Výcvik pro hráče Marianna Messa

[Lukin013]

Korriban - přístaviště osady Dreshdae

Loď se lehce otřásla a dopadla na zem.Se silným syčením se potom snesla poměrně velká rampa a z ní se spolu s tebou vyvalila menší horda lidí.Okamžitě na vás dolehla ona stísněná aura sithské pohřební planety.Část posádky se bojácně krčila, jiná se zase tvářila vyrovnaně - to byli příslušníci společnosti Czerka, slyšela jsi o ní na Telosu, další se tvářili sebejistě a bojácné pasažery lehce strašili, popuzovali, prostě jim už od příletu dělali peklo ze života.Na tebe si však nikdo z cestujících netroufnul potom, cos na cestě jednoho chudáka málem zabila.
Korriban pro tebe byl naprosto neznámou planetou, ale tvůj "zákazník" ti přiblyžně vylíčil cestu na Akademii Sithů a tak ses jí vydala.

[Bleee]

Korriban - osada Dreshdae

Let bol dlhý a mne prišla chuť na trošku korenia, keď som bola na záchode a pripravovala som si čiaru, vbehol mi tam nejaký pako, strašne som sa zľakla, skoro som ho zadusila toaletným papierom. Cesta mi potom ubiehala oveľa rýchlejšie a krajšie, vesmír za oknom sa mi zdal poetickejší a naplnenejší. Ľudia sa stále po mne pozerali, strašne ma to hnevalo, postavila som sa nadýchla a vynadala im, táto moja guráž bola pravdepodobne spôsobená korením, potom prišiel nával "energie" a mňa posadilo do kresla. Zaspala som.
Prebudila som sa až keď sme vchádzali do atmosféry Korribanu, to prebúdzanie bolo bolestivé, každé vytriezvenie bolo pre mňa ťažšie. Mala by som s tým prestať. Loď dopadla na pevnú zem. Dvere sa otvorili, ponáhľala som sa von, nebolo mi moc dobre. Vonku ma ovanul suchý vzduch. Z tohto prostredia šiel naozaj strach, vsetko bolo naplnené tichým utrpením a smrťou. Sithove rozprávanie mi dalo určitú predstavu, ale skutočnosť bola o dosť iná, horšia, normálnemu človeku by v takomto prostredí asi preskočilo, bola tu nejaká neviditeľná sila, ktorá každému sťahovala hrdlo, "temná enrgia". Sith mi hovoril niečo o ceste z osady, pohľadom som to tu prechádzala, nízke domy, zopár ľudí na ulici, zväčša tých, ktorí prišli transportérom. Bolo tu dosť pusto. Nejaká cesta viedla do vnútrozemia, vydala som sa po nej, spoľahla som sa na intuíciu, ktorá ma málokedy sklamala a na nie moc výstižné rozprávanie svojho už dúfam posledného zákazníka. Cesta bola dosť stereotypná, stále fúkal ten vietor, nemenný zvuk mi vyvolal flashback, to mi trochu zpríjemňovalo cestu. Vytiahla som si probiotickú tyčinku a žula som počas chôdze, šlo sa mi celkom dobre, dúfala som, že stihnem dôjsť k akadémii do večera a bez zbytočných problémov.

[Lukin013]

Korriban - Akademie Sithů

Když jsi ve spěchu procházela osadou, ramenem jsi omylem lehce žduchla nějakého procházejícího.Otočila ses a zjistila, že on udělal to samé.Byl oblečený v šedé uniformě a za opaskem měl světelný meč.

Hej!Dávej pozor!!!

Vykřikl na tebe vztekle.Potom se postavil do povýšeného postoje s rukama u boku.Pak sis taky všimla medaile, kterou měl u sebe.Mohla to být skvělá příležitost, jak se dostat na akademii.Na zemi taky ležel malý nůž.Nemusela bys čekat na přijetí a prosetě mu to vzít.

Dávej tady pozor holka, kdekdo by ti tady mohl, ublížit.

Řekl, aby tě trochu postrašil.

