Aiden Clay(Elinor vs ROFL post mortem)

[R.O.F.L]

Chandrilla, přistávací plocha:

Pokud jsem měl předtím problém zadržovat smích, nyní jsem měl co dělat, abych se jím neudusil. A jak se zdálo nebyl jsem jediný, kdo měl podobné problémy.
Rozhodl jsem se, že těm jejich šíleným teoriím budu muset učinit přítrž, byť jsou zábavné, neboť by se pak hnali za nepodstatnými věcmi a já bych skončil s trvalou újmou na zdraví způsobenou neustálým potlačováním smíchu. Otázkou ovšem bylo, jak to provést.
Ledaže... Ledaže bych přišel se svou šílenou teorií, která by je ale nasměrovala tím správným směrem! Ale jakou?
Po chvilce přemýšlení mě něco napadne a já se začnu divit tomu, že mě to nenapadlo hned. Ovšem na to, abych to mohl zrealizovat budu potřebovat lepší podmínky.
Myslím, že už jsme se vyptávali dost, vsadím se že Lord Xaron má toho ještě spoustu na práci. Pokusím se o ukončení rozhovoru, jež stejně jak se zdá už nikam nevedl (tedy kromě toho, že jsem se stále více blížil k NNS - Naprostému Nezastavitelnému Smíchu). Hezky mu poděkujte za jeho čas a hybaj na cestu.

[Elinor Yall]

Chandrilla, přístaviště

"Na shledanou, rytířové Jedi!" promluvil pseudopremiér vznešeným tónem, který nicméně trochu shazovalo cukání v koutcích. "Nechť vás provází Síla."
I tak to byla bezpochyby skvěle sehraná scéna, kdyby nedošlo na reakci tvého malého komanda.
"Zdravím, lorde Xarone!" odpověděla Marian rozpačitě a Alrik dodal: "Jistě se brzy uvidíme..." a to tónem natolik pochmurným, že by v dané situaci nebyl na místě, stejně jako dovětek na Algernonův a Adrianův tázavý pohled:
"Bezpochyby kryje místní sithský kult! Však ho dostaneme!"
Ag: "Sithy, nebo jeho lordstvo?"
Al: "Oboje!"
To "oboje!" znělo natolik krvežíznivě, že se ministerský předseda jistého světa rozkašlal a urychleně si to zamířil co nejdál od vás.

Svižným krokem jste si to tedy zamířili z přístaviště směrem, kterým jsi tušil východ z celého komplexu a záhy jste se dostali k obrovské tabuli s mapou areálu celého národního parku. Stručným odhadem to bylo hezkých pár hektarů divočiny volně proklikatěné různými turistickými stezkami.
Mládež se pochopitelně vrhla směrem k tabuli, aby vzápětí znechuceně zjistila, že vlastně ani neví, co má vyhledávat.
V tu chvíli se ti rozpípal komlink.
Tady Arya, budu s vámi spolupracovat, ozval se známý hlas. Z navigační věže vidím, že jste přímo u mapy. Najdete si... moment, počkej chvíli, Aidene... jo, vaše skupinka vyráží k Jeskyni Dračího mudrce. Cestou si dávejte pozor, přece jen je to červená stezka - a navíc po cestě můžete najít nějaké... herní události.
Během hovoru jsi zjistil, že komlinku se podařilo v batohu přenastavit na hlasitý poslech. A to nejen, že to bylo slyšet nahlas, ale čtveřice začala naslouchat.
Zeptej se na hady! napověděla ti Marian okázale, zatímco Adrian zadal do orientační tabule, resp. na klávesnici k ní připojenou, Jeskyně Dračího mudrce a vzápětí odkudsi vypadl foliopapír s přetištěnou mapou a závdavkem k tomu i popisem trasy a upozorněními na zajímavé přírodní body, rostliny a živočichy.
"Netřeba! Jdeme kolem potoka Amiree a tam žijí vodní užovky!" zhodnotil získanou informaci Alrik, zatímco Arya vám ještě jakž takž popřála příjemnou cestu a připomněla ti, že na datapadu máte kdyžtak oficiální úryvky z příběhu, který pak budete moci na základě herních událostí odšifrovávat - pokud tedy budete mít zájem. A doporučení, že bys měl komlink odzvučnit, protože další hovory by už nemusely být de fakto veřejnou záležitostí.

