Dantooine, za hranicemi enklávy, Stoizova tajná skrýš
Bylo krásné ráno. Slunce svítí, ptáčci zpívají, kathští psi pobíhají po pláni... a ty jsi zjistil, že kdosi navštívil tvou tajnou skrýš, vybrakoval destilační kolonu a místo ní zůstal jen ozdobným písmem na folii vytištěný laškovný nápis "CHCEŠ-LI SPRÁVNÝ VOJÁK BÝTI, KOLALOKU MUSÍŠ PÍTI!!!"
Bezpochyby v tom měl prsty někdo ze tvých spolužáků z enklávy; to bylo jisté úplně stejně jako skutečnost, že Jedi sithovi nevěří, a sith Jediovi už vůbec ne.
Pokud však šlo o možnosti řádného vyšetření, stopy zcela smazala včerejší bouřka. Lilo celý večer a půlku noci, a protože celé dva dny předtím jsi byl - stejně jako většina starších padawanů - zapojen do příprav tradičního turnaje pro ty menší, zjistil jsi proběhnuvší plen až nyní, když jste "za odměnu" dostali na půl dne volno.
V poledne vás ale čekal slavnostní oběd a vyhlášení pravidel vaší kategorie turnaje; šeptalo se, že tentokrát si na vás mistři připravili cosi opravdu speciálního, co by snad i mělo odrážet realitu světa tam venku.
Tak nějak ti tedy vysvětlil tvůj mistr, proč na vás přešla většina tradičních příprav, a on s ostatními si místo toho trénují orientační běhy po dantooinských pláních a dalších terénních útvarech.
Tvůj mistr. Podle slov by jeden odhadl, že se u toho musel pobaveně usmívat, ale to on ne. Godefroi Arethin byl vůbec tak trochu zvláštní člověk, což se dalo soudit z toho, že si tě i přes tvou tehdy začínající armymánii a menší (buďme diplomaté) nedostatky v sepjetí se Silou vybral za padawana.
Tedy, vybral - spíš vytrucoval, dá-li se o něčem takovém hovořit v souvislosti se ctihodným rytířem Jedim.
S kodexem-nepříliš-zadobře-jsoucí jazykové sice tvrdili, že hlavní důvod byla tvá naprostá nepodobnost jeho předchozímu padawanovi.
Když ses nad tím objektivně zamyslel, musel jsi konstatovat, že na tom asi něco bude.
Arithon Willard vždy vynikal při práci se Silou - což tvůj případ rozhodně nebyl.
Arithon Willard byl spíš drobné, štíhlejší postavy a uhlazeného zevnějšku, alespoň podle toho, co jsi vydedukoval z řádových záznamů - ty jsi měřil něco kolem dvou metrů, mohutností připomínal spíš Mandaloriana než Jediho, a bez divokého strniště si tě každý pletl s za Jediho se maskujícího vojáka doprovázejícího některého z diplomatů na misi k Radě.
A v neposlední řadě Arithon Willard vzal před lety roha k republikánské armádě (a pak s Revanem a jeho dezertéry do neznámých teritorií a zase zpátky) - a tobě byl nástup k vojsku zatrhnut s razancí, kterou by u rytířů Jedi jeden vskutku nečekal.
Jistý rozdíl se dal vystopovat i v tom, že když se mistr snažil vymluvit armádu svému tehdy již na rytíře povýšenému padawanovi, skončil s jizvou po světelném meči přes obličej - zatímco na tebe mu stačilo jenom lehce zvýšit hlas a ostřeji se po tobě podívat, a napadlo tě, že hádat se s ním by možná nebyl až tak úžasný nápad a kapitulovat by bylo lepší, alespoň prozatím, než Rada Arethina přesvědčí, aby to s tebou přestal zkoušet a nechal tě přeřadit k zemědělcům.
Buď jak buď, vycházeli jste spolu víceméně výborně. Godefroi Arethin sice střelné zbraně zrovna v lásce neměl, ale dával ti v tomhle ohledu volné pole působnosti a dokonce tvá zlepšení hodnotil jako vcelku praktický způsob jak se vypořádat se svým... ehm... handicapem v Síle. Jeho smysl pro humor byl sice - pod vlivem války a k tomu přidružených událostí - poněkud omezen, ale empatie se to nijak nedotklo a diplomatických dovedností vpodstatě také ne. Několikrát už dokázal vyžehlit lecjaké průšvihy a některé nepříjemné vtípky na tvůj účet zatrhl, sotva se od nich dozvěděl z jakéhokoli pramene.
A navíc - což tě znervozňovalo - si od tvé letošní účasti v turnaji sliboval brilantní výkon, alespoň jak jsi odposlechl z různých rozhovorů ostatních padawanů. Zhruba šlo o to, že při rozhovoru s mistrem Vandarem poukázal na to, že většina klasických turnajů je zcela odtržená od života, a pokud zná tebe a tvé dovednosti, při současné změně podmínek by jej vůbec nepřekvapilo, kdybys zaexceloval - rozdílem dvou, tří tříd proti tvým vrstevníkům, kteří jsou v Síle mnohem mocnější. A že to taky odráží reálnou připravenost pro úkoly, co vás čekají mimo Dantooine.
Nebylo tajemstvím, že mistr Arethin zcela zásadně nesouhlasil s nedávným povýšením některých jen o něco málo starších talentovaných padawanů na mistry s poukazem, že talent neznamená ještě dostatek schopností s ním zacházet v konfrontaci s realitou. A to, co se odehrávalo v galaxii, bylo velmi drsné. Eufemicky řečeno.
Ať už jsi na tom byl ale s připraveností na skutečný život ve srovnání s ostatními padawany jakkoli, nic to neměnilo na tvé situaci.
Tajná skrýš zela prázdnotou s výjimkou jednoho mizerného dvojverší, z nějž by blil i kathský pes.
Stoiz Waart
Moderátor: Moderátoři
-
Mandalorian
- Pilot Impéria
- Příspěvky: 643
- Registrován: 20.4.2009 20:29:23
Dantooine, za hranicemi enklávy, má netajná skrýš
Má tajná skrýš ve vykotlaném velkém stromu, bůhví ví jakého jména, byla odhalena. Destilační kolona s rektifikační kolonou v ní těžce poškozena a vydestilovaný nápoj byl fuč. Jediné co přebývalo byla fólie s příšerným textem.
Měl jsem sto chutí tomu dotyčnému napsat „Já su Jedi, trubko“ a skoro jsem to napsal, ale zarazil jsem se. Ne, má vnitřní disciplína s tím neměla co do činění, ale za prvé jsem nemohl najít nějaké pisátko a vyrýt to světelným mečem by nebylo dobré, protože by se mi tam vešlo tak akorát „Já“ a mezera. A taky bych zničil stopu. Dokonce jedinou stopu, kterou mi dotyčný zmetek bez básnického nadání drze zanechal. Klidně jsem stál před svojí skrýší a přemýšlel jak transportuji důkaz k dalšímu prozkoumání. Přestože jsem byl klidný, v mysli sem viděl jak si s dotyčným pohraju. Mírně mě zneklidňovalo to, že přestože dotyčný věděl že rád údery vracím, klidně si to dovolil udělat. To svědčilo o jeho sebevědomí či aroganci, případně obojím, což je ale trefné na podstatnou většinu členů řádu. Ale padawanů co se mi můžou bez obav postavit v duelu moc není a tak bude vhodné se na ně blíže podívat, což bude ale dost hard, protože já nejsem pan „opatrný přístup“.
Zatraceně, věci se nám komplikují
zkroušeně zavrtím hlavou a uvažuji nad paktováním se s nějakým jiným padawanem, co by dělal špeha. Když zvážím že to nebude dělat pro dobrotu svého srdce a odečtu náklady a vezmu v potaz nejistý výsledek … eh, dost dobře se k tomuto řešení dříve či později dostanu, i když bych se mu rád vyhnul.
Opřu se o kmen stromu a začnu klidně svačit a snažím se zredukovat počet podezřelých. Za prvé musel vědět kde to mám a mé sledování není zrovna jednoduché. Zvlášť sem do takovéhle pustiny. Kdyby se za mnou někdo blížil, určitě bych si ho všiml. Sice ne v síle, ale oči mám sakra dobrý. To by platilo, kdyby dotyčný byl z enklávy. Nějaký usedlík by to mohl náhodou najít, ale zase by zde nenechal takovýto žvást. Kdyby to bylo na něčem jemnějším, dala by se s tím utřít zadnice, ale takto to je doslova k ničemu. Zmetek, ale zase mě to dostalo zpátky do enklávy. Enklávu, ale moc padawanů neopustilo, páč byl fofr jak při neplánované inspekci. Ovšem za to bych ruku do ohně nedal, tudíž sem tam kde sem začal. Každopádně, kdy vezmu v potaz vzdálenost skrýše od enklávy a hustý déšť, nikoho mokrého sem neviděl. Tedy buď použil sílu jako deštník, či cestoval nějakým prostředkem. Takže někdo mocnější v síle to musel být či někdo ze starších padawanů, či mladších rytířů. Nebo taky mistr a to zřejmě můj mistr!
Na lumpárny jej užije a na testíky taky
Že by to byl test? Zkouška? A co sem se měl naučit? Hlídat si věci? Jestli ano, mohl to udělat i s jinými věcmi, ale on ne. Jestli to byl on, tak teď určitě pije na můj účet! Ať je to kdo chce, až na něj přijdu bude tanec.
