Kirloca (Dash)

[Elinor Yall]

Ossus, Akademie Jedi

Sotva jste s Cilghal dorazili na Ossus, hned v hangáru tě převzala do své péče mistryně Jedi, která se ti představila jako Tionne, povzbudivě si s tebou povídala a víc než nadšeně tě přivítala v tvém novém domově. Čekala tě kratší pochůzka po Akademii, seznámení se s nejdůležitějšími orientačními body (typu "tohle je knihovna", "tohle je jídelna") a pravidly, a ubytování v pokojích speciálně určených pro younglingy. O ten svůj ses měl dělit ještě s jedním chlapcem, ale ten dosud nedorazil na Ossus.
(Jestli jsi chápal správně, s ubytováváním byla menší komplikace. Podstatná část tvých spolužáků totiž měla pocházet z alespoň částečně jedijských rodin, což znamenalo, že nebudou bydlet v dětském oddělení akademie. Díky tomu - a skutečnosti, že část nově přijímaných členů řádu byla poněkud starších - vás do nového ročníku nastupovalo jen sedm younglingů, šest chlapců a jedno děvče.)
Váš prozatimní program se rozhodně nedal nazvat příliš vyčerpávajícím, a přestože přinášel množství nových dojmů, našlo se v něm dost času na hraní si, procházky po okolí Akademie a vůbec, zkoumání nového prostředí.

Uplynulo asi čtrnáct dní a u oběda se objevila mistryně Tionne s neznámým klukem tvého věku - malým člověkem se spoustou rozcuchaných zrzavých vlasů a s oříškově hnědýma očima, který v jedijském oblečení vypadal tak trochu nesvůj. V prostoru jídelny působil tak nějak ztraceně a mohl sis všimnout, že se drží Tionne v patách.
Ta si toho příliš nevšímala; chovala se k němu velmi laskavě, jako ostatně ke každému, ale připadalo ti, že se nad jeho rozpaky poněkud... baví? Nu, proč to takhle neříct. V každém případě se rozhlížela kolem sebe, jako by hledala nějaký konkrétní bod - a když se její pohled zastavil na tobě, bylo jasné, že jej našla.
Dobrou chuť, Kirlocu, oslovila tě, když k tobě i s chlapcem domanévrovala. Můžeme se k tobě připojit?
Chlapcův výraz naznačoval, že by byl snad i radši, kdyby místo toho zamířili k nějakému prázdnému stolu. No... ahoj, promluvil po chvíli, když si sedl a napadlo jej, že by to mohlo být slušné. Já jsem Maduin.
Znělo to dost váhavě, a stejně váhavě ti i přes stolek nabídl svou ruku k potřesení. Rád tě poznávám, kámo.
Při posledním jeho slově mistryně stěží skrývala úsměv.

[Dash Spience]