To už ale tvé komando svorně mířilo - vcelku rychlým tempem - kamsi k lesíku za svorného hlučení (ve snaze dát dohromady všechny příběhy, které se podobaly tomu, jaký mohl být ve vaší hře a něco z nich vydedukovat)... a mělo se sebou právě vytištěnou mapku.
Zdálo se, že tě dítka zcela nepostrádají.

[R.O.F.L]

Chandrilla, národní park:

Po rozloučení s Lordem Xaronem, jemuž se nepochybně velmi ulevilo, když se nás zbavil, jsme konečně vyrazili na cestu a zanedlouho se dostali na okraj národního parku, kde se celá tahle šaškárna, nazvaná hrou, odehrávala.
Mé jedijské úderné komando okamžitě zaujala obrovská tabule s mapou celého areálu parku. Zaujetí se rychle změnilo ve znechucení, když si uvědomili, že vlastně nevědí, co na ní hledat. V tom se mi rozpípal komlik. Okamžitě jsem nahmatal ten svůj, jen abych zjistil, že to pípá ten vyfasovaný. Okamžitě jsem jej vyhrabal z batohu, kam jsem ho hodil, když jsem ho dostal a přijal hovor.
Ukázalo se, že je to Arya, přinášející odpověď na nevyřčenou otázku mé bandy ,,A kam vlastně teď půjdeme?". Zatímco banda už horečně zadávala naši momentální cílovou lokaci, já dále poslouchal její instrukce. Na základě jejího doporučení jsem odzvučnil komlik a předsevzal si, že co nejdříve prozkoumám obsah datapadu. To už se ale dala úderná grupa do pohybu, naprosto mě ignorujíc.
Díky za informace, Aryo. Zatím ahoj. Rozloučím se rychle s Aryou a v náhlém nutkání udělám jedno Dwysenské gesto směrem k navigační věži, byť jsem si byl naprosto jistý, že mu neporozumí.
Pak jsem pobral veškerou bagáž, kterou si sebou nevzali (čili v podstatě všechno s výjimkou jejich vlastních batůžků) a vyrazil kvapem za nimi.

[Elinor Yall]

Chandrilla, národní park

Cesta se sice chvíli svažovala z kopečka, ale pak začala stoupat, a to velmi prudce. Vongčata a spol sice měli malé nožičky, nicméně byli zvyklí na dlouhé túry a jejich tempo bylo ostré. A protože ty jsi táhl většinu zavazadel, byl tvůj postup pomalejší.
A tak se stalo, že se ti mládež držela na dohled, vytrvale uháněla směrem k cíli... a přehlédla červený fáborek. Vedl odkudsi na hlavní cestu a jeho konce laškovně povlávaly ve vánku.
Jak ses na to tak díval, všiml sis o pořádný kus dál dalšího červeného fáborku. A pak dalšího.

[R.O.F.L]

Chandrilla, národní park:

S tím, že se mi je nepodaří hned dohnat, jsme počítal a ani mi to tak nevadilo, zavazadla zas tak těžká nebyla a alespoň jsem nemusel poslouchat jejich řeči a dusit se smíchem, stačilo tedy, abych je měl na dohled. Když ovšem minuli červený fáborek označující stezku, došlo mi, že to nebyl zas tak dobrý nápad nebýt blíže než na dohled. Naštěstí jsem měl v kapse způsob jak zaručeně upoutat jejich pozornost.
Zhluboka jsem se nadechl, poskládal jsem prsty před ústy do správného tvaru a vydal zvuk připomínající řev Sigerského draka, respektive jsem se o to jen pokusil, neboť jsem, jak mi došlo, hodně vyšel ze cviku. Sigeřané by mě nejspíš teď považovali za Sigerského draka s těžkými střevními potížemi... jestli tedy vůbec za něj. Ovšem i tak to byl dostatečně hrůzostrašný (dle mého) řev, aby splnil svůj účel.
Ach jo, a já ten řev tak hezky uměl...
Jakmile se úderné antisithské komando otočilo za zdrojem toho prapodivného zvuku, vyrazil jsem za nimi.
Tedy, ne že bych vám do toho chtěl nějak mluvit, začal jsem, ale pokud vím, tak k Jeskyni Dračího mudrce se jde tamtudy. Ukázal jsem na stezku tvořenou fáborky.