Grr
zavrčím jednak na mistra, co měl být daleko odsud a tak na svačinu, které bylo jaksi málo. Nebo jsem jedl jaksi rychle. Drobky sem vysypal na zem, aby se nakrmili i drobní živočichové v půdě a podobná havěť a důkladně očistil obal. Když sem koukal na prázdný, křišťálově čistý obal napadlo mě že bych v něm mohl transportovat onu fólii pro bližší prozkoumání. Velikostně to nebude problém i s manipulací nebude problém. Nechtělo se mi se namáhat s manipulací lehké fólie do obalu, ale udělal jsem to opačně. Položil jsem obal dnem vzhůru na fólii s dvojverším a až pak sem nechal tu fólii vznést se uvnitř obalu. Pak jsem obal, stále dnem vzhůru zavřel a zvedl jej. Vizuální potvrzení nepřítomnosti fólie ve skrýši svědčilo o jediném – fólie je uvnitř.
Tak a jde se domů
řeknu si a připnu obal na svůj opasek a lehkým krokem se vydám po svých do enklávy. Vskutku lehkým, protože mě bohužel netíží pár litrů kvalitní pálenky.
Dantooine, areál enklávy
Do enklávy jsem se dostal rychleji, než jsem čekal. Zvlášť když jsem mohl bez alkoholu v křehkých lahvích i běžet. Většina by v mých podmínkách dala přednost termoskám či čutorám, ale já tvrdím a pevně tomu věřím, že chlast musí být jen ve skle. Do toho však nepočítám destilační kolonu, kterou čekaj jisté úpravy.
Nazdárek
pozdravím droida u vstupu a nořím se dál do nitra enklávy. Cestou proklínám její stavitele, protože když chci z jednoho okraje enklávy na druhý, musím přes střed. Ne, že by mi to vadilo, ale jediná možná cesta je nevýhodná. Stačilo by ji zablokovat a je zle. Ale co, mě to muže býti putna. A pokračuji přes střed enklávy až k hangárům a cestou si klepu na obal s fólií uvnitř. Obavy, že by se obal nedopatřením otevřel nemám, protože je to relativně odolný bazmek zvláště co se poruch, špíny i neopatrného zacházení týče.
Síla s tebou plecháči
zaskřehotám na droida ve výdejně
Potřebuji Nerezový vertikální válec trubkovým svazkem, dále nahoře otevřenou nádobu, zhruba dvoulitrového objemu a tři měděné trubky o průměru 5 cm o jednotné délce 55 cm a tři pravoúhlá kolena o průměru 5 cm.
řeknu droidovi co potřebuji na opravu kolony, kterou netechnický pachatel dokázal znatelně poškodit
A dále na své hokusy pokusy potřebuji 20 metrů neizolovaného vodiče, dva infračervené snímače, varné těleso, programovatelný mikročip, jednoduchý číselník, dva páry baterií typ A8, 5 metrů kroucené dvojlinky a dvě robotické ruky.
na chvíli zapřemýšlím a řeknu
To je zatím vše a co nejdřív mi to připrav. Vyzvednu si to později.
řeknu mu ještě a pak se vydám zjistit nějaké bližší info o tom klání, které nám mistři přichystali.
Má tajná skrýš ve vykotlaném velkém stromu, bůhví ví jakého jména, byla odhalena. Destilační kolona s rektifikační kolonou v ní těžce poškozena a vydestilovaný nápoj byl fuč. Jediné co přebývalo byla fólie s příšerným textem.
Měl jsem sto chutí tomu dotyčnému napsat „Já su Jedi, trubko“ a skoro jsem to napsal, ale zarazil jsem se. Ne, má vnitřní disciplína s tím neměla co do činění, ale za prvé jsem nemohl najít nějaké pisátko a vyrýt to světelným mečem by nebylo dobré, protože by se mi tam vešlo tak akorát „Já“ a mezera. A taky bych zničil stopu. Dokonce jedinou stopu, kterou mi dotyčný zmetek bez básnického nadání drze zanechal. Klidně jsem stál před svojí skrýší a přemýšlel jak transportuji důkaz k dalšímu prozkoumání. Přestože jsem byl klidný, v mysli sem viděl jak si s dotyčným pohraju. Mírně mě zneklidňovalo to, že přestože dotyčný věděl že rád údery vracím, klidně si to dovolil udělat. To svědčilo o jeho sebevědomí či aroganci, případně obojím, což je ale trefné na podstatnou většinu členů řádu. Ale padawanů co se mi můžou bez obav postavit v duelu moc není a tak bude vhodné se na ně blíže podívat, což bude ale dost hard, protože já nejsem pan „opatrný přístup“.
Zatraceně, věci se nám komplikují
zkroušeně zavrtím hlavou a uvažuji nad paktováním se s nějakým jiným padawanem, co by dělal špeha. Když zvážím že to nebude dělat pro dobrotu svého srdce a odečtu náklady a vezmu v potaz nejistý výsledek … eh, dost dobře se k tomuto řešení dříve či později dostanu, i když bych se mu rád vyhnul.
Opřu se o kmen stromu a začnu klidně svačit a snažím se zredukovat počet podezřelých. Za prvé musel vědět kde to mám a mé sledování není zrovna jednoduché. Zvlášť sem do takovéhle pustiny. Kdyby se za mnou někdo blížil, určitě bych si ho všiml. Sice ne v síle, ale oči mám sakra dobrý. To by platilo, kdyby dotyčný byl z enklávy. Nějaký usedlík by to mohl náhodou najít, ale zase by zde nenechal takovýto žvást. Kdyby to bylo na něčem jemnějším, dala by se s tím utřít zadnice, ale takto to je doslova k ničemu. Zmetek, ale zase mě to dostalo zpátky do enklávy. Enklávu, ale moc padawanů neopustilo, páč byl fofr jak při neplánované inspekci. Ovšem za to bych ruku do ohně nedal, tudíž sem tam kde sem začal. Každopádně, kdy vezmu v potaz vzdálenost skrýše od enklávy a hustý déšť, nikoho mokrého sem neviděl. Tedy buď použil sílu jako deštník, či cestoval nějakým prostředkem. Takže někdo mocnější v síle to musel být či někdo ze starších padawanů, či mladších rytířů. Nebo taky mistr a to zřejmě můj mistr!
Na lumpárny jej užije a na testíky taky
Že by to byl test? Zkouška? A co sem se měl naučit? Hlídat si věci? Jestli ano, mohl to udělat i s jinými věcmi, ale on ne. Jestli to byl on, tak teď určitě pije na můj účet! Ať je to kdo chce, až na něj přijdu bude tanec.
Grr
zavrčím jednak na mistra, co měl být daleko odsud a tak na svačinu, které bylo jaksi málo. Nebo jsem jedl jaksi rychle. Drobky sem vysypal na zem, aby se nakrmili i drobní živočichové v půdě a podobná havěť a důkladně očistil obal. Když sem koukal na prázdný, křišťálově čistý obal napadlo mě že bych v něm mohl transportovat onu fólii pro bližší prozkoumání. Velikostně to nebude problém i s manipulací nebude problém. Nechtělo se mi se namáhat s manipulací lehké fólie do obalu, ale udělal jsem to opačně. Položil jsem obal dnem vzhůru na fólii s dvojverším a až pak sem nechal tu fólii vznést se uvnitř obalu. Pak jsem obal, stále dnem vzhůru zavřel a zvedl jej. Vizuální potvrzení nepřítomnosti fólie ve skrýši svědčilo o jediném – fólie je uvnitř.
Tak a jde se domů
řeknu si a připnu obal na svůj opasek a lehkým krokem se vydám po svých do enklávy. Vskutku lehkým, protože mě bohužel netíží pár litrů kvalitní pálenky.
Dantooine, areál enklávy
Do enklávy jsem se dostal rychleji, než jsem čekal. Zvlášť když jsem mohl bez alkoholu v křehkých lahvích i běžet. Většina by v mých podmínkách dala přednost termoskám či čutorám, ale já tvrdím a pevně tomu věřím, že chlast musí být jen ve skle. Do toho však nepočítám destilační kolonu, kterou čekaj jisté úpravy.
Nazdárek
pozdravím droida u vstupu a nořím se dál do nitra enklávy. Cestou proklínám její stavitele, protože když chci z jednoho okraje enklávy na druhý, musím přes střed. Ne, že by mi to vadilo, ale jediná možná cesta je nevýhodná. Stačilo by ji zablokovat a je zle. Ale co, mě to muže býti putna. A pokračuji přes střed enklávy až k hangárům a cestou si klepu na obal s fólií uvnitř. Obavy, že by se obal nedopatřením otevřel nemám, protože je to relativně odolný bazmek zvláště co se poruch, špíny i neopatrného zacházení týče.
Síla s tebou plecháči
zaskřehotám na droida ve výdejně
Potřebuji Nerezový vertikální válec trubkovým svazkem, dále nahoře otevřenou nádobu, zhruba dvoulitrového objemu a tři měděné trubky o průměru 5 cm o jednotné délce 55 cm a tři pravoúhlá kolena o průměru 5 cm.
řeknu droidovi co potřebuji na opravu kolony, kterou netechnický pachatel dokázal znatelně poškodit
A dále na své hokusy pokusy potřebuji 20 metrů neizolovaného vodiče, dva infračervené snímače, varné těleso, programovatelný mikročip, jednoduchý číselník, dva páry baterií typ A8, 5 metrů kroucené dvojlinky a dvě robotické ruky.
na chvíli zapřemýšlím a řeknu
To je zatím vše a co nejdřív mi to připrav. Vyzvednu si to později.
řeknu mu ještě a pak se vydám zjistit nějaké bližší info o tom klání, které nám mistři přichystali.