Ossus, Akademie Jedi

Nebyl jsem z domu ani pár dnů a už se mi moc stýskalo. Nikdy jsem nebyl z domu víc jak dva dny aniž bych neviděl rodiče nebo prarodiče. Bylo mi smutno, ale na druhou stranu jsem se těšilna něco nového. Zrovna jsem se probudil když náš raketoplán třidy Lambda vystoupil z hyperprostoru. Nebo prubudil spíš mě probudil průzor o, který jsem se pořádně bouchnul. Dlouho jsem sledoval hvězdy rozmazané v pruhy než jsem usnul s hlavou přilepenou na průzoru. Ted jsem si vztekle mnul bouli, která mi postupně rostla na hlavě. Mistrině Cilghal se tím zjevně celkem bavila. Pomalu jsme začali klesat na planetu, která se podle mistrině jmenovala Ossus. Říkala ještě něco o historii té planety co tam kdy bylo, ale to už mě nějak moc nezajmalo. Vlastně už jsem jí vůbec neposlouchal. Sledoval jsem hlavně vesmír, který mě dokonale uchvátil. Už jsem trochu chápal proč moji rodiče dělají to co dělají. Byl jsem uchvácení jak mistrině bravůrně zvládala všechny ovládací prvky lodi. Už jsem se nemohl dočkat až jednou budu řídit taky podobnou lod. Uvažoval jsem tak dlouho až už jsme pomalu přistávali v hangáru. Vpořádku jsme přistáli a Cilghal spustila rampu. Vzal jsem si svůj batoh s pár věcmi co jsem si vzal z domu a spolu s Cilghal vylezl do hangáru. Tam se semnou Cilghal rozloučila a předela mě jedi, která se jmenovala Tionne. Měla krásné stříbrné vlasy. To jsem nidky u nikoho neviděl. Byla pravda, že jsem moc lidí z cizích světů neviděl, ale tohle mě uchvátilo. Byla velice milá. Společně jsme prošli akademii, ktterá byla podle mého úsudku obrovská. Celkem se mi tu líbilo bylo tu nádherně. Z vesmíru jsem viděl, že velkou část planety zabíralo moře. Už jsme se těšil až se budu moci vykoupat a pořádně si zaplavat. Byl jsem na to zvyklý každý proto jsem doufal, že ten zvyk nebudu muset měnit. Můj pokojík byl poměrně velký. Nebyl sice nějak extra vybavený, ale já to nějak zatím nevnímal. Bylo toho tady na mě moc nového a já byl velice zvědavý až to všechno objevím a prozkoumám. Tionne mi říkala, že můj spolubydlící dorazí později. To mě trochu zamrzelo, ale když jsem se dozvěděl, že pár studentů ,,younglingů" jak jsem se dozvěděl že se nám říká. Tionne mě ještě zavedla do jídelny a pojídle mě ještě doprovodila do pokoje. Byl jsem unavený a proto jsem okamžitě usnul. Zítra mě probudila opět Tionne a odvedla mě do jedné z místností kde jsme spolu s dalšími younglingy poslouchali co nám vyprávěla mistrině Tionne. Po dvou hodinách nás porpustila a já společně s ostatními malými jedii jsme si vyrazili hrát ven. Odpoledne jsme si chvíli zase povídali s Tionne o síle a jejím používání. Byl oto celkem zajmavé. Nikdy mě dlouhé sezení nebavilo, ale tohle byla vyjímka. To co jsem se dozvěděl se mi líbilo a když mi Tionne řekla, že bych mohl léčit i těžká zranění začal jsem poslouchat víc. Vytanul mi na mysli obraz Nuana jak mi ležel v dlaních s roztrženým bokem. Když jsem si uvědomil, že bych ho mohl příště uzdravit celého poslouchal jsem mnohem pozorněji.

Už to bylo čtrnáct dní co jsem byl zde na Ossusu. Po rodičích a Nuanovi se mi stále stýskalo, ale jak jsme tu byl déle tak čím dál tím mín. Za tu dobu co jsem tu byl už jsem se celkem dobře dokázal zorientovat ve většině akademie. Ztrácel jsem se už jenom výjmečně. Nebo ztrácel spíš, že jsem dlouho hledal tu zprávnou cestu. Při cestě do jídelny jsem občas došel do knihovny či hangáru. Naštěstí pár starších studentů mi občas pomohlo a provedlo mě, takže jsem se tu už i orientoval. Zrovna jsem seděl v jídelně a jedl svůj oběd. Zrovna jsem měl jednu z ryb, které jsme chytali u nás na Mon Calamri. Trochu mi to připomínalo obědy, které jsme občas mívali s rodiči když měli čas. Mívali jsme většinou tuhle rybu. Dokonce jsem si už zvykl i na svůj jedijský plášt, který jsem dostal. Byl takový světle hnědý a mě se celkem líbil. Jen mi chvíli trvalo než jsem si na něj zvykl, protože jsem většinou nosil spíše přiléhavé oblečení, které se hodilo pro potápění a pohyb ve vodě. Zrovna jsem zvedl hlavu když jsem u dveří viděl hlavu se stříbrnými vlasy. Zpozorněl jsem a pořádně se podíval kdo je to s Tionne. Byl to malý kluk. Malý byl orelativní já jsem byl taky malý, ale proti lidských dětem jsem byl o něco větší. Vypadal asi jako když jsem sem přijel. Taky jsem se takhle nervozně rozhlížel a šel co nejblíže Tionne abych se náhodou neztratil. Tionne svou laskavou tváří prohledávala jídelnu a očima přejížděla všechny jedie, kteří právě obědvaly. Nakonec spočinula očima na mě a společně s chlacem zamířila ke mně. Než jsem stihl dožvýkat soustov co jsem měl v puse už byla u mě. Rychle jsem polk.

