Aiden Clay(Elinor vs ROFL post mortem)

[Elinor Yall]

Ossus, Akademie Jedi:

Postával jsi, opřený o okno, v místnosti naplněné dvanácti younglingy, což souviselo i s tvou novou rolí - Výchovného Dozoru. Tvůj mistr, Claemon Vane, se rozhodl, že budete nápomocni při organizování školy v přírodě pro jedny z nejmladších ročníků.
Podobně zangažováni byli i čtyři další padawané tvého věku (a s dokončeným základním i trochu rozvinutým force-userským výcvikem. Nikdo z vás nicméně nedostal žádné podrobnější informace - krom toho, že dostanete jeden younglingský tým a budete s ním muset projít předem připravenou bojovkou.
Ovšem takový detail jako KAM poletíte a JAKÁ bude náplň oné hry - to zůstávalo jednou velkou neznámou.
Asi o pět vteřin později do místnosti vešla mladě vypadající maminka v jedijské róbě a dlouhém hnědém plášti a dovedla se sebou dva chlapečky - dvojčata, jak sis vzápětí uvědomil. Oba vypadali jak ze škatulky, oba měli poněkud... nasupený výraz, jako by se jim právě děla nějaká křivda. Stejné oblečení v zelené a bílé barvě, stejné hnědé pláštíky, stejné batůžky - jen jeden měl oči modré a druhý zelené.
Za maminkou šla padawanka asi tvého věku, krosnu přehozenou přes ramena a zdálo se, že celá situace ji vpodstatě baví. Určitým napůl ironickým způsobem.
...jak už jsem říkala, můžeš být zcela klidná, mami. Vongčata budou pod tak důkladným dozorem, že žádnou ostudu nevyvedou, poznamenala klidně a vědoucím způsobem se usmála.
"No já nevím, Ari. Přece jen..."
"Prostě se nestarej. Tak jim zamávej, každému ještě pusu na čelo a plav, ju?"
Po kratší loučící se scénce bylo v místnosti o tři lidi více.
Dvojčata se hned trhla a zakempila kdesi stranou od ostatních younglingů, mezi dřevěnými kostkami, co nejvíc stranou od případných zvídavých pohledů jakéhokoli dozoru, a jejich starší sestra vylovila poznámkový blok, tužku a zaujala strategickou pozici mezi vámi staršími, tak, aby viděla na mládež a zároveň si mohla nerušeně kreslit.
Tenhle plán jí vydržel asi půl minuty, než se pozdravila s ostatními a uvědomila si, že je v místnosti padawan jejího věku, kterého nezná - totiž tvoje maličkost.
Ahoj, obrátila se k tobě se zářivým úsměvem. Já jsem Arya. A ty?

[R.O.F.L]

Ossus, Akademie Jedi:

Nechápal jsem, jak mohlo Mistra Vanea napadnout, že můžeme být nápomocní při organizování školy v přírodě pro jedny z nejmladších ročníků, ale moc jsem nad tím nepřemýšlel. Mistr řekl, že mám být ,,Výchovný Dozor" a tak budu dělat výchovný dozor i kdyby mě měli ti younglingové roztrhat na kousky, jak jen tak mimochodem nejspíš skončím. A navíc mi to prospěje.
Opíral jsem se o okno a dohlížel na tu smečku okolo. Zatím byli relativně hodní, ačkoli několik z nich vypadalo, že se chystají vyhodit něco do vzduchu, nebo to alespoň podpálit, ale zdání občas klame.
Najedou dostanu nápad, že bych mohl něco složit, přesněji tzv. ,,Motiv Younglingů", jež bych pak mohl zařadit mezi mé ostatní skladby popisující Řád Jedi, jenže jak už to tak bývá, nápad se vlivem atmosféry v místnosti změní na nutkání a nutkání se ze stejné příčiny změní na nutnost. Rychle vytáhnu blok a tužku a začnu hbitě zapisovat melodii, jež se mi ve stejnou chvíli začala objevovat v hlavě.
Někdo by řekl, že můj způsob zapisování hudby je poměrně chaotický a těžký na pochopení, ale mě to nevadilo, jednak proto, že se v něm nikdo kromě mě nevyznal a jednak proto, že jsem ho sám vymyslel.
Ze zapisování mě vyruší příchozí rodinka a v tu ránu ztratím i tenkou nit melodie. Trochu si povzdechnu, napíšu na vrch popsané strany bloku pracovní název Younglingský motiv a s úmyslem věnovat se mu později u kytary ho spolu s tužkou schovám. Nově příchozím věnuji jen několik letmých pohledů a krátce se porozhlédnu po místnosti, zda-li se během toho, co jsem se věnoval bloku a tužce, něco změnilo. Když jsem ale uslyšel slovo vongčata, zbystřil jsem zpátky k rodince, která jsem mezitím rozdělila - matka odešla pryč, zatímco ,,vongčata" zmizela za dřevěnými kostkami, kde jsem na ně už moc neviděl a jejich starší sestra se vmísila mezi nás, výchovný dozor. Když si mě všimla, pozdravila a představila se.
Jsem Aiden Clay. Odpovím na její otázku a pak nechám průchod své zvědavosti. Promiň, že jsem poslouchal, ale slyšel jsem správně vongčata?
Pohledem zalétnu k místu, kam se zakempili ti dva a mírně pozvednu obočí. Nepřipadají mi totiž jako Yuuzhan Vongové v maskovacích ooglithech.