6 A4, 2 969 slov, 17 919 znaku s mezerami, 79 odstavcu, 252 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku
-
Elinor Yall
Dantooine, enkláva
Droid se tvářil, jako by si vše důkladně zaznamenával do paměti.
Ano, pane Stoizi. Předložím seznam vyžádaných předmětů ke schválení vašemu mistrovi a až jej odsouhlasí, vše vám připravím, odpověděl nanejvýš zdvořilým tónem, a sotva si všiml tvého podmračeného pohledu, dodal: Standardní postup. Rada jej nakázala, když si tři padawané vyžádali materiál na výrobu střelného prachu a pak se tím pokusili vykouřit kinrathy z jejich hnízda. Není v tom nic osobního zaměřeného proti vaší osobě.
Zřejmě usoudil, že tě to příliš neuklidnilo, protože se co nejrychleji odklidil z výdejny do hlubin skladu; přece jen, u Jediů jeden nikdy neví, co je napadne, zvláště pokud jim ten jeden předtím říkal něco, co nechtěli slyšet.
Dantooine, enkláva, jídelna
Dnešní oběd byl menší překvapení. Místo některého z tradičních pokrmů vás čekalo cosi připomínajícího nerfí steak s vcelku dost kořeněnými kroketami, jakousi bílou omáčkou a zeleninovým salátem posypaným sýrem. O dezertu - obrovském šlehačkovém poháru s ovocem a čokoládou radši nemluvě; něco takového jsi v enklávě nezažil po celou dobu svého pobytu.
Jeden by si až kladl otázku, co má to esteticky upravené a chutné jídlo znamenat. Někteří si nad tím lámali hlavu, u jiných ale převážil praktický pohled na svět kolem a s chutí se pustili do oběda a někteří si dokonce zamířili pro nášup.
Ještě ses ani nestačil usadit u svého oblíbeného stolku, když k tobě zamířila Yoriko, echanijská padawanka, se svým vrchovatě naloženým tácem. Nezdálo se, že by se jí tam vyloženě chtělo, ale protože jste v jídelně byli snad doopravdy všichni, volného místa byl nedostatek - tím jedinečnější bylo, že tvé ti nikdo předem nezabral.
Hm... Stoizi... můžu si sem sednout? vylezlo z Yo tónem, který by byl mnohem případnější v případě věty: "myslím, že mě chceš pozvat ke stolu a uvolnit mi u něj to nejlepší místečko!". Zdálo se, že celá ta situace jí je poněkud trapná, ale i když se v Síle pomalu vyrovnala tvému mistrovi, nemohla si prostě vše přeorganizovat podle svého.
Prosím, vzpomněla si po chvíli na další z důležitých prvků každodenní etikety.
Droid se tvářil, jako by si vše důkladně zaznamenával do paměti.
Ano, pane Stoizi. Předložím seznam vyžádaných předmětů ke schválení vašemu mistrovi a až jej odsouhlasí, vše vám připravím, odpověděl nanejvýš zdvořilým tónem, a sotva si všiml tvého podmračeného pohledu, dodal: Standardní postup. Rada jej nakázala, když si tři padawané vyžádali materiál na výrobu střelného prachu a pak se tím pokusili vykouřit kinrathy z jejich hnízda. Není v tom nic osobního zaměřeného proti vaší osobě.
Zřejmě usoudil, že tě to příliš neuklidnilo, protože se co nejrychleji odklidil z výdejny do hlubin skladu; přece jen, u Jediů jeden nikdy neví, co je napadne, zvláště pokud jim ten jeden předtím říkal něco, co nechtěli slyšet.
Dantooine, enkláva, jídelna
Dnešní oběd byl menší překvapení. Místo některého z tradičních pokrmů vás čekalo cosi připomínajícího nerfí steak s vcelku dost kořeněnými kroketami, jakousi bílou omáčkou a zeleninovým salátem posypaným sýrem. O dezertu - obrovském šlehačkovém poháru s ovocem a čokoládou radši nemluvě; něco takového jsi v enklávě nezažil po celou dobu svého pobytu.
Jeden by si až kladl otázku, co má to esteticky upravené a chutné jídlo znamenat. Někteří si nad tím lámali hlavu, u jiných ale převážil praktický pohled na svět kolem a s chutí se pustili do oběda a někteří si dokonce zamířili pro nášup.
Ještě ses ani nestačil usadit u svého oblíbeného stolku, když k tobě zamířila Yoriko, echanijská padawanka, se svým vrchovatě naloženým tácem. Nezdálo se, že by se jí tam vyloženě chtělo, ale protože jste v jídelně byli snad doopravdy všichni, volného místa byl nedostatek - tím jedinečnější bylo, že tvé ti nikdo předem nezabral.
Hm... Stoizi... můžu si sem sednout? vylezlo z Yo tónem, který by byl mnohem případnější v případě věty: "myslím, že mě chceš pozvat ke stolu a uvolnit mi u něj to nejlepší místečko!". Zdálo se, že celá ta situace jí je poněkud trapná, ale i když se v Síle pomalu vyrovnala tvému mistrovi, nemohla si prostě vše přeorganizovat podle svého.
Prosím, vzpomněla si po chvíli na další z důležitých prvků každodenní etikety.
-
Mandalorian
- Pilot Impéria
- Příspěvky: 643
- Registrován: 20.4.2009 20:29:23
Dantooine, enkláva, jídelna
Stupidní droid, "neni v tom nic proti vaší osobě", stupidní padawané, a dvakrát stupidní droid
řeknu si a pustím se do jídla.
Stupidní jídlo
dodám když ochutnám co sem dostal. Super, naučte mladý jíst takový delikatesy a při první výpravě pojdou hlady. Než si zvyknou na polní stravu, u síly, to ani nechci vidět a hlavně při tom být! To by mistři mohli mít rozum, ale jak to tak vypadá jej asi ztratili při pronikání do tajů síly.Což je to, co mi ani přinejmenším nehrozí. No, kdyby byi aspon mistrové jediní co ztrácejí rozum, ale už je následují i padawani.
Co to měli za doslova blbý nápad vyhánět kinrathy výbušninou na bázi střelného prachu. Vždyť ten už je překonanej! Co četli za historickou literaturu? Stačilo by nahlédnout do lecjakého materiálu pro vojáky, horníky a podobně a tam je o výbušnínach tolik, že by se jeden nestačil divit. Ale oni ne, stačí jim zmínka v nějakém díle starého mistra a voala, bude tam střelný prach. Nemyslím si,že by střelný prach bylo už vhodno zapomenout na smetišti dějin, svoji práci odvede ale už jsou i lepší způsoby. Nehledě na to, kolik by toho prachu potřebovali. Samozřejmě je možnost použít nálož v místě, jehož integrita stěn je už oslabená, ale i tak by potřebovali minimálně pěkných pár kilo. Ale když už to dělat po staru tak jedině s plastikem.
Hm... Stoizi... můžu si sem sednout?
vyruší můj tok myšlenek cizí osoba. Zvednu oči od žvance a zakoukám se na další z padawanů, jenž si chce přisednout. Hmm, velké mezery svědčí o vnitřním boji a plná jídelna znamená málo míst. Vida ji, kdyby mohla šla by jinam, ale nemůže. Tak budoucí generace jediů se straní už i jiných padawanů? Zajimavé, vskutku zajímavé. Jaké následky na další vývoj řádu to bude mít si neumím představit a to představivost není mojí slabou stránkou.
Hehe, taky nemusím. Na to máme mistry.
Nu což, její problémy mě ani tak nezajímají a moje ji určitě taky ne. Tak si tu budeme pěkně sedět poblíž a pěkně se ignorovat. Každý z nás se bude pohybovat na svých uzavřených ostrůvcích symbolizující naše rozdílné osobnosti a světy.
Jo, sední si
odpovím ji a dál se věnuji svým problémům a záležitostem. Avšak v trošku menší míře, než jsem měl v úmyslu. Páč zjišťuji, že se na Yoriko jde i koukat a to zvláště na její horní polovinu. Avšak radši jsem se pustil do jídla, než mi vychladne. Konzamace studeného jídla by si zajisté všimla a pojala by podezření.
No co, sem za lempla a potom budu za zvrhlíka.
Ach to bude budoucnost. To bude zas keců. Soustředím se radši na jídlo a přemýšlím co je horší? Lempl, zvrlík, lemplovský zvrhlík a nebo zvrhlý lempl?
Stupidní droid, "neni v tom nic proti vaší osobě", stupidní padawané, a dvakrát stupidní droid
řeknu si a pustím se do jídla.
Stupidní jídlo
dodám když ochutnám co sem dostal. Super, naučte mladý jíst takový delikatesy a při první výpravě pojdou hlady. Než si zvyknou na polní stravu, u síly, to ani nechci vidět a hlavně při tom být! To by mistři mohli mít rozum, ale jak to tak vypadá jej asi ztratili při pronikání do tajů síly.Což je to, co mi ani přinejmenším nehrozí. No, kdyby byi aspon mistrové jediní co ztrácejí rozum, ale už je následují i padawani.
Co to měli za doslova blbý nápad vyhánět kinrathy výbušninou na bázi střelného prachu. Vždyť ten už je překonanej! Co četli za historickou literaturu? Stačilo by nahlédnout do lecjakého materiálu pro vojáky, horníky a podobně a tam je o výbušnínach tolik, že by se jeden nestačil divit. Ale oni ne, stačí jim zmínka v nějakém díle starého mistra a voala, bude tam střelný prach. Nemyslím si,že by střelný prach bylo už vhodno zapomenout na smetišti dějin, svoji práci odvede ale už jsou i lepší způsoby. Nehledě na to, kolik by toho prachu potřebovali. Samozřejmě je možnost použít nálož v místě, jehož integrita stěn je už oslabená, ale i tak by potřebovali minimálně pěkných pár kilo. Ale když už to dělat po staru tak jedině s plastikem.
