Vycvik pro Ryena Denrila (ROFL)

[Garth Devilman]

Tatooine – kantýna

Seděl jsi ze svým kolegou „z branže“ Vincentem Hallem u stolu a nepřítomně sledoval tanečnici, která se za vidinou výdělku pro své děti snažila kroutit do rytmu hudby. Její pohled na přihlížející byl nepřítomný a úsměv, který tu a tam po divácích tu a tam bleskla byl víceméně úsměvem strojeným.

Tyhle podniky miluju... Vyrušil tě z hloubání Vinc, který byl již značně posilněn alkoholem. Všude zuří boje, přestřelky a bitky zatímco tady se člověk podívá na krásnou kočku dá si rundu a hned je svět růžovější nemyslíš?

[R.O.F.L]

Tatooine – kantýna

Na Tatooinu se nacházelo mnoho kantýn mnoha kvalit, ale tahle patřila k těm ,,lepším“, tedy alespoň podle čistoty, což bylo poměrně vzácné. Dokonce i sklinky byly docela čisté, škoda jen, že jejich obsah nebyl na podobné úrovni, co se týče chuti.
Na rozdíl od Vincenta jsem nebyl skoro vůbec opilý, protože jsem se už dávno naučil, kdy přestat. To ale neznamenalo, že se mi ještě nikdy nepovedlo zpít až do němoty. Trochu jsem upil ze své sklenice a dál sledoval tanečnici.
Naprosto s tebou souhlasím... Otočím se na něj. Háček je ale v tom, že nemalá část těch bojů, přestřelek a bitek se odehrává právě v podnicích, jako je tenhle.
Očima přitom hodím na druhou stranu kantýny, kde se zrovna mlátili dva rodiani, jen aby byli následně vyhozeni z kantýny vyhazovačem.

[Garth Devilman]

Tatooine – kantýna

Vincent přešel tvou poznámku bez odpovědi a raději důkladně upil ze své sklenice, přičemž dosáhl nejen hlasitého říhnutí, ale i vyčerpání svého moku. Když dospěl k tomuto politováníhodnému zjištění, nasadil pohled ublíženého zvířete. Dalo by se říci, že by s tímto výrazem, rozcuchanými, našedlými vlasy svou vyzáblou postavou, potrhanou kazajkou a ošoupanými kalhotami klidně mohl něco vyžebrat na ulici. Dokonce se povídalo, že ve své slabé chvilce opravdu nějaký, takový, husarský kousek skutečně provedl.

Ruch kantýny přerušil řinkot skla. To Vincent smutně pustil sklenici. Se značně podnapilým výrazem se k tobě naklonil přes stůl. Hele, jaký to vlastně je být na imperiální akademii a olizovat důstojníkům boty? Já už jsem starej vlk a málokdy se něčemu zasměju... Rozkaz admirále, rozkaz kapitáne. Vincent se chechtal a plácal do kolen a vůbec mu nevadilo, že se mu jeden ze střepů zaryl do kalhot.

[R.O.F.L]

Tatooine – kantýna:

Vincentova otázka, jaké to bylo na imperiální akademii, mě zastihla nepřipraveného. Nerad jsem se bavil o mé minulosti a už vůbec ne o mé zkušenosti s Impériem.
Co chceš slyšet? Že na imperiální akademii mohli vydržet jen ti silní, chytří a patolízalové? Pokrčil jsem rameny. Nikdy jsem ale nepřemýšlel, do které z těch skupin jsem patřil já, ačkoliv mám pocit že rozhodně ne do té třetí... Zavrtěl jsem hlavou. To ale asi není přesná odpověď na tvou otázku že? Mno, abych řekl pravdu, na akademii to nebylo zas tak hrozné. Člověka tam připraví na spoustu věci, ale nikoli na to, že po jejím dokončení budete dostávat běžně za úkol šlapat po lidských právech a ubližovat nevinným. Pravda, už na akademii si šlo všimnout některých věcí, které tomu napovídali, jako byly předsudky proti nelidem a ženám, ale nic, co by... Zaseknu se ve svém výkladu, když zjistím, že mě Vincent vůbec neposlouchal a pouze smutně hleděl na mou ještě stále polo plnou sklenici. Trochu si vzdechnu a vděčen za to, že už nemusím ve svém výkladu pokračovat mu nabídnu svou sklenici, po které pak okamžitě skočí.
...a tak mě napadá, jak se má tvá sestra, nebo ještě furt spolu nemluvíte?
Zeptám se ho nevinně s jistou dávkou zvědavosti v hlase, abych ho pro jistotu odvedl od myšlenek na imperiální akademii.