[Elinor Yall]

Ossus, Akademie Jedi:

Hm... a když se na ně zaměříš v Síle, tak je zavnímáš. Ale slyšel jsi správně. To s vongčaty vymyslel táta, aby je pozlobil. Rik s Gerim si totiž rádi hrají na Jedie Yuuzhan Vongy pronásledující po celé galaxii, ale často to dopadá spíš jako kdyby si hráli na Vongy tyranizující všechny Jedi, na které narazí. A nějak se to ujalo, i když máma k tomu zaujala postoj pasivní rezistence.
Zhruba v tu chvíli "vybuchl" hrad z jakési kovově vyhlížející stavebnice a kostičky se rozletěly na všechny strany. Několik mláďat se podezřele zachichotalo a nejbližší z "výchovných dozorů" se pustil do vcelku ostrého sprdávání, cože to dělají za Nar Shaddaa.
Arya se podeřívavě koukla po dvojčatech zalezlých za dřevěnými kostkami.
Zatím se teprve rozkoukávají, můžeme být klidní.
Neznělo to příliš povzbudivě.

V tu chvíli do místnosti napochodoval Kyle Katarn.
Ani se moc nerozhlížel. Teď zamíříme do hangáru! zavelel a younglingové hned ztichli a nasadili zdvořilé výrazy a mimikry hodných dětiček.
Půjdete ve dvojstupu, každý si hlídá svoji dvojici!
A výchovné dozory hlídají zase vás.
V doku číslo 15 na nás čeká loď. Na tu nastoupíte. Všichni. A nebudete si hrát na schovávanou. Budete ve společenské místnosti bez kuchyňky a BUDETE TAM HODNÍ. Mistr Vane na vás dohlídne a pokud hodní nebudete, strhne vám body. Pokud hodní budete, naopak vám nějaké body přidělí.
Hned,co vstoupíme do hyperprostoru, bude ve společenské místnosti porada výchovných dozorů, kde se dozvíte podrobnosti ke hře a její organizaci.
A tak jste vyrazili.

V doku číslo pět na vás čekalo ohromné kovové monstrum, patrně několikrát přestavovaná diplomatická loď, a mezi younglingy zavládlo jakési vzrušení.
Vypadá to jako nadživotní model hutta! prohlásil asi osmiletý světlovlasý klučina a nedůvěřivě si to prohlížel.
"Vongčata" se mezitím zcela integrovala do skupinky a teď byla uprostřed hloučku, který pobíhal okolo lodi a snažil se ji ošmatlat, případně na ni vyšplhat. Po chvíli - souběžně s otevřením vstupu na loď - je to přestalo bavit a tak se nahrnuli dovnitř, aby se spolu s ostatními zastavili v hale.
Postupujte podle plánu! zavolal na ně mistr Vane a obrátil se k tobě. Tak jak to zatím zvládáš, padawane? Do vstupu do hyperprostoru máš asi hodinu času, pokud tě ta drobotina moc vyčerpává, hoď si osobní volno, nebo běž pomoct se startováním, případně se zeptej Kylea, jestli nechce nějak pomoct s organizací, pokud se nepletu, právě sedí někde na "můstku" a proklíná mistra Linxe, cože mu to hodil na krk za akci.
No, rád bych si s tebou popovídal, ale musím dohlédnout, aby byli obodováni spravedlivě, pokrčil rameny.