Hm... Stoizi... můžu si sem sednout?
vyruší můj tok myšlenek cizí osoba. Zvednu oči od žvance a zakoukám se na další z padawanů, jenž si chce přisednout. Hmm, velké mezery svědčí o vnitřním boji a plná jídelna znamená málo míst. Vida ji, kdyby mohla šla by jinam, ale nemůže. Tak budoucí generace jediů se straní už i jiných padawanů? Zajimavé, vskutku zajímavé. Jaké následky na další vývoj řádu to bude mít si neumím představit a to představivost není mojí slabou stránkou.
Hehe, taky nemusím. Na to máme mistry.
Nu což, její problémy mě ani tak nezajímají a moje ji určitě taky ne. Tak si tu budeme pěkně sedět poblíž a pěkně se ignorovat. Každý z nás se bude pohybovat na svých uzavřených ostrůvcích symbolizující naše rozdílné osobnosti a světy.
Jo, sední si
odpovím ji a dál se věnuji svým problémům a záležitostem. Avšak v trošku menší míře, než jsem měl v úmyslu. Páč zjišťuji, že se na Yoriko jde i koukat a to zvláště na její horní polovinu. Avšak radši jsem se pustil do jídla, než mi vychladne. Konzamace studeného jídla by si zajisté všimla a pojala by podezření.
No co, sem za lempla a potom budu za zvrhlíka.
Ach to bude budoucnost. To bude zas keců. Soustředím se radši na jídlo a přemýšlím co je horší? Lempl, zvrlík, lemplovský zvrhlík a nebo zvrhlý lempl?
6 A4, 2 969 slov, 17 919 znaku s mezerami, 79 odstavcu, 252 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku
-
Elinor Yall
Dantooine, enkláva, jídelna
Zatímco ses věnoval řešení závažných filozofických otázek a Yoriko se pustila do jídla, objevil se u vašeho stolu mistr Arethin a vedle talíře ti umístil datakartu.
Tolik k tvým problémům ve skladu - jsi dospělý a svéprávný, na pitomé holovizní seriály nekoukáš, a recesi jimi inspirovanou neprovozuješ... a mě nebaví papírování.
Věnoval ti přísný pohled.
A ne, že toho budu litovat! dodal, a zamířil k ostatním mistrům.
Yoriko ti věnovala překvapený pohled.
Mistr ti musí výjimečně důvěřovat, jestli ti poskytl datakartu s plnou mocí a neschvaluje ti položky na vyžádání ze skladu!
Nutno dodat, že v tom bylo i něco obdivného...
Možná by chtěla dodat ještě něco, když zazněl zvonek a na stůl se vyhoupl mistr Tokare.
Jediů život proměnlivým často bývá.
Na výsluní slávy jednou býváme, úctě, podpoře a pochoutkám těšíme se, jindy však v nemilosti mnohých skrývat nám než nezbývá a proti temnotě bojovat musíme v pravdě to podmínkách provizorních sotva.
Poťouchle se na vás všechny usmál, zejména směrem ke starším ročníkům a skoro-mistrům, a mnozí mohli vytušit nějakou zradu.
Mistři mnozí říkali, že turnaj podmínky reálné nemívá. Pouze dovednosti šermířské zohledňuje, za podmínek vymezených, a Síly použití jistým způsobem, na úkor způsobů jiných a vynalézavosti.
Proto pravidla vaší skupiny změněna byla.
Šermovati nebudete, ne pouze.
Cesta vás čeká; tři dny pro putování po Dantooine a její divočinou vymezené, po stanovištích na mapě vám vyznačených, a s úkoly, jichž zadání neznáte, potýkati se budete. Rozmanité povahy úkoly tyto budou… bojové i nebojové. Snadné i nesnadné. Snad prý i bitvu připomínat budou nutností rozhodnutí a volby přijímat.
Všiml sis, že tvůj mistr sleduje váš stůl a tvéří se… těžko říct, nakolik zamyšleně a nakolik pobaveně, protože jeho výraz byl zadumaný i bavící se zároveň.
Sami pochopitelně nebudete. Skupiny z vás jsme vytvořili, tak, aby vyrovnané byly.
Teď seznamy vaše přečtu. To týmy vaše budou.
Skřítek se pustil do sloupce jmen, a někdy v polovině došlo i na tvou spolustolovnici.
…Yoriko… Are Till… Ione Ques… Stoiz Waart,
Dočetl seznam skupiny, do níž byla zařazena, a pokračoval dál.
Jména těch dvou kluků ti toho moc neřekla. Are patřil k hlavním vtipálkům ohledně tvé army-mánie, Iona jsi prakticky neznal. Oba byli víceméně nadaní v Síle a víceméně schopní.
Jak se zdá, budeme kolegy, probodla tě vzápětí pohledem Yoriko.
O něco pozdji Tokare dočetl seznamy a s úsměvem vám oznámil, že turnaj bude zahájen večer o páté hodině, kdy máte být před enklávou – tam si vás odchytnou jednotliví mistři a vypustí vás na trasu s podrobnějším upřesněním pravidel.
Zatímco ses věnoval řešení závažných filozofických otázek a Yoriko se pustila do jídla, objevil se u vašeho stolu mistr Arethin a vedle talíře ti umístil datakartu.
Tolik k tvým problémům ve skladu - jsi dospělý a svéprávný, na pitomé holovizní seriály nekoukáš, a recesi jimi inspirovanou neprovozuješ... a mě nebaví papírování.
Věnoval ti přísný pohled.
A ne, že toho budu litovat! dodal, a zamířil k ostatním mistrům.
Yoriko ti věnovala překvapený pohled.
Mistr ti musí výjimečně důvěřovat, jestli ti poskytl datakartu s plnou mocí a neschvaluje ti položky na vyžádání ze skladu!
Nutno dodat, že v tom bylo i něco obdivného...
Možná by chtěla dodat ještě něco, když zazněl zvonek a na stůl se vyhoupl mistr Tokare.
Jediů život proměnlivým často bývá.
Na výsluní slávy jednou býváme, úctě, podpoře a pochoutkám těšíme se, jindy však v nemilosti mnohých skrývat nám než nezbývá a proti temnotě bojovat musíme v pravdě to podmínkách provizorních sotva.
Poťouchle se na vás všechny usmál, zejména směrem ke starším ročníkům a skoro-mistrům, a mnozí mohli vytušit nějakou zradu.
Mistři mnozí říkali, že turnaj podmínky reálné nemívá. Pouze dovednosti šermířské zohledňuje, za podmínek vymezených, a Síly použití jistým způsobem, na úkor způsobů jiných a vynalézavosti.
Proto pravidla vaší skupiny změněna byla.
Šermovati nebudete, ne pouze.
Cesta vás čeká; tři dny pro putování po Dantooine a její divočinou vymezené, po stanovištích na mapě vám vyznačených, a s úkoly, jichž zadání neznáte, potýkati se budete. Rozmanité povahy úkoly tyto budou… bojové i nebojové. Snadné i nesnadné. Snad prý i bitvu připomínat budou nutností rozhodnutí a volby přijímat.
Všiml sis, že tvůj mistr sleduje váš stůl a tvéří se… těžko říct, nakolik zamyšleně a nakolik pobaveně, protože jeho výraz byl zadumaný i bavící se zároveň.
Sami pochopitelně nebudete. Skupiny z vás jsme vytvořili, tak, aby vyrovnané byly.
Teď seznamy vaše přečtu. To týmy vaše budou.
Skřítek se pustil do sloupce jmen, a někdy v polovině došlo i na tvou spolustolovnici.
…Yoriko… Are Till… Ione Ques… Stoiz Waart,
Dočetl seznam skupiny, do níž byla zařazena, a pokračoval dál.
Jména těch dvou kluků ti toho moc neřekla. Are patřil k hlavním vtipálkům ohledně tvé army-mánie, Iona jsi prakticky neznal. Oba byli víceméně nadaní v Síle a víceméně schopní.
Jak se zdá, budeme kolegy, probodla tě vzápětí pohledem Yoriko.
O něco pozdji Tokare dočetl seznamy a s úsměvem vám oznámil, že turnaj bude zahájen večer o páté hodině, kdy máte být před enklávou – tam si vás odchytnou jednotliví mistři a vypustí vás na trasu s podrobnějším upřesněním pravidel.
-
Mandalorian
- Pilot Impéria
- Příspěvky: 643
- Registrován: 20.4.2009 20:29:23
Dantooine, enkláva, jídelna
Mistře, uhh, díkes
řeknu zaskočeně a nechápavě zároveň. Z šoku mě vyvede až moje spolustolovnice se zmínkou o plné moci. PLNÉ MOCI. V cukuletu jsem si hlavě snažil vzpomenout na invertář skladu.
Je v něm celkem dost, ale žádné lodě, speedry či nějaká větší technika. Chlastu taky málo a zbraní jak bysmet. K čertu, sith aby si ty meče vzal! Furt meče, meče, meče a nějaké výkonějši zbraně jeden nenajde. Co takhle světelná sekyra, kopí? Těžký opakovací blaster? Už vidím tu odpověď, "co by s tím Jediové dělali".
