Gelon Natth ( Jedi)

[Buddha]

Jméno: Gelon Natth

Titul: Padawan

Rasa: Člověk

Planeta narození: Dantooine

Období: Stará Republika


Životopis postavy: Gelon Natth se narodil na planetě Dantooine devatenáct let před počátkem clonových válek. Planeta Dantooine je olivově zelená, modrá a hnědá planeta bez průmyslu a pokročilejších technologií. Její povrch se skládá ze savan plných levandulové trávy a ostnatých stromů. Jeho otec a matka pracovali pro místního „velkostatkáře“ starajícího se o rozvoj malé farmářské komunity na tomto necivilizovaném světě. Kromě několika místních farmářských komunit obývali rozlehlé stepní oblasti i primitivní kmeny nomádů vyskytující se hlavně poblíž pobřeží. Farmáři vždy s nimi žili v míru a přátelství..

Oficiálně byla pro Republiku planeta považována za neosídlenou, a proto se k planetě nepojila žádná významná galaktická trasa. Čas od času planetu navštěvovali chudí obchodníci za účelem výměny zboží s místními, ale nikdy se nikdo dlouho nezdržel. Jednou však na planetu zavítal Ithorian a mistr Jedi v jedné osobě. Jmenoval se Obou Chat. Jeho úkolem bylo prozkoumat ruiny nacházející se nedaleko domova rodiny Natthů. Při své pouti do nedalekých ruin ucítil mistr Jedi zvláštní výkyvy proudu v nekonečných hlubinách Síly, které propojovali všechen život na této planetě, a tím uchovávali přirozenou Jednotu harmonie tohoto místa. Mistr se tedy nechal vést vlnou Síly dřímající v jeho srdci. Netrvalo dlouho a brzy ho jeho vlastní kroky zavedli před práh sídla rodiny Natthů. Rodiči malého Gelona byl přivítán a pohoštěn s otevřenou náručí, a když pohlédl na jejich syna, okamžitě si uvědomil ty velice zvláštní projevy v samotném energetickém toku Síly.

Ithorian vycítil chlapcovo výjimečné nadání a trvalo to celou noc, než se mu podařilo oba dva rodiče přemluvit, aby svěřili syna do péče řádu Jedi. Brzy ráno, s velikou nevolí a těžkostí v srdci se naposledy rozloučili se svým pětiletým Gelonem a nechali ho s rytířem Jedi odejít s přáním krásné budoucnosti pro jejich vlastní dítě, které nejspíš už nikdy neuvidí…

Krátce po příchodu do chrámu na Coruscantu začal pro mladičkého Gelona naprosto nový život. Byl přijat s otevřenou náručí a respektem jako ostatně všechny děti v jeho věkové kategorii. Život na tomto místě překypující neuvěřitelným vírem životní síly byl pro něj velice radostný. Brzy si získal přátele a s každým novým rokem jeho smutek po rodičích odezníval. A jak se pomalu z malého dítěte stával mladý muž, tak téměř na svůj domov a rodinu zapomněl, avšak…někde hluboko uvnitř v jeho Bytí navždy zůstane ten jemný cit, jenž ho spojuje k jeho dětství na Dantooine.

Od samotného počátku byl Gelon pozorován ithorianským mistrem Obou Chatem. O mladíka již od začátku projevoval zvláštní zájem a sledoval jeho pokroky během kolektivního výcviku a studiích. Gelon byl výtečný šermíř. Výcvik v šermu bral jako hru a velikou zábavu.
V samotném víru souboje vždy pociťoval radost a vnitřní klid, jenž ho vždy naplňoval. V Síle také vždy vynikal, a na to byl náležitě hrdý. Nepatřil sice mezi ty nejvíce nadané, ale jeho pokrok v tak mladém věků byl rozhodně udivující. S tímto vědomím však časem rostla i trochu jeho pýcha.

Když nastala vhodná doba byl mistrem Chatem přijat za žáka. Touto událostí nastala v životě mladého padawana další etapa plná dobrodružství. Během krátké doby se mezi mistrem a padawanem vytvořilo jemné citové pouto, které mělo hluboké kořeny. Nikdy se spolu nehádali, i přesto, že Gelon v některých názorech s mistrem nesouhlasil. Obou se vždy svého žáka snažil učit pokoře, trpělivosti a lásce k přírodě. Právě láska k přírodě byl pozitivní aspekt, který měli oba dva společný. Mistr ho učil prohlubovat spojení se Silou skrze samotnou „matku přírodu“. V přírodě spolu trávili nejvíce času. Hlavně na Alderaanu, kde Ithorian vedl padawanův výcvik.

Nyní je Gelonovi sedmnáct let. Dva roky před začátkem klonových válek. Jeho výcvik stále pokračuje pod vedení Obou Chata.

Barva čepele: Světle zelená

Světelný meč: Jeden jednočepelový meč s rukojetí potaženou hnědou kůží.

Styl boje se světelným mečem: Soresu, Niman

Schopnosti: Cítění Síly ( na slušné úrovni ), Vcítění, Přitažení, Odhození, Léčení, Bojová mysl

Schopnosti jako rytíř Jedi: Gelon by rád prohluboval své znalosti a niterné pochopení Síly skrze zákonitost přírody a jejich zázraků. Rád by také pronikl do tajů manipulace s životní energií a léčitelství.

Povaha: Je trpělivý, pociťuje hlubokou lásku k přírodě, mluví, jen když musí, rád pozoruje dění kolem sebe. Je však také často schopný propadnout své temné stránce. Má ve zvyku potlačovat své emoce, být arogantní a podrážděný. Co ho opravdu dokáže rozesmutnit a někde i totálně naštvat je lhostejnost vůči přírodě.

