Mise pro Gwendolin Wanderer (Gwendolin)

[Gwendolin]

Yavin 4, Chrám Jedi.

Špatné svědomí. Ano, to znám velice dobře. I když se snažím, stále se ve mě ozývá. Smrt Kii byla moje vina. Přestože se od toho chci oprostit nejde to. Síla pomáhá, ale nevyléčila toto bolavé místo úplně. Nikdy ho nevyléčí. Do konce života tu zůstane a bude mě pronásledovat. Bude ovlivňovat má rozhodnutí. Stejně jako teď. Mara byla léčitelka a podle zákonů léčitelství mě vychovala. Naučila mě vážit si života. Chránit a pečovat o něj. Pak když je to nutné zachraňovat. A když pomoc nezabere nechat odejít. Naučila mě co je to smrt, ale nepřipravila mě na to se s ní smířit. O to těžší je můj trest, když vím, že na Kiině smrti mám podíl. Nezáleží na tom, jak velký nebo malý je, prostě tam je. Existuje. To se už nikdy nezmění. Naopak se musím změnit já. Nesmím dovolit, aby se něco podobného opakovalo. Už nemůžu mít na rukou více krve.
Zavřu oči a zaháním slzy, které se derou ven. Předstírám, že si třu unavené oči, tak odstraním kapičky, které se dostaly za zavřená víčka.
Menší zlo. Taková hloupost, zlo zůstává zlem ať ho páchá, kdo chce, jakýmkoliv způsobem a ohání se všemožnými řečičkami. Nic ho neospravedlní, ani když věřím, že je to v zájmu dobra. Potom už se totiž o dobro nejedná.
Zazní mistrův hlas a nová otázka. Tentokrát jsem vězeň a pro ostatní věznitel zároveň. Můj život je úzce svázán s tím jejich. Zbraň, nástroj a vykonavatel práva. Pokud já budu žít, ostatní pravděpodobně nevydrží a zemřou. Má smrt je pro ně cestou na svobodu. Ti kteří hájili pravdu a dobro se začnou ohánět vlastními důvody, aby přesvědčili ostatní, že to co udělají je správné. Jak si mohou být oni jistí tím, zda má můj život menší váhu než ten jejich? Jak si tím mohu být jistá já? Co udělám? Někteří nebudou souhlasit, ale nebudou odporovat většině. Jiní budou jako supy vyčkávat a pak se přikradou a udeří, když už nebude hrozit nebezpečí. Další se rozhodnou pro akci a v jejich rukách se věc, která sama o sobě nepředstavuje riziko, promění ve zbraň. Jak se zachovám? Nechám se zabít, protože tak pomůžu jim? Nebo se budu bránit, odstraním ty co mě ohrozí a budu přihlížet jak umírají ti slabí?
Nejdříve ty Triss?
Mlčí. Nedivím se jí. Také nevím. Mistr však nelení a obrací se ke mně. Otázka na sebe nenechá dlouho čekat.
Než cokoliv řeknu, chci jen aby jste věděl, že se mi nelíbí představa toho, že může kdokoliv rozhodovat o životě druhých. Jak jste řekl, vím co je to špatné svědomí. Krev na rukách novou krví nesmyji. Proto volím, jak vy říkáte mistře, menší zlo. To co se Kie stalo, bylo svým způsobem menší zlo. Vrátila jsem se, protože jsem věřila, že je to správné... A stále tomu věřím!
Rychle dodám, aby nevznikly pochybnosti.
Odnesla to ona a my jsme přežili. Je těžké s tím pocitem žít. I když se o to pokouším. A mám strach co by se stalo, kdybych příště zvolila jinak. Jestli bych se dokázala vyrovnat s větším počtem obětí. Ale tohle je něco jiného. Jedna věc je smrti přihlížet a druhá spojit se s ní. Nechci zemřít. Nedovolila bych jim mě zabít. Kdyby to jinak nešlo zabila bych je, ale jen v sebeobraně. Takový mezi námi bude rozdíl. Oni budou zabíjet, protože si to vybrali, ale já nebudu mít na vybranou. Ze všech sil se jim budu snažit pomoci, aby jich přežilo co nejvíce. Svůj život si, však vzít nenechám.
Dokončím proslov. Dívám se na desku stolu. Nechci se mu dívat do očí. Nechci vidět ten výraz, který říká, že jsem slaboch.
Vážit si života a bát se smrti není slabost.
Dodávám si odvahu čelit tomu co bude následovat.

[Pear]

Yavin 4, Chrám Jedi.