[Garth Devilman]

Tatooine – kantýna:

Tvůj spolusedící poměrně, vděčně „přijal“ zbytek tvého dryjáku. Odměnou pro tebe byla téměř okamžitě prázdná sklenice. Na první bylo vidět, že byla vyzunknuta profesionálem. Vincent položil skleněný předmět na stůl již poněkud vrávoravým pohybem, ale stále byl poměrně bystré mysli, neboť takzvané „rozšifrování“ tvé otázky mu trvalo pouhé tři minuty, což byl v takovémto podnapilém stavu evidentní náběh na rekord.

To víš, sestra je pořád pro mne největší klenot a šperk v galaxii. Vysoukal ze sebe. Vládne mezi námi sourozenecká harmonie. Vincent se začal poněkud nebezpečně houpat... Dokonce tak velká, že mě vyhodila z bytu. Židle se naklonila dopředu. Bydlím teď v podnájmu u jednoho, vymaštěnýho, domácího. Přitom bych mohl klidně bydlet v hotelu. Vinc nahodil úsměv a židle se přestala povážlivě houpat.

[R.O.F.L]

Tatooine – kantýna:

Hotel říkáš? Vsadím se, že myslíš ten hotel na kraji města spravovanej tím Gamorreanem, o kterém by se v Průvodci po galaktických hotelech psalo: ,,Hnusně zařízený útulný a smrdutý hotýlek s přívětivím šeredným majitelem, jemuž páchne z huby jako z banthdího zadku a který má okouzlující žlutý úsměv."
Odpovím s úsměvem na jeho poznámku a rukou naznačím obsluze, že budu platit.
No, já už to tady dneska zabalím, zítra mě totiž, jak už víš, čeká velký den - poprvé uvedu do plného provozu Little Hawka II, takže se na to musím ještě připravit.
Tedy za předpokladu, jestli bude vůbec fungovat, nebo jestli se spíše rovnou nerozpadne, či neexploduje... Ale ne, na to sem příliš dobrej mechanik.
Pousměju se nad tou myšlenkou a zaplatím za pití, načež se zvednu, rozloučím se s Vincem a vydám se ke dveřím.

[Garth Devilman]

Tatooine

Vincent se nehorázně rozchechtal a zamumlal za tebou něco o „ztrátě času“ a objednal si u usmívající se servírky další rundu. Vyšel jsi z kantýny a vydal se po ulici směrem k přístavu. Na rohu ulice stály dva muži a poněkud halasně se o něčem dohadovali...

Hele, nešahej na mě ty xichte nebo přísahám, že ti rozmlátím ten tvůj obří ciferník. Durdil se mužík menšího vzrůstu. Ty mi neříkej co mám dělat! Vztekal se druhý a o poznání větší. Já ti říkal, že je to blbost. Mužík nespokojeně vyskakoval. Kde si myslíš, že najdeš lidi? V přístavu ty tupče... Oponoval mu kolega. Ne já s tím nikam nejdu. Vztekal se ten menší. Zavři zobák...

[R.O.F.L]

Tatooine

To opravdu říká ten pravej... Otočím se ještě nakonec na Vince, když si cosi zamumlal o ztrátě času. Pak se znovu otočím a vyjdu na ulici.
Neušel jsem deset metrů, když jsem zaregistroval jakýsi povyk. Ukázalo se, že šlo dva hádající se muže, což ale nebylo nic neobvyklého.
Už jsem se chystal je ignorovat, když v tom mě zaujaly jejich slova.
Vypadá to, že někoho hledaj na nějakou práci.
Rychle jsem zkontroloval, zdali ještě pořád mám u sebe blaster - jeden nikdy neví, zdali ho bude zrovna za chvilku potřeba. Naštěstí byl přesně tam, kde měl a tak jsem pokračoval jakoby nic v cestě, snažíce se přitom nenápadně vyslechnout jejich rozhovor.