[Elinor Yall]

Chandrilla, národní park

Dítka skutečně se zastavila - Marian se tvářila trochu vyděšeně, Adrian lehce otráveně, a pohled vongčat jednoznačně říkal WTF?!?
Podle mapy máme jít TUDY! ukázal Alrik sveřepě na cestu.
Úkoly, připomenul Algernon. Bratr se na něj pouze ušklíbl.
"Takhle jim napochodujeme přímo do nějaké pasti."
"Můžou tam být stopy... a ty tentokrát doopravdy potřebujeme."
Alrik Corriolan si vás všechny důkladně prohlédl.
SEBEVRAZI! Já jdu přímo! prohlásil rozhodně.
A já jdu s Alrikem! přisadila si Marian.
Adrien věnoval dlouhý pohled lesní cestě, shledal ji poněkud nepohodlnou a pak dodal: A já půjdu s těmi dvěmi... potřebují zodpovědný dozor, znáte to - nemůžete nechat dvě děti samotné bez rizika, že by z nich zakrátko byly děti tři.
Rýpnutí vyvolalo zaškaredění Alrika a Marian.
Algernon se usmál.
"Takže jsme domluvení - vy to vezmete přímo, my s Aidenem zatím splníme úkoly..."

[R.O.F.L]

Chandrilla, národní park:

Rozdělit se? Změřil jsem si pohledem Adriena a začal nad tím důkladně přemýšlet. Na jednu stranu jsem toužil se většiny z nich zbavit, na tu druhou jsem je přece nemohl nechat jít samotné lesem.
Samozřejmě, mohl jsem jím to povolit, dát jim svůj komlik s přímou linkou na ten vyfasovaný s tím, aby se pravidelně hlásili, k tomu nějaké dodatečné zásoby a mezi nimi i štěnici a dálkový lokátor, které jsem měl u sebe, ale i přesto to budou šestileté děti sami v lese, a ano jsou to sice jedijští youngligové v lese, ve kterém je zvýšená koncentrace všeho jedijského, ale i tak to stále budou šestileté děti samotné v lese. Navíc, kdybych jim teď ustoupil, brali by mě méně vážně než doteď (jestli to vůbec šlo). Na druhou stranu bych byl na tom ještě hůř, kdybych si začal vynucovat autoritu a zakázal jim to. U Síly, kde sem todle vzal?! Co ale rozhodlo byla má vlastní zkušenost s tím, jakou blbost dokáží vymyslet i téměř dvojnásobně starší než oni.


Před pěti lety:

Ryan se nadšeně uvelebil v pilotním křesle raketoplánu. Tak, a je to tady.
Já nevím, mám z toho všeho špatný pocit. Odvětil Aiden, který se posadil do vedlejšího křesla.
A co se ti nezdá, vždyť jsme to plánovali už kdovíjak dlouho a všechno ti připadalo v pohodě.
Já vím, já vím! bránil se Aiden. Ale jak už máme letět, tak se mi to moc nezdá..
Jsi bábovka Aidene.
Musel být přece nějaký pádný důvod proč jsou souřadnice té planety ukryty za třicetimístným kódem!
Devětadvacetimístným. Ušklíbl se Ryan. To je jedno. Kdo ví, třeba je tam ukryt zdroj Ochráncovy moci!
Anebo něco mnohem horšího.
Ryan se nadechl. Podívej, spolu s Briou jsme ti nejlepší studenti, jaké kdy Mistr Shetal měl, sám to říkal. A pokud by to to nestačilo, tak dáme Brie na krk cedulku s informací, kdo je její děda - pochybuju totiž, že by v galaxii existovala síla, která by se opovážila ohnout jediný vlas vnučce pravé ruky samotného Ochránce.
Bývalé pravé ruky, je na odpočinku. Podotkl Aiden.
To je jedno. O jejím dědovi se prostě pějí legendy. Ryan se rozhlédl po okolí. Kde vůbec ta Bria furt vězí?
S trochou štěstí nás šla právě udat. Za trest by nás sice vyhodili, ale alespoň by se nikomu nic nestalo Odpověděl Aiden.
Ty opravdu věříš, že by nás vyhodili? Nás, nejlepší studenty, kteří neustále mají hodiny navíc na rozkaz Ochránce? Řeknu ti, ať už bychom provedli cokoliv, on nás z toho vyseká, protože má s náma jiné plány. Povzdechl si. Pohni sebou Brio, jestli tady nebudeš do tří minut, tak ti uletíme.
Neuletíme. Bez Brianny a jejího smyslu pro nebezpečí se odsud nepohneme, o to se postarám.
Jé, to by bylo od tebe tak hezké. Ozvalo se zčistajasna za nimi, až se oba lekli.
Brio, no konečně, kdes byla? Zeptal se Ryan, zatímco tázaná za sebou zavírala vchod do lodi.
Neříkej mi pořád tak. Odvětila a hodila svůj batoh na hromadu věcí, které sem všichni nanosili. Zdržela mě Natema.
Oba bratři chápavě přikývli, Briannina spolubydlící jím už způsobila nejednu potíž. Ryan se natáhl po ovládání lodi a nastartoval motory. No, jsme tu všichni, jdeme na to.
Víš co, rozmyslel jsem si to, jdu od toho. Ozval se po chvilce Aiden a pokusil se zvednout z křesla.
V tu chvíli ale Ryan přerušil předletovou kontrolu a prudce zvedl loď do vzduchu tak, aby rychlení zatlačilo Aidena zpátky do křesla. Teprve až když byli velice vysoko, tak se Ryan na něj otočil a se širokým úsměvem se zeptal. Promiň, říkal jsi něco?
Nikoho z nich ani v těch nejdivočejších snech nenapadlo, co všechno je bude stát tahle výprava.