Nikdo tě neviní za její smrt Gwen, višchni víme, že jsi udělala co jsi měla, že jsi se musela rozhodnout co udělat pod tlakem. Není to lehké, ale podobná rozhodnutí jsou údělem Jedie. Zlo i dobro ve skutečném světe neexistuje. Pouze úhel pohledu, čím to hodnotíme. Obětovat se pro ostatní není hrdinství. Je to hloupost. Proto počkat, až to skončí je nejlepší možnost, Gwen, přestaň se dívat do toho stolu, očí mám výš. Kdyby jsi byla v popsané situaci, možná by jsi konala menší zlo, ale v očích ostatních by jsi konala obrovské zlo, a za dobro by považovali, kdyby jsi se zastřelila. Možná to nebude znít Jeidjsky, ale žádné zvíře se neobětuje, aby zachránilo slabší. Pouze to oslabí smečku. Ani lidi by to neměli dělat. Toto je přirozený výběr, my Jediové ten výběr pouze lehce řídíme. Spousta lidí spoléhá, že ostatní za ně položí své životy, že jim ustoupí, ale takoví lidi jsou slaboši. Ti kteří si stojí za svým, jako ty, budou stát ještě dlouho -narozdíl od těch kteří od tebe budou chtít pomoc, budou se na tobě přiživovat. Ti padnou v prvních známkách problémů jako první. A právě z takových situací, Gwen, by jsi si měla brát příklad. Tohle by tě mělo posílit, dívej se na vše z té lepší stránky a nehledej v tom své chyby, protože ve většině případů není žádná třetí možnost, není cesty, která by byla bez následků, proto hledat kde jsi selhala a snažit se aby se to neopakovalo -chyba. SPíš hledej co jsi udělala dobře, co se ti zrovna povedlo. Dám ti příklad třeba z první otázky, tedy vlaku. Možná jsi zabila jkednoho člověka, ale zas jsi zatkla živého zločince a zachránila dalších deset lidí. Možná jsi ztratila Kiu, ale zase jsi ze sebe dala všechno, postavila jsi se tomu a zachránila mně. Pak jsme se dostali bezpečně domů, s tvojí pomocí, a nevím, co by se stalo, kdyby jsi tam nebyla. A vem si to takhle. Umíš řídit loď? Vyznáš se v hyperprostorových trasách? Dokázala by jsi se sama dostat s Kiou zpátký do Chrámu? Kdyby jsi si vybrala druhou možnost, možná by jsme se pryč nedostali nikdo. Takhle jsme se dostali zpátky všichni. Ber to takhle. A neobviňuj stále sebe.
Mistr ti položí přátelsky ruku na rameno.
Ale jak sem říkal, něco sem připravil.
Zapne konzoli a tam něco naskočí. Je to planeta, světle modrá.
Nevím jestli jí znáte, je to Talus. Pěkná planeta, víte o ní něco? Triss?
Ehh, je to...eee...planeta...obydlená lidmi...travnatá, bažinatá...eee...
Odpoví mu Triss.
V podstatě ano, chceš něco dodat Gwen? Zkusíš hádat proč vám jí ukazuju?

[Gwendolin]

Yavin 4, Chrám Jedi.

Trochu se mi uleví, když mistr promluví. Vždycky věděl co říct, aby mi to pomohlo. Zvednu k němu oči. Strach z toho, jak se na mě bude dívat je pryč. Jeho pohled je uklidňující. Pevný, rozhodný, přátelský.
Triss tiše sedí a sleduje nás. Jistě o Kie něco slyšela, ale nikdy se na nic neptala. Nejspíš se bála, že by nás tím mohla nějak zranit. Je těžké odhadnout, kdy má člověk něco říct, a kdy naopak mlčet. Tohle je právě ten druhý případ. Chlácholivá slova od někoho, kdo tam nebyl a nezažil to by nepomohla. Naopak bych na to nejspíše reagovala, tak že bych se víc stáhla do sebe.
S mistrem to bylo jiné. Byl pro mě jako otec. Jeho rady jsem vždy přijímala s úctou. Navíc tam byl. Bojoval s tím mužem a ztratil padawanku. Jeho smutek byl stejně hluboký, jako můj.
Možná taky cítí odpovědnost za to co se stalo.
Napadne mě. Jak jinak by mohl pokaždé přispěchat s těmi správnými slovy. Musel se cítit podobně. Při představě, že trpí stejně jako já se zamračím.
On si takový trest nezaslouží!... Možná ani já ne?
Rozhovor se stočil zpátky k otázce volby. Zdá se, že pro jedie je taková věc běžnou praxí. Vedou armády, plní důležitá poslání a další věci při kterých je správné rozhodnutí otázkou života a smrti.
Ohodnotí má rozhodnutí z předchozích otázek. Znovu se mi vrací sebevědomí a jistota, teď když vím, že bych nejednala špatně. Pak se vrátí zpět k událostem na Nubii. Na otázku řízení lodi jen nesouhlasně zavrtím hlavou. Opakuji to i u těch následujících.
Rozumím, mistře.
Přitakám, když skončí proslov. Mistr se natáhne a zapne konzoli. Objeví se planeta. Je blankytně modrá. Od mistra se dozvídáme, že se jmenuje Talus.
O té planetě jsem ještě neslyšela, ale hádám, že se tam asi poletíme podívat? Když o ní tak mluvíte.
Tázavě se podívám na mistra.

[Pear]

Yavin 4, Chrám Jedi.