Děkuji mistryně. Jistě můžet, místa je tady dost.

Rychle řeknu istrini a ukážu jí na volná místa naproti mě u stolu. Chlapec byl nesvůj. Ten pocit jsem znal. Trochu jsem těkal očima z Tionne na chlapce.

Ahoj já jsem Kirloca. Taky mě velice těší.

Potřásl jsem chlapci rukou a všiml si jemného úsměvu na mistrinině tváři při chlapcově oslovení. já jsme se taky rozzářil když jsem si uvědomil , že by Maduin mohl být můj nový spolubydlící.

Mistrině mohl by Maduin bydlet se mnou? Pomůžumu se vším co zatím sám vím. Už mě nebaví být sám na pokoji.

Řeknu prosobně mistrini. Opravdu mi už scházel někdo s kým bych si mohl večer třeba povídat nebo hrát. Sice jsem si už začínal pomalu zvykat na tu samotu, ale radši bych měl nějakou společnost.

[Elinor Yall]

Ossus, Akademie Jedi

Při tvé otázce se Tionnina tvář rozzářila úsměvem, jako by ses trefil přesně do jejího zamýšleného plánu.
Určitě, souhlasila, a zřejmě i Maduinovi se tak nějak ulevilo.
Bedlivě si tě prohlížel, jako by se snažil pojmout do paměti každý sebedrobnější detail a vyvodit z něj všechno možné a nemožné.
To bude fajn! přikývl i on nadšeně na tvůj návrh. Nejsem zvyklý bydlet sám, doma jsme měli pokoj společný s bráchou. Nemáme to tam moc velký, takže... takže, pokrčil rameny a víc nedodával, jen se pustil do jídla, jako by poslední dva týdny nejedl.
Vaří tu výborně, dodal s plnou pusou.
Jinak jsem z Corellie a až vyrostu, budu pilot. Teda, pilot a Jedi, pokračoval v jakémsi představování se. A co chceš dělat ty, Kire?

[Dash Spience]

Ossus, Akademie Jedi

Podle Tionnina výrazu jsem se trefil a to mě potěšilo. Dělalo mi radsot když jsem mohl někomu udělat radost. Rozchechtal jsem se radostí, že konečně nebudu sám. Otočil jsem se zpátky na Maduina, který si mě právě zvědavě prohlížel. Nebylo m ito moc příjemné, ale nedal jsem na sobě nic znát. I když, když jsem se podíval na Tionne bylo jí to pravděpodobně jasné. Manduin začal okamžitě mluvit. Odhadoval jsem ho na tichého trochu ušláplého kluka, který moc nemluví, ale jak jsem zjistil první dojem může klamat. Ještě se toho musím o lidech a nejen lidech, ale i jiných bytostech hodně učit. Poslouchal jsem jak Manduin povídá a začal jsem přemýšlet o tom co říká. Byla pravda, že mě moc nebavilo studovat o cizích rasách takže jsem musel matně vzpomínat na to co vím o Corellii. Matně jsem si vzpomínal, že moji rodiče mluvili o CECu. Což byla Corellianská společnost, která vyráběla lodě. Už si nevzpomínám v jaké souvislosti to bylo. Na každý pád mi bylo jasné, že budu se budu msuet začít trochu učit. Ještě že máme tak velkou knihovnu. Rychle jsem se vzpamatoval a začal taky reagovat.