Současnost

Nechal jsem minulost minulosti a zase se začal soustředit na přítomnost. Uvědomil jsem si, že stále čekají na mou reakci. Pokusil jsem se do svého hlasu protlačit co nejvíc autority, které jsem byl schopen bez toho, aby to vypadalo strojeně.
Ne. Půjdeme všichni pohromadě. Po vyznačené cestě. Zkratkami to můžeme vzít později, až budeme mít určitou představu o obsahu hry.
A hlavně nebudeme v tak nehorázném mínusu!
Takže všichni na cestu. Dodám ještě doufajíc, že nikoho z nich nenapadne se zeptat A proč?, otázku, které jsem se bál, nikoliv proto, že bych neměl co říct (od pohrůžek smrti až po klasické prosté prosím), jako spíš že jsem nevěděl, která odpověď u nich zabere.

[Elinor Yall]

Chandrilla, národní park:

Děti se zarazily.
"Ale my VÍME, o co ve hře jde. Musíme najít sithy a nakopat jim pr... zadek!" Alrik se sice na poslední chvíli opravil, což mimo jiné nasvědčovalo o tom, že chtě-nechtě tě začíná jako nějakou výchovnou autoritu brát.
Adrien se zatvářil, že je rád, že se projevil hlas zdravého rozumu.
Korunu tomu nasadila Marian, která dodala "A hlavně nezapomínejte, že máme těch sto mínusových bodů... a budeme si asi fakt muset kupovat ty indicie. Takže příběhový bonus by přišel vhod."
Debata v tomto stylu se táhla ještě dobrých pět minut, na jejím konci byl nicméně Alrik přesvědčený o tom, že by možná nemusel být až tak úplně špatný nápad vyrazit po fáborcích. Každopádně zatím co jste se tak hezky dohadovali, zjistil jsi, že z antisithského komanda postrádáš jednoho člena. Co bylo horší, zjistili to i ostatní a pohled, který ti věnoval Alrik, se dal popsat asi "jestli jsi nalákal mého bratra do léčky, připrav se na bídnou smrt, ty zákeřný sithe!"
"Tak na co čekáte, musíme ho dohnat!" zavelel tvůj zbývající Corriolan a vyrazil rychlým tempem kupředu - jenom aby o dobrých dvacet metrů vylétl do vzduchu hlavou dolů. Na cestě byla totiž nastražená past - smyčka ukotvená k blízkému stromu. Každopádně jste si v současné situaci mohli koukat z očí do očí...