Přesně Gwen. Poletíme se tam podívat. Ale nebude to bloudění přírodou jako na Nubii, nejřív budete objevovat město, Dearic, hlavní město Talusu. Pak Kurtuln Den, soustavu jeskyní a tunelů pod horským pásmem Kystes' Spine. V Kurtuln Den žijí Seliniané, nejsou zrovna přátelští, ale ani nepřítelští, hledí si svého tak dlouho, dokud jim nezkřížíte cestou. Můžete se podívat do archívů, pokud nevíte jak vypadají. Ve městě, ačkoliv je obývané lidmi a další rozmanitou směskou ras, je nebezpečnější než jeskyně, tudiž si tam dávejte pozor, hlavně na vaše věci. Aby jste pak nepřišli zpátký bez meče, peněz a dalších věcí.
Zvedne se mistr z místa. Vás tam nechá sedět.
Triss, pojď se mnou, ještě vyřídíme oficiality a zbytek věcí, které jsme nestihly. Ty se běž Gwen připravit, moc si toho neber, letíme do civilizace. Odpočiň si, a odlétáme ještě dneska večer, což je za takových...ehm...šest hodin. Takže spousta času. Přijď za mnou do hangáru, možná tam už budem čekat s Triss, jinak tam na nás počkej. Gwen...
Ukloní se mistr, a odebere se, v doprovodu Triss, pryč a nechá tě sám, s konzolí a šesti hodinami volného času. Možná až moc dlouho.
...

[Gwendolin]

Yavin 4, Chrám Jedi.

Odpovím mistrovi také úklonou a znovu se posadím ke konzoli.
Šest hodin? Co budu celou tu dobu dělat? Na sbalení mi stačí půl hodiny, takže zbývá pět a půl.
Přisunu se ke konzoli co to jde a začnu vyhledávat informace.
Talus jeden z dvojice světů nacházející se v Corelliánském systému, Corelliánský sektor, jeho sesterskou planetou je Tralus. Jedna z pěti obyvatelných planet v soustavě, která se svým podnebím velice podobá planetě Corellia. Talus má širokou škálu teplotních pásem a terénů, včetně lesů, travnatých ploch, bažin, hor a moří. Jediné slunce v soustavě se nazývá Corell. Standardní gravitace...
Čtu si nahlas. Přeskočím však údaje o gravitaci, průměru, doby oběhů atd... a zastavím se až na obyvatelstvu.
Obyvatelstvo planety tvoří hlavně Lidé, Drallové a Seloniané. Zbytek tvoří menšiny různých ras. Nyní žijí zástupci těchto ras v křehkém míru. V minulosti, však došlo k několika převážně politickým konfliktům. Talus je také domovem zemědělců a horníků, včetně pozoruhodné kolonie Zebraků.
Rychle si přečtu něco o historii planety a vrátím se k obyvatelstvu. Zajímají mě mistrem zmiňovaní Seloniané. Vyhledám tedy informace k této rase.
Seloniané jsou dva metry vysocí, chlupatí, inteligentní tvorové. Pocházejí z Correliánského systému. Seloniané jsou masožraví savci s dlouhými, trny připomínajícími, chlupy. Chození po čtyřech je pro ně stejně přirozené a pohodlné jako chůze ve vzpřímené poloze. Seloniané žijí v klanech nazývaných "SEPTY". Hlavou klanu je vždy samice. Zajímavostí je, že většinu Selonianů tvoří neplodné samice. Každý stý jedinec je muž, a pět ze sta jedinců jsou plodné ženy.
Obecné informace: jazyk - selonianský, výška - dva metry, barva srsti - hnědá, barva očí - černá.
Poznávací znaky: jehlově ostré zuby a drápy, silný ocas, dlouhé špičaté tváře s naježeným knírem.
Známí Seloniané: Afarathu, Nagem Dr'Lar, Dracmus, Falud, Kiisa Kimotte, Kleyvits, Leyli, Pumav, Chertyl Ruluwoor, Salculd, Zonder.
Dokončím čtení. Více už vědět nepotřebuji, teď už mám dobrou představu o této rase. Podívám se kolik mi ještě zbývá času.
Pět hodin, když odečtu tu půl hodinu na přípravu.
Zvednu se ze židle. Vypnu konzoli a opustím archív. Chodbou procházím směrem do svého pokoje. Rozhodnu se sbalit si věci dřív, pak si natáhnu budíka na 5 hodin a budu meditovat dokud mě jeho zvuk nevyruší.
Zařídím se přesně podle plánu. Do malého batohu vložím jen nejnutnější věci. Poté se přesunu na postel. Nastavím čas na budíku a začnu meditovat. Když se ozve nepříjemný zvuk, který mě vždy zaručeně probudí proberu se. Připadám si jako po dobrém osmi hodinovém spánku. Meditace je skvělá věc! Seskočím z postele. Upravím si oblečení. K pasu zavěsím svůj meč, seberu batoh a vyrazím z pokoje. Cestou do hangáru potkám Tomiku, rychle se s ní rozloučím a pokračuji dál. Jako vždy je v hangáru rušno jako na trhu. Ale místo hlasů nadšených prodejců, vychvalující své zboží a otázek kupujících zde zní zvuky nářadí a hlasy techniků. Přistoupím k lodi, která by nás měla odnést na Talus a hledám mistra s Triss.

