Když raketoplán třídy Lamda přistával v areálu akademie, dalo se do jemného deště, které postupně přešlo v mžení. Až na toto mrholení byl krásný, teplý den bez sebemenšího závanu větru. Pro mnohé to byl den ještě krásnější a to zejména pro ty, kteří vystupovali z raketoplánu. Nebyl to jediný raketoplán plný čerstvých kadetů co zde přistál a ani poslední, když začínal nový ročník na jedné z nejvýznamnějších Imperiálních akademií, konkrétně na jedné ze dvou nejvýznamnějších akademií pozemního vojska. Známější byla Carida, ale ta byla zaměřena spíše na stormtrooperský sbor, zatímco Raithal vzdělával lidi hned několika jiných složek vojenské mašinérie Impéria. Nicméně možnost studovat na Caridě zde stále byla, protože hodně důstojníků studovalo na Caridě alespoň jeden semestr. Většina kadetů byly ještě na vlně euforie z toho, že je přijaly na akademii, ale složení zkoušek bylo jen prvním a dost možná i nejlehčím krokem na obtížné cestě. Raketoplán konečně přistál a výstupní rampa se spustila dolů s obvyklým akustickým doprovodem unikajících plynů a kadeti se vyhrnuli ven, dychtící po tom být co nejdříve venku z raketoplánu a stát konečně po tm všem martýriu na pozemku akademie. Kadeti však nebyly natolik nerozvážní aby vznikla tlačenice a napomohla tomu i přítomnost kopilota, který dohlížel na to, aby všichni opustili jeho stroj. A každý znal zkazky o kadetech jenž se nevhodně chovali a byly osádkou raketoplánů zadrženi ještě na palubě raketoplánů a raketoplán odletěl i s nimi. O tom co s nimi bylo dále je mnoho teorií a dohadu, ale shodují se v jedné věci, k akademii se již více ani nepřiblížili.
Když kopilot doslova vyhnal, či ještě lépe řečeno vyrazil pasažéry z raketoplánu zůstala skupinka kadetů zaraženě stát před Lambdou se svými věcmi přes rameno, či u noh. Většina čekala nějaké uvítáními něco takového, ale ne prostý nápis „Vítejte na Akademii“ s cedulí, do jaké učebny má kdo jít. Než jsi se dostal na řadu vaše lambda již odletěla a místo ní nasazovala na přistání nějaká jiná. Oba stroje vypadaly teda stejně, ale tam a zase zpátky k lodi jenž vás přivezla by to tak rychle nestihla, nehledě na čas potřebný pro nástup cestujících. Chvíle hledání a uviděl jsi tvé jméno a číslo Escarion, Armin ( IAR:C-22/X/3 ):
- žlutá- 3. patro, dveře 2A-4
modrá – 5. patro, dveře S9-U2,
fialová - 2. patro, dveře 2.1-IR
To už se k seznamu hrnuli další čerství absolventi a u seznamu začalo být nesnesitelně plno a tak se zbylí spolucestující vydali dle šipky k AT-ST. Šipka ukazovala do průchodu vlevo a tam byla vidět druhá stejně cedule, jenž taky ukazovala doleva a tam na vás čekalo AT-ST. Tedy netečně stálo otočené čelem k cestě jakou jsi právě přišel a jeho výzbroj jakoby mířila přímo na tebe.
U nohou kráčejícího stroje stal menší hlouček kadetů než u seznamu a koukali se na zem. Přišel jsi k nim a skryl se pod AT-ST před mrholením a podíval se na zem. Na zemi byla několik různobarevných čar, konkrétně červené, oranžové, žluté, zelené, azurové, modré a fialové a jako přídavkem čárkovaná a tečkovaná černá čára. Začínaly na jednom místě, kde byl vyleptán do dlažby znak Impéria a byly rozdělené do třech skupin a každá skupina vedla do jiného směru. Vpravo vedla černá tečkovaná, žlutá a oranžová, vlevo vedly černá čárkovaná, azurová a červená a okolo AT-ST se točila a pak směrovala jakoby rovně zbývající trojice čar. Barvy směrující vlevo, konkrétně červená, černá čárkovaná a azurová se po dvě stě metrech rozdělovala a to se bude se vší pravděpodobností týkat i ostatních barevných složenin.