Já sice sourozence nemám, ale myslím že si na sebe rychle zvykneme. No vaří tu celkem dobře i když to není jako doma. Když si vzpomenu na jídlo co mi vařila babička. To se s tímhle vůbec nedá srovnávat. Pokoj máme řekl bych střední. Pro dva akorát podle mě. Jde oto jak budeme pořádní.S tím co budu dělat nevím. Podle mistrině Tionne mám vlohy k uzdravování, ale když jsem letěl spolu s mistriní Cilghal sem, tak mě začalo něco táhnout do vesmíru. Moje rodiče jsou konstruktéři lodí. Nejspíš taky pilot nebo něco s vesmírem. V první řadě, ale rytíř jedi. Chtěl bych pomáhat.

Řeknu rozesmátě a rychle sním pár soust ted už vystydlé ryby.

Prováděla tě tu už mistrině? Sice nemůžu říct, že se tady vyznám nějak pořádně. Jsu tu jen čtrnáct dní, ale myslím, že většinu důležitých míst už znám. Takže tě klidně provedu. V klidu dojíme a pak se projdeme pokud to tedy mistrině dovolí.

Podívám se na mistrini Tionne, která zatím tiše seděla vedle a jistě s velkým nadšením, že Maduin takhle ,,rychle" zapadl. Doufal jsem, že nebude mít nic proti.

[Elinor Yall]

Ossus, Akademie Jedi

Pokud by mistryně nedovolila, vždycky bychom to mohli prozkoumat tajně, bezelstně podotkl Maduin, aniž by mu přišlo něco nepatřičného na situaci, kdy Tionne seděla u stejného stolu a se zájmem sledovala vaši konverzaci.
Teď se jen zasmála. To svolení pochopitelně máte. A ty by sis, Maduine, měl dávat pozor na to, co říkáš, kde to říkáš - a hlavně, kdo všechno může poslouchat.
Tvůj nový spolubydlící zrudl až po kořínky vlasů.
Kirlocu, máš volnou ruku, s Maduinem jsme zatím prošli jen hangáry a zdejší kosmoport, pokračovala mistryně, jako by se nic nestalo. Zajímavých míst je tu víc než dost, tak něco vyber. Ale napřed by bylo rozumné se jít ubytovat.
Pohled jí sklouzl na časový údaj poblikávající na stěně a poněkud zneklidněla.
Zvládnete to sami, kluci? Obávám se, že za čtvrt hodiny bych měla být v pracovně mistra Skywalkera, myslela jsem,že je o hodinu míň...
Maduin se trochu rozpačitě podrbal na nose. "Určitě. A - omlouvám se za to zdržení v hangárech."
"To teď neřeš, neznám moc dětí tvého věku, které by toho tolik věděli o lodích!" zasmála se Tionne, rozloučila se s vámi a pospíchala na poradu.
Vše bylo jen na vás.

Maduin za ní dlouze koukal, a pak se obrátil na tebe: Co budeme dělat?

[Dash Spience]

Ossus, Akademie Jedi

Chvíli jsme poslouchal mistrini pak zase Maduina a musel jsem se smát. Pomalu bych taky zapoměl, že tady je taky s námi. Podíval jsme se na ní a poslouchal. Podle toho co říkala ta kbyl Maduin celkem vzdělaný v lodích. Pravda podle toho co vím byli Coreliani jedni z nejlepších pilotů.

Nebojte se mistrině. Zvládneme to určitě. At vás provází síla.

Odpovím a rozloučím se s mistriní v pozdravu, který jsem se tady stihl naučit. Celou dobu mám na tváři radsotný rozjařený úsměv. Dojím psolední zbytek ryby a odpovím na Maduinovu otázku a zároven položím svojí.

No podle toho co říkala mistirně by jsme měli jít do pokoje. S tím souhlasím. Musím si vyměnit plášt.

Poukážu na skvrnu, kterou jsem měl na plášti. Ještě než přišla mistirně tak mi tam spadl kus ryby.

Potom by jsme mohli jít projít aspon trochu akademii. Ukážu ti základní místa. Znáš to knihovna, výukové místnosti a msítě kde si hrajeme s ostatními. Podle toho co říkala mistrině se ještě stavíme v hangáru že? Pokud jsem tomu dobře rozuměl, kdo tě naučil tolik o lodích?