[Bleee]

Korriban - Akademie Sithů

Z provokačným úsmevom mu poviem: Ale ja sa nebojím, nie som už malá. Stále ten jeho pohŕdavý pohľad a postoj. Sakra prestaň. Hnev a krvavé myšlienky sa vo mne pomaly hromadia. Koledoval si si a ten medailón potrebujem., poviem si v duchu. Pomaly a s veľkým premáhaním, aby som nevybuchla sa zohnem po nôž. Ktorý hlupák nechá po zemi povaľovať sa nôž?, poviem so skrytým úmyslom a úsmevom na perách. Dúfala som, že nepredvída môj možno hlúpi čin. Pokúsim sa z predklonu s nožom v ruke, mu bodnúť do toho najcitlivejšieho miesta, ktoré muž má. Dúfala som, že ho to bude bolieť, už dávno som nepočula výkrik spôsobený veľkou bolesťou, oči sa mi až zúžili keď som si predstavila, že opäť budem vidieť ešte teplú, čerstvú krv. Spoľahla som sa na svoju rýchlosť, aj keď som si bola vedomá že ten lightsaber za opaskom a medailón znamená, že tento chlapík bude mať so sithmi spoločné niečo viac, dúfala som, že nebude tú mystickú silu ovládať o niečo viac, ako ja, veď svetelný meč môže mať aj ako dedičstvo po niekom, nemusel ho sám zostrojit...

[Lukin013]

Korriban - osada Dreshdae

Sith si myslel, že jsi jen nějaký cestovatel a taky ho hodně lákal tvůj těsný obleček.Rozhodně ti nekoukal do očí a to tě štvalo ještě víc, pomalu ses k němu začala přibližovat a nakonec jsi bodla.Sith zaječel bolestí a zkácel se na kolena.

Ty děvko!To tě bude mrzet!!!

Než však stačil cokoli udělat, ty jsi s leknutím postřehla, jak jeho hrudí projela čepel rudého světelného meče.

Jsi tak slabý, že se necháš porazit i obyčejnou holkou?Za tohle si nezasloužíš nic kromě smrti.

Řekl chladně a vypnul meč.Potom se napřímil a ty sis všimla, že je velice vysoký.Byl schovaný pod pláštěms kápí.Viděla jsi ale jeho oči.Byly rudé jako čepel jeho meče a ač jsi nebyla ještě ani učeň, cítila jsi z nich nesmírnou nenávist a hněv.Chvíli jste si koukali do očí, ale pak se sith otočil a odešel.Po chvilce zmizel v davu a ty ses otočila na krvácející mrtvolu a všimla sis jeho meče.Na akademii se ho jednou naučíš používat, ale zatím žádný nemáš, mohla by sis ho vzít dokud si nesestrojíš nový, taky ten nůž by se ti hodil, ale co bylo hlavní - medailon, ten se stal tvou vstupenkou na Akademii, ten jsi nesměla zapomenout.

[Bleee]

Korriban - osada Dreshdae

Sith sa mi stratil v dave. Muž ležal na zemi v kaluži krvi s vypálenou dierou v hrudi, trochu sa mu ešte triasli svaly. Chvíľu som stála nad týmto výjavom. Potom som sa nahla nad jeho mŕtvolu a z krku som mu stiahla pre mňa potrebný medailón, ako som tak bola nad ním zohnutá zapozerala som sa doňho. Bol vcelku pekný, mal jasno modré oči, ktoré teraz hľadeli doprázdna, trochu dlhšie vlasy mal zaprášené od cesty, na ktorej ležal. Na rozlúčku som ho pobozkala na pery, stále krvavý nôž som si dala do batohu, lightsaber som fascinovane zodvihla, chvíľu som ho skúmala, kovová obruč na spodku, zvláštna plastická rúčka, do ktorej sa pod tlakom zabárali moje prsty a konečne kovový gombík, stlačila som ho. Lúč sa rýchlo vysunul. Čepel bola krvavo červená. Krv. Pohla som ním, zvláštny brnivý zvuk ma zvláštne upokojoval. Až teraz som na sebe pocítila pohľady prítomných ľudí. Čo čumíte, choďte preč,... Vedela som, že to nemá význam, preto som vypla lightsaber a kovovou cvočkou som si ho pripla na nohavice ku zadku. Postavila som sa a kráčala smerom, o ktorom som si myslela, že ma dovedie k akadémii.

[Lukin013]

Korriban

Světelný meč zabitého Sitha tě fascinoval, ještě nikdy jsi neměla to potěšení ho aktivovat a vidět tebou tak milovanou barvu, barvu krve.Vzala sis jak nůž, tak i onen světelný meč, stejně jsi naložila i s medailonem.Potom jsi pokračovala k akademii.Po osadě ležela mrtvá těla a stále jsi z něj cítila tu stísněnost, tebe to však ani trochu neodrazovalo, vzdálené výkřiky jsi ignorovala, nad všudypřítomnou krví se ti žaludek ani nehnul.Nakonec jsi došla ke konci osady.Poslední kus moderně vybaveného zařízení, který po dlouhou dobu uvidíš, byly tyto dveře, které jsi otevřela a vyšla jsi z osady.
Před tebou pobíhali droidi a pracovali kolem nějakých beden, ale více tě mohl zaujmout nejprve můstek, který nejspíš vytvořila samotná příroda Korribanu, ale nejvíce tě zaujaly do skály vsazené dveře, vedle kterých stály shrbené dvě sochy holohlavých lidí.U dveří stál sithský voják, držíc ve své ruce blasterovou pušku, držel na uzdě zájemce o pobyt na akademii.
Přišla jsi přímo k němu.On se na tebe podíval a potom jen posměšně zamával svojí puškou.