Pche, občas mám pocit, že ostatní jediové neumí střílet a proto lpí na mečích. Mozek mi pracuje na plné obrátky a zopakuju si v hlavě celý sled událostí. Zarazím se u mistrovy zmínky o holovizních seriálech.
Oni tady maj holovizi? Já myslel, že po Záplavě temnot ji zakázali v celém areálu, ne-li v celé republice. Já se mořím s výcvikem, s úkoly a s nudou a ono by stačilo jen přijít, zapnout přístroj a koukat co dávaj. A já jak vůl furt něco řeším venku, zatmco ostatní tráví čas u holovize.
Pche, dekadence kam se podíváš ...
a zatímco si hraji s datakartou v ruce, nenápadně provádím vizuální rekognoskaci Yoričiny hrudi a přemýšlím, jaký má asi postoj k alkoholu, opačnému pohlaví, pozdním nočním hodinám, časným ranním hodinám a oslavě na účet enklávy.
Z přemýšlení mě vytrhl zvonek.
Co, to už dávají večeři?
nechápavě se rozhlédnu okolo sebe, ale kdepak. Nejmenší mistr si vyskočil na stůl a jal se nás oblažovat svým proslovem.
Ha, dost dobře se mohl nechat na ten stůl někým vysadit! Výsledek by byl stejný.
Ale toho se asi jen tak nedočkám. Místo toho jsem se dočkal nic neříkajích frází o tom co nás čeká, aniž by nám to skutečně řekl. Jak můžu plnit úkol, když ani nevím žo to úkol je? Mám pocit že mistr Tokare je už trošku senilní. Určitě je to nejstarší jedinec co znám, možná i starší než samotná republika a furt maká. Avšak už to není co to bývalo. Třeba ta jeho mluva.
Za těch xyz let co mluví basicem by určitě dokázal mluvit plynule basicem. Ale on ne, ten jeho slovosled je příšernej a má záporný vliv na jeho inteligenci. Když se průměrně intelignetní jedinec je schopen naučit basic za pár let, proč není mistr na mistry jediského řádu za těch xyz-n let co jej používá zvládnout totéž? Vždyť i gungani mluví zhruba stejně a to jsou tupí tvorové z bažin a žiji podstatně kratší dobu než Tokare. Nabízí setedy dvě možnosti, buď je blbej a nebo už blbne stářím. Plus ještě kombinace obou možností. Všechny tyto možnosti mě nutí položit si otázku, proč s tím řád nic neudělá? Brání jim v tom snad to, že jde o mistra? Errr, u síly. Proto, že jde o mista mu dali takovou malou trafiku, vedení zdejší enklávy na zapadlé planetě a my jsme zde v roli pokusných králíků, zda to Tokare zvládne!
Děsivé zjištění být to.
řeknu si a postřehnu že se Tokare kouká mým směrem a usmívá se jak měsíček na hnoji. Přemýšlím přoč tomu tak je a pak mě ta pravda osvítí. Tokare je zapleten do krádeže mého chlastu! Ten skrček, tváří se jak Mílius, ale kuje pikle nebo pikle kuje.
To že je vzor Jediů? Mohl zajít za mnou, zajisté bychom se na ceně dohodli, ale on né. On to musí mít grátis. Že ho hanba nefackuje! Během jeh proslovu si nervozně pohrávám s datakartou a čekám, kdy proslov skončí, pilně se modleje za jeho konec.
A jako obvykle to nejzajímavější a nejdůležitější na konec. Začátek v pět hodin po poledni, tedy v hodině kdy otvírá většina barů, před enklávou. Zvednu se ze židle a prohlídnu si Yoriko ze shora a lituju, že padawanky nenosí věci s výstřihem, bych eměl kráásný výhled. Takhle je ten pohled sice zajímavý, ale do úchvatného má přece jen daleko. Přejedu pohledm trošku výš, kde tuším Yoričinu hlavu a vskutku, je tam.
Ano, vypadá to že mistr Tokare má s námi jisté plány. Viděla jsi jak se sem díval, ne? Avšak o tom, co to jsou za plány nemám ani tucha. A teď se půjdu připravit na cestu. Uvídíme se před pátou před enklávou.
řeknu ji, lehce se usměju a vypadnu z jídelny nachystat se na cestu.
Jako první vedou mé kroky do skladu, kde droidu ukážu kartu od svého mistra, při samotném jednání s ním se odpustím jakékoliv známky emocí. Jednak to je proti kodexům, a taky bych je jen plýtval na blbého droida, a droidovi přikážu aby mi věci přichystal na odebrání o něco později. Ne hned, protože bych to nestihl dopravit k palírně a opravit kolonu. No, možná stihl, ale mě se nechce utíkat a taky mám rád pořekadlo "práce kvapná málo platná". Chtěl jsem získat trošku času na svoji přípravu a rovněž jsem nechtěl nechat opravenou kolonu tři dny bez ochrany. Zvláště, když se u stařičkého mistra objevila touha po alkoholu. Bude lepší kolonu nechat prozatím tak jak je a opravit až po svém příchodu. Delší nefuknční období může zloděje přesvědčit, že kolona už nebude zprovozněna a bude zbytečné vykonávat nájezdy.
Sakra, ale zlodějům bude stačit se zajít informovat do skladu a zjistí, že oprava bude nejdříve za čtyři dny a lest tak příjde vniveč. Krucinál.
Když droidovi přikážu co má dělat, odebral jsem se do svého pokoje se připravit. Samotná příprava mi nezabralo moc času. Většinu času mi trvalo všechnu svoji výstroj schromáždit a připravit k použití. Zhruba po hodině jsem měl na své posteli připravenu základní výstroj, kromě zbroje, kterou jsem měl už na sobě. Konkrétně se jednalo o: helmu, sumky, opasek na granáty a munici, polní soupravu první pomoci,kožené rukavice, plynová maska, skládací polní lopatka, polní láhev s pitítkem, ešus s příborem, mačeta s pouzdrem, barva na obličej, kopas s pouzdrem, soupravu map s pouzdrem, spinky, baterku, nepromokavé pončo, spacák, stan pro dvě osoby, dvě světlice, tři dýmovnice, jídlo, vodu, nouzové potravinové dávky, chlórové tablety, nepromokavé pončo, komlink, krém na boty, krém na nohy, munice do blasterů, náhradní zdroje do světelných mečů, souprava pro údržbu výstroje a výzbroje, lano dostatečné délky, náhradní oblečení, věci pro osobní hygienu, náhradní popruhy na zbraně, toaletní papír, něco alkoholu, pár ochranných pomůcek a pár dalších drobností.
Když jsem to viděl pohromadě, myslel jsem si, že se do toho báglu nikdy nemůže vlézt a já si měl koupit větší batoh.Po půl hodině jsem zjistil, že mám pravdu a budu muset něco nést na zbroji, nějaké menší kusy výstroje. I tak jsem měl problémy to do báglu naskládat a spací potřeby jsem musel připnout pod bágl a teď mi stan a spacák tvoří takovou krásnou součást báglu, vojáky trošky familiárně nazývanou podprdelák. Pro jistotu jsem do spacáku zakomponoval další náhradní popruhy. Čistě pro případ náhody, kdy by poutka podprdeláku evydrželi, ať to nemusím tahat v ruce. Když jsem to dokázal vtěsnat do báglu byl jsem neskutečně štasten. Mé štěstí bylo o to větší, že v báglu byly věcí umístěny trošku logicky a já nebudu muset kvůli každé prkotině vyhazat všechny ven a zase zpátky, abych se k něčemu dostal. Potěžkal jsem bágl a trošku se podivoval že není těžší, ale i tak se pěkně pronese.
Na opasek jsem umístil věci co budu potřebovat a připojil i věci so se mi do báglu nevešly. Na opasku jsem teď měl zvláštní směs tvořenou malou lékarničkou, kompasem, komlinkem, dvojicí světelných mečů (mačeta byla v pouzdře připevněna na bok báglu), pouzrem na pistoli s Jájou a Pájou, nějakou municí, dýmovnicemi, světlicemi, sedmicí granátů a podobně. Zůstala mi jen helma, kterou stejně ponesu na hlavě, i když jedi v rouchu a s bojovou helmou na hlavě bude vypadat nepatřičně až komicky, a útočná puška. Prodávající se dušoval že je to zbraň mandaloriánského původu a odmítal slevit ze svých požadavků. Stála mě celkem dost, ale palebná síla byla dost působivá a řekl bych že odpovídala ceně. Přemýšlel jsem kam pušku schovám notnou chvíli, až mě konečně doslova přepadl nápad.
Svoji výstroj jsem nechal zde v pokoji a zašel za droidem do skladu. Ke svým požadavkům jsem přidal kovou tyč o něco menší délce než má puška a trošku širší. Zároveň jsem od droida převzal své věci a nenápadně jsem je odnesl do svého pokoje, kde je uskladním dna dobu nezbytně nutnou. V mém pokoji snad součástky budou v bezpečí před pátravými zraky Tokareho a neopravená kolona jej přesvědčí, že jsem se pálení buď vzdal, a nebo změnil místo. Jako poslední jsem od droida převzal trubku, o níž jsem zažádal jako poslední a odnesl ji do pokoje. V pokoji jsem omotal hlaveň pušky jejím popruhem a opatrně jsem hlaveň
zavedl do trubky. Nyní jsem měl takový hybrid mezi zbraní a trubkou, který jsem připevnil na bok báglu, přičemž pažba zbraně byla zakryta mačetou. Trubka sice trošku vyčnívala, ale vypadala naprosto normálně. A každému kdo by se na trubku ptal řeknu, že je to součást stanu, která se mi nevešla do báglu.