Zeptám se aztímco dojídám už svoji rybu. Když jsme jí měl v sobě přiřítil se malý obslužný droid a odnesl talíř.

Děkuji ti.

Odpovím a dívám se za malým droidem.Počkám až dojí i Maduin abychom se mohli vydat na naší pout po akademii. Zatímco dojídá ještě podoktnu.

Musím ti říct jedno. Nevím jak to dělají msitři a někteří starší padawani, ale oni vycítí tvoje pocity. Třeba estli říkáš pravdu nebo ne. Už jsme o tom slyšel od mistrině. Postupně se to prý taky naučíme. Už se těším.

Bylo to zajmavé, vědět aspon zhruba co si kdo myslí.

[Elinor Yall]

Ossus, Akademie Jedi

Táta studoval lodní konstrukce na univerzitě, odpověděl Maduin lakonicky a zcela spokojeně. A teď je u CorSecu, v Technickém oddělení analýzy a sběru důkazního materiálu a.
Celý ten sáhodlouhý a poněkud složitý název odrecitoval s naprostou a nefalšovanou hrdostí.
Co to je - třeba má podle snímků lodi vyhodnotit, jak může být vylepšená, nebo má zjistit, jak tam můžou být namontovaný skrytý prostory. A jako odborník na tohle někdy pomáhá při celních prohlídkách, pokud je potřeba někoho takovýho.
Táta prostě koukne, ví, co je ta loď zač, a odhadne, co by se s ní mohlo dělat. A taky dobře odhaduje situaci, loni se mu podařilo najít na jednom CorSecem zajištěným transportéru průmyslovejch materiálů skrýš, kterou používali převaděči na pašování lidí. Vpodstatě zachránil těm imigrantům život, protože to bylo postavený tak dobře, že přístroje je mohly najít jen s obtížema.
Ale to není až tak důležitý.
Tátu lodě baví a rád si o nich povídá a vysvětluje, jak fungují a jak to s nima vlastně je. A brácha si myslí, že lodě jsou nudný - co vím, dělá do školy nějakej projekt na planetární geologii, prostě je to hňup. Takže si táta o lodích povídá se mnou.

Maduin odnesl talíř na poličky, kam se shromažďovalo špinavé nádobí (...podobným způsobem fungují kantýny s rychlým občerstvením na Corellii...) a dostal se k dalším tvým odpovědím.
Jak říkám, vcelku je mi to jedno, nevyznám se tady. Zatím.
Nad zmínkou o vycítění pocitů se zatvářil vyjeveně a nejistě.
To jako... poznají... když se je někdo snaží obelstít? nevěřícně zavrtěl hlavou a následoval tě směrem k tvému - teď již vašemu - pokoji.

[Dash Spience]

Ossus, Akademie Jedi

Začal jsem poslouchat výklad Maduinova rodiného životopisu. Podle toho jak to říkal a s jakou vervou a hrdostí, mi bylo jasný že si to už určitě vyslechla i mistrině Tionne, protože to znal nazpamět a jistě to říkal každému na potkání kdo se zeptal. Po pár chvílích sem sice měl stále zažraný výraz nadšeného posluchače, ale v hlavě jsem si už promítal cestu jak ho budu provádět po akademii.

Prvně zajdeme do pokoje. Kam ho mám vzít pak? Asi půjdem do knihovny a učeben, pak mu ukážu venek a nakonec hangár.

V duchu jsem si pogratuloval ke skvělému uspořádání našeho následujícího programu a vrátil jsem se k výčtu životopisu. Zrevna když začínal o těch pašerácích lidí. To byla poměrně zajmavá pasáž. Maduin měl tu výhodu, že jeho rodiče ho zasvětili do lodí o něco víc než mě. Nemůžu říct, že by mě do lodí taky nezasvětil ia vím toho o nich poměrně dost, ale tolik co Maduin to asi nebude.

No co každej není dokonalej ne?

Pomyslím si a koukám na Maduinova záda když odnáší talíř. Když přišel pomalu jsem se zvedl a vykročil z jídelny.