[Pear]

Yavin 4, chrámový hangár.

Ještě musíš počkat dlouhou půlhodinu, která se zdá jako věčnost, než konečně Triss s mistrem přijdou. Triss má na sobě očividně nové roucho, trochu jiné než měla celou dobu -více "padawanské".
Promiň Gwen, trochu jsme se zdrželi. Ale musíme nabrat ještě pár padawanů. Poletí s níma, za mistrem Ketorre, který je na Tralusu. Planeta vedle Talusu. Je jich dvanáct, proto se tam budem trochu mačkat, ale nemáme právě volné žádné další lodě. Budeme se muset uskromnit.
Rukou vás všechny navede k lodi, za ním pochoduje dvanáct vojáčků -dvanáct younglingů, směsíc různých ras a pohlaví. Snad tě zaujme jedna dívka, která je strašně podobná na Kiu. Nejdřív se ti zdá, jako by jí z oka vypadla. Po chvilce na ní najdeš pár rozdílů, i přesto je více než podobná. A jak se zdá, stejně jako Kia, ráda mluví.
Když jste se namačkali do lodi, překvapivě jste měli všichni dost osobního prosotru. Ač to zvenku nevypadalo, loď byla prostorná. A to i pro patnáct lidí. I když většina z nich byla spíš menšího vzrůstu, i přesto to bylo uctihodné číslo.
Dobře, na Tralus to bude trvat dvanáct hodin, a na Talusu budem o pár hodin desítek minut později. Odlétáme.
Křikne dozadu mistr, a přes průzory můžete sledovat, jak se vzdalujete od zemně, dokud chrám mezi porosty nejde ani vidět. Nejlepší čas na to vstoupit do hyperprostoru, jak se také za chvilku stane.
Máte dost času na všechno, bohužel, moc se dělat nedá. A aby to Síla nechtěla, přijde k tobě právě ten youngling, který se tak podobá na Kiu.
Ahoj, já jsem Alicia. Jsem tady v chrámu pár dní...teda tam v chrámu...letíme za mistrem na vyučování do přírody. Jak to jde?
Nemešeká, a hned tě zasype otázkami.

[Gwendolin]

Yavin 4, chrámový hangár.

Sedím vedle lodi. Batoh položený u nohou a netrpělivě vyhlížím známou tvář mistra Eldera. Půl hodiny už přetahuje a já netuším co se děje. Nejistota mě ubíjí. Kousek ode mne mladý technik řeší svůj problém s nějakou součástkou pomocí rozbrusky. Létají jiskry, je cítit pach kovu a zvuk, který nástroj vydává přehlušuje vše okolo. Pak vše utichne. Vrátí se známá atmosféra hangáru a něco nového. Dětské hlasy a smích. Podívám se ke vstupu. Konečně přichází mistr Elder a Triss. Za nimi pochoduje skupina younglingů. Vyskočím na nohy a vydám se jim vstříc.
Myslím, že to zvládneme.
Odpovím mistrovi a prohlédnu si malé younglingy. Obzvláště mě zaujme jedna dívka. Je až neuvěřitelně podobná Kie. Jako kdyby byla její sestra. Na druhý pohled najdu nesrovnalosti v jejím obličeji. Jiný nos, tvar úst, oči příliš blízko u sebe.
Ale přesto, taková podoba...
Povídá si se stejně vysokým zabrakem. Ten se jí několikrát snažil odpovědět, ale ona ho nepustila ke slovu.
Přesto, že vzniklo pár pochybností, nakonec jsme se všichni vešli do lodi a měli dost prostoru. V pilotní kabině jsou jen dvě místa, a tak se s Triss dohodneme, že se budeme střídat při hlídání younglingů během cesty. K určení první hlídky využijeme kredit s hodnotou 10. Síla mi nepřeje a Triss vyhrává. Vyberu si křeslo vzadu, abych měla na všechny náležitý výhled. Startujeme. Dívám se z okna na vzdalující se chrám a planetu. Těsně před vstupem do hyperprostoru si ke mně přisedne ta dívka, která se tak moc podobá Kie. Začne mě zasypávat otázkami a já nestíhám odpovídat.
Prrr, zvolni trochu Alicio. Nestíhám tě sledovat. Než začneš s novou otázkou, tak mě nech odpovědět.
Usměji se na ní a pokračuji:
Myslím, že zatím jde vše podle plánu. A pokud nebudete zlobit, tak to bude příjemná cesta.

[Pear]

Yavin 4, chrámový hangár.