Spokojen s výsledkem svého snažení jsem opustil svůj pokoj, zamkl za sebou a opustil zadním vchodem enkávu. Zadní vchod je silné slovo, když jsem jen přelezl zeď by se měl spíše použít zadní východ, ale co už. Nezamířil jsem rovnou před enklávu, ale šel jsem oklikou aby mě viděli přicházet ke startu odjinud a tak zlodějeuvedl v podezření, že jsem byl kolonu spravit a zaměstnal je tak jejím hledáním, zvláště když půjdu z jiného směru, než kterým leží má stávající, notně poškozená a nefunknční kolona.
Před samotnou enklávu jsem přišel zhruba čtvrt hodiny před samotným začátkem a kus cesty jsem běžel. Zvolnil jsem až když jsem se přiblížil na dohled skupinkám u vchodu abych vypadal, že jsem přišel z velké dálky. Došel jsem před hlavní vchod a sedl jsi na lavičku. Mistři si mě maj odchytit, tak ať si příjdou, já je hledat nebudu. Hledat bych mohl tak akorát Yoriko, ale na to sem nějakej unavenej. Ten běh mi dal vážně zabrat a na pomyslný si tak musím přidat kondiční běh. Říkám si, když odpočívám a vydýchývam na lavičce.
Tu unavu mi musí spolknout i s navijákem.
pomyslím si a vyhlížím místra či Yoriko, přičemž Yoriko co do zásmu jednoznačně vede.
Mistře, uhh, díkes
řeknu zaskočeně a nechápavě zároveň. Z šoku mě vyvede až moje spolustolovnice se zmínkou o plné moci. PLNÉ MOCI. V cukuletu jsem si hlavě snažil vzpomenout na invertář skladu.
Je v něm celkem dost, ale žádné lodě, speedry či nějaká větší technika. Chlastu taky málo a zbraní jak bysmet. K čertu, sith aby si ty meče vzal! Furt meče, meče, meče a nějaké výkonějši zbraně jeden nenajde. Co takhle světelná sekyra, kopí? Těžký opakovací blaster? Už vidím tu odpověď, "co by s tím Jediové dělali".
Pche, občas mám pocit, že ostatní jediové neumí střílet a proto lpí na mečích. Mozek mi pracuje na plné obrátky a zopakuju si v hlavě celý sled událostí. Zarazím se u mistrovy zmínky o holovizních seriálech.
Oni tady maj holovizi? Já myslel, že po Záplavě temnot ji zakázali v celém areálu, ne-li v celé republice. Já se mořím s výcvikem, s úkoly a s nudou a ono by stačilo jen přijít, zapnout přístroj a koukat co dávaj. A já jak vůl furt něco řeším venku, zatmco ostatní tráví čas u holovize.
Pche, dekadence kam se podíváš ...
a zatímco si hraji s datakartou v ruce, nenápadně provádím vizuální rekognoskaci Yoričiny hrudi a přemýšlím, jaký má asi postoj k alkoholu, opačnému pohlaví, pozdním nočním hodinám, časným ranním hodinám a oslavě na účet enklávy.
Z přemýšlení mě vytrhl zvonek.
Co, to už dávají večeři?
nechápavě se rozhlédnu okolo sebe, ale kdepak. Nejmenší mistr si vyskočil na stůl a jal se nás oblažovat svým proslovem.
Ha, dost dobře se mohl nechat na ten stůl někým vysadit! Výsledek by byl stejný.
Ale toho se asi jen tak nedočkám. Místo toho jsem se dočkal nic neříkajích frází o tom co nás čeká, aniž by nám to skutečně řekl. Jak můžu plnit úkol, když ani nevím žo to úkol je? Mám pocit že mistr Tokare je už trošku senilní. Určitě je to nejstarší jedinec co znám, možná i starší než samotná republika a furt maká. Avšak už to není co to bývalo. Třeba ta jeho mluva.
Za těch xyz let co mluví basicem by určitě dokázal mluvit plynule basicem. Ale on ne, ten jeho slovosled je příšernej a má záporný vliv na jeho inteligenci. Když se průměrně intelignetní jedinec je schopen naučit basic za pár let, proč není mistr na mistry jediského řádu za těch xyz-n let co jej používá zvládnout totéž? Vždyť i gungani mluví zhruba stejně a to jsou tupí tvorové z bažin a žiji podstatně kratší dobu než Tokare. Nabízí setedy dvě možnosti, buď je blbej a nebo už blbne stářím. Plus ještě kombinace obou možností. Všechny tyto možnosti mě nutí položit si otázku, proč s tím řád nic neudělá? Brání jim v tom snad to, že jde o mistra? Errr, u síly. Proto, že jde o mista mu dali takovou malou trafiku, vedení zdejší enklávy na zapadlé planetě a my jsme zde v roli pokusných králíků, zda to Tokare zvládne!
Děsivé zjištění být to.
řeknu si a postřehnu že se Tokare kouká mým směrem a usmívá se jak měsíček na hnoji. Přemýšlím přoč tomu tak je a pak mě ta pravda osvítí. Tokare je zapleten do krádeže mého chlastu! Ten skrček, tváří se jak Mílius, ale kuje pikle nebo pikle kuje.
To že je vzor Jediů? Mohl zajít za mnou, zajisté bychom se na ceně dohodli, ale on né. On to musí mít grátis. Že ho hanba nefackuje! Během jeh proslovu si nervozně pohrávám s datakartou a čekám, kdy proslov skončí, pilně se modleje za jeho konec.
A jako obvykle to nejzajímavější a nejdůležitější na konec. Začátek v pět hodin po poledni, tedy v hodině kdy otvírá většina barů, před enklávou. Zvednu se ze židle a prohlídnu si Yoriko ze shora a lituju, že padawanky nenosí věci s výstřihem, bych eměl kráásný výhled. Takhle je ten pohled sice zajímavý, ale do úchvatného má přece jen daleko. Přejedu pohledm trošku výš, kde tuším Yoričinu hlavu a vskutku, je tam.
Ano, vypadá to že mistr Tokare má s námi jisté plány. Viděla jsi jak se sem díval, ne? Avšak o tom, co to jsou za plány nemám ani tucha. A teď se půjdu připravit na cestu. Uvídíme se před pátou před enklávou.
řeknu ji, lehce se usměju a vypadnu z jídelny nachystat se na cestu.
Jako první vedou mé kroky do skladu, kde droidu ukážu kartu od svého mistra, při samotném jednání s ním se odpustím jakékoliv známky emocí. Jednak to je proti kodexům, a taky bych je jen plýtval na blbého droida, a droidovi přikážu aby mi věci přichystal na odebrání o něco později. Ne hned, protože bych to nestihl dopravit k palírně a opravit kolonu. No, možná stihl, ale mě se nechce utíkat a taky mám rád pořekadlo "práce kvapná málo platná". Chtěl jsem získat trošku času na svoji přípravu a rovněž jsem nechtěl nechat opravenou kolonu tři dny bez ochrany. Zvláště, když se u stařičkého mistra objevila touha po alkoholu. Bude lepší kolonu nechat prozatím tak jak je a opravit až po svém příchodu. Delší nefuknční období může zloděje přesvědčit, že kolona už nebude zprovozněna a bude zbytečné vykonávat nájezdy.
Sakra, ale zlodějům bude stačit se zajít informovat do skladu a zjistí, že oprava bude nejdříve za čtyři dny a lest tak příjde vniveč. Krucinál.
Když droidovi přikážu co má dělat, odebral jsem se do svého pokoje se připravit. Samotná příprava mi nezabralo moc času. Většinu času mi trvalo všechnu svoji výstroj schromáždit a připravit k použití. Zhruba po hodině jsem měl na své posteli připravenu základní výstroj, kromě zbroje, kterou jsem měl už na sobě. Konkrétně se jednalo o: helmu, sumky, opasek na granáty a munici, polní soupravu první pomoci,kožené rukavice, plynová maska, skládací polní lopatka, polní láhev s pitítkem, ešus s příborem, mačeta s pouzdrem, barva na obličej, kopas s pouzdrem, soupravu map s pouzdrem, spinky, baterku, nepromokavé pončo, spacák, stan pro dvě osoby, dvě světlice, tři dýmovnice, jídlo, vodu, nouzové potravinové dávky, chlórové tablety, nepromokavé pončo, komlink, krém na boty, krém na nohy, munice do blasterů, náhradní zdroje do světelných mečů, souprava pro údržbu výstroje a výzbroje, lano dostatečné délky, náhradní oblečení, věci pro osobní hygienu, náhradní popruhy na zbraně, toaletní papír, něco alkoholu, pár ochranných pomůcek a pár dalších drobností.
Když jsem to viděl pohromadě, myslel jsem si, že se do toho báglu nikdy nemůže vlézt a já si měl koupit větší batoh.Po půl hodině jsem zjistil, že mám pravdu a budu muset něco nést na zbroji, nějaké menší kusy výstroje. I tak jsem měl problémy to do báglu naskládat a spací potřeby jsem musel připnout pod bágl a teď mi stan a spacák tvoří takovou krásnou součást báglu, vojáky trošky familiárně nazývanou podprdelák. Pro jistotu jsem do spacáku zakomponoval další náhradní popruhy. Čistě pro případ náhody, kdy by poutka podprdeláku evydrželi, ať to nemusím tahat v ruce. Když jsem to dokázal vtěsnat do báglu byl jsem neskutečně štasten. Mé štěstí bylo o to větší, že v báglu byly věcí umístěny trošku logicky a já nebudu muset kvůli každé prkotině vyhazat všechny ven a zase zpátky, abych se k něčemu dostal. Potěžkal jsem bágl a trošku se podivoval že není těžší, ale i tak se pěkně pronese.