Máš pravdu tvůj bratr je hnup. Lodě jsou fajn. No myslím, že prvně vyrazíme do pokoje a pak to vezmem rychle. Ukážu ti knihovnu a učebny. Sice nic zajamvýho, ale tak vědět to musíš. Pak se stavíme ven. Ten sám nemám nijak extra prozkoumanej, ale pár plácků tady u akademie jo a jestli budeš chtít tak pak zajdeme do hangáru. Nevím jestli jsem na něco nezapoměl, ale tohle by mělo být asi tak všechno zatím. Když budeš chtít ještě někam řekni a nějak to najdem. Ani á se tu ještě plně neorientuju.

Povím mu k první fázi programu když jsme už kousek za jídelnou a já zamířím k pokoji. Tuhle cestu znám dobře, protože tu chodím stále.

No mistry nepodcenuj. Už jsme to taky zjsitil, že to vycítí a myslím, že nám to říkala i mistrině Tionne když nám vyprávěla o síle a o Řádu. Proto si musíš dávat pozor na to co říkáš.

Řeknu Maduinovi už skoro u mého pokoje. Vlastně ted už našeho pokoje. Budu si na to muset zvyknout, že už nefunguju jako já nýbrž my.

[Elinor Yall]

Ossus, Akademie Jedi

Maduin se u vás zabydlel snadno a rychle, v pěti krocích.
1. zabral si volnou postel
2. na postel položil zavazadlo se svými věcmi
3. ze zavazadla vysbíral oblečení a hodil jej do své skříně
4. ze zavazadla vykuchal balíček čipsů a nabídl ti
5. zavazadlo zakopl pod postel.
Hotovo! zajásal vzápětí, a fakt to ochutnej, jsou s paprikovou příchutí a myslím, že je to na dlouho, co si na nich můžem pochutnat. Vyrazíme tedy na tu obhlídku?

-------------------------------------------------------------

Máš volný prostor popsat váš program do doby, než skončíte prohlídku učeben a knihovny a půjdete ven

[Dash Spience]

Ossus, Akademie Jedi

Otevřel jsme dveře do pokoje a vešel sjme jako první. Moc jsem tady nebýval. Když jsem měl možnost byl jsem radši někde venku s ostatními younglingy. Tady jsem vlastně jenom přespával, takže to tu podle toho taky vypadalo. Bylo tu čisto a celkem uklizeno, až na moji psotel která od rána vypadala jak vypadala. Došel jsem ke skříni a vzal si čistý plášt. Ten špinavý jsem hodil na psotel, protože ho potom musím dát droidovi aby mi ho vyčistil. Než jsme se stihl převlíct tak ze zvuků za sebou jsem vyčetl něco málo otom co Maduin dělá. Podle toho jak vrzali péra v posteli, mi bylo jasné, že zkouší co postel vydrží. Když jsem se otáčel, tak zrovna vytahoval kufr a otvíral ho. Postupně vyndal z kufru něco oblečení co měl a to postupně ,,hodil" do své skříně. Zatím to tam bylo poměrně úhledně hozené. Když jsem se podíval do své skříně, narazil jsme jen na hromadu čistých , ale naházených věcí. Kdyby na tohle přišla mistrině Tionne nebo jeden z těch ,,pečovatelských drodiů tak by zase bylo zle. To už se mi stalo první týden. Potom byl ojen spousta zbytečného domlouvání, ale já se v tomhle asi nezměním. Maduin vytáhl balíček ajk on říkal chipsů. Ještě jsme je neměl proto jsem si jeden vzal. Chutnal dobře aproto jsem si vzal hned další. Zachvíli nebylo po balíčku ani stopy.

Díky. Jo vyrazíme. Projdeme jen to málo co znám učeben, pak do knihovna a pak ven.