[R.O.F.L]

Ossus, Akademie Jedi:

Po tom, co jsem o vongčatech vyslechl, jsem je raději neustále po očku sledoval, než jsem si uvědomil, že jejich starší sestra to nejspíš dělá úplně automaticky. Svou pozornost jsem proto už raději věnoval celé skupince.
Loď na mě moc velký dojem dojem neudělala, ale na druhou stranu, zas tak moc jsem toho neočekával. Po otevření vstupu do lodi jsem pomohl nahnat zbývající caparty do lodi a následoval je dovnitř. Uslyšel jsem známý hlas a po chvilince se objevil Mistr Vane.
Poklonil jsem se a vyslechl ho. Pokrčil jsem rameny. Nakonec to není zas tak hrozné, jak jsem se obával, ale přesto si nejspíš udělám nějakou krátkou pauzu. Kdyby jste něco potřeboval, budu se nejspíše poflakovat někde na chodbě.
Takže alou skládat. Dodám nakonec ještě pro sebe, jakmile Vane zmizel mezi mrňaty.
Zaujal jsem strategickou pozici naproti jednomu z průzorů na chodbě a vyzbrojen blokem a tužkou jsem začal zase tvořit na téma Younglingů. Přidal jsem trochu veselejší tóny a celou skladbu udělal svižnější. Když jsem o tři čtvrtě hodiny později (nutno podotknout, že to uběhlo rychle jak ďas) zase schovával blok s tužkou zpátky, byla už skladba prakticky hotová, čekalo ji pouze drobné vyladění po zkoušce na kytaře. Uprostřed pohybu jsem se ale zarazil, neboť jsem dostal náhlý a možná i poněkud střelený nápad na nový název. Přeškrtl jsem ten původní a vedle něj jsem napsal ten nový.
Vongčata a jiná neštěstí.
Musel jsem se nad tím trochu pousmát. Vongčata jsem měl tu čest poznat před jen co by se za nehet vešlo a už jsem po nich pojmenoval nějakou skladbu, což se mi nestávalo moc často.

[Elinor Yall]

Ossus, Akademie Jedi:

Nestačil jsi ani uklidit tužku, když jsi zaslechl cosi připomínající vzdálené tlumené pohihňávání.
Vzápětí z boční chodby vyplulo cosi podezřele podobného Hvězdě smrti. Respektive její model. Klouzalo si to vzduchem a - jak jsi vzápětí zjistil - z útrob oné miniaturní zbraně se nesla nelibá vůně na všechny strany.
Ale to ještě nebylo vše.
Po deseti metrech své podivné cesty se přilípla ke stěně, ve výšce, kde se nachází požární čidla, a začal z ní unikat našedlý dým, rovněž značně zapáchající.

[R.O.F.L]

Ossus, loď:

První věcí, která mě napadala při pohledu létající kouli, ze která se vyklubala napodobenina jisté již dávno zničené bitevní stanice schopné zničit celé planety, bylo to, že se nějací younglingové rozhodli vytasit s nějakým jistě delší dobu plánovaným žertíkem, čemuž nahrávalo tlumené chichotání. Když ke mě došel nepříliš příjemný zápach, byl jsem si ještě jistější. Dokonce jsem se i pousmál nad důmyslností téhle zbraně.
Úsměv mi ale zmizel z tváře hned, jakmile ,,Hvězda Smradu" narazila do zdi a začal z ní unikat stejně zapáchající našedlý dým přímo na požární čidla. A to si už žádalo nějakou moji náležitou reakci. Smrad sám o sobě totiž ještě nikoho nezabil, respektive jsem o žádném takovém případu neslyšel. Sprška vody, požární poplach a možná i následná evakuace lodi sice nejspíše také ne, ale rozhodně by za to nějaká vina padla i na má bedra, protože jsem měl X způsobu, jak tomu zabránit, ale já nehnul ani prstem. A jak už jsem poznamenal, to si už žádalo nějakou reakci.
Natáhl jsem se tedy po Síle a poslal Hvězdu Smradu k nedalekému výstupu větrací šachty, aby se odsál ten dým pryč, včetně jeho zápachu jako bonus. Stále držíc hvězdu ve vzduchu jsem se ponořil do Síly a začal propátrávat okolí po pachatelích. Nešlo mi ani tak o to zjistit jejich totožnost, jako spíš o to, kolik jich bylo a hlavně kam se poběží ukrýt. Měl jsem už sice nějaké podezření, ale to by byla už příliš veliká souhra náhod.

[Elinor Yall]

oběžná dráha Ossu, loď:

Vnímal jsi skupinku osmi younglingů, kteří nicméně vyčkávali na místě a plně se soustředili na snahu manipulovat Hvězdu smradu zpět k čidlu - dokud tě jeden z nich patrně v Síle nezavnímal. A to zatraceně rychle, když přihlédneš k jejich věku.
Hlasitě vykvikl - a spolu s ostatními uličníky začal prchat do nitra lodě, směrem k můstku.
Rovněž ti vzápětí docvaklo, že nešlo pouze o spoloečný telekinetický manévr.
Sotva younglingové přestali ve strachu z dospělého Hvězdou smradu manipulovat, začala zbraň syčet, všelijak se rozpínat a nakonec větrací šachtou zaznělo mohutné BUM!!!