Je mi líto krasotinko, ale dál tě pustit nemůžu.Pokud teda nemáš medailon studentů.

Řekl ti kovový hlas vycházejícího ze stříbrné helmy strážného.

[Bleee]

Korriban

Chvíľu sa pozerám na vojaka. Strašne ma iritovalo, že mu nevidím do očí. Nie je ti teplo, keď si taký naobliekaný. Rukou som si prešla po svojom tesnom oblečku a z vrecka som vytiahla medailón. Prudko som mu s ním cinkla o helmu, bola som zvedavá na jeho reakciu. Môže byť?, poviem mu s úsmevom.

[Lukin013]

Korriban

Voják se při tvé první otázce napřímil a cítila jsi, jak v něm pomalu kypí vztek, vyýhružně na tebe ukázal prstem a pak řekl:

Co je ti do toho?Hele...

Jistě chtěl dodat, abys ho už neotravovala a šla si po svých, než se naštve, ale potom jsi mu ukázala medailonek studenta, a vojákovi pod jeho helmou spadla brada a měl sto chutí se plácnout do čela.

Eh, promiňte, samozřejmě, jako studentka máte přístup do akademie, prosím.

Řekl voják a ustoupil, ve stejnou chvíli se také otevřela brána akademie, brána do tvého nového života.Prošla jsi dveřmi a po nich ještě malou chodbou, když ses objevila v hlavní síni akademie.Uprostřed seděl holohlavý potetovaný muž, kolem něj bylo několik studentů ve stejné uniformě, jako ten, koho jsi zabila v Dreshdae.Na stráži zde stálo několik v uniformě oděných vojáků s těžkou opakovačkou v ruce.
Když tě spatřil, vstal mistr Uthar ze země a přišel k tobě.

Zdravím, vidím, že jsi tu nová.Vydrž tady chvíli, zařídím ti ubikaci.

Potom se otočil na jednoho studenta a řekl:

Hej ty, podívej se, které pokoje jsou volné, a hejbni sebou.

Chvíli jsi stála a rozhlížela se po akademii, potom se student vrátil a spustil:

Tvoje bude ubikace číslo VII.V konzoli už máš uložené své registrační číslo.

[Bleee]

Korriban - Akadémia Sithov

Keď som prvýkrát vkročila do akadémie, bola som z toho všetkého vyjavená, v jednej budove toľko "zlích" ľudí s podobným osudom a vlastnosťami ako som mala ja, nevedela som či ich mám považovať za priateľov alebo byť radšej opatrná. Hlavná sieň akadémie bola viacmenej v tmavých farbách, podlaha bola z nejakého tmavosivého mramoru, na šedých stenách boli rôzne kovové "trámy", ktoré mali pravdepodobne estetický význam, osvetlenie bolo slabšie, ale keď si človek zvykol bolo vcelku postačujúce. Nejaký starší pán s plášťom, na ktorého ostatní hľadeli s úctou, pravdepodobne majster ma prišiel pozdraviť, ani sa mi nepredstavil, ale nechcelo sami vyzvedať kto je. Teší ma, ja som Marianna... Uvidela som niekoľko vojakov v uniforme, ktorá mi niečo pripomenula... Krv, bolesť, ... Zasa som dostala chuť. Študent, ktorého majster poslal zistiť stavy izieb sa vrátil a oznámil mi číslo mojej izby. 7. Hmm... Vďaka. Nepovedal mi ako sa tam mám dostať, ale bola som rada, chcela som sa tu ešte poobzerať a ak by to šlo nadviazať nejaké nové známosti. Ale tá chuť na bolesť, bola stále silnejšia a silnejšia. Poďakovala som, kývla som na pozdrav majstrovi a rýchlym krokom som sa pohla po chodbe. Na najbližšej odbočke som zahla za roh, počkala som kým prejdú dvaja študenti. Čupla som si, nasypala si trochu korenia na ruku, šňupla a počkala kým začne trochu účinkovať, potom som si vybrala nôž, ktorý som získala pri potyčke v osade a spravila som si ním dlhú ryhu po už dosť zjazvenej ruke, zalial ma úžasný pocit uvoľnenia až eufórie, ktorý bol stupňovaný ešte korením. Začula som kroky, nechcela som aby ma tu niekto v takomto stave videl, s tažkosťami som sa postavila, odpratala nôž a sáčok s korením do báglu a tackavým krokom som sa vybrala po chodbe hľadať svoju izbu.

[Lukin013]

Korriban - akademie Sithů

Po chvíli pátrání jsi našla svoji ubikaci.Byla to malá místnost ze dvou stěn a dvou dveří, které vedly do sousedních ubikací a zavíraly se jen v noci.Místnost byla zařízena velice prostě, pouze postel s matrací tvrdou jako by byla vytesaná z kamene, vedle ní skříňka a nakonec počítačová konzole, o které mluvil student.
O chvíli později se na ubikaci objevila nějaká zláštní postava.Někoho ti připomínala.Byl zvláštní, ačkoli to bylo na Korribanu celkem obvyklé, šel, z něj strach, a dokázal si tě podmanit jediným pohledem.
Byl to tvůj poslední zákazník.Když tě spatřil, jen se usmál a řekl:

Věděl jsem, že se tu jednou ukážeš Marianno, dovol, abych se představil, jmenuju se Denis Geatch, studenti mi obvykle říkají mistr Geatch.
Právě mi mistr Uthar zdělil, že jsi dorazila, tak jsem se za tebou přišel podívat.

[Bleee]

Korriban - Akadémia Sithov

Zostala som z toho trochu prekvapená, znervóznela som, nebolo mi to príjemné. So zákazníkmi to bývalo vždy len o jednom, toto môže dopadnúť akokoľvek, čo ak ma bude učiť, spomienky sú mrcha, veď je to akoby som spala so svojim učiteľom. /zúfalstvo/ Korenie mi ešte udieralo do hlavy a stupňovalo emócie. Tá pošahaná úzkosť, studený pot ma dusil. Nachvíľu som zavrela oči a snažila sa potlačiť emócie. A vtedy sa to stalo. Ten hlas v hlave sa opäť ozval. Je ti zle.... však? Sakra vypadni... buď ticho... čo sa pýtaš ty to vieš... /rezignácia/ Uź bolo dlho ticho. Ahoj...hmm..vlastne dobrý deň... majster, ja som... vlastne, vy viete. Opäť som zavrela oči a potlačila nervozitu. Bolo to úspešnejšie, ako predtým. Keď som sa mu zahľadela do očí, uvedomila som si, že ma má úplne prečítanú, to ma začínalo solídne hnevať. Opäť som sa dostávala do svojej kože. Korenie mi krútilo svetom a mne rástlo sebavedomie. Nepozeraj sa tak na mňa, môžem ti tykať, nie? Vtedy ti to nevadilo, ak by si chcel... veď vieš čo, tak sa môžeš staviť. Zmyselne som naňho žmurkla. A som rada, že ťa tu vidím, aspoň niekto kto mi je známejší... A chcela by som ťa poprosiť, či by si mi nemohol dávať nejaké doučovanie, alebo čo, lebo ja vlastne o Sithoch, mečoch neviem dokopy nič a ostatní okolo mňa majú aspoň základy. Nechcem byť pozadu,... prosím.

[Lukin013]

Korriban - akademie sithů

Mistr se z celého hrdla rozesmál.Chvíli se tak smál a potom na tebe rozveseleným obličejem pohlédl.Vypadalo to, jako by nechápal, co ti není jasné na tom všem, co se stalo od té doby, co ti řekl o akademii.

To sis myslela, že kdybych tě nechtěl za učednici, že bych ti o akademii něco říkal?Ne, nebudu tě doučovat, budu tě učit.Vezmu si tě na starost, mohl by z tebe vyrůst poměrně schopný sith.

Potom se odvrátil a začal přemýšlet.Na zahajovací ceremonii, kdy si mistři vybírají učedníky si vždycky mistr vezme toho učedníka, který přijde na řadu a tak musel vymyslet, jak to narafičit.

Hele, na zahajování bude učedníků stejně jako mistrů, já budu stát úplně vzadu, ty se dozadu postav taky jasné?A nikomu o tom neříkej!

Potom se otočil a odešel.O chvíli později se ve tvé ubikaci objevil nějaký student a řekl:

Mistři nechali rozhlásit, že zahájení bude za půl hodiny, obleč si toto:

A ukázal na nádherné černé roucho s pláštěm i kápí.

Toto roucho budeš mít jen na slavnostní příležitosti, a jinak jen mimo Korriban.Na Korribanu všichni studenti i mistři musí nosit uniformy.

Potom se otočil a nechal tě, ať se převlečeš.

[Bleee]

Korriban - Akadémia Sithov

Pomaly som zúrila a dusila hnev, nenávidela som, keď mi niekto riadil a organizoval život, odmalička som si robila to čo som chcela a považovala za vhodné, a teraz toto. Pomaly som bublala ako sopka a pripravovala som sa na výbuch, ale Denis odišiel. Sadla som si na tú tvrdú posteľ a pokúšala upokojiť svoju hlavu. Behala som s ním po lúke, s tým hlasom, bolo mi krásne, držal ma za ruku,...niečo mi hovoril,..., horšie a horšie,... hlúpe hlasy.. Hlava mi brnela, vytiahla som si rýchlo nôž z ruksaka a rezala som, hlbšie ako inokedy, bolesť ma zosunula z postele na zem, potrebovala som nabrať silu, upokojiť dušu... Keď som sa opäť dostala ku zmyslom, cítila som ako mi pomaly steká krv po ruke. Do riti... Z ruksaka som si vytiahla pyžamové tričko a obmotala ho okolo ruky, riadne som pritlačila. Vytiahla som z bágla ešte nejaké nekožené tričká, potrhala v zuboch a spravila provizórnu bandáž. Nejaký študent mi doniesol slávnostné oblečenie a oznámil mi, kedy začne ceremónia, dúfala som, že si tú krv na zemi nevšimol. V opojení z vlastnej bolesti, mi všetko trvalo dlhšie. Pozobliekala som zo seba tesné kožené oblečenie, bol to zvláštne oslobodzujúci pocit, telo nič netiesnilo, mala som chuť vybehnúť takto von. Bolo mi trochu malátne zo straty krvi, ale to určite prejde... Začala som si obliekať temné rúcho, rozmýšľala som, či mi bude vôbec dobré, odkiaľ mohli vedieť moju veľkosť. Na prsiach mi bola tunika trochu obtiahnutá, ale to mi nevadilo. Z pôvodného oblečenia som si nechala len ošúchané kožené rukavice. Svoj staručký blaster som si skryla do tuniky, nôž do topánky a lightsaber na opasok pod plášť, tak aby ho nebolo vidno, nemusel o ňom nik vedieť, zatiaľ. S novým výzorom som sa vybrala na chodbu, trochu som si ešte prehrabla vlasy, kým som začala hľadať obradnú sieň. Nasledovala som jednu väčsiu skupinku učňov, ktorí určite tiež mierili na obrad. Vošli sme do obrovskej miestnosti, majstri sa rozprávali na pravej strane, pokúšala som sa zahliadnuť Denisa, ale bezvýsledne, učni sa zoraďovali, preto som zastala a postavila som sa úplne nakoniec radu. Chcela som aby ma Denis učil, priťahoval ma, fyzicky aj svojou osobnosťou. Páčilo sa mi keď bol v mojej prítomnosti. Musela som ho počúvnuť, aj keď sa mi to zo začiatku nepáčilo, bolo to to najlepšie, čo som mohla urobiť, nechať sa ním učiť, intuícia neklame... Boli sme všetci. Ceremónia začala.

[Lukin013]

Korriban - akademie Sithů

Studenti se začali zařazovat a mistři udělali to samé.Všichni byli zahalení v kápích a tak to vytvářelo až mystickou atmosféru.Nepoznala jsi, který mistr byl který a mistři nepoznali studenty, to dokázal jen mistr Uthar, který přiřazoval studenty k mistrům.

Mistr Dan Rooken...Ben Deed...

Říkal postupně mistr Uthar jména mistrů a jejich nových studentů.Starší žáci a vojáci v nablískaných stříbrnočerných brněních přihlíželi.Nikdo na sobě neměl každodení uniformu, ale všichni slavnostní obleky.Postupně už měli sundanou kápi skoro všichni mistři a jejich studenti, kteří se spolu bavili o budoucím výcviku.

Mistr Denis Zaaka...Marianna Messa.Toť vše.

Mistr si sundal svou kápi a přišel k tobě.

Doufám, že ti až tak moc nevadí, že jsem ti naplánoval, jak se stát mojí učednicí, ale cítil jsem, že jí chceš být.

Mistr očividně vycítil tvůj záchvěv vzteku, když s tebou domluvil a tak o tom dal vědět.