Omlouvám se.
Sklopí oči když jí "poučíš" o malé pauze před další otázkou.
Nicméně když jí už odpovíš, chytne další dech.
Néé, my sme hodní. Doufám že budem na Tralusu rychle. Už mně to tady nebaví. Taky tě to tady nebaví? Kam s váma mistr Skytarn jede? Arghh, promiň vím co jsi říkala, sem zapoměla. Už tě nebudu obtěžovat tolika otázkama.
Na lodi byl vcelku klid. Younglingové byly poslušní, a Triss pomalu usínala. Vaše hlídání nebylo potřeba. Proto postupem času prakticky všichni usnuly. Vibrace lodi sloužily jako kolébání -zatraceně učinně.
Zdálo se že i mistr snad usnul, bylo to ovšem pouze zdání. Mistr byl velmi čilý, o čemž všechny přesvědčil rychlou reakcí, ještě než jste vystoupily z hyperprostoru. Podíval se dozadu.
Gwen a Triss, postarejte se, ať sou všichni younglingové pěkně čilí. Ať je můžem předat a pokračujem v cestě.
Ozve se z pilotní kabiny, a mistr pomalu míří k lodi. Triss to vyřešila elegantně, i když trochu přímočaře.
Vstáááávááát!
Zakřičela celkem nahlas. Sice jsi jí znala chvilku, její hlas v plné síle jsi ještě neslyšela.
Pro Sílu, Triss, řekl sem vzbudit, ne vystrašit.
Pokárá mistr Triss z kabiny, nicméně i tak plnila účel, a všichni jsou vzhůru a čilí. Mistr "zaparkuje" centimetr přesně na přistávací ploše. Otevřel zadní rampu. A vydal se mezi vás.
Předat vás mám osobně, následujte mně, vy dvě taky.
Svolá jak younglingy tak vás dvě. Když vylezete z lodi, rozprostře se mezi váma krásně jezero a travnaté pláně. Čistý vzduch, chladný vánek. Tohle se nevyrovná umělým zásobníkům kyslíku na lodích. A u jezera sedí, na lavičce, mistr Ketorre. I když byl "pouze" dalším mistrem, který v ničem nevinikal. Byl přesvědčen že síla je v rovnováze. Přesto měl jednu zvláštnost. Vůbec si nepomatoval jména. Možná nanejvíše mistrů. Tobě kdysi dávno dal přezdívku Wintry, vzhledem ke tvým bílým vlasům.
Mistře Skytarne...uklonil se před tvým mistrem...Wintry poznám, kdo je ta nová? Kde jsi nechal Tough-Girl?
Narazí na Kiu. Očividně se k němu zpráva nedostala. Tough-Girl jí nazval nejenom kvůli její postavě, ale i chování a vyjadřování.
Jak se jmenuješ?
Triss.
Odpoví mistrovy. Ten letmo spočítá younglingy, které měl na starosti. Někteří mistři raději pracovali s younglingy než aby si brali padawany.
Rád bych natankoval a zkontroloval loď.
Obrátí se víš mistr na mistra Kettore.
Samozřejmě...směrem k technikům hodí rukou, ti se hned chopí práce...zatím se můžeš s Wintry a Snub-Sub podívat po této planetě. Kam máte namířeno?
Mistr na vás kývně, že se můžete jít projít s Snub-Sub, neboli s Triss po planetě. Samozřejmě by jste měli zůstat v okolí planety.
Našim cílem je Talus. Jdu se tam s Gwen a Triss podívat po planetě a při té příležitosti je i něčemu přiučit.
Mistr Kettore sice pamatovák na jména neměl, když se ale o někom mluvilo, věděl jistě o kom se mluví. Sám by si na ně ale nevzpoměl. Zde mu to mohlo i dojít koho myslí.
Mistr se od vás vzdálil, a něco probíral s druhým mistrem. Vy jste se zatím s Triss potulovali v okolí přístavu.
Je tady krásně co.
Ozve se Triss.
Holky, do lodi, odlétáme.
Ozve se prakticky odnikud, poznáte ale hlas svého mistra. A taky pochopíte co máte dělat. Vrátit se do lodi. Mistr má před váma náskok, a už stojí na rampě. Triss se instinktivně rozběhne kupředu a skoči do lodi. Kdyby jsi mistr nechytl, otiskla by svůj obličej bolestivě na podlaze lodi.
Proto stále říkám, nespěchejte. Tady vidíš proč.
Mistr se odebere do pilotní kabiny, Triss se posadí na jedno z míst v lodi, a vzlétnete...
...

[Gwendolin]

Vesmír, hyperprostor

Chvilku to potrvá, ale neboj, ani si to neuvědomíš. Letíme s mistrem na Talus. To je planeta hned vedle Tralusu.
Nad jejím tvrzení, že mě už nebude zasypávat otázkami se jen pousměji. Nicméně svá slova dodrží. Protože během první hodiny letu všichni younglingové usnou.
Vibrace lodi jsou účinnější než, kterýkoliv prášek na spaní.
Zašeptám. Alicia měla pravdu není moc činností, kterými by se dal čas strávený cestou v lodi zabít. Nakonec se rozhodnu a spustím hru Dejarik. Nemám soupeře, takže nastavím obtížnost počítače.
Jakou si dám obtížnost? Lehká, střední, těžká, wookiee? Lehká stačí, a kdyby to bylo moc těžké, tak to vypnu.
Rozhodnu se a na tabulce se začnou rozmisťovat holomonstra. Různě barevní, různě velcí. První tah je na mě. Vyberu si Ng'oka. Pískově zbarvenou příšeru s chapadly a několika čelistmi. Kolébavím pohybem se přesune o dvě políčka dopředu. Autosoupeř na to reaguje vysláním Ghhhka. Obvzláště podivného monstra. Čtyři dlouhé končetiny, krátký ocas a kulaté tělo s něčím co se podobá boulím. Jako kdyby ho poštípali včely. Dlouhou dobu se naše figurky jen míjejí a přibližují. Pak to ale začne. Můj k'lor'slug se vrhne na Grimtaashe a přemůže ho. Jeho pak zabije nepřátelský Houjix. A až do doby co hru vypínám stále přicházím o svá holomonstra.
Kruci! Příště musím zvolit jinou strategii. Ano, tím to bude!
Vztekám se. Vrátím se zpátky na své místo vzadu a natáhnu se přes sedačky. Během chvilky usnu. Probudí mě až výkřik Triss. Leknu se a skutálím ze sedaček.
Triss, nešlo by to trochu mírumilovněji, prosím.
Podívám se na dívku a zároveň si přejíždím hlavu dlaní.
Nic to není, nejspíš budu mít jen bouli.
Přistáváme na Tralus. Younglingové už jsou všichni v pozoru připravený, aby mohli co nejrychleji opustit loď. Nadšeně se překřikují a sdělují si postřehy. Když se objeví mistr, tak se ztiší, ale stále jsou dost hluční. Až venku můžeme ocenit tuto planetu v plné kráse. Travnaté pláně, azurové jezero, čistý vzduch, chladný vánek přinášející k nám vůni květin. Všichni se vydáme směrem k jezeru, kde se nachází lavička a na ní sedící mistr Ketorre. Příjemný a milý pán, jehož největší vadou na kráse byla špatná paměť na jména. Mistr předá younglingy a pošle mě a Triss na procházku, aby mohl nerušeně natankovat a zkontrolovat loď.
Ano, je to krásné místo.
Souhlasím s Triss. Tohle je jedna z nejhezčích planet, jaké jsem kdy viděla. Všechno se zdá být v harmonii. Jako by zde neexistovalo žádné nebezpečí.
Ideální místo pro dovolenou.
Pomyslím si. Před námi se rozprostírá přístav. Mistrův hlas, který nás volá zpět k lodi nám bohužel neumožní si ho pořádně prohlédnout. Vracíme se zpět. Když už nás od rampy dělí pár metrů, Triss se rozběhne kupředu a skočí. Ale nedoskočí bezpečně na nohy. Chvíli jsem věřila, že uslyším zvuk toho, jak se Triss rozplácne. Naštěstí zafungovali mistrovi reflexy, a tak ji zachytil. Tentokrát sedíme obě v zadu. Dívám se z okna na vzdalující se planetu pod námi. Za nedlouho dorazíme k Talusu.

[Pear]

Vesmír, hyperprostor

Loď dosedne na pevninu Talusu rychleji než si to stihnete uvědomit, to už ale mistr stojí před otevírající se rampou, která před vámi otevře městský přístav, který je uplně jako všude jinde. Překypuje různýmy rasami, jazyky a zvuky, jejiž zdroj jde málokdy přesně určit.
Dávejte si pozor. Moc se ode mně nevzdalujte, ať se mi tady neztratíte, a raději se nevzdalujte ani od sebe. Když už, tak ať jste alespoň dvě. Mám žízeň, půjdeme se podívat do nějáké kantýny. Znám tady jednu slušnější. Teda když sem tady byl naposled tak byla slušnější. Síla víc co z ní udělali teď.
Poví zklamaně mistr, vědom si rychlých změn v galaxii. Neměl rád změny, hlavně na místech, které jistým způsobem znal. Neměl dokonce rád i změny v personálu, navyknout si na nový pořádek ale nebyl pro něj problém.
procházeli jste různýmy ulicemi, Triss se držela buď před tebou, nebo těsně zatebou. Město rozhodně žilo, ačkoliv byl den. Bylo to takové idální místo na procházku nebo na schování se před jedii. V davu lidí se síla dala použít jenom těžko, ozbrojen tu byl prakticky každý, a různých kapsařů a menších zlodějíčků tu bylo požehnaně.
Ach, tady to je...
Ukáže mistr na menší baráček, zapadlý mezi vysokýmy mrakodrapy.
Dobře...Gwen, Tri...Triss? Gwen, kde je Triss?
Otočí se mistr, a dívá se na různé strany. Vypadá zmateně. Kdo by nebyl, ztratit padawana ve městě. Navíc, tohle by byl druhý padawan, kterého by ztratil. Rozhodně by to nezvedlo jeho sebevědomí.
Dobře, klidně Gwen, nevíš kde se od tebe mohla odpoutat?
Začne pomalu Mistr, ani se nevydá dovnitř -celou dobu postáváte před kantýnou. I tka vypadá mistr rozrušeně.

[Gwendolin]

Vesmír, hyperprostor

Jsme na Talusu. S mistrem v čele vyrazíme. Dříve než opustíme přistávací rampu vydá mistr několik instrukcí. Rychle si prohlédnu své věci. Vše co bych mohla hodit mám po kapsách. A ty...
...jsou bezpečně zapnuty. Přesto si na ně musím dát pozor, jestli nechci o některé předměty přijít. Abych měla sto procentní jistotu položím ruku na opasek a přidržuji svůj světelný meč, můj největší poklad.
Město je jedním slovem obrovské. Lidé různých ras nakupovali, procházeli, pospíchali z práce nebo do práce, bavili se. Směsice mnoha jazyků a dialektů dodávali tomuto místu nádech důležitosti. Jakoby tu musel alespoň jednou být každý.
Mistr nás upozornil, že se máme držet blízko u sebe, ale zdá se to být nadlidský úkol. Pokouším se prodírat davem těsně za mistrem, ale když se vzdálí, tak se ho snažím neztratit mistra z dohledu. Lidé do mě naráží ze předu i ze zadu. Po pár minutách to přestávám vnímat. Soustředím se jen na mistra a zvuky, kdyby se mi někdo dobýval do kapes. Na okolních domech jsou velké billboardy. Lákají zákazníky na nejlepší zboží, služby a hlavně ceny. Nějaký nautolan nabízí mast na růst vlasů se zaručeným výsledkem. Jeho slova rychle potvrzuje muž s bujnou hřívou, který podle svých slov měl problémy s bezvlasými ostrůvky na své hlavě.
Konečně dorazíme ke kantýně. Mistr se otočí a chce něco říct, ale zarazí se.
Triss je pryč?
Otočím se a hledám v davu. Bez úspěchu.
Myslím, že naposledy jsem jí viděla u toho nákupního centra. Měl na zdi billboard a já sledovala co tam nabízí ten nautolan. Pak jsem se už neohlídla a pokračovala za Vámi.

[Pear]

Talus, Dearic

Tak abychom se tam vydaly.
Odvětí ti mistr, a společně se davem prodíráte k místu, kde jsi Triss, pravděpodobně, viděla naposledy.
Je zde spousta rušení, tady se budeme moci spolehnout jen na klasické hledání, i když to nám asi moc nepomůže. Od nynějšká si budem raději brát komlinky kamkoliv půjdem. Když jsme u toho, tady tenhle si vezmi, ať jsme ve spojení, pokud bychom se ztratily i my navzájem.
Podá ti do ruky komlink a prohledáváte okolí. Kříčet na celé kolo "Triss kde jsi" by byla blbost, proto když jí po chvilce hledání neuvidíte, a to nejspíše ani ona vás, i když mistr v klidu vyčnívá z davu, když se postaví na špičky, ještě to umocní.
Takhle to nemá cenu, půjdem k místní bezpečnostní službě, tam snad budeme mít větší úspěch.
Pronese po chvilce hledání a vydá se s tebou na místní "policii". Částmi je dav řídký, částmi hustý, že se dokonce i párkrát ztratíš. Komlinky to ale zachrání, a vy se vždy opět setkáte o kousek dál.
Po docela složité cestě prodírání se davem se objevíte před stanicí bezpečnostní služby.
Počkej tady venku. Nikam se nevzdaluj. Za chvilku sem zpět.
Řekne ti mistr a nechá tě stát před věznicí.
Jak čas ubíhá, a ty znuděně čekáš na mistra, bouchne do tebe ramenem jeden, zdá se opilý, člověk.
Ehh, dávej bacha dívenko. Aby se ti něco nestalo.
Okřikne tě, a ty, možná instinktivně, nebo jen víš co čekat, sjedeš rukou dolů. A v tu chvíli by každého Jedie zalila vlna tepla. Tvůj meč nebyl na svém místě. A "opilec" vystřízlivěl, neboť s mečem v ruce (čehž jsi si předchvilkou nevšimla) utíkal jak mohl. Podle světélka na komlinku měl mistr ten svůj vypnutý, nejspíše aby nebyl "rušen". Přeci jenom, kdyby jsi se ztratila, dovolat by se ti mohl vždy a jednou by ho zapnul.
Zloděj se nicméně trochu zapletl do davu, což ho zpomalilo a ty jsi ho mohla znovu uvidět, jak mění směr a ubírá se jiným směrem.

[Gwendolin]