[R.O.F.L]

Oběžná dráha Ossu, loď:

Bylo jich osm, což byl poněkud víc, než kolik jsem očekával, ale nic hrozného to nebylo. Všimli si mě překvapivě rychle a umožnili mi se stát svědkem zmenšené rekonstrukce výbuchu skutečné Hvězdy Smrti, zatímco zahájili spořádaný taktický ústup směrem k můstku úprkem.
Poněkud ještě překvapen jsem zakroutil hlavou, sebral jeden z cárů Hvězdy Smradu a běžel za nimi doufajíc, že budou natolik sehraní, že poběží pořád ve skupince, myslíc si, že je ochrání početní převaha a nerozutečou se po celé lodi. Ovšem to by se mohli rovno otočit a přinést sami sebe na stříbrném podnose. Hold každý nemůže mít to co chce, o čemž bych mohl vyprávět, tedy kdybych chtěl, což se nejspíš nikdy nestane.

[Elinor Yall]

Oběžná dráha Ossu, loď:

Patrně jsi podcenil sehranost skupinky, protože v nejbližším dělení chodeb se od ní odpojily dvě dvojice - jedna zabočila doleva, druhá doprava, a rovně se hnali čtyři younglingové. Jejich sprint byl dosti cílevědomý, protože při dalším křižování chodeb setrvali v směru rovnou na můstek.
Už byli dosti blízko, a tak jsi zaslechl nefalšovaný younglingský pokřik: Jde po nás Vader!
A s tímto pokřikem vtrhli přímo do hlavního stanu Kyla Katarna.
Co se dělo následujících pět vteřin, je otázkou, protože vzápětí z můstku vyběhla vongčata následovaná osmiletým průzkumníkem lodi a drobnou holčičkou s měděnými vlásky spletenými do copu.
Vzápětí si všichni zděšeně uvědomili, že nejbližší odbočka je za tvými zády. Na chvíli se zastavili, nedůvěřivě na sebe koukli - a modrooké vongče prohlásilo: "To risknem!"
Vzápětí se skupinka rozdrobila a tvým směrem vyrazily čtyři namydlené blesky.

[R.O.F.L]

Oběžná dráha Ossu, loď:

Bohužel jsem neměl moc štěstí, neboť se uprchlíci v nejbližším dělení chodeb rozdělili na tři skupinky. Neměl jsem moc času na rozmyšlenou a tak jsem dlouho neváhal a vyrazil za tou největší skupinkou, což byla čtyřčlenná grupa mířící rovně na můstek.
Kdyby šlo jen běhání, za chvilku bych je dohnal, bohužel ale když už to vypadalo, že je mám, vběhli na můstek s hlasitým pokřikem ,,Jde po nás Vader!"
Q'aah nikk yenagh! Ulevil jsem si potichu v jazyce, u něhož jsem si byl docela jistý, že mu, maximálně až na některé droidy, nikdo na lodi rozumět nebude, ačkoliv by mohli poznat jaký je to jazyk.
To už ale vyběhli ven - kdo ví co se tam vevnitř stalo - a zarazili se, když si uvědomili, že jediná cesta vede přese mě.
Já nejsem žadný Vader, já jsem yuuzhan vongský agent Chal'tak v maskovacím ooglithu, jenž infiltroval váš řád, vy zpupná jeedai!
Zašklebil jsem se na ně, dávajíc si pozor na to, abych co nejvěrněji napodobil Yuuzhan vongský přízvuk, ačkoliv by to stejně nebylo třeba. Když už totiž něco dělám, tak alespoň pořádně a se vším všudy.
Vlastně mě to celé docela bavilo, ale to čtyřka younglingů, skládající se mimo jiné z obou vongčat, nemohla vědět.
Patová situace ale skončila v okamžiku, kdy se všichni rozhodli proběhnout. Automatický jsem zamítl možnost pochytat je všechny, neboť to by nemuselo skončit dobře ani pro jednu stranu, navíc tu byla šance, že by některý z nich mohl proklouznout. Dlouho jsem neváhal a pomocí Síly jsem poslal obě vongčata do vzduchu, nechávajíc ostatní proběhnout. Sám jsem ani nevěděl, proč jsem se rozhodl chytit zrovna je, ale na podobné úvahy už stejně bylo pozdě.

[Elinor Yall]

Oběžná dráha Ossu, loď:

Vongčata rychle přestala kopat nohama ve vzduchu a nasadila posupné výrazy. Prekérnost celé situace na ně doléhala vpravdě nepříjemně. To zelenooké vypadalo dokonce poněkud vyděšeně, ale modrooké jenom prohlásilo:
Alrik Corriolan, 30 BBY, 4-B.
Mrklo na sourozence a ten, aby nezůstal pozadu, dodal stejně rádobydůstojným patetickým tónem: Algernon Corriolan, 30 BBY, 3-B..
Rychle si vyměnili pohledy a rozhostilo se ticho.

[R.O.F.L]

Oběžná dráha Ossu, loď:

Tak, co teď s vámi? Založil jsem si ruce a pustil pomalu ty dva nezbedy zpátky na podlahu, připraven kdykoliv je znovu chytit, kdyby se pokusili o útěk, což ale vzhledem k tomu, že v podstatě přiznali porážku, bylo nepravděpodobné.
Byť to byla řečnická otázka, co jsem vyslovil, opravdu jsem si nebyl jistý, co teď s nimi. Napadlo mě dokonce, že bych je pustil za informace o jejich sestře, což jsem okamžitě zavrhl, nechápajíc, jak mě to mohlo jen napadnout. Nechtělo se mi moc čekat na to, až někdo z můstku půjde zkontrolovat kam ti uřvaní caparti zmizeli, natož zjišťovat co všechno uvnitř provedli. Nakonec jsem došel k názoru, že bude nejlepší, když je odvedu ke zbytku smečky ve společenské místnosti, kde Mistr Vane ohodnotí jejich chování náležitým bodovým ohodnocením. Nebo spíš znehodnocením.
Pojďte se mnou. A hezky přede mě, ať na vás vidím. Zavelel jsem nakonec oběma vongčatům a vyrazil směrem k společenské místnosti.

[Elinor Yall]

loď

Vongče, které se ti představilo jako Alrik Corriolan, si založil ruce za hlavu a demonstrativně se začal před tebou šourat. Algernon si patrně uvědomil možné neblahé následky vylomeniny s Hvězdou smradu a především jejich lapení, a tvářil se zkormouceně.
Neztrapňuj se, sykl k bráškovi Alrik. Takhle tě budou chtít Vongové použít na pokusy, ne obětovat Velkému Jogurtu. A nezapomeň, že musíme ostatní Jedi varovat, že jsou na palubě ty mrchy!
Algernon na něj lítostivě koukl.
...jenže... pokusil se namítnout, ale Alrikův výraz byl jednoznačný a Algernon se stáhl zase víc do sebe, pouze ti věnoval trochu pátravější pohled.
Začali jste se přibližovat jednotlivým odbočkám a dvojčata začala nenápadně, ale pro tebe přece jen znatelně, zrychlovat.

[R.O.F.L]

Loď nebo něco tomu velmi podobné:

Brzy se ukázalo, že se ti dva neliší jen barvou očí, neboť Algeron působil rozvážnějším dojmem než jeho bratr, v čemž mě ještě více utvrdil svým pátravým pohledem. Nejspíš mu došlo, že na mém fórku něco nesedí a to fakt, že jsem je chytil pomocí Síly, což bych jako Yuuzhan Vong nemohl provést, čímž si u mě získal trochu sympatie.
Napadlo, že bych jim mohl říct pravdu, ale po krátké úvaze jsem došel k názoru, že si chvíli hrát na Yuuzhan Vonga neuškodí. A navíc se mi ti dva líbili, byť to nepochybně byli pěkní rošťáci. A taky mi oba dva někoho strašně připomínali a to tak moc, až mě to děsilo a lákalo zároveň.
Ať už jsem Yuuzhan Vong nebo ne, vy dva mě zajímáte.
Po chvilce jsem postřehl, že oba začali zrychlovat, což nemuselo věstit nic dobrého. Okamžitě jsem k oběma vyslal Sílu za účelem zjistit jejich záměry a pro jistotu jsem pak následně prozkoumal i okolí, jestli se třeba na mě náhodou nechystají skočit jejich kumpáni. Jinak jsem ale nic neudělal a dávajíc pozor jsem je vedl dál, připraven je kdykoliv znovu chytit.

[Elinor Yall]

loď

Zbytek skupinky nikde v záloze nečíhal, zato se ti zdálo, že prostřednictvím Síly probíhá mezi dvojčaty vcelku intenzivní komunikace - a to z Alrikovy strany směrem k Algernonovi. Nezdálo se, jako by z toho byl nějak zvlášť odvázaný.
To už jste se nicméně přiblížili k odbočce a oba malí Corriolanové prudka vyrazili, jako když do gizek střelí, každý jiným směrem.