Výcvik pro hráče Eleken (Eleken Korr)

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Reiven
Učedník
Učedník
Příspěvky: 58
Registrován: 19.3.2008 22:44:16
Bydliště: Brno

Výcvik.

Příspěvek od Reiven »

Chrám Jedi

Jen na malý okamžik jsi zalitoval, že nemáš, tak "primitivní" zrak, jako ostatní bytosti na tomto světě, jenž je provázán překypujícím životem skrze samotnou energii Síly.Ovšem..i samotný život v sobě bude navěky věků ukrývat svá temná místa.Temná místa galaxie i v hlubinách všech duší.Zalitoval jsi, protože od jakživa tě zajímalo, jaký způsobem ostatní jedinci, kteří jsou natolik odlišní od tebe vůbec vidí.Nedokázal sis představit svět bez viditelné známky životabudící energie.Bez Síly.Zajímalo tě, jakým způsobem vidí ona tebe.I přes tento zásadní rozdíl, který vás po fyzické stránce "odděloval" jsi cítil její pronikavý pohled.Cítil jsi tu divou energii z jejich očí, tak nevinnou a zářící, až tě ten pohled zneklidnoval, o to víc jsi se cítíl neklině, až trapně, když jsi ji po celou tu dobu vysvětloval původ svého druhu.
Dívka tě tiše a nehnutě poslouchala.Její oči se do tebe neustále vpíjeli a tobě se ulevilo, když se po několka vteřinách turbovýtah zastavil a kovové dveře se okamžitě poslušně otevřeli. Tianna výjde ven a při Tvé poslední odpovědi se na tebe stačí ještě otočit a znova se pousmát.
Můj mistr je skvělý, ale jednou příjde i Tvůj den.Ostatní mistři tě určitě pořád bedlivě pozorují. Znova se povzbudivě pousměje. Věř tomu..a doufám, že se ještě uvidíme. Při těch slovech ti krátce zamáva a dveře se v tom okamžiku znova zavírají.
Turbovýtah se znova aktivuje a dá se do pohybu směrem do přízemních chodeb chrámu.Se zvláštním pohledem ve tváři ses přistihl jak absolutně duchem jinam zíráš do stropu.Zvláštní..Teprve začátek dne a přemýšlíš více než obvykle.Jakoby samotná Síla v pulsujících rytmech protékala Tvým nitrem.Žádné rozrušení, už žádný neklid.Jen ticho, harmonie..a Síla.Tak nádherně jsi dokázal cítít tok Síly z vlastní duševní podstaty.Jen málokdy jsi to dokázal tak čistě bez problémů.Další důvod, proč se nad dnešním dnem znova pousmát.Dnes se stane..něco nečekaného.
Turbovýtah zničehonic zastaví a ty sebou překvapeně trhneš, když se dveře znova otevřou a prostor se začne naplnovat skupinkou hlučných padawanů.Nedělá ti problém okamžitě vystoupit.V tom momentu ovane Tvoji tvář příjemný vánek..přízemí, zde jsou vybudované pravé základy historie řádu Jedi, ne tam nahoře v místnostech a učebnách.Tady.V chodbách pradávné Síly.Nejsi sám, kdo si je této skutečnosti vědom a proto není divu, že tato část chrámu je velice rušná.Každou chvilku procházíš kolem mistrů, které uctivě pozdravíš a ostatních studentů, či jiných osobností, které zavítali do útrob chrámu.
Mnoho elektromagnetických dveří je nyní otevřeno.Po pravé straně jsi minul několik učeben Řádu, až jsi po chvilce došel do samotného středu chrámu, kde se ti po levé straně naskytá pohled do meditačních zahrad, kde poklidný zpěv ptáčků pohlazuje samotné rány na duši a srdce obklopuje aurou lásky.
"So that one may walk in peace..."

- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga

Eleken
Učedník
Učedník
Příspěvky: 18
Registrován: 13.4.2008 11:24:36
Bydliště: Přerov

Příspěvek od Eleken »

Coruscant

Pomalu vešel do hlučného dne ulice a chrám nechával za sebou. Několik pater nad svou současnou pozicí ted spatřoval dokovací bloky pro vznášedla coruscantské veřejné dopravy. To byl jeho cíl.
Elekena při plánování cesty napadla spousta alternativ, jak se dostat na žádané místo. Nejprve myslel na možnost použít některé z chrámových vozidel, ovšem sám jej pilotovat nesměl a pokud by mu byl přidělen řidič, vzbudilo by to jistě pozornost a otázky. Mladý miraluka si nebyl jistý svými odpověďmi a jejich reakcemi na ně. Proto nyní předstíral že se jde jen projít(občas tak skutečně činil, takže to bylo přijatelné východisko). Přece jenom, oblast kam se rozhodl vydat nebyla ta úplně bezpečná. Dokonce i většina ruchu od všemožných dopravních prostředků se těmto místům vyhýbala.
Jak postupoval vpřed k nástupní rampě, pořád ještě ho trápila otázka, jak překlene posledních 50. bloků ke svému cíly, když k těmto místům nikdo neputoval, nikdo je nehledal, jen on. Nevěděl… zatím.
Ochranný vchodový kryt se znovu scelil se zbytkem trupu vznášedla a Eleken už jen viděl, jak se bezpečné kulisy jeho života rozplývají.

Uživatelský avatar
Reiven
Učedník
Učedník
Příspěvky: 58
Registrován: 19.3.2008 22:44:16
Bydliště: Brno

Výcvik.

Příspěvek od Reiven »

Ulice Coruscantu

Vešel jsi do hlučného dne.Ještě několik kroků a opustíš na opět neznámou dobu "svůj" svět, kterým už tak mnoho let žiješ.Svět, jenž pracuje na zcela jiném životním toku galaxie a možná i dokonce samotné Síly.Svět ve kterém ses i přes jeho neduhy cítil v bezpečí.Svět, ukrývající se za zdima Chrámu Jedi.At už by jsi chtěl, či ne- Tvým domovem..
Nikdy sis důkladně nevybavoval svůj první dojem ve chvíli, kdy jsi jako mladík dokázal důkladně vnímat.Dojem z tohoto místa, ale ted, jako by jsi ho cítil zcela jasně.Ano.Cítíš ho.Procházíš posledním vnějším obvodem a venkovním nádvořím, avšak najednou zcela obdařen jiným pocitem.Pocitem svobody, ale zároven stesku.Nikdy jsi to nepochopil.Dobře jsi věděl, že se nejspíš ještě dnes vrátíš zpátky a opět se uzavřeš do knihovny nebo meditační mítnosti, kde budeš opět bádat nad samotnou podstatou sebe sama a přemýšlet o světu, jenž je po celá tisíciletí zmítán bouří neklidu a utrpení, i přest tento fakt, ve skrytu své duše, i když si to možná nechceš připustit, moc dobře cítíš tu ukrytou Sílu, to dobro, které se dokáže rozvíjet, zrodit se v novém světle a obdařit každou bytost zázrakem štěstí..Vše je o pochopení.Pochopení srkze srdce a Sílu.
Procházíš na tuto obvyklou dobu rušnými ulicemi, kde obytné, obchodní, a kulturní sekce prokazovali svoji právoplatnou majestátnost Coruscantu.Místa překypujicího štastným životem.Štastným na povrchu.
Ale ne, tam v hlubinách, kde lidé se už nedají nazvat lidmi.
Trvalo chvilku než jsi došel zachmuřeně k nástupní rampě.Cítíš..něco zvláštího.Celý tento den Ti připadá v nitru své duše výjímečný svoji podstatou.Nastoupil jsi do vznášedla, které tě mělo dopravit k malému kousku Tvé skládanky.