Na opasek jsem umístil věci co budu potřebovat a připojil i věci so se mi do báglu nevešly. Na opasku jsem teď měl zvláštní směs tvořenou malou lékarničkou, kompasem, komlinkem, dvojicí světelných mečů (mačeta byla v pouzdře připevněna na bok báglu), pouzrem na pistoli s Jájou a Pájou, nějakou municí, dýmovnicemi, světlicemi, sedmicí granátů a podobně. Zůstala mi jen helma, kterou stejně ponesu na hlavě, i když jedi v rouchu a s bojovou helmou na hlavě bude vypadat nepatřičně až komicky, a útočná puška. Prodávající se dušoval že je to zbraň mandaloriánského původu a odmítal slevit ze svých požadavků. Stála mě celkem dost, ale palebná síla byla dost působivá a řekl bych že odpovídala ceně. Přemýšlel jsem kam pušku schovám notnou chvíli, až mě konečně doslova přepadl nápad.
Svoji výstroj jsem nechal zde v pokoji a zašel za droidem do skladu. Ke svým požadavkům jsem přidal kovou tyč o něco menší délce než má puška a trošku širší. Zároveň jsem od droida převzal své věci a nenápadně jsem je odnesl do svého pokoje, kde je uskladním dna dobu nezbytně nutnou. V mém pokoji snad součástky budou v bezpečí před pátravými zraky Tokareho a neopravená kolona jej přesvědčí, že jsem se pálení buď vzdal, a nebo změnil místo. Jako poslední jsem od droida převzal trubku, o níž jsem zažádal jako poslední a odnesl ji do pokoje. V pokoji jsem omotal hlaveň pušky jejím popruhem a opatrně jsem hlaveň
zavedl do trubky. Nyní jsem měl takový hybrid mezi zbraní a trubkou, který jsem připevnil na bok báglu, přičemž pažba zbraně byla zakryta mačetou. Trubka sice trošku vyčnívala, ale vypadala naprosto normálně. A každému kdo by se na trubku ptal řeknu, že je to součást stanu, která se mi nevešla do báglu.
Spokojen s výsledkem svého snažení jsem opustil svůj pokoj, zamkl za sebou a opustil zadním vchodem enkávu. Zadní vchod je silné slovo, když jsem jen přelezl zeď by se měl spíše použít zadní východ, ale co už. Nezamířil jsem rovnou před enklávu, ale šel jsem oklikou aby mě viděli přicházet ke startu odjinud a tak zlodějeuvedl v podezření, že jsem byl kolonu spravit a zaměstnal je tak jejím hledáním, zvláště když půjdu z jiného směru, než kterým leží má stávající, notně poškozená a nefunknční kolona.
Před samotnou enklávu jsem přišel zhruba čtvrt hodiny před samotným začátkem a kus cesty jsem běžel. Zvolnil jsem až když jsem se přiblížil na dohled skupinkám u vchodu abych vypadal, že jsem přišel z velké dálky. Došel jsem před hlavní vchod a sedl jsi na lavičku. Mistři si mě maj odchytit, tak ať si příjdou, já je hledat nebudu. Hledat bych mohl tak akorát Yoriko, ale na to sem nějakej unavenej. Ten běh mi dal vážně zabrat a na pomyslný si tak musím přidat kondiční běh. Říkám si, když odpočívám a vydýchývam na lavičce.
Tu unavu mi musí spolknout i s navijákem.
pomyslím si a vyhlížím místra či Yoriko, přičemž Yoriko co do zásmu jednoznačně vede.
6 A4, 2 969 slov, 17 919 znaku s mezerami, 79 odstavcu, 252 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku
-
Elinor Yall
před enklávou, Dantooine
Před budovou enklávy již bylo větší množství lidu, rozděleného do patřičných skupinek, nicméně z vaší skupinky jsi byl tou první vlaštovkou ty. Někteří padawané při pohledu na tvou bagáž si neodpustili pár žertovných poznámek o velkém stěhování.
Yoriko dorazila vzápětí, ve srovnání s některými jedinci sice ne příliš nalehko, ale váha jejího vybavení byla proti tomu tvému asi třetinová.
Suverénně k tobě zamířila, shodila si svoji krosnu ze zad, a přisedla si. Vzápětí zjistila, že se nemůže tak pohodlně uvelebit, jak by chtěla, a svou roli v tom hraje i pohodlné rozvalení tvého báglu. Takže si kousek poodsedla a při té příležitosti si důkladně prohlídla tvou výbavu, alespoň to, co z ní bylo vidět. Zatvářila se poněkud vyděšeně.
Stoizi... tohle by vystačilo snad pro divizi republikové armády! zalapala po vzduchu, s pohledem upřeným na trubku a cosi schovaného za mačetou ve snaze si to všechno rozluštit a dát dohromady. Vzhledem k tomu, že v tu chvíli dorazili i Are Till a Ione Ques, oba jak na motýly, jen s příručními zavazadly.
No tě Síla, snad nebudete chtít, abychom vám to táhli, obrátil se Are na vás dva a zaškaredil se.
Nicméně jste nedostali čas to rozebírat, protože vzápětí se z enklávy vynořili mistři a rozeběhli se k jednotlivým skupinkám.
K vaší se připojil tvůj mistr, Godefroi Arethin.
Obhlédl vaši skupinu, tebe zhodnotil varovným pohledem, zejména když rozpoznal to, co Yoriko marně rozlušťovala a nad Arem a Ionem obrátil oči v sloup. Nicméně se k tomu rozhodl nijak nevyjadřovat.
Takže, mládeži... zvedněte se z té lavičky, vyrážíme. Doprovodím vás na první stanoviště, a dál budete postupovat podle mapy... s těmi slovy předal Yoriko datakartu s nahranou mapou. Předpokládám, že sis se sebou vzala datapad.
Souhlasně přikývla.
Tak to je dobře. Celkem máte za úkol projít 27 stanovišť, na většině z nich budete muset splnit nějaký úkol - a nekoukejte se tak kysele. Na těch, kde žádný úkol nebude, alespoň najdete předmět, který máte vyzvednout, poznáte to podle instrukcí, co budou na místě. Jinak vám doporučuji se chovat co nejopatrněji. A ideálně se pokusit o týmovou práci, protože pár qestů je založeno na spolupráci skupiny.
Krom rychlosti absolvování celé trasy rozhoduje i získaný počet bodů...
Bylo řečeno, že hra bude trvat tři dny. Což je pravda, i když jde zvládnout i za dny dva nebo za míň, ale na vašem místě bych to nezkoušel. Jednotlivá stanoviště jsou od sebe dost daleko, a některé úkoly taky zaberou vcelku dost času. Navíc se po cestě nachází různé překážky a dokonce jsme na vás připravili i několik pastí, takže opatrnost bude na místě.
Rozhodně byste se měli snažit nijak nezkolabovat; ale jste svéprávné osoby, takže nepochybuju, že to zvládnete.
Měl si pocit, jako by si to myslel hlavně o tobě a Yoriko a vskrytu doufal, že na zbytek týmu dohlédnete.
Čimž jeho výklad pravidel skončil, pokud se nedalo za výklad považovat upozornění, že byste se měli chovat tak, jak se na budoucí Jedi sluší a patří, tedy v průběhu hry dodržovat stejná pravidla, jaká platí v enklávě.
Cesta probíhala v tichu a asi o půl hodiny později jste dorazili k nízkému útesu.
Tohle je startovní stanoviště vaší skupiny, konstatoval Godefroi Arethin zjevnou skutečnost a zalovil v kapse, z níž vytáhl čtvrtinu jakéhosi přívěšku a hodil ti ji. Šlo o tenkou kovovou destičku, resp. její část, s konci zakončenými tak, aby do ní šly zapojit další části.
Každá skupina dostala jednu. V průběhu hry se vám dostane možnost dostat se i k tomu zbytku. No, to je snad všechno, co jsem vám měl a chtěl říct, teď je to na vás.
S těmi slovy vyhrabal ze svého batohu plášť, stáhl se do stínu pod útesem a uvelebil se na něm, s pohledem upřeným na vás. Zjevně ho zajímalo, co budete provádět dál.
Yoriko vylovila datapad, zapojila do něj mapu, a brzy vám již na obrazovce naskočila mapa oblasti.
Nejbližší stanoviště se nacházelo asi dva kilometry od vás na západ, podle všeho na pláních, aniž by se poblíž nacházel nějaký výraznější přírodní útvar.
Buď jak buď, teď bylo vše na vás.
----------------------------------------------------------
odpovězeno dlouho po plánu, včera mi chcípl rodinný počítač
Před budovou enklávy již bylo větší množství lidu, rozděleného do patřičných skupinek, nicméně z vaší skupinky jsi byl tou první vlaštovkou ty. Někteří padawané při pohledu na tvou bagáž si neodpustili pár žertovných poznámek o velkém stěhování.
Yoriko dorazila vzápětí, ve srovnání s některými jedinci sice ne příliš nalehko, ale váha jejího vybavení byla proti tomu tvému asi třetinová.
Suverénně k tobě zamířila, shodila si svoji krosnu ze zad, a přisedla si. Vzápětí zjistila, že se nemůže tak pohodlně uvelebit, jak by chtěla, a svou roli v tom hraje i pohodlné rozvalení tvého báglu. Takže si kousek poodsedla a při té příležitosti si důkladně prohlídla tvou výbavu, alespoň to, co z ní bylo vidět. Zatvářila se poněkud vyděšeně.