[R.O.F.L]

Chandrilla, národní park:

K mému velikému (a pečlivě skrytému) údivu se všichni nakonec podvolili. Ale až po pětiminutové diskusi, jejíž vedlejším účinkem bylo to, že jsme začali postrádat Algernona.
Proč on, proč on, to nemohl zmizet Alrik... no i když... Byla moje první myšlenka, která se mi objevila v hlavě, ačkoliv jsem tím křivdil Alrikovi, který se už polepšil. No polepšil, v okamžiku, kdy si všiml zmizení svého dvojčete, vyrazil nepochybně jeho směrem, který se kupodivu ukázal být po cestě, za což byl po dvaceti metrech odměněn chycením do někým nastražené pasti.
Jakmile jsme se k němu dostal, odolal jsem pokušení přeseknout lano a nechat ho dopadnout na zem, přikázal ostatním ať zůstanou tam kde jsou a zamířil ke stromu, odvázal lano a pomalu ho spustil na zem, kde už si mohl poradit sám. Během toho jsem se mu nijak nesmál a ani to nijak nekomentoval, pouze jsem nasadil neutrální klidný výraz. Jednak tady byli na posmívání jiní, jednak mi to nepřipadalo správné a jednak jsme doufal, že si tím u něj získám nějaké malé bezvýznamné plus.
Mimochodem, celou tu dobu jsem sondoval okolí za účelem zjištění Algernonovy pozice a odhalení dalších pastí.

[Elinor Yall]

Chandrilla, národní park:

Celý incident proběhl v neposmívacím se duchu. Zbytku tvé skupinky došlo, že opatrnost je na místě, a z nějakých důvodů se domnívali, že se to mohlo stát komukoli. Další část tvého odhadu situace, totiž že Alrik ti bude za zdržení se posměšků a komentářů vděčný, byl víceméně dobrý.
Po jeho spuštění se v tvé skupince rozhostilo pochmurné ticho.
Aspoň ses mohl víc soustředit na projití si svých dojmů v Síle. S pastmi to bylo složité, a s Algernonem ještě složitější.
Především si někdo dal skutečně tu práci, aby stezku po fáborcích co nejvíc znepříjemnil různými léčkami. Pocit (")nebezpečí(") byl výrazný. Paradoxně k tomu jsi Algernona v Síle vnímal velice jasně kdesi hodně, hodně vepředu, za většinou pastiček, co byly před vámi. Každopádně byl v pořádku a svým způsobem se i skvěle bavil. Krom toho jsi zachytil přítomnost další bytosti v Síle a ta se zjevně taky skvěle bavila.
"Dál budeme muset opatrně," prohlásila Marian a nepřátelsky si měřila stezku před vámi.
"Nějaký nápad, jak si ušetřit podobné nepříjemnosti?"
Dívala se především na svého bratra, Adrien ale pokrčil rameny: "Co takhle opatrný postup a vnímat v Síle, kam šlapeme?"

[R.O.F.L]

Chandrilla, národní park:

Zjištění, že je Algernon v pořádku a dle všeho i pod dozorem, mi umožnilo se naplno soustředit na tu zábavnější část věci, a to na tu spoustu pastí, jež nás podle všeho od sebe dělila. Jak se dostal tak daleko bez toho, aby nějakou spustil a kdo to byl s ním jsem odložil na později. Samozřejmě by stačilo, kdybychom ty pastičky prostě obešli lesem, ale to by nejspíš nebylo příliš fér a asi by to bylo i příliš snadné.
Nechal jsem své antisithské komando přijít s nějakým návrhy. No, návrhy, vlastně došlo jen k jednomu návrhu, který byl bohužel dle mého názor zbytečně používán velmi často. Ačkoliv jsem měl původně v úmyslu nechat je projít přes "minové" pole samotné, rozhodl jsem se jednat sám.
Dobrý nápad Adriene pochválil jsem ho, zatímco jsem se rozhlížel okolo.
Ale mezi námi, tak by to dělal asi každý. A my přece nechceme být jako ostatní... dodám, když konečně zahlédnu to, co jsem hledal - několik klacků dostatečné délky. Zvednu je a zamířím si to na cestu. Jedním klackem poklepávám před sebou za účelem odhalení/spuštění nastražených zamaskovaných jam, smyček, lanek přes cestu a jiných pastí, a pomalu jdu dopředu.
Jakmile tak z bezpečné vzdálenosti zlikviduji první z nich, otočím se na ně a nasadím svůj nezářivější úsměv. A navíc, Síla se přeceňuje. Pak podám Adrienovi jeden z klacků a nechám ho si to také vyzkoušet. Ostatním řeknu ať jdou v našich stopách.
Není to sice žádná metoda, která by v praxi mohla být nějak užitečná, ale pokud vás tak naučím nevěřit vždycky jenom Síle, vyplatí se to.