[Garth Devilman]

Tatooine

Snažil ses odposlouchat rozhovor. Nebylo to tak těžké. Oba společníci zmizeli v postranní uličce. Bylo slyšet zvýšené hlasy a rychlé kroky, které se rozléhaly a doplňovaly už tak zhoustlou atmosféru. Po chvilce váhání jsi vstoupil. Bylo slyšet vzrušené hlasy. Ulička a přilehlé okolí se jevilo jako vyklizené, což popravdě byla podivná shoda náhod. Schoval ses za jeden sloup a dával sis přitom pozor, abys nebyl zpozorován. Menší právě něco horlivě vysvětloval většímu. Rozhazoval přitom rukama a vyskakoval na svůj vzrůst do neuvěřitelné výšky, což působilo přinejmenším komicky.

Trpaslík: Co si o sobě sakra myslíš? Myslíš, že to projde přes Imperiální kontrolu? Jsi asi blázen že jo? Proč to neprodáš Jabbovi? Je to blíž, a tahle spodina galaxie Impérium nezajímá.

Společník: Já si o sobě nemyslím vůbec nic. Jabbovi to neprodám, když existuje někdo daleko „jemnější.“

Trpaslík: Ty myslíš Guntra? Dobře víš, že je v podmínce...

Společník: I ten největší lump zůstane lumpem. Teď jen najít někoho kdo by to vzal...

Trpaslík: A koho? Čekáš snad že stojí za rohem?

[R.O.F.L]

Tatooine:

Odposlouchávat rozhovor rozhovor těch dvou chlápků nebyl skoro žádný problém a to i přesto, že zabočili do postranní uličky. Za chvíli jsem už neměl pochyb, že někoho hledají. Někoho, kdo by byl schopen něco propašovat. Vsadil jsem všechno na jednu kartu, nadechl se a zrovna v okamžiku, kdy se ten menší sarkasticky zmínil o tom, že by někdo mohl stát za rohem, jsem vylezl z úkrytu a vyslovil tři slova.
Náhodou tu stojím...
Věděl jsem, že si právě koleduju o díru v čele a proto jsem byl připraven v případě nouze okamžitě skočit zpátky do bezpečí a tasit zbraň. Zároveň jsem také věděl, že nechat se najmout na práci, tedy za předpokladu, žš si mě najmou, přestože ještě nevím, zda-li mi vůbec bude fungovat loď, je tak trochu riskantní.
Ale co, risk je zisk.
Trochu pobaveně jsem pozoroval jejich reakce.

[Garth Devilman]

Tatooine

Efekt který následoval by se bez obalu dal nazvat komickou situací. Menší z dvojice, který k tobě stál zády automaticky vytasil blaster rychlostí myšlenky. Otočil se na patě a vzápětí s příručního blasteru vyšel jasně červený paprsek. Zachránila tě tvá předvídavost, která zavelela úskokem-skok. Střela tě o vlásek minula. Za okamžik jsi mohl cítit známý pach. Střela propálila zeď domu od naproti.

Co to sakra vyvádíš Leorne??? Houkl ten větší, který se mezitím vzpamatoval. Dva mohutné skoky a už byl u svého kolegy. Jeho ruka rychle za úřadovala a mrňous byl rázem beze zbraně. Leorn se otočil na svého přítele se smrtícím výrazem ve tváři. Vrať mi to, ať mu ustřelím palici nebo ti milej Tarnne garantuju, že se můžeš rozloučit se svým přídělem... Tarnn však rezolutně zatřásl hlavou a uštědřil příteli takový políček až se chudák Leorn odporoučel do písečné houně. A pak, že trpaslíci maj víc rozumu. Konstatoval suše. Hele mladej, vylez je po bouři. Zvolal do míst, kde ses podle jeho názoru nalézal...