Stoizi... tohle by vystačilo snad pro divizi republikové armády! zalapala po vzduchu, s pohledem upřeným na trubku a cosi schovaného za mačetou ve snaze si to všechno rozluštit a dát dohromady. Vzhledem k tomu, že v tu chvíli dorazili i Are Till a Ione Ques, oba jak na motýly, jen s příručními zavazadly.
No tě Síla, snad nebudete chtít, abychom vám to táhli, obrátil se Are na vás dva a zaškaredil se.
Nicméně jste nedostali čas to rozebírat, protože vzápětí se z enklávy vynořili mistři a rozeběhli se k jednotlivým skupinkám.
K vaší se připojil tvůj mistr, Godefroi Arethin.
Obhlédl vaši skupinu, tebe zhodnotil varovným pohledem, zejména když rozpoznal to, co Yoriko marně rozlušťovala a nad Arem a Ionem obrátil oči v sloup. Nicméně se k tomu rozhodl nijak nevyjadřovat.
Takže, mládeži... zvedněte se z té lavičky, vyrážíme. Doprovodím vás na první stanoviště, a dál budete postupovat podle mapy... s těmi slovy předal Yoriko datakartu s nahranou mapou. Předpokládám, že sis se sebou vzala datapad.
Souhlasně přikývla.
Tak to je dobře. Celkem máte za úkol projít 27 stanovišť, na většině z nich budete muset splnit nějaký úkol - a nekoukejte se tak kysele. Na těch, kde žádný úkol nebude, alespoň najdete předmět, který máte vyzvednout, poznáte to podle instrukcí, co budou na místě. Jinak vám doporučuji se chovat co nejopatrněji. A ideálně se pokusit o týmovou práci, protože pár qestů je založeno na spolupráci skupiny.
Krom rychlosti absolvování celé trasy rozhoduje i získaný počet bodů...
Bylo řečeno, že hra bude trvat tři dny. Což je pravda, i když jde zvládnout i za dny dva nebo za míň, ale na vašem místě bych to nezkoušel. Jednotlivá stanoviště jsou od sebe dost daleko, a některé úkoly taky zaberou vcelku dost času. Navíc se po cestě nachází různé překážky a dokonce jsme na vás připravili i několik pastí, takže opatrnost bude na místě.
Rozhodně byste se měli snažit nijak nezkolabovat; ale jste svéprávné osoby, takže nepochybuju, že to zvládnete.
Měl si pocit, jako by si to myslel hlavně o tobě a Yoriko a vskrytu doufal, že na zbytek týmu dohlédnete.
Čimž jeho výklad pravidel skončil, pokud se nedalo za výklad považovat upozornění, že byste se měli chovat tak, jak se na budoucí Jedi sluší a patří, tedy v průběhu hry dodržovat stejná pravidla, jaká platí v enklávě.
Cesta probíhala v tichu a asi o půl hodiny později jste dorazili k nízkému útesu.
Tohle je startovní stanoviště vaší skupiny, konstatoval Godefroi Arethin zjevnou skutečnost a zalovil v kapse, z níž vytáhl čtvrtinu jakéhosi přívěšku a hodil ti ji. Šlo o tenkou kovovou destičku, resp. její část, s konci zakončenými tak, aby do ní šly zapojit další části.
Každá skupina dostala jednu. V průběhu hry se vám dostane možnost dostat se i k tomu zbytku. No, to je snad všechno, co jsem vám měl a chtěl říct, teď je to na vás.
S těmi slovy vyhrabal ze svého batohu plášť, stáhl se do stínu pod útesem a uvelebil se na něm, s pohledem upřeným na vás. Zjevně ho zajímalo, co budete provádět dál.
Yoriko vylovila datapad, zapojila do něj mapu, a brzy vám již na obrazovce naskočila mapa oblasti.
Nejbližší stanoviště se nacházelo asi dva kilometry od vás na západ, podle všeho na pláních, aniž by se poblíž nacházel nějaký výraznější přírodní útvar.
Buď jak buď, teď bylo vše na vás.
----------------------------------------------------------
odpovězeno dlouho po plánu, včera mi chcípl rodinný počítač
-
Mandalorian
- Pilot Impéria
- Příspěvky: 643
- Registrován: 20.4.2009 20:29:23
před enklávou, Dantooine
Pro divizi? Běžněj voják by to měl mít cirka tak o jedu pětinu větší plus munice. A když víme, že jedna divize má 9 216 mužů takže kdybych sem přitáhl 11 060 takových báglů, bylo by tvé tvrzení pravdivé. A takovej silák nejsem, možná bych dokázal odnést najednou bágly pro družstvo, ale ne pro divizi.
řeknu yoriko, když od boku střelí připomínku jak velký mám bágl. Nu což, ona tam možná má vše potřebné pro ni a já zase pro sebe. Ale ti dva zbývající členové bandy jsou buď drsnáci, před kterými by i Mandalore smekl, nebo naprostí ignoranti, kteří vyráží na tůru naprosto nepřipraveni. To teda bude vejšlap.
řeknu Yoiriko a kejnu hlavou směrem k těm dvěma a zeptám se jich
Doufám že tam máte aspoň jídlo a hajzlpapír, když už nic jiného.
A jsem vskutku zvědav co tam mají. Něco málo zásob a co dalšího? To by mě zajímalo jak budou spát pod širákem. Ještě bych jim něco dodal, ale k naší "zábavě" se připojil můj dozorce, er.. můj mistr jedi a po nějakých obecných, skoro nedůležitých věcech se s námi vydal na pěší procházku. Dotáhl nás na start a hodil nám jakousi cetku, s tím, že možná najdeme i další kousky. Super, to máme pěší procházku, pak hledání, týmovou práci ... u hvězd toto dopadne. To jim nedošlo, že padawani jsou vedeni ve výcviku svým mistrem samostatně? Já si teda nevšiml, že by se zde konal jakejsi branej den, či něco ve stylu team buldingu. Takže to vypadá, že nás čeká krásná ukázka týmové práce netýmově myslících lidí. A mistr se nakonec rozhodl zahrát si na váguse a vytáhnuvší svůj plášt, notně zmuchlaný a nepředpisově složený, si šel lehnout pod útes. No, snad na něj nic nespadne, i když jestli nás cesta zavede na útes, mohlo by mi něco vypadnout. Jen čistá náhoda, samozřejmě. Podíval jsem se na svoji turistickou mapu a vyznačil si naši pozici obrázkem spícího mistra.
Měli jsme vystartovat, ale všeci postávali na místě a já si jen řekl, že to pěkně začíná a tak řeknu nahlas
Takže, 2 kiláky na západ je ...
podívam se na kompas a mávnu tím směrem
...podle kompasu tudy a tak vyrážíme. Till a Ques jdou první, Yoriko uprostřed a já kryju zadní polosféru. Tak jdem, čím dřív vyrazíme, tím dřív skončíme.
Pro divizi? Běžněj voják by to měl mít cirka tak o jedu pětinu větší plus munice. A když víme, že jedna divize má 9 216 mužů takže kdybych sem přitáhl 11 060 takových báglů, bylo by tvé tvrzení pravdivé. A takovej silák nejsem, možná bych dokázal odnést najednou bágly pro družstvo, ale ne pro divizi.
řeknu yoriko, když od boku střelí připomínku jak velký mám bágl. Nu což, ona tam možná má vše potřebné pro ni a já zase pro sebe. Ale ti dva zbývající členové bandy jsou buď drsnáci, před kterými by i Mandalore smekl, nebo naprostí ignoranti, kteří vyráží na tůru naprosto nepřipraveni. To teda bude vejšlap.
řeknu Yoiriko a kejnu hlavou směrem k těm dvěma a zeptám se jich
Doufám že tam máte aspoň jídlo a hajzlpapír, když už nic jiného.
A jsem vskutku zvědav co tam mají. Něco málo zásob a co dalšího? To by mě zajímalo jak budou spát pod širákem. Ještě bych jim něco dodal, ale k naší "zábavě" se připojil můj dozorce, er.. můj mistr jedi a po nějakých obecných, skoro nedůležitých věcech se s námi vydal na pěší procházku. Dotáhl nás na start a hodil nám jakousi cetku, s tím, že možná najdeme i další kousky. Super, to máme pěší procházku, pak hledání, týmovou práci ... u hvězd toto dopadne. To jim nedošlo, že padawani jsou vedeni ve výcviku svým mistrem samostatně? Já si teda nevšiml, že by se zde konal jakejsi branej den, či něco ve stylu team buldingu. Takže to vypadá, že nás čeká krásná ukázka týmové práce netýmově myslících lidí. A mistr se nakonec rozhodl zahrát si na váguse a vytáhnuvší svůj plášt, notně zmuchlaný a nepředpisově složený, si šel lehnout pod útes. No, snad na něj nic nespadne, i když jestli nás cesta zavede na útes, mohlo by mi něco vypadnout. Jen čistá náhoda, samozřejmě. Podíval jsem se na svoji turistickou mapu a vyznačil si naši pozici obrázkem spícího mistra.
Měli jsme vystartovat, ale všeci postávali na místě a já si jen řekl, že to pěkně začíná a tak řeknu nahlas
Takže, 2 kiláky na západ je ...
podívam se na kompas a mávnu tím směrem
...podle kompasu tudy a tak vyrážíme. Till a Ques jdou první, Yoriko uprostřed a já kryju zadní polosféru. Tak jdem, čím dřív vyrazíme, tím dřív skončíme.
6 A4, 2 969 slov, 17 919 znaku s mezerami, 79 odstavcu, 252 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku