Aiden Clay(Elinor vs ROFL post mortem)

[Elinor Yall]

Chandrilla, národní park:

Byli jste tiše jako myšky.
Mláďata se rychle začala nudit a Marian s Alrikem slídili v okolí po HADECH.
Adrien zaujal místo blízko tebe a datapadu a čekal, co bude za další informace.
A ty ses podíval na karty a nestačil se divit. Především jsi měl před sebou něco, co vypadalo jako lehounce pozměněný příběh Qel-Dromů na Onderonu. Padawan s méně důslednou znalostí dějepisu by to tak asi neviděl, ale pro tebe byly paralely čím dál znatelnější. Jenom sis nebyl jistý, jestli pro větší úspěch programu nepřihodili do hry třetí frakci - totiž to, že by sama vláda byla spíše liberálně laděná, a v kruzích kolem královské rodiny se náhle objevila inklinace k původnímu temnému kultu.
Nestačil ses nad tím však pořádněji zamyslet, protože z ofáborkované cestičky se vyhoupl Algernon a mával na vás.
"Máme padesát bodů!" vyhrkl nadšeně.

[R.O.F.L]

Chandrilla, národní park:

Ignorujíc havěť okolo mě (obrazně řečeno, čas od času jsem je po očku sledoval a dokud ty hady jenom hledali, nic jsem neudělal, zasáhl bych až ve velmi nepravděpodobném okamžiku, kdy by je našli) jsem se pustil do studia datakaret, jež vyústilo v příjemné překvapení.
A hele, vždyť je to obdoba Quel-Dromy, ten mě vždycky bavil...
Od jakýchkoliv dalších úvah mě ale vyrušil Algernonův návrat. A dokonce s tím, že jsme dostali celých padesát bodů, což znamenalo, že už nejsme v mínusu sto bodů, ale jen padesát. O to víc mi ale nechtělo udělat to, co jsem teď musel udělat.
Tohle je naposledy, co jsi zmizel bez toho, aby jsi dal komukoliv (hlavně mně) vědět. Je ti to jasné? Pokáral jsem ho, přičemž jsem přejel očima i po ostatních, aby jim bylo jasné, že se to týká i jich.
Pak jsem se ale usmál. Ale jinak dobrá práce. V tom mě ale napadla temná myšlenka. Ehm, těch padesát bodů bylo doufám plusových že?
Nadechnu se. Víš co, pověz nám to všechno hezky od začátku.

[Elinor Yall]

Chandrilla, národní park:

"Jo, jsme těch padesát bodů v plusu," upravil Algernon informace.
"Ta cesta byla cestou do brlohu šamana nějakých pánů příšer," začal.
"Byl v trochu nerudné náladě. Herně proto, že jsme tu ve spolupráci s místní vládou, která jejich předky ještě za vlády temných pánů posílala do vyhnanství a nezaujali k tomu lepší stanovisko, ani když temní pánové vymřeli,neherně proto, že nikoho nenapadlo, že bychom mohli přijít v míru, tedy bez rozžatých světelňáků a dělání bordelu. Dokonce jsem z Luka Linxe dostal statistiku, jak si se svým šamanem poradily ostatní skupinky, měl výsledky od šamanů tří týmů. Jednou šamana herně zabili, jednou byli vyhozeni a jen tak tak unikli, a potřetí se pokusili o agresivní diplomacii a byli za idioty. No, a my se dohodli po dobrém a v jedijském duchu..."
"...řekl ti, kde najdem sithy?" přerušil ho Alrik.
Algernon zavrtěl hlavou.
"Ne. Sithové tu nejsou. Ale místní kultisté se rozhodli původního krále-boha dostat z hrobu. Dalo dost práce šamanovi vysvětlit, že tu nejsme proto, abychom to za ně udělali my. Nakonec jsem jim nabídl, že jim pomůžeme kultisty zastavit."
Marian přikývla, že jí to přijde jako dobrý nápad.
Adrien nedůvěřivě koukal na Algernona.
"To je všechno? Chceš říct, že jsi šamanovi něco řekl a on ti tohle všechno vyklopil?"
"Hm. Jo. S tím, že mi důvěřuje a poslal mě za náčelníkem kmene, abychom se dozvěděli víc," odpověděl klidně Algernon. "A dal mi TOHLE, abychom se mohli prokázat, že jsme zvaní hosté!"
S těmi slovy vylovil z kapsy kus kůže s pečlivě nakresleným zlatým znakem, který ti připomínal starorepublikový znak - no, tvůrci hry asi neměli tak zcela rozvinutou představivost, ale pro younglingy to stačilo.
"Takže ses povýšil na hlavní postavu?" rýpl si Adrien a Algernon jenom pokrčil rameny.
"Takže za náčelníkem půjdeme kam?" zeptal se Alrik.
"Luke mi to ukázal na mapě, tábor pánů příšer je odsud asi šest kilometrů na severozápad, z větší části po lesních cestičkách. Jinak je možné, že Kira, který pánům příšer velí, bude potřebovat dokázat, že nejsme na straně kultistů, od doby, co mu kultisté unesli princeznu-nevěstu, je poněkud nedůtklivý. Víte, mělo dojít k velkému usmíření mezi vládou a pány příšer prostřednictvím politického sňatku, ale princeznu unesli... nevylučuji, že ji chtějí obětovat, aby dostali sitha z hrobu."

[R.O.F.L]

Chandrilla, národní park:

Algernon si mě získal. Ba získal, mohl si mě přímo namazat na chleba, jak jsem se snažil zachovat vážnou tvář při představě výrazu Mistra Katarna v okamžiku, kdy se dozvěděl o našem zcela jistě nevyhnutelném triumfu. Pokud bychom tedy nakonec vyhráli, k čemuž máme ještě určitě daleko, neboť se situace může kdykoliv změnit. Pokud by tohle byla nějaká soutěž, což nebyla. Prostě pokud by se nám podařilo nasyslit nejvíc bodů ze všech skupin. A hlavně POKUD se toho my všichni dožijeme, protože moje komando si mohlo dát nevypočítatelnost do názvu. Ale pokud by skutečný výraz Mistra Katarna byl jen z poloviny tak uspokojivě šokovaný, jako v mé hlavě, tak jsem byl ochotný do splnění všech těchto pokud investovat vše co půjde, byť by to zavánělo pomstychtivostí. A pokud-
DOST ty blbče, přestaň konečně myslet na blbosti!!
Vytřásl jsem z hlavy všechno šílené a zaměřil se zase na své komando. Seberu ze země nedaleko ležící klacek, který se přímo hodí na tůru a zavelím. Výborně, jdeme tedy za velkým náčelníkem kmene strašlivých Pánu příšer.
Po chvilce si uvědomím, že bych jim neměl umožnit se nudit.
Takže... Nadechnu se a vytvořím tak dramatickou pauzu. Znáte nějakou dobrou pochodovou hru, aby nám to rychleji uteklo?

[Elinor Yall]

Chandrilla, národní park:

Vyrazili jste svižným tempem, když tě napadlo položit otázku.
"No," začal Adrien a nestačil dokončit větu.
Ostatní děti na tebe koukaly asi jako wookieové na nudistu rozkládajícího si lehátko v zemi stínů.
"Pochodovou hru? K čemu?" zeptal se tě Algernon podezřívavě - a nemohl ses zbavit pocitu, že s existencí něčeho podobného není obeznámen.
"Mě by mnohem víc zajímali plány těch kultistů, po cestě je možnost dát hlavy dohromady a přijít na to, jak je pokrotit, než podříznou princeznu!" připojil se k němu i Alrik a Marian jenom přikývla.
"Říkal jsi, že si Kira měl brát princeznu... to myslel jakou?" obrátil se Alrik na dvojče. "Lord Xaron se nezmínil, že by jim nějaká chyběla."
"Taky jsem si říkal, ale když jste se zajímali jenom o sithy a hady, tak se možná neodvažoval zmínit," dostalo se mu odpovědi.
"A zeptal ses aspoň šamana?"
"Jo. Jasně. Princenza si měla brát Kiru, respektive domorodci mají problémy s bandity a mrtvolama a potřebují Pány příšer, aby jim pomohli. Teda, většina obyvatel žije v jednom velkém městě, ale občas se objeví něco z divočiny, co zaútočí. Dřív to zvládaly hradby. V poslední době je to horší a horší. A protože Páni příšer žijí venku a jsou schopní se bránit, tak uzavřeli s Xaronem dohodu. Dynastický sňatek mezi princeznou a vládcem Pánů příšer. Podle toho, co jsem pochopil, to bral Xaron jako jedinou možnost, jak zachránit město, kdyby došlo k dalšímu útoku terentateků, při kterém zemřeli rodiče princezny - kdyby tady nebyli naši kolegové a nespojili se s Kirou a šamanem, tak by to dopadlo mnohem větším masakrem, než jaký nastal."
"Xaron přežil jenom díky našim kolegům, co?" zeptal se Alrik.
Algernon důležitě přikývl.
"Takže ty si myslíš..."
Tvůj oblíbený Corriolan zavrtěl hlavou. Ten "oblíbený" nasadil zamyšlený výraz.
"Kde najdeme kolegy?"
"Stopovali terentateky."
"Takže kdybychom rovnou stopovali ty hady..."
Dalo se s úspěchem pochybovat, že tvoje skupinka ví, co to ten terentatek je. Algernon možná díky rozhovoru s šamanem něco tušil, ale ani jemu necuklo v koutcích. Lesní prostranství se před vámi pomalu začínalo otevírat. Po prudším stoupání, které ale dětem v logických vývodech a poradách nijak nebránilo, jste se ocitli - podle všeho na vrcholku nižšího skaliska. Cestička se klikatila po jeho vrcholku, rozvětvovala se a zatím, co jedna její část skálu obcházela v dosti strmém sešupu dolů, ta - kudy jste měli jít za Pány příšer - mizela zase v lese. Pod vámi se rozkládal výhled do volnější krajiny, která ale zase přecházela v lesy. Louky hustě porostlé nízkými keři, menší jezírko - a něco obrovského duhového trčícího z rákosí, co skutečně nešlo přehlédnout.
"Terentatek!" zašeptala Marian. "Našli jsme zbytek řádu Jedi!"
Svým způsobem měla pravdu, protože v tu chvíli k vám dolétlo odkudsi zdola několikahláskové zaječení, při kterém tuhla krev v žilách.
Následoval je krajně cholerický řev mistra Katarna: "Táhněte! Táhněte odsud, a mínus padesát bodů!!!"
Corriolané si vyměnili krajně zaujaté pohledy.