Kantýna- "Štastný den"

Coruscant mohl svoji majestátností mnoho nabídnout.Každým dnem na jeho povrch vstoupilo tisíce cizinců z předalekých koutů Galaxie, i Coruscant má však svá temná místa.Coruscant: zářivé centrum vesmíru, střed zájmu všech osídlených světů, klenot mezi systémy Jádra.Ve skutečnosti místo temnější, než by si kdokoliv dokázal v hlavním městě Galaktické Republiky představit.
Každá velká království a města musela, kdysi z něčeho vyrůstat.Z určitých počátku, základů.Pod třpytivými fasádami věží skýtal Coruscant jiný pohled. Sluneční světlo sem nikdy neproniklo.Je to svět plný pochybných podniků a nekalých kšeftů.V jeho temnotách číhají na své oběti zoufalci, kteří se narodili bez ničeho, nebo zrůdná stvoření, o kterých se vyprávý pouze v legendách.
Nižší patra Coruscantu.Svět, který patřil jen nejsilnějším.Neviděn, a nepoznám bohatými.Odsouzen k věčnému zániku.
Kantýna Štastný den již z dálky v naprosté tmě zářila díky své neonové holoprojekci.Reklamní tabule podniků byli jediné pouliční zdroje světla v celém sektoru.Postava, zahalená v hnědém plášti, krátce pohlédne na uvítací reklamu a bez sebemenší známky zaváhání vstoupí dovnitř.Kantýna je jako každý jiná, a v tuhle dobu zde moc lidí nepobývá.U baru zvědavě vyhlíží devoriánský barman nové příchozí a na proti u pultu sedí trojice námořníků.V samotném rohu místnosti sedí za stolem podezřívavě vyhlížející člověk, který je obklopen dvěma svými kumpány.
Záhadná postava na nic nečeká a zamíří ke trojici pochybných existencí.
Rychleji jste si to už naplánovat nemohl.Zamračí se na něj podezřívavě člověk, který je nejspíš šéf a pokyne jednomu kumpánovi, aby uvolnil místo.Jsou všichni Jediové tak pomalý?Nebo jsem jen kápl na toho nepravého?
Postava v hnědém plášti poklidně usedne. Omlouvám se za to zdržení, ale byla tu jistá..komplikace. Odpoví Jedi poklidným, až mělodickým hlasem.
Podezřívavý společník naproti němu škaredě zamžourá očima.
Jaké komplikace? Zamračí se nervozně ještě víc.Víte na čem jsme se domluvili.Žádná pomoc od vás, žádná odemě..
Jedi si mezitím sundal svoji kápi a lehce se pousmál.Žádné obavy.Rada je o všem informovaná.Ochráníme vás. Rytíř se nachvilku pozorně zahledí na svého, už klidnějšího společníka.Proto jsem tady.
"So that one may walk in peace..."

- Imi Lichtenfeld, Founder of Krav Maga

Eleken
Učedník
Učedník
Příspěvky: 18
Registrován: 13.4.2008 11:24:36
Bydliště: Přerov

Příspěvek od Eleken »

Coruscant, Eula.corp sektor

Vzdouvající se poryvy větru se zaklesly do plochy křídel jestrapýrů, kteří se díky tomu pohybovali vzdušnými dálavami s nenucenou elegancí dravce čekajícího na svou kořist. Vlastně tomu tak skutečně bylo a několik párů bystrých očí ted čekalo na svou šanci v podobě rychle se pohybujícího hlodavce, běžícího skrz změt odpadu a pozůstatků ulic, o několik desítek metrů pod nimi.

Pluly skrz blankytně modrou oblohu, ne dopředu nebo vzad, jen nahoru a dolů, znovu a znovu, protože každý iniciativně vyvolaný pohyb byl zbytečně unavující, rušící pudové instinkty pomáhající přežít. Proto se jen nechávaly unášet proudem, protože každá zbytečně promrhaná síla nesloužící k ukořistění potravy mohla znamenat rozdíl mezi životem a smrtí, poněvadž při jejich váze se stal, pro jestřapýry, lov jedinou denní aktivitou… jediným důvodem existence. Každý den proto plachtily ve svých teritoriích, ve snaze získat skrz oběti z řad menších živočichů, energii kterou vynakládaly na lov. Jejich život se zdál, s tohoto pohledu, zbytečný: žít jen abych přežil, k čemu to?