Talus, Dearic

Hledání Triss nepřinášelo žádné větší úspěchy. Vrátili jsme se zpět k místu, kde jsme ji pravděpodobně ztratili, ale jak se dalo očekávat nebyla zde.
Nikde ji nevidím. Vlastně nevidím ani na dva metry. Co budeme dělat, mistře?
Obrátím se k němu o radu. Nápad s bezpečnostní službou je asi to nejlepší co se dá teď dělat. Kývnu na souhlas a společně vyrazíme. Cesta k vytyčenému cíli je velmi obtížná. Dav je jako stádo, které vás nenechá jít jiným směrem než jdou oni. Cesta tak ubíhá velice pomalu a každý nový metr je velké vítězství.
Konečně jsme se dostaly ke stanici bezpečností služby. Mistr vstoupí dovnitř, zatím co já podle pokynů čekám venku. Opírám se zády o stěnu a prohlížím si město. Tedy aspoň to co z něho vidím ze svého stanoviště. Vypadá jako Coroscant. Akorát, že většina staveb má světle zbarvené zdi. A stejně jako v hlavním městě republiky se i zde najdou lidé, kteří neznají míru toho co snesou. Opilec do mě dost hrubě narazí a já se snažím zachytit jakýchkoliv výčnělků na stěně. Muž vykřikne pár výhružek a odchází. Výcvik jedi mě naučil na taková slova reagovat ostražitostí, proto okamžitě sahám po meči. Pokud se ten opilec o něco pokusí bude litovat.
Můj meč ho naučí... Kde je?
Zděšeně se podívám na místo, kde se ještě před nedávnem kolébala rukojeť. Muž zatím vůbec ne opilecky utíká pryč.
Zloději!
Vykřiknu. Chystám se za ním rozběhnout, pak si ale vzpomenu na mistra.
Nemůžu jen tak utéct, ale svůj meč mu nenechám! Mistře... nemá ho zapnutý.
Zoufale se podívám na komlink ve své dlani. Zloděj se zatím vmísil do davu. Nicméně stále jsem měla možnost sledovat jeho dráhu pohybu.
Nemůžu déle čekat! Ten zmetek mi zatím uteče!
Rozběhnu se za ním. Není jednoduché ho sledovat, ale když si uvědomím, že stejně obtížné je to i pro něj objevím v sobě novou dávku naděje. Na malý okamžik jeho tmavý kabát ztratím z dohledu. Vyděšeně zůstanu stát. Pak si ale všimnu zaparkovaného vznášedla. Vylezu na něj a rozhlédnu se.

[Pear]

Talus, Dearic

Rozhlížíš se po okolí, ale dolů tě strhne jedna ruka. Sice ne tak ostře, aby jsi dopadla na obličej, ale dost silně, aby jsi těžce dopadla na nohy. Když jsi se podívala na toho, kdo tě strhl, uviděla si v něm Sullustana. Mluvil na tebe jazykem kterým jsi neuměla, ale dalo se odhadnout, že jsi si asi stoupla na jeho speeder. Ještě na tebe něco křikne a párkrát pohrozí rukou, nicméně zloděje si ztratila uplně. Zezadu ti někdo položí ruku na rameno. Výuka boje beze zbraně je sice základní součást výcviku, ale drtivá většina jediů jí nikdy nepoužila.
Copak dělá holčička jako ty v takovém nebezpečném městě sama?
Na otázce samotné by nic nebylo. Ale způsob kterým to bylo řečeno, hlas kterým to nebylo řečeno nebyl zrovna uklidňující. Byl roztřepaný, přesto sebejistý. Byl nízký, přesto dost hrubý. Nebylo pro to popsání, ale rozhodně nebyl hezký.
Pojď semnou, odvedem tě k mamince a tatínkovy. Nebo spíš k mistrovy, jak se tak dívám na roucho?
Jeho oči prakticky neviděli ty tvé, buď se díval níž, nebo k okolí, nicméně nikdy ne tobě do očí. Vypadal jinak seriozně. Drahý oblek, čistý, učesaný, ne žádný pašerák nebo podobně, vypadal elegantně. A neměl zbraň, což jsi nejenom viděla, i cítila. Natáhl k tobě ruku, jako další krok jeho návrhu že tě "odvede zpátky"...

[Gwendolin]

Talus, Dearic

Podívám se na Sullustana, který mě strhl ze speederu. Zřejmě je to majitel. Nevypadá příliš nadšeně z toho, že jsem jeho majetek použila jako rozhlednu. Ani tón s jakým ke mně promlouvá se nezdá být přátelský. Znovu na mě něco zakřičí a přidá pár výstižných gest rukou.
Omlouvám se.
Řeknu, i když pochybuji zda tomu rozuměl. Nicméně se otočí a odejde. Rozhlédnu se znovu, tentokrát ze země. Nic. Po zloději se zem slehla. Zatnu pěsti.
To snad ne. Ztratila jsem ho. A svůj meč jakby smet! Výborně! Mistr bude rád až to uslyší.
Zamračím se. Pak se nade mnou ozve nějaký hlas. Ohlédnu se. Ten chlap se mi nelíbí. Nelíbí se mi jak na mě promluvil. Vůbec z něj mám špatný pocit.
Co ten může vědět o mistrovi. Že by to byl člen zdejší bezpečnosti a myslel si, že jsem Triss? Ne, určitě dostal její popis. Mistr musel zjistit, že i já jsem pryč. Nemohla jsem se, ale dostat tak daleko
Ohlédnu se. Nepoznávám místo, kde stojím. Asi jsem se musela ztratit. Znovu si prohlédnu toho podivného gentlemana, který zachraňuje malý holky. Nemá zbraň? Ale přesto.
Ne, děkuji za nabídku, ale myslím že to zvládnu. Můj mistr o mě ví, mám zde na něj počkat. Ještě jednou děkuji za ochotu. Nechť je Síla s Vámi.
Zakončím proslov a chystám se k odchodu...