotovo jméno mi zatím vypadlo z hlavy a já si nemohl vzpomenout. Pohlédl jsem ven a spatřil spoutu lidí, kteří stáli na přistávací plošině. To je uvítací výbor? Vždyt jsme měli pouze sloužit jako ochranka, nebo nepochopili mistruv vzkaz nebo... Co to má znamenat? Byl jsem poněkud zmaten, ale tvář jsem měl stále stejnou. Mistr se mě na něco zeptá a já zatím stále sleduji dění za oknem. Přistáváme a já se konečně rozhodnu k nějaké odpovědi.
Po slávě moc mistře netoužím, ale pokud někomu budu moct pomoci tak tedy rád. dořekl jsem a hlavu si zakryl pláštěm, který jsem si mezitím oblékl.

[R.O.F.L]

Nisantril, přistávací plocha:

To rád slyším Usmál se Mistr Vyener.
Vypadá to, že dosud neměli velké zkušenosti s Rytíři Jedi a jejích vítáním a velvyslanec se nejspíš zapomněl zmínit o tom, že se spokojíme i s obyčejným mezigalaktickým pozdravem ahoj. Dodal ještě než jste vystoupili z lodě.
Jakmile jste vyšli ven, hned tě ohromily téměř tři desítky slavnostně vystrojených vojáku, jež stáli ve dvou řadách jako čestná stráž bez jediného pohnutí a snad dokonce i mrknutí. Mezi nimi k vám kráčeli tři lidé. Vyrazili jste k nim
V jednom z nich jsi poznal velvyslance Republiky podle diplomatického obleku, který jsi mohl už několikrát vidět na Corusantu, zatímco ostatní dva měli na sobě pro tebe neobvyklé a zvláštní barevná roucha.
Princi a Pane předsedo, představuji vám Mistra Jedi Ray Vyenera a jeho padawana Kjorma Falla. promluvil ke svým dvěma společníkům velvyslanec. Mistře Vyenere, rád bych vám představil Korunního Prince Savrena...
Princ Savren se zdvořile poklonil. Jménem mého otce a celého Nisantrilského lidu vás vítám.
Vyslanec pokračoval. ...a předsedu Nisantrilské vlády Frithase Mathera. Zmíněný se též zdvořile poklonil ale nic neřekl.
Oba jste opětovali poklonu a mistr Vyener odpověděl. Je nám ctí být vašimi hosty a děkujeme za vřelé uvítání.
Tím veškeré vítání skončilo a všichni jste se vydali směrem k honosně vyhlížející budově na konci přistávací plochy.

[Kjorm Fall]

Nisantril, přistávací plocha:
Vystoupil jsem z lodi hned za mistrem a na první pohled užašle shlédl veškeré chrámy a budovy, kam až oko dohlédlo. Při představení jsem se uklonil a následně sledoval mistra i s našim doprovodem dovnitř. Proč vůbec museli dělat pro nás takové přivítání? pomyslel jsem si pro sebe a snažil se najít co nejvíc negativ abych odadl situaci a kdyžtak i potenciální nebezpečí. Jestli těmhle lidem věří tak bud atentát bude velký nebo tajný, jako stisk nakažené ruky. dále jsem bádal ve svých myšlenkách a snažil se dívat pečlivě po okolí, abych postřehl případné nebezpečí dřív než zautočí. Ohlédnu se ještě zpět a spatřím Matheoda. Jak se u všech Banth jmenuje!! jak vychází z lodi aby se ptotáhl nebo co já vím. Před námi se otevřela velká brána, která dělila venek od vnitřku. Už zvenku šlo vidět jak je táto budova obyčejná přesto měla své kouzlo v perfektně vybraném materiálu. Každý sloup, zed či podlaha ve výsledku tvořili nádherné a ohromující místo, které mi málem vyrazilo dech. Nebo třeba nebude žádný atentát. napadlo mě a nejistě se podívám na mistra jestli mi tu myšlenku nepodstčil on. Ještě jednou se otočím a pohlédnu na naší lod a okolí blízké i vzdálené a vstoupím do místnosti.

___________________________________________
Já vím je to slabé, ale vůbec nestíhám, takže nemusíš zatím s mojim výcvikem moc pospíchat. Dej přednost dalším a až budu mít zase volou ruku dám vědět