[Elinor Yall]

Chandrilla, národní park:

Zábava vám vydržela dlouho. Jednak pastí bylo slušné množství, jednak se děti pochopitelně chtěly střídat na postu "minohledače" a občas to vyvolávalo spory, kdo zrovna půjde vepředu. Na Algernona se jim podařilo pozapomenout a na (zejména ze strany některých jedinců) námitky proti tvé osobě a velení rovněž.
A tak jste pokračovali až do chvíle, než se před vámi objevily dva velké klacky - vlastně spíš menší kůly - u vstupu do jakési roklinky. Byly obarveny na černo, každý byl obalený pruhem rudé látky, a na špičkách se nacházely hrdě nabodnuté srnčí lebky s červeným flekem uprostřed kostěného čela.
"Kchůůůůl!" vydechl Alrik, na kterého podívaná udělala dojem.
"Bude mezi nimi past?" zeptala se Marian, ale Adrien jenom zavrtěl hlavou.
"Vzhledem k tomu, že šel Algernon před námi, řekl bych, že ne."
Ta věta vám připomněla "ztraceného člena výpravy".
"U těch ostatních pastí byl taky Algernon před námi a žádnou nespustil," namítl Alrik a znělo to takříkajíc hrdě. "Takže budeme potřebovat jednoho pokusného králíka..."
Jeho pohled se stočil tvým směrem.
"Půjdeš ty, Aidene, nebo si to mám vzít na starost já?"

[R.O.F.L]

Chandrilla, národní park:

Děti zneškodňování pastí jejich spuštěním uchvátilo. A také je to velice bavilo. A mezi námi, mě taky. Jenže jakmile jsme dorazili k roklince ohraničené "zdobenými" malými kůly, zábava skončila, alespoň prozatím. Při pohledu na tuto bránu do pekel mi byla jasná jedna věc - nikdo by se s takovou věcí tolik nepachtil, pokud by to nemělo nějaký význam, otázkou bylo ale jaký. Zároveň jsem si uvědomil, že bych si měl už konečně přečíst ty vyfasované datakarty, což jsem měl nejspíš udělat ještě na lodi.
Alrik velmi rychle navrhl, že bychom tam měli poslat nějakého pokusného králíka, přičemž se podezřele díval mým směrem. Překvapivě se ale nakonec nabídl i on sám. Jelikož jsem jim už jednou pomohl, rozhodl jsem se to tentokrát nechat na něm.
Půjdu až po tobě, třeba se něčemu přiučím. Řeknu mu s úsměvem a podám mu zbývající klacek, který jako jediný vydržel průchod pastmi.

[Elinor Yall]

Chandrilla, národní park:

Alrik popadl klacek a obezřetně vyrazil kupředu. Pohled na opatrnost, s jakou prozkoumával terén před sebou, byl kouzelný. Žádnou další past však nenacházel, a to ani v samotné "soutěsce smrti", do níž se nijak nehnal.
Když usoudil, že je terén čistý, zasignalizoval, že postup dál je bezpečný, a vyrazil na druhou stranu.
A pak se něco stalo.
Viděl jsi jenom, že váš zbývající Corriolan strnul a chvíli zůstal stát. Pak opatrně, velice opatrně a zároveň velice rychle, začal couvat zpátky.
"Algernon se baví s nějakým domorodcem a nemáme ho rušit," dodal, "a pokud jsou nám naše body milé, neměl by nás tady ten domorodec vidět!"
Na vaše překvapené pohledy vysvětlil: "Algernon mu namluvil, že je jedijský průzkumník a zbytek čeká na rozcestí."

[R.O.F.L]

Chandrilla, národní park:

Dobře, jdeme zpátky. zareaguji na Alrikovo hlášení a otočím se.
Při pohledu na spoušť, kterou jsme zanechali při průchodu pastmi, jsem začal pochybovat o tom, zda bylo moudré nezkoušet je s pomocí Síly obejít. Ale co se stalo, stalo se. Pokrčím na tím rameny a vyrazím za ostatními. Stejně bychom to už nedokázali vrátit do původního stavu.
Třeba to svedeme na vítr...
Alespoň že jsem měl teď čas pustit se do studia těch vyfasovaných datakaret.