Poděkuj ua řeknu Maduinovi plán jakým se budeme ubírat v následující době. Jeho kufr skončil zakopnutý pod postelý a my jsme vyrazili. Zavřel jsem za náma a vyrazil jsem směrem k učebně, kterou jsme používali k tomu když jsme si vyprávěli s mistriní Tionne. Zrovna byla prázdná. Maduin jí jen přelítnul a hlavou přikývnul. Nebylo to nic zvláštního, proto jsme pokračovali dál. Ještě jsme prošli dvě takové, i když spíše jenom jednu. V jedné zrovna měli nějakou hodinu proto jsme rychle vycouvali. Oba rozesmátí jsme pokračovali dál a došli jsme do učebny kde jsme cvičili. Mistrině říkala, že musíme cvičit aby jsme byli v kondici. Tady bylo pár starších padawanů a jeden či dva mistři. Tady jsme se trochu zdrželi a dělali trochu kraviny na trampolíně a žíněnkách. Moc dlouho to však nevydrželo, protože jeden zm istů, který zde byl nás vyhodil. Sami jsme toho měli celekm dost a proto jsme ani neprotestovali. Odešli jsme spolu do knihovny, kde jsme se taktéž moc nezdrželi. Nebyla pro nás v součastné chvíli moc zajímavá. Proto jsme se otočili na podpatku a vyrauili zpátky přes půl akademie k východu ven. Cestou jsme samozřejmě stihli jednou zabloudit a než jsem se stihl zorientovat, tak jsme se msueli notný kus vracet. Nakonec jsme přeci jenom po dlouhé chvíli blouděnívylezli z Akademie ven. Byl oclekem krásně a já se jal Maduinovi ukazovat okolí co jsem znal.

[Elinor Yall]

Ossus, před Akademií

Nabyti novými dojmy jste se vydali směrem z Akademie. Ani jste se nestačili někam dáleji zatoulat, když vás dostihl stříbřitý protokolární droid, očividně nesvůj z obcházení kolem.
Pánové, pánové, vždyť už dávno máte být v doku 15! Na palubě Třepetatky vás čekají dalši úkoly! Mistr Cladon by sice byl potěšen, že jste navštívili knihovnu, ale nemáte tolik času!
Nechal vás udivené stát na místě a rychlým tempem si to zamířil pryč - načež se zarazil, zamířil k Maduinovi a podal mu datakartu.
Zde máte všechny patřičné kódy. Málem jsem zapomněl, to programování pochybné...!
S patetickým výkřikem se vydal do akademie, tempem, kterému jste nemohli stačit.
Maduin se spokojeně usmál a ještě spokojeněji sevřel kartu.
Chtěli jsme navštívit doky, že jo? obrátil se na tebe. A pokud jde o tu seznamovací hru, rád bych si pospíšil, nerad bych ztratil nějaké body... tedy, má to být seznamovaci hra, že jo?
Chvilku působil snad i nejistě.

[Dash Spience]

Ossus, před Akademií

Prošli jsme vraty akademie. Konečně zase venku, kde mi do tváře zavál příjemný vánek. Když jsme vyšli venku se zrovna pohybovalo pár padawanů a viděl jsme i jednoho mistra. Mou pozornost upoutal protokolární droid, který se tak nějak bezmocně porcházel před akademií a kohosi asi hledal. I když se to dalo přisuzovat jeho špatnému naprogramování či nějaké technické zábavě. Zrovna jsem se chtěl spolu s Maduinem vydat na jeden pěkný plácek u akademie, když ten poamtený stříbrný droid zamířil k nám. Překvapeně jsem pohlédl na Maduina a počkal až přijde k nám. Vylechl jsem to co nám ten droid říkal a sledoval jsme jak odchází dovnitř do akademie. Začal jsem přemýšlet nad tím co nám tady ten droid řekl.

Mistrině Tionne se nezmínila o nějaké zvláštní událsoti, či nějakém programu.

No to jsme sice chtěli, ale nikdo mi o žádné hře nic neříkal. Mohlo to být, ale protože se musí hrát ve dvou a já byl zatím sám. Pojd vrátíme se do akademie a do doku.

Odpovím taky ne moc jistě Maduinovi a pomalu se otočím, aby jsme mohli vyrazit zpátky dovnitř. Kývnu na Maduina a skoro se rozběhnu dovnitř. Sice mi furt vrtalo hlavou, proč mi o tom nikdo nic neřekl, ale odůvodnění, že to má být překvapení mě uklidnilo.