Popis: Má dlouhé černé vlasy v copu, hnědé oči a poklidný výraz ve tváři. Je vysoký 170 cm. Věk: 17 let.

[Garth Devilman]

Takže... Začneme testíkem z pravidel fóra a možná trochu toho SW

1. Jak se na fóru píše lokace?
2. Výjmenuj mi 3 povolání za které se dá tady hrát?
3. Kolik existuje bojových forem se světelným mečem?

Uprav text:


Dragonstar (vězeňská loď třídy Lictor) - bezpečnostní centrum

Způsoby, jak zahájit infiltraci rebelských skupin, mohou být různé, ale ten, který jsi zvolil já, se zdál být obzvláště praštěným.
Pochybuju, že budu svým vnoučatům vůbec někdy vyprávět tyhle moje dobrodružství....
Seděl jsem v bezpečnostním centru a pozoroval kolegu, který si zjevně přál ve zdejší ústředně chytit nějaký krvavý sport. Leč marně.
Znovu a znovu jsem se musel pozastavovat nad rafinovaností tohoto mystéria, jež se nazývalo život.
Můj život se točil v neustálé spirále typu „svit slunce, zatmění měsíce.“ Momentálně jsem zažíval spíše část měsíční, ale nevadilo mi to.
Vyrostl jsem vtom, tak na co bych si měl stěžovat?
Tato obraná věta, ale fungovala jako pěkně hluboké seknutí vibromečem, než jako tolik potřebné anestetikum.

Přistihl jsem se, že za svůj pobyt na Dragonstaru nemyslím na nic jiného, než na svoje osobní selhání.
Jak se asi mají ti, kteří trpí rozdvojením osobnosti?
Špatně. Odpověděl jsem si sám sobě, a víc než kdy jindy jsem začal pochybovat o svém duševním zdraví.
Snad chci v té své zkaženosti najít smysl života?
Zakroutil jsem hlavou:
Ano, něco takového.


Otočil jsem se ke svému kolegovi.
Copak neexistuje jiný způsob? My máme reprezentovat další generaci režimu? Je to jako křižník, který se pomalu rozpadá zevnitř. Je to velké a neuřiditelné.
Cvoci se pravda neodváží na Kessel že? Moc dlouho nevydrží, protože maj sebevražedný sklony... Nuceně jsem se zasmál.
Víš co nechápu? Jak to že na to vydržíš čučet, když se tam nic neděje?
Doufám, že najdu způsob jak nás s Corriolanem dostat odsud pryč.
Podepřel jsem si hlavu pravou rukou.
Má pravdu. Je to nemožné, ale neznamená, že to není proveditelné.
Musel jsem se usmát té ironii.
Asi jsem vážně cvok… V téhle chvíli jsem taky zalitoval, že jsem o nich vypustil takovou jedovatou poznámku.

[Buddha]

1. Lokace má být podtržená
2. Jedi, voják, lovec odměn
3. Základních je 7 + 3 další. Takže 10.

Dragonstar (vězeňská loď třídy Lictor) - bezpečnostní centrum

Způsoby, jak zahájit infiltraci rebelských skupin, mohou být různé, ale ten, který jsi zvolil já, se zdál být obzvláště praštěným.
Pochybuju, že budu svým vnoučatům vůbec někdy vyprávět tyhle moje dobrodružství....
Seděl jsem v bezpečnostním centru a pozoroval kolegu, který si zjevně přál ve zdejší ústředně chytit nějaký krvavý sport. Leč marně.
Znovu a znovu jsem se musel pozastavovat nad rafinovaností tohoto mystéria, jež se nazývalo život.
Můj život se točil v neustálé spirále typu „svit slunce, zatmění měsíce.“ Momentálně jsem zažíval spíše část měsíční, ale nevadilo mi to.
Vyrostl jsem vtom, tak na co bych si měl stěžovat?
Tato obraná věta, ale fungovala jako pěkně hluboké seknutí vibromečem, než jako tolik potřebné anestetikum.

Přistihl jsem se, že za svůj pobyt na Dragonstaru nemyslím na nic jiného, než na svoje osobní selhání.
Jak se asi mají ti, kteří trpí rozdvojením osobnosti?
Špatně. Odpověděl jsem si sám sobě, a víc než kdy jindy jsem začal pochybovat o svém duševním zdraví.
Snad chci v té své zkaženosti najít smysl života?
Zakroutil jsem hlavou:
Ano, něco takového.

Otočil jsem se ke svému kolegovi.
Copak neexistuje jiný způsob? My máme reprezentovat další generaci režimu? Je to jako křižník, který se pomalu rozpadá zevnitř. Je to velké a neuřiditelné.
Cvoci se pravda neodváží na Kessel že? Moc dlouho nevydrží, protože maj sebevražedný sklony...Nuceně jsem se zasmál.
Víš co nechápu? Jak to že na to vydržíš čučet, když se tam nic neděje?
Doufám, že najdu způsob jak nás s Corriolanem dostat odsud pryč.
Podepřel jsem si hlavu pravou rukou.
Má pravdu. Je to nemožné, ale neznamená, že to není proveditelné.
Musel jsem se usmát té ironii.
Asi jsem vážně cvok…V téhle chvíli jsem taky zalitoval, že jsem o nich vypustil takovou jedovatou poznámku.

[Garth Devilman]

Prima... Výcvik založím zítra...