Ti ptáci se vlastně ani příliš od „civilizovaných“ obyvatel sídlících jen pár km odsud neliší. Lopotí se za svým přežitím, za svými denními povinnostmi, jen aby přežili… dnes zítra, jak dlouho ještě? Jaké uspokojení jim přináší vědomí, že budou existovat i příští den, týden, snad měsíc či rok?

Jistě, u zvířat to bylo půdové: musely sehrát svou roli, svůj dennodenní cyklus proto, aby ekosystémy planet mohl fungovat, aby život sám mohl existovat.
Živí tvorové dýcháním spotřebovávají kyslík a vytváří tak oxid uhličitý, který později zase využijí rostliny ke svojí obživě, přičemž opět vzniká kyslík…

Co ovšem ti jež žijí obklopeni věžáky a promenádami, obrovskými permabetonovými stavbami… jaký smysl má jejich život?
Eleken se implicitně snesl o několik metrů níž a nechtěně tak vyplašil těch několik dravců, kteří tu, zatím marně, čekaly na svůj dnešní příděl. Nevědomě je svým nepatrným manévrem připravil o život. Bez zbytečného povyku, bez strachu, bez krve… chcípnou hladem vlivem nepříznivých okolností, měnících místní podmínky pro život. Jednou z nich bude jejich dnešní zbytečný úprk před, vlastně naprosto neškodným,(pro ně) padawanem.

Miraluka se rozhlédnul kolem sebe. Sotva kilometr před ním se rozkládaly zbytky, dříve mohutné průmyslové zony, nyní však zanechané osudu, také díky rozsáhlému poškození objektu vlivem katastrofy jež se zde odehrála.

Pro jeho smysly to nebyl příjemný pocit, ale přesto cítil radost. Radost zapříčiněnou vlastním úspěchem, tím že to dokázal. Dosáhl svého cíle a dostal se(i přes nemalé obtíže) až sem na toto pusté místo.
Musel však uznat, že za jeho triumfem stálo také, z dost velké části, štěstí. Když totiž dosáhl bodu, kde už se zdál další pochod nemožný,(díky absenci dopravy, která zkrátka na tak odlehlé a nehostinné místo nesměřovala) nalezl mladý učedník velice zajímavou odpadní skládku, kde(díky jeho důvtipu a množství nastudované literatury) objevil vše co potřeboval.

Eleken nikdy ve svém dosavadním životě nenabyl nějaké pilotní dovednosti. Nikdy. Hvězdné lodě, mohutné křižníky plující temnotou vesmíru nebo i malé répulzorové speedry mu nikdy moc neříkali… zato se vyznal v aerodynamice, což mu bylo k užitku ve chvíli, kdy se jeho pohled střetl s několika odvrženými věcmi vně odvrženého smetí. Obrovské kusy pevné tkaniny, několik hliníkových trubek a sada oprýskaného svářečského nářadí bylo vše co potřeboval.

Pokračoval v klesání, jeho improvizované rogalo zatím plnilo svůj účel nad očekávání. Díky dvěma táhlům připevněným k trojúhelníkové konstrukci a řídícím pohyb směrovek měl let naprosto pod kontrolou. Vlastně více než to. Byl naprosto unesen svým naprosto nevšedním zážitkem, který navíc nebyl regulován na pouhý výhled z pilotní kabiny.

Ovšem i toto, jak se brzy ukázalo, mělo svá úskalí. Na Coruscantu se většina vlivů počasí řídí pomocí důmyslných přístrojů, zařízení, která udržují ochrannou ruku nad místní biosférou(značně narušenou tisíciletími osidlování), ne však na takto opuštěných místech, kde se ted padawana nacházel… Z nebe se rázem snesla ta nejničivější bouře, jakou kdy viděl…

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“